SMĚROVKY A TABULKY TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI PRVNÍ POMOC

Klub českých turistů Rada značení

Učební texty pro značkaře díl

C SMĚROVKY A TABULKY TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI PRVNÍ POMOC Závazná metodika značení KČT

2013

Učební texty pro značkaře, díl X NÁZEV DÍLU

Tyto učební texty jsou určeny členům KČT pracujícím ve značkařských složkách. Ve smyslu jednotného řízení značení turistických tras spravovaných KČT jsou závaznou směrnicí pro tuto činnost. Učební text se zabývá značením pěších, lyžařských, terénních cyklistických, jezdeckých a vozíčkářských turistických tras (PZT, LZT, CZT, JZT a VZT) směrovkami a tabulkami. Učební text se nezabývá značením silničních cyklotras. Součástí učebního textu jsou i základní pravidla bezpečnosti práce a ochrany zdraví při značkařské činnosti a základní orientace ve znalosti zásad poskytování první pomoci. Uzávěrka tohoto dílu: 11/ 2013 Rozsah úprav 1. revize z roku 2014 (R1) je uveden ve změnovém listu na konci tohoto dokumentu. Toto 3. vydání dílu C učebních textů pro značkaře nahrazuje 2. vydání z roku 2005. K tisku připravil Petr Bohuslav a autorský kolektiv metodické komise Sekce turistického značení RZ KČT.

Učební texty pro značkaře PŘEHLED DÍLŮ UČEBNÍCH TEXTŮ

Přehled dílů učebních textů: A

Značkařský materiál

B

Značkování turistických tras Značkařský příkaz

C

Směrovky a tabulky Turistické vývěsní mapy Bezpečnost práce a ochrana zdraví při značkařské činnosti První pomoc

D

Značkařská topografie

E

Organizace turistického značení Finanční a materiálové plánování a rozpočtování

F

Koncepce sítě turistických značených tras Údržba sítě turistických značených tras Změny v síti turistických značených tras

G

Evidence

H

Zásady textové náplně směrovek a tabulek

J

Revize turistických značených tras

K

Právní aspekty zřizování, údržby a ochrany turistických značených tras

L

Značkařská kvalifikace Odznak „Turista značkař“

M

Vývoj turistického značení u nás a značení turistických tras ve většině evropských zemí (tento díl není vydán v papírové podobě, je jen vložen na stránky KČT na internetu)

Odkaz na jiný díl nebo část jeho textu je uveden způsobem popsaným na straně 12.

-3-

Učební texty pro značkaře, díl C SMĚROVKY A TABULKY, TVM, BEZPEČNOST PRÁCE, PRVNÍ POMOC

Poznámky uživatele:

Uživatel: ...............................................

-4-

Učební texty pro značkaře, díl C OBSAH

Obsah Část I. SMĚROVKY A TABULKY ÚVOD........................................................................................................................................ 11 1. ZÁKLADNÍ SMĚROVKY A TABULKY .................................................................................. 13 1.1.

Směrovky pásového značení ........................................................................................................13

1.2.

Směrovky tvarového značení .......................................................................................................15 1.2.1. Směrovky jezdeckého značení .........................................................................................15 1.2.2. Směrovky místního značení .............................................................................................15 1.2.3. Směrovky vozíčkářského značení ....................................................................................15 1.2.4. Směrovky významového značení.....................................................................................15 1.2.5. Směrovky naučných stezek..............................................................................................16

1.3.

Směrovky okružních tras..............................................................................................................17

1.4.

Směrovky evropských dálkových turistických cest ......................................................................18

1.5.

Směrovky neznačkovaných tras ...................................................................................................18

1.6.

Tabulky místního názvu ...............................................................................................................19

2. DOPLŇKOVÉ SMĚROVKY A TABULKY ............................................................................... 21 2.1.

Upozorňovací směrovky ..............................................................................................................21

2.2.

Výstražné tabulky (směrovky)......................................................................................................22 2.2.1. Výstražné tabulky pro PZT ...............................................................................................22 2.2.2. Výstražné tabulky pro LZT ...............................................................................................24

2.3.

Popisné tabulky ............................................................................................................................24

2.4.

Ostatní tabulky.............................................................................................................................24

3. TURISTICKÉ INFORMAČNÍ MÍSTO .................................................................................... 25 3.1.

Volba turistického informačního místa .......................................................................................25 3.1.1. Hlavní informační místo ..................................................................................................26 3.1.2. Doplňkové informační místo ...........................................................................................26

3.2.

Zhotovování plánků informačních míst .......................................................................................27

3.3.

Hodnocení stavu směrovek a tabulek..........................................................................................29

4. UMÍSŤOVÁNÍ SMĚROVEK A TABULEK NA INFORMAČNÍCH MÍSTECH................................ 29 4.1.

Druhy nosných prvků pro umísťování směrovek a tabulek .........................................................29

4.2.

Základní zásady pro umísťování směrovek a tabulek na informačních místech .........................30 4.2.1. Soustředění směrovek a tabulek .....................................................................................30 4.2.2. Umístění směrovek a tabulek na nosném prvku .............................................................30 4.2.3. Středové pravidlo ............................................................................................................31 -5-

Učební texty pro značkaře, díl C SMĚROVKY A TABULKY, TVM, BEZPEČNOST PŘI PRÁCI, PRVNÍ POMOC

4.3.

Rozsah vybavení informačních míst směrovkami a tabulkami ................................................... 32 4.3.1. Informační místa na samostatně procházející značené trase nebo uvnitř souběhu tras ............................................................................................... 32 4.3.2. Informační místa na samostatných rozcestích značených tras ...................................... 33 4.3.3. Informační místa na souběhu značených tras ................................................................ 33 4.3.4. Informační místo na konci odbočky značené trasy ........................................................ 34 4.3.5. Směrovky u přívozů a brodů ........................................................................................... 34

4.4.

Odlišnosti informačního systému lyžařských značených tras ..................................................... 35 4.4.1. Druhy souběhů PZT a LZT ............................................................................................... 35 4.4.2. Vybavování LZT směrovkami a tabulkami....................................................................... 36

5. MONTÁŽ SMĚROVEK A TABULEK NA NOSNÉ PRVKY ........................................................ 38 5.1.

Všeobecné zásady ....................................................................................................................... 38

5.2.

Montáž směrovek a tabulek na směrovníky ............................................................................... 39 5.2.1. Osazování směrovníků .................................................................................................... 39 5.2.2. Vlastní montáž směrovek a tabulek................................................................................ 40

5.3.

Montáž směrovek a tabulek na betonové a ocelové sloupy....................................................... 40 5.3.1. Montáž pomocí páskového upínacího systému Bandimex ............................................ 41

5.4.

Montáž směrovek na stromy a jiné dřevěné objekty ................................................................. 42 5.4.1. Montáž pomocí dřevěných lišt ....................................................................................... 42 5.4.2. Montáž na dřevěné sloupy a stavby ............................................................................... 43

5.5.

Montáž směrovek na zděné nebo betonové stěny ..................................................................... 43

6. ÚDRŽBA A OPRAVY SMĚROVEK A TABULEK .................................................................... 44 6.1.

Údržba směrovek a tabulek ........................................................................................................ 44

6.2.

Opravy směrovek a tabulek ........................................................................................................ 44

6.3.

Praskání dřevěných lišt ............................................................................................................... 44

7. ÚDRŽBA SMĚROVNÍKŮ ................................................................................................... 45 8. DEMONTÁŽ STARÝCH SMĚROVEK ................................................................................... 45 8.1.

Dřevěné lišty ............................................................................................................................... 45

8.2.

Přímá instalace na stromy ........................................................................................................... 45

8.3.

Ocelové směrovníky .................................................................................................................... 45

8.4.

Betonové a ocelové sloupy ......................................................................................................... 46

8.5.

Likvidace starých směrovek a vyřazeného montážního materiálu ............................................. 46

-6-


Část II. TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY 1. UMÍSŤOVÁNÍ TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP ................................................................ 47 2. DRUHY TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP .......................................................................... 48 2.1.

Turistické vývěsní mapy ...............................................................................................................48 2.1.1. Výběhové TVM na plastové fólii ......................................................................................48 2.1.2. TVM na polykarbonátové desce ......................................................................................48 2.1.3. TVM na sendvičové desce ...............................................................................................48

3. INSTALACE TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP .................................................................... 49 4. OSAZOVÁNÍ TURISTICKÝCH INFORMAČNÍCH MAP ........................................................... 49 5. ÚDRŽBA TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP, STOJANŮ A RÁMŮ ......................................... 49 5.1.

Turistické vývěsní mapy ...............................................................................................................49

5.2.

Stojany a rámy na turistické vývěsní mapy ..................................................................................49

5.3.

Výměna laminovaných TVM nebo krycích desek z organického skla ..........................................49

Část III. BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI ÚVOD........................................................................................................................................ 51 1. NÁTĚROVÉ HMOTY ......................................................................................................... 52 1.1.

Ohrožení zdraví nátěrovými hmotami a ředidly ..........................................................................52

1.2.

Požární bezpečnost při manipulaci s nátěrovými hmotami ........................................................52 1.2.1. Obecné zásady požární bezpečnosti ...............................................................................53 1.2.2. Kódy a symboly na obalech nátěrových hmot a ředidel .................................................54

2. RIZIKA ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI ....................................................................................... 55 2.1.

Ruční nářadí a nástroje ................................................................................................................55

2.2.

Práce na žebřících ........................................................................................................................56 2.2.1. Obecné zásady .................................................................................................................56 2.2.2. Značkařský žebřík ............................................................................................................58 2.2.3. Montáž a demontáž směrovek a tabulek ........................................................................58

-7-


3. RIZIKA PROSTŘEDÍ .......................................................................................................... 59 3.1.

Úpal, úžeh a spálení slunečními paprsky .................................................................................... 59

3.2.

Bodnutí hmyzem ......................................................................................................................... 59

3.3.

Přisátí klíštěte .............................................................................................................................. 59

3.4.

Uštknutí zmijí .............................................................................................................................. 59

3.5.

Kousnutí zvířetem ....................................................................................................................... 60

3.6.

Kontaktní rizika ........................................................................................................................... 60

3.7.

Úraz elektrickým proudem.......................................................................................................... 60

4. POSTUP PŘI ÚRAZECH .................................................................................................... 61 4.1.

Postup při značkařské činnosti .................................................................................................... 61

Část IV. PRVNÍ POMOC ÚVOD ........................................................................................................................................ 63 1. POSTUP NA MÍSTĚ NEHODY ........................................................................................... 64 2. ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ ÚKONY ......................................................................................... 64 2.1.

Zástava krvácení .......................................................................................................................... 64 2.1.1. Vnější tepenné krvácení ................................................................................................. 64 2.1.2. Vnější žilní krvácení......................................................................................................... 65 2.1.3. Vnitřní krvácení ............................................................................................................... 65

2.2.

Bezvědomí ................................................................................................................................... 65

2.3.

Resuscitace (KPR) ........................................................................................................................ 66 2.3.1. Uvolnění průchodnosti dýchacích cest ........................................................................... 67 2.3.2. Umělé dýchání z plic do plic ........................................................................................... 67 2.3.3. Nepřímá srdeční masáž................................................................................................... 67 2.3.4. Postup při resuscitaci ...................................................................................................... 67

2.4.

Šok ............................................................................................................................................... 67

-8-


3. DALŠÍ PORANĚNÍ ............................................................................................................ 68 3.1.

Ošetření ran .................................................................................................................................68 3.1.1. Ošetření rány krvácející ...................................................................................................68 3.1.2. Drobná poranění doprovázená krvácením ......................................................................68 3.1.3. Ošetření rány nekrvácející ...............................................................................................68 3.1.4. Infikované rány ................................................................................................................68 3.1.5. Rány vzniklé kousnutím zvířete .......................................................................................69 3.1.6. Ošetření rány s cizím tělesem .........................................................................................69 3.1.7. Ošetření otrávené rány, uštknutí ....................................................................................69 3.1.8. Ranka po přisátí klíštěte ..................................................................................................69

3.2.

Bodnutí hmyzem, včelou nebo sršní ............................................................................................69

3.3.

Termická poranění .......................................................................................................................70 3.3.1. Úpal .................................................................................................................................70 3.3.2. Úžeh .................................................................................................................................70 3.3.3. Popáleniny .......................................................................................................................70

3.4.

Poranění pohybového aparátu ....................................................................................................70 3.4.1. Podvrtnutí, vykloubení ....................................................................................................70 3.4.2. Zlomeniny ........................................................................................................................71 3.4.3. Poranění páteře ...............................................................................................................71

3.5.

Chemická poranění ......................................................................................................................71

3.6.

Poranění očí .................................................................................................................................72

3.7.

Poranění elektrickým proudem ...................................................................................................72

3.8.

Tonutí ...........................................................................................................................................72

4. NEÚRAZOVÉ STAVY ........................................................................................................ 73 4.1.

Mdloba .........................................................................................................................................73

5. OTRAVY.......................................................................................................................... 73 5.1.

Otravy požitím průmyslových škodlivin ústy. Poškozování částí těla vstřebáváním průmyslových škodlivin pokožkou ....................................73

5.2.

Inhalační otravy ...........................................................................................................................73

6. BALÍČEK PRVNÍ POMOCI ................................................................................................. 74

-9-


- 10 -

Učební texty pro značkaře, díl C Část I. – SMĚROVKY A TABULKY

Část I. SMĚROVKY A TABULKY

ÚVOD Značené turistické trasy musí bezpečně vést i ty turisty, kteří nemají turistickou mapu, na níž jsou zakreslené, a neznají tedy zpravidla jejich průběh ani vzdálenosti mezi jednotlivými místy. Z toho důvodu se turistické značené trasy v terénu doplňují jednak směrovkami, udávajícími postupné cíle včetně jejich kilometrových vzdáleností, jednak tabulkami místních názvů, které udávají pojmenování určitých bodů, jejichž název není všeobecně znám nebo snadno zjistitelný. Hlavním účelem těchto informačních prvků je tedy informovat turistu průběžně o tom, kde se nachází a jaká vzdálenost ho ještě očekává, a poskytovat mu tak možnost upravovat si podle postupně získávaných údajů svoji přesunovou trasu. Při vybavování turistických značených tras směrovkami a tabulkami se vychází zásadně z předpokladu, že turista, vstupující z jakéhokoliv východiště na nějakou trasu, užívá jen jeden druh přesunu a proto informační systémy jednotlivých přesunů budou na sobě nezávislé. Dalšími informačními prvky jsou turistické vývěsní mapy, umísťované ve stojanech nebo rámech na volně přístupných místech s velkou frekvencí obyvatelstva. Tyto mapy svým provedením, velikostí a jednotným způsobem instalace plní i funkci propagačního turistického poutače. Kapitola o bezpečnosti práce a ochraně zdraví při značení má převážně charakter preventivní, a to jak v oblasti požární bezpečnosti a fyziologických vlivů látek, s kterými značkař pracuje, tak i v oblasti montážních prací, čímž vhodně doplňuje předcházející části o informačních systémech. Pojednání o první pomoci je výčtem možných příhod při běžné značkařské činnosti v přírodě i při dílenských pracích se stručným obecným přehledem základních opatření k ochraně zdraví a života při nich. Je míněno jako určité vodítko pro získání hlubších znalostí zásad první pomoci studiem příslušné zdravotnické literatury.

- 11 -


Znázornění barev v obrázcích Šrafované plochy:

Čáry (trasy):

Barva:

Zkratka:

Poznámka:

červená

(č)

vedoucí

modrá

(m)

vedoucí

zelená

(z)

vedoucí

žlutá

(žl)

vedoucí (PZT) i upozorňovací (CZT)

bílá

(b)

vedoucí (LZT, CZT) i upozorňovací (PZT)

oranžová

(ož)

upozorňovací (LZT)

béžová

(bž)

plocha směrovek terénních cyklo

(bb)

(u směrovek bez vedoucí barvy v hrotu)

„bezbarvá“

Zkratky použité v textu TZT

turistická značená trasa

TIM

turistické informační místo

PZT

pěší značená trasa

TVM

turistická vývěsní mapa

LZT

lyžařská značená trasa

TM

turistická informační mapa

CZT

cykloturistická značená trasa

NS

naučná stezka

VZT

vozíčkářská značená trasa

EDC

evropská dálková cesta

RZ ÚV KČT Rada značení Ústředního výboru Klubu českých turistů UT-„X“ (UT-A, ..-B, ..-C)

Učební text, díl A ( - díl B, - díl C atd..)

Odkazy v textu (viz kap. 3) (viz část II., kap. 3) (viz UT-H, kap. 8) (viz UT-B, část II., kap. 2) (viz 1.2.3) (viz část IV., 1.2.3) (viz UT-H, 1.2.3) (viz UT-B, část II., 1.2.3)

3. kapitola ve stejné části daného dílu UT 3. kapitola v jiné části daného dílu UT 8. kapitola v jiném dílu UT (H) 2. kapitola v jiném dílu UT (B), část II. odstavec 1.2.3 ve stejné části daného dílu UT odstavec 1.2.3 v jiné části daného dílu UT odstavec 1.2.3 v jiném dílu UT (H) - tento díl není členěn na části odstavec 1.2.3 v jiném dílu UT (B), část II.

Přehled dílů učebních textů (UT) viz str. 3. - 12 -


1.

ZÁKLADNÍ SMĚROVKY A TABULKY

Základní směrovky se vztahují zpravidla jen na jednu určitou značenou trasu jednoho přesunu a jedné vedoucí barvy. Základní směrovky této trasy udávají postupné cíle a vzdálenosti k nim. V hrotu směrovky je symbol příslušné značené trasy, tj. u pásového značení pás v příslušné vedoucí barvě a u tvarového značení jeho symbol, pokud je trasa tímto symbolem vyznačkována (viz UT-F, 1.4.). Velikost a umístění všech uvedených symbolů viz obr. 7. V záhlaví směrovky je uveden její druh a zkratka zřizovatele, v levém spodním rohu se uvádí rok výroby a v pravém evidenční číslo. Údaje při spodním okraji směrovky se uvádí i na tabulkách, ale v jejich záhlaví se vypisuje plný, nezkrácený název zřizovatele. Polotovarem základní směrovky je plechový výlisek normalizovaných rozměrů 400 x 140 mm, určující svým hrotem směr značené trasy (viz UT-A, kap. 13.). Z toho důvodu je nutno při navrhování směrovek určovat i jejich směrování (pravá nebo levá). Polotovarem tabulky je plechový výlisek normalizovaných rozměrů 330 x 140 mm.

1.1.

Směrovky pásového značení

Směrovky PZT mají v záhlaví text „Pěší trasa KČT“, směrovky LZT mají v záhlaví text „Lyžařská trasa KČT“ a u směrovek CZT je v záhlaví uvedeno „Cyklotrasa KČT a číslo cyklistické trasy“ (obr. 1). Textová část směrovky PZT, LZT a VZT je tvořena základním jedno- až třířádkovým textem v hlavních řádcích, uvádějícím vlevo názvy vybraných informačních míst, kterými značená trasa prochází, vpravo údaje jejich vzdáleností v kilometrech s přesností na 0,5 km (výjimka viz 3.1.1.1.). Pokud budou vzdálenosti mezi informačními místy trasy většinou menší než 0,5 km (např. trasy ve skalních městech), lze je udávat s přesností na 0,1 km. V prvním řádku textu směrovky se přednostně uvádí následující hlavní informační místo (viz 3.1.1. a UT-H, 3.1.). Vede-li souběžně se značenou trasou NS, umístí se její symbol za název každého informačního místa v textu směrovky, kterým NS prochází. Obdobně se u směrovek pěších tras, užívaných také jako trasy lyžařské, používá symbolu lyžaře. V případě, že jde o pojmenovanou značenou trasu, (např. Hlubocký okruh), uvede se její název v záhlaví směrovky a údaj „Pěší trasa KČT“ na spodním okraji směrovky mezi jejím rokem výroby a číslem. V záhlaví směrovky je možno uvést pojmenování maximálně dvou pojmenovaných TZT. Hlavní řádky mohou být doplněny až třemi doplňkovými řádky (viz obr. 2 a UT-H, 3.1.2.). Textová náplň směrovek CZT je odlišná od textů směrovek ostatních přesunů. Uvádějí se zpravidla 1 – 3 postupné cíle, přičemž nejvzdálenější se umísťuje na prvém řádku.

