SOCIÁLNÍ, ESTETICKÉ A KRAJINNÉ ASPEKTY ZMÍRŇOVÁNÍ GLOBÁLNÍCH KLIMATICKÝCH ZMĚN

Dreslerová J., (ed.): Venkovská krajina 2009. Sborník ze 7. ročníku mezinárodní mezioborové konference konané 22.–24. května v Hostětíně, Bílé Karpaty, 2009, 411 str., ISBN 978-80-87154-65-6

SOCIÁLNÍ, ESTETICKÉ A KRAJINNÉ ASPEKTY ZMÍRŇOVÁNÍ GLOBÁLNÍCH KLIMATICKÝCH ZMĚN SOCIAL, AESTHETIC AND LANDSCAPE ASPECTS OF GLOBAL CLIMATE CHANGES MITIGATING Jan Vávra Katedra teorie kultury (kulturologie) FF UK, Celetná 20, 110 00 Praha 1 Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v. v. i., Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice, email: [email protected]

ABSTRAKT Ve snaze zmírňovat globální klimatické změny jsou podnikány kroky ke snižování emisí CO2 do ovzduší. Využívání obnovitelných zdrojů energie je jedním z důležitých kroků. Tento text se zamýšlí nejen nad možnými dopady pěstování biomasy na českou krajinu, ale především nad společenskou percepcí krajiny, při které hrají nezanedbatelnou roli estetické motivy, a jejími možnými proměnami vzhledem k měnící se krajině a jejím funkcím. ABSTRACT Cutting the CO2 emissions back is one of the main steps in policies headed towards mitigation of global climate changes. Increasing use of renewable sources is one of important ways how to achieve it. This text theoretically considers possible effects of biomass production in relation to Czech landscape and social perception of Czech landscape, including aesthetic problems. Possible changes of social perception of landscape are also considered. ÚVOD Globální klimatické změny (dále jen GKZ) jsou považovány za největší celosvětový environmentální problém. Ač se stále vedou polemiky o míře GKZ a míře vlivu člověka na tento jev, v současné evropské politice (i veřejnosti) panuje obecná shoda, že GKZ jsou velkým nebezpečím pro lidstvo a je třeba je zmírňovat a tlumit jejich dopady. Tuto shodu potvrzují i výzkumy veřejného mínění (CVVM, 2008) či práce konstatující zrod „globálního vědomí“ (Lapka, Cudlínová, 2007). Cílem této práce není polemizovat s existencí GKZ či mírou lidského ovlivnění tohoto jevu, ale zabývat se některými možnými dopady kroků, které jsou plánovány v rámci zmírňování GKZ, a společenskou reflexí těchto kroků. Jedná se především o dopady využívání některých obnovitelných zdrojů energie na tvář české krajiny a na chápání krajiny vůbec, včetně estetického hodnocení krajiny, neboť estetické hodnocení prostředí (krajiny) je jednou ze základních lidských potřeb a estetická hodnota krajiny jednou ze základních složek hodnoty krajiny (Löw, Míchal, 2003). V podmínkách Střední Evropy můžeme konstatovat, že kroky, které budou podniknuty k tlumení GKZ, budou mít na naši krajinu (alespoň v kratším časovém horizontu) větší vliv než samotné GKZ. Je nutno upozornit, že tato práce nechce hodnotit konkrétní kroky z hlediska jejich vhodnosti, ani ekologických či ekonomických důsledků.


