roèník XXXI
hlumecké listy
èasopis chlumeckého regionu
3
2001
Z OBSAHU ÈÍSLA: Zápis z jednání Integraèní Kytièka k Masarykovu Jarní prázdniny ohlednì proces v ÈSOB památníku na horách výstavby dálnice buduje novou banku Chlumec nad Cidlinou dne 22.3.2001
Slovo starosty V dnešním slově pro Vás, občany města, otiskujeme doslovný zápis z jednání ohledně výstavby dálnice. Názor nechávám na Vás po přečtení tohoto zápisu.
Zápis ze 4. jednání Komise pro bezpečnost na silnici E 67, konaného dne 5. 3. 2001 v 10.00 hod. v zasedací místnosti Městského úřadu Chlumec nad Cidlinou. Přítomni: viz listina přítomných Jednání komise zahájil a řídil starosta Ing. Miroslav Uchytil a informoval přítomné o tom, že výstavba dálnice Libice - ChýšH je ohrožena. Po té předal slovo zástupci starosty Eduardu Hasprovi, který byl přítomen jednání na Ministerstvu pro místní rozvoj v Praze, aby podal informace z tohoto jednání. Ministerstvo vydalo záporné stanovisko k územnímu plánu obce Žiželice nad Cidlinou vzhledem k tomu, že návrh ÚPO není v souladu s územním plánem vyššího územního celku ve vztahu k plánované dálnici. Zároveň není plně dodržena návaznost přeložky silnice II/327 na dálnici D 11. V závěru měsíce února letošního roku mimořádné zastupitelstvo obce Žiželice n. C. neschválilo návrh zadání ÚPO, ten musí být přepracován a uveden do souladu s územním plánem VÚC a požadavky MMR a OkÚ Nymburk. Dále byla předána informace, že byl předpoklad předání kompetencí ve vztahu k vyjádřením k územním plánům na krajské úřady, kompetence zatím zůstává na ministerstvu. O slovo požádala Ing. Svitavská z Ředitelství silnic a dálnic - odd. 321 dálnice z Prahy, která vysvětlila, že pro stavbu dálnice D 11 Libice - Hradec Králové bylo vydané územní rozhodnutí Ministerstvem zrušeno. V současné době probíhá nové územní řízení. Stavba dálnice pro toto nové územní řízení byla rozdělena na dvě části část Libice - ChýšH - toto územní řízení vykonává referát regionálního rozvoje Okresního úřadu v Nymburce a část ChýšH - Hradec Králové. Pro tuto část vydává územní rozhodnutí odbor hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové. Předpoklad pro vydání územního rozhodnutí na stavbu dálnice D 11 - stavba 1104 je květen 2001, pro stavbu dálnice D 11 - stavba 1105 byl prodloužen termín
2
pro vydání územního rozhodnutí z února 2001 do 30. 6. 2001. Po vydání rozhodnutí bude záležet na termínu nabytí právní moci tohoto rozhodnutí - tento termín je důležitý pro zahájení výkupů pozemků případně vyvlastnění a pro povolení stavby. Když územní rozhodnutí nabude právní moci do 30. 6. 2001, je reálné stavbu zahájit v letošním roce. V současné době jsou zajištěny finanční prostředky pro stavbu dálnice od Evropské banky, ale jsou limitovány zahájením stavby v letošním roce. V případě nedodržení termínů zahájení stavby je ohroženo financování. Pro stavební řízení byla stavba dálnice rozdělena na více staveb např. most Rakousy, most v Žiželicích, úsek dálnice Dobšice včetně křižovatky Levín, úsek po křižovatku ChýšH. Dále Ing. Svitavská uvedla, že je předpoklad dokončení stavby dálnice v roce 2005, když bude v letošním roce zahájena. Po podání těchto informací všichni členové komise byli překvapeni, neboH v předešlých jednáních vedených s odpovědnými zástupci ŘSD toto nikdy nezaznělo. Starosta města Ing. Uchytil těmto informacím rezolutně oponoval. Veškerá vedená jednání v loňském roce na Ředitelství silnic a dálnic v Praze i na radnici v Chlumci nad Cidlinou se týkala výstavby části dálnice od křižovatky Levín po křižovatku ChýšH a přeložek komunikací (přivaděčů k dálnici) tak, aby tato část dálnice sloužila jako obchvat Chlumce nad Cidlinou pro nákladní dopravu do doby vybudování celého úseku dálnice D 11. Na základě těchto jednání obdržel Ing. Jindřich Kmoníček - majitel firmy HD highway design Hradec Králové - objednávku od Ředitelství silnic a dálnic Praha na vypracování projektové dokumentace na uvedený úsek části dálnice - tj. od křižovatky Levín po křižovatku ChýšH včetně těchto křižovatek. Práce na této dokumentaci jsou před dokončením a dnešního dne se dovídáme, že dálnice byla rozdělena na více staveb, křižovatka Levín je součástí stavby v úseku Dobšice - Levín. Tento úsek části dálnice v lokalitě Dobšice je z hlediska ochrany přírody a krajiny možným terčem pro ekologické aktivity k podání odvolání, čímž se pro-
dlouží již dříve domluvené termíny. Je nutné zařadit křižovatku Levín do jiné části stavby, a to je úsek po křižovatku ChýšH. Na tento požadavek Ing. Svitavská odpověděla, že to není možné, neboH podkladem pro Evropskou banku bylo přesné rozdělení staveb, přeřazení křižovatky Levín do jiné stavby by trvalo minimálně dva roky, a to jak ve vazbě na financování, tak ve vazbě na postup stavebních prací. Tyto informace starosta města i členové dopravní komise neuznávají, problémy které ve městě ve vztahu k dopravě jsou, tento postup neřeší. Ing. Uchytil uvedl, že je připraven být nápomocen při jednání s majiteli pozemků v úseku části dálnice od křižovatky Levín po křižovatku ChýšH, některá jednání již uskutečnil, ale problém vidí v jednání s majiteli i ekologickými aktivitami v lokalitě Dobšice. Ing. Uchytil vznesl dotaz na ředitele Ředitelství silnic a dálnic Ing. Vebra ohledně zajištění finančních prostředků na přeložky komunikací (přivaděčů k dálnici). Ing. Veber komisi informoval, že finanční prostředky na letošní rok mají zajištěny pouze na projektovou přípravu. O předložení materiálů byl požádán Ing. Kmoníček. Přítomné seznámil s rozpracovanými situačními výkresy ve vazbě na průjezdnost dopravy, rozdělení na tranzit osobních i nákladních aut, zvyšování intenzity dopravy do roku 2005. Pro projektovou přípravu pro stavbu „obchvatu“ je nutné počítat s úpravami křižovatky v Novém Městě ve směru od Pardubic (U Rychtáře), jak stavebními tak i dopravního značení, pro zklidnění provozu provést dělený přechod v obci Nové Město ve směru k základní škole, dále s úpravami na křižovatce u benziny v Chlumci n. C. ve vztahu přednosti jízdy. Dále uvedl, že je nutné, na základě uvedených informací o stavu připravenosti stavby dálnice, provést ve městě na silnici I/11 úpravy pro zajištění bezpečnosti všech účastníků silničního provozu. Navrhuje světelné řízení křižovatek silnice I/11 Praha - Hradec Králové a silnice II/327 Hořice - Kolín s tím, že stávající světelný přechod u hotelu Astra by byl zrušen a byl by součástí této křižovatky, dále úpravu přechodu na náměstí (u městského úřadu), stávající přechod u základní umělecké školy posunout blíže k centru města. Nedoporučuje zřízení pod-
chodu pod silnicí I/11 vzhledem k náročnosti stavby (technické i finanční), dalšího světelně řízeného přechodu ani povýšení počtu přechodů ve městě. Doporučuje v rámci úprav doplnit dopravní značení (výstražné a vodorovné). Na navržené úpravy ve městě reagoval Ing. Kopal ze Správy a údržby silnic Hradec Králové, že je nutné rozhodnout o provedení úprav v co nejkratší době, neboH do konce května letošního roku bude provedeno obnovení vodorovného dopravního značení přechodů na průtahu městem. Bylo dohodnuto, že obnovení dopravního značení bude provedeno po odsouhla-
sení na dopravním inspektorátu Okresního ředitelství PČR HK. Mjr. Šitina rozporoval navržené světelné řešení křižovatek silnic ve vztahu na intenzitu dopravy a možného zablokování plynulosti silničního provozu. Ing. Kmoníček na základě těchto rozporných názorů vypracuje návrh na světelnou křižovatku, podložený výpočtem intenzity vozidel projíždějících těmito křižovatkami - v termínu do 31. 3. 2001. Tento návrh bude projednán na schůzce za účasti projektanta se zástupci policie, SÚS a města, která by se dle předpokladů mohla uskutečnit již v měsíci dubnu 2001.
V případě, že bude reálné vybudovat světelné řízení křižovatek, obrátí se starosta města na Ing. Švagra z fondu dopravy o pomoc při zajištění finančních prostředků na realizaci této stavby. Tyto úpravy by na státních silnicích podle stávajících předpisů měly hradit obce. Ing. Uchytil na závěr dnešní schůzky uvedl, že tyto nepříznivé informace o stavu přípravy stavby dálnice předá občanům a že zároveň nevylučuje, že může dojít k protestním akcím ze strany občanů, a to např. zablokování průjezdu městem. Zapsala: Venclová, Vidiečanová
Informace z radnice Od uzávěrky únorového čísla Chlumeckých listů proběhlo po jednom zasedání zastupitelstva a rady města.
Vzhled města ! Zastupitelstvo města odsouhlasilo záměr firmy Best a.s. vybudovat závod na výrobu stavebních tvarovek mezi starým písníkem v Pamětníku a silnicí Lučice - Chárovna, jehož podmínkou je úplatný převod pozemku z vlastnictví Města Chlumec nad Cidlinou do vlastnictví firmy Best a.s. Uložilo radě města urychleně vytvořit právní podmínky pro tento převod. ! Zastupitelstvo po předcházejících dlouhodobých a komplikovaných jednáních schválilo návrh kupní smlouvy pro Penny Market, která bude uzavřena mezi Městem Chlumec n. C. a firmou EK 2, k.s. Plzeň, po kolaudaci stavby. Současně rada města schválila smlouvu o budoucí nájemní smlouvě na pozemky pro parkoviště Penny Marketu. ! Zastupitelstvo schválilo koncepci bytové politiky. ! Rada schválila jako dodavatele studie parkování v Zimově ulici Atelier „K“ Hradec Králové a uložila odboru správy majetku a investic zadat zpracování této studie. ! Rada a posléze i zastupitelstvo města schválilo výsadbu veřejné zeleně v Lučicích prostřednictvím firmy Ing. Jašové.
Finanční příspěvky ! Bylo odsouhlaseno poskytnutí finančních příspěvků chlumeckým organizacím takto: - 80.000,- Kč SDH na účast na mezinárodní olympiádě ve Finsku - 20.000,- Kč SDH na činnost mládežnických oddílů
- 20.000,- Kč Občanskému sdružení Město v zahradách na letní hudební odpoledne - 30.000,- Kč Billiard clubu na vybavení herny - 40.000,- Kč Fotbalovému klubu na činnost - 20.000,- Kč Vladislavu Urbanovi na účast na MS seniorů v leteckém modelářství v USA - 5.000,- Kč Občanskému sdružení Město v zahradách na soutěž MISS
Městský rozpočet ! Zastupitelstvo schválilo rozbor hospodaření Města Chlumec n. C. za rok 2000 a příspěvkové organizace Základní školy Chlumec n. C. včetně návrhu na finanční vypořádání. ! Byl schválen rozpočet města na rok 2001, který byl 15 dní vyvěšen na úřední desce.
zasedání byla připravena kvalifikovaná informace s přihlédnutím ke konstrukčnímu řešení a informace o předpokládaném finančním a organizačním zabezpečení provozu a správy haly. ! Zastupitelstvo vzalo na vědomí i informaci o záměru bezúplatného převodu majetku Fotbalového klubu Chlumec n. C. do majetku Města Chlumec n. C. Uložilo starostovi získat od Fotbalového klubu Chlumec n.C. informace o uvažovaném převodu majetku, o zabezpečení jeho využití, o zabezpečení provozu a správy včetně finanční náročnosti.
Majetek města ! Zastupitelstvo schválilo výměnu 550 ks akcií a.s. VaK Hradec Králové znějících na majitele za 550 ks akcií znějících na jméno.
Městské vyhlášky
Různé
! Zastupitelstvo na svém zasedání 7. března schválilo tři následující vyhlášky: - vyhlášku č. 1/2001 o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol v Chlumci nad Cidlinou - vyhlášku č. 2/2001 o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů školní družiny při Základní škole v Chlumci nad Cidlinou - vyhlášku č. 3/2001 o změně vyhlášky č. 1/2000 o stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb pro území města Chlumec nad Cidlinou
! Zastupitelstvo schválilo zřizovací listinu Technických služeb a bytového hospodářství. ! Zastupitelstvo zvolilo osadní výbor Lučice v tomto složení: Jiří Vávra předseda, Blanka Loudová a Jaroslav Pokorný - členové. ! Bude zakoupen obraz A.B. Kunike „Chlumec nad Cidlinou ve 30. letech 19. století“ za cenu 9.000,- Kč. ! Nepodařilo se zakoupit dva domy na náměstí čp. 57/I a 62/I z konkurzní podstaty, protože je za podstatně vyšší cenu, než jakou nabídlo Město, zakoupili jiní chlumečtí občané. ! Město bude jednat o převzetí pozemku hřbitova v Lučicích a o rozšíření areálu tohoto hřbitova. ! Odbor správy majetku a investic vede řadu dalších jednání, jejichž cílem je dát do pořádku vlastnické vztahy na území města.
Záležitosti sportu ve městě ! Na vědomí, jako neúplná, byla vzata informace o možném vytížení plánované sportovní haly. Proto zastupitelstvo požaduje, aby do příštího
3
Ze služební knihy Městské policie " Hlídce městské policie byl občany
města předán nalezený lovecký pes, který již delší dobu pobíhal po okrajových částech města. Hlídka poskytla nalezenci dočasné útočiště v kotci a intenzívně hledala, za pomoci Českomoravské kynologické unie a místních občanů, chovatelů, jeho majitele, což se po týdnu podařilo, a ten si jej převzal i když, jak uvedl, již nepočítal, že se mu podaří svého psa najít. " Hlídka městské policie byla požádána o pomoc učitelkou základní školy ve věci svévolného opuštění školy žákem její třídy. Ten utekl ze školy během přestávky, jak bylo později zjištěno, z důvodu napadání svými spolužáky. Hlídkou byl nalezen doma a bylo učiněno opatření, aby se podobný případ již neopakoval. " Jedna z nájemnic bytového domu se obrátila na městskou policii a požádala o pomoc z důvodu, že její sousedka, která bydlí ve stejném domě, již dva dny nevychází ze svého bytu a má důvodnou obavu, že se jí, vzhledem k jejímu věku, něco stalo a potřebuje pomoc. Po zhlédnutí
Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 DUBEN 1. 4. Mezinárodní den ptactva 2. 4. Mezinárodní den dětské knihy 7. 4. Světový den zdraví 11. 4. Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů 12. 4. Mezinárodní den letectví a kosmonautiky 18. 4. Mezinárodní den ochrany památek a historických sídel 20. 4. Mezinárodní den svobody tisku 22. 4. Den Země 23. 4. Světový den knihy a autorského práva 24. 4. Mezinárodní den boje proti pokusům na zvířatech 27. 4. Světový den grafiky 29. 4. Světový den tance
4
místa, pohovorem s ostatními nájemníky a po vyčerpání všech možností ke zjištění, kde by žena mohla být, byla přizvána hlídka OO PČR a ve spolupráci s ní, bylo za přítomnosti svědka přistoupeno k otevření bytu, kde byla dotyčná nalezena bez známek života a přivolaný lékař konstatoval smrt. " Při dohledu na přechodech pro chodce se hlídky městské policie setkávají stále s řidiči, kteří, but z neznalosti a někteří z bezohlednosti, nerespektují ustanovení nového zákona o provozu na pozemních komunikacích a neumožní chodcům, kteří mají v úmyslu přejít vozovku, popřípadě vstoupili již do vozovky, klidné a bezpečné přejití. Vrcholem bezohlednosti ze strany řidiče bylo i to, když řidič, který se svým vozidlem dojel k přechodu pro chodce, před kterým již jiní řidiči zastavili svá vozidla, a to v obou směrech, vozidlo, které stálo v jeho směru, objel a bez ohledu na přecházející chodce, mezi kterými byly převážně děti, jdoucí ze školy, a i matka s kočárkem, pokračoval v jízdě. Díky duchapřítomnosti a pozornosti
chodců, kteří před projíždějícím vozidlem uskočili, nedošlo k dopravní nehodě, byla zjištěna státní poznávací značka vozidla a věc byla předána k vyřízení. " Bylo zjištěno, že buňka v majetku kynologického klubu Chlumec n. C. je naplněna odpadem (igelit, krabice, zbytky jídla apod.). Podařilo se zjistit pachatele odkládání odpadu, kterým byl vietnamský obchodník. Byla mu udělena bloková pokuta v horní hranici a byl vyzván, aby neprodleně odpad uklidil a to legálním způsobem. " Městská policie v Chlumci n. C. upozorňuje všechny chovatele psů, pokud je venčí na veřejných prostranstvích, aby exkrementy po svých miláčcích uklízeli, a nedocházelo tak ke znečišHování veřejných prostranství města, jak ukládá vyhláška města o místních záležitostech veřejného pořádku. V případě neuklizení dochází k porušení této vyhlášky a chovatel se dopouští přestupku. Za Městskou policii Chlumec n. C. Miloslava Venclová
MISS FOTO 2001 Čtenáři Chlumeckých listů - POZOR - NEZAPOMEŇTE! Pokud se chcete zúčastnit hlasování v soutěži MISS FOTO 2001, vyplňte hlasovací lístky uveřejněné v minulém čísle Chlumeckých listů (č. 2) a doručte je dle instrukcí zveřejněných tamtéž nejpozději do
KONCE BŘEZNA.
CHLUMECKÁ MISS SYMPATIE 2001 Zábavné soutěžní odpoledne, na kterém bude vybrána nejsympatičtější dívka Chlumecka v kategoriích 6 - 9 let a 10 - 14 let, proběhne
v neděli 22. dubna 2001 od 14.00 hodin v chlumecké sokolovně. V průběhu tohoto odpoledne budou vyhlášeny výsledky ankety Chlumeckých listů MISS FOTO. Jako hlavní host vystoupí místní populární skupina KOMUNÁLNÍ ODPAD.
Kytička k Masarykovu památníku 7. března uplynulo 151 let od narození velkého českého filozofa a rea-
listického politika, vůdce protirakouského odboje a prvního prezidentaOsvoboditele Československé republiky Tomáše Garigue Masaryka. Nejde jen o to připomínat si životopis této gigantické osobnosti, která dovršila národní obrození politickým osvobozením českého a slovenského národa z rakousko-uherského jařma a obhájením jejich práva na samostatný stát. Více než na životopisných údajích záleží na tom, abychom neztráceli z dohledu jeho myšlenkový odkaz jasnozřivě vyznačující, co je žádoucí pro zdravý vývoj našeho národa a státu. Velký důraz kladl Masaryk na humanitní ideál, orientovaný na člověka, jeho důstojnost, blaho, jeho potřeby a zájmy. Tato světonázorová orientace má podle něho pro Čechy hluboký smysl národní a historický. Obsáhle o tom pojednává v České otázce. V humanitě je obsažen všecek smysl našeho národního života. Humanita je Masarykovi mostem, kterým můžeme překlenout „duchovní a mravní spánek
několika století“ a kráčet v čele lidského pokroku. Humanitní ideál vyžaduje, „abychom soustavně, všude, ve všem a vždy odpírali zlému, vlastní i cizí nehumanitě společnosti“. Masaryk shledává, že tento praktický dosah humanitního úsilí dobře pochopil již Palacký, když na humanitním ideálu zakládal naši národní a politickou rovnoprávnost s německým národem a jinými národy Evropy. Jak jinak než tímto přirozeným právem lidskosti mohl a měl obhájit naši národnost proti německé přesile? Jakou jinou záštitu než lidskost, humanitu, mírumilovné soužití v duchu kollárovského „sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou“ mají slabší a menší národy proti národům silnějším i větším. Teprve uskutečňováním humanitních ideálů přestává se velikost a síla národa měřit jen počtem obyvatel a rozlohou území, na němž žije. Humanita ovšem není sentimentalita, ale práce a opět práce. Je zajisté užitečné hledat oporu pro naplňování svých národních existenčních cílů v minulosti. Jsme národ Jana Žižky a Prokopa Holého. Je to tradice nadšení, nezlomné srdnatosti, která má nicméně dvojí ostří. Jedno je hrozivé pro nepřítele, druhé zraňuje nás samé: je to pochybování, hlodavá ztráta odhodlání, nevíra, jakési vědomí viny a pokora. To už je tradice druhé krajnosti naší české humanity. Tradice statečného utrpení a odevzdanosti Bohu či osudu. Tradice Husa a Komenského. Již Jan Rokycana si uvědomoval, že mezi těmito dvěma krajnostmi české povahy je nutno s pomocí boží hledat střed. „Dejž nám, milý Bože, v prostředek uhoditi!“ Masaryk však na pravidlo „zlaté střední cesty“, které je nám údajně zapotřebí, hledí jinak. Podle něho „je to smutné pravidlo a zle nám, jestli se jím budeme spravovati, neboH zname-
ná konec konců, že klátíce se mezi těmi krajnostmi, nemilou zkušeností poučeni, hledáme nakonec ve své nejistotě a neurčitosti prostřednost“. Střední cesta není pro Masaryka zlatá. Nebýt ani horký ani studený, nýbrž vlažný, není pro něj správné životní řešení. Jde mu o to, že „souladně spojiti máme obě vlastnosti ve vyšší jednotě duchovní, a vzniknou charaktery hořící tou pravou účinnou láskou. To
Masaryk ve svém oblíbeném úboru - před vyjížMkou na koni pak nebude láska sentimentální a romantická, ale láska mužná, pevná, zlatá a jakožto zlato měkká, a přece z kovu a z kovu ryzího, jednoduchého.“ Naším ideálem - a k tomu nás nabádá T. G. Masaryk v duchu nejvlastnější české historické zkušenosti - nebudiž neurčitá, bezbarvá, nevýrazná a k lhostejnosti inklinující prostřednost, ale sršatá a urputná táboritská zatvrzelost a houževnatá nepřestajnost v boji se zlem a zároveň horoucí a vždy pohotová českobratrská laskavost v přilnutí k dobru a jeho sebeobětavá podpora až do krajnosti. K. Richter
Trocha humoru „To znám,“ povídá manželka svému muži - automobilistovi. „V mládí poruchy zásadně v lese a tet u hospody.“ Jede řidič začátečník jednosměrkou - a proti němu řada aut. Zastaví ho policista: „Kam jedete, člověče?“ „Já nevím,“ odpoví vyděšený řidič,“
ale určitě jedu pozdě. Všichni se už vracejí.“ Cicero byl dotázán, zda ješitná Fabia mluví pravdu, když o sobě tvrdí, že je jí třicet let. „Musí to být pravda,“ odvětil Cicero. „VždyH to dvacet roků opakuje.“
„Můj manžel je pořád na cestách. Nejvýš tak tři týdny se za celý rok zdrží doma.“ „To je pro vás asi těžké, že?“ „Popravdě řečeno - ty tři týdny se to dá vydržet.“ LV
5
KDO JE KDO v Chlumci n. C.?
