SLUŽBĚ ČESKÉ REPUBLIKY CRISIS COMMUNICATION IN THE PRISON SERVICE OF THE CZECH REPUBLIC

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ a PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky

Katedra:

Studijní program: Sociální práce Penitenciární péče

Studijní obor:

KRIZOVÁ KOMUNIKACE ve VĚZEŇSKÉ SLUŽBĚ ČESKÉ REPUBLIKY CRISIS COMMUNICATION IN THE PRISON SERVICE OF THE CZECH REPUBLIC Bakalářská práce: 12–FP–KSS– 4012

Autor:

Podpis:

Zdeněk HERMAN

Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph. D. Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

Příloh

69

10

3

7

26

1

V Liberci dne: 23. dubna 2013

Čestné prohlášení Název práce:

Krizová komunikace ve Vězeňské službě České Republiky

Jméno a příjmení autora:

Zdeněk Herman

Osobní číslo:

P10000813

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 23. 04. 2013

vlastnoruční podpis Zdeněk Herman

Poděkování Rád bych poděkoval paní Mgr. Květuši Slukové Ph.D, za vedení mé bakalářské práce,

za odborné

připomínky

a cenné

rady,

které

vedly

ke zkvalitnění

předkládaného textu a také za trpělivost a podporu při tvorbě práce. Dále bych chtěl poděkovat příslušníkům VV Liberec za svědomité vyplnění dotazníků nutných k vypracování práce.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou krizové komunikace ve věznici. První, teoretická část, se věnuje tematice Vězeňské služby České republiky a jejími hlavními cíli. Zabývá se osobami ve výkonu vazby a ve výkonu trestu, osobnostními rysy a jejich specifikací. Dále je předkládán profil příslušníka Vězeňské služby České republiky včetně nutných znalostí a dovedností. V práci jsou předkládány teorie krizové komunikace, specifika krizové komunikace ve vazební věznici

v Liberci,

postupy

při krizové

komunikaci

a krizová

komunikace

při specifických mimořádných událostech v rámci Vězeňské služby České republiky. Součástí praktické části – navazující na teoretickou – je průzkum mezi příslušníky vazební věznice v Liberci, který se zaměřuje na jejich zkušenosti a znalosti ohledně krizové komunikace a míru, s jakou tuto dovednost využívají. Pro sběr dat byla použita metoda kvantitativního výzkumu. V dotaznících rozdaných ve Vazební věznici Liberec mě především zajímalo, jaké mají příslušníci znalosti ohledně krizových situací a krizové komunikace, zdali by dokázali vyjádřit postupy pro úspěšnou krizovou komunikaci a jak často tuto dovednost využívají přímo v praxi. V závěru práce byly získané informace vyhodnoceny a byly podány návrhy na zlepšení povědomí o této důležité dovednosti.

Klíčová slova vězeňská služba, výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, vězněná osoba, krizová komunikace, krizové situace, vzdělávání příslušníků.

Annotation, The bachelor thesis deals with the topis of crisis communication in prison. The first, theoretic part, concentrates on the work field of the Prison Service of the Czech Republic and the main goals of this organization. i tis dealing with persons in custody and imprisonment, thein personal traits and their specifications. Further, a profile of the Prison Service of the Czech Republic member is presented, including necessary knowledge

and skills. The paper presents the theory of crisis

communication, specifics crisis communication in prison in Liberec, procedures of crisis communication and crisis communication in specific incidents within the Prison Sešrvice of the Czech Republic. The practical part – building on the theoretical – is a survey among members of Liberec prison, which focuses on their experiences and knowledge about crisis communication ant the lelev at which is this skill used.

Data fot the investigation were acquired by quantitive methods. i was particularly interested in what knowledge about emergency situations and crisis communication members have, if they could express procedures of successful crisis communication and how often they use this skill. In conclusion were obtained informations evaluated and suggestions were made to improve the awareness of this important skill.

Key words prison service, imprisonment, custody, prisoner, crisis communications, crisis situations, education of Prison Service members.

Obsah 1

Použité zkratky ................................................................................................................. 10

2

Úvod.................................................................................................................................. 11

3

Teoretická část .................................................................................................................. 12

4

Vymezení Vězeňské služby ČR ........................................................................................ 12

5

4.1

Organizační struktura ................................................................................................ 12

4.2

Úkoly vězeňské služby .............................................................................................. 14

Penologie .......................................................................................................................... 15 5.1

6

Trestání ...................................................................................................................... 15

Věznění ............................................................................................................................. 16 6.1

Výkon vazby.............................................................................................................. 16

6.2

Výkon trestu odnětí svobody ..................................................................................... 18

6.2.1 7

Typy věznic ........................................................................................................ 19

Osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody............................................ 23 7.1

Vězněná osoba ........................................................................................................... 23

7.2

Příčiny delikventního chování ................................................................................... 24

7.3

Osobnostní rysy ......................................................................................................... 25

7.4

Specifika vazebně vězněných osob ........................................................................... 26

8

Příslušník Vězeňské Služby České Republiky ................................................................. 28

9

Krizová komunikace ......................................................................................................... 32 9.1

Vymezení krizové komunikace ................................................................................. 32

9.2

Teoretické modely krizové komunikace ................................................................... 32

9.2.1

Teorie vnímání rizika ......................................................................................... 33

9.2.2

Teorie negativní dominance ............................................................................... 33

9.2.3

Teorie mentálního ohlušení ................................................................................ 33

9.2.4

Teorie ovlivnění důvěry ..................................................................................... 34

9.3

Krizová komunikace ve Vazební věznici Liberec ..................................................... 34

9.3.1

Krizové řízení ..................................................................................................... 34

9.3.2

Krizové situace a mimořádné události v rámci VS ČR...................................... 35

9.3.3

Krizová komunikace .......................................................................................... 37

9.3.4

Postup při krizové komunikaci........................................................................... 37

9.3.5

Komunikace s vězněnou osobou ........................................................................ 41

9.3.6

Hromadná vystoupení ........................................................................................ 41

9.3.7

Zabarikádování se na cele .................................................................................. 42

9.3.8

Krizová komunikace tváří v tvář ........................................................................ 43

10

Praktická část ................................................................................................................ 44

11

Základní předpoklady.................................................................................................... 44

11.1

Základními předpoklady jsou: ................................................................................... 44

11.2

Předpoklad ................................................................................................................. 44

12

Použitá metoda .............................................................................................................. 45

13

Popis výzkumného vzorku ............................................................................................ 45

14

Vyhodnocení dotazníku ................................................................................................ 46

14.1

Povinnosti a pracovní náplň jednotlivých oddělení .................................................. 47

14.1.1

Strážní ................................................................................................................ 47

14.1.2

VISS – Vrchní inspektor strážní směny ............................................................. 48

14.1.3

Eskortní oddělení ............................................................................................... 48

14.1.4

Předváděcí skupina............................................................................................. 48

14.1.5

Dozorci ............................................................................................................... 49

14.1.6

IDS – Inspektor dozorčí služby .......................................................................... 49

14.1.7

Vrchní dozorci .................................................................................................... 49

14.1.8

Dozorci výkonu vazby a trestu ........................................................................... 49

14.1.9

Dozorce na pracovišti ......................................................................................... 50

14.2

Vyhodnocení odpovědí .............................................................................................. 50

14.2.1

Složení respondentů dle věku............................................................................. 50

14.2.2

Složení respondentů dle délky služebního poměru ............................................ 51

14.2.3

Předpoklad č. 1 ................................................................................................... 52

14.2.4

Předpoklad č. 2 ................................................................................................... 53

14.2.5

Předpoklad č. 3 ................................................................................................... 55

14.2.6

Předpoklad č. 4 ................................................................................................... 57

15

Vyhodnocení předpokladů ............................................................................................ 58

15.1

Předpoklad č. 1 .......................................................................................................... 58

15.2

Předpoklad č. 2 .......................................................................................................... 59

15.3

Předpoklad č. 3 .......................................................................................................... 59

15.4

Předpoklad č. 4 .......................................................................................................... 59

15.5

Shrnutí předpokladů .................................................................................................. 59

16

Závěr ............................................................................................................................. 61

17

Návrh opatření týkající se školení příslušníků .............................................................. 61

18

Přínos bakalářské práce ................................................................................................. 62

19

Seznam literatury a informačních zdrojů ...................................................................... 63

20

Seznam příloh................................................................................................................ 66

20.1

Příloha č. 1 dotazník .................................................................................................. 67

1

Použité zkratky

ČR

Česká republika

GŘ VS

Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky

IDS

Inspektor dozorčí služby

ISS

Inspektor strážní služby

ISS – OS

Inspektor strážní služby na operačním středisku

IVVS

Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky

IZS

Integrovaný záchranný systém

KK

Krizová komunikace

KŘ PČR

Krajské ředitelství Policie České republiky

MŮ

mimořádná událost

NGŘ

Nařízení

generálního

ředitele

Vězeňské

služby

republiky NŘVV

Nařízení ředitele vazební věznice

OČTŘ

orgány činné v trestním řízení

VISS

Vrchní inspektor strážní služby

VS ČR

Vězeňská služba České republiky

VTOS

výkon trestu odnětí svobody

VV

výkon vazby

VVL

Vazební věznice Liberec

ZOP

základní odborná příprava

ZVOVVaT

Zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu

10

České

2

Úvod Tématem mé bakalářské práce je problematika krizové komunikace

ve Vězeňské službě České republiky. Toto téma jsem si zvolil proto, že v současné době pracuji jako dozorce ve vazební věznici v Liberci a s touto problematikou se tak denně setkávám. Zvolené téma mi přinese bližší poznatky o názorech, schopnostech a znalostech kolegů a pomůže mi určit, na jaké úrovni se nachází jejich pojem o dané problematice. U příslušníka vězeňské služby obecně je v rámci jednotlivých postupů kladen velký důraz na etické a právní povědomí, aby každý zaměstnanec věděl, jak má svoji práci vykonávat, co smí a co je nepřípustné. Kvalifikovaným příslušníkem se stává až po několika letech, kdy se teoretické znalosti adekvátně spojí s praktickou činností. Když však nastane krizová situace, hlavní je ji vyřešit a nezáleží na tom, zdali příslušník má potřebné dovednosti zvládnuté či nikoli. Proto se reálné postupy při těchto situacích liší. Díky tomu, aby příslušník s vězněnými osobami jednal adekvátně, je nutné celoživotní vzdělávání v komplexních dovednostech. Mezi takové dovednosti patří i krizová komunikace. Na základním školení každého příslušníka se probírá pouze okrajově nebo vůbec a příslušníci tak mají šanci tuto dovednost rozvíjet pouze praktickými postupy. Je jasné, že tyto postupy se budou lišit oddělení od oddělení. Vězněné osoby si od roku 1993 zvykli na komfort a díky většímu počtu násilníků a narkomanů se i zvyšuje jejich agresivita vůči personálu. Prakticky každý kontakt s vězněnou osobou tak může znamenat krizovou situaci. Proto považuji znalost této dovednosti v tomto prostředí za zásadní. Správné zvládnutí takovéto situace může zamezit větším škodám na zdraví či majetku Cílem práce není jen monitorovat znalosti a schopnosti příslušníků v dané tématice, ale také se zaměřit na to, zdali byli proškoleni a pokud ne, zdali by o proškolení měli zájem. Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky nabízí mnoho školení, ať teoretických nebo praktických, které by měli napomoci k celoživotnímu vzdělávání příslušníků. Tato školení by mohla přispět k většímu „klidu“ ve věznicích a měla by napomoci zvládat tyto krizové situace jinak než donucovacími prostředky.

11

3

Teoretická část Úkolem teoretické části je přiblížit základní zásady a úskalí krizové

komunikace. Práce se bude zabývat vymezením prostředí Vězeňské služby České Republiky (dále jen VS ČR), problematiky psychologie osob ve výkonu vazby (dále jen VV) a ve výkonu trestu odnětí svobody (dále je VTOS) a psychologie osob, kteří se nacházejí v situaci, kdy musí zvládnout krizovou komunikaci. V další části budeme podrobně rozebírat specifika krizové komunikace v rámci VS ČR.

4

Vymezení Vězeňské služby ČR Vězeňská služba vznikla na základě zákonu č. 555/1992 Sb., o Vězeňské

službě a Justiční stráži České Republiky s účinností od 1. ledna 1993. do této doby oblast vězeňství zabezpečoval Sbor nápravné výchovy. VS ČR má statut ozbrojeného bezpečnostního sboru a jeho zaměstnanci se řídí zákonem č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V čele VS ČR stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti.

4.1

Organizační struktura Jak již bylo předesláno, VS ČR náleží pod správu resortu ministerstva

spravedlnosti. Generální ředitelství je řídícím orgánem VS ČR, metodicky spravuje všechny podřízené organizační jednotky (věznice, vazební věznice, detenční ústavy, institut vzdělávání VS ČR, střední odborné učiliště, zotavovny).

12

Obrázek 1: Organizační jednotky

Obrázek 1 ukazuje organizační jednotky ve správě ministerstva spravedlnosti v rámci VS

ČR

(Všeobecná

prezentace

VS

ČR,

http://vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/prezentace%20%C4%8CR/120210 _VSCR_vseobecna_WEB.pdf).

Vězeňská stráž zajišťuje ochranu a střežení věznic a vazebních věznic a osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. Pořádek mimo věznice a vazební věznice, avšak v budovách pod správou ministerstva spravedlnosti, zajišťuje Justiční stráž (soudní budovy, budovy ministerstva, státní zastupitelství, atd.). Další součástí je Správní služba, která zahrnuje správní, ekonomickou, zdravotní a vzdělávací činnost. V současné době správní službu zajišťují civilní zaměstnanci (dříve – před rokem 2006 byli tito zaměstnanci také ve služebním poměru).

