Slovo starosty. Informace ze sociální oblasti Pracovnice oddělení péče o rodinu a děti referátu sociálních věcí a zdravotnictví

roèník XXXI

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

5

2001

Z OBSAHU ÈÍSLA: 56. výroèí osvobození

Opìt naše ZUŠ úspìšná

Úspìšné „tažení“ chlumeckých modeláøù

Miss foto a Miss sympatie Chlumecka 2001

Chlumec nad Cidlinou dne 24.5.2001

Slovo starosty Milí čtenáři Chlumeckých listů, úvodem mi dovolte oslovit především ty z Vás, kteří čtete náš měsíčník a bydlíte mimo náš region. Chlumecké listy jsou fundovanými odborníky hodnoceny jako nadprůměrný regionální časopis. Prolistoval jsem mnoho občasníků z jiných i daleko větších měst a s uspokojením konstatuji, že ten náš se mi líbí nejvíce. Jsou ale i názory, jak ho vylepšit, například barevnou obálkou, zprávami z okolních obcí a podobně. Vyskytují se však i názory zdravě kritické, že by o sobě měly více dávat vědět různé spolky a aktivity z Chlumce a okolí. S tím naprosto souhlasím a byl bych rád, kdyby došlo k ponížení této rezervy. Nyní bych Vás chtěl seznámit s obtížnou situací ohledně rekonstrukce ulic, které se postupně za několik desetiletí změnily v oraniště nebo dosud nikdy nepoznaly živičný povrch. Já osobně i většina zastupitelů preferujeme tyto investičně náročné akce na prvním místě, ale problém jako hrom vyvstává jako neblahé dědictví totalitní minulosti při pokusech Města v jednání s vlastníky pozemků. Když se totiž za éry socialismu stavěly ulice ve městě, tehdejší úředníci našeho městského národního výboru velkoryse přehlíželi vlastnické vztahy, když vlastně „všechno bylo všech“. V nespočetných případech se nenamáhali výkupem pozemků od soukromých osob a následně nebylo prováděno geometrické zaměření s přerozdělením hranic a tvarů parcel. Takže dnes zasahuje spousta soukromých parcel do ulic. Když potom chceme rekonstruovat ulice, aby Chlumec vypadal jako město a ne jako Potěmkinova vesnice, narážíme na obrovské problémy s výkupy pozemků, které musí předcházet stavebnímu povolení. Následně zjistíme, že vlastník parcely již zemřel a jeho rozmnožení potomci nemají vůbec vyřízeno dědické vlastnictví, což pak může trvat roky. Nebo někteří vlastníci s chamtivými snahami odmítají Městu udělit souhlas s rekonstrukcí ulice, jelikož je tento stav nepálí, protože často již dávno bydlí v jiném městě. Snaží se Město přinutit k výkupu pozemků za nepřiměřeně vysoké ceny jako za stavební parcely. Městská rada stanovila tyto výkupy jednotně za 19,- Kč/m2. Nemůžeme si

2

dovolit nabídnout více, protože by to v komplexním součtu znamenalo vyčlenit z rozpočtu města mnoho milionů korun, a ty jsou určeny především pro investiční akce. Byl by to i nebezpečný precedens, protože by pak ceny začaly stále šplhat vzhůru. Proto apeluji na Vás všechny, abyste nám pomohli řešit tento špatný a nebezpečný stav, který jsme my nezavinili. Městská rada rozhodla, že s vlastníky takovýchto parcel, které zasahují mnoho let do již vybudované ulice, a kteří odmítnou přistoupit na stanovené jednotné podmínky Města, bude zahájen soudní proces vydrženého práva. Je to zdlouhavé, ale jedině schůdné řešení. Právě proto pravděpodobně letos nebudeme moci například zahájit plánovanou rekonstrukci Jiráskovy ulice, i když bychom velmi rádi. Zvažuji, zda uvést jména lidí, kteří se vůči Městu zachovali přesně tak, jak bylo shora popsáno. Pokusíme se proto ještě letos o rekonstrukci jiné ulice. Dále Vás chci informovat, že Město požádalo o státní dotace na výstavbu dalších třiceti bytů v lokalitě u nádraží, protože poptávka po nich je a bude. Označili jsme je jako sekce „C“ a „D“ a měly by být situovány podél Zámecké ulice. Také generální rekonstrukce Lorety utěšeně pokračuje a po jejím slavnostním otevření jako muzea chlumeckého regionu v ní plánujeme i letní kulturní akce, jako divadla a koncerty pod širým nebem a podobně. Loret je v celé republice asi jenom pět. Po prázdninách děti prvního stupně začnou užívat úplně nové a krásné šatny a školní dvůr dozná přes prázdniny ohromných změn. Bude zde připravena zahrádka pro výuku pracovního vyučování tzv. „pozemky“ a především tu bude vybudován sportovní areál s prolézačkami, víceúčelovým hřištěm a skate parkem za milion korun. A víte díky komu? Díky třídě paní učitelky Mgr. Janě Bernartové (naše radní), která toto hřiště vyhrála v celorepublikové soutěži o nejhezčí výkres, kterou vyhlásila firma Opavia!!! Mimochodem, ten výkres byl deset metrů dlouhý! A tak Vám děti a paní učitelko veřejně za Město a školu děkuji a slibuji, že celou vaši třídu pozvu na báječný šlehačkový pohár. Kdybych snad zapomněl, jistě mi to připomenete! Hřiště bude během prázdnin vy-

budováno a v odpoledních hodinách bude samozřejmě i veřejně přístupné. Večer pan školník však bude muset celý areál pečlivě zamykat. Pozor na vandaly, ve městě jich máme dost! Například před týdnem nějaký blbeček narazil soše A. Komenského odpadkový koš na hlavu, v jakési kreténské nebo opilecké radosti. My jsme přitom loni tuto sochu nechali restaurovat! A tak neznámému dotyčnému přeji, aby skončil na psychiatrii. Co se týče problematiky dálnice D11, ubezpečuji Vás, že intenzivně pracujeme na rozdíl od našich poslanců v enormním tempu, byl jsem jmenován do dopravního výboru Královéhradeckého kraje, snažím se o aktivování hejtmanů Královéhradeckého, Pardubického a Středočeského kraje v této věci, jednáme s nimi. Podařilo se nám zažehnat hrozící procesní chybu při průběhu územního řízení, která hrozila díky nedokonalé legislativě. Přesto budeme asi nuceni velmi tvrdě dát najevo vůli našich spoluobčanů způsobem, který jsem popisoval posledně. Je však květen, lásky čas, jak napsal ve verších jakýsi Mácha, a tak si to užijte. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

Informace ze sociální oblasti Pracovnice oddělení péče o rodinu a děti referátu sociálních věcí a zdravotnictví OkÚ Hradec Králové zabezpečují na pověřených obecních úřadech pravidelné poskytování právní pomoci na úseku sociálně právní ochrany dětí zejména k problematice otázek z okruhu zákona o rodině. Jedná se o návrhy k soudu na úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí, určení a popření otcovství, příspěvky na výživu manželce, rozvedené manželce a neprovdané matce, atd. Konzultační den na MěÚ v Chlumci nad Cidlinou: každé třetí pondělí v měsíci od 8.00 do 16.00 hodin v I. patře budovy MěÚ - kancelář sociálního oddělení Mgr. Zdena Valentová sociální oddělení MěÚ

Informace z radnice Vzhledem ke květnovým svátkům se mezi minulou a dnešní uzávěrkou Chlumeckých listů uskutečnilo pouze jedno zasedání rady a jedno zasedání zastupitelstva města.

Vzhled města a okolí ! Zastupitelstvo schválilo demolici Vinopalny, která se začala realizovat již v prvním květnovém týdnu. ! Zastupitelstvo rovněž schválilo text kupní smlouvy mezi Městem Chlumec n. C. a obchodní společností BEST a.s. Předmětem převodu jsou pozemky v k.ú. Lučice (mezi starým písníkem v Pamětníku a silnicí Lučice - Chárovna), na kterých chce a.s. BEST vybudovat závod na výrobu betonových tvárnic. ! Zastupitelstvo schválilo „Návrh zadání 2 změny územního plánu obce Chlumec n.C.“, kterou vypracoval URBAPLÁN, spol. s r.o. Hradec Králové a pověřilo odbor výstavby a životního prostředí městského úřadu projednáním výše uvedeného návrhu.

prostředků na výstavbu dalších 30 nájemních bytů. Zároveň zastupitelstvo vzalo na vědomí radou schválený návrh nájemní smlouvy mezi Městem Chlumec n. C. a CZ stavební holding a.s. Pardubice, kde předmětem nájmu jsou pozemky p.č. 1347 a 1780/1 určené k výstavbě bytových domů.

Majetkové záležitosti ! Zastupitelstvo samozřejmě rozhodovalo o několika koupích, prodejích a převodech pozemků tak, jako na každém svém zasedání. ! Byla vzata na vědomí nabídka fotbalového klubu na bezúplatný převod jeho nemovitostí do majetku Města od roku 2002 a radě bylo uloženo dohodnout konkrétní podmínky převodu. ! Zastupitelstvo schválilo uvolnění částky do 60.000,- Kč na zřízení zavlažovacího zařízení pro tréninkové fotbalové hřiště a pověřilo vedoucího technických služeb a bytového hospodářství jednat o technických otázkách v této věci.

Bytová výstavba ve městě

Školství

! Byl schválen návrh smlouvy o sdružení investorů, která bude uzavřena mezi Městem Chlumec n. C. a CZ stavební holding a.s. Pardubice. Předmětem smlouvy je sdružení

! Zastupitelstvo schválilo zvýšení příspěvku na neinvestiční náklady základní škole ve výši 20.000,- Kč. Tato částka bude použita na nákup asi 10 párů sjezdových lyží a bot,

Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 ČERVEN 1. 6.

Mezinárodní den dětí

4. 6.

Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese

5. 6.

Světový den životního prostředí

21. 6.

Evropský svátek hudby

26. 6.

Mezinárodní den boje proti narkomanii

27. 6.

Světový den rybářství Světový den diabetu

aby se ve větší míře mohli žáci 2. stupně zúčastňovat lyžařských výcvikových kurzů. ! Zastupitelstvo vzalo na vědomí informace o novém způsobu financování základní školy. ! Rada byla zmocněna k použití části finanční rezervy na úpravu části školního dvora pro použití v rámci hodin pozemků.

Různé ! V souvislosti s projednáváním převodu majetku fotbalového klubu zastupitelé uložili radě oslovit sportovní sdružení ve městě, aby předložila své návrhy koncepce rozvoje sportu. Tyto návrhy budou projednány v komisi pro zájmovou činnost a sport a poté předloženy k vyjádření radě a zastupitelstvu. ! Rada byla pověřena schvalováním jednorázových odměn předsedům osadních výborů v souvislosti s jejich činností a finančnímu odboru bylo uloženo jedenkrát ročně informovat zastupitelstvo o celkové výši takto vyplacených odměn. ! Zastupitelé doporučili posunout dopravní značku označující konec města ze současného místa (na úrovni konce fotbalového hřiště) až na hranici katastru města a uložili toto projednat na zasedání komise pro bezpečnost na silnici E 67.

Vážený a milý starosto Mirku! V některém ze zimních Slov starosty jsi nás tzv. mediálně proflákl, přiznal jsi ultimátum, které Ti udělilo Peklo kvůli kanalizaci a chodníku v Pražské ulici. My, čerti, Ti teI udělujeme veřejnou pochvalu. Po léta ubohý konec Pražské ulice má ve 21. století konečně kanalizaci a chodník - sláva až v Pekle jsme slyšeli, jak všichni obyvatelé pochvalně brumlají - jó, ten Uchytil to konečně dokázal! Máš u nás lightpekelkotel s klimatizací a přikládat budeme jen 1x denně! Teplotu v kotli snížíme na 37 °C až jestli se povede ta dostavba dálnice D11. Máme totiž v oblasti pod Pražskou ložnici a ta těžká doprava pekelně ztěžuje spánek. Nemysli si, jsme

velkorysí, předchozí starostové u nás mají standardpekelkotel - bez klimatizace s 95 °C. I když jsme jinak čerti zlomyslní, přejeme Ti, aby se Ti dařilo pracovat dál pro ubohé hříšné duše města Chlumce. Pokud Tě někdo naštve, klikni na adresu www.peklo-stiznosti.com. Neboj se, zmiňovaní politici, kteří nic nedělají nejen pro výstavbu dálnice, mají u nás takové záznamy, že jim nic nepomůže od přidělení superpekelgrilu. Těším se, že na příštího čerta a Mikuláše se s čírYatama neutopíme v bahně a neucouráme si ocásky. Moc děkuje a bll bll zdraví Luciperka a všichni čerti

3

Ze služební knihy Městské policie " Při kontrole zaměřené na černé sklád-

ky bylo mimo jiných na okrajích města zjištěno odkládání odpadů v blízkosti břehu rybníka, a to ve velkém množství, zejména skla a stavební sutě. Ve spolupráci s Odborem výstavby a životního prostředí MěÚ byl zjištěn viník a učiněna opatření k nápravě. " Na hlídku se obrátila občanka měs-

ta (městská část Kladruby) s tím, že po cestě okolo jejího domu proudem tečou fekálie. Hlídka na místě zjistila, že tyto fekálie pocházejí z nedaleké zemědělské farmy, kde jejich pracovník z nedbalosti tyto vypustil na pole a odtud odtekly na místní komunikaci. Hlídka s majitelem farmy učinila opatření, aby ne-

došlo k dalšímu znečišpování a byly odstraněny případné následky. " Hlídkou bylo zjištěno, že došlo k po-

škození veřejného prostranství města v ulici Škroupova, a to tím, že byla odstraněna řada dlaždic z chodníku, které si dotyčný přemístil na svůj pozemek a poškozena veřejná zeleň. S přihlédnutím k výši škody, byla věc předána k dalšímu šetření OO PČR, jako podezření z trestného činu poškozování cizí věci. " Po skončení prodeje, ve večerních

hodinách, kdy chtěla místní podnikatelka odejít domů, zjistila, že je v prodejně zamčena a postrádá klíče. Ty jí byly pravděpodobně odcizeny třemi neznámými muži, kteří zde

nakupovali a odcházeli jako poslední. Nevěděla, jak prodejnu na noc zabezpečit, obrátila se proto na hlídku městské policie, ta kontaktovala zámečníka, kterého i přivezla, a ten provedl výměnu zámků. " Městská policie s OO PČR zajišpo-

vala veřejný pořádek u příležitosti pálení ohně „čarodějnic“, kde organizátoři této akce skauti roveři, pod vedením Vratislava Appla, příkladně spolupracovali při organizaci zajišpující bezpečný průchod slavnostního průvodu městem s oběma policiemi. Za Městskou policii Chlumec n. C. Miloslava Venclová

56. výročí osvobození Nechtěl jsem věřit svým očím a uším, když se nedávno v masmédiích vyrojily zprávy o tom, že se v jisté restauraci u nás sešly asi dvě stovky dohola ostříhaných mladíků, aby oslavily narozeniny Adolfa Hitlera. Že se mezi nimi vyskytovali Němci, to jsem schopen pochopit. Možná jim rodiče nebo prarodiče vštípili, že nacistický führer se nehynoucím způsobem zasloužil o velikost a sílu Německa. Ale co při této oslavě dělali Češi? Kdo jim tak popletl hlavy, že velebí bytostného nepřítele českého národa, který se rozhodl navždy začlenit Čechy do Velkoněmecké říše takovým způsobem, jakým se součástí říše v minulosti stali Polabští Slované? Cestou důsledného vymýcení jejich jazyka, kultury i jakéhokoli nároku na historické území vlasti. Přitom pochodují s českými prapory a kromě Sieg heil vyřvávají: „Nic než národ!“ Jeden z jejich čelných představitelů dokonce hlasitě prohlašoval před novináři, že za Hitlera dosáhl český národ největšího rozkvětu. Kdo dokázal v českých hlavách, i když jich naštěstí není tolik, vyvolat tak dokonalý stav zaslepenosti a naprostého zmatení mysli? Jsou to snad potomci někdejších kolaborantů a fašistických vlajkařů z dob protektorátu Böhmen und Mähren? Vůdce jakési Vlastenec-

4

ké fronty, nedospělce s fanaticky vytřeštěnýma očima jsem v létě slyšel do televizní kamery hulákat, že plynové komory a koncentráky jsou výmysl, nic takového prý nebylo, všechny řeči o zločinech nacismu jsou prý lež. Hloupost nelze trestat, je spíše k politování, ale rozhodně se přimlouvám, aby se ji nedávaly před ústa mikrofony, leda na důkaz chorobné funkce mozku, aby se pomatencům tohoto druhu nedovolovalo zneužívat demokratické svobody k hanobení památky vlastenců, kteří položili životy v boji za svobodu vlasti a oslavovat vrahy a zotročovatele českého národa. Tím spíše, že jsme svědky takovéhoto scestného popírání historické reality a okázalého znevažování toho, co je a musí být národu svaté, je v zájmu morálního zdraví národa nezbytné, abychom si nezapomněli připomínat velké okamžiky svých dějin, tradice těžkých, obětí plných bojů za osvobození vlasti a právo na samostatný stát. Proto jsme se v prvních květnových dnech v myšlenkách vraceli k dramatickým událostem, které se odehrávaly před šestapadesáti lety. 2. května vypuklo povstání v Nymburce, Poděbradech a přeneslo se i do Chlumce a Nového Bydžova. Rázem se v oknech objevily československé

prapory a vlajky. Lidé se v slavnostní náladě vyhrnuli na chlumecké korzo. Německý strážní oddíl, ubytovaný v jednoposchowovém domě naproti parku, byl uveden do plné pohotovosti. Vojáci chodili s puškami na ramenou i ke studni pro vodu. Jenomže nacisté ještě vládu nepouštěli z rukou. Nazítří už prapory z oken zmizely, i když bylo jasné, že Německo má na kahánku. Vědělo se z novin, že Vůdce padl v Berlíně, i když se tajilo, že spáchal zbabělou sebevraždu. Lidé už se nebáli mluvit nahlas proti Němcům. Zhroucení Říše se očekávalo každým dnem. Přišla sobota 5. května. Kolem poledního jsem přišel domů a z rádia se ozývalo vzrušené volání o pomoc pražskému rozhlasu. Slyším to dodnes: „Voláme české vojsko, českou policii! Přijwte nám pomoct do budovy rozhlasu! Jsou tady vražděni čeští lidé!“ To už byl celý Chlumec na nohou. Prapory opět zdobily okna. Na radnici se sešel až do té doby ilegální Revoluční národní výbor. My zvědaví kluci s trikolorami na baretech jsme v shluku lidí na náměstí nesměli chybět. Místní německý oddíl složil zbraně. Major Šafránek organizoval vojenskou hotovost k obraně města. Železničáři ve stanici odzbrojili německý stavební vlak, bauzug, který stál na vedlejší koleji

před stanicí. S puškami v rukou procházeli každý vlak, který zastavil ve stanici, a odzbrojovali německé vojáky a důstojníky. A pak se najednou ozvala zřetelně se rozléhající série výstřelů. Až dodatečně vyšlo najevo, že esesmani prchající autem z ubikací v pivovaře v čele se svým velitelem Wawrzikem, narazili v Olešnici na skupinku dělníků, kteří šli pěšky domů z Kolína, a protože měli na klopách trikolory, esesáci je postavili ke zdi nárožní hospody a postříleli je dávkou ze samopalů. Byl mezi nimi i pan Tomášek, otec našeho kamaráda. Kdo se může divit, že účastníci povstání pod dojmem takovýchto činů věšeli esesáky na kandelábry, a dokonce i polévali benzínem a zapalovali? S napětím jsme sledovali zprávy povstaleckého rozhlasu o průběhu bojů v Praze. V noci se i v Chlumci stavěly barikády. V naší ulici u nádraží jsme navršili barikádu z dlažebních kostek, protože se čekal průjezd vojenského transportu od Hradce na Prahu. V neděli ráno, pokud vím, silně pršelo a před Chlumcem stála motorizovaná kolona s tanky a dožadovala se uvolnění zátarasu před mostem přes Cidlinu. Velení vyhrožovalo dělostřeleckou palbou a zničením města. Zátaras byl uvolněn. Po zuby ozbrojení esesáci s ručními granáty na opascích a v holínkách vtrhli na radnici a stavěli členy národního výboru ke zdi, že je zastřelí. Já jsem s několika kluky vyčuhoval všetečně z uličky u prodejny Bapa, viděl jsem, jak tajemníka pana Starého nějaký voják v přilbě samopalem postrkuje do vchodu radnice. Nakonec od poprav upustili, ale vynutili si nerušený průjezd na Prahu. Na město padl strach. Nevědělo se, jak to všechno dopadne. Celý den i v noci projížděly Chlumcem kolony ustupujících vojsk. Lidé se báli vystr-