Dr. Jaroslav GOLL Význačný český historik, profesor Karlovy univerzity, zakladatel pozitivistické školy české historické vědy. Narodil se 11. července 1846 v Chlumci nad Cidlinou jako syn panského lékaře MUDr. Adolfa Golla. Byl ještě v chlapeckém věku, když se rodina přestěhovala do Hradce Králové a později do Mladé Boleslavi. Na prázdniny však jezdil pravidelně k příbuzným do Chlumce. V rodině osvíceného vlastence Josefa Daňka se setkal s tehdy už známou českou spisovatelkou Boženou Němcovou, která přijela k Daňkovům na jejich pozvání v naději, že jí v její těžké nemoci (rakovina dělohy) prospějí zdejší lesy a koupele v místních Svatojanských a mlékosrbských lázních. Daněk si jí hluboce vážil nejenom jako oblíbené české spisovatelky a nadšené vlastenky, ale i jako manželky Josefa Němce, s nímž byl pro účast v revolučních akcích roku 1848 společně vězněn v Liptovském Mikuláši. Mladý Jaroslav Goll později vzpomínal, jak poprvé spatřil kdysi krásnou, ale tehdy již ubohou, vyhublou, sešlou, předčasně zestárlou paní, se zimničním leskem ve smutných, hlubokých očích: „Seděl jsem 1. srpna 1861 se strýcem a bratrancem Stanislavem před domem, kde jsem často s nebožtíkem dědečkem rozmlouvaje sedával. Tu přijede bryčka a z ní vystoupí paní černě oděná. V obličeji unylém bylo znáti stopy zármutku, nouze i nemoci. Tiskla strýcovi ruce a na jeho otázku, jak by se měla, od-
6
větila: Jsem na těle i na duchu nemocná. Byla to duchaplná spisovatelka Babičky, byla to Božena Němcová. Nemluvila mnoho. Její plačtivý hlas, výraz obličeje cele zjevený, vše to činilo nepříjemný jakýsi dojem. Vyhledával jsem přece společnost její. Dozvěděl jsem se, že její Babička se zakládá nejvíce na pravdě, jest to její vlastní babička, ona sama jest Barunka, ukončení však jest přibásněno.“ Student Jaroslav Goll ji vídal, jak se prochází sama rozlehlou zahradou. Přinášel jí čerstvě natrhané maliny. Ačkoli jinak nemluvila téměř s nikým a plaše se vyhýbala lidem, na něj se vždycky přívětivě usmívala. Nazývala ho v žertu svým šohajem. Po gymnazijních studiích v Hradci Králové, Mladé Boleslavi a nakonec v Praze mladý Goll přestoupil na univerzitu, kde studoval historii a v roce 1970 byl promován na doktora filosofie. Jako středoškolský profesor působil na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Po návratu z tříletého studijního pobytu v cizině nastoupil jako profesor na České obchodní akademii v Praze. Zároveň se habilitoval jako docent pro obor všeobecné historie a vedle svého středoškolského úvazku přednášel na univerzitě, dokonce i česky. Vynikajícími výsledky své vědeckovýzkumné i pedagogické činnosti se záhy kvalifikoval na čelné místo mezi českými i německorakouskými vědci a vysokoškolskými pedagogy. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a o pět let později řádným profesorem Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po dva roky, 1891 a 1892, zastával funkci děkana české filosofické fakulty. Kromě vědecké práce projevoval hluboký aktivní zájem o českou literární tvorbu. Již jako student se seznámil s Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou a pod jejich vlivem začal do časopisů Květy a Osvěta přispívat hodnotnými překlady francouzské, polské a italské poezie. Po této zdařilé literární průpravě přikročil k vlastní literární tvorbě v žánru prózy i poezie. V Květech byla uveřejněna jeho povídka Večerní hvězda. Roku 1874 vydal sbírku básní, ale v té době jej už čím dál více vtahovala do svého gravitačního pole historická věda. Věnoval se zejména výzkumu doby husitské. Stal se největším znalcem problematiky dějin Jednoty bratrské. Výsledky své badatelské činnosti uveřejňoval
pravidelně v Časopise Českého Muzea i v jednotlivých samostatných spisech a studiích. Připojil se k realistům sdruženým kolem prof. T. G. Masaryka v jejich statečném boji proti zastáncům pravosti Rukopisů, které byly zfalšovány Václavem Hankou a jeho pomocníky ve snaze podat důkaz vyspělosti ranně středověké poesie. Ke Gebauerovu důkazu chybného napodobování staré češtiny přidal Jaroslav Goll vysoce kvalifikovaný historický rozbor, kterým dokázal, že mnohá fakta obsažená v dějích básní rukopisných podvrhů se vymykají své době. Za Rakousko-Uherska se mu za vědecké zásluhy dostalo nejvyšších poct a uznání, což se mu vytýkalo v prvních letech republiky jako důkaz loajálního rakouského vlastenectví. Je pravda, že nebyl stoupencem odboje proti habsburskému mocnářství, což ublížilo jeho pověsti v letech vzniku a trvání Československé republiky. Nic to neměnilo na ocenění hodnoty jeho vědeckých zásluh. Neměnilo se nic ani na úctě, kterou k svému velkému rodákovi chovalo město Chlumec. Sám se k svému rodnému městu hrdě hlásil, což potvrdil i při své návštěvě míst nerozlučně spjatých s jeho dětstvím a mládím. Poslední léta svého života dožíval v ústraní, zatrpklý pod tíhou strázní, kterými osud stíhal jeho soukromí, odcizen době, která ho nechápala a pro niž jen těžko nacházel pochopení i on sám. Zemřel 8. července 1929 v úctyhodném věku 83 let. Chlumečtí se k svému slavnému rodákovi přihlásili s hrdostí a úctou odhalením pamětní desky na domě v dnešní ulici Boženy Němcové, kde se narodil. Na slavnosti spojené s odhalením této desky promluvil jeden z největších českých historiků Josef Pekař o nehynoucím významu díla dr. Jaroslava Golla, k němuž se hrdě znal jako jeho oddaný a vděčný žák. Další z velikánů české historické vědy dr. Josef Šusta nedlouho po Gollově smrti, v listopadu 1929, na fóru historiků zhodnotil význam jeho díla slovy, která jako by promlouvala přímo k dnešku: „Jaroslav Goll byl zajisté, jako kterýkoliv humanista, dobrým Evropanem, jemuž žádná ze zemí západní kultury nebyla úplně cizinou, životní dílo své konal však především s vřelým zřetelem citovým k své české vlasti a v jejích službách. V ohledu tom jest jeho dílo opravdu výraznou kapitolou národního obrození. Byla-li společnou základnou obrozenskou především snaha dobýti národu českému opět rovnoprávnosti a rovnocennosti mezi
ostatními národy evropskými, vidíme, že generace, jež odcházela, když Goll vstupoval do vědeckého života, hledala cíl ten především jakousi apologetickou, řekl bych separativní methodou. Snažila se vytknouti především složky, jež dělí naši kulturní minulost od nejbližších sousedů západních, ukazovala, jak všecek vývoj náš vyvěrá z původní svéráznosti slovanské, vlídně zjasněné idyllickým pochopením Herderovým; bytostný boj slovanského a germánského živlu na půdě na-
ší vlasti jevil se jí trvalou tvárnou osou našeho národního bytí i jeho hlavní zárukou v budoucnu. Naproti tomu základní směrnicí Gollova díla životního byla od počátku snaha, postavení českého národa v řadě národů ostatních podepříti účinně thesí poněkud jinou: ukázati totiž, že nestál nikdy mimo kruh latinské vzdělanosti západní, nýbrž že byl od 10. století, od doby našich velkých světců národních, jejím plnoprávným podílníkem, který se účastnil kladně na budování
NAŠE ZDRAVÍ Jak používat léčivky? Byliny můžeme používat v mnoha lékových formách, mezi kterými zůstává královnou bylinný čaj. Ten totiž našemu tělu nejen dodá příslušné léčivé substance, ale nabízí i něco navíc - možnost v klidu se posadit, vnímat chuH čaje a jeho lahodnou vůní, načerpat nové síly a na chvíli zapomenout na bláznivý svět kolem nás. Přípravě čaje musíme věnovat náležitou pozornost. Nejvhodnější je čaj připravovat ve skleněné, porcelánové nebo bezvadně smaltované nádobě. Čaj nepřipravujeme ani nepřechováváme v nádobách kovových. Čaj cedíme přes nekovové sítko. Bylinné nápoje pijeme teplé podle povahy nemocí. Průduškové čaje jsou lepší teplejší, čaje na zažívání pijeme chladnější. Sladit bylinné čaje můžeme cukrem nebo medem, ale jen tehdy, nevylučuje-li to povaha nemoci (diabetes, střevní nemoci). Ale i tady platí: raději nedosladit než přesladit. Čaj se připravuje v podstatě třemi způsoby, které můžeme podle potřeby i kombinovat. 1) ODVAR - je to za varu získaný vodný výluh. V uzavřené nádobě se rostlinné části vaří 5 - 15 minut a ještě se nechají 15 minut vyluhovat. Tímto způsobem se připravují nápoje z tvrdých částí (ze dřev, kůr, kořenů). 2) NÁLEV - je to za tepla získaný výluh. Tato forma přípravy je šetrnější. Droga se přelije vroucí vodou, nádoba se přikryje a nechá 15 minut vyluhovat, pak se scedí. Je to
nejběžnější forma přípravy bylinného čaje. 3) MACERÁT - je výluh drog za studena. Je to nejšetrnější forma přípravy a používá se tehdy, když účinné látky se teplem rozkládají. Droga se přelije studenou vodou a nechá až 12 hodin stát při pokojové teplotě. Takovým způsobem je dobré připravovat maceráty z drog, které obsahují slizy a škroby (např. lněné semínko, kořen ibišku). Léčivé čaje pijeme obyčejně asi 10 dnů, protože v té době se musí dostavit účinek. Při čistících kůrách neuškodí déletrvající léčba. Vodné výluhy z bylin nejsou stálé, brzy se kazí a plesnivějí. Proto dbáme na to, aby léčivý čaj byl vždy čerstvě připravený. Protože se otvírá jaro, povím vám o bylince, kterou každý velmi dobře zná. Je to KOPŘIVA DVOJDOMÁ Urtica dioica. Je to vytrvalá bylina, která je celá pokrytá žahavými chloupky. Roste hlavně na rumištích, v křovinách, u plotů, v příkopech. Sbírají se listy sdrháváním z lodyhy a někdy také celá naH sežíháním mladých a zdravých rostlin. Suší se v tenké vrstvě na stinných vzdušných místech. Dnes má kopřiva největší význam jako důležitý zdroj chlorofylu pro průmyslovou výrobu. Kopřiva je ale velmi oblíbená v lidovém lékařství. Je to naše nejlepší rostlina na pročištění krve a na krve-
vzdělanosti té, maje mnohem těsnější vztah k západu než k východu evropskému...“ Svůj hluboký a výstižný rozbor Gollova historickovědního přínosu uzavřel dr. Šusta podnes platnými slovy: „Závěrečný tesklivý akord, který provází poslední léta života Gollova, nemůže nám brániti v tom, abychom nevěnčili celé jeho dílo životní věncem ryzích a oddaných díků, jaké sluší muži opravdu velikému a tvůrčímu.“ Karel Richter
tvorbu. Používá se jako močopudný, protizánětlivý a protireumatický prostředek. Podporuje látkovou výměnu a trávení. Čerstvá naH má poměrně vysoký obsah vitamínu C, B1 a B6, kyseliny pantotenové a mravenčí a vysoký obsah minerálních látek. Lze ji využít i jako podpůrný lék v čajových směsích pro diabetiky, nesmí chybět v jarních očistných kůrách. " Odvar z kopřiv připravený povařením 100 g drogy v 1 litru vody okyselené octem se používá k mytí vlasů jako prostředek zabraňující jejich vypadávání. Z čerstvých, mladých kopřiv se připravuje výživný špenát, jarní polévka a velikonoční nádivka. Zkuste i vy použít kopřivy ve svém jídelníčku. Dovolte našim léčivkám vstoupit do vaší kuchyně! Jana Luňáková
Ty „z cípku mušelínu“ Ty jsi jasná záře hvězd jsi láska a něha Ty jsi mnoho nekonečných cest na nichž se hledá světlo Ty jsi Slunce i Luna jsi skromnost i touha TY jsi mocnina druhá jsi Naděje - dlouhá zlatá nit Ty jsi a Já jsem Mi-HLA
7
Integrační proces v ČSOB buduje novou banku Co znamená proces integrace pro ČSOB v Chlumci nad Cidlinou? Jak jistě všichni víte, došlo 19. 6. 2000 k převzetí Investiční a Poštovní banky, a.s. Československou obchodní bankou, a.s. Toto spojení umožnilo finančně nejstabilnější a nejziskovější bance v ČR stát se i bankou největší na středoevropském trhu. ČSOB spolu s belgickou bankou KBC, která je jejím majoritním akcionářem buduje prakticky od poloviny roku 2000 novou tvář banky, která musí být moderní, dynamická a otevřená všem klientům od velikých společností až po nejdrobnější střadatele. Co vyplývá z tohoto spojení: Celý integrační proces obou bývalých subjektů má již od počátku jednu hlavní myšlenku. Spojit dohromady pozitiva bývalé IPB, což byla dobrá obchodní činnost a rozsáhlá pobočková síH s finanční silou ČSOB, která perfektně řídila svá úvěrová rizika a byla nejlepší v zahraničním platebním styku, díky svým zkušenostem získávaným mnohaletým působením na našem trhu. Jak bude dále pokračovat integrační proces: Nová ČSOB již představila své nové logo. Postupně dochází k promítání nového loga do tiskopisů banky i do vnějšího označování poboček. Nová ČSOB je a bude také postupně představována v řadě reklamních kampaní prakticky ve všech médiích. Nejdůležitější stránkou integrace je sjednocení výpočetních systémů, které začíná probíhat a vyvrcholí v létě letošního roku. Jaký bude rozsah služeb Vaší banky: Z více než dvou stovek produktů, které nabízely obě banky, budou vybrány ty nejlepší a nejmodernější, které budou přinášet našim klientům užitek. Rád bych upozornil na ty, které se dotýkají běžného života většiny z nás. Jedná se především o osobní konta, jenž umožňují běžný bezhotovostní platební styk. To znamená příjem mezd na svůj účet a poté placení různých položek jako např. pojistné, poplatky za telefon, spoření, stavební spoření, sdružené inkaso apod. K těmto osobním kontům vydáváme platební kartu VISA Elektron zdarma. Platební karty se staly neodmyslitelnou součástí dnešní doby. Nabízíme pestrou paletu platebních karet Eurocard/Mastercard a VISA. Karty je možno vydávat k účtům fyzických osob i podnikatelů, k účtům korunovým i devizovým. Dále lze k těmto kartám nabídnout i pojištění léčebných výloh
8
v zahraničí. Všemi platebními kartami lze v současné době vybírat hotovost ve všech bankomatech na území ČR i v bankomatech České spořitelny. Využití platebních karet přináší větší bezpečnost, odpadá přenášení hotovostí, eliminuje se riziko ztráty peněz nebo případného odcizení. Pro náročnější klienty vedeme TOP konta - balíček služeb zahrnující zvýhodněný běžný účet, spořící účet, kontokorentní úvěr a vydání platební karty. Upozorněte čtenáře na některé zvlášq výhodné služby: Největší renomé získala ČSOB v oblasti zahraničního platebního styku. Proces integrace přinese ještě další drobná vylepšení v této oblasti, takže nová banka bude skutečnou jedničkou na trhu. Dále nabízí naše banka vedení devizových vkladů, běžných účtů i termínovaných vkladů ve všech měnách zemí EU, amerických dolarech a také v EURU. Málokdo ví, že pokud má účet vedený u EURU, může vybírat jakoukoliv měnu zemí EU bez poplatků a kurzových rozdílů, neboH kurz těchto měn je vůči EURU pevně fixován. Využívá Vaše banka moderních technologií - např. Internetu pro zlepšení služeb? Prakticky od začátku roku 2000 došlo k masivnímu využívání internetu pro tzv. Homebanking. Pokud nemáte čas chodit do banky, nevyhovuje Vám provozní doba, nebo potřebujete odeslat příkaz v noci či o víkendu je Homebanking pro Vás šitý jako na míru. Máte neustálý přehled o svých odeslaných i příchozích platbách. Můžete si sami zadat trvalý příkaz, termínovaný vklad i provést zahraniční platbu ze svého PC. Ve spojení s platební kartou, která umožní hotovostní transakce, se stáváte na provozní době bankovních poboček zcela nezávislí. Tato služba je výborně zajištěna proti zneužití a na výstavě Fibex v Brně v roce 2000 získala ocenění. Vaši nezávislost podporuje i další služba tzv. GSM Banking, který je určen pro všechny uživatele mobilních telefonů operátora Paegas. Nejen že Vás informuje o stavu na svém účtu, ale umožní odeslat i platební příkaz. V minulé době došlo k poklesu úrokových sazeb. Co byste nabídl našim čtenářům ke zhodnocení svých peněz? Trend snižování sazeb odráží naše přibližování Evropské unii. Lze říci, že úrokové sazby v ČR jsou dosti
podobné zemím EU. Proto také očekáváme, že lidé v ČR budou stále více investovat do podílových fondů, tak jako obyvatelé zemí EU. Mít uložené peníze v průměru za cca 4 % roční úrokové sazby na termínovaném vkladu a zaplatit 15% daň z úrokového výnosu při 2 až 3% roční inflaci není právě ideální. ZvlášH pro dlouhodobé investice jsou fondy mnohem výnosnější než termínované vklady. Proto je třeba zvážit míru rizika, očekávaný výnos, dobu uložení finančních prostředků, velikost fondu, jeho sídlo, likviditu a v neposlední řadě i poplatky spojené s tímto investováním. Naše banka je v současné době schopna nabídnout investování do cca 230 podílových fondů a každému klientovi poradit, jak nejlépe investovat. Jsme kdykoliv připraveni vysvětlit pravidla investování a každému pomoci splnit jeho představy. Investování ve fondech je pro fyzické osoby po 6 měsících navíc osvobozeno od daní z výnosu a fondy jsou odděleny od bank. Jaké je technické zázemí pobočky ČSOB v Chlumci nad Cidlinou: Pobočka ČSOB v Chlumci nad Cidlinou je technicky dobře vybavená. Plně funguje v systému ON-LINE, což znamená, že jakýkoliv výběr nebo vklad na účet je okamžitě zpracován. Totéž platí i pro vklady na účty našich klientů vedených v jiných pobočkách naší republiky. U zahraničních plateb jsou peněžní prostředky klienta k dispozici na jeho účtu už dva dny po odepsání z účtu plátce vedeného v zahraničí. V příštím roce nabídneme i rychlé převody finančních prostředků na Slovensko prostřednictvím našich poboček. Co chcete popřát chlumeckým občanům: Myslím, že Československá obchodní banka je nabídkou služeb na velmi vysoké úrovni a výše poplatků za služby je úměrná kvalitě služeb. Na pobočce v Chlumci nad Cidlinou můžete být komplexně obslouženi včetně dceřinných společností ČSOB, a to Českomoravské stavební spořitelny, IPB PojišHovny, Českomoravského penzijního fondu, podílových fondů KBC, 1. Investiční apod. Naši pracovníci Vám vždy pomohou radou, aby byl každý spokojen a našel pro sebe produkt, který mu bude nejvíce vyhovovat. S Ing. Miloslavem Vosáhlem, ředitelem pobočky ČSOB v Chlumci nad Cidlinou hovořil redaktor chlumeckých listů ing. Václav Matys.