- 13 -


Obr. 1 Směrovka PZT, LZT, JZT, VZT a CZT se základním textem - 14 -


Obr. 2 Směrovka pásového značení s doplňkovým řádkem

1.2.

Směrovky tvarového značení

1.2.1.

Směrovky jezdeckého značení

Obsah i rozmístění textu na směrovkách jezdeckého značení je provedeno stejným způsobem jako u směrovek pásového značení (viz 1.1.). V záhlaví směrovky se uvede „Jezdecká trasa KČT“. 1.2.2.

Směrovky místního značení

Obsah i rozmístění textu na směrovkách místního značení je provedeno stejným způsobem jako u směrovek pásového značení (viz 1.1.). 1.2.3.

Směrovky vozíčkářského značení

Obsah i rozmístění textu na směrovkách místního značení je provedeno stejným způsobem jako u směrovek pásového značení (viz 1.1.). V záhlaví směrovky se uvede „Vozíčkářská trasa KČT“ (kromě směrovek s určením „značka“ dle UT-B, část I., 4.4.). 1.2.4.

Směrovky významového značení

Na významových odbočkách od pásových i od všech tvarových značek se umísťují směrovky významového značení udávající cíl odbočky (obr. 3). Pokud je na nich přímo uveden název (např. Holoubek zříc., Komínky vyhl.), nahrazují na tomto místě, pokud je současně místem informačním (viz kap. 3.) a nemá pojmenování odlišné od pojmenování konce odbočky, tabulku místního názvu (viz 1.6.); ta se umístí až na konec odbočky. V případech, kdy na konci významové odbočky je objekt, jehož název je nepochybný (např. pomník významné osoby) nebo tam není vhodný objekt pro instalaci tabulky a osazení směrovníku by bylo značně obtížné (např. skalnaté vyhlídky), nemusí být konec odbočky vybaven tabulkou místního názvu. Potom směrovka na začátku této odbočky může být doplněna maximálně dvouřádkovým informačním textem, náhradou za tabulku místního názvu (viz 1.6.). Pokud jde o nepojmenované vyhlídky nebo studánky v bezprostřední blízkosti značené trasy, nemusí se odbočky k nim směrovkami vybavovat. - 15 -


Rozmístění textu na směrovkách významového značení je provedeno stejným způsobem jako na směrovkách pásového značení (viz 1.1.) s tím rozdílem, že text je převážně jednořádkový. Kromě toho se vzdálenosti na směrovkách významového značení udávají ve stovkách metrů. Pokud je cíl odbočky blíže než 100 m, vzdálenost se uvádí v desítkách metrů. Je-li souběh významového a pásového značení delší než 50 m a neznačkuje se souběžnou významovou značkou (viz UT-B, část I., 3.5.2.), umístí se na hlavním informačním místě doplňková směrovka udávající v prvním hlavním řádku vzdálenost k začátku významové odbočky, v následujícím doplňkovém řádku „dále po významové odbočce“, a v druhém hlavním řádku celkovou vzdálenost ke konci odbočky, např.: Holoubek (zříc.,odb.) dále po významové odbočce Holoubek (zříc.)

200 m 800 m

Na začátku odbočky se umístí běžná směrovka významové odbočky bez tabulky místního názvu.

Obr. 3 Směrovka významového značení

1.2.5.

Směrovky naučných stezek

U souběžných NS vedoucích po značených trasách je nakreslen na směrovce naučné stezky (obr. 4) v její textové ploše, při okraji, kde není umístěn směrový hrot, symbol naučné stezky. Na zbývající ploše je uveden pouze název naučné stezky. V hrotu směrovky je v příslušné vedoucí barvě symbol značené trasy, po které naučná stezka vede. Je-li záhlaví uvedena zkratka provozovatele naučné stezky, uvede se zde též zkratka Klubu českých turistů (KČT). Pokud je naučná stezka vyznačkována výjimečně symbolem naučné stezky, přesunou se údaje ze záhlaví (viz 1.1.) ke spodnímu okraji směrovky mezi rok výroby a číslo směrovky a na jejich původním místě se uvede název naučné stezky. Pokud budou vzdálenosti mezi informačními místy NS většinou menší než 0,5 km, lze je na těchto směrovkách udávat s přesností na 0,1 km. Symbol naučné stezky se umístí v hrotu směrovky (obr. 5). Na směrovkách trasy značené pásovými značkami, po jejíž části vede souběžně naučná stezka, se uvádí v záhlaví její název a příslušné řádky se doplňují symbolem NS obdobně, jako je tomu u lyžařských tras (viz 4.4.2.).

- 16 -


Obr. 4 Směrovky naučné stezky (pásové značení)

Obr. 5 Směrovka naučné stezky (značení symbolem NS)

1.3.

Směrovky okružních tras

Směrovky okružních tras mají v záhlaví uvedeno „Okružní trasa“ nebo pojmenování okruhu. Pokud jde o okruhy vytvořené trasami různých vedoucích barev, je u názvu okruhu v záhlaví směrovky uvedena i jeho délka v kilometrech (obr. 6).

- 17 -


TÁLSKÝ OKRUH

1 3 7,5 2013

PĚŠÍ TRASA KČT

km km km

ZD217H

TÁLSKÝ OKRUH

0,5 4,5 7,5 2013

PĚŠÍ TRASA KČT

km km km

ZD217i

OKRUŽNÍ TRASA 8,5 km

ROKŠTEJN BRTNICE ČÍCHOV 2013

2,5 11 21

PĚŠÍ TRASA KČT

km km km

TR471b

OKRUŽNÍ TRASA 8,5 km

HLADOV NEPOMUKY OKŘÍŠKY 2013

2,5 5,5 21

PĚŠÍ TRASA KČT

km km km

TR471d

Obr. 6 Směrovky okružních tras

1.4.

Směrovky evropských dálkových turistických cest

Směrovky evropských dálkových turistických cest (EDC) se v textové části neliší od ostatních, protože tyto dálkové trasy jsou vedeny po vybraných turistických značených trasách. Symbol EDC (např. E3) je vepsán černě do žlutého hrotu směrovky nebo bíle do hrotů směrovek ostatních vedoucích barev (obr. 8).

1.5.

Směrovky neznačkovaných tras

Směrovky neznačkovaných tras (viz UT-F, 1.2.4.) mají v záhlaví text „Neznačkovaná trasa KČT“. V případě, že jde o pojmenovanou značenou trasu (např. Mikešova cesta), uvede se její název

- 18 -


v záhlaví směrovky a údaj „Neznačkovaná trasa KČT“ na spodním okraji směrovky mezi jejím rokem výroby a číslem. Hroty těchto směrovek jsou bezbarvé. Obsah i rozmístění textu bude odpovídat u delších tras směrovkám pásového značení (viz 1.1.) U kratších, převážně městských tras, bude na prvním řádku uveden cíl trasy včetně kilometráže s přesností na 0,1 km a další řádky směrovky mohou být využity pro bližší popis průběhu trasy (např. s využitím názvů ulic).

1.6.

Tabulky místního názvu

Pro označení informačních míst i jiných důležitých bodů na značených trasách, jejichž názvy nejsou všeobecně známy nebo snadno zjistitelné, se používá tabulek (obr. 7). Textová část tabulky místního názvu je tvořena názvem příslušného místa na značené trase. Menším písmem je pod názvem uváděna nadmořská výška. Kromě těchto základních údajů lze na tabulce místního názvu uvést i maximálně dvouřádkový informační text (45 písmen na jeden řádek včetně mezer). Pokud jsou na informačním místě umístěny směrovky značených tras více přesunů, použije se tabulka místního názvu pouze jednoho přesunu, a to podle posloupnosti PZT, LZT, JZT, CZT a VZT. Tabulky místního názvu se neumísťují: 

Před železniční stanicí, na zastávkách autobusu a jiných místech (např. v blízkostí místní tabule obce), pokud název na nich uvedený je totožný s názvem TIM a je z místa TIM viditelný. To platí i u zastávek autobusu uvnitř obce.



Ve městech a větších obcích (cca nad 1000 obyvatel) s výjimkou případů, kdy je v jejich intravilánu více TIM se zvláštními názvy (např. ubytovacích zařízení), vyžadujících použití tabulky místního názvu.

Tabulky místního názvu však budou použity:     

na TIM ležících mimo výše uvedená místa, v obcích nebo jejich částí s rozptýlenou zástavbou, v částech obcí tvořených jen několika budovami, u samot, pokud bude na TMN uveden dvouřádkový popisný text.

Obr. 7 Tabulka místního názvu s informačním textem - 19 -


Obr. 8 Symboly v hrotech směrovek

- 20 -


2.

DOPLŇKOVÉ SMĚROVKY A TABULKY

Doplňkové směrovky a tabulky poskytují turistovi informace buď o charakteru značené trasy, na níž jsou instalovány, nebo o objektech či zařízeních ležících v její blízkosti. Používají se na všech druzích TIM.

2.1.

Upozorňovací směrovky

Upozorňovací směrovka upozorňuje turistu na důležitá zařízení nebo objekty ležící mimo vlastní značenou trasu, k nimž není nutné nebo možné vést samostatnou značku nebo významovou odbočku. Používá se nejčastěji v těch případech, kdy značená trasa prochází blízko stanice hromadného dopravního prostředku nebo parkoviště významného pro turistiku. U těchto zařízení se umísťuje bezbarvá směrovka, upozorňující na přístup k blízkému východišti turistických značených tras s jednotným textem „K východišti značených tras“. Na opačné straně této neznačené spojky, tj. na značené trase se bezbarvá směrovka (obr. 9) umístí společně se základními směrovkami na turistickém informačním místě (viz kap. 3.), jehož polohu je nutno z hlediska snadného přístupu k takovému zařízení zvolit. Výjimečně je možné od umístění této směrovky upustit, když: 

vzdálenost mezi oběma místy je malá (v desítkách metrů),



zařízení je z informačního místa viditelné a rozeznatelné od ostatních objektů v okolí,



příchod k zařízení je zcela nezaměnitelný.

Obr. 9 Upozorňovací směrovka

Rovněž je možno vzájemně upozorňovat na dvě nekřižující se značené trasy, jejichž informační místa leží v blízkosti a jsou spojena neznačenou komunikací (polní nebo lesní cestou, ulicí apod.). V určitých výjimečných situacích je možné jako neznačené řešit nejen krátké odbočky a spojky, ale i kratší trasy (viz 1.5.). Bezbarvých upozorňovacích směrovek bude použito na všech doplňkových TIM (viz 3.1.2.). Směrovky na těchto neznačkovaných trasách musí být předmětem častější kontroly. Upozorňovacích směrovek se používá též k popisu průběhu značené trasy v úsecích, kde nelze spolehlivě zajistit její průběh značkami (viz UT-B, kap. 5.).

- 21 -


Mezi upozorňovací směrovky LZT patří i směrovky s textem „Zimní lyžařská cesta“ (viz UT-B, část I., 4.1.2.) a „Lyžařskou stopou bez značení“, obr. 10. Pro obě uvedené směrovky budou v objednávkách používány kódy LUS 11, resp. LUS 12 (viz UT-F, 2.3.1.1.).

Obr. 10 Lyžařské upozorňovací směrovky

Další texty upozorňovacích směrovek se sestavují podle konkrétní situace.

2.2.

Výstražné tabulky (směrovky)

2.2.1.

Výstražné tabulky pro PZT

Výstražná tabulka se umísťuje tam, kde by mohlo být ohroženo zdraví nebo bezpečnost turisty, ať již jde o nebezpečné nebo obtížně schůdné úseky (strmé srázy, skály, žebříky, sestupy nebo výstupy pomocí řetězů, úseky obtížně schůdné za vyššího stavu vody apod., obr. 11) nebo o úseky, kde by se mohl dostat do nesnází vzhledem k blízkosti uzavřených nebo nepřístupných prostorů. Výstražnou tabulku nutno instalovat tak, aby se turista mohl včas rozhodnout pro jinou značenou trasu nebo neznačenou cestu, tedy nikoliv až těsně před překážkou. Mezi výstražné tabulky používané na pěších trasách se řadí i tabulky, které jsou určeny cykloturistům či obecně cyklistům, využívajícím pěší značení ke svým aktivitám. Používají se proto, že mnohé pěší trasy či jejich úseky nesplňují podmínky pro pohodlnou jízdu na kole (nedostatečná šíře, nevhodný povrch, velký spád komunikace, nebezpečné a nepřehledné zatáčky, hustý provoz chodců atd.), takže zamezení (omezení) vjezdu cyklistů je v zájmu bezpečnosti uživatelů příslušné trasy.

- 22 -


Obr. 11 Výstražná tabulka

Omezení jen na provoz chodců může existovat i na některých soukromých cestách a jeho nedodržení může ohrozit dohodu o používání takové cesty i pro pěší značení. V těchto případech se umísťují na obou koncích takových úseků tabulky v provedení pro pěší trasu (béžové), vyjadřující piktogramem i textem příkaz (zákaz, výstrahu) pro cykloturisty. V její levé části je značka, vyjadřující zákaz vjezdu cyklistů, tvořená piktogramem jízdního kola v černé barvě, který je umístěný v kruhu vymezeném červeným mezikružím s šikmým červeným pásem přes průměr. V pravé části je nápis „Pouze pro pěší“ v černé barvě (obr. 12). Kód PVT 1 pro objednávku.

Obr. 12 Výstražná tabulka pro cykloturisty na PZT

Tabulka může být podle konkrétní situace doplněna např. také upozorňovací směrovkou (rovněž v béžové barvě) pro objížďku úseku uzavřeného pro provoz jízdních kol, včetně délky uzavřeného úseku a délky objížďky, nebo další tabulkou, upozorňující např. na vzdálenost možného odbočení do objížďky a na vzdálenost uzavřeného úseku. Všechny tyto informační prvky by měly být užívány jen ve zvlášť rizikových místech, aby nedocházelo k nežádoucímu výkladu, že celá síť pěšího značení je současně určena i pro cykloturistiku. Zákaz vjezdu jízdních kol je možné řešit i místní úpravou provozu na pozemních komunikacích, kterou určuje podle druhu komunikace buď obecní úřad příslušného stupně nebo vlastník veřejné účelové komunikace. Jde o použití značek „Zákaz vjezdu jízdních kol“ či „Stezka pro chodce“. Protože výstražné tabulky poskytují zpravidla jen určitou informaci bez směrového charakteru, používá se směrovek pro tento účel jen v omezeném rozsahu.

- 23 -


2.2.2.

Výstražné tabulky pro LZT

Tam, kde vzniká nebezpečí vstupu chodců do lyžařské stopy, umísťuje se zvláštní výstražná tabulka v oranžové barvě (LVT 1). V její levé části je značka vyjadřující zákaz vstupu chodců, tvořená piktogramem chodce v černé barvě, který je umístěný v kruhu vymezeném červeným mezikružím se šikmým červeným pásem přes průměr. V pravé části je dvouřádkový text „Nevstupujte do lyžařské stopy“ v černé barvě (obr. 13). Velikost písma tohoto nápisu je obvyklá jako u základních směrovek, obvyklé jsou i ostatní údaje (záhlaví „Lyžařská trasa KČT“ a rok výroby).

Obr. 13 Výstražná tabulka pro pěší turisty na LZT

Dalšími výstražnými tabulkami pro LZT jsou tabulky s piktogramy v rovnostranných trojúhelnících v černé barvě (obr. 14)      

pro zúžení průjezdu (LVT 2), pro prudší zatáčku doleva (LVT 3), pro prudší zatáčku doprava (LVT 4), pro křižování lyžařské trasy s trasou lyžařského vleku (LVT 5), pro prostor provozu sněžného vozidla (LVT 6), pro obecné nebezpečí (LVT 7),

rovněž doplněné obvyklými ostatními údaji. Objednávkové kódy jsou uvedeny v závorkách.

2.3.

Popisné tabulky

Popisná tabulka se použije k uvedení informace o určitém objektu nebo místě v rozsahu nejvýše 400 písmen včetně mezer v případě, kdy nepostačí dvouřádkový informační text na tabulce místního názvu dle 1.6. Popisné tabulky mohou být provedeny i s QR-kódem.

2.4.

Ostatní tabulky

Mezi ostatní tabulky patří: 

tabulky Horské služby



tabulky traumatologických bodů



tabulky evropských dálkových cest



sponzorské tabulky - 24 -


Obr. 14 Další výstražné tabulky pro LZT

3.

TURISTICKÉ INFORMAČNÍ MÍSTO

Všechna místa, na nichž jsou umístěny jakékoliv značkařské informační prvky s výjimkou značek, a to jak na značených trasách, tak i mimo ně, se nazývají turistickými informačními místy (TIM) nebo stručně jen informačními místy. Činnost spojená s navrhováním umístění směrovek na těchto informačních místech, se sestavováním jejich textů a s určováním směrování se souhrnně nazývá textací.

3.1.

Volba turistického informačního místa

Za TIM se volí takové body, o nichž lze předpokládat, že tam budou turisté turistické informace hledat, nebo že se v jejich blízkosti soustředí větší počet osob, které by mohly značené trasy použít. Turistická informační místa neznačkovaných tras (viz 1.1.7.) se zřizují všude tam, kde by turista mohl být na pochybách o dalším průběhu trasy; zřizují se tedy na všech místech, která by byla u značkovaných tras zajištěna naváděcími šipkami nebo značkami s výjimkou naváděcích značek zajišťujících rozcestí neznačkované trasy s komunikacemi nižšího řádu, pokud na ně neznačkovaná trasa neodbočuje. Společná TIM na soubězích nebo rozcestích PZT, LZT, JZT, VZT a CZT se zřizují jen pro ty trasy, které v tomto místě splňují požadavek na vytvoření TIM. Na soubězích nebo rozcestích tras několika přesunů se proto mohou, ale nemusí vyskytovat TIM vybavená směrovkami pro trasy více než jednoho přesunu. - 25 -


3.1.1.

Hlavní informační místo

Mezi hlavní informační místa patří převážná část informačních míst, jejichž poloha na značených trasách je jednoznačně stanovena. Hlavními informačními místy jsou: 1.

Místa, kde značené trasy nebo jejich důležité významové odbočky začínají či končí, nebo rozcestí tras, tj. místa, kde se trasy křižují, stýkají a rozcházejí (výjimky viz 4.3.3. a UT-B, část I., 3.5.). To se netýká rozcestí pásového a místního značení se značením naučných stezek vyznačkovaných značkou naučné stezky (viz UT-B, část I., 3.3.), což nebývá zpravidla považováno za informační místo.

2.

Místa největšího pohybu turistů a občanů na značených trasách, např. železniční stanice a zastávky, autobusové zastávky, centra obcí, hrady, rozhledny, rekreační střediska, koupaliště, kempinky, veřejná tábořiště, motely apod.

3.

Místa podle bodu 2., která neleží na značených trasách, ale je na nich umístěn značkařský informační objekt, zpravidla turistická vývěsní mapa (viz kap. 2.).

