Sociální služby a jejich financování

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o.

Sociální služby a jejich financování Sociální práce

Vypracoval: Pavel Končel Vedoucí práce: Mgr. Alena Bicanová

Čelákovice 2011

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom/a, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Tišicích 23. srpna 2011

Podpis:

2

Poděkování Rád bych poděkoval své vedoucí práce paní Mgr. Aleně Bicanové za čas, ochotu, odborné vedení a cenné připomínky v průběhu zpracování mé absolventské práce.

3

Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 6 1

Cíle práce .................................................................................................................. 8 1.1

Hlavní cíl............................................................................................................ 8

1.2

Dílčí cíl ............................................................................................................... 8

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 9 2

Historie sociálních služeb.......................................................................................... 9

3

Sociální služby dnes ................................................................................................ 12 3.1

4

5

Definice základních pojmů.............................................................................. 14

Formy a druhy sociálních služeb............................................................................. 16 4.1

Sociální poradenství........................................................................................ 16

4.2

Služby sociální prevence ................................................................................. 17

4.3

Služby sociální péče ........................................................................................ 17

4.4

Dělení sociálních služeb dle místa poskytování.............................................. 19

Financování sociálních služeb ................................................................................. 21 5.1

Vývoj financování sociálních služeb................................................................ 21

5.2

Zdroje financování sociálních služeb .............................................................. 22

5.3

Nákladovost sociálních služeb ........................................................................ 25

5.3.1

6

Skladba výdajů veřejných rozpočtů ........................................................ 26

5.4

Finance na sociální služby z Evropské Unie .................................................... 26

5.5

Změny ve financování sociálních služeb v roce 2011 ..................................... 27

5.6

Efektivnost výdajů na sociální služby.............................................................. 28

Sociální služby v Evropě a jejich financování .......................................................... 28 6.1

Evropské pojetí sociální politiky...................................................................... 28

6.2

Neziskový sektor ............................................................................................. 30

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 32 7

Změna v systému poskytování sociálních služeb v obci Tišice ............................... 32 7.1

Analýza možných východisek.......................................................................... 33

7.1.1

Dotace..................................................................................................... 33

7.1.2

Soukromý sektor..................................................................................... 34

7.1.3

Kombinace státních a soukromých prostředků ...................................... 35 4

7.1.4 7.2 8

Společné bydlení (Cohousing) ................................................................ 37

Dotazníkové šetření ........................................................................................ 39

Diskuse .................................................................................................................... 41

Závěr ............................................................................................................................... 45 Resumé ........................................................................................................................... 46 Bibliografie ...................................................................................................................... 48 Seznam příloh: ................................................................................................................ 51 Seznam tabulek:.............................................................................................................. 51 Přílohy ............................................................................................................................. 52

5

Úvod Otázka financování sociálních služeb je poměrně složitá a v průběhu historie prošla několika zásadními proměnami. Aktuálně je v České republice tematika sociálních služeb řešena zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Ten určuje základní zásady tak, že „každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení“. Dále pak, že taková pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace a posilovat jejich sociální zabezpečení. Sociální služby mají být pak poskytovány tak, aby bylo důsledně zajištěno dodržování lidských práv a svobod. Tolik k řeči zákona. Jelikož dopady celosvětové ekonomické krize mají vliv i na Českou republiku, je potřeba úspor a zefektivnění ve všech oblastech státních výdajů mnohem naléhavější. Samozřejmě se tento stav odráží i v sociálních službách. Protože kvalita a dostupnost sociálních služeb je jedním ze znaků úrovně společnosti je třeba najít systémová řešení, která budou perspektivní i ve složitějších ekonomických podmínkách. Situaci ale komplikují i další nepříznivé faktory. Jejich řešení musí být začleněno do komplexu změn v sociálních službách. Jen tak může být dosaženo adekvátního výsledku. Nastolení nových řešení je samozřejmě závažný odborný problém, ale zároveň ožehavé politické téma. Nelze proto předpokládat hladké přijetí nových postupů. Jistě můžeme mnoho zkušeností a námětů získat v zahraničí, kde jsou využívány různé sociální systémy, ovšem v důsledku celosvětových finančních problémů a nejen jich se nad úpravami zamýšlí i státy, které mají sociální systém mnohem kvalitnější nežli my. Tato práce mapuje vývoj sociálních služeb, ale zároveň nastiňuje určité možnosti nových pohledů na sociální služby a jejich financování. Téma jsem si zvolil na základě mého zájmu o systém a efektivitu sociálních služeb, který se v průběhu mého studia na VOŠ MILLS ještě prohloubil. Je zřejmé, že současný stav je neudržitelný. Jsme svědky málo pružného přístupu k této problematice způsobeného zřejmě faktem, že 6

systém sociálních služeb není oblast, jež by přinášela zisk do státní pokladny. Na tuto skutečnost samozřejmě doplácí i pracovníci v sociálních službách, kteří nejsou často doceněni jak morálně, tak finančně. V této práci nejsou možná východiska prezentována jako všelék pro sociální služby, ale spíše jako podněty k hlubší diskusi na toto téma.

7

1 Cíle práce

1.1 Hlavní cíl Hlavní cíl mé práce je komplexně představit sociální služby v České republice, vývoj od počátků až po současnost, jejich financování a srovnání se zahraničím.

1.2

Dílčí cíl Navržení možných systémových zlepšení v poskytování a financování sociálních

služeb v obci Tišice.

8

TEORETICKÁ ČÁST 2 Historie sociálních služeb V historii sociálních služeb je jasně patrný vývoj od nahodilých řešení ke koncepčnímu pojetí. Již od starověku byly tendence pomáhat hlavně chudým součástí lidské společnosti. Pravdou ovšem zůstává, že ve starověku a později i v podstatné části středověku byla chudina diskriminována a utlačována. Při hlubším pohledu zjistíme, že služby potřebným byly jistě založeny na principu solidarity a motivu pomoci, ale jsou patrné i zištné pohnutky zvláště vládnoucích vrstev. Ty se snažily nezřídka řešit sociální problém, až když se stal hrozbou stability společnosti. Příkladem tohoto přístupu jsou Římané,

kteří

sociální

napětí

eliminovali

rozdáváním

chleba

nejchudším

a zpřístupněním zábavy, která byla do té doby určena výhradně bohatým. Tento přístup však nelze považovat za zrod sociálních služeb. V počátcích středověku se první sociální služby objevily po ustanovení křesťanství za státní náboženství. Církevní sociální služby začaly jako první poskytovat kláštery a farnosti. V menší míře podporovali sociální služby šlechtici. Pomoc byla směřována hlavně na zabezpečení přístřeší, jídla a nejzákladnější zdravotnické péče. Za vlády Karla Velikého, byla lením pánům uložena povinnost starat se o své poddané. Katolická církev podporovala v raném středověku vznik prvních řádů, které se věnovaly pomoci chudým a nemocným. Ve středověku se začala realizovat také tzv. církevní bratrstva, vytvořená většinou v rámci konkrétní farnosti. Základním cílem těchto bratrstev nebyla pomoc bližním, ale vytvoření zásluh, které měli sloužit jako úlitba Bohu, a tím si zajistit dobrý posmrtný život. Potřeby lidí nebyly určujícím hlediskem v případě této pomoci. Ani různé pohnutky v konání nemění nic na faktu, že byla církev prvním dlouhodobým poskytovatelem sociálních služeb. Vážným problémem středověku bylo bezdomovectví, tuláctví, chudoba a s tím spojené problémy jako kriminalita a nakažlivé nemoci. Zatímco ve středověku byl přístup státu k chudině odmítavý či spíše represivní, novověk přinesl postupné změny v pohledu státu na sociálně potřebné. První právní předpisy s celostátní působností na poli chudinské péče, vydala anglická královna Alžběta I. na přelomu 16. a 17. století. V těchto právních předpisech byla obcím uložena povinnost chudým, kteří nejsou 9

schopni práce. Posléze začalo docházet v nejrozvinutějších zemích té doby Anglii, Německu a Francii k přechodu chudinské péče na města a obce. V českých zemích se situace začala měnit zvláště po vydání dekretů Josefa II. z let 1782-1786, v kterých bylo obsaženo doporučení zřizovat farní a chudinské ústavy. Ovšem stále byly sociální služby poskytovány na bázi dobrovolnosti s rozdílnou kvalitou péče. Stát začal provozovat sociální služby v ústavech, kde se zaměřil na pomoc znevýhodněným lidem, šlo však o skupiny lidí s různými problémy, kde se v počátcích nerozlišoval věk, zdravotní stav atd. Až koncem 18. století začala vznikat specializovaná zařízení pro sirotky, duševně nemocné, přestárlé nebo chudinu. Ústavní péče se stala určující při řešení sociálních problémů jedinců. U nás byla legislativní úpravou ošetřena veřejná chudinská péče v polovině 19. století. Zákonem č. 59/1883 ř.z., byl ustanoven institut domovského práva na našem území, v rámci tohoto zákona bylo mimo jiného přiznáno právo na poskytnutí chudinské péče ve vztahu k trvalému pobytu. Během 20. století chudinská péče vyústila v sociální péči a sociální pomoc. Dochází k částečné změně pojetí pomoci pro chudé od pasivního k aktivizujícímu, tak aby se jedinci podíleli na řešení sociálního problému. V šedesátých letech dvacátého století došlo k zásadnímu rozvoji sociálních služeb, hlavně v oblasti pečovatelské služby, nových stacionárních zařízení pro seniory, manželských poraden. Problémy přetrvávaly ve velkých ústavních zařízeních, kde byla upřednostňována kvantita nad kvalitou. Zásadní společenské změny ve společnosti po roce 1989 se samozřejmě významně dotkly i sféry sociálních služeb, jen zásadní právní ukotvení nového přístupu v této oblasti trvalo velmi dlouho. Došlo k rozvoji nestátního sektoru, kde v počátcích nebyly vyžadovány standardy kvality ani speciální vzdělání zaměstnanců. Církve, které měly často pomoc ze zahraničí v podobě financí či know-how, měli výhodnější pozici. Závěr 20. století byl ve znamení boje proti sociálnímu vyloučení, dnes chápaného jako moderní chudoba. V průběhu historie byly nejchudší vrstvy vždy na okraji společnosti a ve velké míře to platí dodnes [MATOUŠEK, 2007]. Dnes je systém sociálních služeb v České republice upraven zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Zákon o sociálních službách [www.mpsv.cz, 6] charakterizuje sociální službu jako 10

„činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení“. Dva souběžně působící motivy poskytování sociálních služeb se v historii Evropy v podstatě nemění. Služby byly a stále jsou motivovány snahou pomoci druhým.

11

3 Sociální služby dnes Sociální služby se částečně překrývají s širší kategorií veřejných služeb. Veřejné služby jsou poskytovány v zájmu veřejnosti. Na rozdíl od služeb komerčních jsou financovány

z veřejných

rozpočtů.