A. Lauterbach
ARMON A SYLVA (pokračování)
Tu po jizbě se Armon rozhlédl svým zrakem mdlým, jak v slzách koupaným, a smutně jal se takto vyprávět: „Nic nemůže tak těžce poranit a vřelé srdce v slzách zanechat, jak hrozné vědomí, že každičká tet blízká hodina, ba minuta je dobou rozloučení dlouhého. Snad není nic na tomto světě již, co dovedlo by chladnou skutečnost mou vpravdě zkonejšit, jež zjevila se náhle v mírném, tklivém ovzduší, jak na obloze divá kometa, jež ohonem svým děsí plamenným a zkázu, zhoubu nese vzápětí. Mě nenávidí, drazí, otec můj a zřekl se mě, jak zlá macecha, když vyžene ven dítě nevlastní a rozkázal, bych jemu na oči se neodvážil někdy přijíti. I Konrád, jeho věrný tajemník, mě usvědčil, že otec tomu chce a neoblomný že je v přáních svých. Tou zprávou byl jsem těžce zasažen, neb vytušil jsem, co to znamená pro naši lásku dosud skrývanou, a když pak pátral jsem, co příčinou je náhlé změny v jeho chování i jeho silné zášti proti mně, já nenašel jsem žádny přestupek ze strany mé. Můj štít byl bez viny. Však přesto stále ptám se proč, jen proč. Když ještě ve zdraví i v radosti má matka žila tichá, pokorná, mně na dvoře se vedlo dobře tak, jak vůbec pod ochranou mateřskou se může vést a nepocítil jsem já žádné zloby otcovy. Však tet, když matka zemřela, já zůstal sám, se na mě zloba otce přenesla, že musím nyní z domu odtud pryč, bych přání jeho takto vyhověl. Má Sylvo, zítra tajně odcházím a nevrátím se hned. Ty věrnou však mi zůstaň po ten čas, než vrátím se a modli se, by dobrotivý Bůh nám dopřál opět slavné shledání. Já s vámi jsem se přišel rozloučit, neb musím prchnout odtud zbaběle, než slunce jas se z mraků vyhoupne i z mlh, jež k ránu stojí nad krajem a úsvit vzejde ranním rozbřeskem,
by nikdo neviděl, že domov svůj jsem jako psanec musel opustit. Já otci svému všechno promíjím a z domu odcházím. Snad později, až domů se zas šHastně navrátím, mě otec přijme, věřím přátelsky a odčiní tak křivdu spáchanou.“ A Armon, v řeči své se odmlčev, k své Sylvě smutně vzhléd. „Můj Armone, ty můj jsi jen, má hvězda planoucí i slunce zlatý, bílý paprsek, jenž srdce zahřívá a celuje. Tvůj úsměv je jak duha v blankytu, tvé oko zas jak studně čarotaj,“ tak dívka k němu sladce hovoří. „Já na věky ti věrnou zůstanu, to při drahé své lásce přísahám. Tys ke mně, chudé, láskou zahořel a se mnou stýkal sa vždy v doubravě a našeptával slova milostná mi do ucha tak mile, tajemně, tu otec tvůj tě jistě sledoval, kam odcházíš vždy denně navečer, a zvěděv vše, hned hněvem zaplanul zvlášH proti mně i tobě zároveň. Jsem prostou jen, ty syn však hraběte, tož chápu tet, proč srdce jeho cit tak náhle ztvrdl jako z kamene. Ó, Armone můj, na mě zapomeň, neb nehodna jsem svaté lásky tvé, a otec tvůj tě přijme v dobrotě.“ „Svým slovem nezraňuj mě, Sylvo má, vždyH víš, že přec tě vroucně miluji a přes otcův že zákaz stejně dál bych tebe miloval, však poslyš tet, co chci ti ještě v spěchu vyprávět, než rozloučím se s tebou naposled. Mě nazývali doma Armonem a po mém původu, věz, nikdo víc dál nepátral, když tehdy poprvé s mou matkou přišel otec na zámek. V tu dobu mně rok šestý uplynul, když v zámku tom pod matky dohledem jsem začal vyrůstat. Ta chovala a milovala mě jak růže květ a před tvrdým mě kryla ústrkem i před hněvem, když v otci zaplanul. Když potom vyrostl jsem v jinocha, tu matka náhle v lože ulehla, neb choroby ten hrozný černý mrak, jejž hrdinsky tak dlouho skrývala, své dílo dokonal. Tu ve smrti mně matka zjevila, že otcem mým je zchudlý rytíř Armon Galomez a hrabě Zdeněk Rondwellský že nevlastním. Tet chápeš již, proč musím odtud pryč, proč nechci býti otci na obtíž, vždyH v žilách krev mi jeho neproudí. Dál nechci jitřit jeho nenávist.“
9
Pak na Sylvu se dlouze zahleděl a přikročiv k ní, v náruč sevřel ji a v polibku ji tiše zašeptal: „Já, Sylvo, vrátím se a budeš mou, jak dávno jsem ti byl již přísahal, když stáli jsme si v těsném objetí tam dole v naší milé doubravě, však odpustit mně musíš tento čin, neb na něm závislý je osud náš.“ „Můj Armone, já věřím v lásku tvou a celý čas ti věrnou zůstanu, než domů zpět se navrátíš. Až háj ti rodný mile kývne na pozdrav a doubrava ti sladce zašumí tu jednu ze svých krásných pohádek, pak vzpomeň si, že v malé chaloupce tam u řeky tě čeká v toužení tvá mladá Sylva, dcera dřevaře,“ však pláč, jejž dosud v hrudi dusila, tet proudem slz sa náhle provalil. „But sbohem,“ líbala ho na čelo a slza bolesti se třpytila jí v oku. „Též sbohem but,“ Armon děl a políbil ji v ústa. Spěšně pak ven vykročil, v svůj zahaliv se plášH, a na prahu se loučil s Radoněm. „Můj starý brachu, chceš mně přísahat, že dceru svou jen pro mě vychovals? Já vbrzku vrátím se, pak požehnáš nám lásce naší. Zde mou ruku máš. Tož sbohem již a na slib pamatuj!“ Pak, rozloučiv se s Redoněm, se ztratil do noci, neb nepřál si, by snad ho dřevař cestou provázel. Kmet ještě chvíli postál na prahu, když zahalen v plášH Armon skočil v tmu, a svítil jasnou loučí na cestu, jak by o něho se bál, aby snad tet navečer, kdy zpět se navrací, si svoji hlavu v strži nesrazil. Když kroky jeho nocí utichly, hned vešel Radoň v jizbu utichlou, by potěšil dceř slovy vlídnými a dodal odvahy jí, jistoty. „Můj tatíčku,“ tak dcera zajikla a stulila se otci na prsa, „že není pravdou to, co Armon zde nám před chviličkou svatě vyprávěl, já vím, proč musí z domu odejít, to proto jen, by vzdálen ode mne tak časem na lásku svou zapomněl. ToH pevnou vůlí pana hraběte.“ Tet v proudu slz na chvíli umlkla. „Proč bylo nám se takto rozejít? Proč neřekla jsem hned, když ponejprv mě Armon uzřel v stinné doubravě tak křepce za motýlem pobíhat tam u té naší říčky stříbrné,
10
proč neřekla jsem hned, když v radosti jsme spolu potom denně běhali kol stromů stinných v tajná podloubí a skrývali se sobě navzájem, proč neřekla jsem hned, když poprvé mě sevřel v náručí a v polibku mně žhavém tehdy náhle prozradil, že miluje mě jako drahokam, proč neřekla jsem hned v ten okamžik, že láska naše vpravdě nerovná,“ a Sylva znovu tiše zavzlykla. „Má dcero, utiš se, aH nezhřešíš zlým slovem na své lásce k Armonu,“ tak byl k ní otec promluvil, „je pravdou vše, co Armon prozradil ti v loučení. Je hrabě z Rondwellu mu otcem nevlastním, to dobře vím. Však, Sylvo, Armon k tobě vrátí se a lásce vaší potom požehnám,. Jen modli se a v Boha důvěřuj, by přesvatá věc došla odplaty.“ Při slovech těch se k zámku zahleděl a rukou pohrozil. Noc posvátná se snesla nad krajem, noc vlahá tak a duši sílící jak hostie. Zem, zrosena jsouc vlhkým polibkem, jenž v trávě se již v rosu proměnil v tom čárném světle luny nebeské, tet z květů sladkou vůni vyštvala i ze zavřelých číší hedvábných k tmám sférickým, do výše blankytné. Je všude ticho, klid a v dolinu se pokoj snáší, která v temnotu jsouc ponořena, nyní sladce spí. Tet vrzla v dáli vrátka postranní jak řehot chrástala a v okamžik pak ticho jen a vody šplouchání se nocí neslo slabou ozvěnou. Tu Armon mladičký jak matný stín se mihl nádvořím a v přízemí si dveře otevřel. Po schodech pak v první patro rychle vystoupil. Již minul otce ztichlou komnatu, kam byl snad ještě nikdy nevstoupil, co žil zde na zámku a zastavil se, Bohu dík, jsa zchvácen vzrušením, až u své komnaty, jsa přešHasten, že nikoho tu cestou nepotkal. Když potom spěšně světlo zažehl a na pohovku měkkou usedl, se v myšlenkách svých vracel v onen dům, kde Sylvu svoji v hoři zanechal. Ó, darmo, darmo lkát. Skryl nato v dlaň si hlavu svou dnes těžkou loučením a hluboce se v duši zamyslil. Roj divých vzpomínek ho zajíká a srdce přetéká mu bolestí, vždyH domov svůj dnes právě opouští. On prchne dřív, než den se rozbřeskne, by o tom nikdo z dvoru nezvěděl.
On plných dvacet let zde trávil dní, dní krásných, pokojných v těch čtyřech zdech a oddával se snění, iluzím, když k Sylvě čistou láskou zahořel. On se svým bolem sem kdys utekl, když matka jeho milá vydechla svou tichou duši neposled. Však tet ta svatá místa musí opustit, tet, právě tet, kdy k srdci přirostla mu jako ryzí poklad nejčistší. Vtom napřímil se v celé postavě, vlas rozcuchaný vlál mu do čela, svá ústa zkřivil v úsměv posměšný, jež zuby svými krutě hryzl v krev, svou pravou ruku sevřel v tvrdou pěst a napřáhl ji k ráně mimoděk. Však náhle zchladl jeho prudký hněv a zlověstný jas v očích pohasl, neb na matku si vzpomněl trpící i na den, který byl jí posledním. Jar sedmnácte tehdy bylo mu, když matka jeho bledá, chřadnoucí, ho povolala k sobě k posteli a objavši ho, v ústa líbala svým od horečky retem zkoralým. Ven vykázala nato ostatní, neb přála si být o samotě s ním. Pak hlasem svým jak větru vanutí se jala jemu takto vyprávět. „Můj Armone, můj synu jediný, co chci ti v tuto chvíli poslední, než smrt mně neúprosná zakalí zrak chladnoucí, co chci ti vyprávět. Můj Armone, již rozumný jsi dost, bys pochopil, co v srdci tajila jsem doposud po řadu dlouhých let. Já v mládí žila v pýše, nádheře, jsouc hýčkána svým otcem přespříliš a moje drahá, zbožná matka též jak náleží, se o mě starala.“ Tak matka jemu spěšně šeptala a při tom do očí mu hleděla. „Co bylo dál, můj drahý, poslouchej. Já rostla jsem a denně krásněla a kochala se láskou mateřskou, jež ublížit nám nedá před nikým, až dosáhla jsem roků dvacíti, jsouc ctěna všemi, co jich na dvoře. Měl otec můj, věz, zámek nádherný, jenž ve vonných se lesích ukrýval i v horách temných, pláních travnatých,“ když na chvíli se odmlčevši zas svým melodickým hlasem začala, „tam uprostřed té naší zahrady zpěv rozléhal se šumné fontány, jež v jasu slunce hrála barvami v těch kapkách rozstříklých a v zimě pak, když krutý mráz ji náhle políbil se třpytila svým květem ledovým. Je pravdou to, že rytíř Galomez se o mou ruku vážně ucházel
a otec můj, věz, sňatku tomu přál, neb v styku přátelském žil s rytířem. K nám zajížděl ten smutný Galomez, jenž příjmením slul Armon jako ty, jenž bez statků byl hmotných, o kteréž, jak říkal, přišel zvláštním osudem. Však života se nebál rytíř ten, měl lásku mou, jíž cenil nade vše, i rodičů mých slova odvahy a přízeň velkou, milou náklonnost i Jana Donského, též hraběte, jenž přijížděl k nám často k hostině. My s Armonem jsme žili lásce své tam u jezírka v naši zahradě, kde prastarý jilm sladce ševelil, kde s hebkým peřím bílé labutě se lehce kolébaly na vlnkách a v pološeru klidně dřímaly. My slova víry k nebi sílali, když v blankytu se hvězdy zjasnily a leskem zalétly v dno jezírka, a v mnohých, mnohých sladkých objetích si na věky svou věrnost slíbili. Však osud zlý se spikl proti nám. Až doposud můj Armon Galomez se těšil velké přízně rodičů a vítán byl vždy u nás na zámku, tu najednou, mně z příčin neznámých, se zhroutilo vše v strašných sutinách, neb velkou záští k němu zapláli. To zběhlo se, když hrabě z Rondwellu k nám zajížděl jak host tet častěji a o mě jal se vážně ucházet. Já tehdy šílela, když poznala jsem, k nám že vlastně za mnou přijíždí, a otec jemu že je nakloněn. Já hraběte však ráda neměla a kdykoliv k nám přijel k návštěvě, by znovu domáhal se přízně mé, jsem před ním prchala jak plachá laň, když za ní chvátá lovec na koni. A nebylo též žádným tajemstvím, že stejným způsobem se ucházel kdys o hraběnku Rivu Prusovou a láskou šílenou jí nedal klid. Ta sladký srdce cit mu splácela jen prudkou nenávistí plamenou a láskou jeho provždy pohrdla. Tu stalo se, co leží jako mrak až dodnes na mé duši nešHastné. ToH tajemství, jež temnou záhadou mi zůstalo až podnes, Armone. Jak hrom když žhavým bleskem udeří, tak vpravdě zákaz otcův stihl mě, že nesmím se víc stýkat s Armonem. Proň všechny brány zámku našeho se navždy zavřely, a nutili mě do hrozného sňatku s hrabětem, jenž na Rondwellu pán byl všemocný, a zapomnít jsem měla Galmeza.
Pokračování příště
11
Chlumecké pamětihodnosti RADNICE
Roku 1492 Vilém Zub z Landštejna, tehdejší majitel městečka Chlumce, povolil svým poddaným, aby si vystavěli rychtu, kde se pak konšelé scházeli k projednávání záležitostí týkajících se trhů a pozemkového vlastnictví. Stála jistě na náměstí, ale v kterém místě, nám není známo. Dlužní zápis z roku 1532 však svědčí o tom, že v té době již městečko mělo radní dům neboli rathouz, jak se tehdy říkalo. Jestli šlo o novou stavbu nebo jen o adaptaci staré rychty, se z historických pramenů nedá spolehlivě vyčíst. Víme však, že roku 1579 poručil císař Rudolf II. svému hejtmanu v Chlumci, aby Chlumeckým dal na vystavění rathouzu tři peci cihel a něco tesanic. (Zároveň dal na předhradí stavět nový panský pivovar.) Za necelých 40 let, roku 1618, chlumecký rathouz však lehl popelem. Chlumec mezitím roku 1611, kdy převzal vládu nad Českým královstvím bratr Rudolfa II. Matyáš, přestal být královským městem a z rozhodnutí nového krále připadl jeho stoupenci Václavu Vchynskému ze Vchynic a Tetova. Ten však záhy (v roce 1615) proti sobě popudil stavy i krále Matyáše, takže mu chlumecké panství bylo opět odňato. Toho roku, kdy shořela chlumecká radnice, zrovna vypuklo české stavovské povstání proti Habsburkům a Václav Vchynský obratným předstíráním sympatií k povstání dosáhl toho, že chlumecké panství bylo opět navráceno do jeho majetku. V neklidných časech neměl však zřejmě dost peněz na obnovu vyhořelé městské radnice. Konšelé se scházeli, kde se dalo, v domě primátora, někdy i v domě radního písaře. Zazna-
12
menáno je, že až 20. března 1629, kdy Chlumec po smrti Václava Vchynského, roku 1626, připadl jeho jedinému synovi Janu Oktaviánovi, „radil se úřad dle nařízení a poručení pana regenta, aby zase rathouz s pomocí Boží též s radou p. úředníka ano také vší obce, kudy, kterak a jak by zase k svému vyzdvižení mohl přijíti“. Od slov bylo však tenkrát ještě tuze daleko k činům. Teprve v roce 1671 hrabě František Oldřich Kinský nejenže zahájil dalekosáhlou přestavbu chlumeckého starého hradu, ale „při tom spatřujíc, že při obci města Chlumce rathouz skrze nešHastný pád ohně v prachu a ruině od l. 1618 ležel a obrácen jest až do l. 1671, po ta všechna léta, - ráčil se milostivě na chudou obec ohlédnouti a resolvirovati, - zůstávajíc z důchodu k obci chlumecké jistý dluh za mlejny Kladrubský a Pamětnický, - za takový dluh z lásky milostivé takový nový rathouz dáti vystavěti, baumistra zednického s jistými osobami zednickými z toho díla zámeckého na dílo rathouzské propouštěti, takže se takové stavení v létu 1672 a 1673 pořád stavělo.“ Nová radnice, jak se dá vyrozumět z dobového zápisu, byla jednopatrová budova s podsíní. Z náměstí vedly schody přímo do radní síně, před níž byla zbudována malá pavlač, z níž se dalo promlouvat v případě potřeby k shromážděným zástupům měšHanů. Nad střechou tesařský mistr Daniel Mazanec postavil dřevěnou věžičku, na níž byly roku 1675 umístěny hodiny, které městu daroval hrabě Kinský. Na žádost měšHanů sem obec umísti-
la hlásného, který „na věži ustavičně ponocoval a na město dobrý pozor dával“. Byl tu zavěšen i zvonec, kterým se svolávali radní k zasedání. O přilehlou zahradu se za nepatrný plat uvolil pečovat zahradník Adam Hons. Hned následující rok 1678 3. října radniční novostavbu stihlo neštěstí. U Jana Kalinky v sousedství od nedbale udržovaného komína vyšlehl oheň, který přeskočil na střechu rathousu. Obec pak tři roky s velkými potížemi vymáhala a střádala peníze. 20. července 1681 byla završena obnova shořelé střechy i s vížkou zakončenou plechovou bání. Oheň byl za oněch časů neustálou hrozbou. Uplynulo zhruba půl století a opět se přihlásil o svou daň. Roku 1733 vypukl požár, při němž celá radnice podlehla zkáze i s přilehlými chlévy a hospodářskými přístřešky. Dlouhá léta ohyzdné spáleniště kazilo vzhled chlumeckého náměstí. Ani v době návštěvy královny Marie Terezie v Chlumci v roce 1743 se ještě nesešlo dost peněz na nové zastřešení budovy a obnovení vnitřku. Půjčka ve výši 200 zlatých na pětiprocentní úrok od okolních vesnic umožnila nakonec přece jenom roku 1748 přikročit k opravám zdiva i střechy. Vzhled radnice byl nyní z úsporných důvodů poněkud zjednodušen. Místo pěti štítů měla nyní jen dva, ale zato se pyšnila vysokou věží s bání, na níž byl obraz sv. Michala archanděla s ohnivým mečem a s drakem pod nohama. V poschodí byly dva pokoje s většími okny do náměstí. Jeden pro příchozí hosty, druhý pro dlouhodobé ubytování velitele místního vojenského oddílu. Dále tu byl pokojík pro ubytování panského lékaře. Hned naproti němu měl dvoupokojový byt nájemce radničního domu, jímž tehdy byl Václav Dusík, měšHan a obchodník, který byl majitelem sousedního domu. V přízemí byla šenkovna s kuchyní, pokoj na podloubí, prostorná síň, dva sklepy, dvě komory. Městští radní zasedali v hořejší místnosti nad šenkovnou. K radnici náležela velká zahrada s ovocnými stromy, osm maštalí a chlévy pro dobytek a hospodářské zvířectvo. Nájemci se střídali za 120 zlatých ročního nájmu a provozovali tu kromě hospodské živnosti i „handl v koních a jiném dobytku“, popřípadě další rozličnou hospodářskou a obchodní činnost. Přehnaly se vzrušené události sedmileté války s Pruskem, časy se pozvolna uklidnily, ale brzy opět nadešly svízele napoleonských válek. Chlumecká radnice všechno přečkala be-
ze škody. Až přišel ten nešHastný den 30. srpna 1837. O půl desáté v noci v domě měšHana Štočka, číslo 66, z neznámých příčin vypukl požár, který dravě zachvacoval okolní střechy. V malé chvíli bylo devět domů na náměstí v plamenech. Mezi nimi i radnice. Dobový záznam uvádí podrobnosti: „Byl právě výroční trh, takže na náměstí u svého zboží spící kramáři a obchodníci nevěděli ve zmatku, mají-li dříve zboží své a života svého nebo dítek svých chrániti. Když domu vedle radnice stojícího hájili, aby oheň dolů do města se nešířil, spadla na lidi podkrovnice a 6 lidí k zemi srazila. Dvě-
ma z nich padl krov na hlavu a zůstali pod ním mrtvi, ostatní byli značně poraněni.“ Po tomto požáru byla radnice nejspíš jen prozatímně opravena a v tomto provizorním stavu sloužila až do roku 1852, kdy bylo z vyšších úředních míst (po zrušení roboty a panské správy nad obcemi) nařízeno, aby městský rathous hrozící zřícením byl zcela přestavěn. A tak se v záznamu Leopolda Dvořáčka dočítáme: „Přikročili tedy za purkmistra Jana Kobra k boření jeho a tak skoro celý začal se znova stavěti. Koncem roku 1854 byla stavba ukončena, výloha bude činiti - jak se
mi zdá - přes 50 tisíc šajnů či 20 tisíc stříbra.“ Tak se zrodila radnice zabírající dva obecní pozemky a odpovídající již zevnějškem v podstatě dnešnímu vzhledu budovy. Na štítu byl vyznačen letopočet obnovy: L. MDCCCLII. Stavba byla poté renovována v roce 1909. Poslední stavební úpravy včetně odbourání balkonu, zbudování svatební síně a dalších změn byly provedeny v poměrně nedávné době. Ještě za války byla v budově radnice knihovna a čítárna a městské a okresní muzeum. Býval tu i archiv města Chlumce. Karel Richter
Lékárna informuje Jak komunikovat s dítětem
Naslouchejte a povzbuzujte Děti mají vlastní řeč a vlastní porozumění pro svět. Pochopit dětský svět je podstatný předpoklad pro dobrou komunikaci uvnitř rodiny. pává. Přesto by se měli rodiče pokusit na otázky odpovědět. Pokud zvědavost dítěte brzdíte slovy „to nemusí vědět“, dítě často rezignuje. Každopádně můžete s dítětem dohodnout určitá pravidla a přesunout odpovět na později.
