6/2013
Slovo úvodem Přeji Vám, milí čtenáři, krásný začátek měsíce června s naším časopisem Velká přestávka. V naší redakci se rodí spousta výborných nápadů na Vaše pobavení o přestávkách. V tomto čísle si můžete například přečíst o našem zájezdu do Anglie, strašidelnou povídku, recenzi počítačové hry nebo si ověřit svoje znalosti anglického jazyka při louskání článku o Tomáši Berdychovi. Doufáme, že Vám náš časopis zpříjemní netrpělivé čekání na prázdniny. Těšíme se na ně spolu s Vámi! Margareta Baranová, 7. B, šéfredaktorka
Krásné prázdniny všem dětem, vyučujícím i zaměstnancům školy přeje redakce!
Reportáž ze zájezdu do Anglie PONDĚLÍ Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do Bath, města římských lázní, ve kterém začínala naše první dobrodružná výprava. Hned po příjezdu jsme vyrazili do Aquae Sulis, lázní založených Římany krátce po jejich vpádu do Británie, roku 43 n.l. Město a chrám zde postavený bylo původně nazváno po keltské bohyni pramene Sulis v kombinaci s římskou bohyní Minervou. Při podrobné prohlídce lázeňského muzea jsme měli možnost nahlédnout do nitra původního chrámu a prohlédnout si všechny archeologické nálezy. Potom jsme si mohli v obchůdku se suvenýry, který byl součástí muzea, koupit upomínku na toto kouzelné místo. Očekávaný příjezd do hostitelských rodin se přiblížil a vzrušené šuškání v autobuse sílilo. Po příjezdu do rodin jsme měli možnost poznat nové chutě a, jen pro zajímavost, většina studentů byla pohoštěna pizzou s hranolky. ÚTERÝ Druhého dne nás čekal výlet do Bristolu za nákupy a hlavně pak za návštěvou prvního pasažérského parníku na světě, krásné a honosné lodi SS Great Britain. Pásmo zážitků zahájila prohlídka „pod lodí“, kde jsme mohli spatřit ohromný lodní šroub poháněný parním strojem, pak jsme si prohlédli muzeum, ve kterém bylo k vyzkoušení dobové oblečení. V této části muzea, podle mého tipu, strávil průměrný student nejméně 7 minut zkoušením jednoho obleku za druhým a pózováním před blesky fotoaparátů. Pak jsme měli příležitost se podívat do podpalubí lodi, ve kterých jsme mohli potkat cestující, kteří už v lodi strávili nejedno století. Protože jsme u některých žáků zpozorovali příznaky mořské nemoci, naposledy jsme zatočili s kormidlem a vydali se po stopách krále Artuše do městečka Glastonbury. Toto magické místo je spojováno s mnoha legendami. Například se povídá, že ve zdejším klášteře, jehož trosky jsme si prošli s paní průvodkyní převlečenou za středověkou poutnici, nalezl místo svého posledního odpočinku slavný král Artuš a jeho manželka Guinevera. Hrobce krále Artuše, respektive místu, kde se údajně nachází, jsme se poklonili, a ten, kdo, ač omylem, šlápl na sebemenší kousek této části země, byl nemilosrdně ztrestán panem
učitelem. Měli jsme možnost městečko poznat lépe, když jsme dostali rozchod. O tom, že se jedná o neobyčejné místo, svědčily hlavně krámky plné podivného zboží, ve kterých byste normální suvenýr jen velmi těžko hledali. Pokud tedy nejste elf nebo čarodějnice. Po dni plném jedinečných zážitků jsme opět ulehli na polštář pohostinných rodin a těšili se na nadcházející dny. STŘEDA Ve středu jsme docestovali až do doby kamenné a bronzové. Při prohlídce kolem Stonehenge, při neustálém cvakání fotoaparátů, kdy nás pan učitel přirovnával k Japoncům, se určitě každý vrátil o mnoho let zpět do minulosti a odnesl si s sebou kromě plné paměťové karty ve fotoaparátu i načerpanou energii a hlavně jedinečnou vzpomínku. Na Avebury, podobnému útvaru jako Stonehenge také jen tak nezapomeneme. A co teprve Salisburská katedrála s výškou 123m, která se může chlubit prvním místem mezi kostelními věžmi v celém Spojeném Království. Ke konci dne si někteří už začali dělat zásoby na nadcházející dlouhou cestu autobusem Johana Kaňoková, 7. B
Stonehenge je magické místo.