Zvláštními druhy hlavních informačních míst jsou: 3.1.1.1. Blízké informační místo Hlavní TIM se mění na blízké, je-li účelné uvádět vzdálenost mezi ním a sousedním hlavním TIM (viz UT-H, kap. 2.) s přesností na 0,1 km. Tato situace nastává, jsou-li dvě hlavní TIM od sebe vzdálena méně než 250 m, případně 250 až 500 m, není-li tuto vzdálenost vhodné zaokrouhlovat na 0,5 km. Blízké TIM nevzniká na trasách, jejichž kilometráž se uvádí s přesností na 0,1 km (např. trasy ve skalních městech nebo velmi krátké trasy). 3.1.1.2. Mezilehlé informační místo Značené trasy, které vedou v dlouhých úsecích mimo hlavní informační místa, se doplňují mezilehlými informačními místy tak, aby úsek bez směrovek nebyl u PZT, JZT a VZT delší než 4 km, u LZT 6 km a u CZT 8 km. Jako informační místa se potom volí taková místa, která lze poměrně snadno určit, např. samoty, hájovny, okraje lesa, rozcestí lesních a polních cest, značených tras se silnicemi, vrcholy kopců či sedla. Na mezilehlých informačních místech se vždy umísťují tabulky místního názvu. Mezilehlé TIM lze zřídit, je-li to účelné, i v průběhu odbočky značené trasy (viz UT-B, část I., 3.5.). 3.1.2.

Doplňkové informační místo

Na těchto TIM se poskytují uživatelům značených tras pouze doplňkové informace o jejich průběhu nebo o určitých objektech. Zpravidla nejsou vybavena plným počtem směrovek, a proto tato doplňková TIM nejsou ani uváděna v textech směrovek. Doplňkovými TIM jsou zejména:      

místa na značených trasách vybavená pouze tabulkou místního názvu, začátky méně důležitých významových odboček vybavené pouze směrovkou odbočky, místa s upozorňovacími směrovkami upřesňujícími průběh značené trasy (viz UT-B, část I., kap. 5.), místa s výstražnými tabulkami (viz 2.2.), místa u brodů a přívozů s upozorněním na značené trasy vedoucí po opačném břehu toku, začátek a konec objížďky nesjízdného úseku na LZT (viz 4.4.2.1.).

- 26 -


3.2.

Zhotovování plánků informačních míst

Pro potřeby evidence tabulek a směrovek včetně určování jejich směrování na nových značených trasách, při změně objektu pro jejich umístění i při většině dalších úprav je zpravidla zapotřebí zhotovit jednoduchý plánek informačního místa (obr. 15). Postup při jeho kreslení je následující: 

Schematicky se zakreslí situace informačního místa tak, aby severní směr byl přibližně nahoře.



Do situace se vkreslí průběh všech značených tras procházejících informačním místem se slovním označením jednoho či více jejich směrů. Pokud nejsou k dispozici barevné tužky, vyjádří se graficky jednotlivé vedoucí barvy takto: červená

zelená

modrá

žlutá



průběh PZT, LZT a CZT se znázorňuje stejně (pouze bílá vedoucí barva žlutě) s tím, že se k příslušným trasám na okraji plánku připíše „LZT“ či „CZT“.



Půdorysně se zakreslí poloha objektu, na němž mají být nebo už jsou umístěny směrovky.



Směrovky se zakreslí šipkami umístěnými těsně u půdorysu objektu jako tečny, aby bylo jasně patrné jejich směrování. Instalované směrovky se označí plnými šipkami a chybějící nebo navrhované prázdnými.



Tabulka se zakreslí krátkou úsečkou umístěnou středově na objektu. Případné další tabulky se do plánku nezakreslují, ale uvedou se v legendě.



Pokud vyžaduje uspořádání informačního místa dalšího vysvětlení v legendě plánku, označí se směrovky pořadovými čísly a tabulka místního názvu písmenem M, popisná tabulka písmenem P a sponzorská tabulka písmenem S. Je-li instalováno více popisných tabulek, přiřadí se k písmenům P rovněž pořadová čísla.



Ve spodní části plánku se uvede druh objektu (turistického nosného prvku), na němž jsou směrovky umístěny (strom, betonový sloup apod.).



Turistická vývěsní mapa (TVM) ve stojanu nebo v rámu se zakreslí krátkou úsečkou zakončenou kroužky.

Plánek informačního místa se zpravidla nakreslí ručně nebo lze využít vhodného počítačového grafického programu při zachování výše uvedených zásad. Jako podklad pro vytvoření plánku lze použít i fotografickou mapu z vhodného webového portálu, která se nejprve vytiskne a pak ručně doplní (obr. 15).

- 27 -


Obr. 15 Plánek informačního místa

- 28 -


3.3.

Hodnocení stavu směrovek a tabulek

Při značkování i při revizích značených tras se provádí rovněž hodnocení stavu směrovek a tabulek na informačních místech, aby mohla být zajištěna včasná výměna poškozených informačních prvků nebo doplnění chybějících. Hodnocení se provádí číslicemi podle těchto zásad: 1-

směrovka (tabulka) nová nebo dokonale zachovalá, bez násilného poškození nebo poškození korozí, se správným textem;

2-

směrovka (tabulka) částečně poškozená korozí nebo násilně, jejíž text je však správný a čitelný a která může ještě alespoň 3 roky v přiměřeném rozsahu plnit svůj účel;

3-

směrovka (tabulka) korozí nebo násilně poškozená natolik, že podstatné části textu jsou nečitelné, nebo směrovka (tabulka) s nesprávnými textovými údaji;

4-

směrovka (tabulka) chybějící.

4.

UMÍSŤOVÁNÍ SMĚROVEK A TABULEK NA INFORMAČNÍCH MÍSTECH

Vybavování informačních míst směrovkami a tabulkami není libovolné, ale má své pevné zásady, jimiž se musí každý značkař řídit, aby bylo zajištěno uspokojivé informování turistů o průběhu značených tras bez zbytečného plýtvání směrovkami a tabulkami, avšak tak, aby byly značené trasy dostatečně vybaveny těmito informačními prvky.

4.1.

Druhy nosných prvků pro umísťování směrovek a tabulek

Ocelové a dřevěné typizované směrovníky (viz UT-A, 12.1. a UT-A, 12.2.1.) jsou nejvhodnějšími objekty pro umísťování směrovek a tabulek. S ohledem na typizaci a zásady ochrany přírody by se měly postupně stát nejčastěji k tomuto účelu používanými nosnými prvky na všech informačních místech. Betonové a ocelové sloupy elektrického vedení patří k nejtrvanlivějším objektům. Pokud jsou směrovky na nich instalovány dostatečně vysoko, jsou velmi dobře viditelné a zpravidla není nebezpečí, že budou poškozeny. Stromy jsou sice méně vhodné objekty, avšak dosud často používané, především pro jednoduchost montáže. Vybírají se pokud možno silnější, s vysoko nasazenou korunou. Na ně se směrovky dobře upevňují, směrují a nejsou kryty nízko rostoucími větvemi. Výhodné jsou stromy na hranicích lesních oddělení, opatřené lesnickými značkami, protože tyto stromy jsou káceny jen výjimečně. Pro umísťování směrovek není dovoleno používat chráněných stromů a pokud možno se vyhýbáme habrům (při demontáži lze vyšroubovat vruty či vytáhnout hřebíky jen s obtížemi) a stromům ovocným nebo okrasným. Zděné nebo betonové stěny jsou sice velmi trvanlivými objekty, na kterých zůstávají také směrovky po dlouhou dobu v dobrém stavu, ale jejich používání je méně vhodné, protože není možno se zpravidla vyhnout určitému poškození jejich omítky při instalaci i demontáži směrovek, což není - zvláště u soukromého majetku - většinou přijatelné. - 29 -


Dřevěné hranoly a dřevěné stylové směrovníky (viz UT-A, 12.2.2.) se používají pro umístění směrovek výjimečně, a to zejména v horských nebo chráněných oblastech. Pokud se jich použije, je nutné, aby měly výšku obdobnou jako směrovník ocelový a horní konec upraven tak, aby se směrovky mohly potřebným způsobem nasměrovat a upevnit bez poškození závěsů. Tyto směrovníky bývají obvykle doplněny stylovou stříškou.

4.2.

Základní zásady pro umísťování směrovek a tabulek na informačních místech

Směrovky a tabulky se na informačních místech umísťují tak, aby byly 

svými textovými plochami přivráceny ke svým značeným trasám ve směru, do něhož navádí jejich směrový hrot,



texty všech směrovek a tabulek čitelné (viditelné) z jednoho místa a to ze středu TIM.

4.2.1.

Soustředění směrovek a tabulek

Veškeré směrovky a tabulky na jednom TIM je nutno instalovat pokud možno na jeden objekt, aby byl turista informován na jediném místě o dalším průběhu všech procházejících značených tras. Pokud je směrovek na jednom TIM mnoho, takže horní by byly příliš vysoko a spodní příliš nízko (níže než 2,5 m nad zemí, na typizovaném směrovníku více než 4 směrovky a 1 tabulka), je nutno je rozdělit na dva nebo více blízko sebe stojících objektů. V případě nutnosti je možné k tomuto účelu prodloužit u ocelového směrovníku jeho sloup prodlužovacím nástavcem (viz UT-A, 12.1.3.). 4.2.2.

Umístění směrovek a tabulek na nosném prvku

Směrovky se na nosném prvku upevňují vodorovně a natáčejí se přesně do směru pokračování příslušné značené trasy od nosného prvku i v případě, že se její směr v dohledu z informačního místa ostřeji lomí. Na objektu se zcela nahoře umísťuje tabulka místního názvu (viz 1.1.7.), buď přivrácená ke středu TIM nebo ve stejné rovině s první směrovkou, pokud se textová plocha této směrovky jen mírně odchyluje od přivrácení ke středu TIM. Pod ní se upevňují – v pořadí shora dolů - směrovky a tabulky CZT, JZT, LZT, PZT a VZT, členěné dále v pořadí pásové značení, místní značení, naučné stezky, významové odbočky, popisné tabulky, výstražné tabulky, tabulky Horské služby a traumatologické tabulky, sponzorská tabulka tabulka s QR kódem.

- 30 -


V každé skupině směrovek se - rovněž ve směru shora dolů - dodržuje pořadí posloupnosti vedoucích barev (viz UT-F, 1.4.). Připouští se však i přednostní řazení podle směrů - a následně v každém směru podle barev - pokud jde o souběhy a počet směrovek je větší než čtyři. Pokud se směrovky na jednom TIM instalují na více objektech, dbáme toho, aby na každém objektu byl přibližně stejný počet směrovek. U TIM se směrovkami více přesunů to znamená, že tam, 

kde počet směrovek jednoho přesunu významně převládá, provede se rozdělení podle směrů; TMN se přiřazuje ke skupině, kde je méně směrovek,



kde jsou zastoupeny směrovky pro všechny přesuny ve vzájemně srovnatelném počtu, provede se rozdělení podle přesunů; TMN se přiřazuje ke směrovkám přesunu, pro který je zhotovena.

Na souběhu značených tras se umísťují přímo pod sebe směrovky těch značených tras, které vedou společně k následujícímu informačnímu místu (mají shodné první řádky textů), pokud je to s ohledem na dodržení posloupnosti přesunů a barev možné. Upozorňovací směrovky nebo výstražné tabulky se mohou upevňovat i samostatně na první vhodný objekt na značené trase, které se týkají. 4.2.3.

Středové pravidlo

Dodržení základní zásady pro umísťování směrovek na TIM a jejich správného směrování umožňuje středové pravidlo (obr. 16), které zajišťuje, aby všechny směrovky 

byly svými textovými plochami přivráceny ke středu rozcestí,



směřovaly svými hroty do směrů značených tras, jejichž průběh udávají.

Pro určení směrování směrovek podle středového pravidla se schematicky zakreslí průběh všech značených tras informačním místem a poloha zvoleného objektu nebo objektů přicházejících v úvahu pro instalaci směrovek. Z teoretického středu informačního místa (průsečíku směrů značených tras) se prodlouží oběma směry všechny vycházející značené trasy bez ohledu na to, zda v těchto směrech pokračují komunikace. Tím se celý prostor informačního místa rozdělí na výseče o různých vrcholových úhlech. Malé směrové odchylky mezi jednotlivými značenými trasami v průběhu informačním místem se zanedbávají, aby se počet výsečí zbytečně nezvyšoval. Mají-li být všechny směrovky ke směru své značené trasy přivráceny svými textovými plochami, bude směrování některých z nich v každé výseči odlišné. Použití středového pravidla:

Písmeny jsou označeny výseče, číslicemi pořadí vhodnosti umístění směrovek (1 – nejvhodnější výseč).

- 31 -


Obr. 16a

Použití středového pravidla

Obr. 16b

Středové pravidlo

Správné nasměrování směrovek v terénu se tedy určí podle polohy objektu v příslušné výseči nebo se naopak vybere nejvhodnější objekt, případně nejvhodnější místo pro jeho umístění podle směrování směrovek v jednotlivých výsečích a průběhu značených tras informačním místem. Leží-li objekt na rozhraní dvou výsečí, přiřadí se k výseči, pro níž se jeví směrování směrovek jako výhodnější.

4.3.

Rozsah vybavení informačních míst směrovkami a tabulkami

Místa, na nichž se značené trasy křižují, sbíhají nebo rozbíhají, se nazývají rozcestími značených tras. Souběh značených tras vzniká, jestliže se dvě nebo více značených tras různé nebo stejné vedoucí barvy či přesunu setkají, procházejí v určitém úseku společně a opět se rozcházejí. 4.3.1.

Informační místa na samostatně procházející značené trase nebo uvnitř souběhu tras

TIM na samostatné značené trase nebo na souběhu tras se vybavuje na společném objektu směrovkami pro všechny směry procházejících značených tras a významových odboček včetně tabulky místního názvu (pokud má být na tomto TIM instalována) podle zásad uvedených v kap. 4.2. Směrovky se umísťují rovnoběžně s osou komunikace na libovolné její straně podle toho, kde je vhodnější objekt. V obcích na ulicích s chodníky (viz UT-B, část I., 1.4.2.) se směrovky instalují na stejné straně ulice, na které jsou umístěny značky. Na objektech mezi vozovkou a chodníkem - 32 -


(např. na sloupech veřejného osvětlení) jsou směrovky přivrácené textem k chodníku, nikoliv k vozovce (obr. 17). V obloucích nebo zlomech značené trasy nebo souběhu tras se směrovky umísťují pokud možno na vnější straně oblouku (polohy A1 na obr. 16), kde jsou v čelní nebo přeponové poloze vůči přicházejícímu turistovi, a tudíž dobře viditelné. Méně vhodná je vnitřní strana oblouku (polohy B2), neboť směrovky jsou textovou plochou odvrácené od směru příchodu.

Obr. 17 Umísťování směrovek na ulici s chodníky

4.3.2.

Informační místa na samostatných rozcestích značených tras

TIM na samostatných rozcestích značených tras se vybavuje na společném objektu směrovkami pro všechny směry procházejících značených tras a významových odboček včetně tabulky místního názvu (pokud má být na tomto TIM instalována) podle zásad uvedených v kap. 1.4.2. 4.3.3.

Informační místa na souběhu značených tras

Všechny konce souběhů TZT jsou hlavními informačními místy (viz 3.1.1.) s plným vybavením směrovkami a TMN s výjimkou souběhů velmi krátkých. Těmi se rozumí souběh do 50 m, v jehož průběhu se na nejvhodnějším místě vytvoří jen jedno TIM. V úseku mezi 50 - 100 m souběhu může být podle místních podmínek a přehlednosti úseku umístěno jedno nebo dvě TIM. 4.3.3.1. Souběh leží v prostoru sídla Bez ohledu na souběh, styk nebo rozchod se určí na značených trasách v sídle (obci, části obce, městě či jeho části) hlavní informační místa podle odst. 3.1.1., která se vybaví všemi směrovkami. Pokud se žádný z konců souběhu v intravilánu sídla nestane současně hlavním informačním místem, nebude vybaven žádnými směrovkami (obr. 18; výjimka viz 4.3.3.2.).

Obr. 18 Směrovky na souběhu tras v prostoru sídla

- 33 -


4.3.3.2. Na souběhu mimo sídlo leží turisticky významný objekt Na souběhu u turisticky významného objektu se zřídí samostatné hlavní TIM vybavené všemi směrovkami včetně tabulky místního názvu. Začíná-li na tomto souběhu nová značená trasa, musí vycházet z tohoto TIM. Pokud není toto hlavní TIM umístěno na některém z konců souběhu, tak jej rozdělí na dvě části, jejichž vybavení směrovkami se posuzuje samostatně podle 4.3.3. To znamená, že pokud je některý z konců souběhu vzdálen od tohoto hlavního TIM do 50 m, nezřizuje se ani v jeho průběhu, ani na jeho konci další TIM. Pokud je vzdálen 50 – 100 m, lze v jeho průběhu nebo na jeho konci zřídit jedno další hlavní TIM.

50 – 100 m

méně než 50 m

Obr. 19 Informační místa na souběhu značených tras volně v terénu s turisticky významným objektem

4.3.4.

Informační místo na konci odbočky značené trasy

Na konci odbočky ze značené trasy není třeba vždy fyzicky zřizovat TIM s TMN (pomníky, informační panely, bezejmenné studánky a prameny a pod.), ale z evidenčních důvodů musí být jako TIM evidováno vždy (viz UT-G, 2.3.). 4.3.5.

Směrovky u přívozů a brodů

Brody přes větší vodní toky (řeky) jsou vždy hlavními TIM, na nichž je na každém z obou břehů řeky umístěna tabulka místního názvu a směrovka, udávající pokračování značené trasy na břehu opačném (obr. 20). Pokud na jednom z obou břehů probíhá nebo začíná ještě další značená trasa, upozorní se na tuto skutečnost upozorňovací směrovkou na břehu opačném a rozcestí s další značenou trasou se vybaví směrovkami pro všechny směry procházejících tras. Přívozy na průběžné značené trase se směrovkami nezajišťují. Pouze v případě, že na opačném břehu probíhá nebo začíná další značená trasa (obr. 20), upozorní se na tuto skutečnost upozorňovací směrovkou na břehu opačném (viz UT-H, 4.2.) a rozcestí s další značenou trasou se vybaví směrovkami pro všechny směry procházejících tras.

- 34 -


Obr. 20 Zajištění brodů a přívozů směrovkami

4.4.

Odlišnosti informačního systému lyžařských značených tras

Síť LZT využívá z velké části PZT a bylo by proto neefektivní a nadbytečné vybavovat ji v plném rozsahu dalšími, v podstatě opakujícími se lyžařskými informačními prvky. 4.4.1.

Druhy souběhů PZT a LZT

Vzhledem k tomu, že při vytváření LZT vznikají souběhy PZT a LZT, bude délka těchto souběhů rozhodovat o vytváření TIM a tím i o způsobu vybavení LZT směrovkami a tabulkami: 4.4.1.1. Dlouhý souběh Pokud vznikne dlouhý souběh (úsek), kterým se rozumí souběh mezi dvěma sousedními TIM PZT, vzdálenými od sebe více než 1 km, nebude tento souběh vyznačkován značkou LZT (viz UT-B, 4.1.) a proto TIM na tomto souběhu budou vybavena pouze směrovkami PZT s piktogramem lyžaře (černý lyžař v oranžovém čtvercovém poli postaveném na špici) u názvů TIM, kterými LZT prochází. 4.4.1.2. Krátký souběh Pokud vznikne krátký souběh (úsek), kterým se rozumí souběh mezi dvěma sousedními TIM PZT, vzdálenými od sebe 1 km a méně, nebo souběh kratší než vzdálenost mezi dvěma sousedními TIM PZT, vzdálenými od sebe více než 1 km, bude tento souběh vyznačkován značkou LZT (viz UT-B, 4.1.), a proto pokud na něm vznikne TIM LZT, bude vybaveno směrovkami LZT.

- 35 -


4.4.2.

Vybavování LZT směrovkami a tabulkami

Pro určité standardní situace je stanoven následující způsob vybavování takových tras směrovkami a tabulkami. 4.4.2.1. Jedna nebo více na sebe navazujících PZT použitelných v celém svém průběhu jako LZT Tyto PZT se nebudou vybavovat směrovkami LZT (výjimka viz 4.4.2.4.). Na směrovkách PZT se však upozorní na to, že tato trasa je vhodná pro lyžařskou turistiku, doplněním příslušných řádků směrovek piktogramem lyžaře (obr. 21).