čit hlavu z domů. Ozbrojení povstalci se stáhli do okolních lesů a čekali na příležitost k akci. Zprávy o situaci v Praze byly hrozivé. Pamatuji se, jak nás všechny potěšilo hlášení, že bojující Praze přicházejí na pomoc jednotky Vlasovovy armády. Netušili jsme samozřejmě, s jakými politickými problémy je jejich bojové vystoupení v Praze spojeno. Že Česká národní rada z obavy ze zhoršení vztahů k Sovětské armádě se od součinnosti s vlasovci nakonec musela distancovat. V úterý 8. května přes Chlumec jela motorizovaná skupina amerických parlamentářů, kteří měli v hlavním stanu maršála Schörnera v Lázních Velichovkách dohodnout podrobnosti kapitulace německých vojsk. Byl jsem u toho, když na kopci před městem pan Blažek spravoval píchlou pneumatiku amerického džípu. Odpoledne se kolona vracela a já měl zase štěstí, že jsem se k tomu nachomýtl, když jsem z uličky od parku vyjel s vozíkem naleženým prádlem, které jsem vezl na mandl. Na rohu u váhy, kde je dnes parkoviště, jsem zůstal stát, když zrovna americký obrněný transportér omylem zabočil doprava na Bydžov. Lidé mu ukázali správný směr otáčel, a tak se otáčel kolem váhy na pražskou silnici. Mířil zrovna tam, kde jsem stál. Ve strachu, že mě zajede, jsem nechal vozík s prádlem osudu a dal se na útěk, ale transportér zastavil a černoch v tankistické přilbě, který stál ve věži, se na mě zubil a máchal rukou, ap klidně s vozíkem odjedu, že počká. Na druhý den, po noci plné hřmotu ustupujících německých vozidel ve směru od Bydžova najednou ulicí proskočila zpráva: „Jsou tady Rusové!“ To už se celé město kupilo kolem silnice a nadšeným křikem a házením šeříků vítalo zaprášená auta plná vojáků v kulatých přilbách. Dokonce projížděly

i kolony československého armádního sboru. Všichni jsme prožívali okamžiky nevýslovného nadšení, vděčnosti a štěstí. Věřili jsme, že budeme konečně svobodní. Teprve později se začalo ukazovat, že tato svoboda má své meze. Byli jsme však zachráněni před genocidou, která nám hrozila. A to byl jistě důvod k radosti. Vzpomínáme-li dnes na špastné dny zakončení války, uvědomujeme si zajisté s uspokojením, že se těšíme dějinné vymoženosti žít v míru, a dokonce v demokratických poměrech slibujících při poctivém a pilném úsilí hmotný i duchovní vzestup národa. Aniž máme sebemenší sklon jakkoli oslavovat válku, která byla nepochybně strašlivou pohromou pro Evropu i svět, musíme mít na paměti, že tato válka byla těžkým břemenem, kterého jsme se museli chtě nechtě chopit a nést je, byp bylo sebetěžší. Válka totiž byla jedinou možností, jak dospět k obnově samostatného československého státu. Neoslavujeme válku, ale oslavujeme, a to plným právem, a s hrdostí, prodchnuti vděčností a úctou obětavost vlastenců, kteří přetěžkou zkoušku války byli ochotni pro osvobození vlasti postoupit v boji po boku spojenců. Před několika lety v době májových oslav jeden z politiků, na jehož jméno si dnes nikdo ani nevzpomene, prohlásil, že my nemáme co slavit, protože jsme ve válce nebojovali a byli jen trpnou obětí. Tímto výrokem prokázal pouze svou vlastní neznalost. Český národ jako jeden z prvních zahájil boj proti nacistickému Německu. Na domácí frontě i na všech hlavních frontách druhé světové války v Evropě jsme měli své statečné bojovníky, kteří před celým světem obhájili náš nárok na to, abychom byli počítáni mezi svéprávné národy Evropy. Vítězství nad fašismem bylo i naším vítězstvím. K. Richter

Vzpomínka na bratra Karla Felgra Bratr Karel Felgr - skautským jménem Černý Havran dal chlumecké mládeži mnoho svého osobního volna při její výchově k přírodě, její ochraně, ale i táboření a k veřejné práci ve městě samém. Pamatuji se, když odcházel na vojnu bratr Josef Slavíček a místo něho nastoupil bratr Karel Felgr, který vedl náš oddíl. Scházeli jame se každý týden ve Smetanově chaloupce. Na schůzku přišel vždy připravený tak, aby nám pře-

dal nové vědomosti a znalosti. Každá schůzka s ním byla pro nás velice zajímavá a pestrá. Vzpomínám také na tábor na Šibeničáku u Hradiška v roce 1940, který byl, pod vedením bratra Felgra, svojí rozlohou a vybavením zatím největším ve středisku Junáka v Chlumci v té době. Odešel dobrý člověk - bratr Karel Felgr. Dal nám chlapcům mnoho vědomostí a zajímavostí. Děkuji Ti. ALAN

5

KDO JE KDO v Chlumci n. C.? Nebyl sice rodilým Chlumečákem, ale srostl s naším městem těsně a neodlučně jako mnozí jiní před ním i po něm, přispěl však k jeho rozkvětu natolik, že by se slušelo postavit mu na význačném místě bronzový pomník v životní velikosti s pozlaceným nápisem na žulovém podstavci: „Svému zasloužilému starostovi a obětavému budovateli města Chlumce nad Cidlinou jeho vděční obyvatelé.“ Mluvíme o slavné a zároveň zneuznané osobnosti novodobých chlumeckých dějin, jehož jméno je nezapomenutelné, i když na ně mnozí zapomínají.

Zikmund KOZELKA Narodil se roku 1857 ve Valdicích nedaleko Jičína v rodině řídícího učitele. Osmileté studium gymnázia v Hradci Králové absolvoval s vyznamenáním. Poté na pražské univerzitě úspěšně vystudoval práva. Odbyl si jednoroční povinnou vojenskou službu a jako pětadvacetiletý doktor práv přijal zaměstnání ve schwarzenberském archivu. Své vynikající výrazové schopnosti, všeobecnou kulturní vyspělost a hluboké hudební vzdělání v té době s úspěchem uplatnil jako hudební kritik v pravidelné kulturní rubrice týdeníku Zlatá Praha. Dne 12. března roku 1884 byl mladý doktor Zikmund Kozelka jmenován prozatímním tajemníkem města Chlumce nad Cidlinou. Stalo se tak na návrh krajského hejtmanství a se souhlasem zemského místodržitelství v Praze. Osvědčil skvělé předpoklady pro zastávání tohoto úřadu, takže již po čtrnácti měsících, 26. června 1885, obdržel dekret s definitivním jmenováním.

6

Tato významná událost v jeho životě byla předznamenána neméně důležitým a zároveň neobyčejně špastným životním předělem. V lednu toho roku uzavřel sňatek s ovdovělou Moravankou Františkou Hanovou, která nejenže přinesla do manželství nemalý majetkový vklad, ale stala se svému muži celoživotní spolehlivou a obětavou oporou. Novomanželé se přestěhovali do Chlumce, kde si po čase postavili nádhernou neorenesanční vilu, která byla svého času vedle Karlovy koruny nepochybně nejkrásnější stavbou ve městě, což je patrné ještě dnes, přes její pokročilou zchátralost zaviněnou několika desetiletími ostudné nedbalosti. Zikmund Kozelka začal na radnici energicky vymetat staleté pavučiny ustálených úředních postupů, měnit zastaralé a neúčelné praktiky. Jednou z prvních změn, které vnesl do chodu městské správy, byl zdokonalený systém spisovenské agendy, založený na zracionalizovaných principech třídění a evidence veškeré dokumentace. Dochoval se až do roku 1945, kdy byl teprve upraven v souladu s požadavky nových poměrů. Záhy po nástupu do úřadu Zikmund Kozelka prosadil nový trhový a policejní řád města. V následujícím roce byl zvolen navíc tajemníkem Okresního zastupitelstva v Chlumci nad Cidlinou, který byl tehdy centrem samostatného Chlumeckého okresu. Zikmund Kozelka se mimo jiné postaral i o modernizaci nevyhovujícího osvětlení. Staré, ponuře blikající lucerny byly z jeho podnětu nahrazeny čtyřiatřiceti petrolejovými svítidly. Podněcoval zvýšenou péči o vzhled města, sadovou úpravu, pořádek, čistotu ulic, stavební podnikání. Podporoval činnost městské knihovny a čítárny, muzea, inicioval kulturní život, pořádání koncertů, divadelních představení, přednášek. Uznáním jeho výrazné aktivity, vytvářející ve městě i v celém regionu zcela nové, svěží ovzduší, bylo v roce 1896 jeho jmenování ředitelem kanceláře okresního výboru. Svou nevšední energií, důsledností a pevnou vůlí při uskutečňování veřejně prospěšných záměrů si získal důvěru chlumeckých občanů, kteří jej v obecních volbách konaných následujícího roku zvolili starostou. Byl to špastný počátek nového rozvoje našeho města, které se ve svém vývoji ubíralo kupředu jen nepatrnými krůč-

ky. Zikmund Kozelka, jak napsal Vítězslav Klemens před 65 lety, „veškerou svou energii a inteligenci zasvětil jediné myšlence: probuditi Chlumec z lethargického spánku k novému, čilejšímu životu“. Palčivou otázkou bylo tehdy nevyhovující umístění škol a nezbytnost zřízení měšpanské školy dívčí. Podniknout výstavbu nové školy se zdálo pro obec neúnosným břemenem. Ale starosta Kozelka, „osvědčený přítel školství, svou prozíravostí dovedl realisovati smělý plán postaviti důstojnou budovu školní bez přetížení poplatnictva“. Stavba byla realizována v letech 1898-1899 a svým velkorysým řešením budila a dosud budí obdiv obyvatel města i jeho návštěvníků. Stala se jednou z dominant města, která i po více než sto letech vznosně charakterizuje jeho panorama. Připomeňme si, že to byl úkol nelehký, jako ostatně všechny velké budovatelské úkoly v našem městě dodnes. Zvláště obce spadající do působnosti chlumecké školy, které se měly na financování výstavby podílet, protestovaly proti zvýšeným daňovým přirážkám. Vyskytlo se i nemálo těch, kteří - ap již ze závisti a osobní nevraživosti či sobecké omezenosti a nezájmu o veřejný prospěch - nejevili pochopení pro starostovy budovatelské plány, spíše mu házeli klacky pod nohy, což je bohužel úděl velkých lidí v malých poměr i za dnešních časů. Tehdy se odpůrci školské výstavby pokusili Kozelkovo dílo zmařit, nebo alespoň pošpinit stížností na údajně nehospodárné vynakládání finančních prostředků. Kozelka poskytl důkaz neopodstatněnosti žalob a svou autoritou starosty i dlouholetého člena školní rady spolehlivě zaštítil rozvoj chlumeckého školství, na něž byl plným právem hrdý. V zmíněném článku Vítězslava Klemense se dočítáme některé podrobnosti: „Z jeho iniciativy změněna dosavadní Občanská záložna od 1. ledna 1898 v Městskou spořitelnu, kteráž převzala od Občanské záložny reservní fondy v částce 76 000 zl. Čistého výtěžku Městské spořitelny, k němuž náležel i úrokový výnos z těchto reservních fondů, použito dle stanov spořitelny k účelům všeobecně prospěšným, zejména školským. A jen tím uskutečněno dávné přání občanstva zbudování důstojné školní budovy. Nelze doceniti péči, již Kozelka věnoval stavbě školy. Přísný dozor, účelnost stavby, volba nejlepšího místa a nejlepšího materiálu daly vznik budově, která dnes po 30 letech (v roce 1934) činí dojem novostavby. A přesto celkový

náklad i se stavebním místem činil asi Kč 320 000 (my bychom dnes s povzdechem dodali: Pouze). Tehdy postaral se Kozelka i o zřízení dívčí školy měšpanské. Lásku ke škole přenesl i na učitelstvo, jemuž byl dobrým přítelem a ochotným ochráncem. Vždyp sám pocházel ze staré učitelské rodiny.“ Postavení školní budovy bylo mocným impulsem stavebního rozvoje města. V okolí nové školy zavládl čilý stavební ruch. V krátké době vyrostla nová čtvrp s úhlednými domy. V městě mizela stará přízemní, šindelem krytá stavení. S novou výstavbou, rostl vůčihledně počet obyvatel, přibývalo obchodů a řemeslnických živností, město se začalo mít čile k životu. V roce 1904 byl jeho přičiněním postaven Okresní dům v secesním stylu s novorenesanční věžičkou. Usídlil se v něm úřad Chlumeckého okresu a moderní hotel s kavárnou. V sále s pódiem se pořádaly společenské večery a taneční zábavy, koncerty, přednášky i divadelní představení. Vykoupením rozsáhlých pozemků u nádraží, které původně patřily k velkostatku Kinských, vytvořil starosta předpoklady k výstavbě nové městské čtvrti v sousedství Lorety i naproti podél lipové aleje. Byl vypracován i regulační plán městského rozvoje. K starostovým záslužným činům patřilo i zrušení starého, nevyhovujícího již hřbitova u kostela sv. Trojice a jeho přestěhování na nový pozemek pod Františkem. Za své nepopiratelné zásluhy se mu dostalo důvěry občanů i v dalších obecních volbách roku 1904, kdy byl znovu zvolen do starostenské funkce. Za tři roky byl dokonce zvolen potřetí. Stál tehdy již v čele veškerého kulturního živou města. Jako zakládající člen Okrašlovacího spolku pro výsadbu zeleně a parku, vzniklého roku 1885, se stal jeho předsedou. Od roku 1893 působil ve vedení spolku Svornost. Agilně se věnoval činnosti pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera, jejímž byl od roku 1905 předsedou.

K jeho zásluhám nutno přičíst nejenom uspořádání velkolepé hospodářské výstavy v roce 1911 v Chlumci, ale i okolnost, že značná část zisku z tohoto zdařilého podniku i pozemek, na kterém se výstava konala, byly věnovány místní organizaci Sokola, aby si mohla vybudovat své cvičiště, a až získá potřebné finanční prostředky, i svou solovnu. Za jeho starostenského působení byly petrolejové lampy v ulicích nahrazeny elektrickým osvětlením instalovaným firmou Křižík. Bylo úhledně upraveno náměstí s Klicperovým pomníkem. Zabýval se plány na výstavbu kanalizace, městského vodovodu a další modernizaci města. Důrazně zastával vždy zájmy a prospěch nejenom města, ale i celého chlumeckého okresu. Z jeho iniciativy se v Radovesnicích přikročilo k melioraci, čímž si tato obec získala prioritu v celém Rakousko-Uhersku. Zasazoval se o elektrifikaci města i celého okresu. Jeho přičiněním se na celém Chlumecku prováděly pak meliorační práce v širokém rozsahu, budovaly se nové silnice a mosty. Ve spolupráci s okresním pomologem Janem Říhou zajišpoval výsadbu nových stromořadí. Agilně dbal o výstavbu a zřizování nových malotřídních škol v jednotlivých obcích. Jak je zejména u nás v Čechách zvykem, lidé vykonávající obětavě činnost k obecnému prospěchu se leckdy, ne-li zpravidla dočkají nepochopení a nakonec i nevděku a křivd. To potkalo i Zikmunda Kozelku. Na radnici i ve městě se čím dál hlasitěji začali ozývat reptalové poukazující na to, že starostova neustálá iniciativa stojí město příliš mnoho peněz a že není nutné za každou cenu něco nového budovat a zřizovat. Krátkozraká maloměstská omezenost nabývala vrchu. Starostu, který nejednou do realizace plánů zvelebování města vkládal i své vlastní finanční prostředky, se škodolibým rejpalům a nevraživcům podařilo nakonec znechutit. Demagogickým štvaním získali i část občanské veřejnosti, takže Zikmund

Kozelka v dalších volbách již nebyl zvolen. Jeho místo zaujal zcela neschopný Karel Frič, majitel Chlumecké strojírny, který brzy občany přesvědčil, jak velkou ztrátu odchodem Zikmunda Kozelky z radnice svou vlastní vinou utrpěli. Zahořklý a také zchudlý doktor Kozelka se i s manželkou odstěhoval z Chlumce do Jičína, kde v ústraní 8. září 1914, stár pouhých 57 let, v tichosti a zapomenutí zemřel. „Vzpomenouti dlužno,“ napsal svého času Václav Klemens, „i jeho choti, která, ač velice málo přicházela do styku s veřejností, brala vždy velký podíl na všech dobročinných akcích a byla vždy štědrou dárkyní tou dobou působícího dámského spolku pro ošacení a stravování chudých dítek. Bohužel dostalo se i jí malého vděku. Po válce žádala o udělení příslušnosti, aby tráviti mohla zbytek svého života poblíž rovu svého manžela. Přičiněním lidí ale, jejichž povinnost byla dobrodiní její nejvíce vzpomínati, žádost její byla zamítnuta, ačkoli vzhledem k tomu, že je pensistkou, nebylo nebezpečí závazku. A tento nevděk asi nejvíce zabolel.“ Chlumec na svého zasloužilého starostu Zikmunda Kozelku nezapomíná. Zvlášp vděčně si připomínal jeho zásluhy, kterými předstihl svou dobu, při oslavách jubilea renovované školy, jeho největšího životního díla. Pro věčnou paměp má ve městě svou ulici, avšak jeho někdejší vila, která by i dnes mohla být ozdobou města, je zcela ponechána napospas úplné zkáze. Je smutným osudem chlumeckých pamětihodností, že před jejich údržbou a renovací mnozí z kompetentních činitelů všech dob a režimů dávají přednost jejich zboření. Nezapomněli jsme sice na Zikmunda Kozelku zcela, ale jeho přemýšlivá velkorysost se stále ještě v žádoucím rozsahu neujala. Dodnes je spíše záležitostí osamělých průkopníků narážejících stejně jako kdysi on na nepochopení a nevděk. Karel Richter

Životní moudra Dvacet hladových žaludků nasytíš snáze než dvě oči arabské přísloví Nevíš, kdo je tvým přítelem, pokud se s tebou neprolomí led eskymácké přísloví Pocit, že si nemůžete získat úctu něja-

kého člověka, vede snadno k tomu, že ho začnete nenávidět

Varuj se přátel svého štěstí české přísloví

Změní se špatné počasí, ale ne špatný člověk Jindřich Pěnčík

Často chválíme jen proto, abychom byli sami chváleni Rochefoucauld

Chudému chybí mnoho, lakotnému vše antická moudrost

LV

7

ROCKOVÁ ZAHRADA V Chlumci nad Cidlinou 23. června 2001 Ve městě Chlumec nad Cidlinou pořádá občanské sdružení „MĚSTO V ZAHRADÁCH“ dne 23. června 2001 od 14 hodin v areálu fotbalového hřiště u městského koupaliště rockový festiválek, na kterém se představí tyto kapely:

VLADIMÍR MIŠÍK a ETC... Klasik českého bigbítu Vladimír Mišík se stal již za svého života legendou. Na rozdíl od různých našich „hvězd“, které pohasnou stejně rychle jako vzplanuly, se Mišík udržuje na špici zájmu posluchačů již více jak čtvrt století.