Sociální

služby

jsou

poskytovány

lidem

znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života nebo společnost chránit před riziky, jichž jsou tito lidé nositeli. Je však třeba zdůraznit, že tato definice přesahuje vymezení sociálních služeb jako služeb spadajících do oblasti řízení v České republice Ministerstvem práce a sociálních věcí. Např. kojenecké ústavy jsou zřízeny Ministerstvem zdravotnictví, výchovné ústavy pro děti a mládež spadají pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, prevencí kriminality mládeže se zabývá Ministerstvo vnitra. Sociální služby v uvedeném širším vymezení spadají do mnoha resortů státní správy a týká se jich široká oblast právních norem [Matoušek, 2007, s. 9– 10]. Od počátku 90. let byly postupně uváděny do života nové principy sociální politiky, které se promítly i do sociálních služeb. Jako jedno z prvních opatření byl již v 1. pololetí r. 1990 umožněn přístup k realizaci sociálních služeb i obcím, městům a nestátním neziskovým organizacím. Na základě kritiky poskytovatelů sociálních služeb, dostalo MPSV za úkol v r. 1997 vypracovat nový systém financování sociálních služeb. Významný posun v přípravě nové právní úpravy přineslo přijetí tzv. Bílé knihy v sociálních službách, která na základě hlavních vývojových trendů rozvoje sociálních služeb v evropských zemích charakterizovala základní východiska poskytování sociálních služeb (nezávislost a autonomie pro uživatele služeb, začleňování a integrace, respektování potřeb, partnerství, kvalita…). Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách vláda projednala až v r. 2004, samotný zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na počátku roku 2006 s tím, že nová právní úprava vstoupila v platnost 1. 1. 2007 [Průša, 2008b, s. 11]. Systém sociálních služeb je v České republice upraven zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a dále pak také vyhláškou č. 505/2006 Sb. [www.socialnirevue.cz, 5], kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální služby a

12

sociální zabezpečení je však řešeno i v dalších legislativních nástrojích. Jsou to ještě například:  Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů a další.  Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a další. Jedním z nástrojů napomáhajících zajištění dostupnosti sociálních služeb je plánování sociálních služeb. Podle zákona je povinností krajů plánovat sociální služby, resp. zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb. Při této činnosti spolupracují kraje s obcemi, zástupci poskytovatelů i zástupci osob, kterým jsou služby poskytovány [www.mpsv.cz, 17]. Hlavním cílem zpracovaného plánu rozvoje sociálních služeb by mělo být přispět ke zvýšení místní a typové dostupnosti jednotlivých forem sociálních služeb, a tím přispět ke snížení rizika sociálního vyloučení handicapovaných skupin obyvatelstva [Průša, 2008b]. V České republice taktéž plánování sociálních služeb probíhá metodou komunitního plánování. Díky změnám provedeným novelizací zákona o sociálních službách (zákonem č. 206/2009 Sb. [www.mpsv.cz, 7].) došlo k rozšíření povinností v oblasti plánování sociálních služeb, jak na straně obce, tak i kraje. Tato změna spočívala zejména v tom, že došlo ke zlepšení vzájemné informovanosti a spolupráce při přípravě, realizace, popř. vyhodnocování plnění plánů rozvoje sociálních služeb [www.mpsv.cz, 13]. Základní požadavky pro poskytování sociálních služeb dokládá poskytovatel splněním registračních podmínek. Jednou z povinností je dodržování standardů kvality sociálních služeb, které jsou přílohou č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Standardy kvality 13

se týkají všech druhů sociálních služeb, a proto jsou formulovány obecně. Podle zákona o sociálních službách je prováděna kontrola registračních podmínek a inspekce poskytování sociálních služeb. Jedním z nejvýznamnějších prvků zákona o sociálních službách je povinnost sociálního pracovníka obnovovat si, upevňovat a doplňovat svoji kvalifikaci. Tato skutečnost významným způsobem přispěje ke zvýšení prestiže sociální práce i postavení sociálního pracovníka ve společnosti [www.mpsv.cz, 17]. Cíle sociálních služeb jsou MPSV nastaveny takto:  Usnadňovat rozvoj nebo přinejmenším zachování současné soběstačnosti uživatele, jeho navrácení do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování dřívějšího životního stylu.  Rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a poskytnout jim možnost vést nezávislý život.  Zmenšit sociální a zdravotní rizika související s životním stylem uživatelů [www.mpsv.cz, 17]. Primárními aktivitami při poskytování sociálních služeb jsou pak pomoc při zvládání běžných úkonů péče o sebe samého, podpora s osobní hygienou či poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí jídla nebo pomoc při jeho zajištění. Dále např. vyhledání ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při zabezpečení chodu domácnosti, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů.

3.1 Definice základních pojmů Pro účel této práce je vhodné vysvětlit některé základní pojmy používané v rámci tohoto tématu. Pojem sociální služby je v odborné literatuře chápán ve dvou úrovních. Jako forma sociální pomoci poskytované konáním státní, obecní nebo nestátní instituce ve prospěch jiné osoby, či jako sociální práce ve prospěch lidí v sociální nouzi [Tomeš, 1996, s. 27]. Již jsem osvětlil definici dle zákona č. 108/2006 Sb. (Sociální služba je činnost zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo v rámci prevence před sociálním vyloučením.). Definice dle Slovníku 14

sociální práce [Matoušek, 2003] zní zase takto „Sociální služby jsou všechny služby, krátkodobé i dlouhodobé, poskytované oprávněným uživatelům, jejichž cílem je zvýšení kvality klientova života, případně i ochrana zájmů společnosti“. Některé další pojmy osvětlím šířeji v následujících kapitolách, některé zmíním zde [Mahrová, 2008, s. 40–41]: Sociální začlenění: Základním principem je posilování osobních kompetencí, schopností a dovedností člověka tak, aby mohl využívat běžné společenské zdroje, tj. přístup ke vzdělání, zaměstnání aj. O sociálním vyloučení hovoříme v situacích, kdy se v životě člověka vyskytly překážky, jež komplikují nebo zcela zamezují, aby žil způsobem, jež je ve společnosti považován za běžný. Přirozené sociální prostředí umožňuje sociální začlenění. Tvoří jej rodina, domácnost, sociální vazby k blízkým osobám atp.

15

4 Formy a druhy sociálních služeb Sociální služby zahrnují dle zákona o sociálních službách [www.mpsv.cz, 6] sociální poradenství, služby sociální prevence, služby sociální péče. Sociální služby můžeme dle místa poskytování rozlišit na terénní služby, ambulantní služby a pobytové služby.

4.1 Sociální poradenství Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé životní situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb, poskytovatele sociálních služeb jsou povinni tuto činnost vždy zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Služby jsou poskytovány bezplatně [www.mpsv.cz, 16]. Základní

sociální

poradenství

zajišťuje

v rozsahu

těchto

úkonů

nepříznivé

sociální

situace

[www.socialnirevue.cz, 5]:  poskytnutí

informace

směřující

k řešení

prostřednictvím sociální služby,  poskytnutí informace o možnostech výběru druhu služby podle potřeb osob a o jiných formách pomoci, např. o dávkách pomoci v hmotné nouzi,  poskytnutí informace o základních právech a povinnostech osoby, zejména v souvislosti s poskytováním sociálních služeb, a o možnostech využívání běžně dostupných zdrojů pro zabránění sociálního vyloučení a zabránění vzniku závislosti na sociální službě,  poskytnutí informace o možnostech podpory členů rodiny v případech, kdy se spolupodílejí na péči o osobu.

16

Odborné

sociální

poradenství

se

zajišťuje

v rozsahu

těchto

úkonů

[www.socialnirevue.cz, 5]:  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,  sociálně terapeutické činnosti,  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů, a při obstarávání osobních záležitostí.

4.2 Služby sociální prevence Napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Patří sem raná péče, telefonická krizová intervence, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociální aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace [www.mpsv.cz, 16].

4.3 Služby sociální péče Služby sociální péče napomáhají osobám vytvořit podmínky k jejich fyzické a psychické soběstačnosti s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zázemí [www.mpsv.cz, 16]. Služby sociální péče jsou [Mahrová, 2008, s. 41–42]: 

Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám s tělesným, smyslovým, mentálním nebo kombinovaným postižením a seniorům.

17



Pečovatelská služba je terénní službou poskytovanou v domácnostech zejména lidem s duševní nemocí, zdravotním postižením, seniorům aj.



Tísňová péče má formu stálé telefonní či elektronické komunikace s lidmi, kteří jsou vystaveni riziku ohrožení zdraví a života.



Průvodcovské a předčitatelské služby jsou určeny hlavně lidem se smyslovým postižením a umožňují pomoc při vyřizování dokladů a jiných náležitostí.



Podpora samostatného bydlení posiluje schopnosti a dovednosti člověka samostatně bydlet.



Odlehčovací služby různě kombinují péči s důrazem na individuální přístup k lidem se sníženou soběstačností.



Centra denních služeb jsou určeny lidem s tak sníženou soběstačností, že potřebují ambulantní péči s možností pravidelného denního docházení.



Denní stacionáře poskytují ambulantní strukturované celodenní programy pro osoby se zhoršenou soběstačností a cíleně kombinují výchovné a sociálně terapeutické činnosti.



Týdenní stacionáře, v nichž je nabízena výchovná a sociálně terapeutická činnost po dobu pracovních dní.



Domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou celoroční pobytovou službou s prvky komplexní péče, která současně obsahuje výchovné, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti.



Domovy pro seniory poskytují celoročně komplexní péči s možností sociálně terapeutické činnosti.



Domovy se zvláštním režimem jsou určeny přímo pro seniory, jež mají duševní onemocnění nebo jsou závislí na návykových látkách.



Chráněné bydlení je moderní typ pobytové služby zaměřený na bydlení v chráněném bydlení pro osoby se sníženou soběstačností a zároveň je možné zařazení osob společensky vyloučených.



Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče jsou určeny osobám, které se neobejdou bez odborné pomoci.

18

Tabulka 1 Počet služeb sociální péče aktuálně vedených v registru poskytovatelů sociálních služeb (registr online).

Azylové domy

218

Centra denních služeb

92

Denní stacionáře

267

Domovy pro os. se zdrav. postižením

217

Domovy pro seniory

480

Domovy se zvláštním režimem

191

Domy na půl cesty

43

Chráněné bydlení

142

Intervenční centra

18

Kontaktní centra

60

Krizová pomoc

44

Nízkoprahová denní centra

49

Nízkoprah. zař. pro děti a mládež

234

Noclehárny

65

Odlehčovací služby

258

Osobní asistence

215

Pečovatelská služba

749

Podpora samostatného bydlení

38

25

Raná péče

42

Služby následné péče

44

Soc. aktiv. služby pro rodiny s dětmi

205

Soc. aktiv. služby pro seniory

239

Sociálně terapeutické dílny

120

Odborné sociální poradenství

647

Sociální rehabilitace

289

Telefonická krizová pomoc

42

Terapeutické komunity

17

Terénní programy

203

Tísňová péče

17

Tlumočnická služba

36

Týdenní stacionáře

69

Průvodcovské

a

předčitatelské

služby

4.4 Dělení sociálních služeb dle místa poskytování Sociální služby je možné rozdělit dle místa, na nichž jsou poskytována na [www.mpsv.cz, 17]:  Terénní služby se realizují v prostředí, kde člověk žije, tj. v domácnosti, v místě, kde pracuje, vzdělává se nebo tráví volný čas. Například pečovatelská služba, osobní asistence či terénní programy pro ohroženou mládež.  Ambulantní služby jsou soustředěny ve specializovaných zařízeních, jako jsou například poradny, denní stacionáře pro osoby se zdravotním postižením nebo kontaktní centra pro osoby ohrožené závislostí na návykových látkách.  Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, kde člověk v určitém období svého života fakticky celoročně žije. Jedná se především o domovy pro seniory či pro osoby se zdravotním postižením, ale patří sem také tzv. chráněné bydlení

19

pro osoby se zdravotním postižením či azylové domy pro matky s dětmi nebo osoby bez přístřeší. Důležitým aspektem sociálních služeb je možnost kombinace různých druhů služeb. Sociální služby v ČR čerpá v současné době cca 700 000 klientů, tedy cca 7 % populace ČR. Síť sociálních služeb není na území ČR zcela rovnoměrná. Služby jsou lépe dostupné v městských aglomeracích. Financování sociálních služeb je v ČR vícezdrojové (klienti, územní samosprávy, stát, veřejné zdravotní pojištění) [www.mpsv.cz, 16].