2013

KR123a Obr. 21 Směrovka PZT užitá pro LZT

Vyskytnou-li se na těchto trasách pro lyžaře krátké nesjízdné úseky (asi do 0,5 km), vyznačkují se kolem nich objížďky (obr. 22) značkou LZT (viz UT-B, část I., 4.1.2.). Na obou koncích objížďky tak vzniknou doplňková TIM (viz 3.1.2.), která se vybaví směrem do objížďky upozorňovací směrovkou s jednotným textem „Zimní lyžařská cesta“ (obr. 10) bez údaje vzdálenosti a směrem do pokračování LZT po PZT směrovkou PZT s plným textem.

Obr. 22 Objížďka nesjízdného úseku - 36 -


Vedoucí barva v hrotu směrovky „Zimní lyžařská cesta“ bude odpovídat vedoucí barvě PZT (žlutá nahrazena bílou); pokud půjde o spojnici PZT různých vedoucích barev, bude použito vyšší vedoucí barvy (viz UT-B, část I., 4.1.2.). Piktogramem lyžaře se doplní na ostatních směrovkách PZT i to informační místo, které LZT touto objížďkou případně míjí (obr.22). 4.4.2.2. Vedení LZT střídavě po PZT a po samostatných LZT včetně jejich souběhů V tomto případě je nutné kombinovat vybavení trasy jak směrovkami PZT, tak i LZT. Při tom je nutno dbát toho, aby konce souběhů LZT a PZT se staly pokud možno TIM PZT i za cenu toho, že se do těchto míst přeloží nejbližší mezilehlé TIM PZT. Vybavování těchto tras směrovkami a tabulkami PZT i LZT se řídí těmito zásadami: -1.

Pokud prochází LZT pěším TIM, z něhož v jednom nebo více směrech vychází trasy LZT nevyznačkované značkami LZT, doplní se piktogramem lyžaře ta TIM na směrovkách PZT, kterými LZT prochází (výjimka viz 4.4.2.4.).

-2.

Pokud prochází LZT pěším TIM, z něhož v jednom nebo více směrech vychází LZT vyznačkované i nevyznačkované značkami LZT, použijí se pro směry vyznačkované značkou LZT lyžařské směrovky a pro směry LZT nevyznačkované značkou LZT pěší směrovky doplněné piktogramy lyžaře u těch TIM, kterými LZT prochází.

-3.

Vybavení směrovkami a tabulkami souběhů LZT a PZT použitelných jako LZT se řeší dle 4.4.1. (obr. 23).

Obr. 23 Směrovky na LZT vedené střídavě po PZT a LZT

4.4.2.3. LZT vedené samostatně, bez souběhů s PZT Tyto LZT se budou vybavovat směrovkami LZT obvyklým způsobem podle 1.1. 4.4.2.4. Používání směrovek LZT s bezbarvým hrotem Směrovky LZT s bezbarvým hrotem, informující o celkovém průběhu LZT, se používají převážně na trasách PZT použitelných jako LZT v těchto případech: -1.

Na východištích LZT, z nichž vycházejí lyžařské trasy nevyznačkované značkou LZT, a na významných TIM na PZT použitelných jako LZT, kde lze očekávat nástup lyžařů na trasu, a kde směrovky PZT dostatečně nevystihují průběh LZT.

-2.

Na rozcestích LZT s PZT použitelných jako LZT (směrovky LZT s bezbarvým hrotem budou umístěny jen na PZT). - 37 -


-3.

5.

Na TIM PZT použitelných jako LZT, na nichž směrovky PZT s piktogramem lyžaře neposkytují dostatečné informace o průběhu celé trasy LZT (např. při vedení LZT po různých trasách PZT).

MONTÁŽ SMĚROVEK A TABULEK NA NOSNÉ PRVKY

Vybavování turistických značených tras směrovkami a tabulkami tvoří v každém jednotlivém případě i v celostátním měřítku významnou finanční položku. Je tedy v obecném zájmu, aby každý informační prvek sloužil veřejnosti co nejdéle, a to v dobře udržovaném stavu. Ve srovnání se značkami je informační systém ze zřejmých příčin zranitelnější. Kromě jeho úmyslného i neúmyslného poškozování a dalších faktorů ovlivňuje životnost těchto prvků i způsob montáže na objekt (nosný prvek). Při neodborném nebo improvizovaném postupu dochází zpravidla k poškození povrchové úpravy závěsů směrovek a jejich okrajů, čímž jsou již u nových výrobků vytvořeny předpoklady pro časnější vznik koroze a tím ke snížení jejich životnosti. Z toho důvodu je nutno technice montáže věnovat potřebnou pozornost, dodržovat stanovené zásady a všechna případná poškození směrovek a tabulek ihned opravovat antikorozním emailem (viz UT-A, 2.6.1. nebo 6.2.). Ve všech případech, kde je objekt pro umístění informačních prvků soukromým majetkem, je nutno si vyžádat souhlas majitele pro jejich instalaci. Pokud by mělo dojít ke sporu, zvolí se zpravidla jiný objekt, kde podobné potíže nenastanou. Pokud se umísťuje značkařský směrovník na veřejném prostranství uvnitř obce (města), je nutné si rovněž předem vyžádat souhlas majitele pozemku nebo obecního (městského) úřadu či magistrátu.

5.1.

Všeobecné zásady

Směrovky a tabulky jsou dodavatelem baleny tak, aby bylo do maximální možné míry zabráněno jejich poškození během dopravy. Po jejich roztřídění podle jednotlivých TIM je třeba je ponechat v polyetylenových obalech a k instalaci je dopravovat stejným nebo rovnocenným způsobem, jak byly dodány výrobcem (v krabicích a proložené papírem). Pokud se dopravují směrovky v batohu, je nutno klást dvojice směrovek lícními stranami k sobě a nezapomínat na jejich prokládání novinami, balicím papírem nebo nejlépe textiliemi. Samozřejmě nikdy nesmí docházet k přímému kontaktu směrovek s kovovými předměty nebo s předměty s ostrými výstupky. Poškozování směrovek a tabulek se do značné míry zabrání takovou jejich instalací, když nejnižší z těchto informačních prvků je nejméně 2,5 m nad zemí (viz obr. 24). Je užitečné posoudit zvolený objekt (nosný prvek) také z hlediska možného poškození rozměrnými náklady, obvykle v zatáčkách a na křižovatkách cest a silnic (odřené sloupy či stromy). Vlastní výšku pro umístění směrovek a tabulek je ovšem nutno volit tak, aby je procházející turista nepřehlédl, byly dobře čitelné a nebyly zakryty předměty, které jsou blíž k ose cesty než objekt se směrovkami, případně aby nebyly zakryty větvemi. Pro instalaci směrovek v dostatečné výšce se vždy používá žebřík (viz UT-A, 13.1.1.). Používání improvizovaných prostředků se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. Pokud mají být směrovky instalovány svisle nad sebou, upevňují se tak, aby se jejich závěsy překrývaly (obr. 26) tak, že horní závěs dolní směrovky překrývá dolní závěs horní směrovky, aby v případě montáže na strom smola případně vytékající z poškozených míst stromu, neznečisťovala směrovky. Je-li nutno na objektu směrovky vzájemně natočit, upevní se každá samostatně. V takovém případě se ponechává mezi směrovkami vzdálenost výšky závěsu. Pokud je pro instalaci - 38 -


zvolen objekt velkého průměru, umísťují se směrovky ve stejné výšce vedle sebe, jestliže jejich vzájemné natočení je tak velké, že mezera mezi nimi je alespoň 20 mm. Po montáži směrovek se zjistí, zda během ní nedošlo k poškození nebo popraskání vrstvy nátěru. Pokud k němu přes veškerou opatrnost dojde, uvolněná část nátěru se opatrně odloupne. Pak se tato poškozená místa zatřou antikorozním emailem (např. typu Hammerite nebo Alkyton) příslušného odstínu (viz UT-A, 2.6.1. a 6.2.).

Obr. 24 Způsob upevňování směrovek nad sebou

Obr. 25 Upevnění směrovek na ocelový směrovník

5.2.

Montáž směrovek a tabulek na směrovníky

5.2.1.

Osazování směrovníků

Obr. 26 Způsob spojení více trubkových držáků a směrovek

5.2.1.1. Zemní práce Stojany na TVM, směrovníky a značkařské kolíky se zpravidla osazují v bezprostřední blízkosti komunikací, kde nelze vyloučit přítomnost různých podzemních vedení (telefonních kabelů a kabelů energetických rozvodů), při jejichž poškození by mohlo dojít nejen k velkým materiálním škodám, ale i k ohrožení života značkařů, nehledě na citelný finanční postih. Ovšem i ve volném terénu nutno počítat s ochrannými pásmy elektrických nadzemních vedení, podzemních plynovodů, železničních staveb, telekomunikačních zařízení, letišť aj. (viz UT-K, 1.2.) Osazování nosných prvků v obcích je zapotřebí projednat s obecními úřady, které by měly být informovány o průběhu podzemních vedení, která by mohla být touto činností ohrožena. 5.2.1.2. Vlastní osazování Osazování směrovníků jak ocelových, tak dřevěných, jakož i mapových stojanů je předmětem samostatného materiálu pro školení značkařů - techniků.

- 39 -


Jeho obsahem je mimo jiné  vytýčení právního rámce pro stavbu těžkých prvků,  technické podmínky pro stavbu,  technické vybavení pracovní skupiny,  pracovní postupy,  dokumentace realizovaného díla. S ohledem na specifičnost činnosti nebude dále v těchto UT popisováno. 5.2.2.

Vlastní montáž směrovek a tabulek

Na ocelové směrovníky (viz A 12.1.) se směrovky upevňují trubkovými držáky (viz UT-A, 12.1.5.) se šrouby M8 x 35 mm s maticemi a ocelovými podložkami ø 8,7 mm pomocí dvou klíčů č. 13 (obr. 25). Směrovky se upevňují pouze svými okrajovými otvory v závěsech, a to nejdříve na trubkové držáky a teprve společně s nimi na ocelový směrovník. Pokud se upevňují směrovky samostatně, použije se jednoduchých trubkových držáků, pro dvě nad sebou slouží dvojitý trubkový držák. Pro tři a více směrovek ve sloupci nad sebou se používá kombinací těchto typů držáků, přičemž každá směrovka musí být okrajovými otvory obou svých závěsů uchycena na trubkovém držáku (obr. 26). Způsob upevnění směrovek na lišty trubkových držáků se volí podle spojovacího materiálu, který je k dispozici nebo který je v dané specializované skupině obvyklý (viz UT-A, 13.1.2.1.). Směrovky se přišroubovávají na lišty trubkových držáků mosaznými šrouby M4 s maticemi pomocí dvou klíčů č. 7 (viz UT-A, 13.1.2.1.). Hlavy šroubů se podkládají podložkami z tvrzeného papíru Ø 4,2 mm, aby nedošlo k poškození nátěru závěsů. Na tyto lišty lze směrovky upevňovat i hliníkovými nýty s trnem, rovněž s nasunutou podložkou z tvrzeného papíru, pomocí nýtovacích kleští. Nýt se z čelní strany prostrčí otvorem v závěsu směrovky a v podložené liště trubkového držáku. Opakovaným mačkáním kleští se hlava trnu přitahuje k hlavě nýtu, dřík nýtu nabývá na průměru a přitahuje nýtované části k sobě. Při konečném zhutnění se trn přetrhne. Na dřevěné směrovníky (viz UT-A, 12.2.) se směrovky připevňují způsobem popsaným v části 5.4.

5.3.

Montáž směrovek a tabulek na betonové a ocelové sloupy

Na betonové a ocelové sloupy se směrovky montují pomocí ocelových lišt (viz UT-A, 13.1.2.3.), upevňovaných pomocí páskového upínacího systému Bandimex. Ocelové lišty jsou k dispozici pro montáž jedné, dvou nebo tří směrovek. Pro čtyři a více směrovek ve sloupci nad sebou se používá kombinací těchto lišt, přičemž každá směrovka musí být okrajovými otvory obou svých závěsů uchycena na liště. K upevňování směrovek na lišty se použije stejného postupu jako k jejich upevňování na trubkové držáky (viz 5.2.2.). Při použití mosazných šroubů je nutno je nasouvat tak, aby hlavami ležely na sloupu. To umožňuje pozdější výměnu směrovek bez demontáže ocelových lišt ze sloupu. To znamená, že v tomto případě se při montáži směrovek na ocelové lišty podložkami z tvrzeného papíru podkládají nikoliv hlavy, ale matice šroubů. K montáži směrovek na lišty v terénu se s výhodou použije jako pracovní podložky značkařského žebříku, rozevřeného do úhlu asi 40° a položeného na zemi.

- 40 -


5.3.1.

Montáž pomocí páskového upínacího systému Bandimex

K montáži směrovek a tabulek na betonové a ocelové sloupy (viz UT-A, 13.1.2.3.) se používá páskového upínacího systému Bandimex (obr. 27). Pokud se z důvodu směrování upevňuje každá směrovka samostatně, použije se jednoduchých lišt, které se na sloup upevní každá dvěma pásky, umístěnými těsně u závěsů směrovek. Stejným způsobem se upevňují směrovky na dvojité i trojité liště s tím, že za výše uvedených podmínek lze i dvojitou lištu upevnit pouze jedním páskem v jejím středu. Při spojení více lišt se přibližně na každé tři směrovky použije jednoho upínacího pásku. Potřebná délka pásky pro upevnění lišty se směrovkami ke sloupu se běžně zjistí přímo odmotáním ze svitku při vlastní montáži na žebříku (POZOR – cívku pásky nikdy při práci nevyndáváme z kartonu, ale vytáhneme z něj pouze její konec!). Ovšem v počátcích práce s napínacími kleštěmi zatím bez dostatečné praxe je vhodnější zjistit potřebnou délku pásky z obvodu sloupu s přídavkem cca 12 cm (4 cm do spony a 8 cm na uchycení do kleští) předem a z cívky ji napínacími kleštěmi odstřihnout. Obr. 27

Použití systému Bandimex

Pokud se průměr objektu blíží šířce ocelové lišty nebo je dokonce menší, ovine se páska jednou kolem celého objektu a teprve při druhém ovíjení se protáhne kolem lišty. Tím se dosáhne na objektu menšího průměru větší upínací síly. Zjištěná délka pásky se oddělí ze svitku odstřižením napínacími kleštěmi. Na jeden konec odstřižené pásky se navlékne spona zajišťovacími jazýčky směrem ven (v opačném směru, než kterým vede od spony páska) a přehnutím asi 2 cm pásky v opačném směru (ke sloupu) se spona zajistí. Tímto způsobem je třeba si připravit tolik kusů pásky, kolik jich bude pro montáž všech směrovek na jednom objektu zapotřebí. Před výstupem na žebřík se do montážní brašny připraví páska ve svitku v krabici nebo připravené pásky se sponami, napínací kleště, kladívko a poutací gumový provazec nebo silnější motouz. Lišta se směrovkami se provizorně upevní na sloup gumovým provazcem nebo motouzem do požadované výšky a směru. Upevňovací páska se provlékneme mezerou mezi lištou a směrovkou a její volný konec i sponou. Rukou se páska přitáhne, aby co nejlépe doléhala ke sloupu, a její konec se ve sponě zajistí ohnutím o cca 90°. Potom se volný konec pásky vloží do napínacího ústrojí kleští, ohnutí o 90° se vyrovná a otáčením vřetene se páska volně přitáhne, aby ji bylo možno v mezeře mezi směrovkou a sloupem posunout co nejvýše k hornímu okraji směrovky, případně poopravit i polohu lišty. Dalším otáčením vřetene se páska napne tak, aby se ocelová lišta tahem pásky mírně prohnula ke sloupu. Stranovým pohybem celých kleští za současného povolování vřetene (asi o ¾ otáčky) se páska přihne ke sponě a přebytečný konec pásky se řezacím ústrojím odstřihne (obr. 28). Současnému povolování vřetene a přihýbání pásky ke sponě je nutno věnovat patřičnou pozornost tak, aby obojí probíhalo současně. Předčasným povolením vřetene (ještě před přihnutím pásky ke sponě) dojde k uvolnění - 41 -


potřebného napnutí pásky kolem sloupu. Naopak pozdní povolení vřetene (až po přihnutí pásky ke sponě) je již zbytečné, protože přihnutí silně vypnuté pásky zpravidla způsobí deformaci spony a tím snížení pevnosti celého spoje. Obr. 28 Přihnutí a odstřižení pásky

Napínací kleště se odloží do brašny a kladívkem se přihnou jazýčky spony k pásce (obr. 34). Po odstranění provizorního upevnění lišty gumovým provazcem se stejným postupem upevní lišta i v dolní části. Při upevňování lišt více pásky na jednom objektu se dbá toho, aby byly všechny upevňovací spony pokud možno nad sebou ve svislé linii. Obr. 29 Přihnutí jazýčků spony

Vzhledem k tomu, že při práci s kleštěmi systému Bandimex je třeba používat obou rukou, je nezbytné důsledně dodržovat bezpečnostní předpisy, tj. pracovat vždy ve dvojici, na kvalitním a dostatečně dlouhém žebříku a být připoután popruhem ke sloupu.

5.4.

Montáž směrovek na stromy a jiné dřevěné objekty

5.4.1.

Montáž pomocí dřevěných lišt

Při upevňování směrovek a tabulek na živé dřevo (stromy) se zásadně používá dřevěných lišt (viz UT-A, 13.1.2.5.-1.). Směrovky se připevňují okrajovými otvory obou svých závěsů k jednoduché, dvojité, trojité nebo čtverné liště šestihrannými vruty s dvoudílnou velkoplošnou podložkou kovovou a gumovou (tzv. farmářské šrouby) akumulátorovým šroubovákem se šestihranným bitem č. 8 tak, aby po instalaci lišty se směrovkami na příslušný objekt směřovalo horní okrajové skosení lišty směrem k objektu. Tím se zamezí znečišťování směrovek pryskyřicí stékající po kmenu stromu. Při umísťování většího počtu směrovek než čtyř pod sebou se mezi sebou kombinují dřevěné lišty tak, aby se překrytím jejích spojů směrovkou vytvořila nepřetržitá řada směrovek. To znamená, že např. pro 5 směrovek se použije dvou dvojitých lišt a pro 6 směrovek dvou trojitých. Ovšem v těchto případech je nutno směrovku, která překrývá spoj mezi dvěma lištami, přišroubovat až po montáži obou lišt na objekt. Pokud jsou směrovky kryty větvemi zhoršujícími viditelnost těchto informačních prvků, je nutno větve úhledně s maximální šetrností a jen v nezbytné míře pilkou ořezat. Ze stromů může vytékat z míst poranění míza s největší intenzitou na začátku vegetačního období; naopak dobou relativně menšího výtoku mízy jsou měsíce červenec a srpen.

- 42 -


5.4.2.

Montáž na dřevěné sloupy a stavby

Na dřevěné sloupy a stavby se směrovky upevňují stejným postupem jako na dřevěné lišty (5.4.1.). Pokud nerovnost podkladu nedovolí instalovat potřebný počet směrovek v souvislém sloupci nad sebou (např. pro mezery mezi trámy), upevní se nejdříve na ocelové lišty (viz UT-A, 13.1.2.3.) postupem podle odst. 5.3. Tyto lišty se směrovkami se pak na stavbu svými středovými otvory přišroubují šestihrannými vruty délky 35 mm s dvoudílnou velkoplošnou podložkou kovovou a gumovou (tzv. farmářské šrouby) akumulátorovým šroubovákem se šestihranným bitem č. 8.

5.5.