Londýn Poslední den výletu jsme strávili v Londýně. Když jsme dojeli do Londýna, nejdříve jsme se vydali na atrakci jménem London Eye. Tam jsme se všichni podívali na krásné 4D kino, které nám ukázalo mnoho informací a nádherných záběrů. Ti, kteří chtěli, mohli pak nastoupit na samotné obří kolo a podívat se na krásu Londýna z výšky 130 metrů. Viděli jsme slavný mrakodrap „Gherkin“ (Okurka), Buckinghamský palác, budovy Parlamentu a mnoho dalšího. Po okružní jízdě jsme se vydali na prohlídku Londýna. Dozvěděli jsme se od slečny průvodkyně mnoho zajímavostí a získali mnoho krásných vzpomínek. Viděli jsme světoznámou Clock Tower (Hodinovou věž), ve které se nachází slavný zvon Big Ben, také jsme dostali k Buckinghamskému paláci, proplouvali jsme pod slavným zvedacím mostem Tower Bridge, viděli Westminster Abbey, prošli jsme Downing Street, taky jsme se porozhlédli po Trafalgar Square, kde je na vysokém sloupu socha admirála Nelsona, který překazil Napoleonovi plány na dobytí Británie, a závěrem jsme mohli nakupovat dárky pro své blízké na Piccadilly Circus. Prohlídku jsme končili na Greenwichi, kde je na zemi naznačen nultý poledník. Všichni jsme si to užili a už stačilo jen naskočit do autobusu a hurá domů. Celý týden byl úžasný a myslím, že na tento výlet budeme vzpomínat až do konce našich dnů. Margareta Baranová, 7. B
Báječná vyhlídka z London Eye.
A jak jsme hodnotili zájezd do Anglie Výlet do Anglie se nám velmi vydařil, jak už jste se dočetli v předcházejících dvou článcích, a teď už stačí jen dodat, co si o tom všem myslí ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU. Samozřejmě tady nemůžeme zveřejnit všechny názory, ale vybrali jsme ty, které nás nejvíce nadchly. Tady jsou: Martin Šimík – „London forever.“ Lucie Růžičková – „Líbilo se mi vše, ale nejvíce asi Londýn, Bristol a Bath.“ Jakub Voleník – „Nejvíce se mi líbil Stonehenge a Londýn, bylo to bezva.“ pan učitel Lörinc – „Nejlepší na celém výletě byly moje zlaté děti, které mi byly vždy oporou.“ Margareta Baranová, 7. B
Kuba Voleník mnichem v Glastonbury.
Ze světa počítačových her: Minecraft Minecraft je v současné době velmi návyková a populární počítačová hra. U této hry můžeme sledovat velmi neobvyklý jev, což je extrémní nárůst popularity v malém rozhraní období. Tato hra a její expanze z herního světa najednou vymýtila ostatní hry (díkybohu jen na krátkou chvíli). Všechen herní svět se točil kolem jednoho a toho samého a poté to přišlo, kreativita, volnost, klid i stres a hlavně něco nového. Kvalita grafiky hry Minecraft je sice z hlediska dnešních her naprosto neúnosná, ale tento nedostatek převáží stylem. Jak už jsem podotknul, styl grafiky je to, co všechny zaujalo. Vše ve hře od NPC (zkratka pro počítačem ovládané postavy) až po Vás je zpracováno ve 3D kostičkové grafice. Ve světě nenajdete nic, co by nemělo pravoúhlé rysy. Herní nastavení je ... no ... řekněme, že k dokonalosti má daleko. Z rozsáhlého zpracování prostředí Vás málem trefí, ale jakmile si zvyknete na netradiční grafiku, můžete si užít dobrý zážitek. O tento zážitek se postarala i komunita. Tedy lidé, kteří se na vývoji hry nijak neúčastní, chcete-li samotní hráči. Tomu samozřejmě napomohla nezávislost a velký potenciál této sandboxové hry (sandbox styl – neváhej, nič a stavěj). +sandbox +novinka +originalita +komunita +volnost +rozhraní, fantazie
-časté aktualizace
Velmi úctyhodné, Notch a studio Mojang si ze svou originální novinkou odnáší
85,7% za originální nápad
Petr Horák, 7. A