20

5 Financování sociálních služeb Financovat sociální služby je možné z různých zdrojů, jako např. zdravotní pojišťovny, státní rozpočet, rozpočty zřizovatelů, platby klientů, příjmy a dary. Evropské sociální fondy se podílejí na strategickém plánování, vzdělávání a některých službách.

5.1 Vývoj financování sociálních služeb Náklady na sociální služby se podle oficiálních statistických podkladů od počátku 90. let dlouhodobě zvyšují (viz. Příloha č. 3). Ve struktuře výdajů na sociální služby je možno vypozorovat několik trendů. Podíl státu na financování sociálních služeb se ve druhé polovině 90. let soustavně mírně snižoval, přičemž nejnižších hodnot dosáhl v r. 2002, poté se tento podíl výrazně zvýšil, nicméně úrovně z 90. let nedosáhl. Podíl klientů na krytí nákladů sociálních služeb se nejvýrazněji zvýšil v r. 1997 (o cca 12 %), v následujícím období se tento podíl pohybuje na přibližně stejné úrovni atd. Tyto trendy byly ovlivněny prakticky stabilní úrovní státní dotace na lůžko v ústavních zařízeních po celou 2. polovinu 90. let a na počátku tohoto tisíciletí. Dále také výrazným zvyšováním výše úhrad za pobyt a stravování v ústavech sociální péče ve 2. pol. 90. let, kdy jejich zvýšení bylo vyšší než zvýšení příjmů důchodců v rámci valorizace důchodů a také zvyšováním úhrad za poskytování jednotlivých úkonů pečovatelské služby [Průša, 2008b, s. 14]. Financování nestátních poskytovatelů sociálních služeb bylo po roce 1989 ve velké míře závislé na centrálně rozdělovaných dotacích ze státních rozpočtů. Tyto dotace však nebyly řízeny žádnou jasně formulovanou vizí rozvoje sociálních služeb. Další systémovou vadou byla skutečnost, že byly poskytovány pouze na jeden rok [Matoušek, 2007, s. 32]. Převodem zřizovatelských kompetencí z okresních úřadů na kraje k 1. lednu 2003 došlo ve struktuře výdajů na sociální služby k dalším výrazným změnám, kdy na financování sociálních služeb se začaly podílet i jednotlivé krajské úřady. V letech 2003 a 2004 klesl celkový objem výdajů na sociální služby, což svědčí o tom, že pro 21

jednotlivá krajská zastupitelstva nejsou sociální služby prioritou v rámci jimi zabezpečovaných aktivit a činností [Průša, 2008b, s. 12–13].

5.2 Zdroje financování sociálních služeb

5.2.1 Příspěvek na péči Jednou z nejvýznamnějších změn, jež přinesl zákon o sociálních službách, je nové koncipování sociální dávky – příspěvku na péči. Nahradil se tak dosavadní systém příspěvků na bezmocnost, které byly vypláceny Českou správou sociálního zabezpečení a dávku příspěvek při péči o osobu blízkou. Tato dávka prezentuje úplně nový nástroj financování sociálních služeb a měl by výrazně přispět k potřebným, očekávaným a žádoucím změnám v této oblasti. Příspěvek na péči má být poskytován těm osobám, jež z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu budou vyžadovat pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Při posuzování péče o vlastní osobu je hodnocena schopnost zvládat úkony jako např. příprava stravy, přijímaní stravy, dodržování pitného režimu, vstávání z lůžka, stání atd. Příspěvek je poskytován ve 4 úrovních dle stupně závislosti [Matoušek, 2007, s. 65–76]: 1) Ve stupni I., který je definován jako lehká závislost; tento stupeň bude přiznán těm osobám, jež z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdrav. stavu

budou

potřebovat každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Dávka činí: 800 Kč. U osob do 18 let věku při více než 4 úkonech. Dávka činí 3 000 Kč. 2) Ve stupni II., který je definován jako středně těžká závislost, ten bude přiznán osobám, jež z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdrav. stavu budou potřebovat každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Dávka činí 4 000 Kč. U osob do 18 let věku při více než 10 úkonech. Dávka činí 5 000 Kč 3) Ve stupni III., jež je definován jako těžká závislost; bude přiznán osobám, jež z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdrav. stavu budou potřebovat každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Dávka činí 8 000 Kč. 22

U osob do 18 let věku při více než 15 úkonech. Dávka činí 9 000 Kč. 4) Ve stupni IV., jež je definován jako úplná závislost; bude přiznán osobám, jež z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdrav. stavu budou potřebovat každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Dávka činí 12 000 Kč. U osob do 18 let věku při více než 20 úkonech. Dávka činí 12 000 Kč. Příspěvek na péči vyplácí místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Příjemce i žadatel příspěvku na péči musí splňovat určité povinnosti. Pro žadatele platí, že musí podat nejprve písemnou žádost, následně se musí podrobit sociálnímu šetření a vyšetření zdravotního stavu. Povinnosti příjemce pak spočívají v tom, že [Matoušek, 2007, s. 65–76]:  Do 8. dnů písemně ohlásí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností všechny změny ve skutečnostech, které mají vliv na nárok na příspěvek na péči, jeho výši, výplatu.  Na výzvu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností tyto skutečnosti osvědčit.  Využívat příspěvek na péči k zajištění potřebné pomoci.

5.2.2 Ostatní zdroje Poskytování sociálních služeb je důsledkem stavu sociální nouze, tedy neschopnosti člověka zabezpečit si své potřeby vlastními silami. Prvním zdrojem financování je úhrada od občana, jemuž je služba poskytnuta. Otázkou je, zda-li mohou alespoň zčásti uhradit rodinní příslušníci a zda je k tomu právní normy zavazují. Poskytnutí sociální pomoci, v tomto případě sociální služby, je právem občana a nemůže mu být odmítnuto proto, že nemá prostředky na její úhradu. V takovém případě nese náklady na poskytnutí služby obec nebo stát. Je zřejmé, že tam, kde povinnost krýt náklady na sociální služby nese stát či obec, jsou stanoveny základní standardy poskytovaných služeb, normy nákladů apod., aby mohly být kontrolovány výdaje na tyto aktivity [Tomeš, 1996, s. 156–157]. Stát přispívá jen za předpokladu, že péče je potřebná a jen do výše odpovídající této potřebě. Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje k financování běžných výdajů, které souvisejí s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným 23

střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb kraje. Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje na financování základních druhů a forem sociálních služeb v rozsahu stanoveném základními činnostmi při poskytování sociálních služeb pro příslušný druh sociální služby. Dotace se na příslušný kalendářní rok poskytuje na základě žádosti poskytovatele sociální služby o poskytnutí dotace za státního rozpočtu. Dotaci lze poskytnout pouze na sociální službu, na kterou má poskytovatel oprávnění k poskytování. Dalšími podmínkami jsou sídlo žadatele v České republice, nemít závazky po lhůtě splatnosti vůči orgánům státní správy atd. Aktuálně běží program podpory A (podpora poskytování sociálních služeb, jež mají místní či regionální charakter) a program podpory B (sociální služby, jež mají celostátní či nadregionální charakter) [www.mpsv.cz, 12]. Obec je samosprávně spravovaná část státu. Jako stát je povinna garantovat určitý základní standard sociálních služeb v rozsahu daném politikou státu. Na tento základní standard přispívá stát ze státního rozpočtu. Při financování sociálních služeb v obcích jsou voleny takové způsoby, které obce samy iniciují. Nestátní subjekt, např. dobrovolná organizace financuje svou činnost z vlastních zdrojů, jimiž jsou členské příspěvky, dary, výtěžky ze sbírek, příjmy od sponzorů. Sponzor, který věnuje část svého výdělku na humanitární účely je zpravidla částečně daňově zvýhodněn. Mezi přednosti poskytování sociálních služeb nestátními neziskovými organizacemi patří využívání obětavosti a solidarity dobrovolných pracovníků, aktivistů. Dary se stávají hlavním příjmem pro nadace a občanská sdružení. V tomto případě nejde jen o finanční přínos nebo získání hmotných statků, ale pro dárce také o možnost osobní angažovanosti, projev občanské a lidské sounáležitosti. Tato forma má proto své místo. Zkušeností je ověřeno, že občané přispívají rádi na konkrétní účely, na viditelné cíle v obci či blízkém regionu. Získávání peněz je činností, kterou se zabývají i profesionální firmy. Občanská sdružení jí musí věnovat značnou pozornost. Nejde jen o to, požádat o peníze, ale požádat o ně úspěšně. Zvláštním případem je získávání grantů, tj. státní podpory nebo ze soukromých fondů či nadací. Sociální službu může poskytnout i soukromý občan. Buď tyto činnosti vykonává osobně, nebo je organizuje. Bez ohledu na to, zda služby koná sám nebo je jen organizuje, může být adresátem dotace od státu či obce. V případě, že organizuje služby na ziskové bázi, např. zřizuje na podnikatelském principu penzion pro důchodce, 24

kteří si tyto služby mohou uhradit na nadstandardní úrovni, jde o předmět běžného podnikání, a tedy bez účasti státu [Tomeš, 1996, s. 153]. Investiční podpora do oblasti sociálních služeb je směřována na reprodukci majetku pořizovaného v sociálních službách. Podpora je realizována v rámci dvou programů, a to Programu 113 310 – Rozvoj a obnova materiálně technické základny sociálních služeb a Programu 113 330 – Reprodukce majetků ústavů sociální péče Ministerstva práce a sociálních věcí [www.mpsv.cz, 17]. Sociální služby jsou podle nového zákona poskytovány bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Výše úhrady nákladů vyplývá ze smlouvy, kterou s poskytovatelem služby uzavře klient. Za pobytové služby, poskytované v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory atd. jednotliví klienti hradí úhradu za ubytování, stravu a za péči sjednanou v daném rozsahu. Maximální výše úhrady za ubytování a stravu je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb. [www.socialnirevue.cz, 5]. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25 % jejího příjmu, a při poskytování pobytových služeb jí musí zůstat alespoň 15 % jejího příjmu. Bez úhrady nákladů se poskytuje sociální poradenství, raná péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociální rehabilitace, sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež aj. [Průša, 2008b].