Montáž směrovek na zděné nebo betonové stěny

Na stěny z pálených cihel, pórobetonu nebo z betonu se upevňují směrovky pomocí hmoždinek (viz UT-A, 13.1.2.4.). Jedna či více směrovek se upevní nejdříve na ocelové lišty (viz UT-A, 13.1.2.3.) postupem podle odst. 1.5.3. Otvory o svislé rozteči středových otvorů použité lišty se vyvrtají vrtákem do zdiva Ø 8 mm pomocí příklepové vrtačky. Do těchto otvorů se vloží hmoždinky; lišty se směrovkami se přišroubují šestihrannými vruty délky 35 mm s dvoudílnou velkoplošnou podložkou kovovou a gumovou (tzv. farmářské šrouby) akumulátorovým šroubovákem se šestihranným bitem č. 8. Stejného postupu lze použít i pro instalaci směrovek na kamenné stěny a skály.

- 43 -


6.

ÚDRŽBA A OPRAVY SMĚROVEK A TABULEK

6.1.

Údržba směrovek a tabulek

Pokud je nepoškozená směrovka znečištěna pryskyřicí vytékající z poškozeného stromu, pokusíme se ji odstranit hadříkem namočeným v ředidle S 6006. Odstranění pryskyřice urychlíme opatrným seškrabáním. Větší naděje na dobrý výsledek je u nepříliš starých, nezatvrdlých skvrn. Směrovky s nánosem nečistot zpravidla postačí očistit vodou a přeleštit flanelovým hadříkem.

6.2.

Opravy směrovek a tabulek

Opravy směrovek a tabulek jsou vyvolány 

jejich úmyslným či neúmyslným poškozením; to může mít charakter poškození povrchové vrstvy nátěru nebo násilné deformace kovového výlisku;



stárnutím nátěru vlivem povětrnosti;



nutností provedení změn údajů na směrovkách.

Rozhodnutí, zda bude směrovka vyměněna za novou či jen opravena - na místě v terénu či po sejmutí doma - závisí zejména na rozsahu poškození, vzdálenosti a přístupnosti informačního místa, dovednosti pracovníka a termínech dodávek nových směrovek. V případě, že se zjistí na povrchu tvarově nepoškozené směrovky počátky koroze (rezavění směrovky na hranách a rozích nebo rezavění závěsů) nebo plošné podkorodování, odstraní se případně loupající se nátěrový film a všechna poškozená místa se natřou antikorozním emailem příslušného odstínu, např. Hammerite nebo Alkyton (viz UT-A, 2.6.). Pokud dojde k podkorozi většího rozsahu (v ploše směrovky se objevují plochy odlupujícího se laku), nemá již oprava význam a je nutno objednat novou směrovku. Opravy textových částí směrovek lze provádět nejlépe texty zhotovenými na samolepicích přelepkách, protože přilnavost většiny rozpustidlových barev k povrchu vytvrzeného filmu je minimální. Z toho důvodu se na těchto směrovkách provádí prakticky pouze opravy změn kilometrových údajů přelepkami s čísly, které dodává výrobce směrovek. Poškození povrchového laku na deformované směrovce lze po jejím vyrovnání pouze dočasně opravit antikorozním emailem příslušného odstínu a co nejdříve zajistit její náhradu. Pokud je vedoucí barva v hrotu směrovky vybledlá nebo naopak příliš ztmavlá dlouhodobým působením slunečního záření, je vhodné ji přetřít stejnou barvou, jakou je prováděna obnova příslušné trasy nebo přelepit samolepkou odpovídající barvy, zastřiženou do patřičného tvaru.

6.3.

Praskání dřevěných lišt

Předpokládá se, že připevnění a stav směrovek na stromech je předmětem kontroly minimálně při každé obnově značení, aby bylo možno včas zabránit praskání dřevěných lišt a zarůstání závěsů. Jakmile dojde ke zjištění, že se hlavy vrutů, jimiž je lišta upevněna na stromě, počínají vtlačovat do povrchu lišty, je nutno je alespoň o jeden závit uvolnit. V poznámkách ke značkařskému příkazu - 44 -


(ZP) – viz UT-B, část II. - nutno uvést číslo TIM, na němž bylo toto zjištěno. Po zpracování ZP je na místo vyslána technická skupina s odpovídajícím vybavením ke zjednání nápravy stavu.

7.

ÚDRŽBA SMĚROVNÍKŮ

Vlastní technika provádění údržby jednotlivých druhů směrovníky je předmětem samostatného materiálu pro školení techniků - značkařů.

8.

DEMONTÁŽ STARÝCH SMĚROVEK

Nečitelné, deformované, zkorodované a případně i textově nevyhovující směrovky, u kterých se jeví oprava jako neefektivní, musí být odstraněny a nahrazeny novými. Není přípustné instalovat nové směrovky na jednom objektu a na sousedním ponechat tytéž směrovky staré.

8.1.

Dřevěné lišty

V případě, že dochází k výměně směrovek na dřevěných lištách, demontují se přímo na objektu bez demontáže dřevěných lišt. Ty se demontují včetně směrovek pouze tehdy, když je nutno provést jejich výměnu, nebo informační místo zrušit. Postup demontáže směrovek i dřevěných lišt je opačný než jejich montáž (viz 5.4.1.).

8.2.

Přímá instalace na stromy

Pokud jsou směrovky přibity zámečnickými hřebíky, provede se jejich demontáž páčidlem (viz UT-A, 13.2.); páčidlo se zarazí kladivem mezi kovovou podložku hlavy hřebíku a závěs (tedy do místa, kde jsou většinou už jen zbytky původní pryžové podložky) a hřebík se vytáhne. Spodní plocha páčidla se při tom opírá buď o závěs, nebo se k opření použije pásek ocelového plechu o tloušťce asi 3 mm. Poměrně značná síla, vyvolaná páčením, se tak rozloží na větší plochu a tím se zabrání zhmoždění kůry stromu. Byly-li k montáži použity pozinkované hřebíky dobré kvality, zůstává na nich vrstva zinku i po několika letech zachována a demontáž je snadná. Obtíže při vytahování hřebíků, a to i s dobrou povrchovou úpravou, mohou být způsobeny také druhem stromu. Nejméně vhodný je z tohoto hlediska habr. Nemá-li zámečnický hřebík kovovou podložku, je jeho vytažení tímto způsobem někdy obtížné a pak je nutno páčidlo zarazit až mezi závěs směrovky a strom. Tento způsob může však vést k poškození povrchu stromu a proto ho považujeme za nouzový a málo vhodný. Jestliže došlo závažným opomenutím k tomu, že závěsy zarostly, je nutné je nejdříve uvolnit ostrým sekáčem nebo truhlářským dlátem a po sejmutí směrovky zhmožděný povrch stromu opravit a zatřít zastírací barvou. Následná zpětná montáž směrovek musí být vždy provedena na dřevěné lišty.

8.3.

Ocelové směrovníky

Pokud bylo při montáži použito mosazných šroubů, je možno je demontovat klíčem - celkem bez problémů - i po mnoha letech. Zrezivělé ocelové šrouby malých průměrů se však obvykle nedaří demontovat ani po použití odrezovače; pak se musí jejich hlavy odvrtat vrtačkou vrtákem na kov. - 45 -


Rovněž tak se odvrtávají hlavy hliníkových nýtů vrtákem na kov Ø 4,2 mm. Pokud není k dispozici vrtačka, lze tuto demontáž provést i pilkou na kov nebo sekáčem.

8.4.

Betonové a ocelové sloupy

Demontáž směrovek upevněných na sloupech upevňovacími pásky systémem Bandimex lze za předpokladu, že se hlavy mosazných šroubů v závěsech směrovek opírají o povrch sloupu, provést prostým uvolněním mosazných matic. Pokud se mosazný šroub protáčí, je nutno jeho hlavu přidržet otevřeným klíčem č. 7. Při použití hliníkových nýtů se jejich hlavy opatrně odvrtají akumulátorovou vrtačkou vrtákem na kov Ø 4,2 mm nebo se odseknou sekáčem a vyrážečem (trnem) se vyrazí jejich zbytky. Pokud je nutno demontovat i ocelové lišty, uvolní se šroubovákem přihnuté jazýčky spony a zahnutý konec pásky. Potom je možno pásku ze spony vytáhnout a tím ji celou uvolnit. Při demontáži perforovaných ocelových pásů upevňujících směrovky na kovových či betonových sloupech se sekáčem přesekne nebo pilkou na kov přeřízne šroub v mezeře mezi oběma konci pásů. Je možno také použít nůžky na plech a pás přestřihnout poblíž ocelové lišty směrovky.

8.5.

Likvidace starých směrovek a vyřazeného montážního materiálu

Demontované směrovky a tabulky se nepohazují volně v okolí informačního místa mj. proto, že by mohly být zneužity, ale odevzdají se do sběru. Do sběru se odevzdávají i staré vyřazené trubkové držáky (pokud není účelné je renovovat), ocelové lišty a ocelové perforované pásy.

- 46 -

Učební texty pro značkaře, díl C Část II. – TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY

Část II. TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY Turistické vývěsní mapy (TVM) umísťované volně v terénu i ve vnitřních prostorách, slouží k poskytování základních turistických informací o znázorněném prostoru, a to zejména o průběhu turistických značených tras. Ve venkovním prostředí jsou osazovány do typizovaných stojanů nebo rámů (obr. 28). Dále se používají i turistické mapy jiných rozměrů (TM), které se instalují buď do jiných rámů a nebo i bez rámů.

Obr. 30 Stojan s rámem turistické vývěsní mapy

1.

UMÍSŤOVÁNÍ TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP

Pro poskytování podrobných informací veřejnosti se TVM umísťují na turistických značených trasách, a to na jejich nejdůležitějších východištích a rozcestích se značnou frekvencí návštěvníků. Z propagačních důvodů se umísťují TVM i mimo značené trasy v místech s turistickým zázemím, charakterizovaných značným turistickým a rekreačním ruchem. Mezi tato místa patří především: 

hlavní železniční a autobusová nádraží, jakož i hlavní náměstí větších měst;



další nádraží v těchto městech a konečné stanice městské hromadné dopravy, jestliže se na nich významně soustřeďuje cestovní ruch;



významná lázeňská a rekreační místa;



významná ubytovací, stravovací a jiná zařízení sloužící turistickému ruchu a rekreaci, včetně kempinků a motelů;

- 47 -




významná parkoviště, která slouží pro nástup návštěvníků do turisticky zajímavé oblasti (skalní města, přírodní rezervace, národní parky, chráněná území atd.);



významná rozcestí TZT volně v terénu.

TM jsou s ohledem na svůj menší rozměr a zpravidla drobnější mapovou kresbu určeny především: 

pro vnitřní i venkovní prostory veřejných objektů, kde z rozměrových důvodů zpravidla nelze umístit TVM, jako jsou např. hotely a další ubytovací zařízení, podniková rekreační střediska či výletní restaurace;



pro východiště místních okruhů, pokud poskytují informace o jejich průběhu.

Pro umístění TVM a TM na veřejných prostranstvích a ve veřejných prostorách je nutno si vždy předem vyžádat povolení obecního úřadu (městského úřadu či magistrátu) nebo vlastníka objektu, případně jeho správce (např. přednosty železniční stanice).

2.

DRUHY TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP

2.1.

Turistické vývěsní mapy

Turistické vývěsní mapy jsou turistické mapy normalizovaných rozměrů 1800 x 1200 mm v měřítku obvykle 1:25 000 s minimálně stejným obsahem jako mapy edice pěších turistických map KČT pro veřejnost. 2.1.1. Výběhové TVM na plastové fólii Z digitálního nosiče se TVM tiskly jednotlivě na plotru světlostálými barvami na fólii opatřenou na lícní straně UV-filtrem. Pokud v terénu ještě existují, tak jsou chráněny transparentní akrylátovou (odborně polymetylmetakrylátovou) nebo polykarbonátovou deskou s UV-filtrem (organické sklo) o tloušťce 4 mm. 2.1.2. TVM na polykarbonátové desce Z digitálního nosiče se TVM tiskne jednotlivě světlostálými barvami na fólii s UV filtrem. Fólie se nalepí lícní stranou mapy na transparentní polykarbonátovou desku s UV-filtrem (organické sklo) o tloušťce 4 mm a s ní adjustuje do rámu TVM. Instalace nevyžaduje žádné úpravy stávajícího stojanu. 2.1.3. TVM na sendvičové desce Z digitálního nosiče se TVM tiskne jednotlivě světlostálými barvami na fólii s UV filtrem. Fólie se nalepí rubovou stranou mapy na desku DIBOND 1. Ta zpravidla i nahrazuje podkladní vodovzdornou překližku nebo OSB desku2. Je-li takto zhotovená TVM použita bez krycí transparentní polykarbonátové desky, je zde nebezpečí snadného poškození mapy. 1

DIBOND® je sendvičová deska s jádrem z polyetylenu (PE) a krycími vrstvami z hliníkových plechů o síle 0,3 mm., která se vyznačuje velmi nízkou hmotností a zároveň velkou pevností v ohybu. Mezi další vlastnosti patří výborná odolnost povětrnostním vlivům, dokonale hladký povrch, snadné opracování. 2 OSB je deska vytvořená z velkých plochých dřevěných štěpků určitým způsobem orientovaných a pojených polymetanovou vodovzdornou pryskyřicí. Jako podložky pod TVM se používaly desky OSB2 (v suchém prostředí), OSB3 (ve vlhkém prostředí) a OSB4 (ve vlhkém prostředí, ale pro vysoká zatížení). - 48 -

Učební texty pro značkaře, díl C Část II. – TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY

3.

INSTALACE TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP

Osazování mapových rámů a kovových i dřevěných stojanů je předmětem samostatného materiálu pro školení značkařů - techniků. Jeho obsahem je mimo jiné  vytýčení právního rámce pro stavbu těžkých prvků,  technické podmínky pro stavbu,  technické vybavení pracovní skupiny,  pracovní postupy,  dokumentace realizovaného díla. S ohledem na specifičnost činnosti nebude dále v těchto UT popisováno.

4.

OSAZOVÁNÍ TURISTICKÝCH INFORMAČNÍCH MAP

S ohledem na nejednotnost rozměrů TM není stanoven jednotný způsob jejich osazování; ten je nutno řešit souběžně s jejich výrobou.

5.

ÚDRŽBA TURISTICKÝCH VÝVĚSNÍCH MAP, STOJANŮ A RÁMŮ

5.1.

Turistické vývěsní mapy

Laminované TVM kryté transparentní deskou z polykarbonátu nevyžadují žádnou údržbu. Pouze v případě znečistění krycí transparentní desky sprejery je nutno ji očistit denaturovaným lihem a pokud to není účinné, tak roztokem Nortech antigraffiti s následujícím omytím vodou s přísadou saponátu. Použití jiných rozpouštědel vede obvykle k poškození krycí desky a nelze ho doporučit.

5.2.

Stojany a rámy na turistické vývěsní mapy

Vlastní technika provádění údržby jednotlivých druhů vývěsních map, stojanů a rámů je předmětem samostatného materiálu pro školení techniků - značkařů.

5.3.

Výměna laminovaných TVM nebo krycích desek z organického skla

Po určité době laminované TVM obsahově zastarají nebo barevně vyblednou, takže je nutné je v rámci jednoho titulu jednotlivě nebo i hromadně vyměnit. Kromě toho občas dojde k poškození krycí transparentní desky z polykarbonátu, kterou je nutno také nahradit. Vlastní technika provádění výměny jednotlivých druhů vývěsních map a krycích desek je předmětem samostatného materiálu pro školení techniků - značkařů.

- 49 -


- 50 -

Učební texty pro značkaře, díl C Část III. – BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

Část III. BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI

ÚVOD Jako při každé činnosti, může i při značkování docházet k úrazům. Povinností každého značkaře je jim předcházet, a to nejenom s ohledem na vlastní osobu, ale i se zřetelem na spolupracující značkaře. Předpokladem k vytváření takových podmínek při značkování, které podstatně sníží riziko úrazů, je preventivně znát jejich zdroje a příčiny. Především je potřebné důsledně dodržovat platné metodické pokyny, a to zejména při používání předepsaných nástrojů a materiálů, nebo při volbě objektů, na které se informační prvky umísťují. Za zdroje úrazů se považují dopravní prostředky motorové i nemotorové, pracovní prostředky jako zdroje pádů osob z výšky (žebříků) nebo do hloubky (prohlubně, jámy), pád předmětů (nářadí, směrovek) při instalaci či demontáži, úlomky z materiálů či nástrojů, pomocné ruční nářadí (kladiva, montážní klíče, kleště) a nástroje (pily, sekáče, vrtáky). Dále mezi zdroje úrazů patří chemické látky (nátěrové hmoty, ředidla), elektřina, případně i člověk (úmyslné i neúmyslné poškození druhou osobou), zvíře či hmyz (kousnutí, bodnutí) nebo přírodní živly. Ve většině případů nepůsobí zdroj úrazu samotný. Okolnosti, které spoluvytvářejí nebo zvyšují stav ohrožení značkaře, nazýváme příčinami úrazů. Patří mezi ně např. vady a nedostatky nářadí a materiálů, nevhodné nářadí či chybějící nebo nedostatečná ochranná zajištění. Příčinou může být také neuspořádané pracoviště (neodstraněné překážky, vratká pozice, nezajištěná poloha žebříku), špatná viditelnost (setmění, oslnění), používání nebezpečných pracovních postupů aj. Úrazy však mohou být způsobeny z běžného pracovního rizika i při dodržení všech pracovních a bezpečnostních předpisů např. vlivem okamžité tělesné indispozice (mdloby). Za ochranu před úrazem zodpovídá orgán KČT, který v rámci své působnosti organizuje a realizuje turistickou činnost v nejširším smyslu, tedy i značení turistických tras a jeho údržbu. Na úseku značení je to především předseda příslušné značkařské složky a její členové, pověření organizací značkařské činnosti. Na tyto funkcionáře se musí značkaři obracet při eventuálních úrazech, které utrpěli při značkování nebo v souvislosti s ním. Při své činnosti má mít u sebe značkař balíček první pomoci. Při větší značkařské akci je třeba, aby v rámci zdravotního zajištění byla k dispozici lékárnička, pomůcky a léky pro poskytnutí první pomoci. Se značením souvisí nejen rizika konkrétní značkařské činnosti, ale také rizika prostředí. Z těchto a také z dalších důvodů pracují značkaři zásadně ve dvojici. Práci jednotlivce lze výjimečně připustit jen v obcích nebo v místech s větší frekvencí osob.

- 51 -


1.

NÁTĚROVÉ HMOTY

1.1.

Ohrožení zdraví nátěrovými hmotami a ředidly

Hlavním rizikem pro zdraví pracovníka používajícího při práci nátěrové hmoty jsou kromě obsahu toxických a jiných zdraví ohrožujících látek také těkavá organická rozpouštědla. Účinek organických rozpouštědel je především narkotický a dráždivý; dráždí zejména sliznice dýchacích cest a očí, ale také pokožku, kterou vysušuje (zbavuje tuku). Ve větších koncentracích a při dlouhodobém působení mohou vážně poškozovat organismus. U citlivějších jedinců může vzniknout alergická reakce. Nadýchání většího množství par z nátěrových hmot může mít za následek bolesti hlavy, závratě, otupělost, ospalost či žaludeční nevolnost. Při manipulaci s nátěrovými hmotami a ředidly se řídíme pokyny výrobce uvedenými na obalu. Ruce si chráníme vhodnými rukavicemi, ostatní povrch těla vhodným oděvem. Barvy si připravujeme ve větraném prostředí, ne v uzavřené místnosti. Pro rozlévání barev a ředidel se nepoužívají obaly od potravin, které jsou pro určité potraviny a nápoje typické. Pro ředidla se doporučuje použít obal opatřený uzávěrem odolným proti otevření dětmi. Náhradní obaly musí být spolehlivě označeny tak, aby nemohlo dojít k záměně jejich obsahu. Při práci s nátěrovými hmotami se nesmí jíst, pít ani kouřit. Před každým jídlem a po ukončení práce si musí pracovník umýt ruce (očistit pokožku) teplou vodou a mýdlem. Po práci a umytí je třeba odmaštěnou, případně podrážděnou pokožku ošetřit vhodným krémem (např. krémem Indulona A/64 Reg nebo Reparon). Podrobnější informace o vlastnostech a opatřeních proti nežádoucím účinkům konkrétního výrobku lze získat od výrobců, kteří jsou povinni na požádání předkládat příslušné bezpečnostní listy nátěrových hmot a ředidel. Náhodné požití ředidla, vstřebávání škodlivin pokožkou a zasažení očí viz část IV., 5.1.