Psychologové upozorňují na stále častější komunikační problémy, které souvisí se změnami ve společnosti. Rozpad rodin, přibývající individualismus, nedostatek času a pozornosti - to je podstatná příčina mnoha potíží. Děti jsou nevyrovnané a dráždí okolí svým chováním. Rodiče se cítí přetíženi a reagují nepřiměřeně. Za těchto podmínek dochází k napětí, někdy až k agresi. Co mohou rodiče dělat pro vzájemné porozumění?
a třeba i přísná. Mnohokrát už lidé obětovali své síly a zdraví, ale i svou čest a svědomí v blahé představě, že jejich děti se budou mít líp a budou „šUastné“. A jejich děti se vskutku měly líp, ale šUastné nebyly. Nestaly se pevnými, vyspělými osobnostmi, které by byly společnosti k užitku. Je mnohem lépe, dokáží-li matky a otcové, aby sami byli šUastní se svými dětmi a ve svých dětech.“
Věnujte se dítěti s láskou
Děti se učí tím, že napodobují. Podle toho, jak se chová otec s matkou, bude se někdy v budoucnu chovat i dítě. Proto nepožadujte po dítěti nic, co sami nemůžete dodržet.
Mnoho rodičů si klade otázku, jak se svým dítětem mluvit. Nenapodobujte dětskou mluvu, ale používejte jasná, jednoduchá slova a celé věty. Mimo jiné byste se měli snažit mluvit kultivovaným jazykem, který najdete i v pohádkách. A nezapomínejte, že do sedmého roku věku se děti učí nejlépe za pomoci obrázků.
Nejen mluvte, ale i jednejte
Místo televize čtěte a vyprávějte
V prvních letech života čerpají děti mnohem více z neverbální komunikace než ze slov. Matka nebo otec často svému dítěti stokrát opakují, že nemá skákat na pohovce nebo sahat na nůžky. Mnohem efektivnější je napomenout dítě jen jednou a potom začít jednat, tedy vzít ho z pohovky a nůžky schovat do šuplíku.
Studie dokazují, že děti, jejichž fantazie byla v prvních letech života podporována a rozvíjena, jsou později duševně flexibilnější. Televize nejen ničí oči, nýbrž také zabraňuje dítěti rozvíjet vlastní fantazii, protože všechny obrázky jsou předem dané. Máte mnoho možností, jak povzbuzovat dětskou fantazii - pravidelně předčítat, vyprávět příběhy, společně zpívat, recitovat říkanky a básničky. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT
Láska je základním výchozím bodem pro správné porozumění a zdravý vývoj dítěte. Milované dítě se cítí bezpečně a jistě. To posiluje jeho víru v tento svět a ve vlastní schopnosti. Na tomto místě bychom rádi citovali slova prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, CSc. z knihy Rodiče a děti: „Moderní věda tedy objevila starou pravdu: dítě potřebuje lásku! To však neznamená nějaké rozněžnělé hýčkání a rozmazlování. Znamená to však, že dítě má mít ve svém prvním společenství hluboký pocit jistoty, že k někomu patří, kdo je neopustí, na koho může spoléhat, kdo je prostě jeho. Není dobře, když je mateřská láska slabošská, a není dobře, když je pojímána jen jako oběU. Naopak, má být náročná, důsledná,
Burte dítěti příkladem
Nebrzděte touhu po vědění Děti jsou od přírody zvědavé. Tisíce otázek denně, to pochopitelně vyčer-
Mluvte jasně a zřetelně
13
Sčítání lidu a domů v dobách minulých Není bez zajímavosti sledovati, jak se postupem doby měnil stav a počet obyvatelstva ve městě Chlumci n. C. Píše se rok 1654, kde zejména dlouho trvající války měly za následek zhoubný rozvoj města. Podrobné údaje o počtu obyvatelstva podává tzv. „BERNÍ ROLLE“ z r. 1654, sloužící za základ vyměřování daní. Již roku 1657 zavedena berně domovní, vyměřeno z počtu usedlých a poddaných. R.1638 povolena berně z výměry pozemků. Tedy jakýkoliv soupis majetku vždy doprovázelo placení. V berní rolli pro město Chlumec n. C. r. 1654 shledáno, že bylo v Chlumci 14 sousedů, 22 chalupníků a 28 zahradníků. Základní jednotkou byl člověk usedlý, čili soused. Z chalupníků považováni 4 za jednoho usedlého a ze zahradníků - domkářů 8. V té době bylo mnoho gruntů prázd-
ných. Jejich majitelé but pro nemožnost grunty vzdělávati, neb pro víru, útisky vrchnosti a bídu zběhli. Berní rolle měla sloužiti k tomu, aby mohla býti hrazena veřejná břemena. Dne 26. listopadu 1713 zřejmě dochází k novému sčítání, jak uvedeno v rustikálním tzv. tereziánském katastru. V tomto seznamu je už jmenovitě uvedeno 147 jmen s popisem činnosti, následují další lidé tzv. „extra numerum“. Seznamy dále uvádí jednotlivá řemesla, pro nás mnohá již dávno zapomenutá. Nejvýnosnějším řemeslem prý bylo perníkářství a s ním spojené voskařství. Perníkář Rakouský se dodělal ročně 150 zl. výdělku. Na tu dobu velké peníze, patrně tehdy bylo v Chlumci dosti mlsných jazýčků. V r. 1770 dochází k číslování domů a město je rozděleno na 4 díly. Dále by-
Jako doma! Místnost v pohostinství. Sál je prázdný, pouze u jednoho stolu osaměle sedí Prvý Host. Zadumaně hledí ke stropu a zdá se, že přemítá. Do dveří vchází Druhý Host. Rozhlédne se po sále a potom bez váhání zamíří k Prvému Hostu. „Je zde volno, prosím?“ zeptá se rázně a aniž by vyčkal odpovědi, usedá. Prvý si jej nevrle prohlédne, ale opět upadne do svého zádumčivého přemítání. „To jsou dneska poměry, co,“ hartusí neomaleně Druhý, „lidé ani nechodí do hospody! Nevědí co s roupama. Nač se potom hospody stavějí? No, řekněte, nemám pravdu?“ Prvý pouze zvedne hlavu z dlaní, kde ji měl do té doby zaklesnutou a chce něco říci... „Proč z toho neudělají třeba - jesle, to by bylo užitečné zařízení, ale - hospody? Nikdo sem ani nepáchne, zejí prázdnotou, a pěkně to tu páchne...? necítíte nic?“ Zeptá se druhý a pátravě se rozhlíží kolem. Potom podezíravě pohlédne na Prvého a nehybně na něho několik vteřin mlčky hledí... „Aha,“ řekne významně a chápavě pokývne hlavou. Nastane menší pomlka. „Nebo třeba...“ zapřemýšlí opět Druhý a pohodlně se uvelebí na své židli,
14
6. dubna 1977
přehodí si nohu přes nohu a chystá se k dalšímu výkladu. „Jesle nejsou špatná věc, děti se budou rodit stále, to je jasné, ale ještě lepší by bylo přebudovat ty hospody na kanceláře, těch je prý stále silný nedostatek, úředníci jsou stísněni, někde prý si dokonce úřednice musí sedat kolegům na klín, tolik se nedostává židlí! No, nevím, já jsem ještě jako ouřada v kanceláři neseděl - to spíš v té hospodě.“ Upřeně se zadívá na přehozenou nohu, „Aha,“ řekne a začne se zouvat. Sundá botu a objeví se roztrhaná ponožka! „A jej, já to věděl, - já to tušil...! To bude chtít zašít!“ Prohlíží zevrubně ponožku, „no jo, to se musí zašít. Vrchní!“ Rozkřikne se a zlobně se rozhlíží. „Copak tady není žádná obsluha, člověk tady sedí již dobu a nikde nikdo, to je divný podnik. Vrchní!!“ Znovu zakřičí a čeká. Objeví se vrchní, úslužně přiběhne a s mírnou úklonou se ptá: „Pán volal? Pán si přeje...?“ „Samozřejmě, že si přeji, proto jsem volal. Přineste mi jehlu a nit!“ „Jak prosím?“ nechápavě se ptá vrchní. „No, jehlu a nit. Copak jste v životě neslyšel, že takové věci existují?“ „Ovšem, ovšem,“ koktá vrchní, „ale, jaksi zde..., spíše bych prosím donesl pivo, či něco k snědku, to ano ale...!“
ly sečteny všechny osoby mužského pohlaví, jejich stáří, kde se nacházejí, a též sečten tažný dobytek. Rozdělení města: I. V městě, II. Hradecké předměstí, III. Kolínské předměstí, IV. Pražské předměstí. Dne 20. dubna 1785 zavedl patentem císař Josef II. „katastr josefínský“. Každý pozemek obdržel své číslo topografické, výměru a majitele. V té době bylo v Chlumci n. C. napočteno celkem 247 domů. Katastr zůstal v platnosti až do r. 1869, kdy byly založeny pozemkové knihy. Naši předkové to jistě neměli lehké. Po soupisech přicházely berně a stále jen platit. Jaký je však rozdíl mezi nimi a námi? Snad jen ten, že na všechny platby nyní přijde složenka, a my máme pocit, že platíme dobrovolně. Při letošních soupisech se prý bát nemusíme, sčítání je pouze statistické. Jindřich Celler
„Pivo,“ bouří Druhý, „viděl jste někdy někoho, aby si díru v ponožce zašíval půllitrem piva?“ Burácí druhý a podstrkuje vrchnímu ponožku pod nos. Ten se štítivě odklání a odchází. To je ale chlap drzá, všude píšou, aby se člověk cítil u nich jako doma, ale jehlu a nit to ne, to má fůru zbytečných keců - to jsem neviděl...“ Nespokojeně si ještě pobroukává. „Co to eště povídal - něco k snědku - to má pravdu - něco bych si dal...“ Odloží ponožku a začne se hrabat v ušpiněné aktovce, kterou sebou přinesl. Vytáhne novinový papír a vybalí z něho jakési jídlo. S chutí se dá do jídla, ukrajuje kapesním nožem, hlasitě žvýká, šermuje nožem ve vzduchu před obličejem Prvého a stále si něco brumlá. Prvý se nestačí uhýbat. Když vše sní, odhodí zmuchlaný papír pod vedlejší stůl a utře si mohutným rozmachem rukávem ústa! „Tak a to bychom měli,“ spokojeně usuzuje, „ještě by to chtělo něčím spláchnout. Jaké zde vlastně točí pivo?“ Zeptá se Prvého. Zahlédne před ním půllitr piva, bez rozmyšlení jej uchopí a rázem vypije. Mlaskne a prohodí: „Hádám na Plzeň, nebo ne? Hm, Plzeň má jiný říz, - ale to konečně nevadí!“ Začíná se obouvat a po chvilce prohlásí: „Tak se mějte, a zase někdy nashle...“ Podá Prvému Hostu ruku a - odchází! Josef Vaníček
Chlumecká mládežnická kopaná Protože kolují řeči o rozprodání mladých hráčů (žáci, dorost) panem Rybou, považujeme za důležité informovat chlumeckou veřejnost o skutečném stavu. Všichni mladí hráči byli převedeni do RMSK v roce 1995 v počtu 30 chlapců a jsou nadále členy FK Chlumec n.C. V současné době, kromě dvou družstev elévů, nemá chlumecká kopaná v mistrovských soutěžích mládeže žádné zastoupení. To však neznamená, že není o mládež postaráno. Naši mladí fotbalisté jsou začleněni do regionálního mládežnického klubu RMSK Lužec n.C. Ve snaze soustředit výchovu mládeže v jedno centrum vznikl Regionál-
ní mládežnický sportovní klub. Během krátké doby se zde vytvořily pro mladé hráče skvělé podmínky, které by mohl závidět leckterý ligový klub. I chlumečtí mládežníci přispívají svojí měrou k tomu, že tento klub šíří slávu fotbalu nejen v naší republice, ale i v zahraničí. Naši hráči jsou v případě zájmů trenérů RMSK uvolňováni na hostování na celé období svojí kategorie. Po ukončení hostování v dorostu se vrací zpět do našeho klubu. Mezi hráče, kteří prošli líhní RMSK a už okusili krajské soutěže mužů patří např. J. a P. Černohlávkové, D. Jankovský, V. Kárník, M. Špás, J. Staňo, P. Janda, T. Vlasák a J. Volný, T. Šimák, atd.
Co nového na knižních pultech Opět jsme pro vás vybrali několik tipů z novinek na knižních pultech. Milovnice Joy Fieldingové potěší jistě po delší přestávce nový román autorky POPRVÉ. Atraktivní žena vede navenek spokojený rodinný život s okouzlujícím úspěšným právníkem a dospívající dcerou. Manželství se však po 16 letech rozpadá, když zjistí, že její manžel má novou milenku a že tentokrát jde o vážný vztah. Záhy potom, co ji manžel opustí, zjistí šokující zprávu, která má osudově změnit nejen její život, ale i život celé rodiny. Její manžel se vrací, aby ji podpořil a od toho okamžiku se začíná odvíjet neuvěřitelný příběh, v němž hlavní úlohu hraje láska. I Danielle Steelová přispívá svou troškou do mlýna. Nový román se jmenuje VÁŠNIVÁ SEZONA. Osmnáctiletá Kate se seznámí s jednou z největších
ragbyových hvězd Tomem a okamžitě se do sebe zamilují. Kate opouští vysokou školu, domov i rodiče. Idylickou lásku mladých manželů však brzy zasáhne Tomovo zranění, které ukončilo nejen jeho kariéru, ale i jejich společný život. Kate odjíždí na venkov, píše knihy a pokouší se znovu začít žít. A dále dlouho očekávané dotisky autorky Ireny Obermannové DENÍK ŠÍLENÉ MANŽELKY a DIVNOVLÁSKY. První kniha je velice otevřenou, upřímnou zpovědí současné mladé ženy. Nectí žádná tabu, takže tu najdeme, vedle otázek společenských a etických i místa velmi intimní. Druhá kniha na předchozí volně navazuje příběhem šestatřicetileté Xenie a jejích dvou dcer. Ed Mc Bain - TŘI SLEPÉ MYŠKY, v nichž se tentokrát právník Matthew Hope zabývá případem z vietnamské
Káva - turecká, arménská? Každý z nás si občas rád vypije šálek voňavé kávy. Slovo káva je zajímavé jak svým původem, tak i tím, že se hovorově často říká slovo kafe, dost nepodobné slovu káva. Původ není úplně jasný. Existují nejméně dvě teorie. Podle jedné se prvně na to, že se ze semen jisté rostliny dá připravovat chutný a povzbuzující nápoj, přišlo v Africe, v etiopské provincii Kaffa. A když si tento nápoj oblíbili Arabové, přizpůsobili si název místa původu nápoje za kahva. Druhá teo-
rie praví, že Arabové začali pít kávu jako náhradu za víno, když jim islám zakázal požívání alkoholických nápojů a na kávu přenesli pojmenování vína. Víno se arabsky řekne gahwah. AH už má slovo káva africký nebo alkoholicko-arabský původ, jisté je, že káva jako nápoj se počátkem 17. století rozšířila po celé Evropě od Arabů. Zásluhu na jejím rozšíření měli hlavně arménští kavárníci (i ten pražský „Turek“ byl pravděpodobně Armén) a ti do názvu snad dodali ono ef, kte-
K našim největším nadějím současnosti patří i hráči extraligového dorostu SK Hradec Králové Jiří Miške a Aleš Hruška, kteří rovněž prošli výchovou v RMSK. V RMSK působí nyní 5 dorostenců a 16 žáků. I když jsme v našem klubu založili družstva elévů, v žádném případě nechceme dělat konkurenci zaběhlému a profesionálně vedenému klubu RMSK. V případě zájmu o naše hráče budeme tyto hráče dále uvolňovat. Naši spolupráci můžeme doložit i v poskytování hřiště pro starší a mladší dorost RMSK, který zde v letošní sezóně hraje předzápasy našeho „A“ mužstva. Za výkonný výbor FK Chlumec n. C.: J. Hladík, K. Heger, P. Kycelt, M. Čepek
války. Způsob, jakým byli zavražděni tři zcela bezvýznamní Vietnamci z floridské komunity, vzbuzuje na první pohled vzpomínky na brutální zvěrstva. Hope věří svému klientovi, který byl v mnoha případech svědkem jejich páchání, avšak tvrdí, že sám se jich nikdy nedopouštěl. Stojí před nesnadným úkolem přesvědčit policii i státního návladního, že trojnásobná vražda může mít i rituální motiv. Nakladatelství Vašut přináší na trh dotisk velmi žádané vázané velké kuchařky 2000 NEJLEPŠÍCH RECEPTŮ z české i zahraniční kuchyně, a to za pouhých 199,- Kč. A závěrem nabídka všem účastníkům silničního provozu: kniha, kterou jim jistě nemusíme připomínat AUTOŠKOLA - Nová učebnice pravidel silničního provozu včetně testových otázek, platných od l. ledna 2001. Přejeme hodně trpělivosti a úspěchů. K. Miffková
rá se objevuje v anglickém, francouzském i německém pojmenování nápoje. Čeština mezi slovy káva a kafe kolísala. Nejprve se říkalo káva, pak - v 18. století převládalo kafé a kavárně se říkalo kafírna, a nakonec se našim obrozencům v 19. století zdálo, že tvar káva, který se užíval v polštině, srbochorvatštině, ale také v matarštině, zní jak říkali „slovanštěji“, a tak ho prosadili do spisovné češtiny. To vydrželo až dosud, přestože v hovorovém jazyce je častější kafe. Slovo kavárna se ujalo a kafírna se říká už jen ze žertu. (zdroj internet) Mi-HLA
15
Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou JARNÍ PRÁZDNINY NA HORÁCH
foto č. 1
Letošní dlouhé čekání na dobré sněhové podmínky a pěkné počasí na horách se sice protáhlo o nějaký ten týden, ale o to pohádkovější počasí pak celý týden panovalo. Letos se DDM vypravil na týdenní (od 24. 2. do 3. 3. 2001) lyžařský pobyt do Bartošovic v Orlických horách. Bydleli jsme v hotelu Zemská brána, kde si pobyt chválili již chlumecké děti i učitelé z loňského lyžařského výcviku i škol v přírodě. I nás tamější pobyt v ničem nezklamal. Již první den pobytu nás mocně vítalo sluníčko a množství čerstvě napadlého sněhu. Hned po obědě a vybalení nejnutnějších věcí jsme se vydali na čerstvý terén. Nejprve bylo nutné tu 40 cm vysokou vrstvu nového sněhu ušlapat a upravit tak celý svah k bezpečné jízdě. Ne všem dětem se chtělo šlapat, o to větší požitek z jízdy pak následoval. Velkou výhodou měkkého terénu, zejména pro ty méně zdatné lyžaře, byly „nebolestivé pády“. První dny pobytu se každý dle svých schopností za menší či větší pomoci vedoucích snažil vylepšit lyžařský styl. Celkem jsme se starali o 29 dětí ve věku od 8 do 18ti let. Ti lepší a většinou i starší děti měly možnost lyžovat i na náročnějším terénu, než byl přímo u hotelu, na nedaleké pomě Nelle. Zdejší lyžování s hudbou a občerstvením se některým zalíbilo tak, že zkusili i lyžování večerní. Protože se postupně začala dostavovat únava a bylo třeba pobyt zpestřit i menším dětem, podnikli jsme vycházku k nedalekému přírodnímu útvaru Zemské bráně. Je to místo, kde se Orlice, do té doby tvořící hranici s Polskem, otáčí do vnitra našeho území. Cesta dobře utíkala i proto, že všude kolem nás byly stromy obtěžkány nánosy sněhu, které děti velice přitahovaly, a tak na nás stále odněkud
16
foto č. 2
„sněžilo“. Legrace jsme si užili skutečně všichni. Konečně jsme dorazili k cíli cesty a otevřelo se před námi sluncem ozářené skalní údolí Divoké Orlice s balvany ozdobenými polštáři čerstvého sněhu. Pohled to byl opravdu krásný. Prostě nádhera! Pobyt jsme dětem dále zpestřili již tradičními lyžařskými závody ve slalomu a závody v jízdě na pytlích. Slalom ve svých kategoriích vyhráli Pavel Holman, Tomáš Sisr, Katka Sisrová a Verunka Šandová. Na pytlích byli zase nejrychlejší Michal Kadava a Jiří Kvasnička. Koncem týdne sníh trochu zvlhl a byly ideální podmínky k tomu, abychom vyhlásili soutěž o nejlepší stavbu ze sněhu. Děti nás mile překvapily, protože se se zaujetím pustily do práce, a to i ti starší. Vytvořily tak pěkná díla, že jsme nevěděli, které vybrat. Posutte sami - postavily Kennyho ze seriálu Městečko South Park, psa, housenku, želvy, tank, bunkr, tučňáka (foto č. 2) a pyramidu. Společně jsme vše zhodnotili až v hotelu. Vyhrál Kenny (foto č. 1), kterého vytvo-
řili Zdeněk Mikšovský, Helenka a Hana Hálovy a Míša Šimáková. Také večer měly děti o zábavu postaráno. Ve volných chvílích hrály ping -pong, kulečník nebo společně soutěžily. Nejvíce se líbila soutěž Kufr. Vždy večer se děti mohly podívat na sebe v televizi, protože jsme pořizovali pravidelně videozáznamy z průběhu dne. Společně se tak zasmály i pádům či některým výrokům svých kamarádů. Nechyběla ani diskotéka. Závěrem bych chtěla poděkovat p. Krátké (prodejna obuvi a kožené galanterie) a zejména p. Daškovi (cukrárna) za sponzorské dary, které dětem věnovali. Myslím, že letošní pobyt byl ze všech našich zimních zájezdů NEJ. Velkou zásluhu mělo krásné a každodenní slunečné počasí a pěkné lyžařské podmínky. Spokojeni jsme též byli se stravou i ubytováním. Za rok jedeme opět! PojeMte s námi! Jitka Koulová prac. DDM
Dne 6. 3. 2001 proběhl v „Klubíčku“ maškarní karneval. Sešla se spousta hezkých masek. Děti si v maskách společně zasoutěžily a zatancovaly, za to je čekala sladká odměna. foto č. 1 společné foto masek (1/2 dětí již ze záběru fotoaparátu utekla) foto č. 2, 3 jedna z nejoblíbenějších soutěží (prolézání tunelem) foto č. 1
za „Klubíčko“ Larka + Lucka
foto č. 2
foto č. 3
Valentýnské odpoledne v DD V Podzámčí Ačkoli si mnozí příznivci i naopak odpůrci poměrně nového svátku sv. Valentýna mohou myslet, že v domově důchodců již není příležitost něco takového slavit, neodradilo nás to od nápadu uspořádat malé posezení v jídelně domova, doprovázené harmonikou pana Berného. Svatého Valentýna jsme si přizpůsobili obrazu svému a pojali ho jako důvod k setkání obyvatel a personálu, setkání lidí, kteří žijí a pracují v jednom domě, setkání těch, kteří jsou si blízcí - a nemusí jít o tu pravou lásku mezi dvěma mladými lidmi. Před vstupem do jídelny měl každý možnost zajít do „věštírny“ a z hodu mincemi zjistit, co ho čeká a nemine. Všichni příchozí dostali valentýnský svitek s horoskopem a malé srdíčko, vyrobené šikovnými obyvatelkami v Klubu ručních prací. Kromě sladké svačinky a kávy byly připraveny i poháry.