SNIŽOVÁNÍ EMISÍ CO2 Společným cílem mnoha států (v čele s EU, která tuto „vedoucí pozici“ ráda zdůrazňuje) je snížení obsahu skleníkových plynů (z nichž CO2 je nejrozšířenější) v atmosféře a zmírnění dopadů GKZ. Kjótským protokolem se EU i ČR zavázaly ke snížení emisí CO2 na 92 % úrovně z roku 1990. Tento závazek platí do kontrolního období v letech 2008-2012. Pro rok 2020 plánuje EU snížení emisí CO2 o 20 %. Snížení obsahu CO2 v atmosféře lze dosáhnout snižováním emisí a zvyšováním schopností krajiny (všech jejích složek) absorbovat CO2. Snižování emisí CO2 je úzce spojeno s celkovou snahou EU o snižování spotřeby energie a závislosti na dovozu paliv do EU. Pro oba tyto procesy je společná snaha o vyšší energetickou efektivitu, diverzifikaci zdrojů, snižování závislosti na fosilních palivech a výrobu energie z obnovitelných zdrojů (dále jen OZE). Cílem EU pro rok 2012 je získávat 12 % energie z OZE, v roce 2020 pak 20 %. Dlouhodobou vizí je 50 % energie z ne-uhlíkových zdrojů (carbon-free sources) v roce 2050. Zmiňovaných 12 % celkové energie z OZE znamená 22 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. V souladu s těmito plány je další výhled EU, totiž požadavek na 10 % zastoupení biopaliv v celkovém energetickém obsahu všech pohonných hmot (European Comission, 2008). Státní energetická koncepce ČR předpokládá podíl spotřeby primární energie 8 % z OZE v roce 2010, v roce 2030 pak 15-16 %. Závazek ČR vůči EU je zvýšení celkového obsahu biopaliv na 5,75 % v energetickém obsahu všech pohonných hmot v roce 2010 (MPO, 2004; MPO, 2006). Ač se odborná i laická veřejnost pře o reálnost cílů evropské energetické politiky i způsoby dosahování těchto cílů, směr, kterým se využití obnovitelných zdrojů energie bude ubírat, je jasně daný. Stav v ČR Obnovitelnými zdroji energie myslíme v podmínkách ČR energetické zdroje větrné, solární, geotermální, vodní, biomasu, bioplyn i druhotné zdroje energie (např. části komunálního odpadu). Naše pozornost se soustředí na zemědělskou produkci biomasy, s malou odbočkou k větrným zdrojům. V roce 2030 by energie ze spalování biomasy měla tvořit asi 85 % celkové energie z OZE a asi 80 % elektrické energie z OZE. Obnovitelné zdroje mají zajišťovat téměř polovinu centralizované výroby tepla. (MPO, 2004) BIOMASA A BIOPALIVA Biomasa může být získávána jako zbytkový produkt ze zemědělství a lesnictví, ale stále více se pěstuje záměrně jako energetická plodina (byliny i dřeviny). Jedná se především o řepku olejnou či pšenici nebo kukuřici jako součást biopaliv a topoly, vrby nebo šťovík na výmladkových plantážích pro spalování (Weger, 2009). Pěstování energetických rostlin je finančně podporováno v celé EU, v ČR činí podpora 3000,- Kč / ha. Právě finanční podpora a jasně daná pravidla energetické politiky mohou přispět k většímu využití biomasy, které se předpokládá. Vyjdeme-li ze současných zkušeností a budeme počítat s průměrnou hodnotou energie obsaženou v biomase 130 GJ/ha (MPO, 2007), dále pak s předpokladem výkonu 242 PJ z biomasy v roce 2030 (MPO, 2004), s faktem, že potenciál záměrně pěstované biomasy tvoří asi polovinu hmotnostního potenciálu celkové biomasy ČR (Weger, 2003) a se zkušeností, že fakticky lze využít asi 75 % půdy vyčleněné na pěstování energetických


plodin (MPO, 2007), dojdeme k rozloze asi 1,25 milionů ha půdy vyčleněné pro biomasu v roce 2030 (při zachování současné energetické hodnoty). Celková rozloha ČR činí asi 7,9 milionů ha. Výše zmiňovaný závazek množství biopaliv (5,75 %) bude muset být částečně pokryt dovozem (pokud bude splněn). Reálná produkce tuzemské výroby si vyžádá přibližně 330 tisíc ha osevních ploch pro řepku olejnou, pšenici a cukrovou řepu. Tato rozloha činí asi 7,8% veškeré zemědělské půdy ČR, EU uvádí vyčlenění asi 10 % zemědělské půdy na produkci rostlinných součástí biopaliv (MPO, 2006). Je pravděpodobné, že po roce 2010 se bude zastoupení biopaliv i v ČR zvyšovat. Výpočet plochy 1,25 milonu ha pro pěstování biomasy je samozřejmě třeba brát s rezervou, nicméně čísla jiných autorů potvrzují, že plocha pro pěstování biomasy nebude malá. Odhady se pohybují v rozmezí 0,4-1,5 milionu ha (Koloč, Zajoncová, 2007; Weger, 2006). Pokud bychom přistoupili k plánu EU na 10 % zastoupení biopaliv v roce 2020, celkové nároky na zemědělskou půdu by se mohly vyšplhat až na 2 miliony ha (při nezměněné efektivitě zpracování a struktuře získávání biomasy), což je téměř polovina veškeré zemědělské půdy ČR (viz Tabulka č. 1). Toto číslo je pravděpodobně příliš vysoké, nicméně můžeme konstatovat, že pěstování biomasy bude vytvářet tlak na využití půdy, jaký na území ČR nebyl od 2. světové války. Tab. 1: Využití půdy v ČR (rok 2007) druh půdy

ha (v tis.)