1.2.

Požární bezpečnost při manipulaci s nátěrovými hmotami

Nátěrové hmoty včetně fermeže a ředidel jsou hořlavé kapaliny, zařazené do příslušných tříd podle ustanovení ČSN 65 0201/2003 (Hořlavé kapaliny – prostory pro výrobu, skladování a manipulaci) ve znění pozdějších změn. Třída nebezpečnosti

Bod vzplanutí (°C)

I.

do 21 včetně

II.

21 – 55 včetně

III.

55 – 100 včetně

IV.

více než 100 - 52 -

Hořlavá kapalina Nitroředidlo Ředidla olejových a syntetických nátěrových hmot Líh syntetický Syntetické emaily a laky Olejové emaily a laky Olejové emaily písmomalířské Fermežové barvy Lazurovací laky −−−− Fermež lněná


V jednom prostoru nebo požárním úseku lze skladovat hořlavé kapaliny v maximálním množství 250 litrů, z toho nejvýše 50 litrů hořlavých kapalin I. třídy nebezpečnosti (na taková množství se ČSN 65 0201 nevztahuje.) 1.2.1.

Obecné zásady požární bezpečnosti

Ustanovení ČSN 65 0201 o skladování hořlavých kapalin se nevztahuje na bytové domy ani na rodinné domy. Právní předpisy ani jiné technické normy s všeobecnou platností nestanovují omezení množství hořlavých kapalin přechovávaných v bytové jednotce (omezení však mohou vyplývat z požárních řádů měst a obcí, nebo jsou dána individuálními požárními domovními řády.) Zásady požární bezpečnosti mají ale obecnou platnost, včetně ustanovení vyhlášky MV ČR č. 246/2001 Sb. o požární prevenci. 1.

Hořlavé kapaliny se skladují v uzamykatelném prostoru, chráněném před nepovolanými osobami, zejména dětmi.

2.

Do skladovacích prostorů s hořlavými kapalinami se nesmí vstupovat s otevřeným ohněm a platí v nich zákaz kouření. Elektrické tepelné spotřebiče smí být instalovány a používány jen způsobem určeným výrobcem.

3.

K ukládání hořlavých kapalin se používají pouze obaly k tomu účelu určené, tj. pouze obaly od výrobce nebo od dodavatele. Nedodržení této zásady představuje obzvlášť vysoké požární riziko u hořlavých kapalin I. třídy nebezpečnosti (obal musí vyloučit vznik statické elektřiny).

4.

Hořlavé kapaliny nelze ukládat ve společných a ve sklepních prostorách bytových domů (výjimka jen pro kapalná paliva k vytápění těchto objektů).

5.

Hořlavé kapaliny nelze skladovat v garážích pro motorová vozidla; zde je možné uložit pouze pohonné hmoty a maziva v množství stanoveném ČSN 73 0804.

6.

Skladovací prostory s hořlavými kapalinami musí být dobře odvětrávány a obaly těsně uzavřeny.

7.

Je nutné zabránit rozlití hořlavých kapalin a jejich úniku do kanalizace např. instalováním záchytných van.

8.

Úkapy, rozlití apod. musí být likvidovány vhodným sorpčním prostředkem.

9.

Použité (nasáklé) textilie nesmí být v prostoru skladovány a musí se bezprostředně po skončení činnosti odstranit.

10.

Ani prázdný obal od hořlavých kapalin se nesmí vhazovat do ohně, neboť hrozí nebezpečí výbuchu.

11.

Hořlavé kapaliny není přípustné skladovat v blízkosti topidel a ostatních tepelných zařízení; bezpečné vzdálenosti stanovuje ČSN 06 0810.

12.

V obytných domech, v místnostech s hlavním uzávěrem plynu, nesmí manipulovat s hořlavými kapalinami osoby mladší 18 let.

13.

Hořlavé kapaliny se skladují odděleně od potravin, nápojů a krmiv.

V případě nutného hasebního zásahu se doporučují hasicí přístroje s oxidem uhličitým, alkoholu odolnou pěnou, práškem či vodní sprchou. Nesmí se používat proud vody. Při požáru některých hořlavých kapalin vzniká hustý dým. Setrvávání v prostoru se zplodinami hoření může být zdraví - 53 -


nebezpečné, proto je třeba se z takového místa vzdálit. Nádoby s nebezpečnými látkami vystavené ohni nutno ochlazovat vodou. Současně je třeba zabránit úniku požární vody do kanalizace. Dále je třeba upozornit, že fermeže, olejové a lazurovací laky nasáknuté do savého povrchu (čisticí bavlna, textilie, papír různého druhu, dřevěné hobliny, prach apod.) se mohou za určitých okolností samovolně vznítit. Proto když například utřeme rozlitou fermež hadrem, nebo při případném úniku či rozlití většího množství nátěrových hmot použijeme k jejich nasáknutí suchý písek, zeminu apod., je potřebné tento nebezpečný odpad spolehlivě zlikvidovat, tj. odevzdat jej organizacím a osobám oprávněným ke sběru a výkupu do shromažďovacích a sběrných míst nebezpečného odpadu, zřizovaných obcemi. V žádném případě se tento materiál nesmí vhazovat do popelnic či kontejnerů na domovní odpad. Nakládání s nebezpečnými odpady (k bodům 8. – 10.) viz UT-A, 2.8. Podle míry požárního nebezpečí lze značkařskou činnost začlenit do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí. Zásady požární ochrany (viz příloha 1) 1.2.2.

Kódy a symboly na obalech nátěrových hmot a ředidel

1.2.2.1. R-věty (rizikovost) R 10 R 11 R 20 R 20/21 R 22 R 20/22 R 36 R 38 R 37/38 R 41 R 65 R 66 R 67

hořlavý (hořlavé kapaliny II. tř. nebezpečnosti) vysoce hořlavý (hořlavé kapaliny I. tř. nebezpečnosti) zdraví škodlivý při vdechování zdraví škodlivý při vdechování a při styku s kůží zdraví škodlivý při požití zdraví škodlivý při vdechování a při požití dráždí oči dráždí kůži dráždí dýchací orgány a kůži nebezpečí vážného poškození očí zdraví škodlivý; při požití může způsobit poškození plic opakovaná expozice může způsobit vysušení či popraskání kůže vdechování par může způsobit ospalost a závratě

1.2.2.2. S-věty (pokyny bezpečného nakládání) S2 S7 S9 S 13 S 16 S 23 S 24 S 25

uchovávejte mimo dosah dětí uchovávejte obal těsně uzavřený uchovávejte obal na dobře větraném místě uchovávejte odděleně od potravin, nápojů a krmiv uchovávejte mimo dosah zdrojů zapálení – Zákaz kouření nevdechujte plyny/dýmy/páry/aerosoly (příslušný výraz specifikuje výrobce) zamezte styku s kůží zamezte styku s očima - 54 -


S 24/25 S 26 S 29 S 33 S 37/39 S 46 S 62

zamezte styku s kůží a s očima při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc nevylévejte do kanalizace provádějte preventivní opatření proti výbojům statické elektřiny používejte vhodné ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení při požití nevyvolávejte zvracení: okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení

1.2.2.3. Klasifikace: Symbol (piktogram) ve čtverci, doplněný písmenným znakem Plameny Plameny Kříž „X“ Kříž „X“

F F+ Xn Xi

vysoce hořlavý extrémně hořlavý zdraví škodlivý dráždivý

2.

RIZIKA ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI

2.1.

Ruční nářadí a nástroje

Úrazy, ke kterým dochází při práci s ručním nářadím a nástroji, mají zpravidla menší závažnost, avšak jsou častější, takže je potřebné se zabývat jejich prevencí. Hlavní příčiny zranění pracovníků jsou v nesprávném, nevhodném nebo poškozeném nářadí. Nářadí i nástroje je proto třeba používat jen pro účely, pro které je určil výrobce. Šroubováky mají být přiměřené velikosti a patřičně zabroušené, aby dobře zapadly do drážek šroubů či vrutů. Nepoužívají se jako páčidla, sekáče nebo průbojníky. Rukojeť nemá být porušená nebo prasklá. Kleště se mají používat k určeným účelům (přidržování, ohýbání, štípání apod.). Při tom je třeba pamatovat na náhlou změnu mezery čelistí kleští, popřípadě i rukojetí. Klíče na matice a šrouby nemají být příliš opotřebované nebo vyštípané. Matice a šrouby se mají utahovat i povolovat směrem k tělu; pokud to není možné, má se klíč odtlačovat otevřenou dlaní ruky. Pilníky mají mít vlastní, pevně nasazenou rukojeť, která nesmí být rozštípnutá. Piluje se směrem od sebe. Ruční pilka na kov má mít správně nasazený a upevněný pilový list tak, aby řezala pohybem směrem od sebe. K upevnění pilového listu se nepoužívá hřebíků, šroubů, závlaček, ale jen kolíků nebo nýtů s půlkulovou hlavou. Řezat se má co nejblíže k místu upnutí materiálu. Pilový list nemá mít vylámané ani příliš opotřebované zuby; má se zabránit jeho nežádoucímu sevření řezaným materiálem. Kladivo má mít správnou velikost i hmotnost. Na násadě má být spolehlivě zajištěno klínkem. Kladivo s naštípnutou nebo zamaštěnou násadou, bez zajišťovacího klínku, s prasklou hlavou nebo - 55 -


bez násady se nemá používat. Též nesprávné držení kladiva blízko hlavy nebo použití kladiva nevhodného tvaru či hmotnosti zvyšuje pravděpodobnost úrazu. Sekáče, důlčiky, průbojníky mají mít hlavu bez otřepu, mají být přiměřeně dlouhé a dobře nabroušené. Při sekání se mají používat bezpečnostní ochranné brýle a okolí se má chránit před odletem odštěpků. Proto se má sekat od sebe, ale nikoliv do prostoru, kde se zdržují osoby. Otřepy je nezbytné obrousit. Elektromechanické nářadí se smí používat pouze pro určený účel, přičemž je třeba dodržovat zásady ochrany před nebezpečným dotykovým napětím a mechanickým úrazem rotujícími částmi, jakož i před částicemi odlétajícími z opracovávaného materiálu. Nářadí se má přenášet pouze za tu část, která je určena k uchopení i přenášení a nikoliv za pracovní část nebo za přívodní kabel. Při práci je třeba dbát toho, aby se kabel pracovním nástrojem nepoškodil. Elektrické přenosné ruční nářadí je zapotřebí periodicky kontrolovat (periodické revize nářadí), a to v určených lhůtách podle ČSN 33 1600 s povinností vedení záznamů o kontrolách (viz příloha 2). Při práci s ručním nářadím i při vlastním značkování se doporučuje používat ochranné pracovní pětiprstové rukavice kombinované (useň  chemická useň elastik).

2.2.

Práce na žebřících

Pád ze žebříku je stále jednou z častých příčin úrazů. Práce stojmo na žebříku je velmi namáhavá a člověk se v této nepohodlné pracovní poloze snadno a brzy unaví. Únava vede ke snížení pozornosti a schopnosti rychle reagovat, čímž se zvýší nebezpečí pádu a úrazu. 2.2.1.

Obecné zásady

Důležitá je volba, případně úprava místa, kde se žebřík postaví. Toto místo by mělo být pokud možno rovné, dostatečně únosné a jeho plocha nikoliv kluzká. Pokud je žebřík použit v blízkosti komunikace, musí být  a tím i pracovník  zabezpečen proti sražení projíždějícími vozidly. Žebřík musí vždy stát na bočnicích (štěřinách). Jakékoliv vyrovnávání nerovnosti různými podložkami (cihlami, tvárnicemi, kameny apod.) je zakázáno. Při používání žebříků je třeba znát a dodržovat tyto zásady: a)

žebříky, zvláště jednoduché, ale také dvojité, používat jen ke krátkodobým pracem;

b)

žebřík postavený na podlahu (terén) musí mít dostatečnou stabilitu a musí být zabezpečen proti posunutí, rozevření i proti jinému nebezpečí;

c)

pracovník stojící na žebříku musí pracovat jen s jednoduchým nářadím, aby měl možnost, pokud je to potřebné nebo nutné, zachytit se nebo přidržet oběma rukama;

d)

pomocný materiál, nářadí a jiné pomůcky používané při práci musí být v brašně, případně ve vhodné nádobě zavěšené nebo upevněné na žebříku tak, aby se neohrozila jeho stabilita;

e)

žebřík skladovat v suchém, vzdušném a krytém prostředí;

f)

žebřík pravidelně udržovat a kontrolovat;

g)

za dobrý technický stav a provoz žebříku zodpovídá uživatel, který jej má prokazatelně zapůjčen. - 56 -


Četné pracovní úrazy způsobené pádem pracovníka jsou důsledkem nevhodného oblečení nebo nevhodné (poškozené) pracovní obuvi, případně jejího znečištění barvou, olejem nebo blátem. Žebříky lze opírat jen o taková místa, kde se mohou opřít obě bočnice. Sklon jednoduchého žebříku nesmí být menší než 2,5:1, doporučuje se však sklon 3:1; je nutno jej dodržovat, protože má podstatný vliv na stabilitu žebříku (obr. 31). Pokud stojí žebřík příliš strmě, je nebezpečí, že se při výstupu (sestupu) převrátí zpět nebo do strany (obr. 32). Pokud je žebřík příliš položený, může snadno sklouznout nebo se i zlomit. Pracovník musí dbát toho, aby nestál na žebříku Obr. 31 Bezpečný sklon žebříku v menší vzdálenosti než 0,8 m od místa horní opory žebříku (obr. 33). Tato vzdálenost je minimální a má zaručit určitou stabilitu pracovníka, poněvadž se může opírat o žebřík. Obr. 32 Důsledek malého sklonu žebříku

Pokud pracovník stojí na posledních příčlích či stupadlech opřeného žebříku a např. vyvrtává otvor pro hmoždinku do svislé stěny, nemá při této práci bezpečný postoj, m.j. např. proto, že chodidlo není opřeno na příčli žebříku aspoň v jedné třetině své délky. Těžiště těla pracovníka je značně vzadu, takže mu kromě omezeného pohybu rukou stále hrozí, že ztratí rovnováhu a spadne naznak na zem. Podobně nebezpečně se chová i ten, kdo se při práci na žebříku značně naklání na stranu, aby tak dosáhl na vzdálenější místo.

Obr. 33 Nejmenší přípustná vzdálenost chodidel pracovníka od horního konce opřeného žebříku

Obr. 34 Postoj pracovníka na dvojitém žebříku

- 57 -

Obr. 35 Zabezpečení maximálního rozevření dvojitého žebříku řetízkem


Při práci na dvojitém žebříku musí stát pracovník tak, aby měl chodidla vzdálena od horního konce alespoň 0,5 m (obr. 34). Horní konce bočnic žebříku jsou upravené tak, aby se dal žebřík rozevřít až do úhlu 40°. Aby se při rozevření žebříku nenamáhalo jeho zhlaví, upevňuje se k jeho ramenům řetízek, který zabrání rozevření žebříku nad 40° (obr. 35). U řetízku se musí všechny jeho články, s výjimkou prvního, volně pohybovat. Dvojité žebříky se nesmí používat jako jednoduché opěrné žebříky. Žebříky s výstupovou výškou 1,8 m a větší (výsuvné a víceúčelové) musí být provedeny takovým způsobem, aby byla ramena zabezpečena proti samovolnému (neúmyslnému) složení během použití, např. blokovacím zařízením. Doporučují se žebříky, které vyhovují ČSN EN 131-2 a jsou podle této normy zkoušeny. 2.2.2.

Značkařský žebřík

Pro speciální kovový značkařský žebřík (viz A 13.1.), použitý jako jednoduchý žebřík o délce 1,8 m, platí všeobecné bezpečnostní zásady pro práci na jednoduchých žebřících. V případě, že se speciální žebřík použije jako žebřík dvojitý, je jeho rozevření do úhlu 40° dáno u starších žebříků konstrukcí jeho zhlaví, u kterého se tato poloha spolehlivě aretuje, a u novějších zajištěno popruhem. Značkař sám smí pracovat na tomto dvojitém žebříku stoje nejvýše na druhých příčlích od spodu. V případě, že potřebuje pracovat na vyšších příčlích, musí spolupracovník zabezpečovat stabilitu jeho i žebříku. 2.2.3.

Montáž a demontáž směrovek a tabulek

Montáž a demontáž směrovek a tabulek je značkařská činnost při které se obvykle používá žebřík; při ní může nejsnáze dojít k úrazu a proto je třeba jí věnovat z hlediska bezpečnosti práce zvýšenou pozornost. Základním požadavkem je práce v dvoučlenné skupině, aby pomocník na zemi mohl značkaři pracujícímu na žebříku nejen podávat potřebné nářadí a materiál, ale aby mu mohl poskytnout i případnou pomoc. Oba mají mít ochranné brýle a alespoň pomocník na zemi ochrannou přilbu, protože se nedá vyloučit pád nářadí nebo připevňované či násilně odstraňované směrovky; tyto předměty mohou způsobit i vážný úraz hlavy. Ochranné přilby se vyrábějí v několika velikostech podle obvodu hlavy přibližně v rozpětí 53 − 62 cm. Připevňovaná či odstraňovaná směrovka se preventivně zajistí na nosném prvku např. provazem. Značkař používá při této práci bezpečnostní pás, kterým se jistí jeho spojením s nosným prvkem (stromem, směrovníkem) pomocí úchytného lanka délky 1,2 m.

- 58 -


3.

RIZIKA PROSTŘEDÍ

Jde o rizika, která nesouvisí bezprostředně se značkařskou činností, ale mohou významně tuto činnost ovlivňovat. Nežádoucí následky s těmito riziky spojené a jejich odstraňování či zmírňování jsou předmětem první pomoci (viz část IV.).

3.1.

Úpal, úžeh a spálení slunečními paprsky

Několikahodinovým pobytem v terénu za horkého dne, bezvětří a vysoké relativní vlhkosti, může dojít k celkovému přehřátí organismu – úpalu. Dlouhodobý pobyt na slunci bez pokrývky hlavy může mít za následek přehřátí mozkových plen – úžeh. Prevence: Použít do terénu vhodný oděv s ohledem na možné počasí, udržovat si tepelný komfort. Hlavu si chránit vhodnou pokrývkou, s sebou mít sluneční brýle a mít s sebou dostatek vhodného nápoje. Kůži včas ošetřit vhodnými přípravky s vysokým ochranným faktorem.

3.2.

Bodnutí hmyzem

Nepříjemná a bolestivá jsou píchnutí muchničkami nebo ovády. Zvláště nebezpečná jsou však bodnutí včelou, vosou nebo sršní, a to především v dutině ústní nebo do krku. Mnohočetná bodnutí mohou mít i smrtelné následky, u alergiků stačí i jediné bodnutí tímto hmyzem. Prevence: Používat repelent, dávat pozor v místech s polními včelíny, při přibíjení plechových značek na dřevěné stavby, při upravování kůry na stromě s dutinou či s ptačí budkou. V přírodě, při konzumaci potravin, zvláště ovoce, dávat pozor, aby se s potravinou nedostal do úst i bodavý hmyz, stejně tak při pití nápojů. Alergici musí s sebou nosit příslušné léky.

3.3.

Přisátí klíštěte

Rizikovými místy výskytu klíšťat jsou především smíšené lesy, parky, křoviny, ale také řada dalších míst. Každá larva, nymfa i dospělá samička musí aspoň jednou sát krev, aby vývin mohl zdárně pokračovat. Klíšťata vylézají na vrcholky bylin a na konce větévek keřů, kde vyčkávají svého hostitele. Žijí také v hnízdech a norách hostitelů. Prevence: Přichycení klíštěte zabránit uzavřenou obuví, upnutým oděvem a použitím repelentu. K odpočinku nevyhledávat místa s reálnou možností výskytu klíšťat.