Jako každý měsíc, i v únoru byla připravena další přednáška z cyklu Akademie III. věku. O zajímavostech z minulosti i současnosti chlumeckého zámku a rodu Kinských si s námi povídala paní Eva Boháčková, správce zámku Karlova Koruna. Obyvatelé se tak nejen dozvěděli mnoho zajímavého, ale také si zavzpomínali na časy minulé. Například pan Klouček, původem z Lovčic, vyprávěl, jak s lovčickým hasičským sborem byli tenkrát, když zámek hořel, u ohně první a o záchranu zámku se pokoušeli plné tři dny. Možná, že i paní kastelánka tak získala nové informace, ovšem mnoho nového to být nemohlo, neboH nám, laikům v oblasti historie, připadalo, že ví snad úplně všechno. Závěrem nutno podotknout, že tato přednáška se velmi líbila a paní Boháčkové děkujeme za příjemné odpoledne.
Únorová masopustní veselí jsme si připomněli až v závěru měsíce pravou zabijačkou. K obědu jsme si pochutnali na kroupách, prejtu a zelí, obzvláště chutně připravených v naší kuchyni, navečer se podával ovar s ostrým jablečným křenem. Odpolední rozdávání svačiny - masopustních koblih - jsme zpestřili průvodem masek. Tak se mohlo mnohým stát, že dozlatova usmažený koblížek přinesla na pokoj Beruška Štěpánka nebo Vodník. PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM: Firmám Frotex Žiželice, za materiál na zhotovení hygienických pomůcek Veba Broumov, za materiál na zhotovení hygienických pomůcek Bekon Hrádek n. N., za nitě Daniela Lusková sociální pracovnice
17
Můj život s koňmi Radslav Kinský Můj dětský život v Oboře byl stále spojen s chovem, výcvikem a úspěchy či neúspěchy našich svěřenců. Většina rozhovorů dospělých se této problematiky týkala. Již jako batolata jsme s koňmi byli ve stálém styku a se sestrou jsme lezli i na hřbety „nezkrocených“ hříbat, aniž by kdy došlo k nějakému úrazu či zranění. Koně nás prostě přijímali jako běžná součást našeho života a vývoje. Nebylo mně ještě pět let, kdy mně maminka oznámila, že pojedu poprvé v sedle s tatínkem na vyjížtku do lesa. Sedlal jsem klisnu Šeku a otec jel Šamanku, její dceru. Byli to koně strakáči, které jsem ovšem již znal ze stáje a výběhů. V tak zvané Dubině byl příkop, který jsem za otcem bez problémů přeskočil, a Šeku jsem poplácal po krku, jak to jsem často viděl u otce a staršího bratra Norberta, za což jsem byl pochválen. Převládal názor, že děti mají deset andělů strážných, a proto se nikdo nebál, že by se mohly zranit, i když ta důvěra byla možná přehnaná. Za těchto dob se veškeré cesty po okolí a návštěvy k sousedům konaly kočárem nebo v sedle. Po převzetí chlumeckého majorátu r. 1936 jsme s otcem takřka denně jezdili po revírech, a tak se spojoval terénní výcvik koní pro překážkový dostihový sport s kontrolou majetku a osobním stykem s lesním personálem. Hajní se hlásili v pozoru „ve službě“ a otec ze sedla odpovídal „Pozdrav Pánbůh, lesu zdar - jen dejte na hlavu“, když sundávali klobouk. Poznával jsem tak již v útlém mládí veškeré terénní zajímavosti našeho kraje, jako skluzy po písečáku, Lišické kopce, překážkové aleje v nepoliském, lovčickém a oborském revíru a ovšem tréninkovou dostihovou dráhu v Kolesách. Milovali jsme se sestrou dlouhé rychlé cvaly po četných lesních lukách. V Kolesách to byla tak zvaná „Císařská louka“, na níž se prý setkal prastrýc Oktavián s císařovnou Alžbětou, zvanou Sissy, která dlela v císařském hřebčíně v Kladrubech n. L. Každoročně jsme se účastnili jezdeckých akcí a předvádění spřežení pořádaných Selskou jízdou. Předváděli jsme většinou tak zvané čtverylky a otec řídil čtyřspřeží plaváků. Koně ve spřežení měli podle polského zvy-
18
ku v ohlávkách bažantí pera z klínů kohoutích králováků, které jsme chovali v Oboře. Na těchto akcích jsme nosili stejnokroj selské jízdy s červenými kalhotami a děvčata na voze či kočáře nosila moravské a chodské národní kroje. Otec, jinak zatvrzelý nestraník, si tím získával přátele z řad agrárních politiků, kteří měli po první pozemkové reformě ke šlechtě určitý odstup a nedůvěru. Otec se tak postupně spřátelil s ministrem obrany Bradáčem a min. předsedou Udržalem a jeho dcerami a několika jinými. Z Podkarpatské Rusi získal otec několik koní huculského chovu z linie Hroby, z nichž nejvíce hříbat bylo po klisně Holce křížené s hřebcem Neklanem z chlumeckého chovu. Několik huculů bylo dáno k dispozici lesní správě ve Žtáru nad Sázavou. Byli to valaši Burla a Zenoga, s nimiž jezdil kočí František Půst. Nadlesní Havránek, bývalý důstojník, se staral o jezdeckého koně hucula, hřebce Gurgula. Klisna Holka nám po Neklanovi dala několik velmi dobrých kočárových koní, zejména klisnu Hvězdu a valacha Horala. Valach Holomek, ryzák, byl darován tetě Latě Brandisové do jejího statku v Řitce u Mníšku pod Brdy. Největší úspěch, který jsem v devíti letech zažil, bylo vítězství Normy (Delibab x Nepal) ve Velké Pardubické r. 1937 s tetou Latou Brandisovou, dosud jedinou ženou, která v tomto dostihu zvítězila. Za německé okupace a později po zavedení nacistické vnucené správy byl chov ohrožen jednak odvody koní do wehrmachtu a občasnými konfiskacemi německými pohlaváry zejména sudetským gauleiterem Konrádem Henleinem. Společným úsilím rodiny a zaměstnanců se podařilo různými triky tyto ztráty omezit na minimum. Po osvobození v květnu 1945 utrpěli naše koně těžkou zdravotní újmu zavlečením různých vážných chorob sovětskou armádou, která včetně jezdeckých jednotek kozáků tábořila v Oboře a okolních lesích. Na podzim však byly tyto nemoce vyléčeny pomocí vynikajícího zvěrolékaře MVDr. Jaroslava Drobného z Městce Králové a již v r. 1946 jsme se účastnili různých jezdeckých akcí a obnovené Selské jízdy. V r. 1947 jsem startoval na hřebci Nurmi (Otello x Norma) v letní steeple
-chase na pardubickém závodišti. Zvítězila teta Lata Brandisová na klisně Nora (Catalin x Norma), já jsem se umístil druhý a třetí byla sestra na Pusztě (Otello x Padova). Startovalo osm koní včetně Titana s mjr. Milošem Svobodou, vítězem Velké Pardubické r. 1946. V roce 1947 jsem maturoval na reálném gymnáziu v Novém Bydžově a po tříměsíční stáži na našem lesním úřadě, kde mne lesmistr Ing. Boris Kestřánek zasvěcoval do problematiky lesnictví, jsem 1. října po předčasném dobrovolném odvodu nastoupil do důstojnické školy pěchoty - jezdecké v Pardubicích. Když jsem byl po únorových událostech z kádrových důvodů z důstojnické školy vyloučen, podařilo se mi koncem května díky pomoci vojenských lékařů opustit armádu, převzal jsem po otci, který s maminkou odejel na bratrovu svatbu do Itálie, chov koní v Chlumci a Oboře. Se stájmistrem Josefem Soukupem a Jaroslavem Loudou jsme přes nesčetné obtíže spojené se zavedením národní správy udrželi koně na místě až do podzimu, kdy jsem s pomocí dr. Josefa Moudrého z min. zemědělství a Ing. Jana Hyhlíka, ředitele Státního pokusného hřebčínu Slatiňany, mohl převésti koně do státního majetku. Tak se mi podařilo zabrániti rozprodeji chovu národní správou, kterou zajišHoval náš bývalý porybný Soukup a po něm předseda MNV Josef Ryngl. O obou raději pomlčím. Ing. Boris Kestřánek a všichni lesníci se mnou i po zestátnění trvale kamarádili a nelze jim nic vytknout ani po letech. Takřka všichni vstoupili do KSČ, když našli na stole přihlášku, a otec jim po mně vzkazoval, aby si v ničem nekazili život a snažili se zachovat lesy v dobrém stavu, že to bude jednou potřeba, a mysleli si při tom své. Při prověrce v hotelu Grand se ale našemu příteli lesnímu Radkovi Farskému ze staré chlumecké lesnické rodiny udělalo zle, když ho krajský tajemník Jeřábek nutil, aby označil našeho otce za vykořisHovatele. Já jsem nastoupil jako zaměstnanec s platem ošetřovatele koní ve funkci vedoucího pobočky Státního pokusného hřebčínu Slatiňany. Dr. Moudrý často do Chlumce jezdil a jednou mne vzal i s sebou do vinic v Budňanech a Žernosekách ochutnávat ve sklepích víno a velice si mne oblíbil. Jezdil jsem na hřebci Čingischánovi (Otello x Čigýra) a třikrát jsem zvítězil v chlumecké steeple-chase. S Janem Zimou jsme založili jezdec-
ký odbor Sokola a zavedl jsem jezdecký výcvik v zámecké jízdárně a vyjížtky do lesů s dorostenci. Zúčastnil jsem se též četných jezdeckých akcí a parkúrů v Poděbradech a Turnově, Kolíně a jinde. Při vítězstvích v Chlumci docházelo vždy k nadšenému jásotu diváků, což parně dráždilo politické stranické představitele, kteří tuto akci pak zakázali. Býval jsem i často ve Slatiňanech, kde jsem se pod vedením prof. Jana Bílka seznamoval s chovatelskými problémy při regeneraci kladrubského vraníka. Drezuru jsem cvičil na hřebci Pluto, který byl vycvičen ve španělské škole ve Vídni a zůstal jako trofejní kůň v ČSR. Spíše jsem od něj pochytil různé drezurní figury, což jsem pak zkoušel uplatnit i u jiných koní. Také jsem se s prof. Bílkem staral o doplnění hipologického muzea, které dosud prosperuje ve slatiňanském zámku. Díky dr. Moudrému jsme do chlumeckého chovu získali vynikající plnokrevné hřebce Olina a Persimona. Koupili jsme od mjr. Václava Čechury a mjr. Brejského klisnu Lenku, která se po vyléčení šlach umístila s jezdcem Kryštůfkem jako druhá ne Velké pardubické. Vyhráli jsme i obě hlavní steeple-chase v Karlových Varech, jednu vyhrál Čingischán a druhou Lenka. V každém chovu a výcvikovém středisku koní je důležité mít schopného a odborného podkováře. Ještě za mého otce koval naše koně podkovář Jaroslav Tuček z Nepolis. Jeho otec, zakladatel živnosti, zemřel, když Jardovi bylo asi 14 let. Živnost vedla jeho matka Marie Tučková s pomocníkem a syn se vyučil kovářem a podkovářem a živnost převzal. Když jsem byl pověřen vedením chlumecké pobočky slatiňanského hřebčína, požádal jsem Ing. Hyhlíka, aby Jardu převzal jako zaměstnance tohoto podniku. Jarda jezdil do práce na kole ze vsi Nepolisy a oběd nám vařila Fanynka Hrdinová, důchodkyně ze zámeckého personálu, jejíž otec již sloužil na panství mého dědečka Zdenko Kinského. Jarda se mnou denně obědval, a když doma vykrmili prase, byla i výslužka ze zabijačky. Ovládal všechny taje, jak napravovat různé vady na kopytech koní, i vrozené, a od něj jsem se naučil i koně kovat, svařovat pomocí elektrody a mnoho jiných podkovářských triků. Byl povahy poněkud prchlivé
správu Státního hřebčína Kladruby n. L., který řídil dr. František Lerche, který chlumeckému chovu nepřál a brzy se jej snažil zrušit. Po zatčení Ing. Hyhlíka během oběda zastavilo před mým obydlím auto s policajty a dodnes si nemohu vysvětlit, jak rychle se Jarda Tuček z kuchyně ztratil, patrně oknem. Zůstal jsem tedy s policajty sám a na mém psacím stroji sepisovali protokol, v němž jsem ovšem vypovídal co nejméně. Zanedlouho přišla i finanční kontrola vedená panem Nepivodou, která byla vcelku spokojená a po prohlídce všech dokladů zanechala zápis „závady nezjištěny“. Jelikož dr. Lerche pokládal mou přítomnost v kladrubském hřebčíně za kádrově závadnou a zakazoval mi jakoukoliv účast na sportovních akcích, snažil jsem se najít jiné východisko, které jsem nakonec našel díky doc. MUDr. Milanu Haškovi. Musím však zdůraznit, že jak závodní rada, tak i všichni ostatní zaměstnanci mi vcelku fandili a dopomohli mi i k přijetí na vysokou školu v Brně, kde jsem r. 1958 promoval na veterinární fakultě. V posledním roce mé činnosti v Kladrubech jsem se skamarádil s hercem Jiřím Kodetem, který tu po zamítnutí studia na pražské AMU pracoval jako ošetřovatel koní a často ke mně do Chlumce jezdil. Když zemřela moje hospodyně Fanynka Hrdinová v takřka 80 letech a ocitl jsem se sám, jezfoto Ant. Fibigr dil jsem do Chlumce pouly oči, když jim komorníci tvrdili, že se ze na víkendy z Prahy, kde jsem pracoval u dr. Milana Haška, u něhož jsem jezdecké kožené holinky musí čistit získal odbornou průpravu pro takřka a „napájet“ červeným vínem, aby se kůže udržela ve vláčném stavu. Za- 40letou kariéru v oboru imunologie. městnanci a Fanynka hospodyně, mu Chtěl bych se ještě zmínit o jedné říkali „hospodáři“, jak bývalo od pra- kladné osobnosti v Kladrubech. Byl to dávna na vesnici zvykem, než došlo lesní Šilhavý, který působil ve funkci k násilné kolektivizaci a byl rozrušen kádrováka. Setkávali jsme se v lese bez vědomí ředitele Lercheho a spolu selský stav. V r. 1953 došlo ve Slatiňanech lovili. Jeho otec byl schwarzenberským k prudkému zvratu. Ing. Hyhlík byl zat- hajným a Mirek Šilhavý se stal věrným čen po udání, že ze zásob hřebčína kamarádem. odvezl několik pytlů obilí svému bratru Hubertovi, aby mohl splnit dodávku, která pro něj jako „kulaka“ byla nadměrně vysoko předepsaná. Vedení hřebčína převzal bývalý vojenský veterinář mjr. MVDr. Lev Richter, vcelku dobrý odborník, který měl však v mi- Levně střešní okna a masivní dunulosti dosti napjaté vztahy s Hyhlí- bové podlahovky. Možno na splátky. a jako bývalý živnostník měl časté střety se stranickými pohlaváry, zejména s jistým soudruhem, též z Nepolis, které byly patrně ještě přiostřeny osobní rivalitou kolem jedné nepoliské krasotinky, kterou mu Jarda přebral. Zhrzený milenec zorganizoval na Jardu noční přepad a došlo k dosti vážnému zranění, pachatelé ovšem nebyli vypátráni. V té době zmizel veškerý odstup mezi „vrchností“ a personálem a Fanynka mně vypravovala všechny „drby“ a události kolem zámku až do dob před první světovou válkou. „Vrchnosti“ o lecčems věděly, a l e přivíra-
Řádková inzerce
kem ve funkci zástupce ředitele. Brzy došlo k přeřazení naši pobočky pod
Tel.: 040 / 692 15 52, 0602 653 294
19
Chlumecká škola se hlásí Z tvorby našich žáků:
stromy a zpěv ptáků. Takže všem přejeme hezké JARO!
Letos - už asi naposled - dvakrát na téma „Zima“. Nastala zima. Ledová královna objíždí své panství a rozsévá třpytivé hvězdičky sněhu a jinovatky po loukách a kopcích. Stačí jen mávnout kouzelným proutkem a rybníky i jezírka zamrzají. Mráz maluje fantastické ledové květy na okenní tabulky. Lesy vyměnily zelené kabátky za hebké kožíšky. Zvířátka se schovala do svých pelíšků, kde přečkají zimu. Všude je ticho. Lesní mýtiny jsou popsané stopami zajíců a srnek. Louky se přikryly bílými peřinami. I starý dub se pyšní stříbrnými vlasy a vousy z jinovatky. Zasněné chaloupky se zimomřivě choulí v závějích. Z komínů se kouří a dvorečky zabydleli sněhuláci, kterým mrazem zčervenaly nosy. Rybníky dávno pokrylo ledové zrcadlo. Jen horské potůčky ještě rozhazují své krůpěje do zamrzlých břehů. Dospělí podléhají vábení vytopených místností, ale neposedné děti láká sníh ven k zimním radovánkám. Michaela Klozová, 7.A Listy ze stromů již opadaly, vlaštovky dávno odlétly do teplých krajů. Nastala zima. Oblečena v šatech z ledových krajek ovládla krajinu. Zvěř se uchýlila k zimnímu spánku, louky odpočívají pod sněhovou peřinkou. Stromy a keře si v lese uspořádaly karneval v maskách z jinovatky. Na opadaných větvích stromů, pokrytých bílou dečkou, posedávají promrzlé sýkorky. Na zamrzlých hladinách rybníků a řek se objevili první bruslaři a užívají si zimních radovánek. Kouřící komíny vyhlížejí ze zasněžených střech jako hříbečky z mechu. V oknech vykvetly ledové květy. Většina lidí stále spěchá do práce a vyhrnuje chodníky. Někteří se ale zastaví, pohlédnou na malé smrčky oblečené do bílých kožíšků a na ojíněné stromy a nasypou ptáčkům do krmítka semínka. Když se rozhlédnu po zimní krajině, zjistím, že paní Zima opět dokazuje, že nezapomněla nic ze svého umění. Markéta Špičáková, 7.A Povídání o zimě bylo jistě velmi romantické, ale většina z nás - a teM myslím i autorky těchto textů, se už jistě těší na jaro. Na sluníčko a krásně rozkvetlé zahrádky a louky, na pučící
20
A nyní trocha poezie...