%

zemědělská

4 249

53,9

(z toho orná)

3 032

38,5

lesy

2 651

33,6

jiná

986

12,5

celkem

7 886

100 ČSÚ, 2008

MOŽNÉ DOPADY NA KRAJINU Důsledky pěstování biomasy mohou být značné. Pěstování a zpracování může pomoci rozvoji zemědělství, venkova a regionů (což je také jeden z důvodů podpory užívání biomasy dle EU). Je velkou otázkou, do jaké míry změní rozvoj energetických plodin poměry v zaměstnanosti různých odvětví. Lze očekávat výraznou změnu ve využití půdy v ČR. Méně kvalitní zemědělská půda, nevhodná pro intenzivní zemědělství, které je v ČR asi 45 % (Weger, 2003), je vhodná pro energetické plodiny. Pěstování biomasy (včetně rostlin pro biopaliva) může začít zvyšovat hodnotu půdy a vytvářet tlak na hospodářské využití půdy, což by byl poměrně zásadní obrat v trendech využívání půdy! Na přelomu 19. a 20. století činila rozloha zemědělské půdy 2/3 území ČR a od té doby její plocha stále klesá. Plnění vládních závazků a předpokladů pro rok 2030 může vyžadovat ¼ veškeré zemědělské půdy ČR, při extrémním odhadu až téměř ½. Je velkou otázkou, na úkor jaké půdy by byla půda pro pěstování biomasy získávána.


Variant může být několik: Potenciální zemědělská půda přestane být levnou komoditou určenou k zástavbě. Půda pro biomasu se střetne s půdou lesní, přičemž dojde k paradoxnímu střetu dvou cest jak dojít ke snížení CO2 (rozšiřování rezervoárů vs. snižování fosilních emisí). Nebo bude půda pro biomasu získávána na úkor zemědělské půdy pro pěstování potravin1. Požadavek půdy pro pěstování přímo spalované biomasy se také může střetnout s požadavkem půdy pro biopaliva. Možné dopady na sociokulturní pojetí krajiny V současné Evropě, kde žije převážná většina obyvatel ve městech, zemědělství zaměstnává minimum obyvatel, velká část potravin pochází z dovozu a krajinou se většinou projíždí autem, se krajina stává něčím, co nemá v historii lidstva obdoby. Výstižně tento fakt definuje pojetí krajiny jako PETosféry (Lapka, 2008). Název PET je akronymem slov Příroda, Estetika a Turistika. Ač již z názvu je zřejmá nadsázka, vystihuje, jaké pojetí krajiny v dnešní evropské krajině převažuje. Krajina samozřejmě slouží dál jako zdroj potravin, ale její PET složky získávají stále větší vliv, velmi často také měřitelný ekonomicky. Pojetí krajiny jako zdroje energie nás novým způsobem vrací o sto let zpět. Nelze samozřejmě klást rovnítko mezi zemědělce, jemuž pole za vesnicí živí celou rodinu a krajinného ekologa, kterému energie z biomasy pohání počítač. Nicméně je velký rozdíl, zda mi byt vytápí biomasa z pole za městem nebo plyn ze Sibiře (či uhlí ze severu Čech, ropa z Iráku,…). Zemědělství, ač industrializované, netěží, ale pěstuje. ROLE ESTETICKÝCH MOTIVŮ Pěstování biomasy ovšem nejsou jen samá bezbřehá pozitiva. Práce zabývající se vztahem soukromých zemědělců k možnosti pěstování biomasy (Lokoč, Zajoncová, 2007) konstatují nedůvěru k biomase, která se dá vysvětlit tradičním rolnickým konservativismem, nedostatkem informací i estetickými motivy (respektive estetické motivy korelují s konservativním postojem rolníků). Evropské studie dokládají, že rolníci více než ostatní lidé preferují dobře upravené zemědělské krajiny (van den Berg, Koole, 2006; Rogge, Nevens, Gulinck, 2007). Vzhledem k nedostatečné informovanosti rolníků a jejich preferencím pro upravené krajiny, není divu, že se jim rostliny pěstované pro biomasu zdají jako nevzhledné křoví či tyčoviny. Estetické motivy se netýkají pouze rolníků, ale celé společnosti2 (ještě ve větší míře než rolníků). Rozvoj krajinomalby a idealizace českého venkova a krajiny v 19. století zanechaly následujícím generacím představu lehce zvlněné české krajiny s malými políčky, solitérními stromy, vodním tokem a vesnicí na obzoru. Troufáme si tvrdit, že tato představa stále silně přežívá jako jedna z typicky krásných scenérií ČR (stále idealizovaných), ačkoli se jedná o krajinu člověkem velmi přeměněnou a zcela prakticky využívanou (Librová, 1987). Do této představy se plantáže biomasy rozhodně nehodí. Nespadají ale ani do kategorie divočiny, která také bývá pozitivně esteticky hodnocena (Arriaza et al., 2004; Rogge, Nevens, Gulinck, 2007), obzvlášť pro svou vnitřní hodnotu. Estetická stránka pravděpodobně nemůže být na celorepublikové úrovni překážkou pěstování biomasy, plantáže biomasy ale mohou být vnímány esteticky negativně, jako něco, co do české krajiny nepatří. S rostoucím využitím a plochou biomasy bude nejspíš

