Sociální podniky poznatky z Itálie

Milena Černá / Výbor dobré vůle Olgy Havlové

Daniel Dárek / Ministerstvo práce a sociálních věcí

Petra Francová / Nadace pro rozvoj občanské společnosti

Běla Hejná / Ministerstvo financí a Svaz měst a obcí ČR

Jakub Chudomel / Nový Prostor, o.s. Jaroslava Kubů / Ministerstvo průmyslu a obchodu

Miloslav Plass / Krajský úřad Hradec Králové

Robert Sztarovics / Nový Prostor, o.s. Jaroslava Šastná / Nadace Open Society Fund Praha

Sociální podniky – poznatky z Itálie

Název studie: Sociální podniky – poznatky z Itálie Autoři: Milena Černá, Výbor dobré vůle Olgy Havlové Daniel Dárek, Ministerstvo práce a sociálních věcí Petra Francová, Nadace pro rozvoj občanské společnosti Běla Hejná, Ministerstvo financí a Svaz měst a obcí ČR Jakub Chudomel, Nový Prostor, o.s. Jaroslava Kubů, Ministerstvo průmyslu a obchodu Miloslav Plass, krajský úřad Hradec Králové Robert Sztarovics, Nový Prostor, o.s. Jaroslava Šastná, Nadace Open Society Fund Praha Vydavatel: © Nový Prostor, o.s. | Praha 2007 Studie vznikla v programu Sociálního podnikání v rámci projektu H/R/D/I – Human Resources Development Interface / Prostředí pro rozvoj lidských zdrojů – s finanční podporou Iniciativy Společenství Equal (www.hrdi.cz, www.socialni-ekonomika.cz)

Obsah

foto: Na rušných ulicích Neapole má slovo ´systém´ jiný význam než v České republice.

03

Sociální podniky – poznatky z Itálie 04

Úvod / Komentář autorů – účastníků studijní cesty

12

Souvislosti vzniku sociální ekonomiky. Co je sociální podnik, jeho založení a řízení, příslušná legislativa / Jaroslava Šastná, Robert Sztarovics, Milena Černá, Jaroslava Kubů Souvislosti vzniku sociální ekonomiky / Legislativní úprava činnosti neziskových organizací v sociální oblasti Založení sociálního podniku nebo družstva / Základní charakteristika sociálních podniků Posuzování efektivity a kvality sociálních podniků / Plánování a koordinace sociálních služeb ze strany státní správy Role ústředních orgánů, regionů a obcí / Vymezení činnosti sociálních podniků a cílových skupin v jejich působnosti Struktura řízení sociálních podniků a jejich velikost / Profesní zařazení pracovníků sociálních podniků a vzdělávání Převažující forma sociálního podnikání v Itálii a přibližný počet všech zaměstnanců sociálních podniků

Zneužívání sociálního podnikání a prevence tohoto jevu

Financování sociální ekonomiky /

30

Petra Francová, Jaroslava Kubů

Vícezdrojové financování / Daňové zvýhodnění / Financování ze státního rozpočtu / Prostředky od uživatelů služeb Příjmy / Půjčky a investice - Družstevní fond, Etická lidová banka a partnerské organizace, Další „etické“ finanční instituce / Nadace / Strukturální fondy

Dopady sociální ekonomiky na zaměstnanost a danou lokalitu. /

Milena Černá,

Jaroslava Šastná, Petra Francová

38

Zkušenosti z Itálie – stručný komentář k místnímu systému sociálního zabezpečení a sociálního podnikání / Miloslav Plass

40

Působení sociálních podniků v rámci regionu a obce / Péče o klienty a působení na komunitu / Příklady z praxe

Rozdíly mezi Itálií a Českou republikou v tradici propojení veřejné, soukromé a církevní sféry v oblasti sociální péče Větší samostatnost regionů při rozhodování / Legislativa následující příklady z praxe Odlišné vnímání dobrovolnictví a sociální solidarita

Přílohy

Zákon č. 381/2000 o sociálních družstvech / Zákon č. 118/2005 o sociálních podnicích

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Obsah

20

Úvod / Komentář autorů – účastníků studijní cesty

foto: Nádvoří neapolské univerzity.

Většinu času skupina seděla v místnosti a vyslýchala prof. Marca Musellu

Sociální ekonomika

jako nástroj začleňování znevýhodněných skupin do společnosti a na trh práce je v České republice do značné míry stále novým pojmem. Tato publikace vznikla na základě studijní cesty do Itálie, uskutečněné v listopadu 2006 v rámci programu Evropského sociálního fondu EQUAL za účasti odborníků z ministerstev financí, práce a sociálních věcí a průmyslu a obchodu a dále pracovníků několika neziskových organizací působících v sociální oblasti (Výbor dobré vůle, Open Society Fund, Nadace rozvoje občanské společnosti, Nový Prostor). Itálie má v důsledku odlišného historického vývoje se sociálním podnikáním dlouhodobější zkušenosti a cílem bylo představit sociální ekonomiku z pohledu všech zúčastněných z různých oborů, jež s tímto tématem souvisejí. Vedle návštěvy dvou sociálních družstev v neapolském regionu, zaměstnávajících znevýhodněné osoby, účastníci cesty absolvovali přednášky expertů neapolské univerzity, a ve stručnosti se tak seznámili s vývojem sociálního podnikání, s legislativou umožňující fungování sociálně-podnikatelských subjektů v Itálii, se sociálními problémy neapolského regionu, s typy subjektů a způsoby jejich financování, s otázkami daňového zvýhodnění a s překážkami, kterým jsou sociální podniky ve své činnosti nuceny čelit. Publikace “Sociální podniky – poznatky z Itálie” je určena úřadům, regionálním asociacím, neziskovým organizacím aktivním v sociální sféře, ekonomickým subjektům, organizacím podporujícím rozvoj podnikání a dalším organizacím, jež uvažují o spojení ekonomické činnosti a začleňování sociálně vyloučených nebo znevýhodněných lidí na trh práce. Navzdory rozdílům ve společenském vývoji i navzdory současným podmínkám v Itálii a u nás jsme přesvědčeni, že tato publikace se může stát příkladem pro fungování sociálních podniků v České republice.

kolektiv autorů

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Úvod / Komentář autorů – účastníků studijní cesty

05

Podmínkou vzniku a fungování sociální ekonomiky je vytvořit prostředí, kde důležité místo zastávají neziskoví poskytovatelé služeb a sociálně orientovaní podnikatelé. Jde o systém, v němž se prolíná účast státu a neziskového sektoru, regionu a obce; to vše ve prospěch lidí v obtížných sociálních situacích. Tento nový obor ekonomiky se nicméně musí rozvíjet efektivně a transparentně. dra prof. Marco Musella / kate í ikac ekonomických teorií a apl II a eric neapolské Univerzity Fed

Sociální podniky fungují v obcích jako poskytovatelé sociálních služeb nebo jako zaměstnavatelé lidí ohrožených sociálním vyloučením. Pro italské neziskové organizace je charakteristický důraz na kvalitu a ochranu uživatelů jejich služeb. Proto jsou sociálními firmami spíše menší podniky, kde společensky prospěšná činnost převažuje nad snahou o maximální zisk. Michel Mosca / asistent katedry ekonomie neapolské Unive rzity Federica II

06

Daniel Dárek / odborný referent Odboru sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Zásadní italskou zkušeností je poznatek, že instituce sociálního státu je ekonomicky neudržitelná; nakonec Itálie se s touto krizí potýká už desítky let. Výlučnou roli státu coby ochránce a poskytovatele péče a pomoci opustila, a na scéně se objevily neziskové organizace a svépomocné skupiny a také u nás dosud málo známá sociální družstva a podniky. Na jejich financování se už podílí nejen stát, ale i soukromé podnikatelské subjekty – a především, sektor samotný má příležitost získávat zdroje na svou činnost vlastním podnikáním. Právě tím může být italský příklad zajímavý pro Českou republiku, pro niž je závislost všech jejích systémů sociálního zabezpečení na veřejných financích, které stále více odčerpávají značnou část státního rozpočtu, charakteristická. Sociální ekonomika v sobě spojuje zdánlivě nespojitelné – podnikání a zisk na jedné straně a pomoc a službu na straně druhé, a to vše v kombinaci s vysokou mírou samostatnosti a nezávislosti. Proto ji potřebujeme a proto si právem zaslouží naši pozornost.

Je důležité zabývat se začleňováním ohrožených skupin obyvatelstva do společnosti. Příklad sociálního podnikání a sociální ekonomiky v Itálii neslouží jen jako inspirace, ale zároveň prakticky ukazuje, že při splnění určitých podmínek je daná cílová skupina zaměstnatelná. Navštívili jsme podniky, kde velkou roli sehrál entuziasmus jejich zakladatelů. Fungujícím sociálním podnikem, který se díky svému dopadu na cílovou skupinu i díky své udržitelné ekonomice může stát skutečným příkladem dobré praxe, je podle mého názoru „Člověk a dřevo“. Vzhledem k tomu, že naši legislativci se v současné době zabývají problematikou zaměstnávání zdravotně postižených, italská zkušenost jim může naznačit cestu ke zlepšení podmínek ohrožených skupin obyvatelstva.

ana / náměstek hejtm Miloslav Plass e ého kraj Královéhradeck

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Úvod / Komentář autorů – účastníků studijní cesty

07

Jakub Chudomel / soc ioterapeut a koordinátor projektu EQUAL, Nový Prostor o.s. Sociální služby v České republice jsou v roli „žrouta“ veřejných prostředků. Jejich aktéři neumějí přemýšlet a chovat se tak, aby možnost vydělat si část potřebných finančních prostředků prodejem vlastních služeb či výrobků považovali za východisko z rizika podfinancování, respektive za cestu k nezávislosti, a v neposlední řadě za kritérium kvality. Ekonomický ukazatel působí mezi kritérii kvality jakoby nemístně. Služba, která je drahá a která navíc nedokáže existovat v konkurenčním prostředí, přitom vytváří řadu neadekvátních očekávání, a vzdaluje se tak svému kvalitativnímu cíli na úrovni veřejné služby. Proto si myslím, že zkušenost z evropské země, kde má provozování různých typů podnikajících sociálních služeb a družstev dlouhou tradici, je neoddiskutovatelně podnětná a inspirující. Sociální ekonomika dává odpově na mnoho aktuálních otázek – a sociální inkluzi především. Sociální firmy mohou v prostředí sociální ekonomiky výrazně zasahovat do celkového procenta zaměstnanosti (v současné době jsou v tomto segmentu například ve Velké Británii zaměstnávány statisíce osob). Jedná se o rozvíjející se oblast, která svými přesahy ovlivňuje řadu dosud stereotypních postojů. Sociální firmy nabízejí práci osobám, pro něž může být zaměstnání na otevřeném trhu práce z různých důvodů nedosažitelné. Sociální firmy se díky tomu významnou měrou podílejí na udržování nízké míry nezaměstnanosti a vytvářejí řadu příležitostí pro osoby a skupiny osob handicapované především na trhu práce. Přístup k zaměstnání zároveň naplňuje další významné socializační parametry. Zaměstnaný člověk nachází ztracenou sebedůvěru a sebeúctu. Znovu se stává přirozenou součástí různých sociálních skupin a procesů, které podporují jeho pozitivní identifikaci jako součást společnosti. Má tak přímý vliv na proces sociální inkluze. Možnost zaměstnání znamená snížené nároky jednotlivce na pomoc (sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti), což přináší úsporu prostředků z veřejných zdrojů. Zaměstnaný člověk je plátcem odvodů a daní, a z osoby, která veřejné zdroje spotřebovávala, se mění v aktivního přispěvatele v rámci solidárních systémů (pojištění, daně). Je patrné, že současná italská praxe se vyvíjela dlouho a bolestně, a to jak na úrovni legislativní, tak na úrovni implementační. Z italské praxe na mne ovšem nejvíce zapůsobilo prostředí sociálních družstev jako celek. Italská sociální družstva představují ucelený systém, jehož prostřednictvím se osobám ohroženým či diskriminovaným v souvislosti s dosažitelností na standardní nástroje trhu práce nabízí řada pracovních příležitostí. Systém je dobře propracovaný. Důkladně se zabývá i procesem vzniku a financování sociálních družstev v podobě, která se jeví jako dlouhodobě udržitelná.

08

09

Přestože je všeobecně známo, že italská sociální ekonomika dosáhla značného rozvoje, podrobnější zdroj na dané téma není v češtině dostupný a proto vydání této publikace vítám. Příklad sociální ekonomiky v Itálii má širší význam a je proto hodný naší pozornosti. V Itálii je například mnoho nestátních neziskových organizací financováno z vlastních a soukromých zdrojů; nedostávají žádné státní dotace. Charakteristickým znakem sociálního podnikání v Itálii je právě nezávislost na dotacích. Tím toto podnikání generuje další zdroje jednak při financování sociální práce s cílovými skupinami, které nebývají sponzorsky atraktivní (lidé závislí na drogách, duševně nemocní, staří lidé, bezdomovci, uprchlíci), a jednak se věnuje zaměstnávání osob obtížně umístitelných na trhu práce. Při extenzivních nárocích provozu sociálních služeb a aktivní politiky zaměstnanosti na státní rozpočet včetně příspěvku na péči v České republice je účelné vyhledávat alternativní zdroje přímo v místech, kde lidé žijí. Systém by se měl mimoto zaměřit na zjednodušení financování a následné kontroly prostřednictvím daňové politiky. Zajímavý je i fakt, že aktivity sociálních podnikatelů pozitivně působí na životní prostředí v místě a lidé jsou díky nim spokojenější a vstřícnější. Proto má dle mého názoru smysl se sociální ekonomikou zabývat. Sociální ekonomika podle mého názoru představuje budoucí zdroje v oblasti malého a středního podnikání. Záleží jen na vytvoření „klimatu příznivého pro sociální ekonomiku” na úrovni krajů a na osobním nasazení lidí v obcích, kteří mají představivost, odvahu a cit pro veřejný prospěch. Na rozdíl od toho, co si o „zkažené společnosti“ myslí Češi, je nejen v Itálii, ale i v Čechách takových lidí poměrně dost. Myslím, že u nás stojí za to vytrvat v prosazování sociální ekonomiky, vyhledávat příležitosti pro sociální podnikání, povzbuzovat a vzdělávat.