ČESKÉ SRDCE Skupina České srdce byla založena v roce 1989 a v současnosti patří mezi špičky české hudební scény.

BLUESBERRY Již 30 let na hudební scéně, to jsou Bluesberry, symbol pravidelných „blues party“ v pražské bluesové mecce - Malostranské besedě. Kapelník Petar Introvič na festivalu v Chlumci zároveň oslaví své 50. narozeniny!!

LUBOŠ POSPÍŠIL Luboš Pospíšil se vůbec nezměnil! Pořád je to ten „rockový písničkář“ se schopností napsat fantasticky melodické věci, navíc s parádním rockovým drajvem. Pospíšil má pořád ten famózní hlas, přirozený, až běhá mráz po zádech.

BUBLIFUCK Pražský street-rockový kvartet Vám předvede, jak to má správně znít.

FLÁM Výrazný sound kapely a hlas zpěvačky Petry Vás zaujme na první poslech.

MARSHAL Chlumecká skupina Marshal, hrající od roku 1989, patří mezi stálice rockových zábav východních Čech.

KOMUNÁLNÍ ODPAD Chlumecká star, která sjezdila široké okolí a po čtyřech vydaných CD má své posluchače mezi dětmi i důchodci.

Předprodej v knihkupectví Věry Miffkové - Klicperovo náměstí Chlumec n. C., telefon 0448 / 595 207 a Textil Klicperovo náměstí p. Zmítko 0604 915 583

Vstupné v předprodeji pouhých 190,- Kč a na místě festiválku 220,- Kč www.festival.aktualne.cz 8

Miss foto a Miss sympatie Chlumecka 2001 aneb

Jak jsme potkali dvojnásobnou miss na koloběžce

Pokud jste pravidelnými čtenáři našich listů, jistě Vám nemohla ujít zpráva o soutěži, kterou pro naše ještě mladistvé slečny (a ač jsme to netušili, ale mnohdy zejména pro jejich maminky) pořádalo občanské sdružení Město v zahradách ve spolupráci s Chlumeckými listy. Celou tuto akci inicioval starosta města Ing. Mirolav Uchytil. Soutěž proběhla jednak v Chlumeckých listech - Miss foto Chlumecka 2001 - a o jejích výsledcích jste rozhodovali Vy, čtenáři, jednak se všechny dívky ze soutěže Miss foto na základě naší výzvy mohly přihlásit do soutěže Miss sympatie Chlumecka 2001, která proběhla v chlumecké sokolovně v neděli 22. dubna. Takovouto akci jsme dělali poprvé, a tak jsme byli překvapeni, jaký byl o ni zájem nejen ze strany soutěžících a rodičů, ale i široké veřejnosti. O tom svědčila nabitá sokolovna, která skutečně praskala ve švech. A protože jste zde nemohli být všichni, dovolte nám, abychom Vás s průběhem této soutěže i s jejími výsledky seznámili. V žádném případě nebylo naším cílem napodobit velké soutěže tohoto typu, ale šlo jen a jen o hru. Chtěli jsme, aby si dívky zdravě zasoutěžily, aby předvedly, co je baví a co umí. Proto jsme také sestavili porotu z 18 žáků (zástupců všech ročníků) základní školy, s nimiž pouze tři dospělí muži směli rozdělovat své body. O skvělou náladu se postarala chlumecká kapela Komunální odpad, která dokázala zvednout ze židlí nejen děti a mládež, ale i jejich rodiče a dokonce i prarodiče. Děkujeme Luboši Suchánkovi i ostatním klukům z kapely. Byli jste skvělí!!! Je třeba zmínit se i o dalších lidech, sponzorech, bez kterých by se naše zábavné odpoledne nemohlo konat. Byla jich celá řada: Město Chlumec nad Cidlinou, Studio RESI, Kovoplast a.s., Správa majetku Kinských, firma JIRY, stavební firma Solar, Bikers Crown, Kříž Elektronic, Pleas, Eprom, papírnictví paní Netíkové, květiny paní Svobodové, oděvy paní Vilgošové, drogerie Lesní společnosti, Moto brouci, Avon, pan inženýr Miroslav Uchytil, pan inženýr architekt Jan Zima, pan Pavel Horák a skupina Komunální odpad. Všem moc díky! Hodnota cen, které věnovali sponzoři značně přesáhla částku 30 000,- Kč. Nesmíme také zapomenout na osvětlovače pana Jaroslava Hlídka a Jaroslava Midlocha. Děkujeme i jim. Svojí troškou do mlýna přispěl i taneční soubor našeho občanského sdružení pod vedením pana Odona Cellera, který zatančil přímo profesionálně francouzskou čtverylku. Děkujeme! Neměli bychom zapomenout ani na naše dva skvělé moderátory. I když to byli lidé z našich řad, stojí za to je pochválit, protože za výkon, který předvedli, by se nemuseli stydět ani profesionálové. („Ale věřte mi, že to byla fuška!“ - poznámka autora článku) A nyní již k výsledkům obou soutěží. Než si přečtete jednotlivá jména, chtěli bychom skutečně zdůraznit, že

mezi děvčaty nebylo poražených, že každá z nich předvedla, co bylo v jejích silách, proto také všechna děvčata dostala malé dárky bez ohledu na umístění. Samozřejmě, že nejhodnotnější ceny čekaly na vítězky.

Výsledky soutěže Miss foto Chlumecka 2001 Na adresu Chlumeckých listů přišlo téměř 2 500 hlasovacích lístků. Díky této anketě se značně zvýšil prodej č. 2 našeho časopisu. V první věkové kategorii 6 až 9 let 3. místo obsadila a druhou vicemiss se stala - ŠTĚPÁNKA KAVKOVÁ 2. místo obsadila a vicemiss se stala - LINDA CINCIBUSOVÁ Na prvním místě se umístila a Miss foto Chlumecka 2001 se stala - ZUZANA RYBOVÁ Ve druhé věkové kategorii 10 až 14 let 3. místo obsadila s druhou vicemiss se stala - ELIŠKA NEDVĚDOVÁ 2. místo obsadila a vicemiss se stala - IVETA HONZÍKOVÁ Na prvním místě se umístila a Miss foto Chlumecka 2001 se stala - TEREZA HLÍDKOVÁ

Výsledky soutěže Miss sympatie Chlumecka 2001 V první věkové kategorii 6 až 9 let 3. místo obsadila a druhou vicemiss se stala - DENISA KOPECKÁ 2. místo obsadila a vicemiss se stala - ŠTĚPÁNKA KAVKOVÁ Na prvním místě se umístila a Miss sympatie Chlumecka 2001 se stela - LUCIE HAVLÍČKOVÁ Ve druhé věkové kategorii 10 až 14 let 3. místo obsadila a druhou vicemiss se stala - MARTINA KUKALOVÁ 2. místo obsadila a vicemiss se stala - DANA ZBORNÍKOVÁ Na prvním místě se umístila a Miss sympatie Chlumecka 2001 se stala - TEREZA HLÍDKOVÁ Možná Vás překvapil podtitul našeho článku. Všechny dárky byly jistě krásné a korunka i šerpa slušely všem miss. Ale kdybyste viděli ty rozzářené oči, když naše vítězky Miss sympatie spatřily koloběžku! (alespoň malá náplast místo automobilu, který vyhrávají skutečné dospělé miss). A koloběžka je také dopravní prostředek, navíc hit sezóny!

A nakonec bychom se chtěli zmínit i o naší práci, které jsme věnovali všechen svůj volný čas. Nezasvěcení lidé viděli jen výsledek našeho několika týdenního snažení. Někdo byl spokojen, jiný třeba méně. Ale pokud víme, ohlasy většiny chlumeckých občanů byly velmi příznivé. Moc za ně děkujeme a věřte, že z nich máme opravdu radost. No a koho jsme zklamali, ten má možnost angažovat se v podobné práci sám, protože věřte, že: „Ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí!“ Josef Komárek předseda občanského sdružení Město v zahradách

9

10

Fotoreportáž ze soutěže Miss foto a Miss sympatie připravil Ant. Fibigr

11

Chlumecká škola se hlásí 13. května oslavily svůj svátek všechny naše maminky. Za jejich obětavost a lásku jim děkujeme. A čím je pro některé žáky třídy 6.A právě ta jejich maminka? To jsme pro Vás zjistili v hodině rodinné výchovy. Moje maminka je to nejhezčí, co mě v životě potkalo. Je to moje kamarádka a vím, že se na ni mohu vždy spolehnout. I když mě učí být samostatnou, pokaždé se ráda vrátím do její náruče. Někdy si sednu a chvíli ji pozoruji. Pak si říkám: „Nemusíš být úplně dokonalá, ale vždy budeš moje jediná milovaná maminka.“ Tereza Koblasová

Maminka je pro mě člověk, kterému se můžu svěřit. Vím, že se o mě postará a poradí mi, když to potřebuji. Někdy si myslím, že je nespravedlivá, ale nakonec vždy poznám, že má pravdu. Zkrátka ji mám rád a nevyměnil bych ji za nic na světě. Jaroslav Kopřiva

se někdy zlobí, ale právem. Nevyměnila bych ji za nic na světě, i když se na ni někdy naštvu a říkám si, že by bylo lepší, kdybych měla jinou a hodnější maminku. Ale neuvědomuji si, že mamka je nejdůležitější osoba v mém životě. Pavla Charvátová

Moje maminka je pro mě největší kamarádka. Mám ji moc ráda. Dokáže mi vždy poradit. Vždy se obětuje a dokáže mě pochopit. Nevyměnila bych ji za nic na světě, i když mi někdy vyčítá nějakou chybu. Kdybych ji neměla, nevím co bych dělala. Jana Synková

Moje maminka pro mě představuje porozumění, péči, lásku, starosti o mě, rady, výchovu, domov. Je symbolem mého života. Vojtěch Tuček

Moje maminka je pro mě živitelkou, uklizečkou, hlídačkou... Má mě ráda a já ji taky. Za nic bych ji nevyměnil. Nebo že by? Ne! Za nic na světě!!! Adam Masopust

Moje maminka je pro mě hodná a laskavá paní, která se o nás doma stará. Ví, co je pánev a co koště. Také ví, jak pomoci, když mám problém. Filip Marek

Moje maminka je pro mě velkým sluncem a životním vzorem. Dokáže se usmát v každé situaci, dokáže nám se vším pomoci, ale hlavně nám dává hodně lásky a dokáže nám pomoc v každé i v té pro nás nejtěžší situaci. Je pro nás velkou ochranou a oporou. Pavla Kholová

Moje maminka je pro mě vším. Nikdy v životě bych ji za jinou maminku nevyměnila. Můžu se jí svěřit jako kamarádce a vždy mi pomůže vyřešit starosti. Mám ji velmi ráda. Eva Svobodová

Bez mámy by to nebylo ono. Neměl by kdo vařit, všude by byl nepořádek a hlavně by nebyly peníze třeba na dovolenou. Za nic bych ji nevyměnil. Tomáš Leibl

Moje maminka je pro mě symbol celé rodiny. Je to starostlivá osoba, světlo mého života. Je pro mě vším, co mě těší, když už mě v životě nic netěší. Štěpán Dostál

Mám maminku moc rád. Někdy sice máme spolu neshody, ale vždy se v krátké době vyřeší, a pak je to zase fajn. Maminka mě i sestru vychovávala (samozřejmě s tatínkem) a hezky se o nás stará. Maminku bych za nic na světě nevyměnil. Luboš Tuček

Moje maminka je pro mě část rodiny, idol, vzor, člověk, kterého si cením, je to pro mě radost, pocit bezpečí a ochrany. Naše maminky jsou lidi, kteří se nedají zaplatit. Našich maminek bychom si měli cenit a měli bychom jim více pomáhat. Martin Kulich

Zpracoval kabinet českého jazyka (Km)

Moje maminka je pro mě skoro vším. Vždy se na ni mohu spolehnout. Pomáhá mi řešit některé starosti a vím, že mi vždycky pomůže a se vším mi dobře poradí. Michala Štěrbová

Moje maminka je pro mě ochrana, láska, průvodce životem a osoba, která mě vytáhne ze všech problémů. Radim Pábl

Moje maminka je pro mě skoro všechno. Je mým vzorem i mou útěchou. Vím, že mě má moc ráda, a to mě příjemně hřeje u srdce. Proto jí její lásku oplácím. Tereza Matějů Moje maminka a rodina je ten největší poklad na světě. Maminka je má nejlepší kamarádka. Vždy, když nastane problém, řeknu jí o něm a hned se to vyřeší. Můžu se na ni spolehnout. Mám ji hrozně ráda a nevyměnila bych ji za nic na světě. Jana Kučerová

12

Je to člověk, kterého si velice vážím a cením. Kamarádka, které se můžu svěřit, moje podpora. A proto ji mám velice ráda. Jitka Tahadlová Moje maminka je můj jediný rodič, takže je pro mě něco, co se nedá vyjádřit. Když někdy zlobím, je mi to pak velice líto, protože je mamka smutná. Se všemi starostmi se svěřuji jí. Mám ji moc rád. Jan Přerovský Moje matka je pro mě vším, co na světe mám. Maminka je osoba, které se můžu svěřit se svými starostmi. Ona

Dne 3. května 2001 se konala při DDM v Novém Bydžově pěvecká soutěž zvaná „Novobydžovský slavík“. Tohoto klání se zúčastnili též žáci naší školy. V silné konkurenci zhruba šedesáti dětí, rozdělených do tří kategorií, uspěla Veronika Havlínová (5.A) s písní „Pomněnka“ a získala druhé místo ve třetí kategorii. Píseň „Voda, voděnka“ vynesla Martinu Panchartkovi (3.A) třetí místo ve druhé kategorii. Veronice a Martinovi upřímně gratulujeme a ostatním dětem, které se zúčastnily soutěže, děkujeme za vzornou reprezentaci školy. M. Strnadová a I. Šimáková

STOP DROGÁM Problematika drog, drogových závislostí a zneužívání drog je aktuální problém naší současné společnosti. Nelze získat stoprocentní jistotu, že se s drogami v rodině nesetkáme. Stejně tak se mohou objevit mezi dětmi ve škole, v místech trávení volného času a podobně. Existuje řada opatření, kterými lze účinně riziko drogových potíží omezit. Příčinami často bývá špatná komunikace s rodiči, neshody se spolužáky, rozchod a parterem, špatné známky, strach z něčeho, z nudy, ze zvědavosti. Jednou z možností, jak tomu zabránit, je s dětmi o drogách hovořit. Naše škola vyhlásila soutěž o nejlepší plakát pod názvem „Stop drogám“. Nejlépe se vydařily práce těmto žákům: Černá (6.A), Kloučková

(7.B), Suchochleb (7.B), Petrovický (7.B), Špastný (7.B), Štěrbová (6.A), Hlubučková (6.A), Rabochová (7.B), Zikmundová (7.B), Vejlupek (7.B). Také proběhl test, kterého se zúčastnilo 74 žáků sedmých, osmých a devátých tříd. Odpověděli na otázky s těmito výsledky: Víš, co je to droga? 100 % Už ti byla nějaká droga nabídnuta? 34 % Máš s drogou nějakou zkušenost? 15 % Znáš někoho, kdo bere drogy? 59 % Jaké drogy znáš? 100 % Příčiny, následky působení drogy na lidský organismus a okolí 100 %

Jak předejít drogovým problémům? ❏ Mluvit a dětmi o drogách ❏ Nepodceňovat své děti ❏ Pomoci dětem nalézt a udržet sebedůvěru ❏ Být pozitivním příkladem ❏ Pomoci dítěti zvládat negativní tlaky ze strany vrstevníků ❏ Podpořit všechny pozitivní aktivity dítěte Není toho málo, co současné doba na mladého člověka dokáže nastražit. Dnešní mladí lidé to z tohoto pohledu mají jistě těžší než dřívější generace. Ty neznaly ani tvrdé drogy ani AIDS. Ale také neznaly počítače, televize, videa, neměly informace z celého světa, měly méně času na zábavu a sport, mohly jen omezeně cestovat. kolektiv učitelů

Černá

Štěrbová

Vejlupek

Suchochleb

13

Opět naše ZUŠ úspěšná Dechový orchestr a mažoretky Základní umělecké školy v Chlumci nad Cidlinou mají v letošním roce za sebou již dva zahraniční zájezdy. V únoru obdržely pozvání na francouzskou rivieru. V Mentonu na jihu země se každý rok v únoru koná velký hudební festival doprovázený celou řadou atrakcí. Kapely a různé pohybové skupiny mažoretek zde předvádějí svoje umění po celé tři týdny. Orchestry se po pěti dnech mění a tím se celý festival stává přitažlivější pro posluchače a diváky. Těch zde bylo zejména ze zahraničí tolik, že město bylo téměř plné. Diváci vytvářejí krásnou kulisu a když si oblíbí nějaký orchestr a mažoretky, tak je doprovázejí na všech akcích. Tak tomu bylo také v našem případě. Naši se líbili a o přízeň měli postaráno již první den. V dubnu odjely oba kolektivy do Itálie. Na břehu Jaderského moře je přivítalo město Giulianova. Zdejší fes-

tival byl ve znamení církevních svátků. Hrály zde orchestry z Polska, Německa, Slovinska, Skotska, Itálie a České republiky. V prvním dnu se představili naši společně se Skoty. Orchestry i mažoretky se prezentovaly v průvodech městem a v samostatných pódiových vystoupeních. Tento festival byl svým způsobem náročnější, protože využití kapel a pohybových skupin bylo poměrně velké. Rozhodně můžeme s hrdostí konstatovat, že naše mažoretka Iva Karlíková obdržela titul MISS festivalu a k tomu krásný pohár. Také dechový orchestr obdržel pohár, který je svým způsobem uměleckým dílem. Orchestr a mažoretky mají nyní v zahraničí velmi dobré jméno a na festivaly by prakticky mohly jezdit velice často. Vedení školy musí vše dobře vážit a přistoupit na ty zahraniční akce, které jsou ekonomicky přijatelné a mají dobrý společenský kredit.

foto Ant. Fibigr

Na festivalech řídili dechový orchestr Petr Rašek a Jan Molinger, mažoretky vedla jejich umělecká vedoucí Jana Gogová. František Neuman ředitel ZUŠ

foto Ant. Fibigr

Loutkáři při ZUŠ Školní rok 2000 - 2001 byl pro literárně dramatický obor ZUŠ v Chlumci n. C. velmi úspěšný. Soubory si postupně získávají uznání a kdykoliv se objeví některé naše vystoupení na přehlídkách, očekává se od něho dobrá úroveň. Již tradičně jsou děti chváleny za přirozený projev, kulturu řečového projevu, nápaditost a tvořivost. Dvacet pět dětí literárně dramatického oboru pracovalo letos opět ve třech skupinách - souborech.