1

V tomto případě by hrála velkou roli nejen poptávka ze strany spotřebitelů, ale i státní a evropské dotace, možnosti dovozu potravin, velikost a struktura celoevropské produkce i spotřeby potravin a také Společná zemědělská politika Evropské unie. 2 Vzhledem k nedostatku prostoru pomíjíme diskusi o biologické podmíněnosti estetického vnímání krajiny, ačkoli je zřejmé, že fylogenetické podmínění tvoří stále základ našeho vnímání krajiny.


docházet k jejich akceptování a postupně budou plantáže biomasy vnímány jako obyčejné pole či kus lesa. To souvisí s faktem, že při estetickém hodnocení mimouměleckých jevů hraje velkou roli kognitivní stránka věci, znalosti, které o jevu máme (Carlson, 1995) a mimoestetické hodnoty skrývající se za samotným jevem (Löw, Míchal, 2003). Tyto postupy můžeme ukázat na příkladu divočiny. Ta může být vnímána jako krásná kvůli tomu, že je přímým výtvorem Boha nebo proto, že je ekologicky cenná. Pole obilí bylo skloubením darů přírody a tvrdé rolnické práce. Plantáž biomasy může být krásná, protože díky ní nevznikají nadbytečné emise CO2. Vznik estetické zkušenosti samozřejmě není tak jednoduchý, jak zde ukazujeme, nelze opomíjet samotný vzhled objektu, ale kognitivní teorii a mimoestetickým hodnotám je třeba přiznat velkou důležitost při vizuálním hodnocení krajiny. PETOSFÉRA VS. PRODUKCE Na příkladu větrných elektráren lze dobře ilustrovat fakt, který může platit i pro biomasu. Větrné elektrárny jsou často považovány za neefektivní „mixéry oblohy“, které výrazně hyzdí krajinný ráz. Pro tuto chvíli pomiňme zcela diskuse o efektivitě větrných elektráren. V okamžiku, kdy se dá zisk PET složky krajiny ekonomicky vyčíslit (příjmy z turistiky, apod.) a existuje reálný předpoklad, že zásah do krajinného rázu by byl tak vážný, že by potenciální turisty odradil (vzhledem k převažujícímu pojetí větrné elektrárny jako „mixéru oblohy“), vystupuje proti stavbě větrných elektráren zcela jasný ekonomický zájem. Pokud se větrná elektrárna stane vítaným prvkem, který spoří CO2, zprostředkovaně přes estetické hodnocení se může stát i vítaným krajinným prvkem. Nelze předem odhadnout všechny překážky, se kterými se bude střetávat rozšiřující se produkce biomasy, ale je pravděpodobné, že některé z nich budou prezentovány v podobě estetické nelibosti a nepatřičnosti tohoto způsobu využití půdy. Zde bychom chtěli především zdůraznit, že předpoklad pozitivních dopadů obnovitelných zdrojů energie na faktor pohody obyvatelstva (Aktualizace státní energetické koncepce…, 2003, s. 72) je dle našeho názoru nepodložený a dokládá přehlížení vizuálních a estetických dopadů při hodnocení vlivů na životní prostředí. ZÁVĚR Rozvoj pěstování biomasy jako jeden z kroků přispívajících ke snižování produkce emisí CO2 s sebou nese nové výzvy pro českou krajinu a její vnímání očima společnosti. Krajina, která posledních 100 let pomalu, ale trvale ztrácela svoji produkční funkci, najednou může opět být výrazným zdrojem energie. To může vyvolat tlak na šetrnější využívání půdy a vzrůst její hodnoty. PET složka krajiny může ztrácet svou hodnotu na úkor hodnoty produkční. Kognitivní stránka estetického vnímání bude hrát velkou roli při přijímání měnící se tváře české krajiny. Poděkování: Tento text vznikl jako pokus o příspěvek k dialogu mezi přírodními a společenskými vědami. LITERATURA: Aktualizace státní energetické koncepce – Posouzení vlivů koncepce na životní prostředí dle zákona č. 244/1992 Sb., kolektiv autorů (Tebodin Czech Republic, s.r.o.), Praha, 2003, online: http://www.mpo.cz/dokument5903.html