Černá / ředitelka MUDr. Milena le Olgy Havlové Výboru dobré vů

Evropská společnost začíná čelit novým problémům, k jejichž řešení hledá nové cesty. Jde o téma stárnutí populace, o snahu najít způsoby pomoci handicapovaným skupinám obyvatel, o šetrné využívání místních zdrojů tak, abychom zachovali kvalitu a obyvatelnost různých lokalit. Nová řešení a nové instituce vyžadují i sociální jevy, jakými jsou chudoba, velké majetkové rozdíly, migrace, nezaměstnanost a prolínání kultur. Zkušenosti ze zemí EU ukazují, že právě sociální ekonomika dokáže za účelem řešení těchto problémů spojit zdánlivě protichůdné motivy: ekonomickou racionalitu, sociální cíle, příležitosti k zařazení sociálně znevýhodněných občanů, ohleduplnost k místnímu životnímu prostředí a respekt k různým tradicím. Pevně věřím, že předkládaná publikace se stane motivujícím příspěvkem k pochopení významu sociálního podnikání u nás.

PhDr. Ing. Petra Franco vá vedoucí sekc e EU, Nadace / rozvoje občanské sp olečnosti

10

PhDr. Jaroslava Šastná / vedoucí sekce Podpora sociální ekonomiky, Nadace Open Society Fund Praha

Sociální podnikání, tj. podnikání orientované na sociální účely a využívající ekonomické prostředky, je rozvíjející se oblastí lidských aktivit nejen v Evropě, ale i na jiných kontinentech. Je zajímavé porovnávat, jak různě je sociální podnikání vnímáno v různých zemích. Italské pojetí sociální ekonomiky je nepřehlédnutelné a je velmi silně zastoupeno na mezinárodních fórech. Pro Itálii je typická existence sociálních družstev, důraz na poskytování sociálních služeb, na zaměstnávání znevýhodněných osob a upřednostňování sociálních aspektů před podnikatelskými. Určitý protipól představuje britský přístup, který naopak výrazně staví na podnikání. Během našeho studijního pobytu jsem přemýšlela nad tím, že Itálie svou sociální politikou obsáhla poskytování veškerých sociálních služeb a že nám byly obdobné reformy sociálních služeb prezentovány pod hlavičkou sociální ekonomiky. V České republice, kde se pojetí sociálního podnikání teprve rodí, stojíme před otázkou, do jaké míry budeme sociální služby do sociálního podnikání zahrnovat. Podle mého názoru se mohou stát součástí sociální ekonomiky jen tehdy, pokud je v nich zahrnuta složka podnikání; nepatří tam tedy bezvýhradně všechny sociální služby. Jedná se ale o progresivní trend v jejich transformaci, který bychom měli veřejně pojmenovat a následovat ho.

11

Tato publikace by měla zcela jistě inspirovat zejména poskytovatele a zřizovatele sociálních služeb, ale i zákonodárce. Upozorňuje na nové možnosti řešení problémových sociálních situací, na nové postupy při pomoci lidem v nouzi. Italské metody jsou nepochybně použitelné také u nás – nakonec vycházíme ze stejné evropské tradice pojetí sociální pomoci a přístupů k ní. Společenské rozdíly mezi východem a západem Evropy a s nimi spojená specifika sociálních témat, patrné ve 2. polovině 20. století, se už na začátku 21. století zcela setřely. „Východ“ nejenže dohání „Západ“ hospodářsky, ale nově či ve zcela změněném rozsahu se začal potýkat i se stejnými sociálními problémy (nezaměstnanost, neúplné rodiny, drogové závislosti, gamblerství apod.). Sociální pracovníci tak mohou v uvedených příkladech italské „dobré praxe“ najít mnoho podnětů. Zákonodárci a zřizovatelé sociálních služeb se zase mohou zamyslet nad využitelností italských přístupů pro doplnění či úpravu právního rámce naší sociální politiky. Je zjevné, že sociální opatření už nemohou být jen záležitostí státu a entuziasmu sociálních pracovníků. Zejména s ohledem na ekonomickou udržitelnost se sociální systémy musí stát také přirozenou součástí různých oblastí podnikání. Italské zkušenosti dokazují, že to je proveditelné a že taková kooperace systémů může fungovat. Je na čtenářích samotných, co si z nabízených informací odnesou osobně i pro svou práci. Aplikovaná sociální politika je vždy věcí veřejnou, vystavenou dlouhotrvajícím společenským diskusím. Nové postupy si obvykle nalézají cestu k všeobecnému přijetí jen velmi pomalu – ale cesty, které už byly „vyšlapány“ jinde a které se jinde v Evropě ukázaly jako použitelné, si nepochybně zasluhují naši velkou pozornost. Proto společně zvažme, jak u nás co nejlépe využít i cesty používané v Itálii. Ing. Běla Hej ná /

v době studi poradkyně min istra financí ČR, jní cesty členka sociální komise a komise pro zd postižené Svaz ravotně u měst a obcí

Co jsem si z italské návštěvy odnesla do praxe? Především konkrétní poznatky o sociálních podnicích v Neapoli, o motivacích, které vedly k jejich vzniku, o procesu jejich zakládání, o spolupráci s partnery ve veřejném sektoru na realizaci projektů, o podporách poskytovaných z veřejných prostředků, o přístupech k zaměstnancům znevýhodněným na trhu práce a o významu, jaký mají pro činnost sociálních podniků dobrovolníci. Významným přínosem studijní cesty byly také informace o přípravě a hodnocení vývoje v oblasti legislativy související se sociálními podniky v Itálii. pkyně a Kubů / zástu Ing. Jaroslav dpory malého a středního odboru po odu ředitele lu a obch isterstva průmys podnikání Min dnikání lení podpory po a vedoucí oddě

Jaroslava Šastná Robert Sztarovics Milena Černá Jaroslava Kubů

Souvislosti vzniku sociální ekonomiky. Co je sociální podnik, jeho založení a řízení, příslušná legislativa

· Souvislosti vzniku sociální ekonomiky · Legislativní úprava činnosti neziskových organizací v sociální oblasti · Založení sociálního podniku nebo družstva · Základní charakteristika sociálních podniků · Posuzování efektivity a kvality sociálních podniků · Plánování a koordinace sociálních služeb ze strany státní správy · Role ústředních orgánů, regionů a obcí · Vymezení činnosti sociálních podniků a cílových skupin v jejich působnosti · Struktura řízení sociálních podniků a jejich velikost · Profesní zařazení pracovníků sociálních podniků a vzdělávání · Převažující forma sociálního podnikání v Itálii a přibližný počet všech zaměstnanců sociálních podniků · Zneužívání sociálního podnikání a prevence tohoto jevu

foto: Mistr z restaurátorského družstva “Člověk a dřevo” připravuje další zakázku.

/ Souvislosti vzniku sociální ekonomiky Vhodné klima pro „sociální ekonomiku“ vytváří soutěžní prostředí na jedné straně a zohlednění zvláštních potřeb každého jednotlivce na straně druhé – včetně těch, kdo jsou ve společnosti méně úspěšní a jsou ohroženi sociálním vyloučením. Podmínkou vzniku a fungování sociální ekonomiky je vytvořit prostředí, kde důležité místo zastávají neziskoví poskytovatelé služeb a sociálně orientovaní podnikatelé. Jde o systém, v němž se prolíná účast státu a soukromého sektoru, regionu a obce; to vše ve prospěch lidí v obtížných sociálních situacích. Tento nový obor ekonomiky se nicméně musí rozvíjet s ohledem na efektivitu a transparentnost.

/ Legislativní úprava činnosti neziskových organizací v sociální oblasti S krizí a rozkladem státního sociálního systému se na přelomu 70. a 80. let minulého století objevily neziskové organizace. Hovoří se o privatizaci sociální sféry s tím, že sociální služby jsou poskytovány jinými než podnikatelskými subjekty. Osmdesátá léta byla v Itálii obdobím dobrovolnictví. Dobrovolná činnost byla spontánní, bezúplatná, osobní, neorganizovaná. Od dobrovolnické koncepce se začalo ustupovat až počátkem 90. let, kdy začaly vznikat sociální podniky, jejichž zaměstnanci poskytovali sociální služby. Změna potřeb společnosti si postupně vynutila i změnu právního prostředí.

Činnost dobrovolníků byla v italských podmínkách upravena zákonem č. 266/1991 o dobrovolné činnosti. Nové období rozvoje sociální ekonomiky zahájil zákon č. 381/1991 o sociálních družstvech (novelizován v roce 2001; překlad jeho znění viz příloha), která jsou nejčastější právní formou sociálních podniků. Druhý uvedený zákon stanoví dva možné typy družstev: Typ A/ Pravidelně produkuje a prodává služby sociální, zdravotní a vzdělávací (např. mateřská škola). Typ B/ Začleňuje lidi se zdravotním a sociálním postižením do výroby, jež musí být přizpůsobena potřebám zaměstnanců (minimálně 30% zaměstnanců je znevý hodněných). Projevuje se jako klasická malá výrobní jednotka, výrobní družstvo nebo i družstvo poskytující jiné služby. Sociální družstvo se jako jiná družstva řídí pravidlem „jeden člen – jeden hlas“, a to bez ohledu na výši vkladu jednotlivých členů. Jakékoli družstvo zakládá minimálně sedm osob. V roce 1997 byl v Itálii schválen zákon č. 460 o společensky prospěšných neziskových organizacích (Organizacione Nonlucrativa d´Utilita Sociale; zkráceně ONLUS), který založil pojmy společenské užitečnosti a neziskovosti. Zákon upravuje daňové úlevy, avšak nestanoví právní formu. V roce 2000 byl doplněn zákonem č. 383 o sdružování na podporu sociální činnosti, platným

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Souvislosti vzniku sociální ekonomiky. Co je sociální podnik...

13

pro právnické osoby působící v této oblasti. V roce 2000 italský parlament dále přijal zákon č. 328 upravující pravidla sledování a vyhodnocování kvality sociálních služeb na místní úrovni. Klíčový předpis pro oblast sociální ekonomiky – zákon č. 118 o sociálním podniku – byl italským parlamentem přijat v roce 2005. S jeho fungováním však zatím nejsou zkušenosti, protože nebyly přijaty prováděcí vyhlášky. Zákon umožňuje různé právní formy sociálních podniků, tj. nejen družstev – právnickými osobami mohou být také sociální družstva, sociální podniky či asociace. Mimo jiné stanoví kritéria pro vymezení sociálního podniku. Sociální podnik musí splňovat pět znaků pro nestátní neziskové organizace (definované zákonem o společensky prospěšných neziskových organizacích), jimiž jsou formální založení, soukromá právní forma, zákaz rozdělování zisku, demokratické řízení a zastoupení dobrovolnické práce. Spolu s těmito znaky musí sociální podnik vykonávat soustavnou ekonomickou činnost, která musí být společensky prospěšná. Společenská prospěšnost je taxativně stanovena pro dvanáct oblastí, z nichž nejdůležitější jsou sociální služby, sociálně-zdravotní služby, vzdělávací služby pro děti, vzdělávací služby pro dospělé a sociální turistika.

/ Založení sociálního podniku nebo družstva Sociální podnik je širší pojem, zahrnující různé typy právnických osob, a musí být jako takový registrován. K jeho založení jsou zapotřebí minimálně

14

tři osoby. Tento typ organizace je pružnější než družstvo. Sociální podnik je však stále novým pojmem, zatímco sociální družstva již fungují nejméně patnáct let.

/ Základní charakteristika sociálních podniků V italských podmínkách musejí sociální podniky v době svého vzniku i v průběhu své existence splňovat pět závazných kritérií, podle nichž je kontrolována efektivita a kvalita jejich činnosti: 1/ Mají stanovy a řídí se jimi. V nich se určí, zda jde o sociální podnik typu A (převážně poskytující služby v místě), nebo sociální podnik typu B (převážně orientovaný na zaměstnávání lidí se znevýhodněními). Někdy dochází k prolínání typů A a B. 2/Jsou soukromou právnickou osobou. Soukromá povaha podniku je dána především tím, kdo jmenuje řídící pracovníky. Je nutno sta novit hranici, co je soukromé a co už není a stá vá se tak spíše veřejnoprávním. Stojí-li organizace na pomezí těchto dvou typů, je třeba určit, ke kterému má blíž. Základním kritériem nicméně zůstává to, kdo jmenuje řídící pracovníky. 3/Zákaz/omezení rozdělování zisku vlastníkům. Neziskový podnik v Itálii vychází z předpokladu, že pokud by byl hlavním kritériem v některých oblastech včetně sociálních služeb zisk, služby

by nebyly poskytovány na dobré úrovni. Podnikatel by v takovém případě služby poskytoval za co nejnižší náklady s cílem dosáhnout co nejvyššího zisku. Cílem nestátních organizací však nemůže být tvorba maximálního zisku. Omezení rozdělování získaných prostředků je opatřením směřujícím k tomu, aby se činnost organizace nezaměřila výlučně na tvorbu zisku. Mzdy zaměstnanců jsou orientačně odvozeny z celostátního průměru mzdy. Zisk lze použít k rozvoji činnosti nebo k sociálně prospěšné činnosti.

rady atd. Podniky mají autonomní řízení, aplikují prvky samosprávné demokracie (tj. členové podniku se vyjadřují k jeho řízení a chodu, účastní se kontroly podniku), specifikace jsou uvedeny ve stanovách. Jestliže má sociální podnik právní formu družstva, pak platí zásada 1 člen = 1 hlas. Má-li jinou právní formu než družstvo, řízení má flexibilnější podobu – tedy někdo podnik řídí, někdo jiný ne, avšak vždy je tendence k relativně demokratické formě a konsensu.

Jak tedy posuzovat efektivitu podniku, když ne na základě jeho zisku? U nestátních organizací musí existovat jiná motivační kritéria umožňující sebekontrolu podniku. Lze namítnout, že nevýdělečnost může vést k tomu, že na kontrole není nikdo příliš zainteresován. Protiargument zní, že jsou-li pracovníci organizace motivováni i jinak než finančně (např. altruismem), pak mají také motivaci k provádění kontroly. V Itálii je entuziasmem zúčastněných motivováno celé hnutí nestátních organizací a v 80. a 90. letech bylo velmi úspěšné, nebo lidem skýtalo možnost podílet se přímo na životě obce bez nutnosti zapojení se do politiky.

V Itálii je problém s organizacemi napojenými na katolickou církev, jež jsou sice plně samostatné, ale jejich řídícího pracovníka jmenuje biskup nebo hlava farnosti. Tyto organizace z teoretického hlediska nemají samosprávu, a pokud dojde ke sporům, rozhodovací pravomoc je v rukou externího subjektu místo v rukou členů. Toto kritérium je však velmi důležité, protože zaručuje, že kontrola řízení a činnosti bude prováděna všemi členy.