14

Děti z Lovčic nazvaly svůj soubor „My z L + L“ (jsou to děti z Lovčic a Lišic) a letos se soutěží zúčastnily s marionetovou pohádkou „O Kašpárkovi“ - podle pohádky „Kašpárek v pekle“ od Jiřího Žáčka. S touto pohádkou byly děti velmi úspěšné, získaly uznání na soutěžích i přehlídkách, například na soutěži ZUŠ v krajském kole dostaly Čestné uznání za provedení rodinného marionetového loutkového představení. Dosáhly největšího úspě-

chu, kterým je pro dětský divadelní a loutkářský soubor postup na národní přehlídku Dětská scéna do Trutnova. Představení hrají děti ve věkově smíšeném souboru - již od 1. ročníku a nejstaršími jsou Šárka Pilařová a Petra Hlubučková, které kolektiv mladších dětí v pohádce vedou. Děti v Chlumci n. C. pracují ve dvou souborech. Oba soubory připravily pro mladší děti před Vánocemi příjemný dárek - své první činoherní představení „Putování k Betlému“. Scénář této hry byl pro ně sestaven ze starých lidových

textů, koled a písní. Děti se osvědčily jako činoherci, zpěváci a hudebníci a představení se velmi líbilo. Soubor mladších dětí letos vystupoval se svou první větší pohádkou „O šípkové Růžence“. Veršovaný text méně známé úpravy M. Mašatové jsme s dětmi doplnili písničkami a hrou na hudební, rytmické a melodické nástroje. Na krajské loutkářské přehlídce v Hradci Králové byly děti porotou kladně hodnoceny za příjemný projev, dobrou úroveň řečového projevu a hudebnost. Soubor „Tak co?!“ nejstarších dětí, pracuje ve stejném složení - Šárka Pilařová (2. Ročník II. cyklu), Alena Popelková ( 6. Ročník I. cyklu), Kateřina Nevrlá (3. Ročník I. cyklu), Petra Hlubučková (5. Ročník I. cyklu) a Jan Nevrlý ( 6. Ročník I. cyklu) - již třetím rokem. Letos vystupoval s vlastní úpravou klasické pohádky „Naposled, aneb sůl nad zlato“ - toto představení postoupilo také na národní přehlídku Dětská scéna do Trutnova. Představení vznikalo v průběhu dvou let a je to autorské představení kolektivu. Druhým soutěžním představením byla úprava místní pověsti „Jan za chrta dán“. Text za přispění kolektivu připravila Alena Popelková, své první loutky - marionety vyřezával podle námětů kolektivu Jan Nevrlý. Za své první loutky získal na krajské loutkářské přehlídce v Hradci Králové cenu poroty, další cenu získal soubor za zpracování místní pověsti. Celé představení bylo ve velké konkurenci doporučeno do širšího výběru na národní přehlídku Loutkářská Chrudim. Romana Hlubučková

Soubor „My z L + L“ - pohádka „O Kašpárkovi“ (vystoupení v Jaroměři)

Soubor „Tak co!?“ (Jaroměř 2001)

Bylo to silnější než já... Letošní velmi chladný duben nelákal příliš ven do přírody, spíš naopak, vyhledávali jsme všichni teplo domova. Ne, že by doma bylo hezky, ale spousta z nás už jistě touží po sluníčku a po pobytu na čerstvém vzduchu. Všechno tohle splňuje i vodácký sport. Tak jako každoročně, i letos se VCS i široká vodácká veřejnost těšila na svůj velký den - otvírání Cidliny - a tím i zahájení vodácké sezóny na Chlumecku. Termín byl stanoven už dlouho dopředu, a tak jsme se vduchu jen modlili, aby počasí vyšlo. Ale celý týden předem tomu, že bude hezky, nic nena-

svědčovalo. Bylo mi to moc líto, ale rozumově jsem se snažila zdůvodnit si, že jsem cvok, abych se v těchto zimních teplotách nechala unášet proudem mrazivě studené Cidliny. Je sobota ráno - 21. dubna, probudím se podstatně dřív než jinou sobotu, a co nevidím, svítí slunce! Je sice chladno, ale přece jen nám to nedá a vyrážíme se alespoň podívat na náměstí, kde mají všichni vodáci i jejich příznivci sraz. Už z dálky vidím hemžení známých i mně zatím neznámých těl a právě nakládající se plavidla. Docházím na místo, všichni se zdravíme

a já mám po dlouhé zimě ve své duši jaro. Mám krásný pocit, že jsem mezi svými známými, které mám ráda a po kterých se mi celou zimu stýskalo. Nikdo z nich nevěří, že bych to vzdala a nejela - aspoň kousek. Nechávám se přemluvit - vlastně mě ani dlouho přemlouvat nemuseli. Za chvíli už je naše Cidlina odemčená obrovským klíčem a pozdravena vodáckým „AHOJ!“ A já zase prožívám ten překrásný pocit, tu chvíli štěstí a pohody, i když počasí skutečně ještě vodácké není. A už tew se těším, kolik hezkých zážitků a milých okamžiků nám vody různých řek letos přinesou. Vodáci a VCS - díky, že vás mám!!! Mgr. Milena Komárková

15

Zpráva o Tělovýchovné jednotě Sokol Chlumec nad Cidlinou 19. dubna se konala valná hromada TJ Sokol Chlumec nad Cidlinou. Jednotlivé oddíly byly zastoupeny zvolenými delegáty, jako hosté se zúčastnili starosta Chlumce n. C. Ing. Uchytil a starostka Orlické župy Sokola sestra Dítětová. Valná hromada potvrdila přechod TJ Chlumec n. C. od ČSTV do organizace Sokola, kterému předcházelo vrácení majetku Sokolu na základě soudního rozhodnutí po dlouholetém vleklém soudním sporu. Byla provedena volba nového sedmičlenného výboru ve složení Miroslav Deduch, Ing. Jiří Bučina, Ing. Zdeněk Šanda, Jo-

sef Stoklasa, Ing. Hana Matějů, Milada Mrkvičková, a Drahomíra Belancová. Rádi bychom touto cestou poděkovali odstupujícímu výboru TJ v čele s panem Josefem Kyceltem za dlouholetou obětavou práci. Novému výboru přejeme mnoho pracovních úspěchů a splnění vytčených cílů. Nyní bychom Vás informovali o záměrech naší další činnosti. Budeme se snažit udržet a rozšířit členskou základnu. Současně zastřešuje TJ Sokol Chlumec n. C. deset oddílů. Rádi přivítáme všechny zájemce o tělovýchovu a sport. Chceme se zaměřit zejména na děti a mládež. Další oblastí

Úspěchy chlumeckých judistů Byl jsem náhodou u toho, když se malý Jakub Rásl přišel dědovi pochlubit se zlatou medailí, kterou obdržel za 1. místo ve své věkové kategorii v mezinárodním judistickém klání, které se konalo v Chlumci n. C. Uvědomili jsme si, že judo je další sportovní odvětví, v němž se v Chlumci s mimořádným úspěchem uplatňuje činorodost a obětavost vynikajících sportovců orientovaná velmi užitečně na výchovu mládeže. S radostí konstatujeme, že o činnosti chlumeckých judistů jsou čtenáři pravidelně informováni. Požádali jsme proto i nyní pana Petra Černohorského, který stojí v čele judistického klubu, aby čtenářům poskytl pár základních informací o tomto sportu v našem městě. Zakladatel juda byl Džigoro Kano (1859 - 1938). Džigoro vypracoval nový systém bojového umění a vycházel z poznatků svých mistrů, kteří ho učili džiu-džitsu. Založil školu, kterou nazval Judo kodokan. Tímto názvem ho chtěl především pro veřejnost odlišit od tehdy neoblíbených metod džiu-džitsu, protože džiu-džitsu bylo často zneužíváno. Kladl důraz na výchovu svých cvičenců na jejich morální a intelektuální rozvoj. Určil pravidla, jak se chovat ke svému okolí a svému mistrovi. Džigora měl velký úspěch a mistři džiu-džitsu mu ho záviděli. Po velkých rozepřích se uskutečnilo takzvané utkání pravdy mezi těmito školami. Žáci Džigora Kana vyhráli 11 zápasů a jeden skončil nerozhodně. Tímto

16

se judo proslavilo a začalo se vyučovat i na jiných univerzitách. Do Chlumce přivedli judo manželé Zázvorkovi. V roce 1985 udělali první nábor, na který se přihlásilo asi 30 dětí. Velká část jich to po čase vzdala, protože zjistila, že naučit se bránit, není tak jednoduché, jak to vidí ve filmech, ale že je za tím mnoho odhodlání a sebekázně. Po několika letech manželé z našeho juda odešli, ale naštěstí se našel vždycky někdo z jejich svěřenců, kteří dokázali judo v Chlumci udržet. Postarali se o to Martin Junek, Pavel Buček, Majka Strapková, Radek Beran, Stanislav Suchánek, Ladislav Myška a za to jim děkujeme. Za těchto trenérů se nejezdilo skoro na žádné závody. Za prvé proto, že náš oddíl nebyl registrován a také proto, aby se děti dokázaly o sebe postarat a to bylo jejich hlavním cílem. V roce 1994 se ujal vedení našeho juda Petr Černohorský a Simona Kodrlová s úmyslem v tomto směru pokračovat. V roce 1995 zaregistroval Judo klub Chlumec n. C. do Českého svazu juda a jelo se na první závody. Na Mezinárodním turnaji v Jihlavě jsme získali první vítězství a tímto začala nová kapitola našeho juda. Začali jsme jezdit po závodech v celé republice a změnil se styl tréninku. Simonu vystřídal Pavel Tichý a Pavel Zima a vedou judo společně nadále s Petrem Černohorským. Musíme se zmínit o nastupující generaci nových trenérů - Pavel Novák a Jiří Tůma.

je zlepšení informovanosti široké veřejnosti o činnosti a výsledcích našich oddílů. Pokračovat ve vzájemné spolupráci s městem, školou a ostatními organizacemi. Pracovat na jejím rozvíjení. Dosáhnout, aby se Sokolovna v Chlumci n. C. stala centrem kulturního dění, které jí podle jejího umístění a velikosti náleží. Zde před námi leží asi nejtěžší úkol, a to sehnat finanční prostředky na její opravu a údržbu. Přejeme všem občanům našeho města hodně zdraví a rádi každého mezi námi přivítáme. Sportu zdar. Miroslav Deduch starosta TJ Sokol Chlumec n. C.

Úspěchy JK Chlumec n. C. Družstva Od roku 1997 se účastníme polabské ligy, rok 1997 a 1998 jsme obsadili 3. místo a v roce 1999 a 2000 místo druhé. Rok 2000 mezinárodní turnaj v Jihlavě 9. místo z klubů ze 6 států. Jednotlivci 1998 Pavel Lihan - Mezinárodní turnaj Wels Rakousko - 2. místo 1999 Jiří Tůma - Mistrovství republiky starších žáků - 5. místo Pavel Lihan - Mistrovství republiky starších žáků - 3. místo Mezinárodní turnaj Jihlava: mláwata: Pavel Fölkl - 1. místo Pavlína Riegerová - 1. místo Alexandra Kubánková - 2. místo Mistrovství republiky dorostenci Brno: Pavel Lihan - 5. místo Mezinárodní turnaj v Německu: Pavel Lihan - 1. místo Mezinárodní turnaj Wels Rakousko: Pavel Lihan - 3. místo Mezinárodní turnaj Wels Rakousko: Jiří Tůma - 3. místo 2000 Mezinárodní turnaj Veiden Německo: Pavel Lihan - 1. místo Mistrovství republiky dorostenců Mohelnice: Pavel Lihan - 3. místo

Mistrovství republiky mladších žáků Kroměříž: Pavel Fölkl - 2. místo Mezinárodní turnaj Jihlava: Miloš Steklý - 1. místo Luboš Fölkl - 2. místo Petr Hrubý - 2. místo

Pavel Lihan Martin Steklý

- 3. místo - 3. místo

Pavel Lihan se dostal do reprezentace ČR jako nejlepší ve váze do 50 kg. Od roku 1998 až do 2000 jsme se zúčast-

nili 75 soutěží a ze 455 možných jsme získali 291 medailí nebo jiných ocenění. Nesnažíme se ze svěřených dětí udělat jenom dobré sportovce, ale také dobré lidi. K.R.

Co nového na tenisových kurtech v roce 2001 Tenisová sezóna 2001 pro nás tenisty začala již 21. října 2000, kdy se uskutečnila valná hromada tenisového oddílu. Byl zvolen nový výbor a zároveň i delegáti na ustavující valnou hromadu TJ SOKOL Chlumec n. C. Byly stanoveny nové priority v práci oddílu. Hlavní důraz je opět kladen na práci s dětmi. Pro ten účel jsme rozšířili počet trenérů s licencí. K dnešnímu dni máme čtyři trenéry. Nyní probíhá tenisová přípravka dětí mimo oddíl tenisu pod vedením ing. Holoubka, talentované děti přebírá tenisový oddíl, konkrétně pan Čáslavský, k individuálnímu tréninku. Předpokládáme, že pro příští sezónu postavíme opět po letech družstvo dětí buw 4+2, nebo alespoň 2+1. Tenisový oddíl také každoročně pořádá turnaje jednotlivců, hlavním je Oblastní turnaj mužů. Podmínkou konání turnaje této třídy je mimo jiné i přítomnost rozhodčího s licencí. I to máme zajištěno z vlastních řad. K dnešnímu dni máme tři rozhodčí. Hlavní tíhu turnajů nese ing. Končický. Termín letošního turnaje je 25. - 27. 8. Samozřejmě zveme všechny příznivce dobrého tenisu.

Dalším vyvrcholením sportovní činnosti oddílu tenisu je společná akce s oddílem volejbalu - Chlumecké volejbalové léto. Letos se koná ve dnech 11. a 12. 8. I tentokrát přislíbila účast všechna extraligová družstva a lze očekávat skvělý volejbal. Samozřejmou součástí je i turnaj smíšených družstev 4 + 2 open a turnaj družstev mužů okresní či krajské úrovně. Důležitým závěrem valné hromady tenisového oddílu je pokusit se iniciovat výstavbu víceúčelové sportovní haly v Chlumci n. C. Tato iniciativa vznikla společně s oddíly volejbalu a basketbalu vzhledem k vyčerpaným možnostem stávajících krytých sportovních zařízení. Záměr byl schválen Zastupitelstvem města se zahájením v roce 2001. Nyní postupně doplňujeme konkrétní požadavky Radnice z hlediska majetkových poměrů, provozních nákladů, údržby apod. O dalším pokračování jednání Vás budeme pravidelně informovat. Závěrem mi dovolte pozvat Vás na tenisové kurty k aktivnímu sportovnímu vyžití. Mezi některými neinformovanými spoluobčany panuje názor, že tenis je sport pro „horních deset tisíc“

a že se jedná o uzavřenou společnost. Není to pravda. K pozvánce připojuji provozní dobu pro veřejnost a ceník. Provozní doba na tenisových kurtech je v období do 30. 6. následující: Pondělí až pátek od 16.00 Sobota a neděle od 9.00 - 12.00, odpoledne od 15.00 - zavírá se dle počasí a situace Provozní doba v období prázdnin tj. od 1. 7. do 31. 8. je následující: Pondělí až neděle od 9.00 - 12.00, odpoledne od 15.00 - zavírá se dle počasí a situace V případě špatného počasí jsou kurty uzavřeny Ceník Hosté platí 100,- Kč za jeden kurt a jednu hodinu hry. Předplatné na měsíc prázdnin pro děti 100,- Kč Předplatné na měsíc prázdnin pro dospělé 500,- Kč Celoroční předplatné 1.000,- Kč Ing. arch. Jiří Bučina předseda tenisového oddílu Tělocvičné Jednoty Sokol Chlumec nad Cidlinou

Trocha humoru „Tati, proč ten kohout tak brzo ráno kokrhá?“ „To máš tak, Pepíčku. Když se slepice probudí, tak už mu nedovolí otevřít zobák.“

„Já nejsem jako vy, paní Nováková, já nechodím po městě a nepomlouvám sousedy!“ „Vám se to mluví, paní Malá. Vy máte doma telefon!“

lumbus!“ Chlapec pokrčí rameny a jde si sednout. Profesor na něj křikne: „Člověče, proč odcházíte?!“ A student mu povídá: „Přece jste volal dalšího, pane profesore.“

„Konečně se, paní, ta sůva ze třetího patra přiznala, s kým toho kluka vlastně má...“ „Vážně?“ „No jo - tuhle povídala: Já bych na toho kluka sama nestačila, ještě že na něj platí pan učitel!“

Moje žena vede dvojí život: můj a svůj!

Sešly se tři přítelkyně. „Přiznala jsem se manželovi ke všemu!“ svěřila se jedna. „Obdivuji tvoji odvahu. Já bych to asi nedokázala,“ povídá druhá. „A já,“ řekne ta třetí, „obdivuji tvoji paměp.“ LV

Profesor zkouší mladého muže z historie. Mládenec neví vůbec nic. Profesor zoufale žádá: „Tak mi aspoň řekněte, kdo objevil Ameriku.“ Student nic. Profesor zalomí rukama a zvolá: „Ko-

17

Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou

Úspěšné „tažení“ chlumeckých modelářů V neděli 29. dubna 2001 se na hořickém letišti uskutečnila oblastní soutěž leteckých modelářů - žáků v kategoriích volně létajících modelů. Tato soutěž byla nominační pro účast na následném mistrovství ČR žáků, které se uskuteční na podzim v Prostějově. Každá oblast (nový kraj) může toto mistrovství ČR obeslat maximálně 8 žáky v jednotlivých kategoriích volně létajících modelů, kterých je celkem 5, z toho 4 kategorie kluzáků (liší se od sebe rozměrově a způsobem startu) a dále kategorie modelů s pohonem gumovým svazkem. Výše uvedené oblastní soutěže se též zúčastnila početně „malá“ 5 členná výprava chlumeckých žáků s doprovodem, která reprezentovala ZŠ a DDM Chlumec nad Cidlinou. Soutěže se zúčastnilo více jak 60 žáků a naši žáčci na ni vybojovali 3 postupová místa pro účast na mistrovství ČR (z celkového počtu 8 postupujících za celou oblast). Umístění našich žáků: Vít Horyna

1. místo v kategorii kluzáků A3 2. místo v kategorii kluzáků H 1. místo v kategorii modelů s gumovým pohonem P30

Michal Holan

2. místo v kategorii modelů s gumovým pohonem P30

Martin Kadlečík

2. místo v kategorii kluzáků A3 3. místo v kategorii modelů s gumovým pohonem P30

Pavlína Špičáková 4. místo v kategorii kluzáků A3 4. místo v kategorii modelů s gumovým pohonem P30 Petr Sehnal

9. místo v kategorii kluzáků H

Po vyhodnocení výsledků a dosažených výkonů v jednotlivých kategoriích, vyhodnotila nominační komise 8 reprezentantů oblasti, z nichž 3 jsou z Chlumce nad Cidlinou: Vít Horyna Michal Holan Martin Kadlečík

modely s gumovým pohonem P30 modely s gumovým pohonem P30 kluzáci A3

Poděkování patří také rodičům a dalším přátelům tohoto sportu, kteří pomohli při dopravě dětí i při organizaci vlastní soutěže - p. Holan, p. Kadlečík, p. ing. Holoubek, p. Midloch, p. Řeháčková, Michael Kvaček a Milan Toman. Dá se konstatovat, že naši modeláři dosáhli vynikajících výsledků. Ale co dál? Děti odrůstají a bohužel někteří nemají velký zájem soutěžit. Samozřejmě, problematika tohoto technického sportu je podstatně složitější než tomu je v jiných sportovních odvětvích - totiž sportovní nářadí - model - si musí každý nejprve postavit, seřídit na maximální výkon a potom také trénovat. Chlumecký DDM pro tuto odborně sportovní činnost vytvořil takové podmínky, o kterých se dětem v jiných městech jenom zdá - dílnu vybavenou běžným modelářským materiálem a hlavně začínající modeláře vede odborně zdatný modelářský instruktor, který je schopen přivést modeláře poměrně rychle na „výsluní“ modelářského nebe v kategoriích volně létajících modelů. Milé děti, pokud máte zájem se seznámit s touto činností, přijwte mezi nás a budete vítáni. Na Váš příchod jsme připraveni a umožníme Vám postavení kvalitních modelů s minimální časovou náročností. V novém školním roce budeme opět přijímat děvčata a chlapce od 9 let, kteří mají zájem něco dokázat a navázat tak na celou řadu úspěchů chlumeckých žáků - modelářů. Připomeňme si 7 získaných žákovských titulů Mistrů ČR, několik pěkných 2. a 3. míst a další vítězství v nižších soutěžích. Ing. Antonín Šimerda vedoucí modelářského kroužku

Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou

NABÍDKA !!! DDM hledá chlapce nebo dívku starší 16ti let, kteří by se chtěli zúčastnit letního všeobecného tábora jako

pomocný kuchař (práce je finančně ohodnocena). Tábor proběhne v termínu od 2. 7. do 14. 7. 2001 v chatové osadě TřebihošL u Dvora Králové. Zájemci se mohou hlásit v DDM, # 595 357.