5.3 Nákladovost sociálních služeb Při výpočtu nákladovosti sociálních služeb a jejich následujícím srovnání je třeba uvažovat rozdílné charakteristiky každé skupiny sociálních služeb i konkrétních služeb v rámci jedné skupiny. Nákladovost sociálních služeb, a služeb sociální péče zejména, se liší s ohledem na rozdílnou náročnost péče zabezpečovanou jednotlivým klientům. Odlišná nákladovost služeb vyplývá také z dalších okolností: geografická poloha služby v rámci ČR, vlastní charakter zařízení sociálních služeb, jejich technický stav a stáří budov, socio-demografická situace v dané lokalitě a personální zabezpečení služby, zejména stupeň potřebné kvalifikace. Např. jako nejnákladnější (z hlediska nákladů 25

na jedno lůžko) se jeví sociální rehabilitace s nákladem 61 tisíc Kč/měsíc na jedno lůžko. Průměrně nejméně nákladná jsou lůžka v azylových domech [www.mpsv.cz, 17].

5.3.1 Skladba výdajů veřejných rozpočtů Státní rozpočet zajišťuje výplatu příspěvku na péči a dále jsou ze státního rozpočtu financovány neinvestiční dotace na zajištění základních činností při poskytování sociálních služeb. Mimo tyto výdaje jsou každoročně ze státního rozpočtu financovány investiční akce zaměřené na obnovu a rozvoj zařízení sociálních služeb. Státní rozpočet se na financování podílí cca 70 %. Obecní a krajské rozpočty spolufinancují provoz sociálních služeb především z titulů svých zřizovatelských funkcí a současně také poskytují dotace dalším poskytovatelům v rámci vlastních grantových řízení. Podíl územních rozpočtů na financování soc. služeb činí cca 10 % z celkových nákladů systému. Na zajištění zdravotní péče především v pobytových službách soc. péče se dále podílejí také fondy veřejného zdravotního pojištění, což činí cca 2 %. Zbývající náklady jsou převážně vynakládány ze soukromých zdrojů uživatelů sociálních služeb [www.mpsv.cz, 13].

5.4 Finance na sociální služby z Evropské Unie Se vstupem ČR do EU se vynořila nová příležitost použití tzv. "strukturální pomoci". MPSV obstarává čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu. V sociální oblasti mají samospráva (obce, kraje), nestátní neziskové organizace a další organizace možnost čerpat finanční prostředky na [www.mpsv.cz, 15]:  vzdělávání svých zaměstnanců s cílem zvýšit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb,  podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením (např. příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti atd.). Z ESF ČR Česká republika využívá dotace na sociální služby z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), konkrétně v oblasti prioritní osy 3 Sociální integrace a rovné příležitosti. Jejím cílem je „pomoc osobám ohroženým sociálním vyloučením, zvyšování kvality a dostupnosti sociálních služeb a zavedení opatření vedoucích ke zvyšování zaměstnatelnosti těchto osob včetně prosazování 26

rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce“. V rámci prioritní osy 3 mohou být realizovány

sociální

projekty

prostřednictvím

následujících

oblastí

podpory

[www.esfcr.cz, 9]:  Oblast podpory 3.1 – Podpora sociální integrace a sociálních služeb  Oblast podpory 3.2 – Podpora sociální integrace příslušníků romských lokalit Žadatelé, resp. příjemci finanční podpory z OP LZZ se v programovém období 2007–2013 při přípravě a realizaci projektu musí řídit příručkami, které tvoří tzv. „Desatero OP LZZ“. Zájemci o dotaci musí sledovat na internetu výzvy, taktéž příprava projektů není jednoduchá, avšak jistě se vyplatí.

5.5 Změny ve financování sociálních služeb v roce 2011 Rok 2011 by měl být posledním rokem, kdy o dotacích rozhoduje MPSV. Nastalo další snížení objemu dotací pro sociální služby – z loňských 6,8 mld. Kč je to nyní 6,1 mld. Kč. Ačkoliv jde o výrazné snížení, lze jej do určité míry vykrýt finančními prostředky z Evropské unie (ročně jde o objem přesahující jednu miliardu korun). Současně by mělo dojít k poklesu objemu prostředků, jež do systému vstupují prostřednictvím příspěvku na péči, který je vyplácen přímo potencionálním uživatelům služeb. V prvním stupni závislosti přineslo snížení z 2000 na 800 Kč měsíčně. Vyjma snížení míry dotace a příspěvku na péči se námětem debat stala i snaha MPSV přetvořit systém rozdělování celkového objemu dotací mezi jednotlivé kraje. Je vytvořeno několik variací, které však mají podobný účinek – u poloviny krajů by došlo ke snížení dotace, u druhé k navýšení [www.dvs.cz, 8]. Dle priorit pro rozvoj sociálních služeb pro období 2009–2012 [www.mpsv.cz, 13] určených MPSV je důležité při plánování sociálních služeb z pohledu jejich ekonomického zajištění zcela nezbytné vyhodnocovat zdroje financování. Financování sociálních služeb nemůže být dlouhodobě udržitelné, pokud nebudou efektivně využity všechny zdroje. Na financování sociálních služeb se musí odpovídající měrou podílet územní rozpočty, státní rozpočet a samozřejmě také uživatelé služeb. Prioritou pro následující období je tedy vytvořit stabilní vícezdrojový systém financování sociálních služeb. 27

5.6

Efektivnost výdajů na sociální služby V souvislosti s hodnocením efektivity financování sociálních služeb je nutno

upozornit na fakt, že dlouhodobým problémem celého sektoru sociálních služeb u nás je oblast statistického sledování a vykazování. K výraznému nárůstu výdajů na sociální služby došlo v r. 2007 v souvislosti se změnou systému financování sociálních služeb. Je zřejmé, že při hodnocení efektivnosti systému financování a poskytování sociálních služeb je nutno uplatnit jiné pohledy na hodnocení efektivnosti služeb sociální péče, jiné pohledy na služby sociální prevence a na poradenské služby. Současně je třeba mít na paměti, že jiná hlediska je nutno uplatňovat při hodnocení efektivnosti systému financování a poskytování sociálních služeb z pohledu státu, jiná z pohledu krajů, měst a obcí jako zřizovatelů převážně většiny jednotlivých zařízení, jiná z pohledu nestátních neziskových

organizací.

Na

charakteristiku

stávajícího

systému

financování

a poskytování služeb má z pohledu státu i z pohledu ostatních subjektů vliv celá řada kritérií a faktorů, z nichž k nejvýznamnějším patří [Průša, 2008a]:  kritéria pro stanovení míry závislosti,  struktura uživatelů jednotlivých typů sociálních služeb z hlediska míry jejich závislosti,  kritéria pro přiznávání dotací ze strany státu (MPSV) a zřizovatele,  přístup zdravotních pojišťoven k financování poskytované zdravotní péče v pobytových zařízeních.

6 Sociální služby v Evropě a jejich financování 6.1 Evropské pojetí sociální politiky Pod pojmem sociální služby, nejsou v evropských zemích chápány pouze sociální služby v pojetí, v jakém se uplatňuje v našem právním řádu, ale jejich pojetí je značně širší a zahrnuje také zdravotnictví, sociální ochranu, rodin a skupin, bydlení a zaměstnanost. Tato skutečnost má za následek, že v rámci těchto komparací je nutno mít na paměti minimálně tyto okruhy problémů [Matoušek, 2007, s. 65–76]: 28

 stejný typ služby spadá v různých zemích do různých kategorií,  hranice mezi dobrovolným nebo nedobrovolným využitím služby nemůže být nikdy jednoznačně vymezena,  nestejná charakteristika sociálních služeb způsobuje problémy při jejich kategorizaci. Členství v Evropské unii a její sociální politika je prvořadá otázka veškerých členských zemí a dnes již také České republiky. Aktuální byl z tohoto hlediska strach ze sociální nevyrovnanosti mezi zeměmi EU. Existovala obava, že některé méně hospodářsky vyspělé státy by kvůli udržení konkurenceschopnosti svých podniků mohly začít redukovat sociální jistoty svých občanů, tak jako je tomu v Americe. Prozatím k tomu nedošlo, jelikož Evropa je ve větší míře zaměřená sociálně než USA. EU se však snaží následovat v ekonomických ukazatelích Ameriku v rámci sociálního státu. Nicméně vyvstala nezbytnost jakési minimální harmonizace sociálního zákonodárství v rámci EU [Chválová, 2004]. Ve srovnání s ostatními členskými státy EU má ČR jeden z nejnižších výdajů na sociální služby, unijní průměr činí 18,7 % (údaje z r. 2000). Největší podíl sociálních dávek, vzhledem k HDP, je v tradičně sociálně cítících zemích, jako jsou Švédsko a Francie (32,3 % a 29,7 %). Celkově je však možné sledovat tendence v ubývání státní pomoci. Podíl sociální ochrany na HDP v konkrétních členských zemích je značně odlišný. V roce 2000 byl nejmenší v Irsku a Španělsku (14,1 % a 20,1 %), nejvyšší ve Švédsku a Francii (32,3 % a 29,7 %). Sociální výdaje na obyvatele v Dánsku ve výši 126 % ve Španělsku a Portugalsku byly ve výši 60 %, a v Lucembursku 150 % průměru celé EU [Chválová, 2004]. Ve vyspělých evropských zemích se v posledním období prosazují tyto trendy [Tomeš a Koldinská, 2003]:  dochází k porovnávání zákonů trhu s požadavky rozkvětu aktivit v sociální oblasti při využití dynamizujících způsobilostí trhu (tam, kde reaguje trh, není třeba uspořádávat, navrhovat ani regulovat, ale jen účelně upravovat),  financování sociálních služeb je zřízeno na účasti více činitelů (přispívají občan, rodina, provozovatel, stát, obec, zdravotní pojišťovna, vlastní pojištění apod.), protože k tomu, aby zákonitosti trhu byly schopny fungovat, je nutno 29

vybudovat koupěschopnou poptávku, tzn., že je nezbytné stanovit plátce rostoucích nákladů na služby,  nastává zvýšení sjednocení ekonomické a sociální racionálnosti, k hledání nejvhodnější varianty zabezpečení sociálních potřeb jak z humánního, tak technického, technologického a tedy i ekonomického pohledu,  zvyšuje se důležitost sociálního poradenství a činností směřujících k souladu péče o osoby v sociální nouzi.

6.2 Neziskový sektor Zajímavostí je financování neziskového sektoru v jednotlivých zemích EU. Neziskový sektor a jeho financování je v evropských zemích rozmanité, má své historické kořeny a jeho právní úprava je plně v pravomoci jednotlivých členských zemí EU. Přes tyto skutečnosti lze země EU orientačně rozdělit na základě vztahu mezi vládou a neziskovým sektorem do 4 skupin [Průša, 2008b, s. 49–50]:  Skupina Německo, Rakousko, Belgie a Holandsko: neziskový sektor tvoří velké a známé organizace, jejich činnost má často silné náboženské nebo politické zázemí. Tyto organizace mají většinou profesionální aparát, jsou financovány státem a z rozpočtu sociálního pojištění.  Skupina Velká Británie a Irsko: zde funguje dlouhá tradice dobrovolnické práce, neziskový sektor je vysoce profesionální a je řízen kvalifikovanými experty. Ve Velké Británii dostává mnoho organizací příspěvek z vládních fondů na základě veřejné soutěže. Velká část tohoto sektoru se však financuje sama.  Skupina Švédsko, Finsko a Dánsko: ve Skandinávii jsou státy, které organizují sociální péči na principu rovnosti a všeobecnosti. Nevládní organizace zde fungují jako doplněk státní péče a na podporu občanských práv.  Skupina Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko: NNO zde procházejí transformací, charitativní činnost zde donedávna zajišťovala výhradně církev. Typické je zde družstevní hnutí, které je často spojené s odbory.