Šípková Růženka Všechno živé na zámku, je zakleté do spánku. Spí holubi, nevrkají, ani koně neřehtají. U vrat spí a přitom stojí dva zbrojnoši v plné zbroji. Nad velikým rendlíkem, usnul kuchař s kuchtíkem. V úklonu spí první rádce, usmívá se při tom sladce. A za stolem na seslici, královna spí, v ústech lžíci. A na trůně spí pan král, jak se právě podrbal. Růženka spí ve své kráse, sto let spí a nehýbá se. Není, není k probuzení. Kdo by vyšel do zámku, upadne též do spánku. Máme pro strach uděláno, přiběhneme brzy ráno. Zavoláme na Růženku: „Podívej se, jak je venku!“ A Růženka z postele hned vyskočí vesele. „Jejda, lidi, to je krása!“ Probuzený zámek jásá, Šárka Dvořáková, 6.D
Z života naší školy Byli jsme na zajímavé besedě... Ve středu 14. února se žáci 8. a 9. tříd zúčastnili besedy s chlumeckým rodákem - Karlem Richterem. Většina čtenářů Chlumeckých listů jistě ví, o kom píšeme. VždyH právě Chlumecké listy pravidelně otiskují jeho příspěvky. Karel Richter, spisovatel, překladatel a historik, se nám snažil přiblížit zajímavým způsobem literaturu ztvárňující zajímavé skutečnosti - literaturu
faktu. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí nejen o tom, jak vznikají knihy, ale pan doktor nám přiblížil i průběh natáčení válečných filmů, např. trilogie Otakara Vávry Sokolovo. Na tomto díle pracoval K. Richter jako poradce. K Richterovým nejznámějším knihám patří Princ Savojský, Češi a Němci, Sága rodu Kinských a Případ generála Vlasova. Celkem napsal více než 25 knih. V průběhu besedy nám prozradil, že se chystá napsat knihu Bitva u Královéhradecka. Jeho literárním vzorem mu byl jeho dlouholetý přítel a kolega, u nás asi nejznámější autor literatury faktu, Miroslav Ivanov. Kromě vlastní tvorby se dr. Richter zabývá i překlady knih z němčiny, ruštiny, bulharštiny a polštiny. Na závěr nám Karel Richter sdělil, že všechna jeho díla vznikla díky jeho vášni k četbě. I my bychom proto měli místo sledování televize a vysedávání u počítače sáhnout po pěkné knize. Tato akce byla pro nás jistě příjemným zpestřením hodin literární výchovy a dějepisu. Martina a Vendula Novákovy, 9.B
Anketa:
Okénko do školy (3. část)
Poslední část tohoto nahlédnutí do školních lavic a svědomí žáků se opírá o dvě důležité otázky: 1. Jak dlouho se průměrně denně učíš? 2. Jakým způsobem se učíš? Průzkum: VII.C (účast 17 dětí) a) neučím se b) učím se krátce - 5 min. c) 10 - 30 min. d) 30 - 60 min. e) 2 a více hodin Způsob a) nahlas b) potichu c) písemně d) pomocí nahrávky
0 0 2 žáci 9 žáků 3 žáci 17 9 17 2
Častá kombinace a/c, b/c Průzkum: VIII.C (účast 19 dětí) a) neučím se pravidelně, jen napíši úkol
0
b) učím se krátce - 5 min. c) 10 - 30 min. d) 30 - 60 min. e) 2 a více hodin f) nárazově
0 2 žáci 12 žáků 2 žáci 3 žáci
Způsob a) nahlas b) potichu c) písemně d) pomocí nahrávky
14 10 13 0
Častá kombinace a/c, b/c - podle předmětu (tj. některý předmět nahlas, jiný potichu, či písemně) Průzkum: IX.C (účast 26 dětí) a) neučím se b) učím se krátce - 5 min. c) 10 - 30 min. d) 30 - 60 min. e) 2 a více hodin f) nárazově (z nutnosti) Způsob a) nahlas b) potichu c) písemně d) pomocí nahrávky
6 1 5 8 6 9
žáků žák žáků žáků žáků žáků
18 9 20 0
Většina žáků kombinuje a/c, b/c Z průzkumu vyplynulo, že většina dětí, pokud mluví pravdu, se pravidelně na vyučování připravuje. Pokud se „očekávané výsledky“ (1, 2) nedostaví, jde spíše o to, zda se děti při učení dokáží soustředit (koncentrovat), zda volí dobrý způsob učení (nebiflovat, ale přemýšlet), aby se dostavil efekt. Učitelé doporučují trénovat paměH zábavnou formou, střídat způsoby, při delším opakování zvolit formu výpisků (i „tahák“, který si udělám a nemohu ho použít, poslouží se shrnutí a opakování). Osvědčené je učení nahlas, protože nahlas se většinou zkouší. Ovšem snažím se přiblížit způsob učení způsobu zkoušení (např. matematiku se učím písemně a usilovně k výsledku!) Dětem s dyslektickými náznaky doporučujeme použít vlastní či rodičovské nahrávky (učit se sluchově), nebo tak, že rodiče dětem učivo přečtou, pak otázkou kontrolují výsledky. Existuje dost způsobů, jak se připravit na vyučování lépe, poctivěji, kreativněji, aby se dostavilo vnitřní uspokojení nad výsledkem. Jak? Poradí i psychologická poradna na naší škole. Zpracoval kabinet českého jazyka (Vá, Ho, Bl, Km)
Jak vnímáme a jak se učíme U dětí i dospělých je možné rozlišit čtyři hlavní formy vnímání - vnímání sluchové, kdy nejvíce informací přijímáme sluchem, zrakové, v němž vnímáme pomocí zrakových vjemů, vnímání čtením, kdy přijímáme informace pomocí psaného textu a hmatové, v němž se přímo dotýkáme rukama. Uvedené příjmové cesty se u různých lidí různě kombinují. Je dobré vyzkoušet si, ke kterému typu vnímání kdo patří. Zkoušet je možné již od osmi let věku poměrně jednoduchou metodou. Základními předpoklady úspěšného učení jsou dobrovolná koncentrace na učivo (motivace), dobrovolná, často opakovaná práce s učivem (opakování) a dobrovolné obnovení koncentrace na učivo (udržení pozornosti).
Místo, kde se dítě učí, by mělo být zařízeno tak, aby vytvářelo podnětné pracovní prostředí. Dobré je dítěti pomoci uvědomit si, zda chce být při učení spíše samo v místnosti, nebo potřebuje-li partnera, někoho z dospělých, kdo mu s učením pomáhá, nebo z kamarádů, kdo se učí společně s ním. Pro dítě je dobré umožnit mu poznat, zda při učení potřebuje chodit, ležet nebo sedět. Vyjdeme-li dítěti při učení vstříc jeho potřebám, časem si osvojí efektivní postupy učení.
Školní počítání
ní pro žáky 9. tříd, kde na vyznamenání dosáhlo pouze 21,9 % dětí. Přitom v posledních letech tradičně žáci tohoto postupného ročníku si vedli nejlépe. Z tohoto pohledu mohou být výsledky našich nejstarších dětí poněkud zklamáním. Pokud vybereme pouze třídy s rozšířenou výukou matematiky zjistíme, že s vyznamenáním prospělo téměř 60 % žáků. Na druhém pólu jsou neprospívající žáci, kterých bylo celkem 16. Největším problémem byla pro mnohé z nich fyzika, ve které neprospělo 12 žáků - v matematice 6, v českém jazyce 5 a po čtyřech shodně v zeměpise a dějepise. Z hlediska chování byl 14 žákům udělen druhý stupeň, 6 žáků obdrželo důtku ředitele školy a 4 žáci důtku třídního učitele. Statistickým srovnáním zjistíme, že pouze 6,8 % žáků druhého stupně bylo nějakým způsobem kázeňsky potrestáno. Není to nijak velké procento, ale nelze nad tím mávnout pouze rukou. Stojí rovněž za zamyšlení, zda my, dospělí, dáváme vždy dobrý příklad našim dětem. Samozřejmě by bylo možné srovnávat jednotlivé ročníky a vyvozovat příčiny rozdílů mezi nimi, zajímavým by mohlo být i vyhodnocení nejlepší třídy na základě průměrného prospěchu a řada dalších možností. Závěrem tohoto krátkého pohledu do školní statistiky bych chtěl vyjádřit přání, aby těm méně úspěšným vyšlo druhé pololetí podstatně lépe.
Konec ledna je ve školách ve znamení klasifikace. Než se v novém roce stačí žáci rozkoukat, přichází tradiční jev. Usilovně se píší prověrky, diktáty, slohové práce, čtvrtletní písemné práce a v hodinách se zkouší s větší intenzitou. Učitelé si ověřují, zda jejich představy o konečné podobě známek jsou správné, a rovněž mnozí žáci se na poslední chvíli snaží zachránit, co se dá. Vše vrcholí pololetní pedagogickou radou a pak již následuje pololetní bilancování formou vysvědčení. Je ovšem pravdou, že žáci mají možnost mnohé napravit ještě ve druhém pololetí. Jak dopadlo konečné bilancování prvního pololetí na naší škole? Obecně platí, že u některých dětí byla spokojenost s výsledky větší u jiných menší. Na prvním stupni školy propadá v pololetí pouze 1 žák z matematiky a v rámci hodnocení chování obdržel 1 žák druhý stupeň, 2 žáci dostali důtku ředitele školy, 5 žáků důtku třídního učitele a celkem 10 žáků napomenutí třídního učitele. Nutno ovšem podotknout, že naopak u řady žáků byla udělena pochvala za vzorné chování a prospěch, péči o třídu, sběr a další záslužnou činnost. Na druhém stupni celkem 105 žáků prospělo s vyznamenáním, což představuje zhruba třetinu všech žáků. Největší podíl žáků s vyznamenáním byl dosažen u šestých tříd, kde činil 37 %. Naopak nejhůře vyznívá toto srovná-
Podle knihy Ernsta Kreta: „Učíme se jinak“ Portál 1995 Zpracovala
Mgr. Milena Honcová
Mgr. Miroslav Jezbera ředitel školy
21
Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Blížíme se k okamžiku, kdy se z šera dávných událostí začne zřetelněji vynořovat náš kraj. Ale ještě předtím si připomeňme události, které měly velký význam pro celé Čechy. K moci byl po vpádu německých vojsk, která odtud vyhnala Poláky, dosazen kníže Jaromír. Byl to dobromyslný slaboch, který bohužel nijak nevynikal vladařskými schopnostmi, takže se český stát stal pouhým přívěskem říše. V pozadí čekal na svou příležitost ctižádostivý, zdatný, ale i úskočný bratr Oldřich. Spikl se s nespokojenci v řadách velmožů, mezi něž patřili hlavně Vršovci, jejichž příbuzenstvo vyvraždil neblaze proslulý Boleslav Ryšavý. O Velikonocích roku 1012 uchvátil vládu a Jaromíra donutil k útěku ze země. Jaromír je znovu štvancem, který hledá útočiště. Kam jinam může nyní hnát svého znaveného koně než k císaři Jindřichovi II. do Merseburku. Doufá, že bude vlídně přijat. Sloužil mu přece oddaně celých osm let. Zaslouží si snad trochu vděku. Jenže císař je prospěchářský nevděčník. Pozve si do Merseburku i Oldřicha a zvažuje, komu dát přednost. Oldřich se mu jeví jako slibnější investice. A tak mu dá české knížectví v léno. Jistě ne zadarmo. A Jaromíra... Co s Jaromírem? Prozatím ho zavřel v Utrechtu do vězení. Třeba se ještě někdy bude hodit. Darmo se neříká: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Oldřich je na rozdíl od ustrašeného Jaromíra sebevědomý a tvrdý vládce, i když rozmyslně poslušný císařovy vůle. Když po uchopení moci odhalil odbojné spiknutí Jaromírových stoupenců, dal je všechny zjímat a popravit bez ohledu na míru viny i s jejich vůdcem Božejem. Nikdo se už neodvažoval říci proti knížeti křivé slovo. Kníže Oldřich využil toho, že Poláci byli oslabeni rozbroji a válkami s říší a úspěšným vojenským tažením jim odňal Moravu, kde se přemyslovská vojska nesetkala s žádným domácím odporem, naopak čeští bojovníci byli spíše vítáni jako osvoboditelé. Tyto děje se nejspíš týkaly bezprostředně Chlumecka, kterým nejspíš nejednou táhla česká vojska aH již k česko-polskému pomezí či na Moravu. Připojením Moravy, kterou Oldřich svěřil do správy svému synu Břetislavovi, bylo vytvořeno jádro českého státu, které se v podstatě udrželo dodnes. České knížectví spojením
22
obou zemí zesílilo. Břetislav, kterého Oldřich po zapuzení své neplodné manželky zplodil s Boženou, dívkou či ženou z lidu, dokonce snad vdanou (přičemž příběh tohoto manželství si přikrášlil a dotvořil kronikář Kosmas) si jako otcův místodržící počínal velmi prozíravě. Budoval přemyslovské hrady v blízkosti opuštěných velkomoravských sídlišH a oživoval obchodní a společenský ruch. V souvislosti s tím vzrostl provoz na obchodní cestě procházející naším krajem. Roku 1024 zemřel bez dědiců římskoněmecký císař Jindřich II. Saská dynastie Otonů jím vymřela po meči. Na osiřelý trůn byl volbou dosazen nejstarší mužský příbuzný Otonů v ženské linii hrabě Konrád ze Špýru. Stal se prvním panovníkem a zakladatelem tak zvané sálské dynastie. O tři roky později (1027) byl jako Konrád II. v Římě korunován na císaře. Bažil po světovládě, a těžce proto nesl nepoddajnost polského knížete Měška II., který se stejně jako jeho otec Boleslav Chrabrý považoval za samostatného vládce nezávislého na říši. Rozpoutal proto proti polskému knížectví válku, aby je připoutal k říši. Český kníže Oldřich, který byl lenními závazky povinován přispět císaři na pomoc s vojskem, splnění svého závazku nyní císaři odepřel. Válka s Polskem probíhala bez účasti českých vojsk. Císař se rozhněval, a sotva si trochu uvolnil ruce v Polsku, povolal Oldřicha do Merseburku, aby ho poučil o poslušnosti. Oldřichovi však stouplo sebevědomí a neměl chuH přiběhnout na zavolání jako pejsek. Císař mu poslal důraznější výzvu. Té se už Oldřich neodvážil vzepřít. Na podzim roku 1033 přijel za císařem do Werbenu (Vrbno) na Labi. Konrád, rozezlený na Oldřicha pro jeho vzpurnost, obvinil jej příkře ze zrady lenních povinností a dal jej na místě zatknout a uvěznit. V té chvíli přišel opět ke cti Jaromír, držený již devatenáct let ve vězení. Císař Konrád II., aby rozdrobil, a tím oslabil české knížectví, rozhodl Jaromíra znovu dosadit na knížecí stolec s tím, že bude spravovat pouze Čechy, zatímco na Moravě zůstane u moci nadále Břetislav. Pokořený Oldřich má ve vězení dost času přemýšlet. Z lekce, kterou mu císař Konrád uštědřil, si vzal ponaučení. Úlisná lest je lepší cesta k cíli než hrdě zvedat hlavu a vypovídat po-
slušnost. Vzkazuje císaři, že pochopil a uznává svou vinu. Rád by ji napravil. Zaplatí odškodné a bude vždy císaři k službám. Konrád si je dobře vědom, že Oldřich je schopnější vladař, a myslí-li své sliby upřímně, mohl by mu přinést větší prospěch než slabý a neduživý Jaromír. Po půlročním věznění si tedy předvolá Oldřicha a milostivě mu oznámí, že je ochoten ho propustit a vrátit mu vládu, ale jen nad částí Čech, kterou bude spravovat jako spoluvládce Jaromírův, zatímco Břetislavovi bude ponechána Morava. Oldřich předstírá vděčnost a znovu ujišHuje císaře poslušností a slibuje zaplacení slíbeného úplatku. Císař si spokojeně mne ruce v přesvědčení, že tři lenníci, mezi něž rozdělil knížectví, budou hlídat jeden druhého, přičemž nikdo z nich není tak velký a mocný, aby ho on, římský císař Konrád II. s využitím ostatních dvou nedokázal zkrotit. Oldřich se vrátil do Čech a každý na něm pozná, kolik uhodilo. Z hlubin jeho nevyzpytatelné duše vyvřela temná zloba zaplavující rozum i city. Syn Břetislav už zná ty otcovy výbuchy zlých vášní. Prchá před jeho hněvem do ciziny. Jaromír utéci nestačil. Ani možná už nechce. Jeho život je samé utíkání. Zmáhá ho únava a rezignace. Oldřich nedbá císařova rozhodnutí. Zbrojnošům přikáže, aby Jaromíra jali a zbavili ho zraku. Křik, pláč, úpěnlivé prosby ubožáka, který je jeho bratrem, ho nedojmou. Kdesi ve sklepení se o kamenné zdivo bezmocně tříští výkřiky nelidské bolesti oslepeného knížete Jaromíra. Je jaro 1034. Oldřich se prohlašuje za jediného vládce českého knížectví. Záměry císaře Konráda jsou zmařeny. Dřív než stačí sebrat vojsko, aby Oldřicha přinutil k pokoře, uplyne léto a je tu podzim. Kosmas zaznamenal, co se stalo: „... dne 9. listopadu kníže Oldřich opustil království zemské a království nebeské získal.“ Tedy zemřel. Svého vítězství si dlouho neužil. Vyskytla se domněnka, že byl otráven. Knížecí stolec tedy přece jen nakonec připadl chudáku Jaromírovi. Kosmas pokračuje: „... Jaromír, zraku zbavený, jenž podle ustanovení knížete Oldřicha bydlel ve vísce Lysé, uslyšev, že se bratr odebral z tohoto světa, vstal o svítání a dal se dovézti do Prahy. Když tam přijel, byl bratr jeho již donesen do kostela svatého Jiří, Jaromír, stoje o pohřbu při marách, dojal
a rozechvěl srdce všech okolostojících nářkem...“ Kosmas se ovšem mýlí, když tvrdí, že kníže Jaromír potom vzal za ruku synovce Břetislava a vedl ho ke knížecímu stolci. Břetislav se ještě nestačil vrátit z exilu, takže nemohl být na pohřbu svého otce přítomen. Jaromír, jakkoli stářím a ranami osudu zkrušený a odkázaný na služebnictvo v záležitostech každodenního života, ujal se s přispěním velmožů vlády. Břetislav, který před otcem, jak víme, uprchl i se svou ženou Juditou čili Jitkou na panství tchána někam k Bambergu, se dozví o otcově smrti až po nějakém čase. Do Čech se hned tak rychle nevrací. Ještě koncem května roku 1035 se zdržuje v Bambergu, právě když tam přijíždí císař Konrád II. Břetislav si vyžádá přijetí, aby zjistil, jaké vyhlídky se mu rýsují pro případný nástup k moci. Císaři je jasné, že Břetislav je věkem, vzhledem i inteligencí mužem budoucnosti na českém knížecím stolci. Přislíbí proto bez dlouhého rozvažování, že mu dá Čechy v léno pod podmínkou, že se s českým vojskem zúčastní jeho chystané válečné výpravy proti Luticům. Břetislav souhlasí. Vláda nad českým knížectvím mu za to stojí. Teprve nyní spěchá domů, aby se se strýcem Jaromírem po dobrém dohodl na uspořádání vládních poměrů v knížectví. Musí totiž co nejdříve sebrat potřebné vojsko, aby dostál slibu danému císaři. Tehdy došlo k tomu, co je vylíčeno v Kosmově kronice takto: „... vzal za ruku synovce Břetislava a vedl ho ke knížecímu stolci... Když byl kníže posazen na stolci a nastalo ticho, drže synovce za pravici, pravil k lidu: „Hle, váš kníže!“ Vyznívá to tak, že slepý a předtím již z vůle bratra Boleslava III. kastrací zmrzačený kníže Jaromír se zachoval nesmírně ušlechtile a nesobecky, když uznává svou nezpůsobilost k vládě a sám navrhuje volbu nástupce, který jej předčí. Ale co když ve skutečnosti vztahy mezi Jaromírem a Břetislavem nebyly tak harmonické, jak by se zdálo podle Kosmova vyprávění? Co když zmrzačení proměnilo Jaromíra v potměšilého člověka s rigolettovskou zlovolností. Možná mu Břetislav musel slíbit nějaké výhody, třeba i podíl na vládě. Poté odjel na válečnou výpravu s Konrádem II. proti slovanským Luticům. Vrátil se na podzim 1035 a chtěl se zajisté ujmout vlády. Co když se mezitím Jaromírovi jeho předchozí dohoda s Břetislavem rozležela v hlavě a začal mu klást překážky. To by ener-
gického Břetislava mohlo přinutit k ráznému rozhodnutí odklidit starého a k vládě nezpůsobilého knížete z cesty. Tím by se vysvětlovala, podle reálné hypotézy Miroslava Ivanova, událost, k níž po Břetislavově návratu z tažení došlo na pražském hradě: Šedesátiletý, slepý kníže Jaromír vstal v noci z lože a dal se stráží dovést chodbou na záchod. Tam když seděl a ulevoval břichu, kdosi ho odněkud zespodu proklál oštěpem tak, že ostrý hrot mu pronikl do zadku. Jaromír jistě umíral v hrozných bolestech. Martýrium tohoto nešHastníka bylo dovršeno. Za pachatele hrůzné, zvířecky otrlé vraždy byl pokládán Vršovec Kochan. Miroslav Ivanov, který důkladně přezkoumal pramenné údaje, nevyloučil, že Vršovci mohli plánovat atentáty na přemyslovská knížata, měli motiv i pro odstranění Jaromíra, za nejpravděpodobnější však pokládá, že k vraždě došlo na Břetislavův příkaz. Krutost odpovídala zvyklostem té doby. Břetislav I., který nastoupil vládu onoho roku 1035, už předtím jako správce Moravy dokázal, že má vladařský talent. O své osobní odvaze, tělesné síle a rozhodnosti, které mu vynesly přezdívku český Achiles, podal přesvědčivý důkaz někdy v roce 1030 legendárním únosem patnáctileté krasavice Judity, dcery Jindřicha Nordgavského, vznešeného velmože, který se dokonce ucházel o královský trůn. Svou dceru svěřil do výchovné péče kláštera ve Schweinfurthu. Břetislav ji prý na nádvoří kláštera, když se spolu s ostatními klášterními chovankami ubírala k modlitbě, uchopil v pase, posadil před sebe na koně, siláckým úderem meče přeHal zajišHovací řetěz v bráně a vyrazil tryskem ven, zatímco jeho věrní služebníci s nasazením svých životů zadržovali rozezlené pronásledovatele. Troufalý čin svého pána také zaplatili většinou smrtí. Těm, co přežili, byly uřezány nosy a uši. Břetislav s Jitkou v sedle šHastně unikl. (Nelze vyloučit, že únos byl předem domluven, takže ve skutečnosti pronásledovatelům nešlo o to, aby Břetislava dostihli a zadrželi.) AH se věci měly, jak chtěly, Břetislav, ačkoli se narodil z neurozené matky, byl přece jenom jako syn českého knížete dobrou partií i pro dceru Jindřicha Nordgavského. Judita také nelitovala. Z jejího láskyplného manželství s Břetislavem se narodilo celkem pět synů a dvě dcery, což byla nevšední úroda potomstva v přemyslovském rodě, který předtím div nevyhynul. Přinese ovšem nástupnické potíže, které v budoucnu těžce otřesou stavbou knížec-
tví. Tet však Břetislavova hvězda stoupá vzhůru. Má ctižádost posunout hranice knížectví tam, kde byly za jeho děda Boleslava II. Shromáždil silné vojsko a v létě 1039 podnikl tažení do Polska, tonoucího ve zmatcích povstání proti mladičkému knížeti Kazimírovi I. Doufal, že císař, jemuž nedávno pomáhal v bojích s Lutici, nebude proti jeho výboji nic namítat. Možná chtěl ovládnutím Polska vybudovat velkou slovanskou říši, která by snáze odolávala podmanitelským snahám německých králů a římskoněmeckých císařů. Bezprostředním cílem jeho vojenské výpravy však bylo určitě naplnit vozy co největší kořistí, připojit k českému knížectví alespoň kus Slezska a pak dobýt Hnězdna a zmocnit se ostatků svatého Vojtěcha. Spolu s biskupem Šebířem, který ho doprovázel, byl zajedno v přání, aby dosavadní biskupství v Praze bylo povýšeno na arcibiskupství. Přenesením ostatků českého světce evropské velikosti do Čech a jejich uložením v kostele na Pražském hradě hodlal získat závažný důvod, aby papež české žádosti o arcibiskupství konečně vyhověl. Mohutné české vojsko se v žáru léta hřmotně valí přes východní Čechy (i chlumeckým krajem) na Kladsko a do slezských rovin. Pěchota, jízda, spousta vozů. Za kolonami se táhne dlouhatánský chvost zvířeného prachu. Cestou vojáci plení vesnice, poberou, co se dá unést nebo naložit na vozy, dopouštějí se násilí i vražd. Bez námahy dobývají strážní hrady, jejichž osádky nebyly připraveny na obranu. Není síly, která by se jim mohla účinně postavit na odpor. Nikdo jejich vpád nečekal. Lidé před nimi zděšeně prchají... Do Hnězdna vtáhli čeští válečníci bez boje. Ihned se rozběhli po staveních a zloupí, na co přijdou, hlavně v obydlích zámožnějších lidí a v knížecím dvorci si přijdou na své. Najdou se tu peníze, šperky, drahé zbraně, užitné i okrasné předměty ze zlata, stříbra, mědi, bronzu i železa, drahocenné oděvy, kožešiny, obuv a samozřejmě jídlo a pití. Vydrancují bezohledně i arcibiskupské sídlo, dokonce i chrám postavený nad hrobem svatého Vojtěcha. Pranic se nelekají božího hněvu, pobrali zlaté a stříbrné kříže a mešní nádobí, monstrance, kalichy, svícny, drahocenné ornáty, chrámovou pokladnici. Otevřeli sarkofág s ostatky svatého Vojtěcha, mučedníka. Tu zakročují velitelé a kněží. Otrlí hrubiáni zkrotli. Kněží je svolávají k slavnostní pobožnosti. Vojáci poklekají, sborově se modlí za odpuštění svých hříchů, neboH jim najed-
23
nou přichází líto, co všechno v uplynulých dnech spáchali, křižují se a bijí v hrut. Zpívají Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave, vévodo české země... Sám vznešený biskup Šebíř slouží mši na oslavu vítězství a vzdává pozvedáním monstrance díky Bohu. Poté na kazatelnu vystoupil kníže, vysoký, statný, sličné tváře vroubené vousem. Bez přilby, drátěnou kapuci shrnutou na zátylek, opásán mečem. Vojáci povstávají, všichni ztichli, očima visí na svém knížeti a pánu. Tehdy kníže Břetislav mohutným hlasem vyhlásil své slavné dekrety
o zachovávání manželských svazků, urovnávání roztržek mezi manželi, trestání cizoložných žen i manželů, jejichž ženy si stěžují, že nejsou milovány slušně, nýbrž uchopovány neslušně, o soudním stíhání a trestání vrahů, o postizích krčmářů, kteří trpí a podporují krádeže, vraždy, smilstva a všechny špatnosti, o věznění, pokutování opilců, jakož i postihování těch, kdo porušují nedělní klid, i těch, kdo pohřbívají své mrtvé jinde než na křesHanském hřbitově. Na sklonku září roku 1039 se kníže Břetislav vrací s vojskem do Pra-
Na kolek Alois Boček Tak se vám to, lidi, nějak všechno najednou seběhlo, a než jsme se nadáli, byl pan Randáček v base. Ještě před týdnem, tentokrát výjimečně v Livrpúlu, zapíjel s přáteli své jmenování vrchním ředitelem martinické nádražní restaurace s prominutím tax a veškerých poplatků vůbec, a tet se proti němu všechno spiklo. Firma Skorkovský a syn se snad pominula na zdravém rozumu a nechtěla se ani po ročním handrkování jen tak snadno smířit se ztrátou dvou štočků prvotřídního flanelu, a i když si pak přisadila i okresní sýrárna v Zlaticích, totiž že „jmenovaný odebíral sady vzorků jemných holandských sýrů, aniž je zaplatil či obchodně, jak byl slíbil, dále co do výsledku hmotně rozmnožil“, prostě spadla klec. A aby toho neštěstí nebylo málo, prokurista, na novou žádost o vzorky, kterou mu pan rada omylem podruhé zaslal, uštěpačně opověděl, že „by už snad mohl být těch sýrů dostatek nažrán …“ Josef Randáček, narozen v Tanvaldě, číšník bez zaměstnání, bytem v Novém Městě, byl pohnán před soudní stolici, která po provedeném hlavním líčení rozhodla, že jest vinen a tedy se podle § 461 trestního zákona odsuzuje k trestu vězení v trvání 14 dnů a ke ztrátě práva volebního. Proti rozsudku sice bylo možno podati odvolání do 8 dnů ke krajskému soudu, ale když už rámě spravedlnosti tak těžce dopadlo, pan rada nevzdoroval. 8. července, pouhé dva dny po svát-
24
ku jiného mučedníka Mistra Jana Husa, byl uvržen do žaláře.