18

Čarodějnice v Podzámčí Jarní měsíce, které však byly zpočátku jarní jen podle kalendáře, jsme naplnili nejrůznějšími aktivitami. Mentálně retardovaná děvčata se těšila z výletu na hory a do Opočna, kde ústav sociální péče uspořádal ples. Celý týden byla s doprovodem na rehabilitačním pobytu v Mariánských Lázních. Také Pomlázková zábava v ÚSP Chotělice se organizátorům velmi zdařila, nebop holky a kluci se moc neradi loučili.Seniorům zkrátil volné odpoledne Ing. arch. Jan Zima se svojí přednáškou s diapozitivy na téma Holandsko. Také Dr. Hrabětová z Polabského muzea v Poděbradech připravila velmi poučnou přednášku „Velikonoce v lidové tradici“. Dva dny byly věnovány poslednímu kolu Ligy seniorů a Ligy mentálně postižených v kuželkách a šipkách. Duben byl ve znamení velikonočních svátků. Domov byl vyzdoben kraslicemi a výrobky z Klubu ručních prací.

Těch několik málo mužů, kteří v domově pracují, pak měli mnoho práce, než obešli celý dům a vyšlehali všechny ženské. Hned po svátcích jsme oslavili čtvrté výročí otevření domova. Obyvatelé i zaměstnanci se sešli ke společnému posezení, nechyběl přípitek a ovocné poháry. Kdo náš domov zná, ten ví, že se máme čím pochlubit. Poskytujeme péči nejen trvale bydlícím seniorům v průměrném věku 83 let, ale i stovce klientů v terénu. Soustavně investujeme do nákupu nových přístrojů, vzděláváme zaměstnance i klienty, zdokonalujeme aktivizační programy, rozvíjíme spolupráci mezi domovy a ústavy sociální péče v rámci regionu i republiky. V současné době se účastníme nizozemsko-českého projektu „Péče v kvalitě“, který směřuje k dalšímu zlepšení péče o seniory. V posledním dubnovém týdnu přiletěla do domova čarodějnice, vlastním

povoláním místní sociální pracovnice. Pomohla sestřičkám roznést svačinku - koláč Baby Jagy, který nebyl upečen z hadích ocásků a pavoučích nožiček, jak čarodějnice tvrdila,ale byly to výborné oříškové řezy z domácí kuchyně. A jelikož byl poprvé krásný slunečný den, všichni zájemci o zdobení májky a opékání buřtů se sešli venku na zahradě. Tak se stalo, že neunikl naší pozornosti okolojdoucí pan hrabě Norbert Kinský. Pan hrabě a jeho sestra přijali naše pozvání na pivo, buřty a „kus řeči“. Z náhodného setkání byla příjemná beseda o starých časech. Těšíme se na další setkání, které pan hrabě při odchodu slíbil. Závěrem děkujeme Mateřské škole v Poděbradově ulici za překrásné vystoupení ke Dni matek. Za sponzorování děkujeme: panu Josefu Diviškovi Reklamní agentuře Studio Resi Daniela Lusková sociální pracovnice

Nové Město 30. 4. 2001

Odlet čarodějnic Dne 30. 4. 2001 se naše obec zbavila všech čarodějnic, které se zde ukrývaly. Všechny byly vylákány slibem, že si budou moci ulovit nějakého mužského a také si s ním minimálně zatancovat. Dle pozvánky se všechny sešly v 18.15 u stanice LPG (to asi, kdyby náhodou, že by to byl velmi rychlý let a ty moderněji zařízené, aby si mohly natankovat). Slíbená hudba jela v čele na vozíku a za ní se nakrucovaly všechny místní čarodějnice. V závěsu jel vůz, který sbíral všechny čarodějnice bez příslušných řidičských

průkazů a také civilisty, kteří bránili zdárnému odletu. Čarodějnice zde měly možnost za nakoupení pohonných látek řidičský průkaz získat. Civilisté si také přišli na své, na několika místech hudba zastavila a čarodějnice se je snažily utancovat (máme v obci zdatné muže, vydrželi všechno). Po příchodu k ohni byla nastartována košpata a následoval odlet směrem k „Čertově brázdě“. Čarodějnice, které měly košpata nepojízdná a musel je vůz dovézt za hasičskou zbrojnici, se ještě z posledních sil snažily udržet v naší obci. Leč s blížící se půlnocí jejich život byl ukončen. Vaše kuře

Letecký prùkaz èarodìjnice ZUBEJDA VELKOHRBÁ ........................................................ Jméno

NM 11 - 11 1 ................................................................. SPZ koštìte a poèet míst k sezení

TYP: Rejžák • Bøíza • Smeták • DeLuxe Palivo: RUM • Fernet • Vodka • Limet ✔ ...........................................................

Letu zdar!

doplò

................................ Kontroloval

19

Jak se vraždí hodnoty? Města mají svou cenu a přitažlivost podle toho, do jaké míry dokážou uchovávat svůj svéráz, svou jedinečnost, to, čím jsou nebo mohou být pro návštěvníky odjinud zajímavé a pozoruhodné. Je smutné uvědomovat si, jak se Chlumec již drahně let úzkoprse zbavuje hodnot, které by stály za zhlédnutí. Představme si, že bychom mohli dnes návštěvníkům města nabídnout prohlídku starého hradu s hodnotnou historickou expozicí. Místo toho máme činžáky. Nic proti činžákům, ale ty mohly stát jinde. Zámeček Zapeč býval pohledným sídlem. Škoda pro město, že nebyl zachován jeho původní vzhled. Zbořit Klicperův rodný dům byl přímo kulturní zločin. Zajewte se podívat do Miletína, jaké pozornosti se těší rodný dům K. J. Erbena! Mohli jsme se takovou pamětihodností chlubit taky. Na jejím místě stojí poměrně moderní, ale rozhodně tuctový, nezajímavý činžák. Zaplapbůh, že osvícené rozhodnutí vedlo k uchování a poměrně citlivé adaptaci Majorátu. Zato most byl pod záminkou modernizace vzhledově pokažen. Velkému neštěstí jsme unikli tím, že nebyl realizován plán na zboření jižní strany náměstí, kde měly být namísto dnešních rázovitých maloměstských domků

postaveny konfekční paneláky, které by už dnes byly stejně ukoptěné jako na všech sídlištích. Takto si při individuální renovaci fasád město ponechává svou duši. Kozelkova vila, o níž je řeč na jiném místě, začíná být hrůzostrašným příkladem toho, jak stavba, která by mohla být perlou města, ohavně pustne, až nakonec někdo pojme spásonosnou myšlenku, že se měla zbořit. Místo ní se pak postaví něco nového, ale rozhodně fádního, nezajímavého. Takhle to málem dopadlo s Loretou, která je jednou z nemnoha zbylých chlumeckých pamětihodností a mnoho nechybělo, aby převážily hlasy, že je škoda peněz na její obnovu. Zbavovat se pamětihodností je nejjistější způsob, jak proměnit město v nudné a návštěvníkům lhostejné sídliště, obyčejný zapadákov. Zvlášp otřesně se mi toto nebezpečí připomnělo, když jsem jel nedávno kolem bývalé štítské myslivny, kdysi velmi pohledné, stylové stavby, která měla nenahraditelnou atmosféru pravidelných návštěv básníka Antonína Sovy. Někdo naprosto necitlivě rozhodl namísto vybudování Sovova památníku s malým muzeem, které by mohlo být lákavým cílem výletů, stavbu jednoduše zbořit a nahradit ji strašlivou,

Z historie chlumeckých domů Dům čp. 1/I. MAJORÁT Východní část chlumeckého náměstí uzavírá barokní patrová budova zvaná „Majorát“. Byla postavena pro účely masných krámů roku 1683 na náklad hraběcí vrchnosti. Stavba, nacházející se na pravém břehu Cidliny, měla velmi složité zakládání. Prováděl je mistr Kašpar „baumaistr“ a soused města Hradce Králové. Domníváme se, že nástavba patra této budovy pochází z počátku 18. století za hraběte Norberta Kinského. Střecha byla zakončena vysokou ozdobnou římsou a empírovými štíty. V přízemí byly zaklenuté místnosti a mluví se i o podsíních při severní a západní straně budovy. Na počát-

20

ku 19. století bylo podloubí zazděno a obydleno a ani po masných krámech nebylo památky. V zadní části budovy na jihovýchodní straně k řece se nachází klenutá kobka, která v březnu roku 1775 posloužila k přechodnému uvěznění selských vzbouřenců, kteří byli později převedeni do zámecké jízdárny. Na počátku 19. století obýval horní podlaží budovy Karel Ferdinand baron z Puteani, původem Ital, s manželkou a třemi dětmi. Byl švagrem hraběte Leopolda, jemuž jako plnomocník spravoval chlumecké svěřenectví. Po smrti Leopolda roku 1831 se stal poručníkem i jeho dětí. Přesídlil proto na

dokonale nevkusnou zděnou krabicí a opodál postavit se stejným nevkusem a naprostým nedostatkem smyslu pro sladění stavby s okolní přírodou rekreační zařízení Chárovna. Toto by se dalo demonstrovat jako exemplární příklad, jak se přímo vraždí pamětihodnosti. Se sklíčenými pocity míjím v ulici Boženy Němcové objekty někdejšího panského domu, který pamatuje selskou rebelii, bývalé sídlo okresního soudu. Opadává omítka, obnažuje se zdivo. Komplex je zakončen stavením, které bylo bydlištěm sládka Daňka. Je opatřeno pamětní deskou připomínající pobyt Boženy Němcové. Vnější vzhled stavby je alarmující. Cedule v okně Stavba povolena vzbuzuje naději, ale zároveň obavu, jestli autora projektu renovace nenapadlo oblíbeným modernizačním způsobem otlouci všechny výstupky na fasádě, instalovat umělohmotná okna s rozčtvercovanými skly a upravit vzhled budovy tak, že by ji nebohý pan Daněk ani Božena Němcová nepoznali. Mimochodem: Pod Kozelkovou vilou je nádherný starý domek, skoro by se dalo říci chalupa, s krásným vyřezávaným dřevěným štítem. Podle mě by bylo krásné tento objekt vykoupit, obezřetně renovovat a využít k muzejním nebo jiným kulturním účelům. Bojím se, že se spíše dočkáme demolice. K. Richter

zámek a když převzal roku 1835 svěřenectví mladý Oktavián, Puteani Chlumec opustil natrvalo. První poschodí po něm obydlil Jakub Kober, vrchnostenský rodinný lékař, v té době již 66 letý na odpočinku. Nový držitel panství Oktavián Kinský měl za osobního lékaře Adolfa Golla. V té době se nastěhoval do Majorátu jeho syn Jan Eduard, vysloužilý hejtman. Ten se jako 34 letý oženil roku 1825 se šlechtičkou Vilemínou Moraguin, 19 letou dcerou po anglickém majorovi Petru Teodoru Moraguin, jejíž matka, vdova (rozená ze Senon ve Francii), byla vychovatelkou dětí hraběte Leopolda. Jan Edvard Kober získal „držení“ hlavního skladu tabáku a kolků pro rozsáhlý obvod. Byl zvolen také několikrát purkmistrem města a ředitelem místního ostrostřeleckého sboru. Jeho otec, vrchnostenský lékař Jakub Kober, zemřel jako 71 letý v roce 1836. Jan Jakub Kober přežil svoji dobu, které oddaně sloužil a která se vyznačo-

vala feudálním vlivem na veřejné věci. Zemřel jako 78 letý v roce 1868. Bylo to v době velkých změn, s nimiž se už nemohl smířit. Pro vojenskou kariéru vychoval svého syna Quida, který získal predikát „svobodného pána“ a postavení generála infanterie s mnoha řády a tituly. Zemřel na odpočinku ve Vídni roku 1910 v 82 letech. V budově Majorátu se nájemníci střídali jak v patře, kde bydleli panští úředníci, tak i v přízemí. Po roce 1818 se zde připomíná první chlumecký apatykář Jan Maxmilián Kráčmer. V letech šedesátých zde bydlí Alois Pokorný, přednosta Okresního úřadu. V přízemí bydlela rodina zámeckého puškaře Smetáčka, jehož dcera byla první industriální učitelkou na chlumecké škole. Provdala se jako 35 letá za učitele Josefa Fialu z Hlavečníka. V poschodí byl též umístěn první chlumecký telegraf (1846), než byl sloučen s poštou. Přechodně zde bydleli i lékaři Dr. Viniklář a Dr. Šnopl. Při severní straně v přízemí bydlel a vzadu na dvoře měl dílnu zámečnický mistr František Sokolář, rodem z Veliše. V patře po rodině Kobrově bydlel panský porybný Jan Bdrníček, zep Vaníčka, hospodského z čp. 16 na náměstí. Po něm tu ještě bydlel panský administrátor František Mazanec, jehož dcera se po jeho smrti roku 1894 provdala ve svých 19 letech za okres-

foto Ant. Fibigr

ního lékaře v Praze, třicetiletého Františka Hlineckého, který se později usadil ve městě. Od roku 1898 bydlel v Majorátu přednosta okresního soudu Dr. Viktor Suske až do své penze v roce 1904. Roku 1902 otevřel v domě první chlumeckou knihtiskárnu novobydžovský rodák Václav Klemens. Později zde vznikla první hudební škola ve městě, vedená jeho manželkou Jóžou Klemensovou. Hudební tradice této rodiny rozvíjí dále jejich vnuk Mario Klemens, který působí v současné době jako

dirigent v rozhlase a televizi. Po uzavření tiskárny v roce 1948 slouží budova bytovým účelům. Kromě toho zřídila chlumecká Osvětová beseda v přízemí hudební kurzy. V těchto místnostech je dnes umístěna část učeben Lidové školy umění v Chlumci nad Cidlinou a ve výhledu se počítá s tím, že celé budova, které je památkově chráněna, bude sloužit výhradně této škole umění.

Co nového na knižních pultech

ha se upírá jediným směrem. Krutě se pomstí Collierovi prostřednictvím jeho sedmnáctileté dcery. Autor tohoto románu je v současné době nejčtenějším autorem thrillerů americké tvrdé školy. A ještě něco málo z hudební produkce. Po skvělých projektech V penzionu svět a Citová investice přicházejí textař Michal Horáček a hudební skladatel Petr Hapka se třetím CD Mohlo by tu být i líp, které rozhodně nezaostává za předešlými dvěma. I řada hostů (Hana Hegerová, Magdalena Kožená, Lucie Bílá, Jana Kirschner, Jan Spálený, Jarda Svoboda a samozřejmě Petr Hapka) zaručuje příjemný zážitek. A pro příznivce tvrdší české muziky doporučujeme nové CD skupiny Arakain s názvem Forrest Gump. K tomu není co dodávat. Přejeme vám příjemné prožití posledního školního měsíce a těšíme se spolu s vámi na prázdniny, dovolené a léto. K. Miffková

Po kratší odmlce vám opět přinášíme žhavé novinky z literární a tentokrát i něco málo z hudební tvorby. Paulo Coelho - Ďábel a slečna Chantal. V zapadlé horské vsi se znenadání objeví záhadný cizinec a tajně a ukrývá v lese zlatý poklad. Patří to k jeho promyšlenému plánu: formou wábelského pokušení se chce dobrat podstaty lidské přirozenosti - je dobrá nebo zlá? Důležitou roli v kruté hře má mladá servírka Chantal, která ve své blízkosti cítí přítomnost wábla i anděla. Ty čtenáře, kteří si oblíbili jeho předešlá díla, např. Alchymista nebo Veronika se rozhodla zemřít, nová kniha jistě potěší a navíc s sebou přináší čtenářskou soutěž Vyhraj cestu do Ria de Janeira s knihou Paula Coelha - první cena je týdenní pobyt v Riu de Janeiru a setkání s autorem.

Ruth Rendellová - Kdo si počká: psychologická detektivka z aristokratického prostředí. Příběh Patricka Selbyho, kterého snad každý v okolí měl důvod nenávidět. Jeho žena udělá vstřícné gesto a pozve všechny na svůj narozeninový večírek. Druhý den je Patrick nalezen mrtev. Vše nasvědčuje na selhání srdce. Ale může být selhání srdce skutečně způsobeno nepatrným vosím bodnutím? Jeffery Deaver - Katedrála hrůzy: Tate Collier patřil před lety k nejrespektovanějším žalobcům ve státě. Nyní je z něj rozvedený gentleman, který obhospodařuje farmu a snaží se zapomenout na minulost. Aaron Mathews měl před sebou kariéru klinického psychologa, ale rozhodl se využít svůj talent k dosažení morbidnějších cílů než je léčba pacientů. Veškerá jeho sna-

Josef Hartman duben 1986

21

Lékárna informuje

Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT

Zdravé osvěžení

Mléčné koktejly s ovocem Mléko, jogurt či podmáslí jsou samy o sobě velmi dobré. Přidáme-li však do nich čerstvé ovoce, získáme výborné lahůdky. Podle našich receptů rychle připravíte nápoje bohaté na vitaminy a minerální látky. Exotický koktejl Na čtyři sklenice potřebujeme: 1 mango, 300 ml podmáslí, 200 ml pomerančové šYávy, 100 ml šYávy z rakytníku, 2 čajové lžičky cukru nebo medu. Příprava: 1. Mango umyjeme a oloupeme, dužinu zbavíme pecky a podélně odkrojíme 4 plátky na zdobení. 2. Zbytek manga nakrájíme na kostičky a spolu s podmáslím, pomerančovou a rakytníkovou špávou dobře rozmixujeme. Koktejl dochutíme cukrem nebo medem. 3. Hotový koktejl rozdělíme do čtyř sklenic a ozdobíme plátky manga. Jedna sklenice obsahuje 120 kilokalorií, 3 g bílkovin, 1 g tuků a 23 g sacharidů.

Banánový koktejl s rakytníkem Na čtyři sklenice potřebujeme: 1 středně velký banán, 1 citron, 500 ml kefíru, 100 ml minerálky, 100 ml rakytníkové šYávy, čerstvou mátu. Příprava: 1. Z citronu vymačkáme špávu. Banán oloupeme. 2. Banán rozmixujeme s citronovou špávou, promícháme s minerálkou, kefírem a rakytníkovou špávou. 3. Nápoj rozdělíme do čtyř sklenic, ozdobíme čerstvou mátou. Doporučujeme podávat koktejl dobře vychlazený. Jedna sklenice obsahuje 117 kilokalorií, 5 g bílkovin, 5 g tuků a 14 g sacharidů.

Jahodový koktejl Na čtyři sklenice potřebujeme: 250 g jahod, 50 ml pomerančové šYávy, 1 vanilkový lusk, 600 ml odtučněného mléka, 2 čajové lžičky cukru nebo medu. Příprava: 1. Vanilkový lusk podélně rozkrojíme a dřeň vyškrabeme.

22

2. Jahody přebereme a opatrně omyjeme. Čtyři plody dáme stranou. Zbytek zbavíme stopek a nahrubo nakrájíme. 3. Kousky jahod rozmixujeme s vanilkou a pomerančovou špávou. Rozmícháme s mlékem a dochutíme cukrem nebo medem. 4. Nápoj rozdělíme do čtyř sklenic a ozdobíme zbylými plody. Sklenice obsahuje 113 kilokalorií, 5 g bílkovin, 2 g tuků a 16 g sacharidů.