13

Obrázek 2: Organizační struktura VS ČR

Obrázek č. 2 ukazuje organizační strukturu VS ČR dle nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých

složek

(Všeobecná

prezentace

VS

ČR,

http://vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/prezentace%20%C4%8CR/120210 _VSCR_vseobecna_WEB.pdf)

4.2

Úkoly vězeňské služby Hlavními úkoly vězeňské služby je zajišťování výkonu vazby, výkonu trestu

odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence. Zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a budovách Ministerstva spravedlnosti. Za prvotní poslání vězeňské služby považujeme střežení všech druhů věznic. V rámci těchto organizačních jednotek se zaměstnanci řídí specifickými zákony, nařízeními a vyhláškami, které musí být z hlediska zákonnosti striktně dodržovány. Mimo jiné VS ČR vytváří pracovní a jinou účelovou činnost pro vězněné osoby. (Zákon č. 555/1992 SB. o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, § 1,2). 14

5

Penologie Penologii charakterizujeme jako vědu zabývající se trestem a trestáním.

Zabývá se analyzováním sociálně psychologických procesů u pachatele trestných činu a efektivností všech druhů trestů. Vězeňská služba má povinnost podílet se na výzkumu v oblasti penologie a následném zapojování východisek do praxe. (Černíková 2008, str. 12-13)

5.1

Trestání Trest byl původně přijat jako opatření proti osobám, které porušovaly

nebo nedodržovaly normy uznávané danou společností. Tato opatření se historicky lišila a v současné době jím jsou výkon trestu nebo alternativní tresty. Trest se historicky vyvíjel z práva pomsty. Postupem času se vyvíjely instituce, zabývající se trestem a trestáním. Místo mrzačících trestů se začaly používat tresty uvězněním. První věznice vznikaly v budovách hradů, klášterů nebo pevností. Zásadní humanizace na našem území se děly až na začátku 19. století, kdy byly Františkem Josefem Řezáčem sepisovány první knihy zabývající se vězněním. Vznikem samostatného Československa došlo i k modernizaci vězeňství. (Sochůrek, 2008) Ještě do nedávna se české soudnictví řídilo zákonem č. 140/1961 Sb. Trestní zákoník vymezoval účel trestu jako ochranu společnosti před pachateli trestných činů, dalším účelem bylo zabránit pachatelům trestných činů páchat další trestnou činnost, výchovně působit jak na pachatele, tak na ostatní členy společnosti (Zákon č. 140/1961, § 23, ve znění pozdějších předpisů). (Sochůrek, 2008) V současné době je v platnosti nový trestní zákoník č. 40/2009. na novém trestním zákoníku se pracovalo přes 15 let. Hlavním důvodem byla zastaralost starého trestního zákoníku. Zákon č. 40/2009 přináší dva nové tresty – trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Obecně klade větší důraz na ochranu života, majetku a dalších individuálních práv, namísto ochrany státu.

15

6

Věznění Pro naše účely se zaměříme pouze na výkon vazby a výkon trestu odnětí

svobody. Podle ukazatelů dostupných na portálu VS ČR (www.vscr.cz) se počty vězněných osob neustále zvyšují a většina věznic jsou nad kapacitním maximem. Graf 1: Průměrné stavy vězněných osob od roku 2000 do roku 2011

Graf 1 ukazuje průměrný vývoj všech vězněných osob v ČR (Současný stav v levém dolním rohu, aktualizace k 31. 7. 2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/onas/zakladni-informace-4/vybrane-ukazatele-ve-vyvoji-10189).

6.1

Výkon vazby Výkon vazby se provádí ve vazebních věznicích, kterých je v ČR deset.

Do vazby může být obviněný vzat, pokud soud rozhodne, že je splněna alespoň jedna podmínka důvodu vazby uvedena v trestním řádu v § 67.

16

Důvody vazby: 

a) útěková („u kterého je důvodné podezření, že uprchne

nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu samotnému, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stále bydliště nebo mu hrozí vysoký trest“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67). 

b) koluzní („u kterého je důvodné podezření, že bude působit

na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67). 

c) předstižná („u kterého je důvodné podezření, že bude

opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval, nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v průběhu rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67). Vazebně vězněné osoby jsou ubytovány na celách, které opouštějí pouze v nutných případech a vždy pod dohledem příslušníka VS ČR. Během pobytu ve vazební věznici je na obviněného pohlíženo, jako by byl nevinen, avšak během výkonu vazby smí být obviněný podroben určitým omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu a k zachování vnitřního pořádku a bezpečnosti (Zákon 293/1993, o výkonu vazby, § 2). Obviněný je povinen řídit se Vnitřním řádem dané věznice, Zákonem

o výkonu vazby a Vyhláškou

Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu vazby.

17

Graf 2: Průměrné stavy obviněných od roku 2000 do roku 2011

Graf 2 ukazuje průměrný vývoj vazebně vězněných osob v ČR (Současný stav v levém dolním rohu, aktualizace k 31. 7. 2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi19/o-nas/zakladni-informace-4/vybrane-ukazatele-ve-vyvoji-10189).

6.2

Výkon trestu odnětí svobody Výkon trestu odnětí svobody se provádí ve věznicích, kterých je v ČR 26,

ve vazebních věznicích, kterých je 10, a výjimečně v detenčních ústavech, které jsou v současné době 2. Věznice se dělí do čtyř typů podle způsobu vnější ostrahy, jejíž prostředky jsou zpravidla technické, stavebnětechnické a zabezpečovací. Úkolem zabezpečení je zabránit vězněným osobám v útěku a zajistit co možná největší bezpečnost uvnitř objektu a v jeho bezprostředním okolí. Jednotlivé typy věznic se mohou prolínat a mohou tak v jedné věznici vykonávat trest 2 typy odsouzených. Trest se vykonává nejen ve věznicích, ale i ve vazebních věznicích, které splňují kritéria nejvyššího stupně zabezpečení.

18

Graf 3: Průměrné stavy odsouzených od roku 2000 do roku 2011

Graf 3 ukazuje průměrný vývoj osob ve výkonu trestu odnětí svobody v ČR (Současný

stav

v levém

dolním

rohu,

aktualizace

k 31.

7.

2012)

(http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/vybraneukazatele-ve-vyvoji-10189).

6.2.1 Typy věznic Věznice s dohledem – „A“ Jedná se o nejmírnější trest a dlouhodobě je v tomto typu věznice nejméně odsouzených. Umísťují se sem odsouzení za neúmyslné trestné činy. V prostorách věznice se zpravidla pohybují bez omezení a pracují na pracovištích mimo věznici. V mimopracovní době se odsouzeným umožňuje pohyb mimo věznici a to za účelem kulturních,

sportovních

a výchovných

akcí,

k návštěvám

zdravotnických,

rehabilitačních a obdobných zařízení (ředitel věznice rozhodne, zdali bude doprovázen zaměstnancem VS ČR). Návštěvy odsouzených jsou realizovány bez přítomnosti zaměstnance VS ČR a odsouzenému může být jednou za 14 dní povoleno opuštění věznice až na 24 hodin. 19

Věznice s dozorem – „B“ Do věznic s dozorem se zařazují odsouzení, kteří spáchali úmyslný trestný čin, jehož trestní sazba nepřevyšuje 2 roky, nebo spáchali neúmyslný trestný čin, ale již dříve byli za úmyslný trestný čin odsouzeni. V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance. Některým odsouzeným může být povolen „volný pohyb“ bez dozoru (za účelem vnitřní údržby – úklid, atd.). Pracují na pracovištích mimo věznici, kde, pokud ředitel nestanoví jinak, jsou kontrolováni zaměstnancem. Na povolení ředitele také mohou opouštět věznici za účelem návštěvy lékaře, zdravotnického zařízení, kulturních a jiných akcí. Návštěvy se provádějí bez dohledu zaměstnance a opuštění věznice až 24 hodin je možné jednou za měsíc. Věznice s ostrahou – „C“ Zpravidla se do věznic s ostrahou umísťují odsouzení, kteří spáchali úmyslnou trestnou činnost a nesplňují podmínky pro zařazení do věznice typu „A“ nebo „B“. Dlouhodobě se jedná o typ věznice s nejvyšším počtem odsouzených. V prostorách věznice se pohybují organizovaně a pod dohledem zaměstnance VS ČR. Odsouzenému může být povolen volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů. Mohou pracovat na vnitřních pracovištích nebo na pracovištích mimo věznici, kde jsou střeženi příslušníky VS ČR. U odsouzených, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí, může být povolena práce na vnějších nestřežených pracovištích. Zde musí být prováděna kontrola zaměstnancem jednou za 45 minut. Návštěvy se uskutečňují pod dohledem zaměstnance VS ČR. Opuštění věznice může být povoleno jednou za dva měsíce pouze odsouzeným, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí nebo těm, kteří jsou umístěni ve výstupním oddělení (před koncem výkonu trestu). Věznice se zvýšenou ostrahou – „D“ Věznice typu „D“ je nejpřísnějším typem věznice u nás. Standardně se tito odsouzení nacházejí ve věznicích Mírov a Valdice. Umísťují se sem odsouzení, kteří v posledních 5 letech uprchli z VV nebo VTOS anebo jejich trest převyšuje hranici 20

osmi let a spáchali zvlášť závažný trestný čin, jsou odsouzeni k doživotnímu trestu, nebo spáchali trestný čin jako členové organizované skupiny (Zákon č. 40/2009, § 56 trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Pohyb odsouzených se realizuje výhradně pod dohledem příslušníka VS ČR. Práci vykonávají na pracovištích, umístěných ve věznici nebo přímo v celách. Dohled je nutný nejméně jednou za 30 minut. Odsouzeným není povolen žádný volný pohyb a návštěvy se provádějí pod dohledem příslušníka VS ČR. Graf 4: Stavy odsouzených dle typu věznice od roku 2000 do roku 2011

V grafu 4 je znázorněn poměr zastoupení odsouzených v jednotlivých typech věznic od roku 2000 do roku 2011 (v levém dolním rohu je stav aktualizovaný k 31. 7. 2012)

(http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/vybrane-

ukazatele-ve-vyvoji-10189). Specializované typy věznic a oddělení výkonu trestu Standardní členění do typů věznic je nedostatečné, proto existují i věznice nebo oddělení v rámci věznic, které pojímají specifické odsouzené. Separace těchto 21

odsouzených je nutná z hlediska věku, pohlaví, rodinného statusu (matka s dítětem do 3 let), neschopnosti pracovního zařazení nebo psychických onemocnění. Specializovanými věznicemi jsou v ČR: Věznice pro mladistvé – zde vykonávají trest odnětí svobody osoby od 15 do 18 let. Odsouzený může ve věznici zůstat i po dovršení 18 let (pokud mu nezbývá delší trest odnětí svobody nebo nenarušuje účel výkonu trestu). Věznice pro ženy – jsou zřízeny, aby byly ženy odděleny od mužů. V jedné věznici se nacházejí oddělení, která kopírují typy věznic A, B, C, D. V současné době se jedná o věznice v Opavě, Světlé nad Sázavou a v Domově sv. Karla Boromejského a Velké přílepy v rámci VV Praha - Ruzyně. Věznice pro matky s dětmi – jedná se o specifický typ věznice (v současné době pouze oddělení ve Světlé nad Sázavou), kde mohou matky během výkonu trestu za přesně daných podmínek pečovat o své dítě do tří let věku. Specializovanými odděleními (SpO) věznic v ČR jsou: Oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné vězně – jedná se o odsouzené v důchodovém věku, nebo fyzicky postižené takovým způsobem, že jim není umožněno pracovat (tělesně postižení, upoutaní na lůžko, slepci, atd.). Oddělení pro tyto typy osob se nacházejí např. v Liberci, Karviné, Pardubicích a Břeclavi. Oddělení pro závislé na alkoholu nebo drogách – v těchto odděleních vykonávají trest odnětí svobody osoby, které mají nařízeno ústavní protialkoholické léčení nebo protitoxikomanické léčení, anebo ti, kteří se do léčby dobrovolně přihlásili. Toto oddělení se nachází v Heřmanicích, Rýnovicích nebo Bělušicích. Oddělení pro odsouzené sexuální devianty – jsou zřízena pro odsouzené, u nichž je diagnostikována nějaká sexuální deviace. V průběhu výkonu trestu jsou podrobováni

ochranné

sexuologické

léčbě

pod dohledem

specializovaných

odborníků. Toto oddělení se nachází v Kuřimi. Oddělení pro odsouzené trpící poruchami osobnosti – zde jsou umísťovány osoby s poruchami osobnosti nejen z biologických příčin, ale

22

i v důsledku užívání návykových látek. Využívají se zde zejména pracovní terapie a skupinové terapie. Oddělení je zřízeno např. v Novém Sedle, Ostrově nad Ohří, Příbrami, Znojmu, Valdicích, Všehrdech nebo Rýnovicích Oddělení pro odsouzené trpící mentální retardací – oddělení nalezneme například ve Stráži pod Ralskem, Vinařicích, Karviné nebo v Heřmanicích. O odsouzené se stará specializovaný personál včetně proškolených příslušníků VS ČR. Oddělení pro osoby se závažnými poruchami chování – oddělení tohoto typu se nachází např. v Horním Slavkově, Mírově, Liberci nebo ve Valdicích. Sem jsou umísťovány osoby, které se chovají velice agresivně a jsou nebezpečné pro sebe i své okolí. Nemocniční oddělení - nachází se v Brně, kam se umísťují hlavně psychicky problémoví jedinci (oddělení psychiatrie) a v Praze – Pankrác, kde se nachází standardní nemocniční zařízení pro vězně. Doživotně odsouzení nebo vězni s výjimečnými tresty – pro tento druh vězňů jsou v současné době upraveny pouze dvě věznice – Mírov a Valdice. Zacházení s těmito osobami je jednou z nejnáročnějších. Je to způsobeno tím, že tyto osoby nemají co ztratit a většinou jsou nějakým způsobem odchýlení od normálu. Může se jednat buď o vážné poruchy chování, psychózy a jiná onemocnění, nebo se může jednat o osoby nadprůměrně inteligentní. (www.vscr.cz)