Povídka Oblohu křižují blesky, jinak je téměř úplná tma. Okvětní lístky vítr unáší, topí je v řekách a nechává je poletovat v nicotě. Co příroda dala, sama bere. Nebe se raduje nebo snad slzy roní? Tam za tratí, kde hluk vlaků doznívá, jsem šla já. Nemilosrdný vítr mi čechral černé havraní vlasy a déšť přidával na intenzitě. Dávno už jsem zahodila zlomený deštník a raději pospíchala lesem domů. Musím přiznat, že jsem se přece jen trochu bála. Koruny stromů šuměly a větve praskaly. V lese ale jako bych nebyla sama, jako bych v zádech cítila čísi pohled. Snažila jsem se uklidnit, že jde jen o mou bujnou fantazii, ale stejně jsem už skoro běžela. Ještě pár metrů a budu doma. Občas jsem klopýtla, když se mi cosi připletlo mezi nohy. To bylo tím, že jsem se neustále rozhlížela kolem sebe. Oblohu proťal další blesk. A v tu chvíli jsem ji uviděla. Stála tam a jednou rukou přidržovala už tak bezvládnou osobu. Od úst jí stékaly pramínky krve. Vyděšením se mi z hrdla vydral slabý výkřik, ale pak už jsem jen tupě zírala a stála na místě. Jakmile jsem se z toho šoku, že mě opravdu někdo sledoval, probrala, chtěla jsem se zeptat, co se stalo. Ta dívka byla moje spolužačka, ale rozhodně ne kamarádka. Vůbec jsem nevěděla, co se tady děje a ani jsem tomu nechtěla uvěřit. Blondýnka se na mě děsivě usmála, čímž odhalila své… upíří špičáky. Pane bože. V mozku mi cosi cvaklo, konečně mi došlo, že tady nemám co dělat. Dala jsem se do zběsilého běhu. V tělocviku jsem měla z běhu obvykle trojky s odřenýma ušima, ale kdyby mi tenhle útěk měl někdo stopovat, asi bych byla nejlepší ze třídy. Přesto byl vetřelec dvakrát tak rychlejší než já. Jak by taky ne, když byla upír. Absurdní zjištění. Teď se určitě probudím. Chmatla mě za ruce, že jsem byla donucena se zastavit. V modrých očích jí plála čirá nenávist a ještě něco. Hlad. Byla jsem tak ohromená, že jsem nebyla schopná se bránit, nebo se snažit znovu utéct. Dlouho to netrvalo, prostě jen znovu otevřela pusu a zakousla se mi do krku. Vyjekla jsem bolestí, po tváři mi stekla bezmocná slza a pak jsem ztratila vědomí. *** Pomalu jsem otevřela oči, chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, co se včera v noci událo a nemohla jsem tomu uvěřit. Ležela jsem v lese, na trávě vlhké od ranní rosy, přes koruny stromů tudy pronikaly první paprsky slunce. Ptáci hlasitě zpívali a já se cítila úžasně, lépe než kdy dřív. Rukou jsem si ohmatala krk a zjistila, že mě vůbec nebolí a přesto mi na něm zůstala má zaschlá krev. Nechápala jsem, že si tady v klidu spím celou noc a není mi zima. Ani teď, ačkoli na mých šatech nebyla
nitka suchá. Sedla jsem si, abych měla větší rozhled. Moje spolužačka už tady samozřejmě nebyla, ale nechala mi tady krátký vzkaz na malém papírku.
Vítej mezi námi.
Co to má…? A pak mi to došlo. Tu noc jsem se stala upírem. Denisa Rojíčková, 9. B
Ze školní tvorby Já, škola a ostatní Já chodím do školy rád, škola je můj kamarád. Učíme se, hrajeme, s kamarády bžunda je. A když všechno splníme, ovečkou se chlubíme. Vymyslela to naše třídní, paní učitelka prvotřídní. Marek Matyskiewicz, 4. B
Příběh o kytičkách Jednoho slunečného dne vykvetla v lese bílá kytička. „Já jsem sasanka, nejkrásnější kytka na světě.“ Na druhý den vykvetla opodál žlutá kytka. „Sasanko, nejsi nejpěknější, protože já jsem hezčí. Mé jméno je petrklíč. Všem se líbím, voním a léčím. I zvířátkám chutnám, ale ty, sasanko, jsi jedovatá od kořene po květ.“ – „Nevadí,“ říká sasanka. „Když mě nikdo neutrhne ani nesní, budu bílou královnou lesa já.“ Adéla Klimšová, 2. A
English for you: Tomáš Berdych Tomáš Berdych was born on 17th September 1985 in Valašské Meziříčí. He is clever and intelligent. He is a Czech professional tennis player. His sign is a virgo. His nickname is Berďa. He lives in Monte Carlo, Monaco. He is 195 cm tall. He weighs 88 kg. He likes hockey, films and music. His girlfriend is a Czech tennis player Lucie Šafářová. His favourite bands are U2, Incubus, Placebo, Silversun Pickups. His father brought him to tennis. In 2012 he won the Davis Cup. In February 2013 he represented our country in the first round of the Davis Cup. Tomáš Berdych is number one amongst Czech players. His coach is Jaroslav Navratil. He plays right-handed. He uses a HEAD tennis racquet. Berdych is a great Davis Cup player. He has been a professional player since 2002. He's a young player and a hope for the Czech tennis. Nikola Kohutová, 8. A