Banánovo-třešňový koktejl Na čtyři sklenice potřebujeme: 1 středně velký banán, 1 citron, 1 vanilkový lusk, 200 g třešní zbavených pecek, 600 ml odtučněného mléka, 2 čajové lžičky cukru nebo medu. Příprava: 1. Vanilkový lusk podélně rozkrojíme a dřeň vyškrabeme. 2. Z citronu vymačkáme špávu. Banán oloupeme. 3. Banán a třešně umixujeme spolu s vanilkou a citronovou špávou. Smícháme s mlékem a ochutíme cukrem nebo medem. 4. Rozdělíme do čtyř sklenic a podáváme vychlazené. Jedna sklenice obsahuje 146 kilokalorií, 6 g bílkovin, 2 g tuků a 26 g sacharidů.

Citronový koktejl s avokádem Na čtyři sklenice potřebujeme: 1 avokádo, 1 chemicky neošetřený citron, 600 ml podmáslí, 1 limetku, čerstvou mátu. Příprava: 1. Chemicky neošetřený citron opláchneme vařící vodou, slupku nastrouháme a špávu vymačkáme. 2. Avokádo oloupeme a zbavíme jádra. Dužinu nahrubo pokrájíme a rozmixujeme spolu s citronovou špávou a nastrouhanou slupkou. Vše pak rozmícháme s podmáslím.

3. Nápoj rozdělíme do čtyř sklenic a ozdobíme limetkou a čerstvou mátou. Podáváme vychlazené. Jedna sklenice obsahuje: 191 kilokalorií, 6 g bílkovin, 15 g tuků a 8 g sacharidů.

Malinový jogurtový koktejl Na čtyři sklenice potřebujeme: 300 g čerstvých nebo mražených malin, 1 vanilkový lusk, 200 g odtučněného bílého jogurtu, 400 ml odtučněného mléka, 2 čajové lžičky cukru nebo medu. Příprava: 1. Vanilkový lusk podélně rozkrojíme a dřeň vyškrabeme. 2. Čerstvé nebo rozmražené maliny rozmixujeme s vanilkou. Rozmícháme s mlékem a jogurtem. Cukrem nebo medem dochutíme. 3. Nápoj rozdělíme do čtyř sklenic. Podáváme vychlazené, ne však přechlazené. Jedna sklenice obsahuje 109 kilokalorií, 6 g bílkovin, 2 g tuků a 16 g sacharidů.

Vanilkovo-banánový koktejl Na čtyři sklenice potřebujeme: 1 velký banán, 1 citron, 1/2 litru odtučněného mléka, 200 g vanilkové zmrzliny, 2 jahody na ozdobení. Příprava: 1. Z citronu vymačkáme špávu. Banán oloupeme. 2. Citronovou špávu spolu s banánem dobře rozmixujeme. Mléko promícháme s vanilkovou zmrzlinou. 3. Nápoj rozdělíme do čtyř koktejlových sklenic. 4. Jahody omyjeme, osušíme, podélně rozpůlíme a nakrojíme tak, abychom je mohli nasadit na okraj sklenice. Jedna sklenice obsahuje 179 kilokalorií, 6 g bílkovin, 6 g tuků a 24 g sacharidů.

NAŠE ZDRAVÍ Přípravky k zevnímu použití V minulém čísle jsme si probrali bylinné přípravky k zevnímu použití tuhé konzistence, dnes se zaměříme na přípravky tekuté. Oleje - při tomto způsobu konzervace léčivých rostlin používáme oleje za studena lisované, tzv. panenské. Nejznámější je nádherně červeně zbarvený olej třezalkový - svatojánský. Bylinné oleje lze vyrobit ze šalvěje, bazalky, měsíčku. Postup přípravy: byliny nakrájíme a zalijeme olejem tak, aby byly rostliny zcela ponořeny. Láhev postavíme na 3 týdny na slunce a každý den protřepeme. Scedíme přes nekovové sítko. Oleje používáme na mazání popálenin, jizev, suché, popraskané kůže. Octy - kyselina octová výborně udrží zejména prchavé silice. Proto se do octa nakládají zejména estragon, kopr i jeho semena, bazalka, meduňka. Tyto octy najdou uplatnění hlavně v kuchyni. Je však velmi vhodné přidávat lžíci tohoto octa na mytí nohou pro toho, kdo trpí na plísně mezi prsty.

Tinktury - jsou léčivé látky konzervované v alkoholu. Základem může být čistý líh nebo různé lihoviny (vodka, žitná, ...), domácí kvašená bylinná vína, nebo révové či ovocné víno. Tyto výluhy se používají hlavně jako mazání nebo se ředí ke kloktání. Další léčivá rostlina, se kterou se v naší přírodě běžně potkáte, je HEŘMÁNEK PRAVÝ - Matricaria chamomila. S jemnou vůní heřmánku si většinou vybavíme dětská léta, kdy nám maminky a babičky vařily čaj z této bylinky a odvarem pečovaly o různé bolístky. Již od dob starého Egypta patří heřmánek mezi nejznámější léčivé rostliny s opravdu universálními účinky, a proto je široce využíván v mnoha léčivých přípravcích a v kosmetice. Heřmánek patří mezi nejvíce probádané drogy, nebop se stal předmětem velkoplošného pěstování a průmyslového zpracování. Vyznačuje

se vzpřímenou, rozvětvenou lodyhou s vonnými květovými úbory, jejich lůžko je na rozdíl od planého rmenu kuželovitě vyklenuté a duté. Sbírá se květ bez stopek za suchého počasí 3 - 5 den po rozvinutí. Suší se v tenkých vrstvách bez obracení, jinak se květ drolí. Zevně se využívá na obklady na špatně se hojící rány, na hemeroidy, při ošetřování spálenin (heřmánkový olej) brání tvoření jizev. Droga obsahuje látky, které mají protizánětlivý, dezinfekční účinek, uvolňuje křeče, zvyšuje pocení. Proto se používá při střevních a žaludečních potížích, při průjmech, zánětech močových cest a je součástí čajů k podpoře pocení při horečkách a nemocech z nachlazení. Je však třeba mít na zřeteli, že při delším vyluhování se do čaje uvolňují jemné, dráždivé chloupky a zvyšuje se podíl alergických složek, a proto se jinak obvyklá doba vyluhování zkracuje na 5 i méně minut. Rovněž by se heřmánek neměl převářet, ale pauze spařovat. Výrobci kosmetiky heřmánek používají do zklidňujících a regeneračních krémů. Používá se i ve vlasové kosmetice, např. šampóny, vlasové vody proti tvorbě lupů a mazotoku. Jana Luňáková

Dieta ke snížení hladin tuků v krvi (upraveno podle doporučení Evropské společnosti pro arteriosklerózu) Doporučené potraviny TUKY

Celkovou spotřebu tuků snížit

RYBY

Všechny ryby grilované, vařené v páře, uzené. Odstranit tučnou kůži. Vhodné jsou zejména treska, filé, okoun, štika, pstruh Krůta, kuře, telecí, králík, zvěřina, mladé jehněčí

MASO

POLÉVKY

Netučný vývar, zeleninové polévky

MLÉČNÉ VÝROBKY

Netučné podmáslí, acidofilní mléko, kefír, biokys, netučný tvaroh, sýry s velmi nízkým obsahem tuku, jogurt s nízkým obsahem tuku (do 1,5 %), vaječný bílek

Potraviny v omezeném množství

dokončení

Nevhodné potraviny

1. Nenasycené rostlinné oleje - slunečnicový, kukuřičný, sojový 2. Monosaturované oleje - olivový, řepkový 3. Margaríny odvozené z těchto olejů Ryby smažené v doporučovaném oleji

Máslo, sádlo, lůj, vypečený tuk, palmový olej, kokosový olej, ztužené margaríny, hydrogenované tuky

Zcela libové hovězí, libová šunka, moravské uzené, skopové bez loje (1 - 2x týdně), drůbeží uzeniny

Kachna, husa, tučné vepřové, vnitřnosti, viditelný tuk na mase a uzeninách, párky, salámy, mletá masa, paštiky, kůže z drůbeže Tučné polévky, polévky zahušVované jíškou nebo smetanou Plnotučné mléko, sušené a kondenzované mléko, smetana, šlehačka, smetanové jogurty, sýry nad 40 % tuku v sušině (např. smetanové sýry, Ementál, Primátor)

Polotučné mléko do 2 % tuku, sýry se sníženým obsahem tuku (do 30 % tuku v sušině, např. Hit, Eidam, Atlet, Orion, Fit, BlaVácké zlato), 2 celá vejce za týden pouze k přípravě pokrmů

Jikry a mlíčí, ryby smažené v nevhodném oleji nebo tuku

23

Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Minule jsme vyprávění o setkání polského a českého vojska u Lučic (do něhož nám tiskařský šotek podsunul do letopočtu 1110 místo druhé jedničky nulu) zakončili zpochybněním domněnky, že Chlumec, jelikož se o něm Kosmova kronika líčící tuto událost nezmiňuje, ještě neexistoval. Samozřejmě, že tu ještě nestálo město, ale je velmi pravděpodobné, dokonce lze mít skoro za jisté, že na chlumu, kde byl v 18. století zbudován zámek Kinských, stála od nepaměti dřevěná vladycká tvrz (na jejíž pozůstatky se narazilo při stavbě zámku). Ta tvrz měla svou funkci jako strážní stanoviště - nad obydleným údolím Cidliny při cestě z Prahy na dnešní Hradec Králové. Patrně už nesla název Chlumec. Setkání vojsk se odehrávalo na čáře řeky Cidliny v bezprostřední blízkosti Lučic, takže kronikář neměl potřebu zmiňovat se o vzdálenějším okolí. Na chlumecké tvrzi nebo kolem ní lze předpokládat nějaká obydlí zemědělského a zbrojného lidu, možná i krčmu pro obsloužení kupců a pocestných. Až do dnešních dnů nebyla bohužel příležitost uvedené předpoklady ověřit archeologickým výzkumem. První písemné zmínky o Chlumci pocházejí z roku 1235, kdy se v několika přemyslovských listinách jako jeden ze svědků uvádí jistý Zdeslav z Chlumce. Místní jméno Chlumec se nachází i v jiných listinách v různě zkomolené podobě, Hulmez, Hilmez či Hlumech. To neznamená, že pan Zdeslav byl první, kdo zbudoval v daném místě hradiště či tvrz, a že by tu nemohlo něco takového stát celá staletí předtím, aniž o tom byla pořízena jakákoli písemná zpráva, nebo dokonce ještě dříve, než se vůbec ujalo užívání písma. Zdeslav sídlící v roce 1235 a bůhvíjak dlouho předtím a po kom na chlumecké tvrzi, byl zakladatelem široce rozvětveného rodu Šternberků. Počátkem čtyřicátých let 13. století postavil hrad Šternberk a místo z Chlumce se začal podpisovat ze Šternberka. Měl čtyři syny, Alberta, Beneše, Jaroslava a Zdeslava, kteří se rozdělili na větev českou a moravskou. Česká větev se členila na holickou a konopišpskou. Chlumecká tvrz připadla Holickým ze Šternberka. V době, kdy se objevují písemné zprávy o Zdeslavovi z Chlumce, byl již pět let po smrti velký český král Přemysl Otakar I., který po sobě zanechal velké státnické dílo. Vrátil českému stá-

24

tu mocenský lesk a přičinil se o jeho vzestup a blahobyt. On to také byl, kdo dal v dobrém úmyslu, netuše, jaké problémy z toho jednou vzejdou, podnět k hromadné německé kolonizaci, která se stala osudným předělem v dějinách českého národa. Po Přemyslu Otakarovi I. usedl na trůn jeho pětadvacetiletý syn Václav I. Tomu však znatelně chyběla otcova vitalita, prozíravost, velkorysost, mužná síla, obratnost i odvaha. Od dětství byl neduživý neurotik. Jako kojence ho před chřadnutím zachránily jen zdravě vyvinuté prsy kojné z lidu, která pak za odměnu dostala vesnici nazvanou Mlíkojedy. Před vladařskými povinnostmi dával přednost dvorským radovánkám. Miloval pohodlí a přepych. Marnotratně hostil a obdarovával kdekoho. Rád vídal kolem sebe německé básníky, minnesängry, kteří mu o překot lichotili opěvováním jeho královských ctností. Reinmar von Zwetter, Mistr Sigeher, Fridrich von Sunburg, ti všichni si udělali zlatý důl z králova štědrého mecenášství. Král se zhlédl v rozmařilém životě bohatých německých velmožů. Královna Kunhuta, vychovaná na štaufském královském dvoře, ho v tom podporovala. S vervou pěstoval všechno německé, jazyk, módu, rytířské mravy, ale i obžerné hostiny a pitky spojené s přednášením básní a zpěvem za doprovodu hudby. Pořádal i velkolepé rytířské turnaje, spojené s všemožnými zábavami. Vášnivě se oddával lovu. Svou zálibu dokonce zaplatil ztrátou oka, když při divoké štvanici v lese narazil okem na větev stromu. Za jeho vlády zesílila německá kolonizace. Podporoval německou výstavbu měst a nešetřil přitom privilegii pro kolonisty. I čeští šlechtici ve snaze připodobňovat se králi a držet krok s vývojem napodobovali životní styl německých feudálů a dodržovaly zásady rytířství a snaživě poněmčovali svá jména i názvy svých sídel. Tak se v záznamech objevují Rosenberkové, pánové z Riesenburgu, Lichtenberkové a také naši Šternberkové. V době Václavovy vlády se od východu přivalila pohroma, jakou Evropa nezažila už celá staletí. Mongolové. Rusové je nazvali Tatary, jménem odvozeným od slova tartarus, což znamená peklo. Pod krutou vládou třetího z Čingischánových synů Ogodaje vytvořili vytvořili obrovskou říši, která sahala od břehů Tichého oceánu až

k hranicím Polska. V dubnu 1241 jejich hbité jezdecké houfy vpadly do Slezska. Václavův švagr slezský vévoda Jindřich Pobožný byl zaskočen u Lehnice jejich přesilou a v krvavé řeži bylo jeho vojsko rozdrceno. Král Václav I. kvapně vytrhl s vojskem vévodovi na pomoc, dorazil však na bojiště až po bitvě. Pole bylo široko daleko poseto mrtvolami. Mezi oloupenými a zohavenými těly padlých Slezanů objevili čeští bojovníci i mrtvé tělo vévody, jemuž Mongolové uřízli hlavu jako svou válečnou trofej. Hloučky mongolských nájezdníků křižovaly krajinu a bleskovými přepady nechráněných vesnic šířily hrůzu, která dolehla i na Chlumecko. Nemilosrdně loupily a vraždily muže i ženy a děti a za sebou nechávaly jen čadící, mrtvá spáleniště. Král Václav I. si získal ódium hrdiny, když se mongolským houfům u Olomouce postavil do cesty a svedl drobnou vítěznou šarvátku. Legendy a ódy ji během doby přikrášlily tak, že chválychtivý český král se jevil jako zachránce Evropy. Popravdě řečeno, mongolské hordy vedené Čingischánovým vnukem Batuem, když k nim dorazila zpráva, že zemřel jejich velký vládce Ogodaj, samy počátkem roku 1242 ujížděly s Batuem v čele zpět do svých stepí. Českému králi Prozřetelnost, pokud tak chceme nazvat hru náhod, přihrála nečekaně mocenský zisk. V roce 1246 jeho zavilý nepřítel Fridrich Babenberský v boji s Mawary, kteří vtrhli do Rakous, padl. Jeho dcera Gertruda, dědička rakouského vévodství, se podle někdejšího ujednání provdala za Václavova syna Vladislava. Tím okamžikem se Rakousko stalo součástí Českého království. Avšak ještě než se v něm Vladislav stačil ujmout vlády, byly všechny naděje obráceny vniveč jeho nenadálou smrtí začátkem roku 1247. Pro krále Václava I., který se hřál na výsluní úspěchu, to byla zdrcující rána. Nešlo tu jen o zhroucení politických plánů. Stejně jako královnu ho bolestně zasáhla ztráta milovaného a velmi nadějného syna. Míra životních nezdarů však ještě nebyla dovršena. Šlechta už dávno reptala, že král si hledí kratochvílí a nedbá valně o blaho země. Čím dál troufaleji se dožadovala většího podílu na moci. Král byl podivín. Po smrti své milované matky Konstancie upadl do trudnomyslnosti, která se nyní pro-

hloubila. Zanevřel na zvuk zvonů, který ho zraňoval, připomínal mu nikoli slávu, ale nicotu, zmar, slabost, bolesti a vzdechy. Z toho důvodu Václav rozkázal, aby se na místech, kde prodlévá, nezvonilo. Nespokojenci spojovali svůj odpor ke králi s představou, že by jej mohl k jejich prospěchu na trůně nahradit jeho druhorozený syn Přemysl Otakar, od dětství bůhvíproč předur-

čený k duchovnímu stavu. Patnáctiletého krásného jinocha oslovil vůdce šlechtických spiklenců, zvaný Moudrá hlava. Pozval jej na tajné shromáždění, kde mu jménem všech přítomných svěřil, že si jej přejí za krále, a požádal jej, aby se postavil do čela vzpoury. Ctižádostivý princ žádosti vyhověl. Po řadě vojenských úspěchů byli však povstalci poraženi a vzpoura potlačena. Strůjce povstání Ctibor byl v pro-

sinci 1250 na Šibeničním vrchu v Praze spat prknem a jeho syn Jaroš za hradbami rozlámán kolem. Ostatní vůdci skončili v žaláři. Do vězení na hradě Přimda byl na nějaký čas uvržen i odbojný princ Přemysl Otakar. Na konec mu otec mladickou nerozvážnost odpustil a svěřil mu vládu nad markrabstvím Moravským.

Starostovo kanape

Herci, z uctivého povzdálí nábožně pozorováni svými přívrženci a obdivovateli, seděli v první řadě a tlumenými pokyny si v maličkostech scénu dotvářeli, aby dokonale zapadla do dramatického aranžmá. Jejich počínání přerušily šouravé kroky. To se dostavil vzácný a poučený První muž obce se znaky svého Vysokého úřadu, totiž pan Jídek v sešmajdaných bačkorách a s kšandami, které se mu neustále odepínaly. Chvíli tupě civěl na scénu, pak na herce, předstoupil před zájezd ze Zlaté kapličky, osmělil se a pronesl památnou uvítací zdravici, kterou podle dochovaného svědectví tlumočím v doslovném znění: „Poflyfte, vy fte ty herci z Prahy? Jo? Tak podívejte fe, já fem vám tam pučil kanape, tak ne abyfte ho vodvezli! Voni ti herci fou felijaký, fe? Tak teda fpánembohem a to kanape je nafe!“ Národní stuhlo a na Pavla šly mrákoty. Pokusil se dvojctihodného prvního lorda potichu uklidnit, jenže mu nešpastně přišlápl náhle odepnutou šli, jako ušknut odskočil, a kšanda se vmžiku vrátila zpátky na místo a zvučným mlasknutím zvěstovala všem vůkol, že se strefila. To postavu v bačkorách tak rozlítilo, že se starostensky vypjala a zahrozila: „A neftvete mne!“ Tehdy se zase na oplátku dlouho smál pan kancelista Mládek: „T-ten sta-sta-starosta jeden, on si-si myslí, že ta-ta-takový M-m-mistr z Prahy je ja-jako ta na-na-naše š-š-š-šmíra!“ Místní tisk nic nedbal a hned nazítří pohotově referoval: PŘIJELI, NADCHLI, NIC NEODVEZLI !