7

Osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu

odnětí svobody 7.1

Vězněná osoba Vězněné osoby chápeme jako osoby ve VV i VTOS. pro aplikaci správné

krizové komunikace je nutné vědět, jaké osoby jsou ve věznicích zařazeny, jaké jsou obecně jejich osobnostní rysy, jaké mají vzorce chování a jak hluboko jsou

23

zakořeněné. Vězněné osoby myslí, jednají a chovají se jinak než majoritní společnost. Obecně lze trestnou činnost chápat jako projev poruchy sociálně-adaptačních schopností a dovedností. Pachatelé trestné činnosti, potažmo odsouzení, nejsou schopni plnit základní očekávání a požadavky společnosti. Chybí jim správný náhled na to, co způsobili, proto svých činů nelitují a ani neusilují o změnu sebe sama. Díky tomu se v dnešní době ocitají na okraji společnosti. Je to také způsobeno tím, že jsou tyto osoby sankcionovány nejen VTOS, ale i po skončení trestu (labeling, zápis v trestním rejstříku). Pokud bychom měli dle procentuelního zastoupení určit, jak v současné době vypadá člověk páchající trestnou činnost, vypadal by dle Vágnerové takto: Jednalo by se o muže (jsou odsouzeni šestkrát až desetkrát častěji než ženy) ve věku do třiceti let (nejčastěji se jedná o osoby v rozmezí adolescentního věku a věku mladé dospělosti), tato osoba by měla nižší vzdělání (obvykle se jedná o vzdělání bez jakékoli profesní kvalifikace) a je příslušníkem nižší sociální vrstvy ve větším městě (ve větších městech se páchá až pět krát více trestných činů, než mimo města). (Vágnerová, 2008)

7.2

Příčiny delikventního chování Osoby páchající trestnou činnost (později odsouzení) mají velice často

nějakou odchylku, která je odlišuje od standardní společnosti. Tyto odchylky mohou být dány vrozeně, velmi často s poruchami učení nebo špatnou výchovou, neboli souhrnně - vlivy prostředí. Některé osoby potřebují ke svému delikventnímu chování určitý „spouštěč“ – situační faktor. Vrozené vlivy (genetické dispozice nebo prenatální poškození centrální nervové soustavy) jsou příčinou delikventního chování až z padesáti procent. Můžeme hovořit o tom, že se člověk narodí s určitým souborem vlastností, které by ho mohly k něčemu předurčovat, avšak sami vlastnosti se rozvijí směrem, který je dán výchovou, tudíž není možné říci, že tyto vlastnosti zaručeně vedou k delikventnímu chování. Mezi vlastnosti, které bez správného vedení toto delikventní chování podporují, patří například impulzivita, dráždivost, obtíže při zvládání stresových a zátěžových situací a frustrací. (Vágnerová, 2008)

24

Jak již bylo řečeno, jako hlavní význam delikventního chování chápeme vlivy prostředí a to hlavně v dětství a v dospívání. V dětství má největší význam rodina, která má na formování zásad a psychiku dítěte největší vliv. Pokud je však rodina silně disharmonická a jeden nebo oba rodiče se dopouští trestné činnosti, nebo asociálního chování vůči svému okolí a členům rodiny (citové strádání, fyzické týrání, zneužívání, užívání drog, využívání dítěte k páchání trestné činnosti), je dítě poznamenané a do budoucnosti je velká pravděpodobnost, že tyto vzorce chování pojme za své a v dospělosti se bude dopouštět stejných prohřešků. V případě, že dětství neprobíhalo harmonicky, hledá dítě východisko mezi svými vrstevníky. Obvykle se děti stydí za disharmonickou rodinu, a proto si nacházejí vrstevníky se stejnými problémy. Dospívající děti pak utvoří party, které na ně mají obdobný vliv jako rodina, s tím rozdílem, že je zde asociální chování nejen uznáváno, ale je ceněno. V dospívání mívají tyto party první problémy se zákonem (adolescentní věk). (Vágnerová, 2008) Třetí příčinou delikventního chování může být tzv. situační faktor. Tito pachatelé sice mají špatné vzorce chování, ale mají určité sebeovládání. Za určitých situací, kdy se objeví jakýsi „spouštěč“ toto sebeovládání ztrácí a dopouští se delikventního jednání. Za „spouštěč“ můžeme označit opilost, vliv návykové látky, pocit snadnosti, dostupnost cíle, atd. (Vágnerová, 2008)

7.3

Osobnostní rysy Osoby páchající trestnou činnost mají specifické prožívání, uvažování

a chování, které je odlišuje od majoritní společnosti. Jejich prožívání je často extrémní se sklonem k výbušnosti, popudlivosti a afektivnímu jednání. Jsou emočně nestabilní a citově proměnliví, díky čemuž mají problémy v mezilidských vztazích. Mají problémy s empatií a soucitem, navenek vystupují podrážděně a mrzutě. Mezi vězněnými nacházíme značné množství osob s podprůměrnou inteligencí. Důvody nalezneme už ve školním období. Pokud dítě ve škole inteligenčně nevyniká, ba naopak, mají ostatní děti tendenci ho zesměšňovat, a pokud toto propojíme s rodinnými problémy, kdy dítěti doma rodiče s touto psychickou zátěží nijak nepomohou, pomůže si dítě samo. Většinou se zviditelňuje silou a tím si zvedá sebevědomí, což později uplatňuje i během standardních 25

sociálních vztahů. Mezi odsouzenými se nachází také několik nadprůměrně inteligentních jedinců. U nich jsou důvody odsouzení různé, původem však bývá, že si myslí, že díky své chytrosti a vynalézavosti na jejich trestnou činnost nikdo nepřijde. Celkově můžeme říci, že tyto osoby nejsou často schopny adekvátně zvážit všechna rizika a následky svého jednání. Často žijí pouze v přítomnosti a nezabývají se minulostí ani budoucností. Nejsou schopni kriticky myslet a mají tendence k přehnanému optimismu, díky čemuž se deformuje vnímání rizika. Spojuje je egocentrismus, zajímají se pouze o vlastní prospěch, je jim jedno, koho využijí, co slíbí a nesplní, nemají prakticky žádné morální zásady a z trestných činů se nedokážou poučit. Většina odsouzených je toho názoru, že se ve vězení ocitla jen proto, že se někde něco zvrtlo, ale jsou přesvědčeni, že vědí, kde udělali chybu. Proto převládá fráze: „Příště to udělám lépe“. (Vágnerová, 2008) Chápání je pro majoritní společnost až nepochopitelně odlišné. Mají rádi pocit moci. Převážně nadřazují sílu nad inteligenci. Chovají se asertivně až agresivně, jednají často nepřiměřeně emotivně a impulzivně. Trpí problémy se sebeovládáním, díky čemuž často ztrácejí zábrany (v afektu, po požití alkoholu, po užití návykových látek). V zátěžových situacích jednají zkratovitě a agresivně a těžce hledají správná řešení. (Vágnerová, 2008) Kromě tohoto modelového příkladu se ve věznicích a vazebních věznicích setkáváme i se specifickými typy vězněných osob. Některé věznice mají pro tento typ odsouzených speciální oddělení (viz výše). Tyto osoby bývají nejproblémovější, protože díky jejich „postižení“ není možné odhadnout, jakým způsobem budou reagovat, jak se budou chovat nebo jednat. Nejrizikovější jsou osoby trpící poruchami osobnosti, osoby se závažnými poruchami chování, mentálně retardovaní a odsouzení k doživotním nebo dlouhým trestům. (Vágnerová, 2008)

7.4

Specifika vazebně vězněných osob Pro naše účely budeme rozlišovat vazebně vězněné osoby na dva typy osob

a to na osoby, které jsou vězněny vůbec poprvé, a osoby, které již věznění nebo VTOS absolvovaly. Je nutné si také uvědomit, že lidé ve VV mohou být vězněni pouze ze tří důvodů uvedených výše (§ 67/a, b, c; trestní řád). To znamená, že jsou do vynesení rozsudku nevinní. Bohužel pro ně, je podmínkou výkonu vazby 26

to, že musí dodržovat zákony a nařízení, které z VV vyplývají (zákon o výkonu vazby, řád výkonu vazby, vnitřní řád věznice, atd.). Jejich součástí je i to, že mají povinnost se podrobit nezbytným úkonům, které pro ně nemusí být vždy zcela příjemné (důkladné osobní prohlídky, prohlídky věcí, zdravotní prohlídky, atd.), navíc je spousta věcí zakázaná (mobilní telefon, alkohol, drogy, tlakové nádoby, atd.) a jiné věci jsou těžko dostupné nebo za odměnu (televize, rádio, nákup potravin, tabáku, atd.). Mnohdy díky těmto povinnostem a zákazům může narůstat pocit omezenosti, svázanosti, nudy z čekání a bezmocnosti, to samozřejmě vede ke stresu a zkratkovitému jednání. U osob, které již byli ve VTOS je chování obdobné jako u recidivistů ve výkonu trestu (viz výše). Jejich komunikace bývá účelová a prospěchářská, rádi komunikují jak s personálem tak s obviněnými na podobné úrovni (dělají to proto, aby se pokusili získat výhodu, dohodnout výměnu tabáku, kávy a jiných ceněných komodit ve věznici). Ti, kteří ve VTOS ještě nebyli, jsou pro ně méněcenní a podléhají jakému si labelingu (slangově je nazývají jako „prvolepenky“). Jelikož je výkon vazby realizován v rámci celového režimu, snaží se tito dostávat z cely co možná nejčastěji – k lékaři, k zubaři, na vycházky, či na sportovní nebo zájmové aktivity. (Vágnerová, 2008) Pro osoby, které vězněné nikdy nebyly, je tato situace psychicky velice náročná. Díky vlivům prostředí a okolnostem pociťují strach, úzkost, nejistotu z budoucnosti a absolutní ztrátu soukromí. Důsledkem šokové reakce ze změny je často obranná reakce. Charakter takové reakce je podmíněn životním zkušenostem, psychickému a fyzickému stavu každého obviněného. Může se jednat o reakce s tendencí k agresi nebo s tendencí k úniku. Agrese bývá v těchto případech zaměřená jak na sebe tak na své okolí (spoluvězni, personál věznice). Z tohoto důvodu může docházet ke krizovým a mimořádným situacím (napadení spoluvězně, autoagrese projevující se suicidiálním jednáním). Únikové tendence většinou vycházejí z depresí a úzkostí. Často se jedná o uzavření se do sebe, kdy obviněný přestane komunikovat a reagovat na okolní svět, úniky do fantazie nebo pokusy o sebevraždu. V tomto případě se standardně nejedná o „demonstrativní“ sebevraždu, ale často o promyšlenou a rychlou potřebu úniku z krizové situace, nutno dodat, že bohužel i poměrně úspěšnou. (Vágnerová, 2008)

27

8

Příslušník

Vězeňské

Služby

České

Republiky Zaměstnání příslušníka VS ČR je považováno za jedno z nejnáročnějších a nejvíce stresových. V současné době je průměrný stav příslušníků VS ČR (včetně vedoucích funkcionářů a příslušníků na GŘ VS, kteří se přímo výkonu vězeňství neúčastní) okolo 7 000, kdežto průměrný stav vězněných osob se pohybuje okolo 23 000. Navíc je dlouhodobě většina věznic přeplněna, což můžeme vidět v tabulce č. 5.

28

Tabulka 1: Ukazatel stavu ubytovacích kapacit v jednotlivých věznicích VS ČR.

V tabulce 1 je naznačen červený rámeček, kde jsou vepsány ukazatele procentuální naplněnosti

věznic

a vazebních

věznic

VS

ČR.

(http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/M%C4%9Bs%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3 %A1%C5%A1en%C3%AD%20/2012/MSH09-2012.pdf). Stres vychází hlavně z jednání s vězněnými osobami a prostředí, ve kterém se práce vykonává. Velice náročné jsou přechody ze situace, kdy se prakticky nic neděje do situace, kdy jde o čas a o život. Navíc při krizové situaci ani při standardním výkonu služby nesmí příslušník pochybit, protože by mohl ohrozit zdraví svoje nebo jiných osob. Proto musí být všichni příslušníci na službu perfektně 29

připraveni a být si vědomi toho, co se může stát. Ne každý se proto může stát příslušníkem. Uchazeč musí před přijetím prokázat splnění maturitní zkoušky a svoji bezúhonnost (výpis z trestního rejstříku). Dále je nutné absolvování psychických testů (několikahodinové testy zaměřující se na logiku, osobnostní předpoklady, návyky, povahové rysy, atd.), zdravotních testů (kompletní testy na funkčnost celého těla, včetně stavby těla, funkčnosti orgánů, kvality zraku a sluchu, atd.) a fyzických testů (složeny ze sprintu, dlouhého běhu, kliků, sedů – lehů, motorických cvičení; vše bodově ohodnoceno). Po přijetí k VS ČR je nový příslušník proškolován organizační jednotkou, kde nastoupil, seznamuje se s novým prostředím, získává základní informace o VS ČR a je zařazen do úvodního vstupního vzdělávání, ve kterém se seznamuje s chodem organizační jednotky a vybranými předpisy, které mu pomohou získat základní teoretické znalosti potřebné k vykonávání služebních úkonů. Toto úvodní školení by mělo trvat nejméně jeden měsíc. Po něm je příslušník odvelen do IVVS ve Stráži pod Ralskem, kde nastupuje do kursu Základní odborné přípravy (ZOP). Ten je v ideálním případě členěn do tří částí, které trvají čtyři až pět týdnů, vyplněných praxí v mateřské organizační jednotce. ZOP je zakončen závěrečnou zkouškou, po jejímž absolvování je příslušník připraven vykonávat službu. Během ZOP se příslušník učí služebním a humanitním předmětům. Mezi humanitní předměty patří právo, psychologie, pedagogika, profesní etika a přednášky ekologické a o drogách. Služební předměty lze dále rozdělit na předměty praktické a předměty teoretické. Teoretickými předměty máme na mysli: 

Služební

příprava

-

spočívá

v pochopení

a naučení

se základních předpisů pro strážní službu, ale i základní zákony a normy užívané v oblasti vězenství 

Výkon vazby a Výkon trestu odnětí svobody – v těchto

předmětech se příslušníci seznamují se základními normami pro výkon vazby a výkon trestu a rozdíly mezi nimi.