4/ Samospráva: organizace má odpovídající statut, správní radu a kontrolní orgán (demokra tický princip vedení). Musí mít stanovy upravující způsob řízení a řešení určitých konfliktních situací: stanoví pravidla jmenování předsedy a správní

5/ Zastoupení dobrovolné činnosti. V nestátních neziskových organizacích by vždy měla působit alespoň jedna osoba, která pracuje zdarma a organizaci věnuje větší část svého času. Tento požadavek je důležitý jak pro eventuální dárce, tak pro uživatele služeb a širokou veřejnost. Podle zákona o sociálních družstvech nesmí celkový počet dobrovolníků přesáhnout polovinu celkové ho počtu členů družstva (viz příloha – zákon č. 381. čl. 2, odst. 2).


15

Dnes už na podíl dobrovolníků není kladen takový důraz a v některých organizacích dobrovolníci nepůsobí vůbec. Je to však důležité z kontrolních důvodů a z pohledu uživatele služeb je to znakem toho, že se konkrétní organizace neřídí pouze ziskem. Zatím není stanoveno, kdo plnění daných kritérií ověřuje. Podnik se zaregistruje u obchodní komory, ta zkontroluje, zda splňuje základní kritéria, a dokud se neprokáže, že se nejedná o sociální podnik, funguje dál. Italské sociální podniky, jež poskytují sociální služby, v současné době nemusejí žádat o akreditaci. Ustanovují se notářským zápisem na místním úřadě a na místním zastoupení ministerstva financí. Na úrovni státních ministerstev se nicméně připravuje právní úprava, která již s nutností akreditace počítá. Sociální podniky se tak budou registrovat u hospodářských komor ve svém regionu a kontrola činnosti bude s největší pravděpodobností rozdělena mezi instituce veřejné správy zodpovědné za sociální otázky a instituce posuzující finanční aspekty výkonu sociálního podniku.

/ Posuzování efektivity a kvality sociálních podniků V současnosti se v Itálii při posuzování kvality sociálního podniku a poskytovaných sociálních služeb vychází ze zákona č. 328/2000, který kraji a obci

16

stanovuje povinnost sledovat a vyhodnocovat úroveň služeb na místní úrovni. Kontrolu provádí příslušný odbor veřejné správy, vycházející především ze jmenovaného zákona. U sociálních podniků je kontrolována finanční a daňová dokumentace a také dokumentace týkající se jejich činnosti, a to zpravidla v jednoročních intervalech.

/ Plánování a koordinace sociálních služeb ze strany státní správy. Role ústředních orgánů, regionů a obcí Pokud jde o organizaci státní správy, Itálie se dělí na kraje a dále na provincie (srovnatelné s okresy) a obce. Pravomoci vlády a parlamentu jsou delegovány na regiony. Kompetenční zákon z roku 2001 totiž změnil působnosti ústředních a územních orgánů a řada pravomocí i celé sociální politiky přešla z ústředních orgánů na regionální. Stát si ponechal rozhodovací pravomoci v otázce nejdůležitějších služeb, územní orgány však rozhodují o tom, jaký typ služeb budou podporovat, kdo konkrétní služby zajistí atd. Zákon č. 328/2000 mimo jiné stanovuje italským regionům povinnost analyzovat, plánovat a koordinovat sociální služby – a právě na regionální úrovni vzniká Oblastní sociální plán. Jde o jakousi verzi komunitního plánování. V rámci regionů tentýž zákon stanovuje obcím povinnost sdružovat se

17

Stát prostřednictvím krajských úřadů poskytuje obcím know-how – vypracoval pro ně hlavní zásady pro zpracování programu a dodává jim technické zázemí. Krajské úřady vyhradily těmto otázkám prostor na svých internetových stránkách, jsou jim k dispozici prostřednictvím e-mailového poradenství a podobně. Regiony tedy mají silné pravomoci. Rozhodují také o využívání prostředků z evropských fondů. Na centrální úrovni jsou plánovány služby v rámci větších regionů, pojímající například klienty z více regionů. To se týká například ilegálních imigrantů, pro něž stát vybudoval „střediska prvního kontaktu“. Na správě takovýchto zařízení se společně podílí několik krajů.

/ Vymezení činnosti sociálních podniků a cílových skupin v jejich působnosti Vedle splnění uvedených pěti kritérií musí italský sociální podnik navíc pravidelně vykazovat určitou ekonomickou činnost, v některých odvětvích činnost společensky prospěšnou. Zákon o sociálním podniku stanovuje celkem dvanáct odvětví, v nichž může tato instituce působit. Mezi nejdůležitější patří oblast sociální, sociálně zdravotní, vzdělávání dětí a dospělých, sociální turistika a kulturní a volnočasové aktivity. Sociálními podniky mohou být i družstva typu B zaměstnávající znevýhodněné osoby, a to i v případě, že se jedná o družstva zpracovatelská. Vždy je však důležité, aby byl způsob naplňování daných aktivit v souladu s charakterem a dalšími principy sociálního podnikání. Zákon č. 381 uvádí, že jedním z cílů sociálních družstev je rozvoj různých činností v oblasti služeb zaměřených na pracovní zařazení znevýhodněných osob na trh práce,1 přičemž za znevýhodněné jsou považovány osoby s fyzickým, psychickým a smyslovým postižením, osoby podstoupivší nebo dosud podstupující psychiatrickou léčbu, drogově závislí, alkoholici, nezletilí v pracovním věku v obtížné rodinné situaci a odsouzené osoby, jimž byl

1/ Viz příloha – zákon č. 381, čl. 1, odst. 1.


a společně vypracovávat program sociálních potřeb daného území. Obce sice mají k občanům mnohem blíž – lépe vidí jejich potřeby, toto opatření ale vede k řadě problémů, nebo tradice sdružovat se na obecní úrovni v minulosti neexistovala. Podle stereotypu zavedeného původním systémem zde navíc bylo vše financováno výhradně z veřejných zdrojů. Současná složitá situace plyne i z toho, že v některých krajích měl zákon č. 328 skutečně velký úspěch, byly zaznamenány výborné výsledky a úroveň poskytování sociálních služeb je v nich výjimečná, zatímco v jiných krajích systém vůbec nefunguje. Záleží i na geografických faktorech – například hornatý kraj je oproti jiným oblastem chudší.

umožněn alternativní výkon trestu.1 Zde je namístě poznamenat, že za sociální podnik může být například v chudé čtvrti Neapole považován jakýkoli podnik, pokud zaměstnává místní lidi nebo osoby dlouhodobě nezaměstnané a ohrožené sociálním vyloučením. Dalšími charakteristikami sociálního podnikání je jeho příznivý vliv na životní prostředí a rozvoj komunity .

/ Struktura řízení sociálních podniků a jejich velikost K založení podniku je zapotřebí minimálně sedmi členů. Ti do jeho počátků často vkládají vlastní finanční jmění, know-how a svůj sociální kapitál (své dobré podnikatelské jméno, bezúhonnou pověst místního občana a kontakty). Podniky mají autonomní řízení a jsou založeny na samosprávných prvcích demokracie (tj. jednotliví členové se vyjadřují k řízení a chodu podniku a účastní se jeho kontroly). Specifikace jsou uvedeny ve stanovách. Přestože počet zaměstnanců není vymezen, zkušenost ukazuje, že sociální podniky zpravidla nemají více než dvacet až třicet zaměstnanců, jejich počet je obvykle nižší. Větší výrobní podniky nebo instituce (např. regionální školy) totiž mohou jen obtížně dodržovat pravidla, která jsou sociálnímu podnikání vlastní a jakými jsou například produkce a prodej sociálně zdravotních či vzdělávacích služeb, což je charakteristikou sociálního podniku typu A, nebo požadavek zákona o sociálních

18

družstvech, aby v sociálních družstvech typu B tvořily minimálně 30 % zaměstnanců znevýhodněné osoby.2 Proto se sociální podnikání jeví jako vhodné pro menší a střední podnikatele, případně pro ty, kdo do něj investují ze zisku běžně ekonomicky aktivního podniku. Podnik nicméně může vytvářet další přidružené struktury, které jsou k němu volně asociovány, jsou jím částečně financovány nebo působí jako projekty s vlastním rozpočtem. Jde například o různé psychoterapeutické výcviky, přípravu na vstup na otevřený trh práce či poradenství. Vymezen není ani počet klientů; v tomto směru hrají roli otázky kapacit podniku a poptávky po službách a výrobcích.

/ Profesní zařazení pracovníků sociálních podniků a vzdělávání Svého druhu revoluce proběhla u profesí v sociální oblasti. Do 90. let existovala pozice sociálního asistenta, který vedle psychologů a sociologů představoval jediný typ sociálního pracovníka. Dnes je profesí více – například organizátor života v komunitě, vychovatel, kulturní a rodinný mediátor. Upustilo se od termínu „asistent“, což označovalo

1/ Viz zákon č. 381, čl. 4, odst.1. 2/ Viz zákon č. 381, čl. 4, odst. 2.

spíše pomoc jako takovou, a důraz je kladen na snahu samotného klienta řešit vlastní situaci. Termín „asistent“ se dnes používá pouze ve smyslu fyzické, osobní asistence nemohoucím osobám. Tato problematika je v působnosti krajů. Byly přijaty předpisy stanovící přípravu a způsob práce nových profesí, k nimž patří profese manažerského typu zabývající se vypracováváním plánů a projektů, a dále profese sociálních pracovníků, kteří mohou mít různou úroveň kvalifikace a jsou v přímém kontaktu s klienty. Vzdělávání v posledních deseti letech zaznamenalo obrovský rozvoj. Například univerzita v Neapoli pořádá kurzy zakončené diplomovou prací zaměřenou na neziskový sektor. Kurzy jsou pořádány ve spolupráci s fakultou politických věd nebo ekonomických věd. Jiné kurzy probíhají ve spolupráci s vyššími odbornými školami. Existují také specializované vzdělávací instituce. Vzdělávání je zčásti financováno z veřejných zdrojů, část hradí posluchači formou poplatků, část nákladů je pokryta z fondů EU, fondu regionálního rozvoje apod.

/ Převažující forma sociálního podnikání v Itálii a přibližný počet všech zaměstnanců sociálních podniků V současné době mezi neziskovými organizacemi převažuje forma dobrovolnických organizací a pak sociálních družstev. Italský státní statistický úřad

ISTAT na základě údajů z roku 1999 uvádí celkem 468 500 zaměstnanců neziskového sektoru pracujících na plný a 64 000 na částečný úvazek. Podíl částečných úvazků se značně zvýšil a v současné době v neziskovém sektoru pracuje odhadem jeden milion lidí. Počet sociálních družstev se podle údajů ISTAT1 mezi lety 1996 a 2000 zvýšil z 3 857 na 6 950. Podle stejného zdroje zaměstnávalo v uvedeném období znevýhodněné osoby 26,5 % sociálních družstev. Počet dobrovolníků činil dle údajů za rok 1999 přibližně 3 220 000.

/ Zneužívání sociálního podnikání a prevence tohoto jevu Lze se setkat i s případy zneužívání sociálního podnikání, ale není to zdaleka typické. Existují nástroje posuzování efektivity a kontroly. Nejdůležitější je, že lidé se v sociálním podnikání a v ostatních neziskových aktivitách angažují proto, že milují své město nebo svou obec a záleží jim na solidaritě mezi občany a na kvalitě života v místě, kde žijí. Špatné zkušenosti pominou, ale dobré zůstávají, a na nich se staví.

1/ www.istat.it

.:


19

Financování sociální ekonomiky

Petra Francová Jaroslava Kubů

· Vícezdrojové financování · Daňové zvýhodnění · Financování ze státního rozpočtu · Prostředky od uživatelů služeb · Příjmy · Půjčky a investice - Družstevní fond, Etická lidová banka a partnerské organizace, Další „etické“ finanční instituce · Nadace · Strukturální fondy

foto: Z prastaré pevnosti v zátoce je výhled na celé město.

21

Proč potřebujeme sociální ekonomiku? Vzhledem k tomu, že stát již patrně nebude schopen zabezpečit sociální ochranu z fiskálních výnosů, je nutné, aby do této oblasti vstoupily soukromé prostředky a aby byl přístup k veřejným rozpočtům diferencovaný na základě kvalitativních kritérií. Také v Itálii došlo již v průběhu 80. let ke změně náhledu na způsob financování sociálních služeb, které tvoří podstatnou část tamní sociální ekonomiky. Stát tehdy přestával být schopen zabezpečovat financování sociálního systému a pod tlakem občanů byl nucen celý systém reformovat. V té době se začal místo pojmu „social welfare“ (společenský blahobyt) používat výraz „welfare mix“ (smíšený systém), který znamená vícezdrojové financování sociální oblasti. Smíšený systém zapojuje do sociální ekonomiky vedle veřejných prostředků zejména soukromé finanční zdroje. Itálie na sociální služby vynakládá 32,5 % veškerých sociálních výdajů; téměř celý zbytek jde na starobní důchody a jen zlomek na jiné účely. Celkově je v EU na sociální služby vynakládáno průměrně 45 % sociálních výdajů (údaje z r. 2002). Spolu s přílivem dalších finančních prostředků do sociální oblasti je podstatnou výhodou smíšeného systému zejména to, že větší počet subjektů může poskytovat služby většímu počtu osob a uspokojovat více různorodých potřeb; zvyšuje se tak konkurence, roste kvalita služeb a klesají ceny. Důležitou roli ve smíšeném systému hraje i zapojení dobrovolníků

a uznání jejich přínosu pro sociální oblast, což vede k využití občanské angažovanosti a k levnějšímu poskytování sociálních služeb. Význam sociální ekonomiky se v Itálii od 90. let minulého století neustále zvyšuje.

/ Daňové zvýhodnění Daňové zvýhodnění se týká dobrovolných obecně prospěšných organizací, jež podporují sociální činnost, a dále nadací a některých církevních organizací. Sociálním podnikům jsou poskytovány daňové úlevy ve výši 20 % ze zisku a jsou osvobozeny od odvodů sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnané znevýhodněné osoby.1 Veřejné zakázky do 200 tisíc EUR se přidělují sociálním družstvům typu B bez výběrového řízení, čímž dochází ke spolupráci s veřejným sektorem. Sociální družstva typu B mohou finanční prostředky na zaměstnávání znevýhodněných osob získávat také od ministerstva práce prostřednictvím krajských úřadů. Stát zvýhodňuje dary do neziskového sektoru osvobozením od daně, a to do čtyř tisíc EUR od fyzických osob a do 20 tisíc EUR od právnických osob. Přínosem pro financování sociálních podniků je také zákon o daňových asignacích, který daňovému subjektu umožňuje poukázat přímý dar ve výši 5 ‰ daňového odvodu. 1/ Viz příloha – Zákon č. 381 o sociálních družstvech, čl. 4, odst.3.