Pravda, už je to předlouhá řádka let, ale případ tenkrát přetřásali v Chlumci hodně, hodně dlouho. Můj dědeček Suchánek se na to dobře pamatoval, neboH jezdil každý čtvrtek do Chlumce na trh. Naše trhy bývaly slavné, proslulé, nebojím se říci, že po celých Čechách vyhlášené; trhovci se sjížděli ze všech okolních měst a vesnic, ale i ze vzdálenějších míst a dokonce až z podhůří. Nabízeli vše; drůbež a zeleninu, nádobí a nářadí, zavařeniny a štětky na klozety, kyselé zelí a brusle. Vůbec nejčilejšími byli dobytčí handlíři. Ti přicházeli, a když naplnili své
hy. Vyzvání zvon a obyvatelé se sbíhají a radostným jásotem a máváním vítají knížete, biskupa i velmože a především ostatky světce vezené na vyšňořeném voze provázeném kněžími a čestnou stráží. Následuje nekonečný průvod uprášených, zarostlých vojáků, víc než stovka těžkých vozů vrchovatě naložených kořistí, houfy zajatců, kteří budou jako otroci pracovat na knížecí půdě, stáda ukořistěného dobytka, popoháněná holemi pastevců. Nikdo v té chvíli netušil, jaké strázně přinese budoucnost. PhDr. Karel Richter
vznešené obchodní poslání odebírali se rozvážně do hospody nebo k soudu. Slavná chlumecká soudní stolice totiž mívala každý čtvrtek bezplatné poradenské dny a jistě si dovede představit jakých svárů a všelikých kauz se mezi sousedy může narodit … Odsouzený Josef Randáček, složiv manifestační přísahu, že jest zhola nemajetným a krom svých svršků nic jiného nevlastní, vzdav se možnosti odvolání a maje co toulavé a krajně podezřelé, nekale se živící individuum pramalé naděje na udělení milosti a byv tudíž po přísném soudním verdiktu dodán do místní šatlavy, se nudil. Dlel tu již od pondělka a přemítal, jak by před sebou a bližními svými odčinil hrozný justiční omyl na něm spáchaný. Jako andělský chór mu v uších zaznělo zařinčení klíčů zámku ve dveřích, do nichž nahlédl žalářník Chrastina přezdívaný „Křoví“. „Tak vstávaj, pane rada, dou na to!“ dělo Křoví a zařinčelo řetízkem. „Dneska se zasejc asi dvéře netrhnou. Maj tam ten zelenej stolek, sesli a taky ňákej zákoník, nebo co …“ Randáček se zvedl z kavalce. Sáhl po džbánku a táhle se napil. „Je to zvětralé,“ pravil, „už aby byl večer!“ Krokem pomalým, spíše vláčným a málo dychtivým, žalářník a jeho oběH sešli k hlavní bráně. Bylo krátce po deváté a to tu ještě vládl klid. Potom se začali trousit první sousedé, kteří již but dobře prodali nebo ještě lépe nakoupili. Přicházeli k soudu, aby tam zkušené doktory obojího práva potrápili, stavěje je před tvrdé oříšky civilní pře třebas: „Máme jabloň, a jablka, pane doktore, padají k sousedovi na dvorek - čí je ovoce“?; nebo: „Sousedova kravka mi pošlapala oves - jak to bude s náhradou škod na polnostech a na
obleku“ (žalující strana si při zahánění nezvedného dobytčete roztrhla nové štruksáky)?; či „Beran odnaproti mi pobořil plot; panímámě se zdrclo mléko, když honila sousedovic slepice“; a dokonce „Dcerka dědí po pantátovi, ale ten měl ještě jedno nevlastní dítě, a to se chce soudit, protože dcera je vdaná podruhé a její první je bratr toho druhého, tedy toho nevlastního, a …“ Podobných a jiných tragédií se za takový týden urodí, to byste nevěřili! Statní venkované a trhovci, ve svátečním, s pokornou bázní před ouřadem, rychle si v duchu drmolíce podstatu své kauzy, váhavě vstupují. A co nevidí - hned za fortnou sedí usměvavý jemnostpán a přátelsky jim kyne! On se vám snad na to ouřadování těší, či co … „Moje úcta,“ vítá je pan rada, dnes rovněž ve svátečním, „tak jak, sousede, copak vás k nám přivádí?“ „Inu, račte dovolit, vzácný pane, jářku to máte, vašnosti, jaksepatří, že, jak jsem už říkal, ona sestra, tedy její sestra, vlastně švagrová …“ koktají strany a těžce ze sebe soukají příběhy o svých nesnázích, strastech, přáních a bolestech. Plácají páté přes deváté, pan rada jim ale pečlivě naslouchá, občas zalistuje v zákoníku, a tak to jde dokola, až se strany samy roz-
horlí a vybuchnou, že jí to, tedy straně žalované, nedarují! Pak se zase utiší a dál melou a kecají a žvaní a kydají a brsní. Když se konečně vymluví, tvář dočista potem zbrocenou, klobouk od Bydžovského v rukách rozmačkán, chvějí se v obavách, co a jak se bude díti dál. Pan rada Josef Randáček se hluboce zamyslí: „Ba, ba, sousede,“ prohlásí slavnostně, „dobře, že jste přišel! S tím musíme něco udělat, a to neprodleně! Nechte nám tu prosím deset korun na kolek a zaskočte hned do dveří číslo čtyři, tam se vás ujme pan doktor Volejník, všechno s vámi sepíše a spraví, já na to pak dohlédnu, račte se spolehnout!“ Strana rychle vyplázla pětku, jak si v povzdálí pochválil žalářník Chrastina, a spokojena s rychlým a hladkým nástupem spěchala k dr. Volejníkovi. Kdo to asi může být? Inu, kdo asi, jen nějaký poskok toho pána tady, nejspíše soudní písař, nebo tak nějak, bylo se stranám rouhati, byvše už dole řádně poučeny, že pře jejich marnou a zmařenou nebude, když už je kolkem ve správné výši zapravena; a ten pán dole u dveří, snad sám pan soudní přednosta, který čeká na strany hned u vchodu, ten to jistě ohlídá!
Rozumíš tomu co čteš? Zkušenost nás poučila, že většina lidí, kteří mluví proti Bibli, ji vůbec nečetla! Přesto pronášejí ukvapené názory, že bychom měli mít novou Bibli, že tato byla dobrá pro dávnověk, ale do naší doby se nehodí. Na dotaz, když je takový znalec, která že to je kniha v pořadí Numeri či Zjevení Janovo, odpoví, že neví, ale určitě ví, že je to kniha zastaralá. Bohužel, je to tak, tito „znalci“ mluví i píší proti písmu a soudí něco, o čem nemají nejmenšího ponětí. Bible nikdy nezastará, poněvadž je věčně živým Slovem Božím. Nepodléhá proměnám času. Je věčně živým naléhavým oslovením, jímž se Bůh obrací k člověku. Vše se tu týká TEBE, člověče. Chceš novou moderní Bibli? K čemu? Ano, formy života se změnily, ale moderní člověk se ve své bytostné podstatě nezměnil, ve svém vnitřním duchovně mravním životě člověk nepokročil za celá tisíciletí ani o milimetr. Moderní člověk se svými počítači, dalekohledy, mikroskopy, televizory, kombajny, raketami, atomovou energií
je právě tak nešHastný, nespokojený, sobecký, nelaskavý, mravně narušený a potřebuje stejně vysvobození z kletby viny, ze strachu smrti, z výčitek svědomí a z bídy duševní, mravní i duchovní jako člověk dávnověký. A proto potřebuje i stejnou pravdu - věčně platné a věčně živé Boží slovo. Bible je SLOVO BOŽÍ, proto nikdy nezestárne. Je to tak, člověk se ve své bytostné podstatě nezměnil. VždyH v čem je pokrok? Primitivní člověk zabíjel kyjem v boji muže proti muži. Civilizovaný člověk zabíjí vodíkovou bombou tisíce lidí na dálku. Máš, člověče, rentgeny, nemocnice, celé týmy lékařů, ale pro nezdravost života odcizeného technikou přírodě, máš i moderní nemoci, které neznal člověk primitivní. Vážení čtenáři, jestliže budete číst Bibli pozorně, brzy v ní najdete svůj vlastní obraz. Bible je SLOVO BOŽÍ, jímž Bůh oslovuje právě vás. Ukazuje vám, že v jedné věci jsme si všichni rovni, že stojíme všichni na jedné rovině a v jedné linii, že jsme rebelové
Za dveřmi číslo 4 se případu dostalo běžné rutiny. Tu a tam sepsán oznam, dožádání, stížnost, podání, návrh, něco porovnáno, zaneseno do knih či jinak zdržováno, zatímco pan rada Randáček dole s přibývajícími stranami stále rychleji, avšak v pevné víře v dobrý skutek svého počínání, vesele radil dál. Po poledni zavřel úřad. Poslal si k Jelenu pro oběd a vedle do pivovaru pro pivo a obtěžkán asi dvěma sty korun se v žalářníkově doprovodu vrátil na kavalec. Chrastina obdržel fóršus a večer, co rodní bratři, zapíjeli dopolední úspěch. Pili hojně, pili bez přestání, pili na radost a na žal, pan Randáček na protest proti justičnímu omylu, Křoví na vztek, že ho doma bije žena a dětičky chodí za školu, až palmáre cele proteklo jejich dobře vysmolenými hrdly. Činili tak pilně, silně a statečně, rukou společnou a nedílnou, svorně utápějíce jakékoli výčitky, any by snad měly tu drzost a odvahu pokoušet se prodrat na povrch neposkvrněného a čistého svědomí dvou věrných přátel - pana rady, t.č. nespravedlivě odsouzeného Josefa Randáčka a zřízence Okresního soudu v Chlumci Viléma Chrastiny zvaného Křoví. Kresba: MARTIN LIŠKA
proti Bohu, ale Bůh sám k nám sestupuje jako Vykupitel, přemáhá jako člověk smrt, hrob a soud, a nabízí nám vysvobození ze všech mocností zla, jestliže se Bohu v celé důvěře oddáme. Slovo Boží je živé, mocné, ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. /Žd 4, 12/ Je věčně živým, žhavým a osobně naléhavým oslovením, jímž se Bůh obrací k člověku. Vše se týká TEBE, člověče, Bůh tě zde oslovuje na každé stránce zcela osobně a žádá si tvé zcela osobní odpovědi srdečné živé víry, srdečného oddání se Bohu v plné důvěře a poslušnosti. Člověče, musíš se spokojit pravdou Písma, budit zájem o tuto starou, ale nestárnoucí knihu a být jejím spolehlivým vykladačem žíznivým duším, že živým středem biblické zvěsti je Ježíš Kristus. „Rozumíš snad tomu, co čteš?“ „Jak bych mohl? Jedině, kdyby mi to někdo vyložil!“ /Skutky ap. 8, 30-31/ Jaroslav Tesař duchovní CČSH Husův sbor
25
Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 5. 4. 1941
Stromy velikáni v našich lesích Jdete procházkou lesem a pojednou se udiveně zahledíte na věkovitý strom s obrovským kmenem a mohutnými větvemi. Tážete se v duchu, kde se tu ten stromový obr vzal mezi mladým lesním porostem, čí ruka jej zasadila a kolik generací strážců, jej chránilo, aby přestál časy dobré i zlé. Na našem Chlumecku máme větší počet takových stromů. Psali jsme již před nedávnem o vazu „Morana“ v polesí Luhy a o celé řadě krásných stromů v této lesní partii. Majitel chlumeckého panství Zd. Radslav hrabě Kinský věnuje velkou péči a pozornost kráse lesních partii, jakou je též polesí u obce Štít a na Klamošsku v lese s vrcholem, zvaným „Tatrum“. Zde najdeme silný dub, na jehož spodních pevných a vodorovně rozložených větvích byla před dávnou dobou zbudována jedinečná besídka s pohodlným výstupem. Čas a odumření některých větví způsobily zkázu této originální ozdoby Klamošska. Je tomu již ovšem dávno, vždyH před 20 lety zde byly zbytky dřevěné kostry besídky. Loňského roku bylo na témže stromě, ovšem že výše, upraveno nové vyhlídkové odpočívadlo. V okolí Štíta nalézáme několik dalších velikánů. (Náš čtyřlístek dětí snažil se marně obejmouti jeho obvod.) Děti po svém marném úsilí vyčkaly, až se slunce prodere korunami stromů a dovolí zachytiti je fotografickým aparátem. Tento dub, který jest v lese jižně od vsi, směrem k Újezdu, stojí rovněž za podívanou. Dříve byla kolem kmene lavička. Člověk rád na ni usedl, aby si odpočinul a zadumal nad staletími jeho života. 5. 4. 1941 Zdravý hospodářský základ lidového peněžnictví
Spořitelna podporovatelkou obce (Vs) V minulém týdnu darovala Spořitelna města Chlumce n. C. fondu pro zbudování koupaliště v Chlumci 30.000 K; touto další dotací Spořitelny vzrostl fond na 80.000 K. Význam lidového peněžnictví, spořitelen, záložen, Kampeliček apod. nebývá vždy po zásluze doceněn. Nad
26
výročními zprávami těchto ústavů se většina z nás nezastaví okem déle než snad několik minut. A přece bychom si měli podrobněji všímati čísel, která nás poučují o hospodářské zdatnosti ústavu a kraje jeho způsobnosti a o důležitosti takového peněžního ústavu pro naši samosprávu. Mnohou veřejně prospěšnou investici ve své obci bychom nemohli podniknouti, zvláště v posledních letech, při známých potížích obecních financí, kdyby zde nebylo dobře zbudovaných lidových peněžních ústavů. Jak hluboko zasahuje jejich význam do veřejného života a hospodářství v obcích, toho je velmi mnoho příkladů i v jiných místech. Spořitelna města Chlumce n. C., o jejímž daru pro fond postavení koupadel píšeme v záhlaví, uzavírá rok 1940 - 43. rok svého hospodaření opět zvýšenými čísli proti roku předcházejícímu. Dočítáme se v ročence, že za rok 1940 přibylo 107 vkladatelů, takže počet vkladatelů stoupl na 5.368, vkladů přibylo u spořitelny o K 2,315.191, čímž zvýšil se zůstatek vkladů na K 27,434.682 a vlastní jmění vzrostlo o K 111.687 a dosáhlo obdivuhodné částky K 3,448.665.31. Uvažme, že nedávná doba politického přelomu a rušných událostí nebyla příznivá pro peněžnictví, a jestliže se v té době projevil všeobecně pokles vkladů, vykazuje se dnes opět jejich vzrůst. Projevuje se to zvláště v důvěře k našemu lidovému peněžnictví. Tato skutečnost je právě významná se zřetelem k budování našich obcí. Umožňuje jednak poskytovati zápůjčky na veřejně prospěšné stavby v obcích (u nás dnes ku příkladu k splnění plánu staveb dle mimořádného rozpočtu), jednak z přebytku hospodaření po povinných přídělech záručním a jiným fondům pomáhati obcím dary k hospodářskému a kulturnímu vývoji. Dočítáme se také v uzávěrce, že Spořitelna města Chlumce n. C. od svého založení vyplatila na takovýchto darech již 658.360.87 K. Z přebytku hospodaření v roce 1940 vykazuje na darech 2.500 K Národnímu fondu, 2.500 K Národní pomoci a 30.000 K fondu pro postavení koupaliště v Chlumci, kromě částky K 3.716.70 vyplacené na menší příležitostné dány. Po zásluze je hodno oceniti, že věnování není tříštěno na několik účelů,
a že i v tom směru byl zvolen určitý plán. Máme u nás sice více naléhavých problémů ve stádiu plánování, aH již je to koupaliště, vodovod, divadelní budova, či jiný podobný; všechny jsou velkého rozsahu a proto je pochopitelné, že lze uskutečňovati nejlépe jeden po druhém. U nás, v městě, které až na vodovod, má všechny ostatní podmínky žádané na letovisku, je problém koupaliště nejnaléhavější. Dalo-li si ředitelství Spořitelny tento ušlechtilý cíl, musíme mu všichni vděčiti, neboH postará se téměř o stoprocentní úhradu na stavbu koupaliště. Po splnění tohoto úkolu, k čemuž lze brzy dospěti, můžeme od správy Spořitelny - bude-li i nadále tak uvědoměle vedena - očekávati další významnou podporu ve výstavbě obce. 12. 4. 1941
Prospěch veřejný prospěchem vlastním (Vs) U nás si věru nemůžeme naříkati na nedostatek spolků, korporací a sdružení, jež všechny mají dobré cíle ad již myslíme na kulturu ducha či těla nebo na zlepšeni svého prostředí. Jiné je to však s veřejnými pracovníky. Průměrně menší počet občanstva se věnuje veřejné činnosti a z těch pak velmi mnozí jsou současně bug členy nebo i funkcionáři několika korporací. Tito jedinci mohou být sloupy, na nichž může vyrůsti prospěch ze spolupráce spolků, která je k splnění mnohých programů nevyhnutelná. Současná doba nás sblížila a stejně markantně podává povinnost prolnouti náš spolkový a veřejný život dobře vedenou spoluprácí, má-li být úspěch úměrný vynaloženému úsilí. V samosprávě chápeme dnes jinak svoje poslání. Tam nejsme více „zástupci skupin“, ale pracovníky z jednotné řady spoluobčanů. S tohoto zdravého hlediska můžeme pro svou obec vykonati daleko platnější služby nežli tomu bylo donedávna. V každé obci máme nějaký program a ne-li pak to zveme dosud přáním krátce všude cítíme určité nedostatky a je proto na nás, abychom si k jich odstranění program určili.