30

Mezi praktické předměty patří: 

Pořadová příprava - zde se příslušník učí pochodovat,

nastupovat nebo hlásit se nadřízeným, 

Základy

sebeobrany

–

konají

se ve sportovním

oděvu

v tělocvičně. Díky nim by se měl příslušník umět ubránit potencionálnímu útoku, popřípadě umět útočníka zpacifikovat, 

Modelové situace – příslušníci se v tomto předmětu učí, jakým

způsobem se používají donucovací prostředky, ale i jak se prakticky vykonává služba (osobní prohlídky, prohlídky balíku, asertivní jednání, krizová komunikace), 

Speciální příprava – tento předmět se zabývá přípravou

příslušníků na službu se střelnou zbraní, učí se její části, sborku a rozborku zbraní,

cvičné

školní

střelby

přímo

na střelnici.

(http://www.ivvs.cz/?clid=185) Kurs ZOP je velice důležitým prostředkem, jak příslušníka na službu připravit. Největší zkušenosti získá samozřejmě praxí přímo ve věznici. Teprve, když se příslušník dostane přímo do situace, kterou lze označit za krizovou, se prokáže, zdali má správné osobnostní a profesní předpoklady na výkon povolání. Během služby ve věznici se každý nějakým způsobem projevuje a působí na své okolí. i v případě mlčení a absolutního klidu něco okolí sdělujeme, nějakým způsobem komunikujeme. Proto musí příslušník ovládat jak verbální, tak neverbální komunikaci (mnohdy důležitější než verbální komunikace). Na IVVS (Modelové situace) se také učí jakým způsobem vystupovat v roli příslušníka VS ČR i jakou neverbální komunikaci používat za nejdůležitější naučené aspekty neverbální komunikace považujeme například postoj těla (příslušník dává najevo, jak sebejistě se cítí, jinak působí rovná záda a rovná ramena, něž nahrbený člověk, ruce by měly být volně podél těla, než aby byly v kapsách nebo se jinak zaměstnávaly), gesta (při jednání s odsouzenými slova podpořit gesty rukou, ukazovat, co máme na mysli, kam se má postavit), nebo tónem hlasu a neverbálními aspekty řeči (dáno i zákonem č. 555/1992 o Vězeňské službě a justiční stráži ČR, §6 – jednat s osobami ve VV a VTOS vážně a rozhodně). Za velice důležité považujeme pravidelné celoživotní 31

vzdělávání zaměstnanců a příslušníků nejen v komunikaci obecně, ale i krizové komunikaci při situačních metodách. Nutno dodat, že takováto školení v rámci IVVS pro zaměstnance věznic probíhají prakticky celoročně. (Vybíral, 2005)

9

Krizová komunikace Všude, kde lidé komunikují, může nastat krizová nebo mimořádná událost,

při které je nutné použít krizovou komunikaci. Prakticky každý se v takové situaci nejednou za svůj život ocitne. V běžném životě se jedná o vypjaté situace, kdy je na osobu nebo skupinu osob kladena obrovská stresová zátěž a neúměrné riziko. V běžném životě jsou tyto události zcela výjimečné. Existuje však několik zaměstnání, kde se s podobnými situacemi setkáváme daleko častěji. Většinu z nich lze souhrnně označit jako členy Integrovaného záchranného systému (IZS). Krizová komunikace v těchto složkách je velice specifická. Pro naše účely se budeme dále zabývat pouze krizovou komunikací v prostředí VS ČR obecně a Vazební věznice v Liberci.

9.1

Vymezení krizové komunikace Krizová komunikace se odehrává mezi mluvčím a osobou nebo osobami

v krizi. Pro naše účely je mluvčím příslušník VS ČR (v krajních případech občanský zaměstnanec) a osobami v krizi máme na mysli obviněné nebo odsouzené, kteří se nacházejí v krizové situaci, jsou agresivní, způsobují mimořádnou událost nebo se jí účastní. Krizová komunikace neznamená krizové vyjednávání, protože ji provádí neškolený zaměstnanec. Tudíž probíhá pouze do příchodu školeného vyjednavače.

9.2

Teoretické modely krizové komunikace Praktické využití krizové komunikace se v posledních dvaceti letech rozvíjí

na základě čtyř teoretických modelů týkajících se informací o riziku, formování percepce rizika a procesu krizového rozhodování. Těmito modely jsou vnímání rizika, mentální ohlušení, negativní dominance a ovlivnění důvěry.

32

9.2.1 Teorie vnímání rizika Tato teorie je založena na vnímání rizika a faktorech, které ho ovlivňují. Prozatím známe patnáct faktorů, o kterých také hovoříme jako o faktorech znepokojení (patří mezi ně např.: dobrovolnost, ovladatelnost, známost, pochopení, nejistota, hrůza, atd.). Významně spolu s faktory nebezpečí (pravděpodobnost úmrtí, zranění nebo ztráty) a s emočním podtextem (zvýšené emoce oproti normálnímu stavu) ovlivňují postoje a chování člověka v krizi. Na základě výzkumu vnímání rizika vznikla doporučení a určité stupně krizové komunikace, které se týkají hlavně sběru a vyhodnocování informací, interakce s cílovou skupinou a efektivní strategií krizové komunikace. (Vymětal, 2009)

9.2.2 Teorie negativní dominance Při krizové komunikaci bychom se měli zaměřovat na to, co bylo uděláno, nebo co děláme pro vyřešení situace. Měli bychom se vyvarovat negativů a negativních frází, protože je těmto informací v krizových situacích přikládána daleko vyšší váha než informacím pozitivním. Pokud jsme nuceni použít negativní informaci, měla by být vyvážena více pozitivními sděleními. Ve vyhrocených situacích může používání negativ, která nejsou zcela nezbytná, způsobit ztrátu důvěry a celkový neúspěch krizové komunikace. (Vymětal, 2009)

9.2.3 Teorie mentálního ohlušení Teorie vychází ze zpracovávání informací ve stresových situacích. Pokud lidé vnímají vysoké riziko nebo jsou ve stresu, mají významně sníženou schopnost zpracovávat informace (dle Vymětala až 80% sdělení může být ignorováno, zapomenuto nebo špatně interpretováno). Proto byla vytvořena základní pravidla krizové komunikace: 

Používat stručné a jasné informace (používat je v omezeném

množství, začínat nejjednoduššími a přecházet ke složitějším informacím, zahrnovat pouze tři klíčová sdělení) 

Nespěchat (za deset sekund hovoru bychom měli vyřknout tři

až dvanáct slov) 33



Opakovat sdělení (používáme tzv. Tripple T model –

co se chystáme sdělit, vlastní sdělení, co jsme sdělili) 

Vyhnout se záporům (negativní informaci vyvážit třemi

pozitivními) 

Kontrolovat

neverbální

komunikaci

a používat

vizuální

podporu Dle Welzanta a Kolosové jsou tyto zásady shrnuty do tzv. STARCC principu, který hovoří o tom, že informace mají být jednoduché, včasné, přesné, relevantní, důvěryhodné a konzistentní (Simple, Timely, Accurate, Relevant, Credible, Consistent). (Vymětal, 2009)

9.2.4 Teorie ovlivnění důvěry Ovlivňování důvěry chápeme jako rozhodující faktor v krizové komunikaci. Klíčovými dovednostmi mluvčího je naslouchání a komunikační dovednosti. Při vyhrocené situaci lidé často nedůvěřují tomu, že jim druzí naslouchají, že jim jsou ochotni pomoci a že mají potřebné kompetence. Proto je nutné posilovat vnímání čtyř faktorů, které osoba v krizi vnímá nejvíce. Jedná se o empatii, kterou považujeme za nejdůležitější faktor důvěry v prvních třiceti sekundách, kompetence, kterou osoba v krizi často vycítí ze způsobu komunikace, otevřenost a závazek. Nutno říci, že v prostředí VS ČR je důležitá i zkušenost s osobností mluvčího (příslušníkem). (Vymětal, 2009)

9.3

Krizová komunikace ve Vazební věznici Liberec

9.3.1 Krizové řízení Krizové řízení chápeme jako aktivity vedoucích funkcionářů VVL ve spolupráci s IZS a činovníky kraje, které vedou k odstranění nebo zmírnění zdrojů nebo následků nebezpečných, krizových nebo mimořádných událostí v rámci VVL. Obsahem krizového řízení je hlavně prevence a zmírnění následků těchto situací. Aktéry komunikace rizika jsou v tomto případě složky IZS, zaměstnanci vazební

34

věznice a zástupci kraje. Ve VVL jsou tyto události upraveny těmito nařízeními a dohodami: 

NGŘ 68/2005, o postupu vazebních věznic a věznic při vzniku

nepokojů nebo jiných hromadných nezákonných vystoupení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících

služební

zákrok

pod jednotným

velením

a eskorty

nebezpečných osob. 

NGŘ 35/2012, o činnosti Vězeňské služby České republiky

po vyhlášení krizových stavů, při řešení krizových situací a mimořádných událostí a o činnosti krizového štábu Vězeňské služby české republiky. 

NŘVV 17/2011, o postupu při vzniku nepokojů nebo jiných

hromadných nezákonných vystoupení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících služební zákrok pod jednotným velením a eskorty nebezpečných osob ve Vazební věznici Liberec. 

Součinnostní

dohoda

o oblastech

a rozsahu

vzájemně

poskytnutých sil a prostředků věznic zahrnutých do oblasti č. 2. 

Realizační dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci mezi KŘ

PČR Liberec a VVL. V rámci vazební věznice se koná jednou ročně školení související s krizovým řízením a mimořádnými událostmi. (NGŘ 35/2012)

9.3.2 Krizové situace a mimořádné události v rámci VS ČR Prostředí VS ČR je v mnoha ohledech specifické. Jedná se o prostředí, kde je nutné striktně dodržovat zákonnost a nastavené postupy. Věznice je místo určené pro separaci a napravení osob usvědčených z páchání trestné činnosti nebo čekajících na verdikt soudu. Tyto osoby, jak již bylo napsáno výše, jsou v mnoha ohledech specifické a mnoho z nich trpí různými poruchami nebo odchylkami. Z těchto 35

a jiných důvodů (jako např. stavebně-technickým opatřením) je prostředí věznice pro zaměstnance i pro obviněné a odsouzené stresující. To se projevuje i v reakcích na různé situace. Lze říci, že téměř každý zaměstnanec se během své praxe ocitne v krizové situaci. Ty jsou v tomto prostředí častější než v obyčejném životě. Máme tím na mysli zvlášť nebezpečnou, vyhrocenou nebo emočně vypjatou situaci. Může jít například o situaci, kdy je nutné jednat s agresivní osobou, s osobou, která se chystá

spáchat

sebevraždu,

nebo s osobou,

která

odmítá

splnit

rozkaz

nebo se mu vzepře. Je nutné podotknout, že tyto situace končí buď úspěšnou krizovou komunikací, nebo zákrokem příslušníků VS ČR. Někdy, jsou tyto situace tak vážné, že je můžeme označit za mimořádné. K mimořádným situacím se vážou výše zmíněná nařízení a dohody. Je zapotřebí speciálně vyškolených příslušníků k provádění zákroků pod jednotným velením a vyjednavače. Tito specialisté by se měli na místo dostavit do jedné hodiny od vzniku mimořádné události (v kteroukoli denní i noční hodinu). Mimořádné události se řídí NGŘ č. 71 (o mimořádných událostech ve Vězeňské službě České republiky) a ve VVL také dle NŘVV č. 12/2012 (o činnosti Vazební věznice Liberec po vyhlášení krizových stavů, při řešení mimořádných situací a mimořádných událostí, o činnosti krizového štábu Vazební věznice Liberec). Dle těchto nařízení označujeme za mimořádnou událost ve VS ČR události, které ohrožují nebo poškozují chráněné hodnoty nebo práva a oprávněné zájmy, kterými jsou: 

„Život nebo zdraví zaměstnance, osoby ve výkonu vazby,

ve výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence, popřípadě jiné osoby, které se nachází v objektech nebo prostorech Vězeňské služby v přímé souvislosti s plněním úkolu Vězeňské služby;“ 

„Majetek ve správě Vězeňské služby;“ (NGŘ 71/2010)



„Životní prostředí uvnitř i vně objektů a prostor Vězeňské

služby, v souvislosti s činností Vězeňské služby;“ (NGŘ 71/2010)  Vězeňské

„Pořádek služby,

nebo bezpečnost

soudu,

státního

v objektech

zastupitelství

nebo prostorech nebo ministerstva,

nebo při předvádění a eskortách vězněných osob;“ (NGŘ 71/2010) 36

9.3.3 Krizová komunikace Krizovou komunikací (dále jen KK) označujeme časový úsek od vzniku krizové nebo mimořádné události (dále jen MÚ) do jejího vyřešení, nebo do příjezdu vyjednavače a speciálně vyškolených zaměstnanců. Příslušník, který první zjistí krizovou

situaci,

by měl

navázat

kontakt

s osobou

nebo osobami

v krizi

a z komunikace se dozvědět, co se děje. KK také nastává při každém otevření celových dveří, vstupu na celu nebo na oddíl. Je to způsobeno hlavně tím, že příslušník neví, v jakém je osoba psychickém rozpoložení, co zrovna dělala, jestli není v tenzi nebo afektu, proto už na celu vstupuje s tím, že může dojít ke krizové situaci. Během KK by měl zklidnit vzniklou situaci a dostat ji pod kontrolu. Měl by s osobou mluvit, umět jí naslouchat, uklidnit ji a snažit se navázat pocit důvěry. Pokud mají osoby vizuální kontakt, je velice důležité dát si pozor na neverbální komunikaci. Člověk má totiž tendenci věřit až pět krát více neverbálním signálům než slovům. Návody, jak neverbální komunikaci rozpoznat nebo jak ji praktikovat prakticky neexistují, protože se jimi musíme zaobírat v kontextu situace, nehledě na to, že se v tomto prostředí nacházejí jedinci, kteří mají jak verbální tak neverbální projevy nacvičené z kriminálního prostředí. U těchto osob je pak prakticky nemožné určit jejich přesné postoje a myšlení. Postoje aktérů KK jsou v tomto případě jasně určeny z hlediska přednastavených rolí. (Vymětal 2009, Vybíral, 2005) Pro úspěšnější KK jsou ve VS ČR příslušníci proškolováni IVVS ve Stráži pod Ralskem. Proškolování se týká hlavně dozorců, kteří působí na pozicích IDS (inspektor dozorčí služby). Průběh je pak závislý i na představě vlastní zdatnosti, která se odvíjí od vlastního sebe-pojetí, sebeúcty a souvisí i se zkušenostmi ze zátěžových situací. S prostředím VS ČR souvisí striktní dodržování zákonnosti, proto je nutné zajistit bezpečnost jak svoji tak osob v krizi, nahlásit situaci svému nadřízenému (např. na operační středisko) a v neposlední řadě je nutné pokusit se uklidnit sebe sama a soustředit se na vzniklou situaci.