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Financování sociální ekonomiky

/ Vícezdrojové financování

/ Financování ze státního rozpočtu Prostředky na financování sociálních podniků ze státního rozpočtu jsou poskytovány ze Státního fondu pro sociální politiku prostřednictvím územních jednotek – tedy krajů a obcí – na základě jejich plánu aktivit v oblasti sociálních služeb (jedná se o obdobu komunitního plánování, jež v současnosti zavádí Česká republika). Zdroji prostředků pro Státní fond pro sociální politiku jsou odvody krajů, nadace bank, evropské strukturální fondy (určitým procentem se podílejí i obce) a soukromé dary a odpisy. Oblastní sociálnězdravotní plán předkládá soupis potřeb a dostupných disponibilních zdrojů a musí být odsouhlasen krajem, který v kladném případě převede prostředky obcím. Fond je mezi kraje rozdělován podle několika kritérií – vychází z počtu obyvatel, ze závažnosti sociální situace, z procenta starých osob, nezletilých a samoživitelů. Při rozdělování prostředků z regionálního fondu se navíc přihlíží k tomu, zda daná obec již nějaké projekty realizovala a jak, a zároveň záleží na naléhavosti situace, kterou je třeba řešit. Kraje mají pravomoc rozhodnout, nač bude sociální fond použit, a pro jeho rozdělování stanoví vlastní pravidla. Některé kraje ovšem žádná kritéria na využívání prostředků nestanovují a pravomoc určovat omezení převedly na obce. Totéž platí o rozhodování ohledně percentuelního rozdělení finančních prostředků na jednotlivé kategorie. Vedle státního rozpočtu je tento aspekt ovlivněn situací jednotlivých krajů, kde v nákladech na sociální služby existují značné rozdíly, a tím i rozdíly v úrovni péče.

22

Obecně je v sociálních službách rozdíl mezi severní a jižní Itálií, přičemž na jihu je soukromý sociální sektor ve financování velmi úzce závislý na sektoru veřejném a u soukromých sociálních subjektů pochází až 90 % financí z veřejných prostředků. Na to, aby zajistil základní úroveň sociální péče, nemá Státní fond pro sociální politiku dostatečné zdroje. Stát proto základní úroveň sociálních služeb nedefinuje. V opačném případě by například musel být v každé obci domov důchodců, na jehož provoz by bylo nutné uvolnit peníze ze státní pokladny. Objevily se i snahy o prolínání politik: lze například financovat rozvoj dopravy a zároveň podpořit řešení některých sociálních otázek. Takové projekty je možné financovat i z jiného než sociálního fondu (například fondu rozvoje dopravy), a bude to mít i pozitivní sociální dopad. Při potřebě vybudovat nějaké zařízení lze obdobně využít fond pro rozvoj stavební činnosti. Stát pomáhá obcím po finanční stránce tam, kde jde o nadregionální programy (např. spolufinancuje střediska prvního kontaktu pro nelegální přistěhovalce).

/ Prostředky od uživatelů služeb Další prostředky získávají sociální podniky od svých klientů (např. rodičů, je-li sociálním podnikem mateřská školka; majetnější klienti vlastní pobyt

23

Některé kraje zvolily tzv. voucherový systém – prostředky namísto poskytovatelů dostávají sami uživatelé, kteří si na základě poukázky mohou vybrat jak konkrétního poskytovatele, tak konkrétní službu. Jiné kraje se rozhodly na poskytování služeb vypisovat výběrová řízení. Vzhledem k tomu, že každý kraj má rozhodovací pravomoc, postup si určuje sám.

/ Příjmy Sociální družstva mohou mít nezdaněné příjmy pouze od obcí a měst. Jejich příjmy z jiné činnosti jsou zdaněny, pouze pokud přesáhnou 20 % z celkových příjmů (do 20 % se jedná o okrajovou činnost, nad 20 % o činnost výdělečnou, kterou může provozovat i nezisková organizace). Problém však nastává, jestliže veškeré příjmy plynou výhradně od jediné obce. V tom případě je sociální družstvo sice formálně soukromoprávní, finančně však nikoli, nebo obec je tak nepřímo řídí. Pokud má družstvo příjmy od několika obcí, tento problém nevzniká.

/ Půjčky a investice Družstevní fond V otázce půjček mají sociální družstva dvě možnosti. První z nich je fond italských družstev – tzv. COOP fond, který si družstva sama budují povinnými odvody 3 % ze zisku a u něhož mohou žádat o půjčku na konkrétní projekt. Tento družstevní fond organizuje poradenskou činnost na centrální úrovni a působí jako politický zástupce družstev hájící jejich zájmy. Půjčky jsou poskytovány až na dobu pěti let. Pokud dojde k likvidaci družstva, jeho dluhy se uhradí věřitelům a zbylé prostředky se převádějí do fondu. Fond každoročně organizuje akce na podporu rozvoje družstev. Obdobný fond existuje pro sdružení dobrovolníků a v případě zániku je s prostředky nakládáno stejně.

Etická lidová banka a partnerské organizace Druhou možností je půjčka u tzv. Etické lidové banky (Banca Popolare Etica).1 Vznikla z úvěrových družstev, která mohla mít místní, nikoli však celostátní působnost. Byla založena z iniciativy občanů, kteří vložili základní kapitál, a to ze dvou důvodů:

1/ www.bancaetica.com


nebo pobyt člena rodiny v zařízení plně hradí). Na činnost družstev typu B přispívá také ministerstvo práce, ale i tyto zdroje plynou pouze nepřímo, prostřednictvím krajů.

občané jednak chtěli své prostředky investovat etickým způsobem a jednak mít jistotu, že jejich peníze nebudou investovány pro ně nepřijatelným způsobem (např. do zbrojní výroby nebo do podniků zneužívajících dětskou práci či znečišujících životní prostředí). Následně byly otevřeny pobočky v Miláně a Neapoli. Zdroje banky mají tedy omezené využití – nelze je investovat do nežádoucích projektů uvedeného charakteru. Banka financuje i projekty z oblasti třetího sektoru včetně sociálních družstev a rozvojové projekty nestátních neziskových organizací v rozvojových zemích. Z hlediska právní formy se jedná o lidovou banku, což v italské praxi znamená možnost působit na celostátní úrovni. Italská Etická banka patří k zakladatelům FEBEA – Evropské federace etických a alternativních bank, jejíž další členské instituce působí ve Francii, Belgii, Španělsku, Švýcarsku, Švédsku a Dánsku. Etická lidová banka vychází z následujících principů: / etické financování zohledňuje i neekonomické důsledky ekonomické činnosti, / přístup ke všem formám finančních prostředků je lidským právem, / zisk z vlastnictví a směny peněz musí vycházet z aktivit zaměřených na společenský prospěch a měl by být rovnoměrně rozdělován mezi

24

/ /

všechny subjekty přispívající k jeho realizaci, jednou ze základních podmínek etického financování je co největší transparentnost všech operací, banka usiluje o aktivní zapojení akcionářů a spořitelů do rozhodování.

Cíle Etické lidové banky: / zvyšovat povědomí veřejnosti o etickém nakládání s úsporami, / vytvářet pevnější vazby mezi individuálními dárci a bankou, a tím šířit myšlenku, že mezilidské vztahy patří k nejdůležitějším hodnotám, / vytvářet sí vztahů, / umožňovat pravidelnou kontrolu toho, zda činnost banky probíhá ve veřejném zájmu. Nakládání s úsporami Banca Popolare Etica usiluje o decentralizaci svých služeb, v níž spatřuje první důležitý krok k posilování vztahu mezi bankou, veřejností, územím státu a místními skupinami akcionářů. Klient, který se bance rozhodne svěřit své úspory, může zvolit čtyři následující investiční oblasti: 1/ sociální spolupráce, boj proti sociálnímu vylou čení, podpora znovuzačlenění vyloučených osob do společnosti, 2/ ochrana životního prostředí, 3/ rozvojová spolupráce se zeměmi Jihu, dobrovol nická práce a spravedlivý obchod (tzv. fair trade) s rozvojovými státy, 4/ kulturní a vzdělávací činnost.

25

Financování sociálně-ekonomických iniciativ Banca Popolare Etica financuje neziskové organizace, jejichž právní formou je družstvo, sdružení nebo sociální instituce, uskutečňující společensky zaměřené ekonomické projekty v některé z uvedených oblastí: / / /

Sociální spolupráce – sociální, zdravotnické nebo vzdělávací služby, řešení sociálního vyloučení a začleňování znevýhodněných osob do společnosti Mezinárodní spolupráce – sociální a ekonomický rozvoj nejchudších oblastí světa, podpora spravedlivého obchodu, školení a vzdělávání, podpora zakládání mikropodniků, pomoc a podpora přistěhovalcům, podpora partnerských vztahů mezi organizacemi v rozvojových a rozvinutých zemích Životní prostředí – podpora výzkumu, vývoje a využívání alternativních a obnovitelných zdrojů energie, neznečišujících výrobních technologií, služeb zpracovávajících odpad, ekologické veřejné dopravy a výrobních a distribučních postupů s pozitivními dopady na lidské zdraví a životní prostředí, správa přírodního dědictví, rozvoj ekologického zemědělství, podpora ekologického povědomí a kultury

/

Kultura a občanská společnost – správa a ochrana uměleckého a kulturního dědictví, podpora sociálně-kulturních aktivit v oblastech, kde je patrný společenský úpadek, pomoc při vzniku neziskových sdružení a uměleckých a kulturních iniciativ, podpora zpřístupňování sportovní činnosti nejvíce znevýhodněným skupinám.

Aktivity banky následovaly i některé další běžné banky v Itálii – například Banca Intesa uzavřela řadu smluv a financuje rozvoj a činnost jeslí. Etická lidová banka byla také partnerem patnácti projektů pořádaných iniciativou EQUAL v rámci programu ESF. Problémem financování je krátkodobý charakter projektů. Při rozhodování banky o poskytnutí finančních prostředků na určitý projekt hraje velkou roli právě doba jeho trvání – určité sociální družstvo například vyhraje výběrové řízení vyhlášené orgánem veřejné správy, ale platnost zakázky ze zákona představuje pouze jeden rok. Pokud si družstvo není jisto, zda bude po roce dané zařízení ještě provozovat, pak přijímat takovou zakázku je velmi problematické a riskantní.

Další „etické“ finanční instituce Aby bylo možné v managementu finančních zdrojů v Itálii i v dalších zemích dosáhnout skutečné změny, Banca Etica v rámci sítě Systém Etické banky spolu-


Klient si také může sám určit úrokovou sazbu v rozmezí od nuly do nejvyšší určené částky, a tím se účastní projektů financovaných bankou do míry, která mu vyhovuje.

pracuje s několika dalšími institucemi, z nichž každá se zaměřuje na jiné konkrétní oblasti. Jsou jimi: ETIMOS Consortium (Konsorcium ETIMOS), ETICA Società di Gestione del Risparmio (Společnost pro etické řízení investic) a Fondazione Culturale Responsabilità Etica (Kulturní nadace pro etickou zodpovědnost).

ETIMOS Consortium (Konsorcium ETIMOS) ETIMOS je finanční konsorcium spravující úspory a podporující programy mikrofirem a mikrofinancí v rozvojových zemích a v oblastech postižených ekonomickou krizí. Umožňuje jednak přístup k úvěrům i v nejobtížnější sociální a ekonomické situaci a jednak podporu eticky zaměřeného spoření, které napomáhá solidárnímu financování vyspělých a rozvojových států. Konsorcium vzniklo v roce 1999 transformací z družstva, jež spoluzaložilo etickou banku. Se změnou názvu a právní formy došlo i ke změně pole působnosti z místní úrovně na mezinárodní. Konsorcium využívá mikrofinancí k ekonomickému a sociálnímu rozvoji nejchudších zemí světa. Členové Členy konsorcia jsou subjekty působící v Itálii a rozvojových zemích. ETIMOS udržuje těsné vztahy s několika italskými členy „kartelu“, kteří sdílejí jeho cíle a podílejí se na

26

implementaci jeho projektů a iniciativ, čímž zvyšují vlastní podíly v kapitálu konsorcia. To ETIMOSu umožňuje investovat do projektů a už prostřednictvím poskytování záruk, nebo jinou formou přímé podpory. K členům kartelu patří vedle Etické lidové banky například Caritas Italiana, různé nadace působící v rozvojových zemích a družstva zabývající se spravedlivým obchodem. Finanční služby ETIMOS nerealizuje přímou podporu – mikroúvěry neposkytuje přímo firmám, řemeslníkům, obchodníkům a malovýrobcům, ale podporuje jimi činnost lokálních členských organizací v různých zemích (institucí poskytujících mikroúvěry, bank pro chudé jedince či obce, úvěrových a spořitelních družstev, výrobních družstev orientovaných na dovoz zboží od výrobců v oblasti fair trade, humanitárních organizací). Při výběru organizací žádajících podporu je posuzována jak etická stránka (např. zda organizace zohledňuje či zapojuje tradičně marginalizované etnické a sociální skupiny a nejchudší vrstvy), tak stránka ekonomická. S ohledem na své poslání – tedy rozšiřovat přístup k půjčkám co nejvyššímu počtu příjemců – ETIMOS financuje především nesolventní organizace, které nemohou poskytnout záruky. To umožňuje činnost celé sítě stejně jako nástroje nabízející alternativní

27

Služby ETIMOS poskytuje poradenství zaměřené jak na celý průběh projektu, tak pouze na jeho části – studií proveditelnosti a stanovení podmínek nezbytných pro zahájení a úspěch programu mikrofinancování počínaje a studií společenských, ekonomických a ekologických dopadů konče. Cílem konsorcia není jen poskytovat úvěry a monitorovat splátky; za důležité považuje i zvažovat dopad vlastní činnosti v konkrét-ních lokalitách.