3.4.

Uštknutí zmijí

V letních měsících lze výskyt zmijí předpokládat např. na hromadách kamení u kraje pole, případně na jiných slunných a klidných místech. Většina zmijí má dobře rozeznatelnou klikatou čáru na hřbetní straně. Prevence: Vyhýbat se místům příhodným pro slunění hadů, nevolit taková místa jako místa odpočinku. Sluch je u hadů vyvinut slabě. Naproti tomu jsou hadi velmi citliví na otřesy, ke kterým dochází při chůzi. Citlivě na ně reagují a prchají. Pokud had není nenadále překvapen, obvykle sám

- 59 -


nezaútočí. Možnost uštknutí omezí vyšší boty a dlouhé kalhoty z pevné látky. Pozor také na uštknutí do ruky při hledání opory u skalek či hromad kamení.

3.5.

Kousnutí zvířetem

Nebezpečí hrozí především od toulavých psů, zvláště pokud jsou v páru, a při setkání se zvířetem nakaženým vzteklinou. Zvířata nakažená vzteklinou se projevují ztrátou přirozené plachosti, jsou útočná, slintají. Z důvodů nakažení nesaháme ani na uhynulá zvířata; nález většího uhynulého zvířete oznámíme v nejbližší obci. Prevence: Zvíře, obvykle psa, se snažíme zahnat křikem, nikdy se k němu netočíme zády, nedíváme se mu přímo do očí, ani před ním neutíkáme; povzbudili bychom jeho lovecké pudy. Pokud se přesto přiblíží, nastavíme mu nejprve nosič s barvami. Je vyzkoušeno, že pach barev (ředidel) psy odpuzuje. Při tom v druhé ruce pevně držíme vhodné nářadí a jsme v případě napadení připraveni udeřit zvíře silně do hlavy.

3.6.

Kontaktní rizika

Jde zejména o rizika kontaktu s chemickými a dalšími přípravky, použitými ve volné přírodě. Nedotýkáme se návnad k vakcinaci lišek a speciálně upravených návnad (rodenticidů) k hubení škodlivých hlodavců. Vyhýbáme se i kontaktu s dalšími prostředky používanými v zemědělství a lesnictví (pesticidy). Stromů ošetřených nátěrem či postřikem např. proti okusu se v případě nutnosti dotýkáme jen v ochranných rukavicích. Vyvarujeme se potřísnění nechráněných částí těla, zejména obličeje.

3.7.

Úraz elektrickým proudem

V terénu se můžeme dostat do styku s elektrickým napětím jedině nedovoleným kontaktem se zařízeními pro přenos vysokého napětí nebo při jeho poškození. V případě spadlého vodiče vysokého napětí je v jeho okolí až do vzdálenosti několika desítek metrů nebezpečí krokového napětí. Při normální délce kroku může být v této oblasti rozdíl potenciálu v místech došlapu tak vysoký, že je smrtelný. Proto se doporučuje vzdálit se od vodiče drobnými (jen několikacentimetrovými) krůčky. Kontakt s vodičem elektrického ohradníku není zdraví nebezpečný, je pouze nepříjemný; úlekem ale může dojít k druhotnému úrazu.V případě nutnosti překonávání elektrického ohradníku v místech, kde není možnost jeho rozpojení pomocí izolované rukojeti, snížíme či zvýšíme výšku vodiče nevodivým předmětem (suchý klacek, rukavice, batoh). Druhý člen skupiny ohradník překročí či podleze a stejným způsobem zajistí průchod i pro nás.

- 60 -


4.

POSTUP PŘI ÚRAZECH

4.1.

Postup při značkařské činnosti

Každý člen KČT, který se zúčastní akcí organizované turistiky, je pojištěný pro případ úrazu na základě pojistné smlouvy, uzavřené mezi Klubem českých turistů a příslušnou pojišťovnou. Úraz kvalifikovaného značkaře – člena KČT má charakter pracovního úrazu, a proto je také odškodňován složkou KČT, která vystavila příkaz ke značkařské činnosti, při níž k úrazu došlo. Značkaři, kteří nejsou členy KČT, touto smlouvou pojištěni nejsou. Všechny úrazy – i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost, nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny – se musí oznámit příslušným orgánům KČT, tj. předsedovi značkařské složky, která vystavila značkařský příkaz. (Stačí písemně v dílu „B“ tohoto příkazu v části „Poznámky“.) K příkazu se přikládá vyplněný tiskopis „Záznam o evidenci pracovního úrazu“ (příloha 3, tiskopis podle Nařízení vlády ze dne 14.11.2001 o evidenci pracovních úrazů). Evidenci pracovních úrazů vede předseda příslušné značkařské složky. U pracovních úrazů – pokud došlo po zranění k pracovní neschopnosti delší než 3 kalendářní dny, nebo pokud došlo k úmrtí značkaře – se musí bez prodlení oznámit příslušným orgánům KČT, tj. předsedovi značkařské složky, která vystavila příkaz ke značkařské činnosti (ústně, telefonicky, písemně). Následně (nejpozději do 5 pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu) je nutné vyplnit „Záznam o úrazu“ podle přílohy k Nařízení vlády č. 494/2001 Sb. (příloha 4) a společně s vyplněným předepsaným tiskopisem příslušné pojišťovny, který je k dispozici ve všech jejich pobočkách, zaslat této pojišťovně. Pokud dojde při výkonu značkařské činnosti k úrazu značkaře (člena značkařské skupiny), poskytne mu druhý člen skupiny potřebnou první pomoc. Pokud dojde k úrazu, který způsobil smrt nebo ohrozil život značkaře, zabezpečí druhý člen skupiny přivolání pomoci na těchto důležitých telefonních číslech: 112 Tísňová linka 150 Hasičský záchranný sbor 155 Zdravotnická záchranná služba 158 Policie ČR Dále zabezpečí: a)

aby se až do příchodu bezpečnostních orgánů nezměnilo nic na situaci, za které došlo k úrazu (kromě potřebné první pomoci);

b)

zúčastní se zjišťování příčin, které zavinily úraz;

c)

zajistí všechny osobní doklady postiženého, jakož i předměty (nářadí, výstroj apod.), které měly bezprostřední vliv na vznik úrazu;

d)

ihned po úrazu (nejpozději do 24 h) podá telefonické hlášení o úrazu ústřednímu výboru KČT pro případné vyšetření bližších okolností úrazu; současně uvědomí o úrazu předsedu značkařské složky, která vystavila značkařský příkaz;

- 61 -


e)

po skončení vyšetřování napíše protokol, který podepíše spolu s předsedou značkařské složky, která vystavila příkaz ke značkařské činnosti, a případně i se svědky úrazu, a ihned jej pošle ústřednímu výboru KČT.

Pojistnou událost (úraz) hlásí na předepsaném tiskopise zásadně ten, kdo má právo na plnění vůči pojišťovně, a to v té její pobočce, k níž patří sídlo organizace (zpravidla sídlo oblastního výboru KČT). Pravdivě a úplně vyplněnou první stranu tiskopisu podepíše a předloží svému ošetřujícímu lékaři k vyplnění příslušných rubrik. Potom postižený odešle tiskopis příslušné pobočce pojišťovny.

- 62 -

Učební texty pro značkaře, díl C Část IV. – PRVNÍ POMOC

Část IV. PRVNÍ POMOC

ÚVOD Umět poskytnout první pomoc by mělo patřit k základnímu vzdělání každého člověka. Zdravotnickou první pomoc je možno definovat jako soubor jednoduchých a účelných opatření, sloužících k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví. Tato opatření lze provádět kdekoliv a kdykoliv se základním zdravotnickým materiálem, nahraditelným jednoduchými improvizovanými prostředky, nebo pouze s holýma rukama. Poskytnutí první pomoci je povinností každého občana. Kdo ji úmyslně neposkytne člověku, který je v ohrožení zdraví, i když tak může učinit bez toho, že by ohrozil sebe nebo jiného, může být trestně stíhán. Tato kapitola učebních textů nemůže být ani stručnou učebnicí první pomoci, ani nemůže nahrazovat kurs první pomoci s názornými ukázkami a nácvikem příslušných úkonů. Jejím účelem je orientovat značkaře na základní zásady zdravotnických znalostí (1) a seznámit je se standardy první pomoci (2), a to aspoň v určitém výběru. Je věcí každého značkaře, aby podle svých možností vlastním studiem či absolvováním kursu získal či prohloubil si znalosti první pomoci. Literatura: (1) MUDr Pavel Srnský: Základní norma zdravotnických znalostí, ČČK, Praha 2011 (2) Pavel Srnský, Petr Vlk, Marek Jukl: Mladý zdravotník, ČČK, Praha 2009

- 63 -


1.

POSTUP NA MÍSTĚ NEHODY

Přivolání odborné pomoci: Z pevných i mobilních linek můžeme bezplatně volat Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) na čísle 155, nebo použít čísla tísňového volání 112. Uvést: svoje jméno, co se přihodilo (co možná nejpřesněji popsat jejich zranění nebo potíže), počet postižených, co nejpřesněji popsat místo nehody. V situacích, kdy operátor vyhodnotí stav jako kritický, hovor přeruší (my hovor nikdy neukončujeme dřív než dispečer), aby bez ztráty času aktivoval výjezdovou skupinu. Po jejím vyslání aktivně kontaktuje volajícího k upřesnění údajů o stavu pacienta, způsobu poskytnuté pomoci, příjezdové trase, způsobu kontaktu na místě. Při nehodě v přírodě mimo sjízdné komunikace čeká kontaktní osoba u výjezdu ze silnice. Při volání z mobilního telefonu nutno uvést okres, ve kterém se volající nachází (může dojít k záměně obcí stejných názvů – hovory jsou automaticky přepojovány do krajských měst).

2.

ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ ÚKONY

2.1.

Zástava krvácení

Zástava krvácení je základním krokem při poskytování první pomoci. I když přirozenou srážlivostí krve se zastaví krvácení z menších ran samo, je třeba ho u větších poranění zastavit co nejrychleji, protože každá ztráta krve má za následek celkové oslabení organismu. Náhlá ztráta jedné třetiny objemu krve – asi 1,5 litru – vyvolává život ohrožující stav – šok. 2.1.1.

Vnější tepenné krvácení

Z rány vystřikuje pod tlakem krev jasně červené barvy, případně – při volném vytékání – je patrná pulsace jejího proudu. Princip zástavy krvácení: 

zvednutí krvácející části těla nad úroveň srdce; posazení, položení zraněného;



tlačení na tepnu (prsty v ráně i za cenu nedodržení sterility, tlakovým obvazem, využitím tlakových bodů, zaškrcovadlem).

Přiložení tlakového obvazu se použije při krvácení z tepen středního a malého průměru - na hlavě, předloktí a ruce, na bérci a noze. Tlakový obvaz má tři vrstvy: 1.

Vrstva krycí – přikládá se přímo na ránu (sterilní nebo aspoň čistá) – vrstva gázy, polštářek z hotového obvazu, čistý kapesník.

2.

Vrstva tlaková – hlavní funkční část obvazu; stlačuje tepnu v ráně proti kosti. Musí být dostatečně vysoká (3 – 5 cm) a pevná; použije se volný polštářek z Hotového obvazu, nerozvinuté obinadlo, složený trojcípý šátek, srolovaný kapesník.

- 64 -


Vrstva připevňovací – obinadlo nebo trojcípý šátek. Pevně fixuje obvaz k ráně. Přílišným přitažením končetina bledne a chladne, volné přitažení vede k prosakování krve.

3.

Při prosakování se přiloží druhá, případně i třetí tlaková vrstva, fixovaná další připevňovací vrstvou. Přiložení zaškrcovadla se jako výjimečný a agresivní způsob použije jen v přísně vymezených případech (při masivním krvácení z tepny stehenní a pažní, když se ho nedaří zastavit stlačením v ráně, tlakovým obvazem ani použitím tlakových bodů, a také při jiném masivním krvácení, které může provázet úrazovou amputaci končetiny, otevřenou zlomeninu či úraz se zaklíněným cizím tělese v ráně). 

Zaškrcovadlo musí být dostatečně široké, nejméně 5 cm, přikládá se nad ránu směrem k srdci, co nejblíže k ráně, ne však do těsné blízkosti kloubů.



Zaškrcovadlo se přikládá vždy podložené nebo přes oděv a umísťuje se k němu časový údaj o zaškrcení se jménem zachránce; definitivně přiložené zaškrcovadlo se již neuvolňuje.



Končetinu znehybňujeme a chladíme. Správně zaškrcená končetina je bledá, není cítit puls pod zaškrcením.

Nejvhodnější je použití standardního zaškrcovadla (Martinovo obinadlo škrticí pryžové); improvizovaně se použije např. trojcípý šátek složený do kravaty, který se pomocí „liščí smyčky“ navlékne na končetinu a pevně utáhne. Polohování po ošetření: Při ztrátě většího množství krve zraněného položit vodorovně na záda a zvednout mu dolní končetiny. 2.1.2.

Vnější žilní krvácení

Rána silně a trvale krvácí. Z rány volně vytéká tmavá (odkysličená) krev. První pomocí je přiložení tlakového obvazu na ránu při stále zvednuté krvácející části těla. Poraněného ošetřujeme vsedě nebo vleže. 2.1.3.

Vnitřní krvácení

Jde o krvácení do oblasti břicha, hrudníku, dutiny lební a do měkkých tkání. Dochází k němu působením vnějších sil (zhmožděním, stlačením); při zlomeninách dlouhých kostí. Je nutné co nejrychleji volat zdravotnickou záchrannou službu s vyslovením podezření, že jde o vnitřní krvácení. Život zachraňujícím úkonem je chirurgické ošetření v nemocnici. První pomocí je provádění protišokových opatření, především uložení do protišokové polohy.

2.2.

Bezvědomí

V bezvědomí je ten, kdo dýchá, ale nereaguje na zevní podněty (slovní výzvy, zatřesení rameny aj.). Bezvědomí je stavem, který bezprostředně ohrožuje život člověka. Postižený je ohrožen udušením (zneprůchodněním dýchacích cest kořenem jazyka nebo vdechnutím obsahu přítomného v dutině ústní (žaludeční obsah, krev, cizí těleso). - 65 -


První pomocí je: 

pokus o navázání kontaktu; otočení na záda (šetrně s ohledem na další možná poranění); provést šetrně s ohledem na možná další poranění (krční páteř!)



kontrola a vyčištění dutiny ústní;



uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy;



vyšetření základních životních funkcí a jsou-li zachovány, pak rychlé celkové vyšetření k vyloučení dalších závažných poranění;



uložení do zotavovací (dříve stabilizované) polohy na boku

Tato zotavovací poloha musí splňovat tyto požadavky: 

poloha hlavy musí umožňovat volné odtékání tekutiny z dutiny ústní; mírným záklonem hlavy jsou trvale udržovány volné dýchací cesty;



poloha musí být stabilní;



musí být eliminován tlak na hrudník, aby nedošlo ke zhoršení dýchání;



musí být umožněna snadná kontrola a přístup k dýchacím cestám;



musí být možné lehce uvést postiženého do zotavovací polohy na boku a také zpět na záda s ohledem na možné poškození krční páteře.

Postup při ukládání postiženého do klasické stabilizované polohy (postižený leží na zádech): 

pokrčíme v ostrém úhlu dolní končetinu, která je blíže u zachránce;



tlakem na koleno pokrčené dolní končetiny od sebe zvedneme pánev, pod kterou zasuneme nataženou bližší horní končetinu postiženého;



tahem za pokrčené koleno a za paži vzdálenější horní končetiny přetočíme postiženého směrem k sobě na bok;



provedeme záklon hlavy tlakem na bradu a čelo, obličej spočine na hřbetu podložené ruky.

Variantou této klasické stabilizované polohy je způsob, vhodný zejména pro fyzicky méně zdatného zachránce a robustnějšího postiženého: bližší horní končetina se nepodkládá pod pánev postiženého, ale položí se v pokrčené vzpažené poloze vedle hlavy postiženého. Průběžně se kontrolují (maximálně po 10 minutách) základní životní funkce; postiženého udržovat v teple, ošetřit přidružená poranění, zajistit zavolání Zdravotnické záchranné služby. Po 30 minutách otočit postiženého na druhý bok. Pokud by byla stabilizovaná poloha na boku pro jiná poranění nevhodná, ponechá se postižený v poloze na zádech s podložením lopatek a se záklonem hlavy, případně s předsunutím dolní čelisti.

2.3.

Resuscitace (KPR)

KPR – Kardiopulmonální resuscitace (oživování) je soubor výkonů, zajišťující obnovení dodávky okysličené krve do tkání při zástavě dýchání a krevního oběhu. Po zahájení resuscitace ji nelze přerušovat až do obnovení životních funkcí nebo až do předání postiženého odborné pomoci.

- 66 -


2.3.1.

Uvolnění průchodnosti dýchacích cest

Otevření úst, vyčištění dutiny ústní, maximální záklon hlavy se zvednutím brady a dolní čelisti. Při podezření na cizí těleso v dýchacích cestách, je-li postižený při vědomí: úder do zad plochou dlaně mezi lopatky, opakovat až čtyřikrát. 2.3.2. Umělé dýchání z plic do plic  Poloha na zádech, uvolnění průchodnosti dýchacích cest. Ruka zaklánějící čelo současně drží (uzavírá) nos. 

Zahajuje se 2 hlubokými vdechy v průběhu 4 – 5 sekund (nečekat na první výdech). Každý umělý dech musí být dostatečně dlouhý (1,5 – 2 s) s dostatečným objemem, který odpovídá hlubšímu výdechu zachránce. Hrudník se musí viditelně a dostatečně zvedat.



Pokračuje se frekvencí 12 dechů za minutu a průběžnou kontrolou známek krevního oběhu po každé minutě (známkou cirkulace krve je mizení promodralého zbarvení pokožky postiženého).

2.3.3. Nepřímá srdeční masáž  Postižený musí ležet na zádech na pevné podložce. 

Zachránce položí hranu své dlaně doprostřed hrudní kosti, u muže přibližně spojnice prsních bradavek, druhou dlaň položí na ni, případně proplete prsty obou rukou.



Zahájení KPR nepřímou srdeční masáží – 30 stlačení hrudníku, následují 2 vdechy.



Zachránce stlačuje hrudní koš postiženého hmotností horní poloviny svého těla; hrudník promáčkne u dospělého o 4 – 5 cm. Frekvence pravidelného stlačování 100x za 1 min.



Masáž vždy provází umělé dýchání.

2.3.4. Postup při resuscitaci  Diagnostika bezvědomí, postižený na zádech na pevné podložce, uvolnění dýchacích cest. 

Diagnostika zástavy dechu a oběhu poslechem a pohledem.



Zahájení KPR nepřímou srdeční masáží – 30 stlačení hrudníku, následují 2 vdechy.



Pokračování resuscitace v poměru 30 stlačení : 2 vdechy (jeden cyklus). Tento poměr dodržovat v jednom i ve dvou zachráncích.



Srdeční masáž provádět frekvencí 100 stlačení za 1 minutu.



Nezapomenout přivolat záchranou zdravotní službu (ZZS) (tel.155). Po obnovení základních životních funkcí uložit postiženého do zotavovací polohy na boku (viz 2.2).

2.4.

Šok

Na větší poranění reaguje každý postižený celkovou odezvou organismu, která vede mnohdy k šoku. Tento těžký stav organismu se projevuje selháváním krevního oběhu (zrychlený tep nad 90 tepů za 1 minutu; puls je špatně hmatný, nitkovitý), poklesem krevního tlaku, snížením prokrvení mozku a snížením mnohých životně důležitých funkcí. Dalšími příznaky jsou bledost, studený pot, netečnost, zrychlené dýchání, pocit žízně, nevolnost, zvracení.