9.3.4 Postup při krizové komunikaci Pro KK neexistuje žádný ustálený postup. Pokusíme se proto nastolit několik základních bodů, které při KK použít a proč. Zaměříme se také na to, co bychom používat neměli. Všechny body vycházejí z teorií, které jsme v práci uvedli. Všechny 37

tyto body by se měli vzájemně prolínat, doplňovat a měli bychom plynule přecházet z jednoho na druhý. (Vymětal, 2009, Základy krizové komunikace pro IDS) Získání kontroly nad situací a zklidnění vězněné osoby Začátek KK považujeme za nejobtížnější úkol, na kterém úspěšnost KK závisí. Osoby bývají velice často emotivně naladěné, agresivní a plně rozhodnuté udělat, co si předsevzali. Proto je velice důležité pokusit se zklidnit všechny osoby, které se KK účastní (včetně sebe sama). Měli bychom se pokusit přimět osobu, aby o svém jednání

uvažovala racionálně,

a zastavit

jakékoli

ohrožení

zdraví

nebo páchání škod na majetku. Získání času Jak jsme již předeslali, může trvat až hodinu, než na místo dorazí specialisté, proto je důležité získat čas a nepospíchat. Pokud budeme empaticky komunikovat a budeme opravdu upřímní, zpomalíme tím vývoj situace a získáme čas. To napomůže i postupnému opadávání agrese a prvotních emocí. Možné je též využít tzv. obstruktivní komunikace. Jedná se o defenzivní taktiku, která vychází z asertivních přístupů a je založena na základní tezi, že každé „ano“ (souhlas), které z oponenta dostaneme, dál snižuje napětí. Využíváme přitom parafráze, a pokud je to možné, tak s ním souhlasíme. Aktivní naslouchání Další nezbytnou součástí KK je navázání pocitu důvěry, kterého docílíme právě aktivním nasloucháním. V praxi to znamená méně mluvit a více poslouchat, neskákat osobě do řeči, ani ji nepřerušovat. Pokud bude racionálně uvažovat a používat správná tvrzení, nešetříme chválou. Sdělení by měla být stručná, jasná a co nejvíce přizpůsobena osobě v krizi (aby byla správně pochopena). Většina krizových situací ve věznici vychází z pocitu, že vězněná osoba nemá východisko. Aktivní naslouchání napomáhá navození pozitivních pocitů a vděčnosti, že ho někdo vyslechne. Důležité je pamatovat si, že nejsme školení vyjednavači, a proto bychom v žádném případě neměli nic slibovat, ani přijímat jakékoli požadavky nebo ultimáta.

38

Získání informací Získání informací nepovažujeme za prioritu KK, ale pouze za jakousi nadstavbu. Během KK získáváme značné množství informací, pokud nám soustředění umožní je roztřídit, tak bychom si měli důležité informace zapamatovat nebo zapsat (kdo, kdy, kde, jak, proč, jak dlouho, kolik, co,...). Usnadníme tím práci vyjednavači, který se na vzniklou situaci může daleko lépe připravit, a příslušníkům provádějícím zákrok pod jednotným velením. V případě více osob je nutné soustředit se na to, kdo je kdo (například při zabarikádování se na cele má každý jinou roli – agresor, rukojmí, mluvčí, vůdce, někdo, kdo se vůbec nechce účastnit). „Selský rozum“ Každý si dokáže představit, jak by se choval a jak by jednal v krizové situaci. Co by mu pomohlo, kdyby byl na místě osoby v krizi. Každá osoba má v tomto podobné představy, proto se doporučuje řídit se vlastními pocity, vlastním rozumem. Zůstat v roli, ale jednat lidsky. Díky tomu poznáme, co osobu skutečně zajímá, a získáme další čas. Rogersovský přístup zaměřený na člověka Při KK lze adaptovat Rogersovský přístup zaměřený na člověka, který se převážně využívá v terapeutickém vztahu. Má však několik důležitých doporučení, která lze využít pro zklidnění situace a získání času. Základní myšlenkou je působit opravdově (tzn. nepovyšovat se a nepoučovat). Měli bychom se pokusit druhého respektovat, být vstřícní, akceptující a autentičtí. Měli bychom se za daných podmínek umět vcítit do osoby v krizi, což napomůže k pochopení situace, v níž se nachází. Akceptací rozumíme přijmout druhého takového, jaký je. Neznamená to ovšem schvalovat jeho jednání. Snažit se být sám sebou a neschovávat se za masku, působit lidsky. Součástí této opravdovosti je samozřejmě i vystupování v rolích, které zastáváme.

39

Čeho se vyvarovat Žargon – Snažit se vysvětlovat všechny technické a speciální výrazy, specifikovat požadavky a vyhnout se slangu a žargonu Humor – V KK ho v žádném případě nevyužívat, jedině vůči své vlastní osobě. Nikdy nevtipkovat o zdraví, bezpečí, atd. Negativismus – Snažit se používat pozitivní fráze, pokud možno nevyužívat jakékoli negativní výrazy nebo slova (ne, nikdy, nikdo, nikam, nikde, atd.). Absolutismus – na osoby v krizi působí absolutní výrazy podobně jako negativní (nikdy, vždy, určitě, atd.). Opírat se pouze o slova – Pokud dochází k vizuálnímu kontaktu, je nutné říkat pouze to, co si myslíme, jinak můžeme být z postoje těla a neverbální komunikace odhaleni a ztratíme veškerou důvěru. Snažit se pracovat s intonací a zabarvením hlasu. Silné vyjádření emocí – Pokusit se uklidnit sám sebe, komunikovat empaticky a klidně. Nejasná sdělení/protiřečení – Tento bod souvisí s mluvením pravdy. Ve stresové situaci je velká pravděpodobnost, že si nebudeme pamatovat vlastní lži. Snažit si ověřovat, že osoba pochopila sdělení, vysvětlovat a uvádět příklady. Sliby, garance, ujištění – Jak už bylo několikrát napsáno, nic neslibovat. Pokud musím, tak pouze to, co vím, že je na 100 % splnitelné. Spekulace – Podávat přesné a věcné informace. Nezabývat se tím, co by bylo, kdyby... Organizační identita – Využívat hodně osobní zájmena já, my... Svádění viny – Přebírat osobní zodpovědnost, nesvádět vinu na druhé.

40

9.3.5 Komunikace s vězněnou osobou Smyslem komunikace obecně, je umět se dorozumět. Dorozumívání se s vězněnou osobou je z mnoha důvodů daleko složitější než standardně. Ve VV a VTOS se postupně dostávají stále chytřejší a vzdělanější lidé, kteří jsou souzeni za podvody nebo jiné velice promyšlené závažné trestné činy, či osoby s velmi bohatou kriminální minulostí, které velice dobře znají kriminální prostředí. Velká většina z vězněných osob se snaží najít nějaké slabé místo zaměstnanců, ať se jedná o neznalost zákonů nebo předpisů, či psychické rozpoložení, rodinné problémy a podobně, a využít toho ve svůj prospěch. Velmi časté je odposlouchávání rozhovorů

zaměstnanců,

kteří

se například

negativně

baví

o třetí

osobě

nebo problémech. Získanou informaci pak dokážou velice rychle rozšířit po celé věznici. Důležité je si uvědomit, že na rozdíl od zaměstnanců mají vězněné osoby 24 hodin denně na přemýšlení o tom, jak které situace nebo informace využít ve svůj prospěch. Všeobecně

se uvádí,

že

se člověk

stává

dobrým

zaměstnancem

nebo příslušníkem po čtyřech až pěti letech služby. Během této doby si utváří pojem o vězněných osobách a systému, jakým se ve věznici chovat. Svým chováním, přístupem a jednáním si každý zaměstnanec vytváří u vězněných osob přirozenou autoritu, kterou vězněné osoby vnímají. K tomu, aby příslušník adekvátně s vězněnými osobami komunikoval, je nutné pochopit, s jakými lidmi komunikuje a pracuje. Převážná většina vězněných osob dokáže velice dobře manipulovat se svým okolím. Budují si vlastní pozici, což znamená, že pro získání nějaké výhody lžou a velice často se přetvařují. Manipulují nejen sami mezi sebou, ale snaží se o to i se zaměstnanci. Z těchto důvodů je považována práce příslušníka nebo zaměstnance za velice psychicky náročnou.

9.3.6 Hromadná vystoupení Hromadné vystoupení v rámci VS ČR považujeme za vzpouru proti vězeňskému systému. Může se jednat například o hromadné odmítání stravy nebo o ničení vybavení, či pokus o přemožení personálu a útěk z věznice. Nemusí se vždy jednat o předem připravenou událost, ale v mnoha již zaznamenaných

41

případech tomu tak bylo. Nejprve byla například vyhlášena hladovka a až potom došlo na ničení majetku a násilí. K tomu, aby k hromadnému vystoupení došlo, musí mít vězněné osoby stejný cíl. Sjednocením několika členů se stejným cílem potom vznikne na oddíle dav, který již má své vlastní zákonitosti. Osoby se chovají daleko pudověji, protože cítí, že jsou v davu anonymní a že se za ně jiný člen davu v případě potřeby postaví. Osoby v davu se většinou navzájem motivují a mají určité funkce. Objevují se mezi nimi „startéři“, kteří jsou většinou impulzivní agresoři a podněcují dav, „aktivní účastníci“, kteří se pohybují v okolí „startérů“ a dávají jim najevo obdiv za každé situace, „pasivní účastníci“, kteří se přímo nepodílejí na činnosti davu (např. násilí), ale vytvářejí klima davu tím, že pokřikují a zvětšují optickou sílu davu, a „odporující účastníci“, kteří se vystoupení neúčastní a někdy i hlasitě protestují, čímž by mohli v prostředí věznice zásadně ohrozit svoji bezpečnost. (Sochůrek, 2009) Krizová

komunikace

se většinou

praktikuje

s mluvčími

hromadného

vystoupení, kteří zřídka kdy bývají i organizátory. Důležitá je bezpečnost samotných zaměstnanců a rychlá spolupráce s krizovým štábem a IZS (Policie ČR, Hasičský sbor ČR, Záchranná služba). Během krizové komunikace je nejdůležitější vězněným osobám zamezit pohyb do dalších částí věznice, uklidnit je a hlavně získat čas. Při vzniku takovýchto událostí je většinou ve službě pouze omezený počet příslušníků a zaměstnanců, je proto důležité odhalit moment překvapení.

9.3.7 Zabarikádování se na cele Zabarikádování vězňů na cele je nejčastější ve vazebních věznicích. Tato forma protestu není příliš běžná, protože i sami vězněné osoby si uvědomují, že nemohou mnoho získat. Cela je uzamčená zvenku. Největším úskalím je právě komunikace, protože je specifická tím, že není vedená tváří v tvář a zaměstnanec vykonávající krizovou komunikaci nemůže vědět, co se vlastně na cele děje. Osoby na cele mají různé role – mluvčí, organizátor, rukojmí, pasivní člen, apod. Zaměstnanec by se měl snažit odhalit jednotlivé role. To je bohužel velice složité, protože se role mohou měnit nebo prolínat. Osoba mluvčího může být zároveň i organizátorem, ale organizátorem může být i domnělý rukojmí.

42

Požadavky vězněných osob se příliš neliší. Většinou se jedná o propuštění, lepší ubytování nebo lepší stravu. Prakticky jediné, čím osoby vyhrožují, je ohrožení vlastního života nebo zdraví, nebo života nebo zdraví spoluvězně (rukojmího). Stejně jako u standardní krizové komunikace nepřijímáme žádná ultimáta ani nic neslibujeme. Pouze aktivně nasloucháme, snažíme se získat čas a čekáme do příjezdu vyjednavače. Jelikož na osoby nevidíme, neotvíráme celové dveře ani výdejní okénko (mohlo by to osoby vyprovokovat k unáhlené reakci).

9.3.8 Krizová komunikace tváří v tvář Pokud nastane krizová situace tváří v tvář, je nutné hlavně dbát na vlastní bezpečnost. Vězněné osoby se velice lehce dostávají do afektu. Pokud je to možné, snažíme se mít mezi sebou a osobou nějakou překážku (katrové dveře), udržujeme si od osoby odstup, abychom měli pro případ útoku manévrovací prostor. Osobu neprovokujeme, ale jednáme s ní v klidu a upřímně. Nic neslibujeme a nelžeme, protože při krizové komunikaci tváří v tvář by nás mohla prozradit vlastní mimika. Nejdůležitější je osobu, pokud je to možné, uklidnit. Situace může být pokaždé jiná, proto je nutné dodržovat základní pokyny uvedené v části „Postup při krizové komunikaci“.