30

Tabulka 2 Srovnání hlavních principů sociálních služeb ve vybraných zemích (Matoušek a kol. Sociální služby).

Velká Británie pestrost nabídky

Německo

Švédsko

Francie

malá

dostatečná

široká

pro seniory malá

malá

malá

velká

velká

vzrostla

velká

malá

malá

státní rozpočet,

pojištění, dotace

státní rozpočet

pojištění, státní

poskytovaných služeb role veřejného sektoru role soukromého sektoru financování

úhrada klienta

rozpočet

31

PRAKTICKÁ ČÁST 7 Změna v systému poskytování sociálních služeb v obci Tišice Dílčím cílem této absolventské práce je najít vhodnější řešení v poskytování sociálních služeb v obci Tišice. Způsoby pro splnění tohoto cíle jsem zvolil analýzu současných možností a dotazníkové šetření. Jelikož jsem se stal v listopadu 2011 součástí obecní samosprávy a zároveň starostou v dvoutisícové obci Tišice, mám možnost některé své postřehy či pohledy uvést v život a pozitivně se tak pokusit ovlivnit současnou podobu některých činností zajišťovaných obcí. Můj zájem v oblasti služeb obyvatelstvu se prvotně soustředil na oblast pomoci seniorům, protože je mi toto téma na základě rodinné zkušenosti velmi blízké. Naskytla se mi tak unikátní možnost, že mohu popsat konkrétně nastavený způsob poskytování sociálních služeb a na základě analýzy nalézt vhodnější řešení, které povede ke zkvalitnění a úsporám. A nakonec toto nové řešení uvést v život. Mým cílem bylo nalézt a navrhnout východiska pro zkvalitnění života seniorů v mé obci, s úsporou nákladů pro samotnou obec v krátkodobém až střednědobém horizontu. Domnívám se, že obecně se bude v rámci sociálních služeb rozvíjet trend větší kombinace služeb a zároveň také většího zapojení samotných občanů. Začátkem 90. let byla v Tišicích zřízena služba, jež prostřednictvím jedné pracovnice zabezpečuje základní úkony pro seniory v jejich domovech, nákupy, úklid, donášku obědů, léků a další. Současné náklady, které v plně hradí obec, činí ročně cca 300 000 Kč. Ovšem takto nastavený model se v současné době jeví jako nepružný, zbytečně nákladný, bez definovaného standardu kvality, kdy péči může poskytovat pracovník bez jakýchkoli znalostí oboru, v neposlední řadě jako netransparentní při výběru klientů. Dalším negativním jevem takto nastavených služeb, je nemožnost čerpání dotací pro poskytovatele. Před započetím studia na VOŠ oboru Sociální práce jsem často přemýšlel jakým způsobem tuto situaci řešit vhodněji. Dospěl jsem k závěru (ovlivněn zažitou tendencí umisťování seniorů do pobytových zařízení), že většina seniorů žijících v obcích, kteří mají problém se o sebe postarat, se nedokáže zcela vyrovnat s myšlenkou, že závěr života prožijí v pobytovém zařízení odtrženi od domova. Nešlo ani tak o přestěhování 32

ze svého domu, o který se často už nemají sílu ani prostředky starat, ale spíše vytržení ze svého prostředí od sousedů, známých, zkrátka svého okolí, kde prožili většinu života. Z tohoto pohledu se zdála nejvýhodnější varianta výstavby Domu s pečovatelskou službou (DPS), kde by senioři měli zajištěny základní služby v potřebné kvalitě, ale přitom by zůstali „doma“. Začal jsem tedy zjišťovat možnosti financování takového zařízení, jelikož obec Tišice nedisponuje potřebnými finančními prostředky.

7.1 Analýza možných východisek Prověřoval jsem možná východiska, v těchto oblastech:  veřejný sektor (obec, ministerstvo, Kraj),  soukromý sektor,  kombinace soukromých a veřejných prostředků (Public Private Partnership),  Cohousing.

7.1.1 Dotace Jak jsem již zmínil, Tišice nedisponují patřičnými finančními prostředky. Jelikož v minulosti čerpaly vysoké bankovní úvěry na infrastrukturu, které stále splácí, nepřipadá v úvahu ani možnost půjčky. Reálnou se však zdála možnost zažádat o dotaci v rámci dotačního titulu vypsaného k tomuto účelu, kde je samozřejmě zapotřebí spolufinancování obcí. Ovšem dotace ze státního rozpočtu se poskytuje k financování běžných výdajů, které souvisejí s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb kraje [Průša, 2008b], tj. bude podporováno poskytování sociálních služeb, které jsou součástí střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb krajů (výjimku tvoří sociální služby s celostátní působností). Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje na financování základních druhů a forem sociálních služeb v rozsahu stanoveném základními činnostmi při poskytování sociálních služeb pro příslušný druh sociální služby, jejichž výčet a charakteristiky jsou uvedeny v části třetí, hlavě I, díle 2 až 4 zákona o sociálních službách [www.mpsv.cz, 6].

33

Krajské dotace jsou většinou také neinvestiční, na investice k tomuto účelu je možno čerpat max. 2 000 000 Kč, což je nedostačující pro účel výstavby DPS.

7.1.2 Soukromý sektor Další možností bylo zapojení soukromého investora. V poslední době si soukromý sektor začíná stále více uvědomovat, že se senioři stávají významnou skupinou v rámci čerpání různých služeb. Senioři mění Evropu, tak jak předvídali demografové. Měnícím se nárokům, jež vyplývaly ze zvyšujícího se podílu starších lidí v obyvatelstvu, se začínají pružně adaptovat obchody a firmy. Bezmála ¼ populace v České republice je starší 60 let a do roku 2030 dosáhne podíl seniorů téměř jedné třetiny. To pomalu postihuje veškeré okruhy podnikání od financí přes reklamu až po maloobchod a spotřební zboží [Ginter, 2010]. Proto se dostává do popředí zájmu soukromého sektoru i poskytování sociálních služeb, a to jak terénních tak i pobytových. Ovšem hospodářská krize odhalila nestabilitu a menší odolnost soukromého sektoru v této oblasti vůči ekonomickým výkyvům. Asociace místních samospráv (LGA) publikovala výzkum sociálních služeb v individuálních departmentech v oblasti celé Anglie a přišla na to, že u skoro 15 % ze zkoumaných zařízení byla ukončena činnost, i přes značnou poptávku po volných místech. Jiných 76,5 % předpokládá odezvu recese v blízké době. LGA odpovídá na iniciativy od poskytovatelů tak, aby byly uspíšeny platby a aby byrokracie byla snížena na nejnižší míru, a to s cílem zmenšení některých ekonomických nátlaků na poskytovatele domácí péče [Carvel, 2009]. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že u nás systém financování sociálních služeb není dostatečně funkční. Příspěvek na péči pro seniory v domácí péči bývá často zneužíván a nevrací se do systému. Tato situace poškozuje systém jako takový a není využit potenciál zaměstnanosti v této oblasti, potažmo zapojení soukromého sektoru. V průběhu analýzy a hledání možných východisek se objevil investor, který má zájem vybudovat v obci Tišice Domov seniorů pro movitou klientelu. Dle projektu by zařízení mělo být určeno pro cca 70 klientů. Místní obyvatelé by však toto zařízení pro vysokou finanční náročnost nemohli využívat. Na první pohled by výstavba pobytového zařízení pro movitou klientelu neřešila problém sociálních služeb pro naše občany, ale další efekty by mohly být zajímavým přínosem. Takové zařízení by bylo jistě příležitostí 34

pracovních míst pro místní obyvatele, dále by se v rámci klientů i jejich návštěv jednalo o nezanedbatelnou kupní sílu pro místní obchody a služby. Investor dále deklaroval pravidelnou finanční výpomoc obci. Tyto prostředky by se využily pro zajištění péče pro místní občany. Obec by do tohoto projektu měla vložit vhodný pozemek, který by odprodala za symbolickou cenu. Jelikož se již objevil případ, kdy soukromý domov pro seniory „zkrachoval“, panuje k tomuto projektu značná nedůvěra.

7.1.3 Kombinace státních a soukromých prostředků Ovšem existuje i třetí možnost, která je kombinací státních a soukromých prostředků – Public private partnership, tzv. PPP. Výraz PPP je všeobecně používaný termín, který vystihuje rozsáhlejší kategorii projektů, na kterých se současně realizuje soukromý a veřejný sektor, a které se orientují k uspokojování služeb klasicky zabezpečovaných veřejným sektorem. PPP běžně určuje podoby spolupráce mezi orgány veřejné správy a podnikatelským sektorem za záměrem zabezpečení financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury či poskytování veřejné služby. V průběhu předchozího desetiletí se PPP rozvinulo v mnoha oborech veřejného sektoru. Příkladem PPP je Velká Británie, kde se metoda úspěšně používá od roku 1992. Metoda prokázala svou úspěšnost i v jiných státech, např. v Irsku, Nizozemí, Portugalsku, Španělsku, Francii, USA, Kanadě, Japonsku a Austrálii. Narůstající využití PPP může být objasněno odlišnými faktory, např. vzhledem k rozpočtovým omezením, jimž jsou státy vystaveny, PPP umožňuje nezbytné financování veřejného sektoru ze soukromých zdrojů. Dalším argumentem je potřeba, aby veřejná sféra získala větší užitek z know-how a pracovních postupů, které se uplatňují v soukromém sektoru. Rozmach PPP je také složkou obecnější přeměny role státu v ekonomice z přímého provozovatele na organizátora, regulátora a vykonavatele kontroly. PPP jsou zpravidla vyznačována následujícími elementy [www.asociaceppp.cz, 1]:  Relativně dlouhodobým trváním vztahu týkajícího se spolupráce mezi veřejnoprávním a soukromým partnerem z odchylných pohledů plánovaného projektu.  Metodou financování projektu – zčásti soukromým sektorem – někdy prostřednictvím komplikovaných dohod mezi odlišnými stranami.

35

 Důležitým úkolem ekonomického provozovatele, jež se účastní různých fází projektu (návrh, vyhotovení, provedení, financování).  Veřejnoprávní partner se koncentruje zvláště na definování cílů, ke kterým je třeba ze stanoviska veřejného zájmu, jakosti poskytovaných služeb a cenové politiky dospět, a přebírá odpovědnost za kontrolu nad jejich splněním.  Rozložením rizik mezi veřejnoprávního partnera a soukromého partnera, na nějž jsou přesunuta rizika zpravidla nesená veřejným sektorem. PPP však nemusí nutně znamenat, že by soukromý partner nesl veškerá rizika sdružená s projektem či jejich podstatnou část. Modelovým případem je příklad z města Shropshire, z Velké Británie. Country Council Shropshire (krajský úřad) uzavřel se soukromým partnerem návrh zahrnující výstavbu, financování a provoz zařízení poskytující sociální a veřejné služby. Nejpodstatnějším cílem projektu s rozpočtem 26 mil. EUR bylo zkvalitnění a zpřístupnění veřejných služeb. Projekt je v provozu od května 2006. Součástí projektu byla [Vejrychová, 2007]:  Výstavba nové budovy městského centra s částí určené tělesně postiženým.  Výstavba 2 center pro osoby s poruchou učení v Shrewsbury a Market Drayton.  Přemístění a výstavba denního centra pro seniory v Shrewsbury.  Výstavba pečovatelského domu v Shrewsbury s kapacitou 10 lůžek.  Výstavba nového sanatoria pro seniory v South Shropshire a kapacitou 40 lůžek. Vzhledem k nepříznivému vývoji demografické křivky a nedostatku státních financí, je kombinace investic z privátního sektoru a státního velmi žádoucí. V ČR je tento způsob financování zatím v plenkách. Tato kombinace má jistě budoucnost, ale než se stane akceptovanou samozřejmostí, uplyne ještě nějaký čas. V podmínkách naší obce si využití tohoto modelu dokážu v dlouhodobějším horizontu představit. Velmi to závisí na podmínkách, které stát v této oblasti do budoucna nastaví.