- 67 -


První pomocí je 

protišoková poloha – vleže na zádech - dolní končetiny podložit alespoň o 30 cm.



autotransfuzní poloha – jako předchozí, doplněná zvednutím dolních končetin kolmo k tělu.

Ostatní protišoková opatření: 

odstranění prvotních příčin šoku (ošetření úrazu, zastavení krvácení);



tišení bolesti (chlazení popálenin, znehybnění zlomenin);



teplo (zabránit podchlazení i přehřátí);



tlumení pocitu žízně (otírání rtů a obličeje vlhkým kapesníkem, ale nedávat pít);



ticho, zabezpečení relativního klidu;



transport; ten ale zajistit jen zdravotnickou záchrannou službou, nikoliv vlastními silami pro nebezpečí výrazného zhoršení celkového stavu.

3.

DALŠÍ PORANĚNÍ

3.1.

Ošetření ran

3.1.1.

Ošetření rány krvácející

Základem zůstává použití tlakového obvazu a podle možností se dodržují pravidla sterilního postupu. 3.1.2. Drobná poranění doprovázená krvácením  Drobné oděrky ponecháme chvilku volně krvácet, aby krev vyplavila případně vniklé nečistoty. Pak poraněné místo ošetříme 3% peroxidem vodíku. 

Hlubší ranky desinfikujeme jen v jejich okolí; desinfekce (Septonex, Jodisol) přímo do rány nepatří.

Poraněné místo přelepíme náplastí s polštářkem, případně překryjeme sterilní gázou a přelepíme náplastí či převážeme obinadlem. Improvizovaně můžeme použít čistý kapesník. 3.1.3. Ošetření rány nekrvácející  Přímo do rány smí přijít jen 3% peroxid vodíku; okolí rány lze desinfikovat běžnými desinfekčními prostředky (Septonex, Jodisol). 

Rána se sterilně kryje originálním obvazovým materiálem, improvizovaně např. čistým kapesníkem.



Ze znečištěných ran se důkladně mechanicky odstraňují nečistoty volně ulpívající (kartáčkem, pinzetou; opětná desinfekce).

3.1.4.

Infikované rány

Rány znečištěné zeminou, rány od ostnatého drátu, rezavých hřebíků, dřevěných třísek je nutné chirurgicky ošetřit ve zdravotnickém zařízení včetně přeočkování proti tetanu.

- 68 -


3.1.5.

Rány vzniklé kousnutím zvířete

Při kousnutí psem nebo divokým zvířetem (liškou) je nutno vždy po poskytnutí první pomoci (vymytí rány vodou s mýdlem) vyhledat lékaře, protože nelze vyloučit nebezpečí nakažení vzteklinou. Je třeba uplatnit všechna další potřebná opatření (zjistit jméno majitele psa, dle možnosti zajistit divoké zvíře). Veterinární vyšetření zvířete je velmi důležité pro následný léčebný postup. 3.1.6. Ošetření rány s cizím tělesem  Odstraňují se jen tělesa v ráně volně ležící; násilné uvolnění může způsobit další poškození tkáně a krvácení. Nikdy se nesmí odstraňovat předměty pronikající do hrudníku, břicha či do dutiny lební. 

3.1.7.

Zaklíněný předmět se v okolí rány desinfikuje a dostatečně měkce a sterilně obloží a viditelně fixuje k okolním částem těla. Ošetření otrávené rány, uštknutí

Uštknutí zmijí se jeví jako píchnutí dvěma špendlíky, spojené s prudkou bolestí v tomto místě. Rána značně otéká a dostává namodralou barvu. Brzy se dostavuje závrať, mdloby, studený pot, rychlý puls, obtížné dýchání, případně i ztráta vědomí. 

Masírováním okolí rány se zvýrazňuje krvácení a částečné odplavení jedu.



Poraněnou část ochlazovat studenými obklady a znehybnit. Zaškrcovadlo nepřikládat! Poraněného nechat v klidu, nejlépe vsedě, bez pohybové aktivity. Volat ZSS (tel.155). Pokud se celkový stav prudce zhorší, může se rozvíjet alergický šok. Začít provádět protišoková opatření.

3.1.8.

Ranka po přisátí klíštěte

Některá z klíšťat mohou být přenašeči virů klíšťové encefalitidy a bakterií lymeské borreliózy. Přisáté klíště odstraníme nejlépe pinzetou (kleštičkami či destičkou koupenými v lékárně speciálně na klíště) kývavými pohyby. Následně desinfikujeme např. Jodisolem. Násilné neopatrné odstraňování klíštěte může vést k jeho rozmáčknutí a tím k masivnímu výronu infikovaných kapalin z těla klíštěte do rány. Pro značkaře je vhodné očkování proti klíšťové encefalitidě (3 dávky vakcíny). Pro podání první dávky je nejvhodnější zimní období. Přeočkování se provádí po třech letech jednou dávkou. Značkařům je v současné době hrazena polovina nákladů na toto očkování.

3.2.

Bodnutí hmyzem, včelou nebo sršní

Při bodnutí včelou nutno vytáhnout z ranky žihadlo. Na otékající ránu přikládat studený obklad (i při bodnutí vosou, sršní). Nebezpečná jsou bodnutí do jazyka, dutiny ústní či do krku, mnohočetná bodnutí a následky bodnutí u alergiků. Při dýchacích obtížích okamžitě přikládat na krk ledový obklad a ústy podávat led (zmrzlinu). Pokud se rozvíjí celková těžká alergická reakce – postižený omdlévá, je bledý, zpocený, zvrací a pokud hůře dýchá (obzvláště při bodnutí do krku a dutiny ústní), neprodleně volat ZSS a začít okamžitě provádět protišoková opatření. - 69 -


3.3.

Termická poranění

Při celkovém přehřátí je třeba zamezit dalšímu působení vysoké teploty; odnést poraněného do stínu, do chladné, dobře větrané místnosti, uvolnit oděv. Při místním přehřátí odvést postiženého z dosahu horkého předmětu; uhašení oděvu. 3.3.1.

Úpal

Příčinou je nedostatek vody a solí. Dochází k němu vlivem pocení za vedra, bezvětří a při vysoké relativní vlhkosti. Příznaky: malátnost, žízeň, bolest hlavy, nevolnost, špatně hmatný tep, poruchy vědomí, křeče. Přikládat studené obklady na čelo, hrudník, končetiny, případně přiložit celkový vlažný zábal. Vlažná sprcha. Podávat po malých doušcích studenou, mírně osolenou vodu, studený čaj nebo minerálku. Při bezvědomí uložit postiženého do zotavovací polohy (viz 2.2.). 3.3.2.

Úžeh

Úžeh je vyvolaný přehřátím a překrvením mozkových plen v důsledku dlouhodobého a intenzivního slunečního ozáření hlavy. Příznaky jsou zarudlá kůže (někdy však nápadně bledá!), puchýře, bolesti hlavy, závratě, zvracení. Přikládat studené obklady na hlavu, po malých dávkách podávat studený nápoj. 3.3.3.

Popáleniny

Pro tato poranění jsou charakteristické velká bolest, nebezpečí šoku a značná vnímavost k infekci. Podle hloubky poškození je dělíme do tří stupňů. 1. stupeň: zarudnutí kůže, silná bolestivost, rychlé hojení. 2. stupeň: puchýře, silná bolestivost, nebezpečí šoku, snadno se infikují, dlouhé hojení, jizvy. 3. stupeň: zničená (zuhelnatělá) kůže, malá bolestivost, velmi dlouhé hojení, jizvy. 

Nutné je dlouhé a účinné chlazení tekoucí studenou vodou, dokud přináší úlevu (aspoň 10 – 20 min) co nejdříve po úrazu. Je možno použít i cokoliv chladného (přes plastovou fólii).



Kromě popálenin 1. stupně, obličeje a krku je nutné rány sterilně krýt.



Puchýře se nepropichují, příškvary nestrhávají a neodstraňují (kromě okolí úst a nosních dírek).



Zasažené oči, ústa vyplachovat chladnou, čistou vodou.



U rozsáhlejších popálenin provádět protišoková opatření (viz 2.4.).



Znehybňovat ošetřené části těla, přivolat zdravotnickou záchrannou službu.

3.4.

Poranění pohybového aparátu

3.4.1.

Podvrtnutí, vykloubení

Podvrtnutím bývá nejčastěji postižený hlezenní kloub (kotník) nebo zápěstí. Zranění bývá provázeno bolestí, omezením pohybu, otokem kloubu, krevním výronem. Při podvrtnutí nutno fixovat kloub nejlépe elastickým obinadlem. Při vykloubení opustí kloubní hlavice kloubní jamku a zůstává mimo. Zranění je provázeno silnou bolestí, kloub má nepřirozený tvar, otéká. - 70 -


V žádném z obou případů se nesmí končetina napravovat. Kloubem pohybujeme co nejméně. Chlazením zmírňujeme otok. Drobné klouby (na prstech) se fixují širokou leukoplastí. U vykloubení fixujeme končetinu s měkkým vypodložením v poloze, v jaké se nachází: 

velké klouby na horní končetině velkým zpevňujícím šátkovým závěsem;



klouby na dolní končetině dlahami nebo improvizovaně svázáním obou končetin k sobě, dovoluje-li to vynucená poloha končetiny.

3.4.2.

Zlomeniny

Zlomeniny ohrožují postiženého rozvojem šoku, poraněním nervů a cév, a u otevřených zlomenin také infekcí. Základní první pomocí je znehybnění zlomené kosti, a to přiložením tak dlouhé dlahy, aby se znehybnily nejbližší klouby po obou stranách zlomeniny. Zlomenou horní končetinu je možno znehybnit v přirozené poloze – ohnout v pravém úhlu před tělem provedeným šátkovým závěsem. Při znehybnění dolní končetiny může posloužit jako dlaha druhá zdravá končetina, kterou k poraněné pevně přivážeme šátky nebo jinými částmi oděvu. Nezapomeneme vypodložit např. kapesníkem v oblasti kloubů (nad a pod). U otevřené zlomeniny nutno dodržovat maximální sterilitu. Před dlahováním přiložíme na vlastní ránu sterilní gázu, vyčnívající kost obložíme svinutými obinadly (improvizovaně také svinutými kapesníky, šátky) a ránu lehce převážeme obinadlem bez tlaku na ránu. Zejména u zlomenin dlouhých a plochých kostí se provádějí protišoková opatření (viz 2.4.). 3.4.3.

Poranění páteře

Hlavním úkolem je prevence zhoršení nebo druhotného poškození míchy při nešetrné manipulaci s postiženým. Se zraněným se nesmí pohybovat, pouze hrozí-li další nebezpečí, a to co nejšetrněji. Zraněného je nutné ošetřovat v poloze, v jaké byl nalezen.

3.5.

Chemická poranění

Při styku kůže nebo sliznice s některými chemickými látkami může dojít k poškození až rozpadu tkání. Základem opatření po poleptání neznámým prostředkem, kyselinami a zásadami je okamžité oplachování dostatečným množstvím vody po dobu alespoň 10 - 20 minut. Pak následuje přiložení sterilního obvazu, který je případně navlhčen neutralizačním prostředkem. Zásaditým neutralizačním roztokem může být např. roztok mýdla či sody či jedlé sody, kyselým např. zředěný ocet nebo citrónová voda. Následně se však nesmí zapomínat na vymytí přebytku neutralizačního prostředku a vzniklých solí z tkáně. Při poleptání oka je nutné ho velmi důkladně opakovaně vymývat velkým množstvím čisté vody alespoň 10 – 20 min. Hlava je při tom otočená zasaženým okem dolů, aby se odtékající vyplachovací voda nedostala do druhého oka. Při podezření na poškození oka (zarudlé bělmo, krvavé skvrnky na vnitřní straně víčka, řezavé pocity v oku) je nutné co nejrychlejší ošetření specialistou. Při poleptání úst a hrdla je rovněž nutný okamžitý a opakovaný výplach studenou vodou a neutralizačními roztoky. Na kyseliny se v tomto případě použije roztok jedlé sody (jedna lžička na sklenku vody), na zásady 1 - 2% roztok octa nebo citrónová voda. Může dojít k otoku sliznice dutiny ústní a hltanu. U těžšího postižení nutno zajistit protišoková opatření (viz 2.4.). - 71 -


Při poleptání jícnu a žaludku je nutné dát postiženému vypít větší množství vody. Zásadně se nesmí vyvolávat zvracení pro nebezpečí druhotného vlivu (především vdechnutí zvratků).

3.6.

Poranění očí

Postiženého ošetřovat vleže nebo polosedě, přidržovat mu hlavu. Při poranění pronikajícím do očního bulbu, nebo při krvavém poranění oka a jeho okolí sterilně krýt zavřené oko, šetrně zakrýt i druhé oko (zamezení pohybu očí). Cizí těleso v oku: Nikdy neodstraňovat pevně vězící, zaklíněná tělíska, nebo tělíska ulpívající na duhovce, rohovce nebo v oblasti zornice. Šetrně odstranit volně ležící tělíska ve spojivkovém vaku (gázou, čistým kapesníkem); tomu může předcházet vypláchnutí oka Ophtalmo-Septonexem či čistou vodou.

3.7.

Poranění elektrickým proudem

Projeví se buď přímým místním popálením nebo celkovými poruchami krevního oběhu, nervového systému, zástavou dýchání, zástavou krevního oběhu. Někdy může dojít i k nepřímému poranění z prudkého stažení svalu (přetržení šlach). 

Prvním krokem je vypnutí elektrického proudu či vyproštění postiženého za suché části oděvu, suchým dřevem apod. z ohroženého místa. Zachránce může být v blízkosti (na zemi ležícího) přetrženého vodiče vysokého napětí ohrožen (do vzdálenosti až 20 m) velkým potenciálním spádem (krokovým napětím).



Prvořadou pozornost nutno věnovat základním životním funkcím. V případě potřeby okamžitě zahájit oživování (viz 2.3.). Pokud je poškozený v bezvědomí, uloží se ve zotavovací poloze na boku (viz 2.2.).



Po provedení těchto základních úkonů se provede ošetření místních poškození (popálenin, zlomenin atd.).

3.8.

Tonutí

Bezodkladné zahájení oživování při zástavě dýchání, případně i krevního oběhu (např. ještě ve vodě, v loďce - viz 2.3.). Po obnovení základních životních funkcí uložit postiženého do stabilizované polohy (viz 2.2.) a nadále životní funkce kontrolovat. Zabránit druhotnému podchlazení.

- 72 -


4.

NEÚRAZOVÉ STAVY

4.1.

Mdloba

Při příznacích počínajícího kolapsu postiženého co nejrychleji uložit do polohy vleže nebo vsedě s předkloněnou hlavou mezi koleny. Uvolnit oděv, dbát o přísun čerstvého vzduchu, přiložit studený obklad na čelo. Pokud je postižený při vědomí, podat mu studený nápoj. V případě pádu a poruchy vědomí co nejrychleji uložit do polohy na zádech se zdviženými dolními končetinami. Do vertikální polohy posazovat postiženého postupně, podle jeho reakcí.

5.

OTRAVY

5.1.

Otravy požitím průmyslových škodlivin ústy. Poškozování částí těla vstřebáváním průmyslových škodlivin pokožkou

Při značkařské činnosti připadá v úvahu zřejmě jen potřísnění pokožky syntetickými ředidly či jejich náhodné požití. Na štítcích obalů těchto škodlivin bývají uvedena pravidla pro poskytnutí první pomoci při potřísnění kůže i při požití. Syntetické ředidlo (obsahuje frakci benzinu a aromatické uhlovodíky) či nitroředidlo (obsahuje aceton, toluen, etylacetát) odstraníme z pokožky otřením (odsátím, vysušením) kouskem dobře savé textilie, papírového ubrousku či toaletního papíru. Zbytky ředidla odstraníme opakovaným omytím vodou a mýdlem; pak postižené místo potřeme jakýmkoliv regeneračním krémem. Při požití ředidla nikdy nevyvoláváme zvracení, aby nedošlo např. k nežádoucímu vdechnutí této škodliviny a vážnému poškození dalších orgánů. Podáváme parafínový olej (Lafinol) nebo rozdrcené živočišné uhlí, které je většinou spíš k dispozici (5 –10 tablet) rozmíchané ve vodě. Je nutno zajistit co nejdříve výplach žaludku. Skvrny nátěrových hmot je nutné z pokožky odstranit bezodkladně, protože to přináší nejlepší výsledky. Stačí setřít barvu hadrem nebo jiným savým materiálem a její zbytek odstranit jakoukoliv ochrannou mastí či mastným regeneračním krémem. Pokud jsme znečištění včas nezpozorovali, tak zaschlou barvu odstraníme z pokožky až po příchodu domů po krátkém namočení v teplé vodě pomocí mýdla či intenzivněji mycí pastou (např. Solsaponem) nebo kartáčkem na ruce. Pak následuje opět použití regeneračního krému.

5.2.

Inhalační otravy

Ve značkařské praxi může jít především o příhody s organickými rozpouštědly (ředidly aj.). V lehčích případech, při výskytu nevolnosti nutno opustit místo se zvýšenou koncentrací par rozpouštědla. Postup v závažnějších případech:

- 73 -


S ohledem na vlastní bezpečnost vynést postiženého ze zamořeného prostoru nebo prostor dokonale vyvětrat. Dalšími opatřeními jsou 

u postižených v bezvědomí nebo při křečích zákaz podávání čehokoliv ústy; další postup pod heslem Bezvědomí (viz 2.2.). Nesnažit se mechanickým násilím tlumit křeče. Zajistit maximální klid v okolí nemocného (vypnout hudbu, ztlumit silné světlo);



u nespolupracujících postižených se zachovaným vědomím soustavná kontrola základních životních funkcí; zabránit šoku;



při zástavě dýchání zahájit kardiopulmonální resuscitaci (viz 2.3.)



neprodlené zajištění Zdravotnické záchranné služby; současně s informacemi předat předmětnou průmyslovou škodlivinu či obal po ní.

6.

BALÍČEK PRVNÍ POMOCI

Při každé značkařské akci v terénu je zapotřebí doplnit technické vybavení i nezbytnými zdravotnickými potřebami pro případné poskytnutí první pomoci. Vzhledem k tomu, že úrazy při značení jsou převážně drobnějšího charakteru, postačí vybavení jednoduché. Balíček první pomoci by měl obsahovat zejména: 

komplexní roztok jodu v alkoholu k desinfekci drobných kožních poranění (např. Jodisol), 3% procentní roztok peroxidu vodíku nebo Septonex,



náplast s polštářkem pro ošetření především menších řezných ran, které více krvácejí,



obinadlo hydrofilní sterilizované (šířka 5 cm, délka 5 m),



hotový obvaz č. 3 nebo 4,



trojcípý šátek pro univerzální použití při obvazování i těžších poraněních.

Doporučuje se případně tento balíček doplnit: 

Ophtal nebo Ophthalmo – Septonex,



elastickým obinadlem zejména pro použití k znehybnění podvrtnutého kloubu,



resuscitační rouškou pro použití při umělém dýchání,



obinadlem škrticím pryžovým (délka 70 cm),



rukavicemi pryžovými (latexovými) chirurgickými v obalu,



2 špendlíky zavíracími v antikorozní úpravě.

Balíček první pomoci musí být pravidelně doplňován. Rovněž musí být kontrolována doba použitelnosti vybraných prostředků první pomoci.

- 74 -


Změnový list dílu “C” Datum 2014-12-16

Číslo změny R1

Předmět změny

Týká se stran

Poznámky

Doplněn 1. odstavec. Doplněn 3. odstavec. Upraven 4. odstavec

13

- číslo cyklotrasy - dvě pojemnované trasy - 1 – 3 postupné cíle

Nový obr. 1

14

Směrovka CZT se základním textem

Nový obr. 6

18

- 75 -

SMĚROVKY A TABULKY TURISTICKÉ VÝVĚSNÍ MAPY BEZPEČNOST PRÁCE A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI PRVNÍ POMOC

Recommend Documents