43

10 Praktická část Praktická část se věnuje využití KK v praxi. Přímo mezi přesně určenými příslušníky VS ČR bylo potřeba zjistit, co o daném tématu vědí a jak KK používají. Zjišťovali jsme také, zdali byli daní příslušníci proškoleni, a pokud ne, zdali by o takovýto typ školení projevovali zájem.

11 Základní předpoklady Cílem výzkumného šetření je potvrzení, nebo vyvrácení několika domněnek, které se týkají využívání KK příslušníky v praxi. Zjistit na jaké úrovni jsou jejich znalosti a jak jich v praxi využívají. Některé předpoklady výzkumného šetření vnikaly na základě rozhovorů se zaměstnanci, kteří neměli o KK žádné informace.

11.1 Základními předpoklady jsou: 1) Prvním předpokladem je znalost příslušníků o pojmu krizové komunikace. 2) Druhým předpokladem je použití samotné krizové komunikace příslušníky v praxi. 3) Třetím předpokladem je umožnění celoživotního vzdělávání příslušníků v oblasti komunikace obecně a krizové komunikace vedením věznice.

11.2 Předpoklad 1) Více jak 60 % příslušníků Vězeňské služby České Republiky na eskortním oddělení ve Vazební Věznici Liberec alespoň jednou během výkonu služby ve sledovaném období využilo krizové komunikace v praxi. 2) Více jak 70 % příslušníků Vězeňské služby České Republiky sloužících ve Vazební věznici Liberec využilo během služby ve sledovaném období krizovou komunikaci v praxi.

44

3) Dle rozhovorů předpokládáme, že více jak 50 % příslušníku je schopno vysvětlit pojem krizová komunikace. 4) Dle rozhovorů předpokládáme, že více jak 90 % příslušníků, kteří ještě nebyli proškoleni, má zájem o školení v oblasti krizové komunikace ze strany Vězeňské služby České republiky.

12 Použitá metoda Potřebná data a informace jsem zjistil od příslušníků ve Vazební věznici Liberec pomocí dotazníku vlastní konstrukce. Zvolil jsem metodu dotazníku, protože je výzkumný vzorek poměrně rozsáhlý. Z důvodu srozumitelnosti a možnosti uplatnění vlastních vyjadřovacích schopností jsem zvolil jak otázky typu a, b, c, d, tak otázky otevřené, či polo uzavřené. Dotazník obsahuje sedmnáct otázek. Výzkumný vzorek byl přesně určen, ale příslušníci zařazení na příslušná oddělení vyplňovali dotazník zcela dobrovolně a na jeho vyplnění měli tolik času, kolik uznali za vhodné. Dotazník měl určit základní údaje o příslušnících, jako je věk, jak dlouho slouží ve věznici a jejich pracovní zařazení. Díky otevřeným otázkám obsahoval dotazník dostatek prostoru k vlastním názorům a postojům, proto muselo být při vyhodnocování dotazníku použito několika kategorií, do kterých se odpovědi dle typu zařazovaly.

13 Popis výzkumného vzorku Výzkumné šetření probíhalo mezi příslušníky ve vazební věznici v Liberci. Byl prováděn v období od 11. 3. 2013 do 20. 3. 2013. Dotazníky byly rozdány 40 příslušníkům bez rozdílu věku nebo doby služebního poměru. Dle dobrovolnosti bylo rozdáno osm dotazníků příslušníkům na eskortním oddělení, osm předváděcí skupině, čtyřem vrchním inspektorům strážní služby, deseti dozorcům sloužícím přímo ve věznici, dvěma příslušníkům sloužícím na pracovišti mimo věznici, pěti vrchním dozorcům a třem inspektorům dozorčí služby. Po vyplnění dotazníku bylo s příslušníky konzultováno, zda pro ně otázky nebyly složité a byly pochopitelné.

45

14 Vyhodnocení dotazníku Spolupráce se všemi příslušníky bez rozdílu zařazení byla bezproblémová. Návratnost dotazníků byla vysoká, ale ne sto procentní. Jelikož byl potřeba přesný počet vyplněných dotazníků, rozdal jsem dohromady čtyřicet osm dotazníků, z nichž se celkem čtyřicet dotazníků vrátilo. Zpracování dotazníku probíhalo dle základních principů zpracování informací. Všech čtyřicet dotazníků, které se vrátily, jsem využil při zpracování celkového vyhodnocení. Jelikož dotazníky čítaly deset polo uzavřených nebo otevřených otázek, bylo potřeba celý dotazník zpracovat v tabulce MS Excel, pro lepší přehlednost a následnou možnost grafického znázornění. U polo uzavřených a otevřených otázek bylo navíc potřeba vytvořit kategorie, do kterých jsem slučoval odpovědi podobného nebo shodného významu tak, aby bylo možno sumarizovat celkový výsledek dané otázky. Tento postup bude dále rozveden u vyhodnocení jednotlivých otázek. Celý dotazník byl vyhodnocován tak, aby bylo dosaženo vyvrácení, nebo naopak potvrzení stanovených hypotéz a předpokladů. K vyhodnocení bylo využito běžných statistických metod, kde musí být počítáno s jistou mírou spolehlivosti, která bohužel není nikdy stoprocentní. Z toho důvodu, že byl dotazník předkládán několika různým skupinám příslušníků, kteří mají každý jinou náplň služebních povinností, uvádíme níže přehled a popis pracovních povinností jednotlivých oddělení dotazovaných příslušníků.

46

Obrázek 3: Organizace jednotlivých skupin respondentů v rámci Vazební věznice Liberec

Obrázek 3 zobrazuje organizaci jednotlivých skupin, do kterých respondenti patří, v rámci Vazební věznice Liberec.

14.1 Povinnosti a pracovní náplň jednotlivých oddělení 14.1.1

Strážní

Jsou veleni do služby Rozkazem vedoucího oddělení vězeňské a justiční stráže. Jejich práce spočívá v předvádění eskortování a střežení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Během služby obsazují strážní stanoviště, jako jsou vstupy, pojezdové brány a jiná strážní stanoviště. Často slouží i se zbraní. Do tohoto oddělení se zařazují mimo jiné – příslušníci eskortní směny, řidiči, předváděcí skupina, psovodi, justiční stráž a strážní směny (VISS, ISS, ISS – OS, strážní zásahová hlídka).

47

14.1.2

VISS – Vrchní inspektor strážní směny

Je hodnostně nejvyšším příslušníkem dané směny. V rámci vazební věznice Liberec jsou směny, tedy i VISS čtyři. Zodpovídá za vedení celé směny a všech procesů v rámci standardního dění v celé věznici. V mimopracovní době, kdy nejsou přítomni vedoucí, jejich zástupci a ředitel

věznice, se jedná o příslušníka

s nejvyššími pravomocemi a zodpovědností. Slouží na operačním středisku, odkud organizuje práci přítomných příslušníků. Podílí se na vstupních a výstupních prohlídkách, prohlídkách cel, řeší nestandardní situace ve věznici.

14.1.3

Eskortní oddělení

Hlavní náplní práce eskortní směny je eskortovat osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody k soudům, do jiných věznic (popřípadě na shromaždiště), do zdravotnických zařízení a prakticky kamkoli mimo věznici. Jejich práce je psychicky velice náročná, protože si více než jiní příslušníci nemohou dovolit chybovat. Při eskortě neřeší, jestli je osoba ve VV nebo ve VTOS. Je pro ně důležité ji bez problému odvést a zase přivést zpět. Každý den slouží se zbraní a jsou na očích sdělovacím prostředkům a veřejnosti. Při eskortě platí pro vězně základní pravidla, která mu jsou vždy zopakována jako jakési poučení: při eskortě nebude jíst, pít, kouřit, vstávat, nebo si přesedat a nebude s nikým mluvit, při pokusu o útěk proti němu může být použito všech donucovacích prostředků včetně střelné zbraně nebo služebního psa. Je to jasně, stručně řečeno a nepřipouští se žádná diskuze. Příslušníci na tomto oddělení mohou působit velice autoritativně. Je to způsobeno jejich jednáním a postoji, ale i tím, že každý z nich již má nějaké zkušenosti a velká většina z nich se věnuje nějakému bojovému sportu nebo sebeobraně a pravidelně se účastní různých cvičení.

14.1.4

Předváděcí skupina

Předváděcí skupina funguje ve vazební věznici v Liberci jako místo, kterým projdou prakticky všichni noví příslušníci. Naučí se zde hlavní zásady a vše, co souvisí s prací u Vězeňské služby. Tito příslušníci zajišťují předvádění obviněných nebo odsouzených k advokátům nebo OČTŘ, na vycházky, k lékaři a obviněných na návštěvy. Zajišťují vše, co je s tím spojeno – prohlídky osob, věcí a důkladné osobní prohlídky. Slouží se zbraní na branách a musí pojmout velké

48

množství

znalostí.

V případě

potřeby

doplňují

stavy

na eskortní

směně

nebo ve strážních směnách. V současné době je zde nejvíce „mladých“ příslušníků.

14.1.5

Dozorci

Jsou veleni Rozkazem vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu. Dozorci sloužící uvnitř vazební věznice pracují minimálně v osmi v denní době (IDS, 5 dozorců, 2 vrchní dozorci) a ve třech v noční době (IDS, 2 dozorci). Obsazují jednotlivé úseky (patra), které se dělí na celové úseky pro výkon vazby a celové a oddílové úseky pro výkon trestu. Náplní jejich práce je zajišťovat potřeby, zákonné nároky a vyřizovat žádosti vězněných osob. Podílí se na veškeré činnosti, která souvisí přímo s těmito osobami (pošta, prohlídky, žádosti, výdej stravy, kontroly cel a oddílů, atd.). Slouží beze zbraně, a jelikož přicházejí do styku s vězněnými osobami nejčastěji, musí s nimi umět jednat a přitom si umět udržovat profesionální odstup.

14.1.6

IDS – Inspektor dozorčí služby

Je přímo podřízený VISS a ZVOVVaT (Zástupce vedoucího výkonu vazby a trestu). Organizuje a řídí činnost dozorců pracujících ve věznici. Má na starosti veškerou dokumentaci a komunikuje s vězněnými osobami v rizikových případech a mimořádných událostech a situacích. Při službě je přítomen ve vazební části věznice, aby mohl být u těchto situací co nejdříve. Při nepřítomnosti vrchních dozorců zajišťuje žádosti obviněných a odsouzených. Musí vědět, jak s vězněnými osobami jednat a jak s nimi řešit konfliktní situace. Jedná se o nejvýše postaveného dozorce ve službě.

14.1.7

Vrchní dozorci

Fungují jako vychovatelé pro obviněné. Řeší jejich žádosti, řídí přemísťování, organizují vycházky, vydávají a sbírají poštu a balíky, u kterých provádějí kontrolu (pokud je dle zákona stanovena). Podléhají ZVOVVaT, který řídí jejich činnost. Pracují na směny a ve věznici jsou přítomni od šesti hodin do deseti hodin večer.

14.1.8

Dozorci výkonu vazby a trestu

Dozorci sloužící ve věznici jsou přímo podřízeni IDS a pracují jak s odsouzenými, tak s obviněnými. Slouží na přiděleném úseku (patře), kde zajišťují potřeby a nároky vězněných osob. Podílí se prakticky na všem, co se na přiděleném 49

úseku děje. Za hlavní činnost považujeme kontrolování cel a oddílů, účastnění se technických, dílčích, osobních a jiných prohlídek, výdeje stravy, navádění obviněných do koupelny, zajišťování výměny prádla a jiných aktivit. Ve vazební části věznice je nepřetržitý provoz, což znamená, že zde slouží příslušníci i v noci. Jelikož za úsek přímo zodpovídají, jsou nejčastěji přítomni jakýmkoli mimořádným situacím a událostem, které se zde mohou stát.

14.1.9

Dozorce na pracovišti

Práce dozorce na pracovišti spočívá v tom, že ráno si převezme od ISS (inspektora strážní služby) odsouzené určené k práci na pracovišti a civilní řidič je odveze na pracoviště mimo věznici (například od průmyslové zóny). Tam mají odsouzení přesně určený úsek, kde pracují a dozorce je povinen je kontrolovat. U většiny pracovišť jsou kontroly přesně stanoveny (například jednou za půl hodiny). Kontroluje se, jestli jsou odsouzení všichni a jestli pracují a nevykonávají jinou činnost, která s prací nesouvisí. Dohlíží na dodržování přestávek a úzce spolupracuje s jejich mistrem na možných nedostatcích ohledně chování a práce odsouzených. Pokud je to nutné, vykonává i práci přímo ve věznici jako dozorce výkonu vazby a trestu.

14.2 Vyhodnocení odpovědí 14.2.1

Složení respondentů dle věku

V dotazníku byl rozdělen poměr věku po deseti letech. Nejvíce respondentů bylo v rozmezí 30 až 39 let (17 respondentů), téměř stejný počet respondentů uvedl věk nižší než 30 (15 respondentů), sedm jich bylo mezi 40 a 49 lety a nad 50 let byl pouze jeden příslušník. Pokud bychom z těchto statistických údajů měli vypočítat průměrný věk, byl by stanoven na 33, 5 roku. Z věku můžeme usuzovat, že mezi příslušníky VS ČR je v současnosti spíše mladší populace. Je to způsobeno změnou služebního zákona v roce 2006, která způsobila, že mnoho příslušníků odešla ze služebního poměru. Pokud bychom se měli podívat na rozložení věku mezi jednotlivými odděleními, je zde jasně patrné, že nejmladší příslušníci se vyskytují mezi strážnými – předváděcí skupina. Je

50

to způsobeno tím, že nově nastupující příslušníci jsou vždy ve Vazební věznici Liberec zařazeni na toto oddělení. Tabulka 2: Věk respondentů věk strážní dozorci celkem

méně než 30 9 6 15

30 až 39 9 8 17

40 až 49 2 5 7

více než 50 0 1 1

Tabulka 2 zobrazuje věkové rozdělení zkoumaného vzorku. Graf 5: Věk respondentů

méně než 30 let 37,5 % 30 až 39 let 42,5 % 40 až 49 let 17,5 % více než 50 let 2,5 %

Graf 5 zobrazuje věkové rozdělení zkoumaného vzorku.