ETICA Società di Gestione del Risparmio (Společnost pro etické řízení investic) Společnost byla založena Etickou lidovou bankou s cílem poskytovat obchodníkům a institucím společensky zodpovědná investiční řešení. Disponuje fondy, které jako první v Itálii získaly certifikát evropské nezávislé poradenské a výzkumné organizace Ethibel. Certifikát byl ETICE udělen na základě měsíčních kontrol jejích finančních operací a portfolia a zaručuje, že společnost své fondy investuje jen do průběžně monitorovaných subjektů. Činnost ETICA Società také vychází z rozhodnutí vlastního nezávislého etického výboru, složeného z odborníků aktivních v různých oblastech sociální odpovědnosti. Výbor navrhuje nová kritéria pro výběr a zaručuje etické zacházení s financemi.

Společnost nestanoví žádné poplatky; převádí pouze 0,1 % upsaného kapitálu do garančního fondu pro projekty mikropůjček v Itálii. Zásluhou takto získaných prostředků může Etická lidová banka ve spolupráci s diecézní charitou a konsorciem ETIMOS poskytovat malé úvěry osobám v existenční nouzi. Příjemcům to umožňuje čelit nečekaným výdajům nebo se znovu začlenit do společnosti založením malé firmy.

Fondazione Culturale Responsabilità Etica (Kulturní nadace pro etickou zodpovědnost) Nadace byla založena Etickou lidovou bankou s cílem zlepšit kulturní aspekty etického financování a šířit je na národní i mezinárodní úrovni. Hlavní cíle nadace: / školení členů a zaměstnanců, zaměřená na ob sah, důvody a metodiku činnosti Etické banky, / rozvoj občanské společnosti, / výzkumná a vědecká činnost v oblasti etického financování a sociální ekonomiky. Poplatky z transakcí uskutečněných kreditními kartami vydanými Etickou bankou poskytuje nadace jako příspěvek. Nadace vydává měsíčník VALORI, věnovaný sociální ekonomice a etickému financování.


záruky, které mají spíše společenský než ekonomický charakter.

/ Nadace Sociální podnikání lze podporovat i prostřednictvím nadací aktivních v této oblasti. V Itálii existují dva druhy nadací – ty, které rozdělují peníze, a ty, které samy realizují projekty a spravují tzv. střediska služeb pro dobrovolníky. Italským specifikem jsou pak tzv. bankovní nadace. Většina velkých bank byla původně založena nadacemi, jež vlastnily jejich akcie. Stát ve snaze odlišit charitativní činnost od bankovní nadacím nařídil, aby akcie v bankách prodaly. Nadace tím získaly značné základní jmění, které dále investují – jednoduše řečeno, rozdělují zisk z výnosů těchto investic. V jižní Itálii je pouze 10 %, bankovních nadací, většina jich působí v severní Itálii.

/ Strukturální fondy Projekty sociálních podniků lze podporovat i ze zdrojů strukturálních fondů. Pro příklad uveme dva rozsáhlé projekty financované z prostředků Evropského sociálního fondu. V prvním případě se jednalo o projekt „Rozvoj sociálního podniku“, jehož partnery byly obec, obchodní komora, univerzita a konsorcium sociálních podniků. Byl zaměřen na založení a provoz letní školy pro řídící pracovníky sociálních podniků a na založení inkubátoru sociálních podniků, v jehož rámci bylo poskytováno právní a daňové poradenství. Soustředil se na řešení

28

problémů trhů, na kterých sociální podniky působí, na marketing a na pracovní a úvěrový trh. Druhý projekt s názvem „Celková subvence“ a celkovým rozpočtem 10 miliard EUR byl určen na podporu sociálního podnikání v jižní Itálii. Umožňoval poskytování mikropůjček sociálním podnikům v tomto regionu a jeho součástí byla i podpora vzdělávání a poradenské služby. Na základě tohoto projektu vzniklo konsorcium (podmínkou projektu bylo, že musí jít o sdružení více subjektů), které rozhodovalo o tom, jaký podíl z dané částky bude vyhrazen na poradenství, vzdělávání, mikroúvěry a dotace. Některé kraje alokované prostředky věnovaly na kapitalizaci podniků. Je třeba dodat, že vzhledem k absenci práva na rozdělování zisku v tomto případě převládala značná neochota do sociálních podniků investovat. Projekt fungoval tak, že pokud sociální podnik získal určitou částku, stejná částka mu přišla z evropských fondů. V rámci EU jsou dále uplatňovány regionální operační programy. O prioritách rozhodují Evropský parlament a Evropská komise a na regionální úrovni se určuje, které osy se budou v sociální oblasti využívat. V Campanii plyne z rozpočtů EU do sociální oblasti poměrně málo prostředků, a to odděleně, bez přihlédnutí k potřebám rozvoje podnikání, dopravy atd. Uplatňovaná politika je bohužel dvourychlostní – upřednostňován je rozvoj ekonomiky a sociální oblast dostává jen zbytek finanční podpory, přestože pro růst ekonomiky je

29

oblast. Přesto se sociální problematice věnuje stále více pozornosti – zatímco v 90. letech se o ní ještě takřka vůbec nehovořilo, v současné době už ji veřejnost a politici začínají vnímat jako účinný nástroj k řešení nezaměstnanosti. Závažným problémem je pro Itálii statistické vyjádření této skutečnosti. Prvním pokusem Státního statistického úřadu (ISTAT) o číselné vyjádření problému byla statistická ročenka z roku 2001; šlo však o první a zároveň poslední ročenku mapující sociální situaci.

.:


zásadní právě například práce s mládeží. O tzv. sociálním kapitálu určitého území už hovoří i někteří ekonomové: je třeba stanovit pravidla soužití a vytváření vzájemných vztahů, a tím podporovat rozvoj dané oblasti. Nový regionální operační program pro období 2007–2013 proto bude více zohledňovat opatření sloužící k rozvoji sociální oblasti v rámci jednotlivých os. Podle dosavadní praxe se průmyslovým sektorům, jež jsou v určitém regionu tradičně silné (v Itálii jde především o průmysl textilní a obuvnický), daří získávat podstatně více prostředků a o to méně jich získává sociální

Dopady sociální ekonomiky na zaměstnanost a na danou lokalitu

Milena Černá Jaroslava Šastná Petra Francová

· Působení sociálních podniků v rámci regionu a obce · Péče o klienty a působení na komunitu · Příklady z praxe

foto: Z centra Neapole

/ Působení sociálních podniků v rámci regionu a obce Sociální podniky jsou vždy vázány na region, což pro obyvatele a jejich životní podmínky představuje specifickou nabídku. V definovaném území může být systém služeb – a to nejen sociálních – diferencovanější. Různorodost služeb / uspokojí více lidí, / lépe odráží různé potřeby, / dává obyvatelům možnost výběru, / pozitivně ovlivňuje flexibilitu poskytovaných služeb, / přináší konkurenci mezi poskytovatele, / zaručuje vyšší kvalitu při nižší ceně, aj. Ze státního fondu pro sociální politiku se finanční prostředky alokují podle určitého klíče mezi 21 krajů a krajské úřady rozhodnou, co budou z fondu financovat. Založí regionální fond a rozdělí jej pro potřeby obcí. Zdrojem pro státní fond pro sociální politiku jsou soukromé dary a odpisy, nadace bank, evropské strukturální fondy a odvody krajů a určitým procentem se podílejí i obce. Mimoto vyšší složky veřejné správy poskytují informace, konzultace a vzdělávání nižším složkám. Po finanční stránce stát obcím pomáhá tam, kde jde o nadregionální programy (např. spolufinancuje střediska prvního kontaktu pro nelegální přistěhovalce). Zákon č. 328/2000 stanoví povinnost obcí sdružovat se a vytvářet společný plán pro poskytování služeb. Spojování obcí v Itálii nebývalo zvykem; obce měly svůj uzavřený systém a vše dostávaly od státu. V současné době stát

stanovuje pravidla a kontroluje jejich dodržování. Nestátní sektor často poskytuje služby na lepší úrovni než stát, ale může tomu být i naopak. Sociální podniky v obcích fungují jako poskytovatelé sociálních služeb (typ A) či jako zaměstnavatelé lidí ohrožených sociálním vyloučením (typ B). Sociální podnikatelé preferují kvalitu před kvantitou. K charakteristikám italských neziskových organizací patří důraz na záruku jejich kvality a na ochranu uživatelů. Proto jsou sociálními firmami spíše menší podniky, kde společensky prospěšná činnost dominuje nad snahou o maximální zisk. Tento asymetrický vztah podpořil vznik dalších nestátních neziskových organizací s argumentem, že efektivita podnikání se dá měřit i bez zisku. Sociální podnik představuje relativně novou koncepci a bylo by chybné omezovat její rozvoj danou legislativou. Je spíše třeba špatné zkušenosti pominout a dobré následovat. Některé funkce jsou však dané. Sociální podnik / musí dodržovat pravidlo kontinuální a pravidelné činnosti a / musí vykonávat společensky prospěšnou hospo dářskou činnost. Otázkou ovšem není jen rozpočet podniku, ale i charakteristika jeho činnosti, a to je dosti neurčité kritérium. Nejčastěji se hovoří o / sociálních a zdravotně sociálních službách, / výchově a vzdělávání dětí, / výchově a vzdělávání dospělých.

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Dopady sociální ekonomiky na zaměstnanost a danou lokalitu. Péče o klienty...

31

Může se rovněž jednat o / sociální turistiku, / zaměstnávání lidí se zdravotním či sociálním han dicapem (chronicky duševně nemocní, léčení či vyléčení uživatelé omamných a psychotropních látek, mentálně postižení, dlouhodobě nezaměst naní, senioři, příslušníci sociálně vyloučených komunit, lidé se zdravotním postižením, kteří mo hou pracovat za určité asistence, atd.). Jestliže se výrobní podnik nachází v chudé čtvrti (např. levná restaurace, která zaměstnává chudé), může být považován za sociální podnik, nikoli však automaticky. Není vyloučena ani veřejná zakázka obce, města nebo městské čtvrti, které se může zúčastnit libovolný právní subjekt.

/ Péče o klienty a působení na komunitu Zaměstnávání lidí se zdravotním či sociálním handicapem vyžaduje výrobní činnost přizpůsobenou potřebám zaměstnanců. Velmi důležitá je také péče o zaměstnance, například: / úprava pracovní doby podle výkonnosti, / rehabilitace (po pracovní době), / více přestávek při náročných nebo jednotvárných činnostech, / psychologické poradenství, / zdravé pracovní prostředí, / bezbariérové úpravy, / zdravá strava, / esteticky upravené okolí dílny,

32

/ zájem o problémy zaměstnanců, / neformální setkávání vedoucích a zaměstnanců. Dobrá kondice zaměstnanců nepochybně vede k tomu, že budou brzy pozitivně ovlivňovat širší komunitu, a to například v následujících oblastech: / péče o životní prostředí, / udržování čistoty ve veřejných prostorách, / třídění odpadu, / větší zájem o věci veřejné, / větší zájem o kulturní život komunity, / zlepšení sousedských vztahů, / výpomoc při pracovních činnostech i v době nemoci, / dobrovolná pomoc při kultivaci veřejného pros toru, / důslednější sociální kontrola v dané lokalitě, / větší solidarita mezi obyvateli. Sociální podniky svým specifickým charakterem často i bez ohledu na původní záměr působí jako spouštěcí mechanismy pro obnovu mezilidských vztahů; důsledkem může být například vyšší zaměstnanost v definované lokalitě (obec, městská čtvr, sdružení obcí, mikroregion). V Itálii je totiž vlivem historické podmíněnosti daleko silněji než v České republice akcentován pojem komunita, a to jak při realizaci místních politik, tak zejména při vnímání občanů. To v závislosti na charakteru lokality (venkov, industriální prostředí, slumy) a na povaze cílových skupin, na něž se sociální podnikání zaměřuje (drogově závislí, ohrožené děti, mladiství drogoví dealeři, lidé opouštějící výkon trestu,

dlouhodobě nezaměstnaní, alkoholici a další), skýtá nevyčerpatelné možnosti. Vzájemná intenzivní provázanost jednotlivých členů komunity se mimo jiné projevuje ve formě „samozřejmé podpory“ – vzájemného odběru produktů, objednávek služeb a zadávání zakázek (v souladu se zákonem), soukromými půjčkami či dobrovolnou výpomocí v rámci stejných profesí (např. právní servis). Existuje i „stavovská“ solidarita, kdy zkušenější družstva či podniky podporují ta méně zkušená či vznikající prostřednictvím tutorského servisu. Musíme nicméně velmi bedlivě rozlišovat mezi sociálním podnikáním a sociálními službami. Obě sféry sice mohou mít shodné cílové skupiny a cíl, ale mají odlišná východiska. Například chráněné dílny, které samy sebe vnímají jako sociální službu, a priori počítají s finančními dotacemi, zatímco sociální podnik má za cíl tvorbu zisku a dotace považuje za poslední dostupnou možnost. Sociální podnikatel si může vybrat klienty či zaměstnance na základě vlastního uvážení (může je např. získat na doporučení odborů sociální péče v regionech nebo na žádost rodičů). Příklady z praxe ukazují, že v jižní Itálii se sociální podnikatelé nevyhýbají ani dětem kamorristů s cílem uchránit je před vlivem kamorry, drog, nezaměstnanosti a života na scestí. Sociální podniky zaměřené na péči o děti podléhají odboru politiky mládeže, který s nimi úzce koordinuje svou činnost, poskytuje konzultace, spolupracuje s nimi a dbá na dodržování zákona a Charty dětských práv.

Podle lokality, cílových skupin, míry naléhavosti odborného přístupu a relevantní metodiky je pak stanoven i charakter spolupráce s partnerskými organizacemi. Některé sociální podniky spolupracují s psychology a psychoterapeuty, školami, církvemi, sociálními pracovníky, soudy pro mladistvé a dalšími institucemi. Obce a městské části vyhlašují výběrová řízení, při nichž lze na vymezenou dobu získat veřejnou zakázku a tím i finanční příspěvek. Někteří podnikatelé netrvají na tom, že jejich podnikání je sociální, ač nese všechny jeho hlavní znaky. Jejich motivace je dána bu prostředím, v němž žijí, nebo osobními důvody. Vědomě budují sociální podnik a kooperují s partnery, kteří jim mohou poskytnout materiální, morální či finanční podporu. Proto je poměrně obtížné získat kvantitativní údaje o podílu sociálních podniků na zaměstnanosti v regionu a na tvorbě hrubého domácího produktu.

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Dopady sociální ekonomiky na zaměstnanost a danou lokalitu. Péče o klienty...