36

7.1.4 Společné bydlení (Cohousing) Při probírání tématu s některými „padesátníky“, kteří už přemýšlí jak dál se svým životem, mě zaujala myšlenka, se kterou jsem se setkal poprvé. Jde o společné bydlení ve stáří neboli „Senior Cohousing“. Cohousing je druh společného bydlení, ve kterém se obyvatelé aktivně podílejí na navrhování a provozování svých vlastních obydlí. Cohousingy jsou obvykle navrženy jako propojené nebo rodinné domy podél jedné nebo více ulic nebo sdružené kolem nádvoří. Bez ohledu na velikost obce, je zde mnoho příležitostí pro neformální setkávání sousedů, stejně jako pro úmyslné shromažďování klubů u příležitostí oslav a obchodních jednání [www.cohousing.org, 4]. Senior cohousing, v angličtině také známý pod názvem „elder cohousing“, je speciální variantou vícegeneračního cohousingu. Stejně jako cohousing vznikl senior cohousing v Dánsku, šíří se rychle v USA a existuje i v dalších zemí především severní a západní Evropy. Průzkumy ohledně zájmu o senior cohousing probíhají i na Dálném východě (Jižní Korea, Japonsko). Udává se, že po celém světě bylo realizováno již přes 1000 dokončených cohousingových projektů [Bešťáková, 2010]. Senior cohousing by se dal do češtiny přeložit jako aktivní stárnutí v komunitě. Je orientován zvlášť na potřeby a přání obyvatel od středního věku výše, kteří již nemají ve své domácnosti děti a chtějí se opět zaměřit na své potřeby, koníčky, přátele, práci, apod. Na rozdíl od stárnutí v institucích je založen na vlastní iniciativě seniorů a jejich vzájemné podpory a pomoci. Oproti stárnutí ve vlastním domově poskytuje dostatek sociálních kontaktů. Ačkoliv je přeložen jako "aktivní stárnutí", neznamená to, že je určen pouze pro nějaké neobvykle aktivní či výjimečně zdravé seniory. Naopak i ti, kteří už nejsou v plné síle, mohou být například na vozíku či jinak pohybově omezeni a podobně, zde naleznou přátelské prostředí, které má schopnost nahradit chybějící rodinu [www.cohousing.cz, 3]. Název napovídá, že jde o sousedské společenství, kde bydlí jen senioři, někdy však i lidé od středního věku. Logicky, čím dřív se člověk dostane do senior cohousingu, dokud je ještě „pružný" sociálně, fyzicky i mentálně, tím snadněji a rychleji se zde bude cítit jako doma „mezi svými". Což je zajisté značná výhoda. Existuje zde i předpoklad,

37

že obyvatelé senior cohousingu již nebydlí ve společné domácnosti s dětmi. Děti ale mohou přijíždět na návštěvy [Bešťáková, 2010]. Významný je fakt, že v senior cohousingu mají možnost bydlet i senioři, jež nejsou zcela soběstační a potřebují pomoc ostatních. Vše je totiž navrhováno pokud možno se zřetelem na budoucnost (snižující se pohyblivost starších lidí – bezbariérovost aj.). Neměli by ale vyžadovat trvalou zdravotní péči na odborné bázi, kterou může poskytovat pouze zdravotnické zařízení. V senior cohousingu se totiž už při jeho tvorbě počítá s potencionální neformální péčí (angl. co-caring), kterou si mezi sebou podle současných potřeb navzájem poskytují sami jeho obyvatelé. Mnohdy s pomocí koordinované sítě terénních a ambulantních služeb [Bešťáková, 2010]. V každé společnosti, v níž převažují senioři, je nezbytné počítat se všemi možnými situacemi, které stárnutí přináší. Většina senior cohousingů proto počítá nejen s domácí péči, v případě nemohoucnosti, ale i s domácí, hospicovou péči, která poskytuje možnost zemřít doma. Na rozdíl od rodinné základny, která často chybí, nebo se může službou nemocnému vyčerpat, je v senior cohousingu mnohem víc potencionálních sil, které mohou pomoci [www.cohousing.cz, 3]. Myslím, že není náhodou, že tento model má velký ohlas například v USA. Na rozdíl od našich zvyklostí je zodpovědnost v této zemi více přenesena na jednotlivce. Další zásadní odlišností je, minimální soužití dospělých dětí a rodičů. V USA je naprostou samozřejmostí velká migrace většinou z důvodu hledání zaměstnání. Bydlení je v této zemi v drtivé většině nájemní, takže lidé zde „zapouštějí kořeny“ mnohem méně, než v Evropě. Proto zde nepanují tak silné vazby sociální ani majetkové, s kterými se setkáváme v našich končinách. Z tohoto důvodu se domnívám, že tento model není v ČR ve větší míře životaschopný a v případě uskutečnění se bude jednat spíše o raritu.

38

7.2 Dotazníkové šetření Pro provedení dotazníkového šetření jsem zvolil uzavřený dotazník v listinné podobě. Je to tradiční metoda používaná k zjišťování informací v populaci. Dotazník byl anonymní s věkem respondentů 50–60let, kteří vychovali min. jedno dítě. Vzor dotazníku je přílohou (Příloha č. 1) této práce. Celkem bylo rozdáno 50 dotazníků s 12 otázkami, vybráno zpět bylo 48 zpracovaných dotazníků; 28 respondentů z řad žen, 20 respondentů z řad mužů. Všechny otázky byly uzavřené, z nichž si dotazovaní vybírali jednu nebo více odpovědí, které se nejvíce shodovaly s jejich názory (většinou varianty Ano/Ne, příp. Nevím). Jelikož jsem dotazníky osobně předal k vyplnění a následně vybral, dosáhla návratnost dotazníků 96 %. Dva respondenti mi dotazník neodevzdali z důvodu neplánované dlouhodobé cesty do zahraničí. Toto šetření bylo prováděno v červenci a srpnu 2011. Nebylo jednoduché distribuovat dotazník mezi 50 ochotných respondentů, ale využil jsem okruh svých známých a jejich přátel. Využil jsem i kontakty v rámci různých spolků. Respondenty jsem vybíral převážně z Tišic a blízkého okolí, aby případný výstup co nejvíce odrážel situaci naší obce. Cílem dotazníku, bylo samozřejmě nashromáždit data v rámci cíle PRAKTICKÉ ČÁSTI této práce, ale i podnítit zájem spoluobčanů o problematiku života seniorů. Výsledky dotazníku poukázaly na několik zajímavých skutečností. Zejména to, že na rozdíl od mužů, ženy více přemýšlejí o své budoucnosti (21 žen, jen 10 mužů) a také jsou o více informované o možnostech prožití svého stáří. Většina respondentů nedělá nic pro udržení či zlepšení svého zdravotního stavu, což je negativní jev dnešní doby. A na to ani většina dotazovaných osob zatím ani neuvažovala o tom, že by ve stáří nemuseli být soběstační. Tato i předchozí otázka jsou dosti zarážející. Na otázku, na koho spoléhají, že by se o ně ve stáří mohl postarat, byly odpovědi odlišné. Muži nejvíce upřednostňovali pomoc partnera (15) a poté dětí (10). Ženy věří nejvíce v pomoc dětí (20) a následně v registrované poskytovatele sociálních služeb (15). V pomoc státu nevěří více než polovina dotazovaných osob. Dotazovaní občané by také v případě nutnosti upřednostnili pomoc terénní pečovatelské služby před pobytovým zařízením. Z dotazníkového šetření taktéž vyplynulo, že většina dotazovaných netuší o možnosti příspěvku na péči. O eventualitě prožít stáří v komunitě seniorů, kteří si navzájem pomáhají a žijí pospolu, neslyšel zatím žádný 39

z respondentů a většina by o tento způsob prožití stáří ani nejevila zájem (odpověď Ano zazněla pouze u 7 žen a u 4 mužů). Některé odpovědi zajímavě ilustrují rozdílný pohled mužů a žen viz. příloha č. 7. Z výsledků šetření tedy vesměs vyplývá, že budoucí senioři chtějí setrvat co nejdéle doma a předpokládají, že případnou pomoc jim poskytnou spíše děti v kombinaci s terénní pečovatelskou službou. Dále lze dovodit, že počítají s finanční spoluúčastí a nespoléhají na stát. Novinky typu Cohousingu nepreferují.

40

8 Diskuse Při zpracovávání tématu mé absolventské práce jsem došel k závěru, že by si daná problematika zasloužila více pozornosti. Materiály, které jsem studoval, mě utvrzují v přesvědčení, že zvlášť v západní Evropě je mnohem pružnější reakce vůči změnám a kombinacím jednotlivých systémů sociálních služeb i jejich financování. Zásadní nedostatek vidím na straně státu, kde chybí jasně deklarovaná koncepce, která by měla garantovanou životaschopnost. Některé změny budí dojem spíše nahodilosti. Nejenže dochází k zásadním změnám při změně vlády z pravicové na levicovou a obráceně, ale bohužel se nemůžeme spolehnout na konzistentní přístup ani v rámci jednoho politického směru. Nelze se pak divit, že ani případné změny v rámci úpravy zákona č.108/2006 Sb. nevedou k patřičné nápravě jeho nedokonalostí. V tomto smyslu souhlasím s názorem, který prezentuje Mgr. Roman Šveřepa z Národního centra transformace sociálních služeb: „Zákon o sociálních službách prošel výraznou úpravou. Pokud se ale nezmění systém práce s příjemci příspěvku na péči, všechno ostatní bude marné. Smyslem zákona o sociálních službách, přijatého po mnohaletých snahách v roce 2006, je dát lidem odkázaným na pomoc druhého člověka možnost svobodné volby, umožnit jim převzít kontrolu nad svou situací a především, oslabit jejich závislost na institucionální sociální pomoci. S tím se pojí i důraz, kladený na podporu v domácím prostředí, poskytovanou blízkými lidmi (oproti pomoci institucionalizované, např. domovům důchodců). Provedené změny zákona tento smysl popírají“. Je zřejmé, že stát musí reagovat na nepříznivý demografický vývoj. Budoucnost vidím v zásadní podpoře domácí péče, která se musí skládat z: 

Podpory rodin při péči o seniory (např. větší flexibilita v rámci pracovního úvazku, daňové zvýhodnění pečujících).



Vytvoření podmínek pro rozvoj terénních sociálních služeb (např. v okolí Rakovníka je dnes pokryté území pouze z ⅓), oproti západní Evropě chybí v naší zemi několik tisíc zaměstnanců v této sféře.