14.2.2

Složení respondentů dle délky služebního poměru

V dotazníku by rozdělena délka služebního poměru po pěti letech. Rozložení délky služby můžeme považovat téměř za ideální, jelikož bylo ve všech pěti kategoriích prakticky totožné. V kategorii od 15 do 19 let a od 5 do 9 let se nachází jedenáct respondentů a v kategorii do 5 let a od 10 do 14 let se nachází devět příslušníků. Pokud bychom se však měli zaměřit na toto rozložení v rámci jednotlivých oddělení (strážní a dozorci), zjistili bychom, že u dozorců se nacházejí v průměru déle sloužící příslušníci než u strážných. Průměr u délky služebního poměru u dozorců činí 13,1 let, zatímco u strážných činí 6,9 let. To může znamenat u některých strážných nevyspělost při kontaktu s vězněnými osobami, naopak u dozorců dobrou známost prostředí, kterou k výkonu služby nutně potřebují.

51

Tabulka 3: Délka služebního poměru délka SP strážní dozorci celkem

do 5 let 8 1 9

5 až 9 let 7 4 11

10 až 14 let 4 5 9

15 až 19 let 1 10 11

Tabulka 3 ukazuje délku služebního poměru zkoumaného vzorku.

Graf 6: Délka služebního poměru

do 5 let dozorci do 5 let strážní 5 až 9 let dozorci 5 až 9 let strážní 10 až 14 let dozorci 10 až 14 let strážní 15 až 19 let dozorci 15 až 19 let strážní

Graf 6 ukazuje délku služebního poměru zkoumaného vzorku.

14.2.3

Předpoklad č. 1

Předpokládáme, že více jak 60 % příslušníků Vězeňské služby České republiky na eskortním oddělení ve Vazební Věznici Liberec alespoň jednou během výkonu služby ve sledovaném období využilo krizové komunikace v praxi. Ze získaných dat jsme zjistili, že příslušníci na eskortním oddělení přicházejí do přímé práce s vězněnými osobami několikrát denně (v 6 případech, 75 %), nebo prakticky neustále (ve 2 případech, 25 %). Dále jsme zjistili, že se všichni respondenti domnívají, že KK využívají v praxi. To, jak často ji využívají je různé, denně ji využívají dva respondenti, několikrát za týden tři respondenti, několikrát za měsíc jeden respondent a málokdy dva respondenti. Za sledované období považujeme měsíc před vyplněním dotazníku. Pokud respondent odpověděl na danou otázku (Jak často využívá krizovou komunikaci v praxi?) denně, několikrát za týden a několikrát za měsíc, znamená to, že ji využil i ve sledovaném období.

52

Zjistili jsme, že ve většině případů příslušníci na eskortní směně přicházejí s vězněnými osobami do styku velice často a KK v praxi opravdu využívají. Otázkou je, zdali ji vykonávají správně. Jak bylo zjištěno z věkového průměru a průměru délky služebního poměru, jedná se o příslušníky, kteří jsou ve služebním poměru poměrně krátkou dobu a nemusejí mít takové zkušenosti. Díky tomu se ani při KK nemusí cítit přirozeně a tudíž nemusí přesně vědět, co a jak dělat či říkat. Tabulka 4: Využití krizové komunikace v praxi příslušníky eskortní směny využívání odpovědi v % sledované období v %

denně 25

několikrát týdně 37,5 75

několikrát za měsíc 12,5

málokdy 25 25

Tabulka 4 zobrazuje procentuální rozdělení eskortního oddělení podle využívání krizové komunikace ve sledovaném období. Graf 7: Využití krizové komunikace v praxi příslušníky eskortní směny

málokdy 25 % denně 25 % několikrát týdně 37,5 % několikrát za měsíc 12,5 %

Graf 7 zobrazuje procentuální rozdělení eskortního oddělení podle využívání krizové komunikace ve sledovaném období.

14.2.4

Předpoklad č. 2

Předpokládáme, že více jak 70 % příslušníků Vězeňské služby České Republiky

sloužících

ve Vazební

věznici Liberec

využilo

během

služby

ve sledovaném období krizovou komunikaci v praxi. Z dalšího získávání dat jsme zjistili, že do přímé práce s vězněnými osobami se dostávají prakticky všichni respondenti, někteří prakticky neustále (26 respondentů, 65 %), někteří několikrát za den (14 respondentů, 35 %). Na všech pozicích, které respondenti vykonávají, využívají KK k náplni práce. To, jak ji 53

jednotliví respondenti využívají je však opět různé, denně ji využívá 11 respondentů, několikrát za týden 15 respondentů, několikrát za měsíc 7 respondentů a málokdy ji využívá 7 respondentů. Pro sledované období opět využijeme jeden měsíc před vyplněním dotazníku. Z dat vyplývá, že prakticky všichni příslušníci musí denně komunikovat s vězněnými osobami. Vzhledem k tomu, že ne všichni respondenti byli ze strany Vězeňské služby na problematiku KK proškoleni, je zajímavé, že všichni ji v praxi využívají, i když každý jinak často. Tabulka 5: Využití krizové komunikace v praxi všemi dotazovanými příslušníky využívání odpovědi v % sledované období v %

denně 27,5

několikrát týdně několikrát za měsíc 37,5 17,5 82,5

málokdy 17,5 7 17,5

Tabulka 5 zobrazuje procentuální rozdělení všech dotazovaných příslušníků podle využívání krizové komunikace ve sledovaném období. Graf 8: Využití krizové komunikace v praxi všemi dotazovanými příslušníky

málokdy 17,5 % denně 27,5 % několikrát za týden 37,5 % několikrát za měsíc 17,5 %

Graf 8 zobrazuje procentuální rozdělení všech dotazovaných příslušníků podle využívání krizové komunikace ve sledovaném období.

54

14.2.5

Předpoklad č. 3

Předpokladem je, že více jak 50 % příslušníků je schopno vysvětlit pojem krizová komunikace. Při zhodnocování dat jsme vycházeli z několika odpovědí respondentů. Z toho důvodu, že se jednalo o otevřené nebo polo uzavřené otázky jsme museli provést určitou kategorizaci odpovědí. Domníváme se, že pro správné vysvětlení a pochopení pojmu KK by měli příslušníci umět vysvětlit i pojem krize a vědět, jakým způsobem při ní postupovat, respektive vědět co je dobré využívat a čemu se vyhnout. Do hodnocení jsme také zahrnovali to, jakým postupují sami příslušníci. Při vyhodnocování otázky: „Co si představujete pod pojmem krize?“, jsme rozdělili odpovědi do jednotlivých kategorií na správné (95 % respondentů), nevím (2,5 % respondentů) a nesprávné (2,5 % respondentů). Za správné jsme považovali odpovědi respondentů, pokud považovali krizi za rodinné nebo pracovní problémy s dopadem na psychiku, psychickou zátěž nebo stres např. z neúspěchu a stavy nouze nebo vyhrocené situace, které nemusí být schopni zvládnout. Jeden příslušník odpověděl, že neví, co si představit pod pojmem krize. Za nesprávnou odpověď jsme považovali konflikt s vězni, protože to považujeme spíše za krizovou situaci. Kategorizace odpovědí na KK byla složitější. Respondentům byl dán prostor, aby se pokusili tento termín vysvětlit. Zde jsme rozdělovali pouze správné (62,5 % respondentů) a nesprávné (37,5 % respondentů) odpovědi. Do správných odpovědí jsme zařazovali komunikaci s vězni při krizových situacích, komunikaci v krizi, mimořádných událostech a specifických událostech, které jsou svoji povahou výjimečné. Za nesprávné jsme považovali odpovědi: ne-komunikace v rodině, špatná komunikace, verbální napadání, rozpor v názorech nebo vyjednávání. Mnoho příslušníků nechápe přesný rozdíl ve vyjednávání a krizové komunikaci. V další otázce jsme se zaměřili na to, co považují příslušníci za zásadní pro úspěšnou KK a čemu by se měli vyhnout. V tomto ohledu jejich měli jejich odpovědi navazovat na to, jak jednají nebo by jednali v praxi. Díky tomu většina příslušníků byla schopna odpovědět korektně. U prvního typu otázek jsme považovali za správné odpovědi: asertivitu, klidné jednání, profesionalitu, zůstat nad věcí, oznámit situaci nadřízenému, šetřit čas, nechat osobu vymluvit, dávat jasné 55

pokyny, umět vysvětlit situaci, používat empatii a naslouchání, přiměřená gestikulace, myslet na vlastní bezpečnost a šetření času. Za nesprávné nebo nehodící se odpovědi

považujeme

ticho,

jídlo,

spánek,

neústupnost,

domlouvání

se na kompromisu nebo vyjednávání, protože to by měl dělat vyjednavač a hraničí to se sliby nebo ultimáty. Správně v tomto případě odpovídalo 84,7 % respondentů a nesprávně 15,3 % respondentů. Co se týče odpovědí, čemu se vyhnout, považovali jsme za správné vyhnout se agresi, násilí, unáhlenosti, křiku, prosazování vlastního názoru, aroganci, provokace, bagatelizaci, zesměšňování, vyhrožování, ultimáta a sliby. Za nesprávné jsme považovali vyhnout se stresu, jelikož to nepovažujeme za ovlivnitelný faktor. Správně odpovídalo 97,4 % respondentů a nesprávně pouze 2,6% respondentů. Poslední relevantní otázkou bylo, jak reagují daní příslušníci v těchto situacích. Tím, že nechají vězně vymluvit (ventilovat jeho problémy), a potom informují nadřízeného, jedná 23,4 % respondentů, sami s vězněnou osobou komunikují a snaží se situaci vyřešit, jedná 59,6 % respondentů, k psychologovi nebo lékaři odvede vězněnou osobu 8,5 % respondentů a stejný poměr respondentů, čili 8,5 % by s osobou komunikovalo a při neúspěchu použilo donucovacích prostředků. Abychom zjistili, zdali by příslušníci dokázali vysvětlit pojem KK, je potřeba odpovědi zprůměrovat a najít východisko. Je jasné, že většina příslušníků by nebyla schopna přesně KK definovat, ale z praxe mají velice dobré základy, což potvrdili v tom, že vědí, jak v takové situaci jednat. Výsledkem je, že 84,9 % respondentů ví a dokáže vysvětlit pojem KK. Tabulka 6: Znalosti pojmu a procesu krizové komunikace příslušníků krizová komunikace

správně

nesprávně / neví

pojem krize v %

95

5

pojem krizová komunikace v %

62,5

37,5

postup pro úspěšnou KK v %

84,7

15,3

čemu se při KK vyhnout v %

97,4

2,6

celkem v %

84,9

15,1

Tabulka 6 u zkoumaného vzorku znázorňuje procentuelní znalost krizové komunikace v jednotlivých otázkách a celkovou znalost dané problematiky. 56

Graf 9: Celková znalost krizové komunikace

správné odpovědi 84,9 % nesprávné odpovědi 15,1 %

Graf 9 zobrazuje celkový procentuelní poměr správných a nesprávných odpovědí na znalost krizové komunikace u zkoumaného vzorku.

14.2.6

Předpoklad č. 4

Předpokládáme, že více jak 90 % příslušníků, kteří ještě nebyli proškoleni, má zájem o školení v oblasti krizové komunikace ze strany Vězeňské služby České republiky. Při sumarizaci dotazníku jsme zjistili, že z celkového vzorku bylo proškoleno 13 příslušníků (32,5 % respondentů) a 27 (67,5 % respondentů) jich nezaznamenalo žádné školení ze strany VS ČR. Z těch respondentů, kteří ještě nebyli proškoleni, by mělo o toto školení zájem 23 příslušníků (85,2 % neproškolených respondentů). Zájem nemají 4 příslušníci, což je 10 % ze zkoumaného vzorku. Důvody nezájmu byly individuální: brzký odchod do penze, nedostatek času nebo vlastní nezájem o dané školení a pocit, že tuto problematiku školí neprofesionálové. i přes to, že někteří příslušníci byli proškoleni, se většina respondentů (87,5 % respondentů) domnívá, že jsou příslušníci neadekvátně a málo proškolováni na danou tématiku.

57

Tabulka 7: Proškolování příslušníků v krizové komunikaci proškolenost příslušníků

ano

Ne

byl proškolen v %

32,5

67,5

má o školení zájem v %

85,2

14,8

Tabulka 7 ukazuje procentuelní proškolení respondentů a u respondentů, kteří proškoleni nebyli, jejich zájem o školení v krizové komunikaci.

Graf 10: Zájem o školení u dosud neproškolených příslušníků

byl proškolen 32,5 % má zájem o školení 85,2 % nemá zájem o školení 14,8 %

Graf 10 zobrazuje procentuální počet příslušníků, kteří již byli proškoleni, a procentuální poměr neproškolených respondentů, kteří by o školení měli zájem, či nikoli.