Malé maturity Dne 9. dubna 2013 proběhly na naší škole Malé maturity. Žáci, kteří se zúčastnili, zjistili, jak by mohla probíhat „zkouška dospělosti“ naostro za čtyři roky. Už od rána byla u mnohých poznat jistá nervozita. Po úvodních větách paní ředitelky se žáci dozvěděli svá pořadí. V průběhu zkoušek přivál lehký vánek vůni velice chutných a osvěžujících čajů, které „maturantům“ připravila paní Bordovská. Já osobně jsem se Malých maturit zúčastnila a odnesla jsem si pěknou zkušenost do budoucna. Byla jsem dost nervózní, ale dá se říct, že o nic nešlo. Každopádně bych všem žákům naší školy doporučila, aby se Malých maturit zúčastnili také, protože za zkoušku nic nedáte a ještě k tomu je to v tobě před přijímacími zkouškami. To vás prostě donutí se alespoň trošku připravit. Wojnarová Markéta, 9. C
Vtipy Cestující, který poprvé letí letadlem, má tvář naplácnutou na okýnku a nadšeně volá: "Koukejte, ti lidi odsud vypadají jako mravenci!" "Taky jsou," povídá spolucestující, "ještě jsme neodstartovali!" *** "To, že chcete, abych se ve vašem hotelu cítil jako doma, je sice hezké, ale já jsem si přijel odpočinout." *** Na břehu ostrova stojí zarostlý muž a mává rukama na loď plující okolo něho. "Kdo je to?" ptá se jeden pasažér. "Nevím, ale vždycky se takhle raduje, když jedeme kolem." *** "Tak jsem se vrátil z dovolené." "A jaké bylo počasí?" "Celkem dobré, pršelo jen dvakrát, jednou čtrnáct a podruhé deset dnů." *** "A jak to máte vy s dovolenou?" "Těžké. Kdy pojedu, to rozhodne vedoucí, kam pojedu, to rozhodne manželka, a já musím rozhodnout, kde na to vzít." *** "Jezdím do Španělska každý rok a pokaždé odtamtud něco rodičům přivezu. Letos to byl tyfus." vtipy vybrala Noemi Pěkníková, 8. C
Kreslené vtipy Pavla Kantorka
Hloubit (příkop)
Provádět znova
Povodeň
Seskupení včel
Chráněný vynález (P)......(T)
Opak odborníka
Anglicky vidět
Lenochod z Doby ledové 1. Díl tajenky Rusky ano
A
8. písmeno
Římsky 500
Nok pozpátku
lok
Spojka Česká republika (zkratka) Pár
Předložka Jez
Začátek abecedy
Dětský pozdrav Polský skladatel
Nápověda: da, kvinta, Choplin, oil, see, (p)aten(t)
CH
Hradec Králové (zkratka)
potom
16. písmeno abecedy Anglicky olej
Porážka Trknutí O co
2.díl tajenky
1.písmeno po "K" Bliknutí 21. písmeno abecedy
Popěvek Latinsky pátá třída
Křížovka Psi reagují zvyšování teploty tím, že vypláznou jazyk a rychle dýchají. A jak si poradí kočky, když je jim horko?........................... (viz tajenka). Stejně reagují, když jsou v napjaté situaci - třeba číhají na úlovek. Aby je ale kvůli tomu kořist neucítila, přitlačí prý tlapky silně k zemi a je to. křížovku připravila Barbora Bednárková, 8. C
Vakoveverka Vakoveverka je drobné zvířátko, které se řadí do skupiny vačnatců, tj. savců, kteří mají typický způsob rozmnožování, do této skupiny patří například klokan. Tělo vakoveverky je dlouhé asi 30 centimetrů, z toho většina délky připadá na ocas. Většinou bývá aktivní přes noc, ve dne spí. Dožívá se přes deset let. Vyskytuje se ve východní a severní Austrálii a Nové Guinei. Vakoveverky se dají chovat i v běžné domácnosti. K chovu se hodí např. ptačí voliéra. Při chovu pouze jedné vakoveverky může dojít až ke smrti zvířete z osamělosti, proto je vhodné chovat pár vakoveverek nebo si se zvířetem několik hodin denně hrát, aby se necítilo osamělé. Cena vakoveverky je různá, ale většinou se pohybuje okolo 2.000 Kč za kus.
Wojnarová Markéta, 9. C
Velká přestávka - školní časopis při ZŠ v Dobré Šéfredaktorka: Margareta Baranová, 7. B Editace a grafická úprava: Filip Syřínek, 9. C
Příspěvky ve formátu doc zasílejte na e-mailovou adresu:
[email protected].