41

V rámci studia oboru „Sociální práce“ jsem celou problematiku začal chápat v širších souvislostech a v současné době podporuji spíše koncept co nejdelší domácí péče. Je méně nákladný a nevytrhává klienty z jejich přirozeného prostředí a lidé tento způsob i více preferují, což vyplývá i z výsledků dotazníkového šetření. Život v přirozeném prostředí je jedním z předpokladů pro zachování nezávislosti, důstojnosti a spokojenosti v seniorském věku. Mezi základní přání a požadavky většiny starších lidí tak patří individuální bydlení ve vlastních bytech. Vztah mezi soběstačností, tj. schopností vykonávat samostatně a bez pomoci druhé osoby běžné denní aktivity, a možností žít v původním sociálním prostředí je přitom oboustranný, neboť soběstačnost je vedle funkční zdatnosti jedince determinována též nároky prostředí, ve kterém se jedinec nachází. Na jedné straně je tedy možnost samostatného bydlení podmíněna zdravotním stavem a mírou soběstačnosti, na straně druhé však má kvalita, uzpůsobení a vybavení bytu výrazný dopad na možnost či nemožnost setrvání v původním bytě. Ve chvíli, kdy se soběstačnost staršího člověka sníží do té míry, že již není uskutečnitelné, aby žil sám ve své předchozí domácnosti a pomoc ze strany rodinných příslušníků je nedostačující nebo zcela chybí, nastupuje na řadu péče institucionální. Přitom je důležité zamezit nevhodnému umísťování seniorů do institucionální péče v případě, kdy to není nezbytně nutné a kdy může být příčinou buď špatná bytová situace v rodině, nebo nedostatečná nabídka sítě terénních služeb, s jejichž podporou a pomocí by mohl člověk se specifickými potřebami setrvat v přirozeném prostředí. Limitem života seniorů v původním prostředí totiž může být nedostatečná nabídka terénních a ambulantních služeb (a často i nedostatečná informovanost o těchto způsobech zabezpečení potřeb), proto je třeba jejich působnost rozšiřovat a dostatečně reflektovat aktuální individuální potřeby jedince. Pro zajištění nejlepšího života v původním bytě i při ztrátě soběstačnosti je kromě zajištění nabídky terénních a ambulantních služeb třeba formovat i další, rozšířenější podmínky pro plnohodnotný a samostatný život. Náleží mezi ně např. budování bezbariérových přechodů, zajištění nízkopodlažní veřejné dopravy, podpora tísňové péče, vytváření bezpečného prostředí, úzká spolupráce s policií z důvodu prevence kriminálních činů páchaným na seniorech apod. [VÚPSV, v.v.i , 2009].

42

Pozornost by se měla soustředit také na generaci dnešních padesátníků, kteří se mohou již teď připravovat na seniorský život. Dnešní senioři neměli velkou možnost připravit se na současný stav a většinou se domnívali, že se pro ně, oproti předešlým generacím až tolik nezmění. Někteří z nich prožívají rozčarováním nad některými okolnostmi a informacemi, které se dnes objevují, jako například: v devadesátých letech se z důchodového systému odvedly velké finanční prostředky (přebytky) do státního rozpočtu a dnes chybí, je nedostatek pobytových zařízení pro seniory, nejsou vytvořeny kvalitní podmínky pro fungování soukromého sektoru v sociálních službách (zvláště terénních), zavedení poplatku u lékaře, zvýšení DPH na léky a potraviny, hrozba poklesu starobního důchodu z důvodu finanční krize (Lotyšsko, Maďarsko), senioři se stávají stále častěji obětí trestného činu. Toto je jen malý výčet událostí, které značně ovlivňují život dnešních seniorů, a na který v drtivé většině nejsou připraveni. Vzhledem k demografické křivce a dalším okolnostem, již stávající kapacity jednotlivých typů zařízení budou v r. 2025 naprosto nedostatečné. V tomto smyslu je zřejmé, že rozvoj všech forem terénních, ambulantních i pobytových služeb by se měl stát nedílnou součástí všech regionálních rozvojových plánů. Nezbytným předpokladem umožňujícím včas reagovat na změněnou demografickou situaci je zvýšení důrazu na analýzu změn v demografické situaci obyvatelstva v jednotlivých regionech. Jelikož každá generace má jiné představy o prožití seniorského věku, je potřeba rozvinout diskusi napříč generacemi a připravit vhodné podmínky „na míru“. Češi se chtějí starat o své staré rodiče, kteří už potřebují pomoc a péči. Jejich snahu však začíná omezovat nedostatek peněz a problémy v zaměstnání. Největší problémy má podle výzkumu Gender Studies tzv. „sandwichová generace“ ve věku mezi 40 až 50 roky, která se musí vedle rodičů ještě starat o vlastní dorůstající děti. Případy, kdy některé rodiny už nejsou schopné se postarat z ekonomických či zaměstnaneckých důvodů o své rodiče, existují. Počet seniorů přitom v české společnosti výrazně roste, takže problém pomoci se bude týkat v dalších létech stále většího počtu rodin. Již dnes je podle České správy sociálního zabezpečení přes dva miliony penzistů, prodlužuje se věk jejich dožití. Podle průzkumů si většina seniorů přeje zůstat ve svém bytě za asistence svých blízkých i v případě vlastní bezmocnosti [Ginter, 2010]. To doporučují prakticky všichni 43

psychologové. Setrvání stále většího počtu seniorů v jejich vlastním prostředí a výrazný podíl rodiny a péči o ně předpokládá i Národní program přípravy na stárnutí a sociální politika vlády s její snahou zpřísňovat podmínky pro poskytování sociálních dávek. Určitě bude těžké vykořenit některá zažitá dogmata. Sám jsem změnil postupem času názor, kdy jsem například z počátku přeceňoval úlohu pobytových zařízení, jako jediné kvalitní řešení. V souvislosti s výsledky dotazníkového šetření, by se měl stát samozřejmostí i nový přístup potencionálních klientů. Nečekat, že se o ně někdo postará, ale aktivně se připravovat na stáří již v produktivním věku. Nejde v tomto smyslu jen o naspoření dostatečného množství peněz na vykompenzování propadu příjmů, ale například v rámci možností s předstihem stavebně přizpůsobit svůj byt či dům (bezbariérový vstup, dostatečně široké dveře, zvýšené WC, madla v koupelně atd.). Je zřejmé, že aktivní příprava na stáří je spíše výjimečnou záležitostí, ale přesto v porovnání se stávajícími seniory je znát kvalitativní

posun v myšlení budoucích seniorů v této

otázce. Bude zapotřebí změnit více věcí, ale je nutné si uvědomit, že bez jakýchkoliv změn není možné udržet za současných podmínek pro většinu obyvatel možnost důstojného stáří.

44

Závěr Mou snahou bylo zmapovat sociální služby, jejich financování, poukázat na historický vývoj a zároveň provést srovnání se systémy v zahraničí. Financování se vine jako červená nit celou prací, někdy s větším důrazem, někdy v podtextu, ale v rámci sociálních služeb je všudypřítomné. Myslím, že hlavní cíl tj. představení sociálních služeb, se mi podařilo naplnit, dílčí cíl tj. změnu v systému poskytování sociálních služeb v obci Tišice, jsem zpracovával v rámci praktické části. Myslím, že to práci dodalo na zajímavosti a logický přechod od obecné teorie ke konkrétní praxi napomohl k vyváženosti celé práce. Mám tu vzácnou příležitost, že mohu své závěry uvést v život. Na základě vyhodnocení dostupných informací jsem proto navrhl systém outsourcingu terénních sociálních služeb v obci Tišice. To znamená převedení této služby na externího, registrovaného poskytovatele terénních sociálních služeb. V tuto chvíli již vedu jednání s Farní charitou Neratovice, která projevila zájem tuto službu u nás zajišťovat. Ve své nabídce má i některé zdravotnické služby, čímž dojde k provázanosti těchto jednotlivých činností, a tím i ke značnému zkvalitnění a zkomplexnění služeb. V neposlední řadě dojde k finanční úspoře oproti dnešnímu stavu o cca 140 000 Kč/rok, což je pro dvou tisícovou obec nezanedbatelná částka. Samozřejmě má každá mince dvě strany. Této změně bude muset předcházet náležitá osvěta a vysvětlení místním seniorům. Jde o to, že lidé, kteří pobírají příspěvek na péči a využívají „obecní pečovatelku“, budou muset nově za služby platit. Ze zkušenosti vím, že většina současných klientů nechápe, že příspěvek na péči je určen vysloveně k tomuto účelu. Obec tento příspěvek nemohla vybírat, a je zde nebezpečí, že nová situace nebude zcela pochopena. Myslím, že největším přínosem mé absolventské práce je skutečnost, že mohu získané poznatky aplikovat na konkrétním problému v praxi. Téma jsem zvolil na základě mého zájmu o systém a efektivitu sociálních služeb, který se v průběhu studia ještě prohloubil.

45

Resumé Pезюме́ Социа́льная рабо́та и её финанси́рование Хотя, я подавляющее большинство моей профессиональной жизни работал техником в сфере транспорта, некоторые события в жизни направили мой интерес к общественной работе, учёбу которой я завершаю в колледже МИЛЛС по специальности Социальная работа. Люди издавна помогали друг другу. Эта помощь осуществлялась в разных формах. Социальные услуги являются одним из результатов этой работы, которая теперь имеет определённые правила и определённый уровень качества предоставленных услуг. В этой работе описывается исторический контекст развития социальных услуг, современная ситуация, сравнение с иностранными государствами и перспектива в будущее с рекомендацией системных изменений с особым акцентом на конкретный случай. Основное преимущество я вижу, главным образом, в анализе конкретного явления, на которое у меня возможность оказать влияние. Потому что я стал частью муниципального самоуправления в деревне Тишице, у меня возможность некоторые наблюдения и взгляды привлечь в жизнь, и таким образом позитивно оказать влияние на современную форму полевых услуг по опеке в нашей деревне. Наша деревня не является регистрированным поставщиком социальных услуг, но в начале девяностых годов был создан сервис, который посредством одного работника обеспечивает основные шаги, необходимые для пожилых людей в их домах, покупки, уборку, доставку обедов на дом. Однако эта модель является в настоящее время негибкой, излишне дорогой, без определённого стандарта качества и в не последнюю

очередь

не

транспарентной

в

выборе

клиентов.

Другой

отрицательной чертой этого набора услуг является невозможность получить субсидии.

46

На основе имеющихся информаций, я разработал систему аутсорсинга. Это значит, передать эту услугу на внешнего, зарегистрированного поставщика полевых социальных услуг. Потому что этот внешний поставщик предоставляет некоторые медицинские услуги, существует взаимозависимость этих различных видов деятельности, и тем самым содействует значительному повышению качества и укомплектованию услуг. В не последнюю очередь доходит к экономии средств по сравнению современного состояния около 140 000 крон в год, что представляет для деревни до двух тысяч человек значительное количество.