15 Vyhodnocení předpokladů 15.1 Předpoklad č. 1 Předpokládáme, že více jak 60 % příslušníků Vězeňské služby České Republiky na eskortním oddělení ve Vazební Věznici Liberec alespoň jednou během výkonu služby ve sledovaném období využilo krizové komunikace v praxi. Tento předpoklad byl splněn. 75 % dotazovaných příslušníků eskortní směny ve sledovaném období využilo KK v praxi. 58

15.2 Předpoklad č. 2 Předpokládáme, že více než 70 % příslušníků Vězeňské služby České Republiky

sloužících

ve Vazební

věznici Liberec

využilo

během

služby

ve sledovaném období krizovou komunikaci v praxi. Tento předpoklad byl splněn. Celkem 82,5 % dotazovaných příslušníků během sledovaného období využilo KK v praxi.

15.3 Předpoklad č. 3 Více jak 50 % příslušníků je schopno vysvětlit pojem krizová komunikace. Tento předpoklad byl splněn. Po zkoumání komplexních znalostí respondentů bylo rozhodnuto, že celkem 84,9 % respondentů je schopno vysvětlit pojem KK.

15.4 Předpoklad č. 4 Předpokládáme, že více jak 90 % příslušníků, kteří ještě nebyli proškoleni, má zájem o školení v oblasti krizové komunikace ze strany Vězeňské služby České republiky. Tento předpoklad se nesplnil. Potvrdilo se, že z dosud neproškolených příslušníků, by o školení na KK mělo zájem pouze 85,2 % příslušníků.

15.5 Shrnutí předpokladů Předpoklad první se zabývá využíváním KK u příslušníků eskortní směny. Výsledky dotazníků ukázaly, že 75 % dotazovaných KK v praxi skutečně využívá. Bylo potvrzeno, že většina příslušníků ví, co je KK a vědí, jakým způsobem postupovat. Při navrhování předpokladů jsme se domnívali, že příslušníci eskortního oddělení ji používají méně, než celkový objem respondentů. U eskortní směny byl předpoklad více jak 60 % a u celého vzorku více jak 70 %. To se výzkumem i potvrdilo. Je to způsobeno hlavně tím, jakou práci eskortní směna vykonává. Většinu pracovní doby se účastní soudního líčení nebo převozu vězněných osob a mají daleko méně kontaktu s těmito osobami přímo v rámci celového režimu. Ne 59

náhodou dva z dotazovaných v celém vzorku odpověděli, že KK řeší komunikací a v případě neúspěchu donucovacími prostředky. Druhý předpoklad se zabýval využíváním KK veškerým sledovaným personálem. Předpoklad se potvrdil a zjistilo se, že příslušníci aktivně a často KK využívají. Jelikož se většina (87,5 % všech respondentů) příslušníků domnívá, že nejsou kvalitně proškolováni, je otázkou, zdali by VS ČR neměla těmto školením věnovat větší pozornost i v závislosti na výsledku tohoto předpokladu. Třetí předpoklad zkoumá znalosti KK mezi všemi příslušníky. Očekávání předčily výsledky ve všech směrech. Většinou se jednalo o laicky zodpovězené otázky, ale na odpovědích bylo vidět, že respondenti vědí, o čem mluví a jak postupovat. Myslíme si však, že spoustě z nich chybí komplexní znalosti a veškeré odpovědi čerpali ze zkušeností a praxe přímo ve věznici. Poslední předpoklad se zaměřil na proškolování příslušníků na danou problematiku. Více než tři čtvrtiny z neproškolených respondentů by mělo o daná školení zájem. Je pravděpodobné, že i sami cítí, že by si potřebovali znalosti doplnit a vyzkoušet cvičně, aby si byli jisti, jakým způsobem je mají v praxi použít.

60

16 Závěr Tématem této bakalářské práce je KK ve VS ČR. V teoretické části jsme měli možnost dozvědět se základní údaje o VS ČR, její organizační struktuře, dělení a náplni práce. Následně jsme vymezili poslání výkonu trestu, jeho účel a vývoj v penologické části. Rozdělili jsme odsouzené do typů věznic. Poté jsme se věnovali problematice vězněné osoby, příčinám delikventního chování, osobnostním rysům těchto osob a specifikaci vazebně vězněných osob. Navázali jsme rozborem příslušníka VS ČR, co musí splňovat a čím si musí kandidát projít, aby se z něj plnohodnotný příslušník stal. Dále jsme se věnovali hlavní části této práce, a to KK, kterou jsme rozebrali z hlediska teorií, vymezili jsme pojem KK a zaměřili se na ni přímo ve Vazební věznici Liberec. Zde jsme nastínili krizové a mimořádné události, postupy KK, komunikaci s vězněnou osobou a některé specifické formy KK v rámci vazební věznice. Všechny přednesené informace byly důležité k tvorbě a vyhodnocení průzkumu praktické části, který se týkal znalostí a využívání KK příslušníky ve Vazební věznici Liberec, monitoroval proškolenost příslušníků a jejich možný zájem o další školení. Jak již bylo řečeno, průzkum probíhal mezi předem vymezenou skupinou příslušníků pracujících na různých odděleních přímo ve Vazební věznici Liberec. Spolupráce se všemi účastníky průzkumu byla naprosto bezproblémová a tím byla vysoká i návratnost dotazníků. Vzhledem k tomu, že byly použity i otevřené otázky, bylo potřeba odpovědi rozřadit na správné a nesprávné.

17 Návrh

opatření

týkající

se školení

příslušníků Cílem práce je také využít výsledky z dotazníku pro zkvalitnění a zlepšení připravenosti příslušníků na krizové situace a použití KK. Faktem je, že příslušníci musí absolvovat celou řadu odborných školení a kursů, aby mohli svoji práci vykonávat na takové úrovni jako dosud. Nezanedbatelným faktem ale také je, že většina z nich své znalosti nejvíce rozšiřují praxí.

61

Obdobně jako v jiných zaměstnáních se i zde formuje pracovní osobnost příslušníka po několik prvních let. Považuji za důležité, aby, pokud o to sami mají zájem, měli možnost v rámci pracovní doby sami rozvíjet své dovednosti a kompetence. Nutnost celoživotního vzdělávání není patrná jen v KK, ale hlavně z hlediska psychohygieny a prevence před syndromem vyhoření. Zásadní problém nevidím v tom, že by VS ČR nenabízela potřebná školení pro příslušníky, ale v tom, že příslušníci nejsou dostatečně motivováni, aby na takováto školení chodila. Nutno přiznat, že většina příslušníků o školeních zaštítěných IVVS ve Stráži pod Ralskem ani neví. Myslím si, že do budoucna by bylo potřeba vypracovat další průzkumy nejen v jedné věznici, ale v rámci celé republiky. Myslím si, že výsledky výzkumu by byly obdobné. Situace, že příslušníci necítí adekvátní podporu a motivaci v proškolování, není dost dobře vyřešitelná. Má totiž několik příčin, které nejsou zakotveny přímo ve fungování VS ČR, ale hlavně ve financování státem.

18 Přínos bakalářské práce Bakalářská práce mi ukázala mnoho nového z prostředí vězeňství a práce s vězněnými osobami. Měl jsem možnost zjistit, co si o dané problematice myslí ostatní příslušníci a porovnat jejich názory s vlastními. Při tvorbě práce jsem zdokonalil své dovednosti v oblasti získávání dat a informací. Podařilo se mi využít teoretické znalosti v praktické části. Pro vytvoření a dokončení praktické části jsem musel rozvinout tvůrčí myšlení a dovednosti, které jsem se naučil během studia a zaměstnání. Všechny získané dovednosti využiji jak při dalším studiu, tak i v pracovním životě.

62

19 Seznam literatury a informačních zdrojů COYLE, Andrew, 2004. Řízení věznic v čase změn. Praha: VS ČR, ISBN 12139297. ČERNÍKOVÁ, Vratislava, et. al., 2008. Sociální ochrana, terciální prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk s. r. o., ISBN 978-80-7380-138-0. HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena, 2009. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, ISBN 978-80-7367-569-2. MEZNÍK, Jiří, et. al., 1995.

Základy penologie. 1. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, ISBN 80-2101248. Nařízení Generálního ředitele č. 11/2006 Sb., o vězeňské a justiční stráži. Nařízení Generálního ředitele č. 17/2011 Sb., o postupu při vzniku nepokojů nebo jiných

hromadných

nezákonných

vystoupení

osob

ve výkonu

vazby

nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících služební zákrok pod jednotným velením a eskorty nebezpečných osob ve Vazební věznici Liberec. Nařízení Generálního ředitele č. 35/2012 Sb., o činnosti Vězeňské služby České republiky po vyhlášení krizových stavů, při řešení krizových situací a mimořádných událostí a o činnosti krizového štábu Vězeňské služby české republiky. Nařízení Generálního ředitele č. 68/2005 Sb., o postupu vazebních věznic a věznic při vzniku nepokojů nebo jiných hromadných nezákonných vystoupení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících služební zákrok pod jednotným velením a eskorty nebezpečných osob. Nařízení

Generálního

ředitele

č. 71/2010

Sb.,

o mimořádných

událostech

ve Vězeňské službě České republiky. SOCHŮREK, Jan, 2008. Úvod do penologie. 1. vyd. Liberec: Technická universita v Liberci, ISBN 978-80-7372-287-6. SOCHŮREK, Jan, 2009. Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Liberec: Technická Universita v Liberci, ISBN 978-80-7372-448-1. 63

TEGZE, Oldřich, 2007. Neverbální komunikace. 2. vyd. Brno: Computer press, ISBN 80-251-0183-5. VÁGNEROVÁ, Marie, 2008.

Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd.

Praha: Portál, ISBN 978-80-7367-414-4. VYBÍRAL, Zbyněk, 2005. Psychologie komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, ISBN 807178-998-4. VYBÍRAL, Zbyněk, 2008. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 2. vyd. Praha: Portál, ISBN 978-80-7367-429-8. VYMĚTAL, Štěpán, 2009. Krizová komunikace a komunikace rizika. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN 978-80-247-2510-9. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské a justiční stráži České republiky

64

Elektronické prameny: PORTÁL

INSTITUTU

VZDĚLÁVÁNÍ

VĚZEŇSKÉ

SLUŽBY

ČESKÉ

REPUBLIKY. Osnovy základní odborné přípravy A. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL

VĚZEŇSKÉ

SLUŽBY

ČESKÉ

REPUBLIKY.

Průměrné

stavy

obviněných od roku 2000 do roku 2011. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL

VĚZEŇSKÉ

SLUŽBY

ČESKÉ

REPUBLIKY.

Průměrné

stavy

odsouzených od roku 2000 do roku 2011. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY. Průměrné stavy vězněných osob od roku 2000 do roku 2011. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY. Stavy odsouzených dle typu věznice od roku 2000 do roku 2011. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY. Ukazatel stavu ubytovacích kapacit v jednotlivých věznicích VS ČR. [online], [cit. 10-12-2012] dostupné z . PORTÁL VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY. Všeobecná prezentace VS ČR.

[online],

[cit.

10-12-2012]

dostupné

z

.

65

20 Seznam příloh Příloha č. 1 vzor dotazníku použitého pro průzkum

66

20.1 Příloha č. 1 dotazník Rád bych Vás požádal o vyplnění dotazníku, který se týká krizové komunikace. Předložený dotazník je zcela anonymní a slouží jako podklad pro vypracování bakalářské práce. Výsledky dotazníku budou použity výhradně k výzkumnému šetření. Odpověď na každou otázku patřičně zaškrtněte. Snažte se odpovídat pravdivě. za Vaši spolupráci předem děkuji. 1) Kolik je Vám let? a) méně než 30 b) 30 – 39 c) 40 – 49 d) více než 50 2) Jak dlouho pracujete u VS ČR? a) méně než 5 let b) 5 – 9 let c) 10 – 14 let d) 15 – 20 let e) více než 20 let 3) Jaké je Vaše pracovní zařazení? ............................................ 4) Jak často se dostáváte do přímé práce s vězněnými osobami? a) prakticky neustále b) několikrát za den c) jednou denně d) výjimečně 5) Co si představujete pod pojmem „krize“? ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ....................... 6) Co si představujete pod pojmem „krizová komunikace“? ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ....................... 67

7) Absolvoval jste kurz nebo jinou formu proškolení v krizové komunikaci, kterou Vám vězeňská služba nebo přímo Váš zaměstnavatel nabídl a umožnil Vám se vzdělávat? a) ano b) ne 8) Pokud jste v předchozí otázce odpověděl Ne, měl byste o proškolení v rámci VS ČR zájem? a) ano b) ne (proč?) ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ....................... 9) Domníváte se, že používáte krizovou komunikaci v praxi? a) ano b) ne 10) Jak často ji používáte? a) denně b) několikrát za týden c) několikrát za měsíc d) málokdy e) nikdy 11) Které osoby se podle Vás častěji ve vězení ocitají v krizi a jsou konfliktnější nebo problémovější? Uveďte stručně několik příkladů z Vaší praxe tak, jak je vnímáte vy. a) obvinění b) odsouzení Příklad: ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ................................................... 12) Kde a kdy si myslíte, že krizovou komunikaci využijete nejčastěji? 68

......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ....................... 13) Byl jste někdy přítomen mimořádné události, při které bylo použito krizové komunikace? a) ano (jaké?) ......................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ....................... b) ne 14) Jaké postupy považujete za zásadní pro úspěšnou krizovou komunikaci? (Alespoň 3) a) .................................................................. b) .................................................................. c) .................................................................. d) .................................................................. 15) Čemu si myslíte, že bychom se měli při krizové komunikaci vyhnout? (Alespoň 3) a) .................................................................. b) .................................................................. c) .................................................................. d) .................................................................. 16) Myslíte si, že jsou příslušníci adekvátně proškolováni a trénováni v krizové komunikaci? a) ano b) ne 17) Jakým způsobem nejčastěji řešíte krizovou komunikaci? a) necháte vězně vymluvit (ventilovat jeho problémy), a potom informujete nadřízeného b) použijete donucovací prostředky v rámci zákona c) sami s vězněnou osobou komunikujete a snažíte se věc vyřešit d) odvedete vězněnou osobu k psychologovi, či lékaři jinak.................................................................. 69