33

/ Příklady z praxe S praktickým fungováním sociální ekonomiky jsme se seznámili při návštěvě dvou sociálních družstev – doléčovacího centra denní péče pro drogově závislé a řezbářského a restaurátorského družstva Člověk a dřevo. Doléčovací centrum denní péče Centro Aleph představuje z ekonomického hlediska smíšený typ veřejného a soukromého. Využívá soukromých prostředků, z nichž jsou placeni zaměstnanci. Vedení spadá pod státní zdravotní ústav, ostatní jsou zaměstnanci družstva. Klienty sem bu posílají lékaři nebo pracovníci z nemocnic a léčeben, nebo se rozhodnou pro léčbu sami a docházejí na ni několik měsíců. Všichni svůj pobyt hradí určitým příspěvkem,ti majetnější si svůj pobyt zde plně hradí. Všichni účastníci zapojení do programu obdrží kartu uživatele – jakousi formu platebních poukázek, které mohou utratit za nějaký kulturní program. Centrum klientům poskytuje bezprostřední podporu během všech fází pobytu. Především v počáteční fázi je pracovníci doprovázejí na úřady a pomáhají jim s vyřizováním všech potřebných záležitostí. K dennímu programu patří práce v dílnách, společné návštěvy divadla, zábavná činnost, práce na počítači a pořádání výletů. Některým závislým klientům to umožňuje setkávat se s lidmi bez závislostí. Programy jsou přizpůsobeny každému klientovi podle

34

jeho specifických potřeb; nic není standardizováno, klienti mohou centrum navštěvovat po libovolně dlouhou dobu, dokonce i řadu let. Někteří bývalí klienti, kteří prošli terapií úspěšně, se sami stávají učiteli klientů nových. Práce je z terapeutického hlediska nezbytným prvkem fungování komunity. Kraj Campania navíc organizuje přípravu na zaměstnání – „pracovní burzu“. Doléčovací centrum informuje kraj, jakmile má k dispozici počet klientů vhodný k absolvování průpravy. Tímto způsobem je možné najít klientům práci bu přímo v družstvu, nebo je umístit jinde. Sociální družstva přijímající znevýhodněné osoby jsou ze zákona daňově zvýhodněna.

foto: V doléčovacím centru Aleph

Řezbářské a restaurátorské družstvo Člověk a dřevo (L’Uomo e il Legno) se zabývá výrobou dřevěných předmětů a jesliček, založenou na technologiích 18. století. Vzniklo v roce 1995 na základě projektu EU, zaměřeného na společenské začlenění mládeže po léčbě drogových nebo jiných závislostí. Již v průběhu projektu zůstávali jeho účastníci po práci déle a na strojích produkovali různé výrobky, aby si (s přispěním rodin zapojených dětí) vydělali na založení a provoz družstva. Prvních devět let byly nákupy financovány různě – například formou půjček (včetně půjček osobních, z nichž odkoupili stroje získané v průběhu evropského programu ), a v roce 2006 družstvo získalo příspěvek od města.

také další mladí lidé; mimo jiné nelegální přistěhovalci, kteří se mají naučit své práci a vykonávat ji i v případě, kdy by byli nuceni vrátit se do země, z níž odešli.

Výrobní činnost v tomto případě provází činnost sociální. Družstvo svou výrobu zavedlo i v několika školách, které čelily problémům s docházkou dětí, a zaznamenalo velký úspěch, protože děti kroužek zaujal. Podmínkou jeho navštěvování bylo dodržovat školní docházku, jež se díky tomu začala radikálně zlepšovat. Další projekt s názvem „Strom hraček“ družstvo zahájilo před čtyřmi lety ve čtvrti přezdívané „Třetí svět“, zasažené prodejem drog. Děti v této čtvrti brzy přestávaly chodit do školy a začínaly pracovat pro mafii jako bezpečnostní hlídky nebo byly mafií využívány k získávání nových konzumentů drog mezi dětmi. Umístěním dětí do řemeslnických dílen, kde pomáhají se zpracováním dřeva, je družstvo vymanilo z vlivu mafie.

Družstvo spolupracuje se třemi bankami včetně Etické lidové (viz kapitola 2 – Financování sociální ekonomiky), jejímž je členem. U dalších dvou bank čerpá úvěr. Jako sociální družstvo musí mít vyrovnaný rozpočet, nemůže vytvářet zisk a výdělek investuje například do výrobních strojů. Jeho výrobky jsou distribuovány v běžné obchodní síti.

Při zakládání šlo o to, aby se nejednalo jen o družstvo výrobní, ale také sociální – tedy družstvo, které se snaží zajistit, aby byla práva dětí deklarována a zároveň skutečně dodržována. V družstvu se dočasně zaučují

K dalším znevýhodněným osobám, jimž se družstvo věnuje, patří mentálně postižení, kteří zde procházejí pracovní terapií a ve spolupráci s rodinou se snaží zařadit do společnosti. Vedle doporučení lékařů klienti často přicházejí i na žádost rodiny, když není v silách zdravotnictví jejich situaci řešit. Družstvo spolupracuje i s dalšími organizacemi, jež mohou být v této věci nápomocny (církev a další). Vedle výroby družstvo zajišuje drobné práce v bytech (malování, truhlářské práce apod.).

Družstvo vychází z celostátní smlouvy o sociálním družstevnictví. Jde o určitý druh kolektivní smlouvy pro členy družstva, jehož členy je minimálně 90 % mladých lidí, kteří v něm pracují. V případě některých reintegračních programů je uzavírána učňovská smlouva. S dalšími pracovníky z odborných profesí je smlouva uzavírána na konkrétní projekt. Klienti nemusí být členy družstva, protože je může vyslat soud či terénní pracoviště, a v takovém případě je s nimi uzavírána smlouva o svěření do péče.

foto: Z návštěvy podniku podniku Člověk a dřevo

36

Zkušenosti z Itálie – stručný komentář k místnímu systému sociálního zabezpečení a sociálního podnikání

Miloslav Plass

· Rozdíly mezi Itálií a Českou republikou v tradici propojení veřejné, soukromé a církevní sféry v oblasti sociální péče · Větší samostatnost regionů při rozhodování · Legislativa následující příklady z praxe · Odlišné vnímání dobrovolnictví a sociální solidarita

foto: Kvůli sociální ekonomice se v Neapoli organizují také demonstrace. Očekává se od ní více pracovních míst.

1/ Rozdíly mezi Itálií a Českou republikou

v tradici propojení veřejné, soukromé a církevní sféry v oblasti sociální péče

Při srovnávání českého a italského systému sociálního zabezpečení musíme brát na zřetel historický vývoj obou zemí, projevující se mj. v oblasti sociálního podnikání, s nímž jsme se během naší cesty měli seznámit. Uvážíme-li státní podporu soukromých firem se statusem sociálního podniku, sociální podnikání nemá dlouhou historii ani v Itálii. V českých zemích začal rozvoj soukromého podnikání v 90. letech minulého století navazovat na tradici přerušenou po roce 1948 a vstup soukromých firem do sociální oblasti byl znovu možný až v posledních osmnácti letech.

2/ Větší

samostatnost regionů při rozhodování Italské regiony mají prostředky na sociální péči zahrnuty v daňovém rozpočtu a jejich využití není omezeno státem diktovanou účelovostí. Přestože při vyvíjení sociální politiky jsou regiony samostatné a přerozdělování prostředků se odehrává v jejich režii, podle vyjádření odborníků je sociální oblast všeobecně financována nedostatečně. V České republice oproti tomu není v plné míře zaváděn princip subsidiarity a rozhodování o rozdělování prostředků v sociální oblasti je mnohem centralizovanější. S ohledem na vývoj v posilování pravomocí regionů v Evropě by měly být naše regiony samostatnější. Důležitost prosazování regionální politiky v sociální oblasti potvrzuje i zkušenost z naší italské studijní cesty.

3/ Legislativa

následující příklady dobré praxe

V Itálii jsme navštívili podniky fungující jedno až dvě desetiletí, které se legislativní opory v podobě přijetí zákonů o sociálních družstvech a o sociálních podnicích dočkaly až v 90. letech minulého století, respektive v roce 2005. To nás vede k úvaze, zda opačný přístup, tak jak je uplatňován v České republice, nebrání rozvoji aktivit, jež na příslušný zákon a související prováděcí předpisy čekají.

4/ Odlišné

vnímání dobrovolnictví a sociální solidarita V českých podmínkách je vzájemná pomoc na úrovni dobrovolnictví obecně považována za cosi výjimečného. V Itálii nachází dobrovolnictví u veřejnosti větší pochopení i přesto, že podmínky pro práci sociálních pracovníků a sociálních podnikatelů jsou (zejména v jižní Itálii) ztížené existencí organizovaného zločinu. S tímto problémem jsme se seznámili při návštěvě sociálního podniku, jehož pracovníci se – pokud se zájmy podniku kříží se zájmy mafie – pohybují v rovině osobní statečnosti. V dnešní Itálii je sociální podnikání tématem diskutovaným jak ve společnosti, tak odbornou veřejností, zatímco v České republice zatím dopad sociálního podnikání na rozvoj ekonomiky doceněn není.

Závěrem je třeba zdůraznit, že sociální podnikání – a v podobě, s níž jsme se měli možnost seznámit, nebo uzpůsobené našim poměrům – je dobré prosazovat na všech úrovních. Představuje jednu z cest k začleňování ohrožených skupin obyvatelstva do společnosti.

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Zkušenosti z Itálie – stručný komentář k místnímu systému sociálního...

39

Přílohy

· Zákon č. 381/2000 o sociálních družstvech · Zákon č. 118/2005 o sociálních podnicích

foto: Turistické panorama - pohled z nábřeží na pevnost.

41

podnicích Vládní nařízení s platností zákona č. 155 ze dne 24. března 2006, týkající se právní úpravy sociálního podniku v souladu se zákonem č. 118 ze dne 13. června 2005 a zveřejněné v Úředním věstníku č. 97 ze dne 27. dubna 2006

PREZIDENT REPUBLIKY / s přihlédnutím k článkům 76 a 87 Ústavy; / s přihlédnutím k článku 117, druhému odstavci písmenu l) Ústavy; / s přihlédnutím k zákonu č. 118 ze dne 13. června 2005, jímž parlament pověřuje vládu vypracová ním zákonné úpravy sociálního podniku; / s přihlédnutím k předběžnému usnesení, které vláda přijala na svém zasedání dne 2.prosince 2005; / po získání stanoviska Stálé konference pro vztahy mezi státem, kraji a autonomními provinciemi Tri dent a Bolzano, které bylo přijato na zasedání dne 9. února 2006; / po konzultaci se zástupci třetího sektoru; / po získání stanoviska příslušných výborů Posla necké sněmovny a Senátu Italské republiky; / s přihlédnutím k usnesení, které vláda přijala na svém zasedání dne 2. března 2006; / na návrh ministra práce a sociální politiky, mini stra pro výrobní činnosti, ministra spravedlnosti,

ministra pro politiku Společenství a ministra vnitra; vydává toto vládní nařízení s platností zákona:

Článek 1 Vymezení pojmu 1/ Kvalifikaci sociálního podniku mohou získat všechny soukromé organizace včetně institucí uvedených v části V občanského zákoníku, které jako hlavní a trvalou činnost vykonávají hospodářskou činnost za účelem výroby nebo směny sociálně prospěšných věcí či služeb pro zajištění cílů obecného zájmu a splňují náležitosti uvedené v článcích 2, 3 a 4. 2/ Veřejnoprávní instituce uvedené v čl. 1 odst. 2 vládního nařízení s platností zákona č. 165 ze dne 30. března 2001 ve znění pozdějších předpisů a organizace, jejichž ustavující listiny omezují, a to i nepřímo, poskytování věcí a služeb pouze na své členy, společníky nebo podílníky, nemohou být kvalifikovány jako sociální podnik. 3/ Na církevní instituce a instituce náboženského zaměření, s nimiž stát uzavřel smlouvu, dohodu nebo ujednání, jsou ustanovení tohoto vládního nařízení aplikovatelná pouze v případech výkonu činností uvedených v článku 2, a to za předpokladu, že pro tyto činnosti bude přijat určitý řád formou ověřené soukromé listiny, která bude zahrnovat ustanovení tohoto vládního nařízení. U těchto

Sociální podniky – poznatky z Itálie / Přílohy

/ Zákon č. 118/2005 o sociálních

činností musí být účetní výkazy uvedené v článku 10 vedeny odděleně. Uvedený řád musí obsahovat náležitosti požadované tímto vládním nařízením pro zakládající listiny.

Článek 2 Sociální prospěšnost 1/ Za sociálně prospěšné se považují výrobky a služby vyráběné nebo poskytované v následujících odvětvích: a) sociální péče ve smyslu zákona č. 328 ze dne 8. listopadu 2000, jímž se stanoví rámcový zákon pro vytvoření integrovaného systému sociálních služeb a opatření; b) zdravotní péče – poskytování služeb uvedených v nařízení předsedy vlády ze dne 29. listopadu 2001 o „Stanovení základní úrovně péče“ ve znění pozdějších předpisů, zveřejněném v řádné příloze Úředního věstníku č. 33 ze dne 8. února 2002;

42

uděluje pravomoc stanovit obecné normy vzdělávání a základní úrovně výuky v oblasti odborného vzdělávání a přípravy; e) ochrana životního prostředí a ekosystému ve smyslu zákona č. 308 ze dne 15. prosince 2004, jímž parlament vládě uděluje pravomoc znovu uspořádat, koordinovat a integrovat zákonné předpisy týkající se životního prostředí a opatření s přímou účinností, s výjimkou obvykle prováděných činností spojených se svozem a recyklací zvláštního a nebezpečného městského odpadu; f) zhodnocení kulturního dědictví ve smyslu zákona o kulturních statcích a krajině, uvedeném v nařízení vlády s platností zákona č. 42 ze dne 22. ledna 2004; g) sociální turistika ve smyslu čl. 7 odst. 10 zákona č. 135 ze dne 29. března 2001 o reformě národních zákonných předpisů upravujících oblast turistiky; h) univerzitní a postgraduální univerzitní vzdělávání;

c) sociálně zdravotní péče ve smyslu nařízení předsedy vlády ze dne 14. února 2001 „O zaměření a koordinaci sociálně zdravotních služeb“, zveřejněného v Úředním věstníku č. 129 ze dne 6. června 2001;

i) výzkum a poskytování kulturních služeb;

d) školství, vzdělávání a příprava ve smyslu zákona č. 53 ze dne 28. března 2003, jímž parlament vládě

m) účelové služby poskytované sociálním podnikům institucemi, které z více než sedmdesáti procent tvoří

l) mimoškolní vzdělávání zaměřené na prevenci předčasného ukončení školní docházky a na úspěšný průběh školní výuky a vzdělávání;

43

2/ Kvalifikaci sociálního podniku mohou nezávisle na výkonu podnikatelské činnosti v odvětvích uvedených v odstavci 1 získat organizace vykonávající podnikatelskou činnost za účelem pracovního zapojení následujících osob: a) znevýhodněných pracovníků ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f), body i), ix) a x) Nařízení Komise (ES) č. 2204/2002 ze dne 5. prosince 2002 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o založení ES na státní podporu zaměstnanosti; b) zdravotně postižených pracovníků ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. g) výše uvedeného Nařízení (ES) č. 2204/2002. 3/ Za hlavní činnost ve smyslu čl. 1 odst. 1 se považuje činnost, jejíž výnosy představují více než sedmdesát procent celkových výnosů organizace, která provozuje sociální podnik. Vyhlášky ministra pro výrobní činnosti a ministra práce a sociální politiky stanoví pro výpočet sedmdesáti procent z celkových výnosů podniku kvantitativní a časová kritéria. 4/ Minimálně třicet procent pracovníků uvedených v odstavci 2 musí být zaměstnanci podniku z jakéhokoli titulu; tuto situaci je nutné doložit v souladu s platnými předpisy. 5/ V případě institucí uvedených v čl. 1 odst. 3 je

ustanovení odstavců 3 a 4 aplikovatelné pouze na výkon činností uvedených v tomto článku.