V Chlumci započal svou dobrou činnost před necelými dvěma roky samosprávný sbor. Škoda, že po úspěšném začátku se na řadu měsíců odmlčel. Začátky jeho působení nám dostatečně ukázaly jaký význam má taková iniciativní spolupráce v obci. Sbor má býti v nejbližší době opět svolán a vidíme, že se tak stane nyní z jara, neboH je zde mnoho příležitostí uplatniti iniciativu. Tak jako v Chlumci měli by i v ostatních obcích býti zainteresováni mladí v obecních poradních sborech, neboH obecní starosta zaměstnán dnes více než kdy jindy, nemůže sám vše obsáhnouti. V kulturním životě svých obcí nesetrvávejme pouze na hraní divadel. Většinou ochotnická činnost skýtá mladým zábavu, a scházení ve zkouškách nepostačuje k načerpání vyšší úrovně uvědomělosti. Vypracujme si program informačních besed, v nichž by zkušenější a znalejší pojednali s ostatními o literatuře, o oborech divadelní činnosti; pořádejme kulturně debatní večery a přednášky populárně připravené, aby posluchače vyprávění upoutalo. Pokusme se vzbudit zájem o sborový zpěv. Vytvořme sebemenší skupinu chlapců a děvčat. Spolek z větší obce nebo z městečka jistě rád zapůjčí notový materiál pro sborový zpěv. V každé obci pak působí učitel, který by se jistě rád ujal vedení tvořícího se sboru. Nastudujte některé národní písně, připravte si stručný výklad o některém českém básníkovi, spisovateli nebo hudebním skladateli a uspořádejte také večer na němž ve své obci vzbudíte jistě další zájem. Je velmi mnoho možností pro podobnou spolupráci a lze v ní nalézti i zábavu. Neméně důležité je zanésti do debat s naší mládeží pojednání o základních kapitolách společenského chování, o styku ve společnosti, v obchodě a podobně. Vidíme jak nám stále a stále přicházejí na mysl nové a nové možnosti. K uskutečnění podobných snah je právě potřeba se podporovati a doplňovati. Moderní doba má stála ostřejší tempo a žádá člověka uvědomělejšího. Nemůže každý znáti vše, budeme-li se však doplňovati a z různých oborů kulturního, hospodářského i jiného snažení, shrneme-li základní poznatky, jež sdělíme ostatním, prospějeme velmi k celkové uvědomělosti a k výchově zdatných občanů zvláště v řadách mládeže, která v několi-
ka letech již přijde do života, aby přejala naše dnešní povinnosti. Dejme svým spolkům čilý život tou nití vzájemného spolupůsobení - rozšiřujme svůj obzor formou poučnou i zábavnou. To je pravý smysl našeho života a povinnost k vlastnímu národu. 12. 4. 1941
Výzva k rodičům! Městská správa a Okrašlovací spolek v Chlumci n. C. věnují každoročně náklady a péči úpravě městského sadu, ulic a procházkových míst. I letos z jara se tak stane a opět na procházková místa budou umístěny lavičky. Stejnou péči věnuje procházkovým místům Ředitelství lesů panství pana Zd. Radslava hr. Kinského. Bohužel, opakují se každoročně případy ničení laviček, sadových úprav apod. Tyto škody páchají většinou nezletilí chlapci a výrostci škole odrostlí. Poslední podobný případ poškození umělecké sochy v parku má pro pachatele nemilé následky. Proto se žádají rodiče chlapců, aby je poučili a varovali patřičným způsobem před pácháním nepřístojností. Zjištěné případy budou velmi citelně trestány a pro rodiče takových nezvedenců je trestání spojeno s velkými peněžitými ztrátami. Konečně se žádá veřejnost, aby byla nápomocna v udržování dobrého vzhledu veřejných procházkových míst a sadů.
Výstava Krematoria Pražský spolek Krematorium s odborem svým v Novém Bydžově pořádá dne 13. - 16. dubna t.r., v zasedací síni městské radnice velikou výstavu: „Rozkvět kremace“. Město Nový Bydžov jest prvním v celém Protektorátě, kde výstava tato se bude pořádati, vzhledem k tomu, že jest jedním z prvních malých měst, které má téměř 600 členů odboru. Výstava tato není propagační, chce pouze ukázati jak daleko se došlo od malých počátků, až do dnešního stavu členstva, kterého se čítá v Protektorátě přes 100.000. Na výstavě budou vystaveny sochy architekta Podpěry, bohatá sbírka fotografií, mezi nimi i pohřeb zvěcnělého Aloise Jiráska. Výstava zaujme jistě každého návštěvníka. Vystaveny budou: plastiky, obrazy, velké diapositivy, diagramy, transparenty, urny, náhrobky. Dále vystaveny budou popelnice našich předků, projekty architekta Vaňka z Chrudimi, pomníky, svítilny, věnečky, květinová výzdoba a věci podobné. Ani místní odbor nesložil ruce v klín a připravil veliký model urnového há-
je v Novém Bydžově, s budovou budoucího krematoria. tento model bude putovat po městech, kde budou další výstavy Krematoria pořádány. Konečně vystavuje místní odbor, názorný a poučný obraz. Jest to model znázorňující jak vyhlíží po letech hrob popelnicový a jak vyhlíží ostatky člověka pohřbeného do země. 19. 4. 1941 Z chlumecké samosprávy
Plány a starosti Město Chlumec stojí před několika velkými starostmi. Podle mimořádného rozpočtu přistupuje letos konečně k některým investičním pracem, z nichž zvláště významnou je kanalisace a s ní spojená úprava některých ulic, pokud to dovolí finanční možnosti. Jsou zde však další naléhavosti, jichž řešení nelze odkládati. Městské jatky Dosud jsou v Chlumci v provozu jatky Společenstva řezníků, které však nevyhovují. Proto bude nutno rozhodnouti stavbu městských jatek. V této otázce se nedospělo dosud k základnímu rozhodnutí a sice kde lze jatky zbudovati. Při nutném šetření a dbání všech předpisů a i zájmu vzhledu jednotlivých částí města je dosud těžké získati vhodné umístění. Další nutnou záležitostí je otázka městského hřbitova Dosavadní hřbitov při cestě k Františku nedostačuje a je plánováno jeho rozšíření. Městská rada se shoduje v názoru na rozšíření, ale tomu odporuje poukazování, že v této poloze u města hřbitov nevyhovuje. Jednak proto, že brzdí možný stavební rozvoj k nejvhodnějším místům a za druhé že je zaplavován stále vodou, takže nelze hřbitova s ohledem na nutnost dlouhého turnusu dobře využít. I nový uvažovaný pozemek na rozšíření by bylo nutno odvodňovati. To je ovšem opět spojeno s větším nákladem a stejně s ohledem i na zájem zdravotní nelze rozšíření považovati za trvalé řešení. Proto se uplatňují návrhy, aby se uvažovalo o založení nového hřbitova v příhodnějším místě. Doporučuje se jednak západní strana při silnici k Lišicům, kde má obec pozemky a nebo místo při silnici za Radiatorkou. I zde má obec pozemky a na obou místech je půda písčitá. V této záležitosti lze se přikláněti k návrhům na zvolení místa pro nový hřbitov. O nevhodnosti dosavadního
27
mluví velmi mnoho přesvědčujících důvodů. A konečně musí-li již obec počítati s nákladem 50 tisíc korun, nechH se stane něco trvalého. Při plánování další regulace řeky Cidliny stala se aktuální záležitost veřejného koupaliště Je nutno s urychlením jednati a připraviti návrh, aby bylo možno tlumočiti přání města již dnes na zemském úřadě. Nemůžeme čekati, že by se mohl pak projekt měniti. Tam musí znáti zájem a přání obce a mohou i stanoviti s hlediska technického jak lze problém koupaliště vyřešiti. Obec stojí ještě před jinými rozhodnutími. Lze se obávati, že při dnešním složení obecní správy je těch povinností velmi mnoho. Snad si to nikdo na obci dostatečně neuvědomuje. Proto asi to tvrdošijné odpírání žádoucích změn. 26. 4. 1941
Propagace moderní výstavby obcí a měst Ministerstvo veřejných prací vysílá do venkovských měst expedici, která předvádí zpracování upravovacích (regulačních) plánů, regionální plánování, bytovou kulturu, veřejné stavby ve venkovských městech a obcích, stavby ko-
28
munikační a vodohospodářské a službu techniků v zemědělství a v samosprávě. Vyspělá kultura občanstva i ve venkovských městech je dokazována značným zájmem o tuto propagaci. Moderní, pokrokový člověk ví, že výstavba našich obcí a měst nesmí být ponechána náhodným okolnostem, ale musí být záměrně řízena podle moderních hledisek i zásad při plném porozumění pro krajové zvláštnosti, potřeby a poměry místa. Vřele se přimlouváme, aby město Chlumec n. C. získalo expedici, neboH by mohla míti prospěšný vliv na plánování a provádění rozvoje města. Řadou článků jsme se zde zabývali problémy chlumeckého stavebního plánování, přimlouvali jsme se za mnohou prospěšnou a potřebnou akci, přišli i jiní s návrhy a zajímalo by nás, a v prvé řadě veřejnost, věděti co se v tom směru na chlumecké obci podniká. ŠHastné je město, jemuž v čele stojí prozíraví a velkorysí jedinci. ŠHastné je i město, v němž si dovedou získati spolupráci prozíravých. NešHastné je město, jež vedou lidé se skrovnými nároky a rozhledem a neprohlédnou ani to, že existuje něco víc než co dosud obsáhli sami. Není uměním budovat, pořizovat a plánovat za peníze. Naopak umě-
ním je podchycovat každou příležitost a budovat s malými prostředky, neboH v takovém případě to znamená býti dvakrát úzkostlivější a šetrnější. Neříkejme, že se vlastně nedá nic dělat a co že vlastně stále chceme. Nebo, že se dělá. Ano ono se dělá. Dělá se to, co právě tlačí samo, jak to okolnosti přinášejí, a i v tom není dost programu a nedovolíme si tvrditi: vůbec není iniciativy. Obec je vedena - lépe řečeno - má býti vedena skupinou občanů, kteří pro „schopnost“ byli postaveni v čelo obce. Měl-li kdo odvahu se tam postavit, musí si uvědomit, že to zavazuje. Ani spolek, který chce jíti kupředu, nesmí si dovoliti přepych svěřovati vedoucí funkce jen pro tituly nebo nějaké zásluhy, nebo dokonce pro stáří. A což teprve obec? Konečně nedošlo-li pochopení volání jiných po změně, můžeme alespoň v oboru plánování rozvoje města očekávati, že stavební komise, složená z většiny z novějších členů, nám v brzku ukáže žádoucí nový kurs. Ta ovšem může uplatniti svou vůli, budou-li její názory a návrhy poslouchati v městské radě a dá-li jim pracovní náplň tempo kancelář města. Tady však přicházíme k otázce pochopení a vlivu starosty. Chceme věřit, že budeme v další práci pro obec v tom směru mile překvapeni.
CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM DUBEN 2001 4. 4. 12. 4.
17. 4.
Etcimex - prodej levného textilu MARTIN MAXA - koncert populárního zpěváka. Začátek v 18.00 hodin. Vstupenky pouze v předprodeji. WABI DAŇEK - koncert legendárního folkového písničkáře s Milošem Dvořáčkem. Začátek v 19.00 hodin v Říhově domě. Vstupenky v předprodeji.
Připravujeme: Kurz tance a společenské výchovy na rok 2001. Vyučují manželé Prouzovi z Hradce Králové. Kurz snižování nadváhy s MUDr. I. Kučerou - září 2001 Přihlášky na oba kurzy i tel.: 0604 - 915 583. Předprodej na všechny akce Centra kultury v prodejně Textil - zakázkové krejčovství na Klicperově náměstí nebo telefonicky 0604 - 915 583.
Představovat vycházející hvězdu pop music Martina Maxu jistě není třeba. Česká media o něm v posledních týdnech přinesla tolik informací a fotografií, že by to bylo nošení dříví do lesa. Renesanční chlap a muzikant co neobyčejně zpívá o obyčejných věcech života. Přináší svým fanouškům melodický bigbítek, pocitově příbuzný Springstenovi, Dire Straits nebo Stingovi. „Inspiraci u nich ale nehledám, když se chci hudebně vyžít, zalezu někam s kytarou, hraju a skládám i kolik hodin v kuse. Píšu s vědomím, že nejhezčí je text, ve kterém věty plynou úplně obyčejně a přirozeně, ale přitom každá z nich má svou průraznost, najde si svého posluchače a toho ohromí jednoduchostí... Jen nevím, jestli takové umím.“ Maxa hraje dlouhá léta se svou skupinou pravidelně po klubech nebo festivalech. Jeho první album „C'est la vie“ představuje písničky z posledních zhruba pěti let. V červenci se chystá natáčet svou druhou desku. Jeho raketový start na špičku pop music byl podtržen ziskem titulu „Skokan roku“ v anketě Český slavík 2000. Martin Maxa vystoupí v Chlumci ve čtvrtek 12. dubna od 18.00 hodin v sokolovně. Písničkář Wabi Daněk je oproti Maxovi již stálicí naší hudební scény. Svými lidsky položenými songy oslovuje již řadu let velkou část folkového publika. Měkkým, příjemným basem zpívá své písničky o životě obyčejných lidí. V průběhu své dvacetileté profesionální kariéry nahrál a nazpíval čtyři autorská alba z nichž první „Rosa na kolejích“ dosáhlo v roce 1984 prodejního rekordu v tomto žánru s počtem více než čtvrt milionu prodaných nosičů. Věrohodnost a přesvědčivost, to jsou devizy, jimiž si udržuje trvalou přízeň posluchačů. V posledních letech vystupuje Wabi Daněk s kytaristou Milošem Dvořáčkem (mimochodem vyučoval na LŠU v Chlumci). V téměř dvouhodinovém vystoupení zaznějí písně známé z prvních dvou alb (Rosa na kolejích a Vítr), tak i novější písně z předloňského alba „Pískoviště“ a novinkového živého cédéčka „Valašský drtivý styl“. V programu, který máte možnost vidět v Říhově domě v úterý 17. dubna, má svůj samostatný blok složený ze svých vlastních písní i Miloš Dvořáček. Kombinace civilního pohodového projevu Wabi Daňka s kytarovou virtuozitou a expresivním projevem Miloše Dvořáčka způsobuje, že jejich společné koncerty bývají potěšením jak pro uši, tak pro duši. Koncert začíná v 19.00 hodin. M. Zmítko
29
KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou DUBEN 2001 4. duben středa 17.30 hod. 20.00 hod.
107 minut
AMERICKÁ STOPA Širokoúhlý francouzský thriller. Masový vrah řádí v Paříži i ve Spojených Státech Amerických. Režie: Alan Berberian Hrají: Richard Anconing, Frédéric Diefenthal, Chiara Mastroianni ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
7. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
126 minut
VERTIKALNÍ LIMIT Americký dobrodružný film. K2 - druhá nejvyšší hora světa je tou nejvražednější. Chris Ó Donnell vede k jejímu vrcholu riskantní záchrannou misi… Režie: Martin Campbell Hrají: Chris Ó Donnell, Bill Paxton, Robin Tunneyová, Izabella Scorupeová, Scott Glenn ad.
Vstupné 50,- a 53,- Kč 11. dubna středa 17.30 hod. 20.00 hod.
101 minut
110 minut
17.30 hod. 20.00 hod.
99 minut
Americká vánoční komedie s Jimmem Carreyem v české verzi. Režie: Ron Howard Hrají: Anthony Hopkins, Taylor Momsenová, Jeffrey Tambor ad.
Bláznivá americká komedie v české verzi. Profesor Sherman Klump se žení! V hlavních rolích Eddie Murphy s hlasem Oldřicha Kaisera. Režie: Peter Segal Hrají: Janet Jackson, Larry Miller, John Ales, Richard Gant, Anna Maria Horsford ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč 21. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
97 minut
Mládeži přístupný
FARGO Americký dobrodružný kriminální film. Je to příběh o zločinu, který skončí tragicky a o pronásledování zločinců. Režie: Joel Coen Hrají: Steve Buscemi, Harve Presnell, Peter Stormare ad.
Vstupné 40,- a 43,- Kč 25. dubna středa 17.30 hod. 20.00 hod.
106 minut
Mládeži přístupný
SESTŘIČKA BETTY Americký širokoúhlý film - černá komedie. Žene se za svým snem... a oni jdou po ní... Režie: Neil LaBute Hrají: Morgan Freeman, Chris Rock, Aaron Eckhard ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
Mládeži od 12-ti let přístupný
Mládeži přístupný 28. dubna sobota
ŠIMPANZ MOOKAE Francouzská širokoúhlá rodinná komedie o tom, co všechno může potkat šimpanze, který umí mluvit. Režie: Hervet Palut Hlavní role: Erik Cantona
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
ZAMILOVANÝ PROFESOR 2
Mládeži přístupný
GRINCH
Vstupné: 40,- a 43,- Kč 14. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
Mládeži od 12-ti let přístupný
18. dubna středa
Mládeži přístupný
17.30 hod. 20.00 hod.
89 minut
SCARY MOVIE - DĚSNEJ BIJÁK Americký širokoúhlý komediální horor, který trhá na cucky nejzdařilejší filmové horory posledních let. Režie: Keenen Jvory Wayans, Jon Abrahams ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
Mládeži od 12-ti let přístupný
Životní moudra Jedna hádka s manželkou mne stojí víc energie, než pět tiskových konferencí. Charles de Gaulle
Stáří: úsek života, v němž manžela už moc nezajímá, kam jeho žena jde, hlavně když nechce, aby šel s ní. N. N.
Svlékající se žena je jako slunce prodírající mraky. Auguste Rodin
Dokážete-li nemožné, dosáhnete jen jednoho: šéf vám to uloží jako povinnost. N. N.
30
Většinou se do první řady cpou ti druhořadí. N. N. Nejlépe poznáme charakter člověka v peněžních záležitostech, při pití a v hněvu. Talmud LV
Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.
Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Jindřich Šafránek Matěj Vaníček
nar. 5. 1. 2001 nar. 17. 1. 2001
Jiří Kleinander
nar. 23. 1. 2001
Z našich řad odešli: Marie Dreslerová Jindřiška Šantrůčková Božena Vaníčková
* 1915 * 1919 * 1914
+ 28. 1. 2001 + 9. 2. 2001 + 2. 3. 2001
Vlasta Vlasáková
* 1924
+ 2. 3. 2001
Ivona Uchytilová, evidence obyvatel
Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ Chlumec n. C.: 24. 2. 2001 Libor Pešek Lenka Kárníková
Velká Hletsebe Chlumec n. C.
Sňatky uzavřené v kostele církve římsko-katolické: 24. 2. 2001 Rostislav Dvořák Veronika Semencová
Lužec n. C. Žiželice, HradišHko II
Ivana Fölklová, matrikářka
Výročí narození - duben 2001: 80 let
93 let
Paní Růžena Lusková nar. 10. 4. 1921 Poděbradova 505/IV., Chlumec nad Cidlinou
Pan František Novák nar. 25. 4. 1908 Palackého 42 /III., Chlumec nad Cidlinou
85 let
Paní Růžena Kohoutová nar. 17. 4. 1908 Říhova 365/IV., Chlumec nad Cidlinou
Paní Františka Benešová nar. 21. 4. 1916 Družstevní 765/IV., Chlumec nad Cidlinou 92 let
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme!
Paní Marie Fialová nar. 10. 4. 1909 Vrchlického 513/IV., Chlumec nad Cidlinou
Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení MěÚ
Trocha humoru Pokleká dívka u zpovědnice: „Mám velký hřích, otče! Dívám se často do zrcadla a těším se z toho, že jsem krásná.“ „Uklidni se, dcero! Mýlit se neznamená hřešit.“
„Pane lékárník, je černá mast dobrá na léčení?“ „A copak byste chtěla léčit, babičko?“ „Nic. Ale mám černou mast.“
LV
31