47

Bibliografie Monografie: 1. GREGOROVÁ, Z., GAVLAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno: Masarykova Univerzita v Brně. 2005. ISBN 80–210–3686–9. 2. MAHROVÁ, G. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Praha: Grada Publishing a.s., 168 s. 2008. ISBN 8024721384. 3. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 288 s. 2003. ISBN 978–80–7367–368–0. 4. MATOUŠEK, O. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování. 1. vyd. Praha: Portál, 184 s. 2007. ISBN 978–80–7367–310–9. 5. PRŮŠA, L. Efektivnost financování sociálních služeb v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. 57 s. 2008a. ISBN 978–80–7416–018–9. 6. SIROVATKA, T. Sociální zabezpečení (vybrané texty). 1. vyd. Masarykova Univerzita v Brně, 187 s. 1997. ISBN 80–210–1671–X. 7. TOMEŠ, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 1. vyd. Praha: Socioklub, 216 s. 1996. ISBN 80–902260–0–0. 8. TOMEŠ, I., KOLDINSKÁ, K. Sociální právo Evropské unie. Nakladatelství C. H. Beck, 267 s. 2003. ISBN 8071798312. 9. VÚPSV, v.v.i. Poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Závěrečná zpráva o řešení projektu Analýza a prognóza potřeb poskytování sociálních služeb po seniory a osoby se zdravotním postižením, 244 s. 2009. ISBN 978–80–7416–048–6.

Seriálové publikace: 1. BEŠŤÁKOVÁ, V. Senior Cohousing – Aktivní stárnutí v komunitě. In Sborník IV. Ročníku konference Senior Living. České Budějovice: Ledax o.p.s. 2010, s. 68– 75. ISBN 978–80–254–6455–7.

48

2. SIROVATKA, T. Sociální dávky a jejich příjemci: na „sociální trampolíně“, nebo ve slepé uličce? Sociologický časopis. 2000. 36 (2): 181–199. 3. VEJRYCHOVÁ, Z. Budovy sociálních služeb a veřejné prostory v Shropshire, Velká Británie. PPP Bulletin. 2007. Ročník 3(3): 16 s.

Elektronické dokumenty: 1. Asociace pro podporu projektů spolupráce veřejného a soukromého sektoru [online]. [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 2. CARVEL, J. Recession forcing private care homes to close, say councils [online]. 2009 [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 3. COHOUSING.CZ [online]. Cohousing pro druhou půlku života – Senior cohousing [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 4. COHOUSING. ORG [online]. What Is Cohousing? [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 5. ČESKO. Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách [online]. [cit. 2011. 07. 08]. Dostupný z WWW: . 6. ČESKO. Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 O sociálních službách [online]. Částka 37. [cit. 2011. 07. 08]. Dostupný z WWW: . 7. ČESKO. Zákon č. 206/2009 Sb. ze dne 17. června 2009, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony [online]. Částka 61. In Sbírka zákonů. [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 49

8. DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY [online]. Financování sociálních služeb v roce 2011 [cit. 2011. 07. 14]. 2011 Dostupný z WWW: . 9. ESFR CR [online]. OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) [cit. 2011. 07. 14]. Dostupný z WWW: . 10. GINTER, J. Senioři proměňují Evropu, firmy jim přizpůsobují byznys CR [online]. 2010 [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 11. CHVÁLOVÁ, J. Postupy Evropské unie v sociální politice [online]. 2004. Bulletin Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR [cit. 2011. 07. 22]. Dostupný z WWW: . 12. MPSV.CZ [online]. Metodika MPSV ČR pro poskytování dotací ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních služeb v oblasti podpory poskytování sociálních služeb[cit. 2011. 07. 14]. 2010. Dostupný z WWW: . 13. MPSV.CZ [online]. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009–2012 [cit. 2011. 07. 24]. Dostupný z WWW: . 14. MPSV. CZ [online]. Sociální legislativa [cit. 2011. 07. 08]. Dostupný z WWW: . 15. MPSV.CZ [online]. Sociální služby [cit. 2011. 07. 14]. Dostupný z WWW: . 16. MPSV CZ [online]. Sociální služby a příspěvek na péči [cit. 2011. 07. 22]. 2009. Dostupný z WWW: . 17. MPSV.CZ [online]. Vybrané statistické údaje o financování sociálních služeb a příspěvku na péči [cit. 2011. 07. 22]. Dostupný z WWW: .

50

18. PRŮŠA, L. Sociální služby – srovnání ČR a EU [online]. Centrum sociálních služeb Praha, 61 s. 2008b. [cit. 2011. 07. 08]. Dostupný z WWW: . 19. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. [cit. 2011. 07. 08]. Dostupný z WWW: .

Seznam příloh: Příloha č. 1: Dotazník. Příloha č. 2: Tabulka dat, která byla zjištěna prostřednictvím dotazníkového šetření. Příloha č. 3: Vývoj nákladů na sociální služby v letech 1992–2006 v mil. Kč (zdroj: Průša, 2008b). Příloha č. 4: Vývoj počtu obyvatelstva v letech 2005–2050 a vývoj podílu na poskytování služeb sociální péče (zdroj: Průša, 2008b). Příloha č. 5: Zdroje financování sociálních služeb. Data z roku 2009. Dotace MPSV 2010 jsou údajem o rozhodnuté výši dotací MPSV na poskytování sociálních služeb k 30. 4. 2010, jsou ostatní zdroje pouze uvedeným předpokladem zdrojů financování v roce 2010, které poskytovatelé uvedli v žádostech o dotaci (zdroj: MPSV, 2009). Příloha č. 6: Příklad Senior Cohousingu v a) USA a b) Dánsku (Zdroj: cohousing.org, sohousing.cz). Příloha č. 7: Grafické zpracování některých odpovědí z dotazníkového šetření.

Seznam tabulek: Tabulka 1 Počet služeb sociální péče aktuálně vedených v registru poskytovatelů sociálních služeb (registr online). ................................................................................... 19 Tabulka 2 Srovnání hlavních principů sociálních služeb ve vybraných zemích (Matoušek a kol. Sociální služby). ..................................................................................................... 31

51

Přílohy Příloha č. 1:

Dotazník Tento dotazník byl vytvořen za účelem sběru informací jako podklad pro možná východiska v modelech a financování sociálních služeb v krátkodobém až střednědobém horizontu s doporučeným věkem respondentů 50-60 let. Autor: Pavel Končel

Hodící se zakroužkujte

Respondent :

ŽENA

MUŽ

VĚK ………..

1. Uvažoval/a jste již, jakým způsobem chcete prožít své stáří? ANO

NE

2. Děláte něco pro udržení nebo zlepšení svého zdraví? ANO

NE

3. Uvažoval/a jste o možnosti, že nebudete ve stáří soběstační? ANO

NE

4. Kterou možnost považujete za nejpravděpodobnější? V případě nutnosti mi ve stáří pomůže (lze kombinovat): a) partner

b) děti

c) ostatní příbuzní

d) přátelé

e) registr. poskytovatel soc.

služeb 5. Myslíte si, že jste své děti vychoval/a dobře? ANO

NE

6. V případě nutnosti byste upřednostnil/a terénní pečovatelskou službu nebo umístění v pobytovém zařízení sociálních služeb? a) terénní pečovatelská služba

b) pobytové zařízení soc. služeb

7. Existuje ve vašem bydlišti možnost využívat terénní pečovatelskou službu? ANO

NE

NEVÍM

8. Víte, že existuje tzv. příspěvek na péči? ANO

NE

9. Předpokládáte, že se v případě nutnosti o Vás postará ve stáří stát? ANO

NE

10. Počítáte s možností, že se budete finančně podílet na péči o svou osobu ve stáří? ANO

NE

11. Slyšel/a jste o možnosti prožít stáří v komunitě seniorů, kteří si navzájem pomáhají? Tito lidé žijí v jednom komplexu, jehož výstavbu si hradí z vlastních prostředků. ANO

NE

12. Preferoval/a byste tuto možnost? ANO

NE

Velmi Vám děkuji za spolupráci při zpracování tohoto dotazníku.

Příloha č. 2: Tabulka dat, která byla zjištěna prostřednictvím dotazníkového šetření.

1. Uvažoval/a jste již, jakým způsobem chcete prožít své stáří?

Ženy (28)

Muži (20)

ano

21

10

ne

7

10

2. Děláte aktivně něco pro udržení nebo zlepšení svého zdraví? Ženy (28)

Muži (20)

ano

11

7

ne

17

13

3. Uvažoval/a jste o možnosti, že nebudete ve stáří soběstační? Ženy (28)

Muži (20)

ano

12

4

ne

16

16

4.Kterou možnost považujete za nejpravděpodobnější? V případě nutnosti mi ve stáří pomůže (lze kombinovat): Ženy (28)

Muži (20)

partner

8

15

děti

20

10

ostatní příbuzní

2

0

přátelé

1

0

15

11

Reg. poskytovatel soc. služeb

5. Myslíte si, že jste své děti vychoval/a dobře? Ženy (28)

Muži (20)

ano

28

18

ne

0

2

6. V případě nutnosti byste upřednostnil/a terénní pečovatelskou službu nebo umístění v pobytovém zařízení sociálních služeb? Ženy (28)

Muži (20)

terénní pečovatelská služba

23

16

pobytové zařízení soc. služeb

5

4

7. Existuje ve vašem bydlišti možnost využívat terénní pečovatelskou službu? Ženy (28)

Muži (20)

ano

21

12

ne

0

1

nevím

7

7

Ženy (28)

Muži (20)

ano

11

5

ne

17

15

8. Víte, že existuje tzv. příspěvek na péči?

9. Předpokládáte, že se v případě nutnosti o Vás postará ve stáří stát? Ženy (28)

Muži (20)

ano

13

4

ne

15

16

10. Počítáte s možností, že se budete finančně podílet na péči o svou osobu ve stáří? Ženy (28)

Muži (20)

ano

22

19

ne

6

1

11. Slyšel/a jste o možnosti prožít stáří v komunitě seniorů, kteří si navzájem pomáhají? Tito lidé žijí v jednom komplexu, jehož výstavbu si hradí z vlastních prostředků. Ženy (28)

Muži (20)

ano

0

0

ne

28

20

Ženy (28)

Muži (20)

ano

7

4

ne

21

16

12. Preferoval/a byste tuto možnost?

Příloha č. 3: Vývoj nákladů na sociální služby v letech 1992–2006 v mil. Kč.

(zdroj: Průša, 2008b).

Příloha č. 4: Vývoj počtu obyvatelstva v letech 2005–2050 a vývoj podílu na poskytování služeb sociální péče (zdroj: Průša, 2008b).

Příloha č. 5: Zdroje financování sociálních služeb. Data z roku 2009. Dotace MPSV 2010 jsou údajem o rozhodnuté výši dotací MPSV na poskytování sociálních služeb k 30. 4. 2010, jsou ostatní zdroje pouze uvedeným předpokladem zdrojů financování v roce 2010, které poskytovatelé uvedli v žádostech o dotaci (zdroj: MPSV, 2009).

Příloha č. 6: Příklad Senior Cohousingu v a) USA a b) Dánsku (Zdroj: cohousing.org, sohousing.cz). a)

b)

Příloha č. 7: grafické zpracování některých odpovědí z dotazníkového šetření partner

15

děti

10

ostatní příbuzní přátelé

5

25 20

0

15

ano

10

ne

5 0

20

Ženy (28)

Ženy (28)

Muži (20)

reg. poskytovatel soc. služeb

4. Kterou možnost považujete za nejpravděpodobnější? V případě nutnosti mi ve stáří pomůže (lze kombinovat):

Muži (20)

1. Uvažoval/a jste již, jakým způsobem chcete prožít své stáří?

20 15 ano

10

ne 20

5

15

0 ano

10

Ženy (28)

Muži (20)

ne

5 0

Ženy (28)

Muži (20)

3. Uvažoval/a jste o možnosti, že nebudete ve stáří soběstační?

9. Předpokládáte, že se v případě nutnosti o Vás postará ve stáří stát?