Článek 3 Absence zisku jako účelu podnikání 1/ Organizace provozující sociální podnik věnuje zisk a přebytek z hospodaření na výkon statutární činnosti a navyšování jmění. 2/ Za tímto účelem je zakázáno rozdělování, a to i nepřímé, zisku a přebytku z hospodaření bez ohledu na jejich pojmenování, jakož i kapitálových a rezervních fondů ve prospěch členů správního orgánu, společníků, podílníků, pracovníků a spolupracovníků. Za nepřímé rozdělení zisku se považuje: a) poskytování vyšší odměny členům správního orgánu, než jsou odměny v podnicích působících ve stejných nebo obdobných odvětvích a podmínkách s výjimkou případu, kdy je doložena nutnost získat pracovníka se specifickou odborností, přičemž maximální navýšení odměny nesmí v žádném případě překročit dvacet procent; b) vyplácení platu zaměstnancům nebo odměn samostatně výdělečně činným osobám v míře vyšší, než je stanoveno v kolektivní smlouvě nebo dohodě pro stejnou kvalifikaci s výjimkou případu, kdy je doložena nutnost získat pracovníka se specifickou odborností;


organizace provozující sociální podnik.

c) vyplácení úroků z finančních nástrojů jiných než akcie nebo podíly a jiným subjektům než bankám a autorizovaným finančním zprostředkovatelům v míře o pět procent vyšší, než je oficiální referenční úroková sazba.

4/ V případě rozhodnutí přijatého na základě hlasování nebo rozhodujícího vlivu subjektů uvedených v odstavci 3 lze platnost příslušného úkonu zrušit a lze jej napadnout v souladu s ustanoveními občanského zákoníku do 180 dnů. Napadnout rozhodnutí je oprávněno i ministerstvo práce a sociální politiky.

Článek 4 Majetková struktura a právní úprava skupin

Článek 5

1/ Na činnost spojenou s řízením sociálního podniku a s výkonem rozhodujícího vlivu budou přiměřeně aplikována ustanovení oddílu IX hlavy V a článek 2545 občanského zákoníku. Za subjekt vykonávající řídící činnost a rozhodující vliv se v každém případě považuje subjekt, který je na základě stanov nebo z jakéhokoli jiného důvodu oprávněn jmenovat většinu členů správních orgánů.

Založení

2/ Skupiny sociálních podniků jsou povinny uložit u obchodního rejstříku dohodu o účasti ve skupině. Skupiny sociálních podniků jsou dále povinny zpracovat a u obchodního rejstříku uložit účetní výkazy a účetní závěrku v konsolidované podobě v souladu s hlavními zásadami uvedenými v článku 10. 3/ Soukromé podniky, jejichž cílem je vytváření zisku, a veřejnoprávní instituce uvedené v čl. 1 odst. 2 vládního nařízení s platností zákona č. 165 ze dne 30. března 2001 ve znění pozdějších předpisů nemohou v sociálním podniku vykonávat řídící činnost a rozhodující vliv.

44

1/ Organizace provozující sociální podnik musí být založena veřejnou listinou. Zároveň s ustanoveními specifickými pro každý typ organizace, která jsou obsažena v právní úpravě každé z nich, musí být v zakladatelských listinách v souladu s ustanoveními tohoto vládního nařízení výslovně uvedena sociální povaha podniku a zejména: a) předmět podnikání, a to především s odkazem na ustanovení článku 2; b) absence zisku jako cíle podnikání v souladu s článkem 3. 2/ Zakladatelské listiny, jejich změny a ostatní fakta týkající se podniku musí být notářem nebo členy správního orgánu podniku předloženy kanceláři obchodního rejstříku, v jejímž obvodu se nalézá zákonné sídlo podniku, k provedení zápisu do příslušného oddílu obchodního rejstříku. Aplikuje se čl. 31 odst.

45

2 zákona č. 340 ze dne 24. listopadu 2000.

jednaly jménem a na účet podniku.

3/ Ministerstvo práce a sociální politiky má pro účely stanovené v článku 16 zajištěn přístup k dokumentům uloženým v kanceláři obchodního rejstříku i telematickou cestou.

3/ Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na instituce uvedené v čl. 1 odst. 3.

Článek 7 Název

5/ Listiny, které musí být předloženy, a postupy uvedené v tomto článku jsou definovány ve vyhlášce ministra pro výrobní činnosti a ministra práce a sociální politiky.

1/ V názvu musí být povinně uvedeno slovní spojení: „sociální podnik“.

Článek 6

3/ Používání slovního spojení „sociální podnik“nebo jiných slov či slovních spojení, která by mohla uvádět v omyl, jinými subjekty, než jsou organizace provozující sociální podnik, se zakazuje.

Majetková odpovědnost 1/ V organizacích provozujících sociální podnik, jejichž jmění převyšuje dvacet tisíc EUR, odpovídá svým jměním pouze organizace, a to od data, kdy byla tato zapsána do příslušného oddílu obchodního rejstříku, aniž by tím byla dotčena ustanovení týkající se omezené odpovědnosti v případě určitých právních forem společnosti, které jsou stanoveny v části V občanského zákoníku. 2/ Dojde-li v důsledku ztrát ke snížení jmění organizace o více než jednu třetinu v porovnání s částkou uvedenou v odstavci 1, za přijaté závazky nesou osobní a solidární odpovědnost i osoby, které

2/ Ustanovení uvedené v odstavci 1 se nevztahuje na instituce uvedené v čl. 1 odst. 3.

Článek 8 Orgány společnosti 1/ V případě institucí majících formu sdružení nemůže být právo jmenovat většinu členů orgánů podniku vyhrazeno pro subjekty, které nejsou součástí organizace provozující sociální podnik; tím nejsou dotčena specifická zákonná a statutární ustanovení pro každý jednotlivý typ podniku a v souladu s jeho povahou.


4/ Instituce uvedené v čl. 1 odst. 3 jsou povinny předložit pouze interní řád a jeho změny.

2/ Členy orgánů podniku se nemohou stát osoby jmenované institucemi uvedenými v čl. 4 odst. 3. 3/ Zakladatelská listina musí stanovit specifické požadavky týkající se počestnosti, odbornosti a nezávislosti osob, které v orgánech podniku vykonávají určitou funkci.

a ekonomickou situaci podniku. 2/ Organizace provozující sociální podnik jsou dále povinny podle zásad přijatých vyhláškou ministra práce a sociální politiky na základě stanoviska Agentury pro sociálně prospěšné neziskové organizace zpracovat účetní závěrku a uložit ji u obchodního rejstříku, a tak doložit sledování sociálních cílů sociálním podnikem.

Článek 9 Přijetí a vyloučení členů 1/ Podmínky přijetí a vyloučení členů jakož i úprava členského vztahu se řídí zásadou nediskriminace v souladu s právní formou podniku. 2/ V zakladatelských listinách musí být stanoveno, že dotyčná osoba může požadovat, aby o zamítnutí jejího přijetí nebo o jejím vyloučení rozhodovalo shromáždění členů.

Článek 10 Účetní výkazy 1/ Organizace provozující sociální podnik jsou v souladu s ustanovením článků 2216 a 2217 občanského zákoníku povinny v každém případě vést účetní deník a inventární knihu a zpracovat a u obchodního rejstříku uložit příslušný dokument, který bude přiměřeně vyjadřovat majetkovou

46

3/ V případě institucí uvedených v čl. 1 odst. 3 se ustanovení tohoto článku aplikují pouze na činnosti uvedené v interním řádu.

Článek 11 Kontrolní orgány 1/ V případě, že dojde k překročení dvou z limitů uvedených v prvním odstavci článku 2435 občanského zákoníku, musí být v zakladatelských listinách upraveno jmenování jednoho nebo více členů dozorčí rady, kteří budou dohlížet na dodržování zákona a stanov, na dodržování zásad řádné správy a na přiměřenost organizačního, administrativního a účetního uspořádání, není-li zákonem stanoveno jinak. 2/ Členové dozorčí rady mají dále za úkol sledovat, zda podnik plní své sociální cíle, a to zejména s ohledem na ustanovení článků 2, 3, 4, 6, 8, 9, 10, 12 a 14. K výsledku sledování plnění sociálních cílů musí být přihlédnuto při zpracování účetní závěrky

47

podniku, uvedené v čl. 10 odst. 2. 3/ Členové dozorčí rady mohou k výkonu inspekční a kontrolní činnosti přistoupit v jakémkoliv okamžiku; za tímto účelem mohou po členech správního orgánu požadovat poskytnutí informací týkajících se průběhu operací nebo určitých záležitostí, a to i v rámci skupiny sociálních podniků.

jehož prostřednictvím mohou pracovníci a příjemci činnosti ovlivňovat rozhodnutí, která má podnik přijmout, a to alespoň v otázkách, jež se přímo dotýkají pracovních podmínek a kvality produkovaných výrobků a poskytovaných služeb nebo obchodování s nimi.

Článek 13

Článek 12 Zapojení pracovníků a příjemců činnosti sociálního podniku 1/ V interním řádu podniku nebo v zakládajících listinách musí být stanoveny formy zapojení pracovníků a příjemců činnosti podniku, aniž by tím byla dotčena ustanovení platné právní úpravy. 2/ Zapojením se rozumí jakýkoli mechanismus včetně informování, konzultace nebo spoluúčasti,

Změna právní formy, fúze, rozdělení a prodej podniku a převod jmění 1/ V případě organizací provozujících sociální podnik musí být změna jejich právní formy, fúze a rozdělení provedeny tak, aby byla v souladu s článkem 3 zachována nezisková povaha subjektů vzniklých v důsledku provedení příslušných právních úkonů. Rozdělení podniku musí být provedeno tak, aby cesionář zachoval účel obecného zájmu. V případě institucí uvedených v čl. 1 odst. 3 se ustanovení tohoto odstavce vztahuje pouze na činnosti uvedené v jejich interním řádu. 2/ Právní úkony uvedené v odstavci 1 musí být prováděny v souladu s hlavními zásadami stanovenými vyhláškou ministra práce a sociální politiky, a to s přihlédnutím ke stanovisku Agentury pro sociálně prospěšné neziskové organizace. 3/ V případě zrušení podniku je zbývající majetek převeden na sociálně prospěšné neziskové organizace, sdružení, výbory, nadace a církevní instituce


4/ V případě, kdy sociální podnik ve dvou po sobě následujících účetních obdobích překročí dva z limitů uvedených v prvním odstavci článku 2435-bis občanského zákoníku, je účetní kontrola prováděna jedním nebo dvěma auditory zapsanými v rejstříku vedeném ministerstvem spravedlnosti nebo členy dozorčí rady. Pokud účetní kontrolu provádějí členové dozorčí rady, musí být tito zapsáni na seznamu auditorů zapsaných v rejstříku vedeném ministerstvem spravedlnosti.

v souladu se stanovami, aniž by tím byla dotčena ustanovení týkající se družstev. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na instituce uvedené v čl. 1 odst. 3. 4/ Svůj záměr přistoupit k jednomu z úkonů uvedených v odstavci 1 oznámí správní orgány ministerstvu práce a sociální politiky písemným aktem, na němž musí být uvedeno datum, a přiloží dokumentaci potřebnou k posouzení, zda je tento záměr v souladu s hlavními zásadami uvedenými v odstavci 2, anebo uvedou jméno subjektů, na něž bude převeden majetek. 5/ Účinnost právních úkonů je podmíněna souhlasem ministerstva práce a sociální politiky, vydaným na základě stanoviska Agentury pro sociálně prospěšné neziskové organizace; souhlas je považován za udělený po uplynutí devadesáti dnů od doručení oznámení.

příslušnou kolektivní smlouvou a kolektivními dohodami. 2/ Činnost dobrovolníků je přípustná, nepřekročíli jejich počet padesát procent pracovníků zaměstnaných v sociálním podniku z jakéhokoli titulu, přičemž ustanovení zvláštní právní úpravy týkající se institucí uvedených v čl. 1 odst. 3 zůstávají nedotčena. Aplikují se články 2, 4 a 17 zákona č. 266 ze dne11. srpna 1991. 3/ Pracovníci sociálního podniku mají – bez ohledu na to, z jakého titulu vykonávají svoji činnost – právo na informace, konzultace a spoluúčast ve lhůtách a za podmínek stanovených v podnikovém řádu nebo sjednaných správními orgány sociálního podniku se zástupci pracovníků. Výsledky jejich zapojení musí být zmíněny v účetní závěrce uvedené v čl. 10 odst. 2.

Článek 15 6/ Ustanovení tohoto článku nebudou aplikována v případě, kdy je adresátem právního úkonu jiná organizace provozující sociální podnik.