ARRIAZA et al., M. (2004), Assessing the visual quality of rural landscapes. In: Landscape and Urban Planning, Vol. 69, s. 115-125 CARLSON, A. (1995), Appreciating art and appreciating nature. In: Kemal, S., Gaskell, I. (eds.), Landscape, natural beauty and the arts, Cambridge University Press, s. 199-227 ČSÚ (2008), Statistická ročenka Jihočeského kraje 2008, online: http://www.cbudejovice.czso.cz/xc/edicniplan.nsf/p/13-3101-08 CVVM (2008), Globální ekologické problémy očima české veřejnosti. Tisková zpráva z výzkumu CVVM SoÚ AV ČR, v. v. i., vydáno 25. června 2008, online: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100806s_oe80625a.pdf European Comission (2008), Combating climate change – The EU leads the way. online: http://ec.europa.eu/publications/booklets/move/75/en.pdf LAPKA, M., CUDLÍNOVÁ, E. (2007), Problem of global warming and emerging patterns of global consciousness. In: Journal of Landscape Ecology (Ekologie krajiny), Vol. 0. No. 0, Brno, s. 91-104. LAPKA, M. (2008), Krajina jako petosféra. In: Vesmír, Vol. 87, No. 1, s. 34-36 LIBROVÁ, H. (1987), Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno, Univerzita J. E. Purkyně LOKOČ, R., ZAJONCOVÁ, D. (2007), Diverzifikace zemědělství – pěstování energetických plodin. In: Dreslerová, J., Grohmanová, L. (eds.), Venkovská krajina 2007. Sborník z 5. ročníku mezinárodní mezioborové konference, konané 18.-20. května 2007 v Hostětíně, Bílé Karpaty, 2007, 171 s. LÖW, J., MÍCHAL, I. (2003), Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce Ministerstvo průmyslu a obchodu (2004), Státní energetická koncepce vlády schválená 11. 3. 2004, Praha. online: http://www.mpo.cz/dokument5903.html Ministerstvo průmyslu a obchodu (2006), Dlouhodobá strategie využití biopaliv v ČR. Předkládací zpráva. online: http://www.mpo.cz/dokument5489.html Ministerstvo průmyslu a obchodu (2007), Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2006, Praha. online: http://www.mpo.cz/dokument43307.html ROGGE, E., NEVENS, F., GULINCK, H. (2007), Perception of rural landscapes in Flanders: looking beyond aesthetics. In: Landscape and Urban Planning, Vol. 82, s. 159-174 VAN DEN BERG, A., KOOLE, S. (2006), New wilderness in the Netherlands: An investigation of visual preferences for nature development landscapes. In: Landscape and Urban Planning, Vol. 78, s. 362-372 WEGER, J. (2003), Biomasa pro energetické účely. In: Lesnická práce, Vol. 83, No. 3, online: http://lesprace.silvarium.cz/content/view/579/57/ WEGER, J. (2006), Polní dříví – palivo pro budoucnost? In: Vesmír, Vol. 85, No. 7, s. 393397 WEGER, J. (2009), Biomasa jako zdroj energie. Biom.cz online: http://biom.cz/cz/odborneclanky/biomasa-jako-zdroj-energie

SOCIÁLNÍ, ESTETICKÉ A KRAJINNÉ ASPEKTY ZMÍRŇOVÁNÍ GLOBÁLNÍCH KLIMATICKÝCH ZMĚN

Recommend Documents