Článek 14 Práce v sociálním podniku 1/ Vůči pracovníkům sociálního podniku nemohou být uplatňována pravidla odměňování a právní předpisy na úrovni nižší, než je úroveň stanovená

48

Konkurzní řízení 1. Organizace provozující sociální podnik budou v případě platební neschopnosti podléhat nucené administrativní likvidaci, upravené královským dekretem č. 267 ze dne 16. března 1942. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na instituce uvedené v čl. 1 odst. 3. 2. Na převod likvidačního zůstatku na konci konkurzního řízení se aplikuje čl. 13 odst. 3.

49

Článek 16

označení „sociální podnik“ z příslušného oddílu záznamů. Aplikuje se čl. 13 odst. 3.

Kontrolní a výzkumná činnost

2/ Ministerstvo práce a sociální politiky vykonává prostřednictvím svých územních orgánů inspekční činnost a dohlíží, zda sociální podniky dodržují ustanovení tohoto vládního nařízení. 3/ Pokud ministerstvo práce a sociální politiky zjistí, že došlo k porušení norem stanovených v tomto vládním nařízení nebo k závažnému neplnění norem na ochranu pracovníků, příslušné úřady ministerstva po získání potřebných informací vyzvou řídící orgány sociálního podniku, aby v přiměřené lhůtě sjednaly nápravu nezákonného jednání. Po vypršení lhůty uplatní postihy uvedené v odstavci 4. 4/ V případě porušení ustanovení uvedených v článcích 1, 2, 3 a 4 nebo v případě neuposlechnutí výzvy uvedené v odstavci 3 rozhodnou příslušné útvary ministerstva práce a sociální politiky o odnětí kvalifikace sociálního podniku. Toto rozhodnutí je předáno obchodnímu rejstříku, který provede výmaz

5/ Ministerstvo práce a sociální politiky plní své úkoly a přijímá rozhodnutí uvedená v tomto článku po konzultaci s Agenturou pro sociálně prospěšné neziskové organizace.

Článek 17 Koordinační předpisy 1/ Sociálně prospěšné neziskové organizace a neobchodní instituce uvedené ve vládním nařízení s platností zákona č. 460 ze dne 4. prosince 1997, které získají kvalifikaci sociálního podniku, dodržují i nadále daňové předpisy stanovené v tomtéž vládním nařízení s platností zákona č. 460 ze dne 4. prosince 1997 za předpokladu, že splňují subjektivní náležitosti a další podmínky stanovené tímto vládním nařízením. 2/ V čl. 3 odst. 2 vládního nařízení s platností zákona č. 153 ze dne 17. května 1999 se za slova „účelových podniků“ vkládají slova „sociálních podniků“. 3/ Družstva a jejich konsorcia uvedená v zákoně č. 381 ze dne 8. listopadu 1991, jejichž stanovy jsou v souladu s ustanoveními čl. 10 odst. 2 a čl. 12, získávají kvalifikaci sociálního podniku. Na družstva a jejich konsorcia uvedená v zákoně č. 381 ze dne


1/ Ministerstvo práce a sociální politiky je spojovacím článkem mezi příslušnými úřady a do své činnosti v rámci rozvíjení systémových akcí a provádění kontrolní a výzkumné činnosti zapojuje i jiné státní orgány, Agenturu pro sociálně prospěšné neziskové organizace, sociální partnery, odborné agentury a výzkumné instituce, na které se běžně obrací nebo které podléhají jeho kontrole.

8. listopadu 1991, která dodržují ustanovení uvedená v předchozí větě, se ustanovení tohoto vládního nařízení aplikují při dodržení specifické právní úpravy družstev.

/ Zákon č. 381 z 8.11. 1991 o sociálních družstvech Článek 1

4/ Družstva a jejich konsorcia uvedená v zákoně č. 381 ze dne 8. listopadu 1991 mohou do dvanácti měsíců od data nabytí účinnosti tohoto vládního nařízení změnit své stanovy za podmínek a většinou hlasů, které platí pro rozhodování řádného shromáždění členů, avšak pouze pro účely stanovené v odstavci 3.

Definice 1/ Cílem sociálních družstev je sledovat všeobecný zájem společenství na podpoře lidské činnosti a na společenské integraci občanů do: a) řízení zdravotně-sociálních a výchovných služeb;

Článek 18

b) rozvoje různých činností – zemědělských, průmyslových, obchodních nebo spadajících do oblasti služeb zaměřených na integraci znevýhodněných osob na trh práce.

Ustanovení finanční povahy 1/ Příslušné orgány státní správy zajistí plnění tohoto nařízení s využitím lidských zdrojů, nástrojů a finančních prostředků, které mají k dispozici na základě stávajících platných zákonných předpisů, aniž by tím vznikly nové nebo vyšší náklady pro veřejné finance.

.: 50

2/ Na sociální družstva, nebo jsou kompatibilní s tímto zákonem, se vztahují normy pro oblast, v níž družstva samotná vyvíjejí svou činnost. 3/ Název společnosti, a je jakýkoli, musí obsahovat termín „sociální družstvo“.

Článek 2 Dobrovolníci, „dobrovolní společníci“ 1/ Vedle členů uvedených v platném nařízení mohou stanovy družstva počítat s účastí dobrovolníků,

51

kteří se na práci družstva podílejí zdarma.

Článek 3

2/ Dobrovolníci („dobrovolní společníci“) jsou zapsáni v příslušné části Knihy členů, společníků. Jejich celkový počet nesmí přesáhnout polovinu celkového počtu členů družstva.

Povinnosti a zákazy

4/ Dobrovolníkům může být přiznána pouze náhrada nákladů skutečně vydaných a zdokumentovaných na základě parametrů stanovených sociálním družstvem pro všechny členy. 5/ Pokud jde o řízení služeb dle čl. 1 odst. 1a), které jsou prováděny při aplikaci smluv uzavřených s veřejnými správami (zdravotní a sociální služby), může být práce dobrovolníků vykonávána jako doplňková, nikoli jako zastupující vzhledem k parametrům týkajícím se využití (kmenových) profesionálních pracovníků. Výkony dobrovolníků nemají nic společného s výkonem a náklady (odborných) služeb, s výjimkou nákladů spojených s aplikací odstavců 3 a 4.

2/ Každá změna stanov zaměřená na eliminaci charakteru sociálního družstva vede k výmazu ze „sekce sociálních družstev“, daném odst. 2. čl. 13 výše citovaného legislativního nařízení hlavy státu č. 1577, tak jak je modifikován v čl. 6 odst. 1, písm. c) tohoto zákona, jakož i k výmazu z krajského seznamu, o čemž pojednává čl. 9 odst. 1 tohoto zákona. 3/ V případě sociálních družstev se řádné inspekce, dané článkem 2 výše citovaného nařízení hlavy státu č. 1577, musí konat alespoň jednou ročně

Článek 4 Znevýhodněné osoby 1/ V družstvech, která provozují činnosti, o nichž pojednává čl. 1 odst. 1 písm. b), jsou za znevýhodněné považovány invalidní osoby s fyzickým, psychickým a smyslovým postižením, bývalí


3/ Na dobrovolníky se neaplikují kolektivní smlouvy a zákonné normy týkající se „závislé“ práce a autonomní činnosti, s výjimkou norem vztahujících se na pojištění proti pracovním úrazům a nemocem z povolání. Ministr práce a sociálních věcí stanoví vlastním nařízením částku „odměny“, která má být přijata na základě výpočtu prémií a příslušných dávek.

1/ Na sociální družstva se vztahují klauzule týkající se náležitostí nemocenského pojištění, o čemž pojednává článek 26 legislativního nařízení hlavy státu č. 1577 ze 14. prosince 1947, ratifikovaný společně s novelami zákonem č. 302 z 2. dubna 1951 a s následujícími změnami:

pacienti psychiatrických ústavů, osoby v psychiatrickém léčení, drogově závislí, alkoholici, nezletilí v pracovním věku v obtížné rodinné situaci a odsouzené osoby, jimž byl umožněn alternativní výkon trestu. Za znevýhodněné jsou jinak považovány osoby uvedené v nařízení vydaném předsedou vlády na návrh ministra práce a sociálních věcí ve shodě s ministrem zdravotnictví a ministrem vnitra a se souhlasem ústřední komise pro družstva, ustanovené článkem 18 legislativního nařízení hlavy státu č. 1577 a ve znění pozdějších předpisů.

o dodávky zboží („materiálů“) a služeb odlišných od dodávek a služeb v oblasti zdravotně sociální a vzdělávací, a to za předpokladu, že tyto dodávky a služby jsou podle čl. 4 odst. 1 určeny k vytváření pracovních příležitostí pro znevýhodněné osoby. 2/ Uzavření dohod, o nichž pojednává tento článek, je podmíněno skutečností, že jsou družstva zapsána v krajském seznamu, uvedeném v čl. 9 odst. 1.

Článek 6 2/ Znevýhodněné osoby, o nichž pojednává odstavec 1, musí představovat alespoň třicet procent zaměstnanců družstva a v souladu s jejich subjektivním stavem musí být členy samotného družstva. Statut znevýhodněných osob musí být obsažen v dokumentaci vydané veřejnou správou (s výjimkou případů práva na mlčenlivost). 3/ Celkové odvody příspěvků na zdravotní a sociální zabezpečení týkající se znevýhodněných zaměstnanců sociálního družstva se rovnají nule.

Změny v legislativním nařízení hlavy státu č. 1577 ze 14. prosince 1947 1/ Ve výše citovaném nařízení byly provedeny následující změny: a) Článek 10 byl doplněn o následující odstavec: „Pokud se inspekce týká sociálních družstev, pak jedna kopie zápisu, vypracovaného ministerstvem práce a sociálního zabezpečení, musí být do čtyřiceti dnů od sestavení předána příslušnému krajskému úřadu, na jehož území je sídlo družstva.“

Článek 5 Dohody 1/ Veřejné instituce mohou podle čl. 1 odst. 1 písm. b) i při nedodržení ustanovení týkajících se smluv s veřejnou správou uzavírat dohody s družstvy provozujícími činnosti tehdy, jestliže se jedná

52

b) Článek 11 byl doplněn o následující poslední odstavec: „Pro sociální družstva jsou přijata opatření, o nichž pojednává odstavec 2, a to po předchozím vyjádření kompetentního orgánu regionu, na jehož území je oficiální sídlo družstva.“

53

c) Druhý odstavec článku 13 byl doplněn o slova „sekce sociální spolupráce“.

Článek 8

1/ Ustanovení tohoto zákona se vztahují na sdružení ustavená jako družstevní společnosti, jejichž členská základna je nejméně ze sedmdesáti procent tvořena sociálními družstvy.

Článek 7

Článek 9

Daňový režim

Krajská nařízení

1/ Na převádění majetku při jeho postoupení nebo darování ve prospěch sociálních družstev se aplikují ustanovení článku 3 nařízení prezidenta republiky č. 637/72 z 26. října 1972.

1/ Krajské úřady vydají do jednoho roku od data nabytí účinnosti tohoto zákona prováděcí předpisy. Za tímto účelem vytvoří krajský seznam sociálních družstev a určí způsoby jejich spojení s činností zdravotně-sociálních služeb a s činností týkající se profesionální přípravy a rozvoje zaměstnanosti.

2/ Pro sociální družstva se o jednu čtvrtinu snižují katastrální a hypoteční daně, dané uzavřením smlouvy o půjčce, nákupu nebo pronájmu, vztahující se na nemovitosti určené k provozování sociálních činností. 3/ Tabulka A, část II nařízení prezidenta republiky č. 633 z 26. října 1972 a následných novel, je doplněna následovně: „41-bis výkony zdravotně-sociální a výchovněvzdělávací povahy, prováděné sociálními družstvy“.

2/ Kraje přijmou modelové dohody pro vztah mezi sociálními družstvy a veřejnými správami působícími v rámci kraje, a to se zvláštním zřetelem na náležitosti profesionální přípravy pracovníků a na uplatňování platných smluvních předpisů. 3/ Kraje rovněž vydají předpisy zaměřené na pomoc, podporu a rozvoj sociální spolupráce. Náklady vyplývající z podpůrných opatření stanovených jednotlivými kraji budou hrazeny z řádných zdrojů těchto krajů.


Sdružení, „konsorcia“ d) Článek 13 byl doplněn o následující odstavec: „Spolu se zápisem do sekce, která byla pro družstva ustavena, musí být sociální družstva zapsána do sekce, jež se přímo týká činnosti, kterou tato družstva provozují.“

Článek 10

Článek 12

Účast osob provozujících pomocnou a poradenskou činnost v sociálních družstvech

Přechodná ustanovení

1/ Na družstva založená ve smyslu tohoto zákona se nevztahují ustanovení zákona č. 1815 z 23. listopadu 1939.

Článek 11 Účast právnických osob 1/ Členy sociálního družstva se mohou stát veřejné nebo soukromé právnické osoby, jejichž stanovy počítají s podporou, rozvojem a financováním činnosti sociálních družstev.

1/ Sociální družstva založená k datu, kdy vstoupil v platnost tento zákon, jsou povinna se od tohoto data přizpůsobit ustanovením daným tímto zákonem do dvou let od tohoto data. 2/ Usnesení týkající se změn prováděných za účelem přizpůsobení ustavujících aktů normám tohoto zákona mohou být přijata i při nedodržení ustanovení článků 2365 a 2375, odst. 2 občanského zákoníku, a to způsoby a většinou řádné valné hromady stanovenými v zakládací listině.

.: 54

Název studie: Sociální podniky – poznatky z Itálie Autoři: Milena Černá, Výbor dobré vůle Olgy Havlové; Daniel Dárek, Ministerstvo práce a sociálních věcí; Petra Francová, Nadace pro rozvoj občanské společnosti; Běla Hejná, Ministerstvo financí a Svaz měst a obcí ČR; Jakub Chudomel, Nový Prostor, o.s.; Jaroslava Kubů, Ministerstvo průmyslu a obchodu; Miloslav Plass, krajský úřad Hradec Králové; Robert Sztarovics, Nový Prostor, o.s.; Jaroslava Šastná, Nadace Open Society Fund Praha Redaktorka a jazyková korektorka: Jarmila Přibylová Grafická úprava: Hedvika Člupná Autor fotografie: Robert Sztarovics Digitální úprava fotografie: Zoran Kovačevič © Nový Prostor, o.s. | Praha 2007

Studie vznikla v programu Sociálního podniání v rámci projektu H/R/D/I – Human Resources Development Interface / Prostředí pro rozvoj lidských zdrojů – s finanční podporou Iniciativy Společenství Equal www.hrdi.cz www.socialni-ekonomika.cz

Sociální podniky poznatky z Itálie

Recommend Documents