Alois Boček „Proto od té doby cestoval pan kancelista Josef Mládek do Hradce už jen vlakem (a proto se pan městský strážník Hugo Vavrys smál ještě o Vánocích).“ Smál se také pan starosta Jídek, a jak! Protože byl zároveň hostinským „U lva“, dával rád příběh při sousedských debatách k lepšímu. Se slzami v očích se řechtal, až se mu zakulacené bříško pěkně otřásalo. „To mu patfilo,“ šlapal si na jazyk, „já fem mu dycky fíkal, fe fe něco pfihodí!“ Zalykaje se smíchy obcházel stoly a s každým dalším otřásáním své již tak zmučené bránice některému hostu roztřesenou rukou lil pivo za krk. Za výčepem hostince tehdy býval rozlehlý lokál. Tak veliký, že se v něm hrávalo divadlo, pořádaly veselice a šibřinky, které tak miloval pan stavitel Blerád (jednou si je, jen tak, uspořádal vprostřed léta), a konaly slavné plesy. Ústřední postavou veškerého kulturního dění u nás tehdy býval nadaný student techniky Pavel Bedrna. Jednou do Chlumce pozval dokonce herce z Národního divadla k pohostinskému vystoupení, pro které potom důkladně po několik měsíců pečlivě připravoval scénu. Nevím, jak se mu to podařilo, ale slavní národní herci z „Národního“, z nichž mnozí byli sami po letech znárodněni a ještě později, pokud se toho dožili, odnárodněni, přijeli ochotně a rádi. Asi to bylo v důsledku válečné mizérie, nebop na venku se platily přitažlivé tučné honoráře z načerno poražených pašíků, možná i proto, že někteří nadaného scénografa Pavla dobře znali.

Umělci dorazili odpoledním vlakem. V pořádku, včas, uvolněni, a znamenitě naladěni. Přivítal je Pavel s několika představiteli místního politického, společenského a kulturního života a se zástupci místního tisku, kteří chystali zvláštní vydání s titulkem přes celou

stranu: PŘIJELI A NADCHLI! A to se prosím činohra nalézala teprve na nádraží - tolik jí náš zasvěcený tisk věřil! A zatímco sedmá velmoc spěchala do sazárny, herci se odebrali ke Lvu, aby si prohlédli postavenou scénu. Ta byla vynikající - o představení se hovořilo několik měsíců, ale o scénické výpravě ještě po mnoho let. Pavel pro ni použil i starého kanape, které mu po nelehkém vyjednávání, složitém manévrování a tisíci slibech o nepoškození tohoto rodinného klenotu s popraskanými péry zapůjčil sám pan starosta.

PhDr. Karel Richter

Chlumecké noviny PØIJELI, NADCHLI, NIC NEODVEZLI ! Kresba: MARTIN LIŠKA

25

Marie Adamcová

Klamošské vzpomínky Po žních zůstala jen strniště a v šikmém slunci se zlatě leskla. V opuštěných polích postávaly malé pasačky se svými hejny husí. Sukničky jim povíval vítr ze strnišpat. Vítr, který odmetal léto z polí. Husy spásaly poslední vysypaná zrnka z klásků a tu už opravdu skončily žně. Ve strništi to ke hrám příliš nevybízelo. Zato po jejich zorání nastala děvčatům z menších hospodářství povinnost pasení krav. Vyhánělo se hlavně Na Vápenskou a já běhala za kamarádkou Marií skoro až k lípě. Pasení tu bylo slušné, málo se tu jezdilo. Od hřbitova sem vedla široká cesta lemovaná švestkami a pod nimi se dařilo podivným rozpláclým houbám, velikým jak kravince. Někdy jsme zaběhly až k lípě. Její mohutnost byla impozantní. Měla větve skloněné k zemi, tělo silné k obejmutí minimálně ve třech. A měla jsem spíše trochu strach z té velké ochranitelské náruče rozepjatých větví. Nedovolili jsme si z nich ulomit ani snítku, pro nás klamošáky byla posvátná. Stála tu už víc jak tři sta let a pokud se ve století vystřídá po dvaceti letech pět generací, bylo by jich do dneška už téměř ke dvaceti. Ta první by nám mohla vyprávět o životě za Marie Terezie. Prostě přicházel podzim. Jeho nástup byl radostně vzrušený. Chystala se poup. Husy v posadách už ztěžka dýchaly a hospodyně obhlížely vhodné drůbeží adepty na pekáče. Zametalo se na dvorech a před domy. Ve čtvrtek ráno u nás nastalo silné napětí. Každý měl přidělen svůj odpovědný podíl na pečení koláčů. Třel se mák, připravovala se povidla a mísa sladkého tvarohu s hrozinkami. Těch koláčů musily být stovky. Čtyři vrchovaté ošatky pro stálé pracovníky, pro stálých osm krků, aby bylo aspoň na čtyři dny a pro hosty a výslužky. Odpoledne se zadělávalo těsto a pak maminka vytvořila linku jak u Bati, někdo válel těsto a na rozdělené těsto na čtverečky dával náplně, další pomáhali stáčet koláče na šátečkové a bochánkové a omašlované házeli do mísy se sypankou a další je odnášel na síň na dlouhá prkna ke kynutí. Tu noc se nespalo. Už večer musili chlapi nanosit naštípaná polena a připravit pec. Tu si maminka raději už zapalovala sama. Obhlížela, zda je už teplota správná a také horkých oharků tolik,

26

aby smeteny do stran, dokázaly upéci tu veškerou nadílku. Pec se na středu krásně umetla a plechy, posázené nadýchanými bochánky se lopatami s dlouhými rukojepmi sázely dovnitř. S nohama spuštěnýma do pekelce odložila maminka velkou lopatu, s ulehčením zavřela dvířka pece a vydechla si. A za chvíli se tahala první várka. A sázela se druhá a třetí. Bílé kafe a koláče přivítaly poupový čas. Na travnatém prostoru za školou už stál řetízkový kolotoč a několik střelnic. Klamošská poup byla občanská. Nebyl tu kostel, a tak se jedlo pilo a tančilo, a to v sobotu, neděli i o modrém pondělí. Sešli se příbuzní a přátelé, probíraly se události v rodinách, úspěšnost práce, dobrá sklizeň, radosti a strasti ve stájích. Tam, kde byl kostel, byly poutě jiné. Do kostelíčka se scházeli farníci z celého okolí. Toho využívali obchodníci, a tak tu bylo bud s nezbytnými perníkovými srdci a se vším, co si děti a dospělí z pouti rádi odnášejí. Ve Vápně se nedalo ani projít. Stejně slavné bývaly i v Mlékosrbech, ale nejvíc narváno bývalo v Přelouči. Tam byl k vidění i bleší cirkus. Tlačenice byla jak na náměstí, tak i cestou až ke hřbitovu. Boudy jedna vedle druhé. Mlékosrbská poup byla spíše z jara, přeloučská už k létu, kdy uzrály jahody. Naše klamošská otevírala bránu k podzimu. Býval obvykle krásný, poklidně slunný den. I kdyby byly v sobotu přepršky, v neděli bylo krásně. A jen skončila poup, dávaly hospodyně do kovárny ostřit motyky. Buw je odnést nebo přinést byl náš úkol. Pan Smutný, náš kovář, měl svůj dům při cestě na hřbitov. V průčelí domu byla obrovská vrata, po celý den doširoka otevřená přímo k cestě. Skoro pokaždé jsme čekali, až okove některému ze sedláků koně. Zatím, co jeden chlap držel koně za uzdu, druhý zdvihl jeho nohu a kovář chvatně škrabkou upravoval kopyto, měřil podkovu. Tu rozpálil do ruda a přesnými údery ji na kovadlině skoval na jeho míru, až jiskry lítaly. Kovárna byla místní parlament, vše se tu přemlelo, někdo čekal na svou zakázku, jiný to jen předstíral a kovář, svalnaté ruce vykasané, v kožené zástěře, urostlý a rázný, bušil do kovadliny, dílo rozpaloval a chladil a sem tam hodil do placu svou ráznou připomínku. Oheň žhnul, občas

do něho kovář zadmýchal, až se po černých zdech rozlila rudá záře. Maminka pravidelně sháněla jehlu s velikým uchem na spravování pytlů. Nanosily jich s děvčaty hromadu a jeden po druhém prohlížely a opravovaly. Připravily koše bramboráky a mohlo se vyrazit do polí, která opět ožila. Nastal čas brambor. My děti jsme už jezdily do školy. Ráno bývala šedivina a obzor po ránu i večer byl jemně zamžený, jak švestky dozrávající v alejích. Ocúny zářily po nesečených otavách fialovými cípatými kalíšky do chladnoucího vzduchu. A jak se protahoval bramborový čas, stmívalo se čím dál dříve a ve stmívání všude v polích prokmitávaly nebo jen žířily ohníčky zapálených natí a vítr roznášel jejich kouř po kraji. Projížděli jsme teplými a studenými proudy, provoněnými pálenou bramborovou natí a zrajícími jablky. Byl to krásný čas. Plný poezie. Nezapomenu na příjezdy na dvůr. Byla už promodralá tma. Rychle jsem položila kolo, hodila aktovku ke dveřím temného domu a spěšně utíkala k obdélníku oranžového světla s oblakem zářivého oparu do dveří chléva, posázených diamanty a prokřižovaných zářivými stezičkami kapek páry, která se na nich v chladném vzduchu srážela. Přivítaly mne krávy. Obrovským okem mne zaregistrovaly, natáhly krk a zabučely. Ani královna krásy nemá tak krásné oči jak kráva. Veliké, obrvené dlouhými, prohnutými řasami, zamženýma láskou a vlídností. A pokud je pohladíte po plosce hlavy, jemně vám jazykem vtáhnou ruku a vděčně sežmoulají. A krk a hlavu jak z nejjemnějšího sametu. Na plácku seděly kočky jak na přehlídce, zatímco maminka a děvčata měly hlavy zapřené do boku krav, vsedě na nízkých stoličkách svíraly dížky mezi koleny a pomalu končily s dojením. Nalily kočkám i psovi do misek a pak vlévaly obsah do věder zakrytých bílými, čistými pruhy látky. Potom teprve přelévaly mléko přes chladící valchu v mléčnici. Chlév voněl čerstvou slámou, omytý plácek z červených cihel se leskl. Vládla tu taková tichá radost, snad svatost okamžiku. Vyšly jsme do chladna, zapálily se už hvězdy na nebi a voněla všudypřítomná vůně pálené natě a brambor. Pro dospělé byl čas brambor úmornou dřinou. Zprvu se šlo zvesela. Chlapi v pravidelných vzdálenostech pohodili pytle, ženy zlehka popadly první keřík za pačesy, zdvihly do výše, obraly kořeny z jejich zlatého nadělení do koše, motykou podhrábly celé hnízdo až z něho vyběhly zbylé brambo-

ry jak zlatá kuřátka, sebraly je a zase k dalšímu. S plným košem k pytli, vysypat, srovnat hřbet a zase zpět a v pěkně rychlém tempu. A nebyly jen hezké dny. Pršelo a kabáty byly nasáklé a těžké, brambory obalené hlínou, boty jak závaží od nalepené vrstvy bahna. Prostě slota. V tomto čase spíš mží než prší, ale hned vyhlédne slunce a zase poprchává. Deště jsou chvilkové, utéci domů se nevyplácí. A brambory musí ven a do sklepů. Po nich hned nastane sklizeň řepy a ta nesmí zamrznout. Byl to zápas s počasím a časem. Za války přišli technici na zlepšení. Pro zrychlení práce a značné ulehčení. Vymyslili kolo, čerta, s navařenými pacičkami, které rychlým otáčením doslova vymítalo brambory z hnízd. Bohužel, dost doširoka. Byli jsme se na jeho práci podívat až kdesi v Nepolisech, než ho otec také koupil. Vzrušeně se v poledne, kdy se scházela celá rodina, o vynálezu debatovalo, probíraly se jeho výhody a zápory. Příští rok postávali hospodáři u našich polí a pak už se to ani jinak nedělalo ani v ostatních chalupách. Po necelých deseti letech jsem mohla vidět průběh vybírání brambor vysoko na Valašsku. Jezdili jsme každé září na praxe. Profesor nás vysílal malovat a zachycovat způsob života, kroje, celkové prostředí, tam, kde ještě zůstaly ostrůvky folkloru. Sám byl z Valašska, miloval to tam, celou svou tvorbu svému kraji zasvětil. A tak jsem se zúčastnila také jejich dobývání brambor. Práce začala hned ráno dramaticky. Musil se vytlačit vůz po jejich cestách necestách, vzhůru na planiny. Samý výmol a brázda jak po ní jak strouhou při dešti stékala voda. Dobytek se nezapřahal, pro kravky by ta-

kový strmý sráz byl nebezpečný. Lidé si dovedli poradit. Jedni tlačili, někdo měl úkol brzdit vpředu u šlajfu, zadní kola se zbržwovala kůly do loukotí a zapíráním špalky. Jen ženičky s nemluvňátky v plédu umně přivázaným na zádech tak, že jim jen hlavička vykukovala, šly mimo, aby je vůz neohrozil. Nahoře zapřeli čtyři kůly do pyramidy a přivázali plachtu tak, že vzniklo hojkadlo, a do něho nemluvně uložili. A pustili se do díla. Vesnice bývaly v údolích a políček bylo poskrovnu. Tam, kde byla náhorní plošina, na které se udržela hlína a na níž se hlavně rodily kameny. Ty vysbírali, udělali z nich hráze, aby jim hlína neutkala do údolí. Dodneška mne ale stále překvapuje, jak byli pěkně oblečeni. Byli v pracovních krojích a ty byly staletími tak prověřené, že i při práci se neumazaly, nepřekážely v práci a lidé v nich byli stále upraveni. S nenucenou přirozeností patřili pod ta dramatická oblaka, do těch výšin a stálého větru. Večer za stmívání vůz plný brambor sváželi opět sami dolu. Všichni brzdili. Nejšikovnější mužský vedl oje a s veškerým vypětím - šlo opravdu o život - dostávali svůj náklad ze strmého kopce zmolami a výmoly cestou či spíše dnem potoka po velké vodě do bezpečí domova. Byly to hrdinské výkony plné napětí a dramatických chvil. Ve svých domcích neměli ještě ani elektřinu, pro vodu chodili většinou ke studánkám. Domky sroubené ze stesaných klád, ani ne rovných. Dnes se mi zdá, v jakém až mýtickém čase žili. Heroickém a baladickém, mimo čas, kdy boj o život má důstojnou velikost. Každá práce měla svá tradiční pravidla a zvyklosti. Zpěvy a tance. A to bylo při stříhání ovcí, mlácení cepy,

vaření trnek, šlapání bláta na bačkory a i na cihly. Byla jsem i při jejich vypalování. To byl obřad pro celou ves. Pod vedením zkušeného cihláře vystavěli z vysušených cihel obrovskou kostku, tak aby měla vhodné tahy a průduchy pro dobrý výpal. Pak navozili spoustu bláta a nařezaných plátů drnů a kostku obložili a omítli bahnem. Nejsilnější vrstva byla na jejím vrchu. Ze stran vytvořili topeniště. Přivezli spoustu dřeva a topili a topili tři dny a tři noci. Bylo u toho veselí, každý něco donesl, přišel i harmonikář. Pec musili stále střežit, pokud někde prokmital oheň nebo unikal kouř, musili hned díru zaplácat bahnem. Nejvíce ohrožena byla střecha, tam se teplo kumulovalo. A tak, jak začala pronikat rudá záře nebo plameny, musili rychle po připravených žebřících vylézt nahoru a snažit se ohni zabránit v unikání. Po stropě se nedalo chodit, byl úplně rozžhavený, a tak to byla pěkně dramatická práce. Prostě jim pec zatápěla. Ale i tak to byly působivé chvíle. Pec sálala teplem, na nebi měsíc a jejich zpěv. Měli krásné hlasy, silné. Popěvky si na pastvách sdělovali zprávy z kopce na kopec. Halekačky měly jednoduchou melodiku, a - znělo to prostě jak od Janáčka. Zpívali si denně a krásně, takže o zpěváky tu nouze nebyla. Jejich prostřednictvím jsem směla nahlédnout do tradičního způsobu života, jaký býval kdysi i tady u nás, pospolitější a družnější. Do doby, kdy u nás ještě bzučely kolovrátky a dřevěné chaloupky s krásně zdobenými štíty se krčily mezi roubenými stodůlkami a stájemi blíže zemi. A nemysleme si, že jsme dnes lepší. Bohužel, to ne. Marie Adamcová

Jak jsem zdravil bývalého prezidenta Zápotockého a generála Čepičku Psal se rok 1953, kdy v několika moudrých hlavách v naší obci se zrodil nápad, jak mě řádně skřípnout, a tak potrestat za mé nepřátelské smýšlení vůči lidově-demokratickému zřízení, které v té době zcela ovládlo naši zemi. Zakládaly se útvary PTP, to jest Pomocné technické prapory, do kterých se posílali hlavně takoví, k jakým jsem patřil i já!

Dostal jsem povolávací rozkaz, nezbývalo nic jiného než uposlechnout, a tak jsem 17. srpna 1953 nastoupil službu u 53. útvaru do Raihradu. Po třínedělním výcviku, kdy jsme se učili pochodovat, salutovat, podávat hlášení, jsme byli odveleni směrem Ostrava. Zpočátku jsme bydleli na „kamčatce“, jak se tomu ztracenému hnízdu tehdy říkalo. Vyfasovali jsme pracovní uni-

formy a chodili do práce na stavby. Tehdy se zakládal v té době největší hlubinný důl, který nesl název „Důl Stalin“, pochopitelně, jak jinak! Bylo to v Hrušovanech na Ostravsku. Jako každým rokem, tak i letos, se chystaly velkolepé oslavy „Dne horníků“. My, jako pracující v dolech jsme se této parády museli zúčastnit. Bylo to počátkem září, kdy byl dán rozkaz

27

brzy ráno vstát a ihned po snídani napochodovat na „šalinu“ - to jest takovou minielektričku, která pendlovala mezi Ostravou a Karvinou. Nacpali nás do těch vozů, takže jsme nemohli ani dýchat. Ještě štěstí, že jsme nevlastnili zbraně. Kdepak zbraně - a nám!! Přes Orlovou jsme se dokodrcali do Karviné, kde se to vše mělo odehrávat. Já osobně nemám zhola nic proti oslavám hornické práci, ale zde to bylo zcela něco jiného. My, selští synkové, majitelé různých továren nebo i krámků, kteří měli tu smůlu, že se narodili do rodin, kde se tatík dřel a staral, aby svým dětem připravil lepší budoucnost, než měl sám! Zatím nás tátové postavili před tu skutečnost, že nám to spíše ublížilo! Při vystupování z električky jsme byli ihned zformováni do různých útvarů. Protože jsme byli většinou bývalí vojáci, kteří již měli za sebou řádný výcvik, nebylo těžké zformovat útvary do řádných šiků. Protože mě v životě zkušenosti naučily, že není moudré se někam příliš cpát, zvláště v té době, tak jsem otálel a stalo se následující. Při sestavování jednoho útvaru z nás, kteří jsme pocházeli z Kamčatky, se stalo, že já jediný jsem jaksi zbyl na víc. Útvar byl formován po čtyřstupech a já se nikam nehodil. Abych šlapal vzadu sám, to by bylo jaksi hloupé a dávat mě k ostatním, by narušovalo formaci. Četař, který to vše organizoval, mně po chvíli uvažování ohlásil, že si můžu jít kam chci, že mě nemá kam zařadit! To jsem samosebou uvítal a ihned jsem se koukal ztratit, abych třeba ne-

byl přiřazen k jinému útvaru, k zcela neznámým lidem. Počasí bylo chmurné, chystal se déšp. Šaškovat někde v sevřeném útvaru, z kterého se nedalo odskočit, se mi vůbec nechtělo. Propuštění mi přišlo náramně vhod. Nebylo to tak zcela bez následků, jak jsem tak kráčel po chodníku vedle sevřeného útvaru, zastavovali mě často jiné šarže s dotazem, kde se tam beru, jakto, že nejsem zařazen do útvaru. Musel jsem stále vysvětlovat, že jsem jaksi navíc, že jsem byl legálně propuštěn, abych nenarušoval útvar. Tím to vždy končilo, žádné následky jsem nenesl! Tento den horníků nebyl jen tak obyčejnou oslavou. Do Karviné se měl podívat tehdejší prezident republiky soudruh Antonín Zápotocký a ministr národní obrany armádní generál soudruh Alexej Čepička!! A to bylo něco! Útvary se zformovaly na obrovském prostranství, bylo nás Pétépáků do počtu na osm tisíc! Vyčkávalo se, co bude dál. Obloha se umoudřila a hodina příjezdu vzácných hostů se blížila. Zaduněly těžké policejní motocykly, jako předvoj několika aut, ve kterých seděli představitelé Ostravy jak politického tak i hospodářského kraje a samozřejmě i oba vzácní hosté! Slunéčko jako na povel vysvitlo, já stál nedaleko cesty, kudy to vše mělo přejít směrem k slavnostně vyzdobené tribuně, kde se měl pronést důležitý projev, který přednesl sám soudruh prezident! Konečně se celá ta suita blížila. V čele samozřejmě sám soudruh prezident Antonín Zápotocký. Vidět Zápo-Tondu v uniformě byl pohled sám

od sebe k popukání. Samá ruka, samá noha, jen to vojenské držení zde chybělo. Jinak to byl jeden z komunistických prezidentů nejlepší! Armádní generál JUDR. Alexej Čepička - to byla jiná. Tomu uniforma padla jako ulitá. Když celá ta vznešená společnost šla těsně kolem mě, uznal jsem, že by bylo vhodné po vojensku pozdravit. Učinil jsem tak, a tak se mi jednou v životě stalo, že jsem mohl pozdravit tak vzácné státníky! V projevu soudruh prezident oznámil, že ÚV KSČ nemá zájem na „vyrábění politicky nespolehlivých a že se rozhodl útvary PTP rozpouštět“! TO se také stalo, ale trvalo to ještě několik měsíců! Jak skončila celá ta paráda, vojáci křikli několikrát „Hurááá!“ Suita ihned po projevu odjela někam na banket a ihned začalo pršet. Bylo těžké nést vojenský mantl nasáklý vodou, bylo nutné si vyzvednout chutný oběd z polní kuchyně, na který jsme dostali gumášku. Oběd jsem zhltnul a pak, protože žádný rozkaz nebyl, každý mohl odjet z té parády „šalinou“, kdy chtěl, odjel jsem i já večer do kasáren na „Kamčatku“. Významný den pro mne, takové pocty se málokomu dostalo jako mně, ubohému Pétepákovi!! Kulakovi, pozdějšímu „dobrovolnému“ jézewákovi. Josef Vaníček Nemusím zdůrazňovat, že ti, co mě tam poslali, si dnes vesele špacírují po vesnici s daleko většími důchody, než mám já. Když jsou volby, hádejte koho volí...?!

Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 7. 6. 1941

V. Klicperův Chlumec Myšlenka Klicperových Chlumců byla špastnou a jejich autorům se ani nezdálo, do jaké míry a do jakého rozsahu se v době tak krátké Klicperovy divadelní slavnosti rozrostou. K původnímu základnímu rysu těchto slavností, t.j. snaze každoročně vzpomenouti způsobem důstojným našeho slavného rodáka V. K. Klicpery, přistoupily úkoly další. Jedním z těchto úkolů jest snaha vtisknouti těmto slavnostem takový ráz, který by odpovídal novo-

28

dobým proudům dramatického umění a který by v sobě skrýval podněty a vzpruhy ku hledání nových cest dramatického projevu. S tím souvisí i obsahová stránka V. K. Klicperova Chlumce. Výběr her jest totiž nutno podříditi linii Klicperových Chlumců, vtisknout jim již při jejich zrodu. Jedním ze základních motivů Klicperových Chlumců jest snaha ukazovali cesty, po kterých se ubírali staří, jakož i cesty, kterými jdou novodobí čeští i cizí spisovatelé. Je třeba znáti minulost, abychom pochopili přítomnost a dovedli připravit cesty pro

budoucnost. V tomto směru se liší Klicperův Chlumec od Jiráskových Hronovů a i jiných divadelních slavností, které jsou pořádány i v jiných městech (Police, Kutná Hora, Jaroměř, Dvůr Králové). Autoři Klicperových Chlumců jsou totiž toho názoru, že dramatická tvorba, jakož i její jevištní projev patří všem bez ohledu na jejich provenienci a mají zato, že není zde důvodů vyhýbati se dobré cizí literatuře a tuto z rámce divadelních slavností vylučovati. Již v programu V. Klicperova Chlumce, uveřejněného v minulém čísle Chlumeckých listů

jest zřejmo, že návštěvníci divadelních představení spatří díla zakladatelů naší dramatické literatury (Klicpera, Tyl, Bezděch), jakož i díla spisovatelů novějších (Zeyer, Jirásek, Mahen) a konečně díla dramatiků moderních (M. Rutte, Šaman). Dále jsou na programu 2 hry cizích autorů a to „Cizinec“ od Coolena, brabantského spisovatele a autora známého románu: Vesnice u řeky a Vzbouření v ústavu šlechtičen od A. Breidahla, současného dánského dramatika. Klicperova scéna v Chlumci V neděli dne 8. června sehraje Klicpera „Noc na Karlštejně“ od J. Vrchlického v režii a scéně Stan. Špičáka. - Začátek o 20.30 hod. Mimořádná konference (Představení jednoty „Klicpera“ v neděli 1. června) Hra ohlašovaná jako práce Dr. Šetky nám oživila scény z filmu a hry „Škola základ života“ od Jaroslava Žáka. Na případu ztracených peněz a pera byl vystavěn děj celé hry, která v třetím obraze sentimentem a erotizmem se blížila k něčemu z laciných románů a la Neubauerova „Sextánka“. Představení bylo mládeží, které má nyní „Klicpera“ dost, dobře nastudováno a mělo také ten klad, že se v něm právě mládež mohla po svém uplatniti a se zdarem si odbýti opět jedno představení ve své ochotnické výchově. Obecenstvo naplnilo sál a vděčně se bavilo i figurkami „potápky“ a „Kristýnky“. O. E. Lesk, který hru upravil pro jeviště, byl obdarován kyticí. Zaslouží uznání za práci, kterou již několikrát dokázal: dovede to s dychtivou mládeží.

7. 6. 1941 O chlumecké koupaliště. Proti návrhu, dle něhož mělo být koupaliště zbudováno v místě nynější rybníčku Rybářského klubu se namítá, že přítok vody Bystřicí není trvalý a vydatný a též z řad odborníků se namítá, že by se nedocílilo žádoucího odpadu. To je námitka jistě závažnější. Jak jsme informováni, přece se něco podniká. Připravuje se konečně rozhodnutí o situování koupaliště při toku Cidliny nad městem. Uskutečnění podniku je závislé od pokračování regulace a proto se doporučuje, aby městský úřad zajistil včasné uplatnění svého přání, které projevil v žádosti k Zemskému úřadu z 23. května roku 1938, na kterou obdržel dopis z 30. července téhož roku.

Železniční domy na Spravedlnosti v Chlumci n. C. dostanou konečně elektrický proud. Za dvacet let je to skutečný úspěch v tomto století pokroku.

21. 6. 1941

Aby bylo tělo výkonnější Tento požadavek nabývá důležitosti zvláště dnes, kdy se požaduje větší výkon v každém povolání. Při tom nemívá vždycky zrovna největší úspěch ten, který má největší školní vzdělání. Jest spíše vůle a energie, kterou je potřeba zvýšit, aby se dosáhlo vytčeného cíle a aby se pracovní úkon dokončil bez pocitu únavy. K tomu náleží však pravidelná péče o lidský organizmus, má-li se udržet výkonnost na trvalo. Organizmus musí také odolávat nemocem a nárazům dopadajícím na tělo zvenčí. Při tom záleží mnoho i na podnebím. V létě se cítíme dobře, kdežto zimní měsíce a dny, kdy nesvítí slunce, nemají na člověka dobrý vliv. Pro tyto případy vypracovala technika cennou náhražku a to křemennou žárovku - umělé horské slunce Hanau, která vyzařuje ultrafialové paprsky, působící léčivě a velice příznivě na lidský organismus. Ultrafialovými paprsky se můžeme ozařovat za chmurných dnů v zimních měsících doma. Tím tělo zocelí, načerpá zase energii, vzezření se příjemně pozmění a obrana organismu proti škodlivým vlivům nemocí se posílí. Ultrafialové paprsky se výborně hodí také k pěstění krásy a předcházejí nemocem, takže každý, kdo myslí na své zdraví, by měl využít tohoto jednoduchého a účinného prostředku. 21. 6. 1941

Práce podniknuté obcí od roku 1936 a ty, na něž obec přispěla Upravena byla Kovárnice, cesta vedoucí od novobydžovské silnice k Nepolisům. Na různých místech byly provedeny úpravy budov a míst pro posádku. Provedeny byly také všechny přípravné práce k stavbě voj. ubikací (ku př. studně u obecního lesa). - Provedena byla stavba tak zv. gážistického domu, dnes domu paní Martínkové v Čelakovského ulici a tato ulice byla z části upravena. - Vyrovnána byla Sadova ulice srovnáním plotu za domem paní Nožířové. - Postaveny byly 4 domy s malými byty podle vzoru města Dobrušky. - Přispěno bylo na výdlažbu silnice k nemocnici. - Upraveno bylo nové tržiště. - Přispěno by-

lo na další regulaci řeky Cidliny.- Dostavovány jsou dva domy s byty pro železniční zaměstnance. - Upravována je ulice a kanalisace na bývalém tržišti. - Přispěno bylo na výdlažbu silnice ke Kladrubům. - Opravena byla budova radnice a kaple na hřbitově. - Přispěno bylo na stavbu dětského hřiště, které buduje Okrašlovací spolek. - Velkým nákladem byla adaptována bývalá Vulkánka pro živnostenskou školu s pěti třídami, dílnou, ředitelnou, sborovnou a příslušenstvím. Bohužel, nemohla obec přikročit k stavbě nové školní budovy. - Skončeny byly přípravné práce pro kanalisaci a vydláždění Nádražní ulice. Se stavbou se ihned započne. Nyní se připravuje úprava chodníků a doufáme, že za pomoci občanstva se podaří chodníky zřídit.

28. 6. 1941

Zmírnění a léčení rheumatismu Rheumatismus je jednou z nejvíce rozšířených a nejvíce bolestivých nemocí. Za podstatnou příčinu této rozšířené a bolestivé nemoci se všeobecně pokládá nachlazení. Není to vlastně ani skutečné nachlazení, nýbrž slabý i jen zcela slabounký „průvan“ který sotva cítíme a na který asi kůže nereaguje. Když pocítíme táhle chlad, reaguje rázem lidský organismus, t.j. póry se uzavřou, cévy se přizpůsobí, říká se „mrazí mě“. Tímto dává tělo znamení, aby se ihned vydávalo teplo. Je-li však tělo vystaveno jen nepatrné a sotva měřitelné teplotě, je-li jak se říká „v průvanu“ je nebezpečí onemocnění rheumatismem. Tomuto slabému průvanu se nemůžeme skoro nikdy vyhnouti, poněvadž jej skoro ani necítíme. Abychom se uchránili před rheumatismem, zmírnili a odstranili bolesti, hledíme zesílit obrannou sílu organismu. Podporují se proto všechna opatření, která činí naše tělo, abychom zmírnili bolesti. To se děje přívodem tepla vlastního těla. Když toto teplo již nestačí, jak je tomu na př. při pokročilé nemoci, musí se přivádět teplo zvenčí. Takovéto léčení poskytuje na př. ozařování tepelnými paprsky lampou Sollux, které vyvolává na onemocněném místě těla překrvení (hyperamie), a tím se podstatně zvyšuje obranná síla krve proti bakteriím a jedovatým látkám. Značným přívodem zdravé krve do onemocněného místa organismu se povzbudí buňky k větší činnosti a podporuje se také podstatně boj proti škodlivým vlivům.

29

Chlumecké listy 18. října 1924

Jinde a u nás Slavnostní otevření Městského divadla Jiráskova v Novém Bydžově provedeno bylo v neděli 12. října 1924 o 11. hod. dopol. Uspořádána byla slavnostní akademie a proveden byl Tylův „Strakonický dudák“. Výpravná báchorka se zpěvy. 12. říjen byl pro občany bydžovské opravdu svátečním, neb splněn byl tu dávný sen všech milovníků a přátel divadla. Divadlo jaké postavil si Bydžov, může býti vzorem jiným městům, majícím v programu zbudovati si stánek umění. Mají býti také na co bydžovští hrdí. Praktické rozluštění a upravení okolí divadla, účelné rozdělení místností, zbudování prostorných šaten, rozsáhlého propadliště, technicky prakticky vy-

zbrojeného provaziště, jakož i téměř přepychově provedené elektrické rozvedení světla a efektů světelných, útulně vypravené hlediště a representačně vyzdobené fouye, v jehož čele umístěny jsou umělecké busty Smetany a Jiráska, zvyšuje významně cenu tohoto chrámu umění. Mužům, jež přičinili se o zbudování divadla tohoto, vděčiti musí nejen občanstvo doby nynější, ale i celé pokolení příští. Jména jejich zlatým písmem zapsána býti mají na místě významném, neb málo dnes již těch, kdož dovedou vážiti si tvorby dramatické a slovu živému přiznají cenu větší než mrtvému - němému obrazu.

„Rozmarná móda“ Kalhoty v dámském šatníku Svět módy vychází z mnoha zdrojů. Skládá se z historických a lidových motivů, je ovlivněn architekturou, malířstvím, hudbou. Je plný romantiky, elegance, klasické strohosti, sportovní lehkosti a lidové barevnosti. Spory o délku sukní patří minulosti, dnes každá žena nosí to, co jí právě vyhovuje a v čem se cítí dobře. Ne vždy tomu ale tak bylo. Jen vývoj tak všedního oděvu jako jsou kalhoty nebyl v ženské módě tak jednoduchý. Za posledních padesát let kalhoty z módy prakticky nevyšly. Někdy byly přímo hitem, občas jen trpěné, ale

30

vždy byly její součástí. Pro moderní ženu jsou kalhoty praktické, slušivé, pohodlné. Objevem jeansů šel vývoj módy tak daleko, že dívky se objevily prvně v sukni, až když šly do tanečních, a to si ještě na prodlouženou vymohly brokátový kalhotový kostým nebo halenku a sukni. Kalhotové módě odolalo jen málo žen. Pár starších, které si už nezvykly, pár těch, které mají velmi krátké nohy a jsou si toho vědomy, protože by jim kalhoty neslušely, nebo ty, které jsou přesvědčené, že nohy jsou to nejkrásnější, co mají, a kalhoty by je o tuto jedinou krásu připravily. Ten poslední argument není příliš věrohodný, protože krásné nohy vyniknou i v kalhotách, jestliže např. těsně obepínají postavu. Ty dva předešlé se dají pochopit. Ale tyto ženy tvoří jen nepatrnou část, většina z nich alespoň jedny kalhoty doma má. Ženy, které se věnují sportu, je mají určitě.

Při odchodu po vykonané návštěvě v budově této zaboleti musí každého, kdo zná poměry v městě našem, kdož sezná, jak různě cení a chápe se práce a snaha kulturní. Jak lehko pracuje se našim přátelům, ochotníkům v Bydžově a s jak těžkými poměry bojovati jest ochotnictvu našemu, nehledě ještě k tomu, jak mnozí z různých malicherných příčin a z ješitnosti dovedou chup k poctivé práci kulturní vzíti anebo alespoň přitráviti. Jak těžko pracuje se nám, kteří nemajíce od nikud finanční podpory, každý hřeb, každou sebemenší maličkost opatřiti si musíme jen z prostředků vlastních a vlastní pílí získaných. Nezávidíme Bydžovu tento stánek umění, závidíme mu však muže, kteří o uskutečnění této stavby se přičinili a tím výšku inteligence své potvrdili. Chlumec tak špastným asi sotva bude... M.Z.

Ale v žádném případě tomu nebylo tak vždycky. Nejhůře na tom byly ženy v roce 1910 v Evropě. První odvážné dívky, povzbuzené moderní módou bez šněrovaček, se oblékly do kalhot a způsobily obrovský skandál. Davy rozčílených žen, které se chtěly zachovat a prezentovat jako ty cudné a slušné, pronásledovaly ženy v kalhotách, házely po nich kamením, vykřikovaly tak, až se mnohá odvážná žena schovávala v průjezdu se dvěma východy, ve sklepě nebo někde na zbořeništích. Ženy v kalhotách byly něco jako konec světa. I muži měli strach, co bude s nimi, až začnou ženské nosit kalhoty. Přitom toto mužské oblečení zavedla do svého šatníku asyrská královna Semiramis už 800 let před naším letopočtem. Táhla tehdy do boje s muži a oblékla si „pumpky“, aby se mezi nimi ztratila. Orientální ženy nosily kalhoty snad odjakživa, vzpomeňme třeba pohádku z Tisíce a jedné noci; byly to hlavně široké kalhoty, průhledné u kotníku stažené, vyrobeny z hedvábí nebo mušelínu. Nosily je jak dámy v harému, tak ženy, když šly na pole, ty ovšem nosily kalhoty soukenné a vždy černé. Číňanky a Japonky nosily s oblibou černé hedvábné kalhoty pyžamového střihu. Tádžické ženy nosí dodnes úzké kalhoty i pod sukně, právě tak jako patří k typickému oblečení Vietnamských žen. Už na mykénském pe-

četním prstenu je rytina ženy oblečené v kalhotách, zatímco u Slovanů nosili suknice i muži, Germánky chodily v kalhotách, bojovné ženy se bez tohoto oblečení vůbec neobešly, vzpomeňme Johanku z Arku. Vždy ale přišly doby, kdy nosit kalhoty bylo pro ženu nebezpečné. Například v helénské době za to byl i trest smrti, ve středověku církev považovala záměnu mužských a ženských šatů za věc hodnou božího trestu a kalhoty se považovaly za výhradně mužské oblečení. Velkého opovržení se dostávalo také herečkám, které hrály tzv. kalhotové, tedy mužské role. V 19. století si jedna z žen vyjela v kalhotách, které byly pořádně široké, a vyvolalo to takové pozdvižení, že starosta oné obce musel zalarmovat

hasiče, aby zjednali pořádek. Ve stejné době odmítali v Anglii obsloužit ženu ve sportovních kalhotách v restauraci, až to musel projednávat parlament. Pařížské ženy byly chytřejší, zajistily si policejní povolení na to, že mohou kalhoty nosit. Ani u nás nebyla situace jiná a až do první světové války si málo žen trouflo obléknout kalhoty. Za války, kdy bylo nutné, aby ženy zastaly mnoho mužské práce v továrnách nebo dopravě, se bez kalhot neobešly. Stále ale platilo, že to není pro ženy vhodné oblečení. Stejná situace byla například v koupacích oblecích, které vypadaly spíš jako trikot se sukýnkou. Až kolem roku 1925 začaly ženy nosit plavky s nohavičkami a tréninkové kalhoty. Extravagantní herečky si oblékaly mužské flanelové kal-

hoty, které slušely velkým štíhlým ženám s dlouhýma nohama. Takovou situaci si v dnešní době ženy a dívky kvůli kalhotám neumějí ani představit a kdo chce nosit kalhoty od rána do večera, může bez obav. Kalhoty se vyrábějí ze všech možných materiálů, převládají jeansy, kalhoty elastické nebo strečové, které těsně obepínají postavu, kalhoty vyráběné z lehkých kůží nebo manžestru. Letošní kalhotová móda bude opět tolerantní, nosí se všechno, kalhoty všech šířek a délek. Převládající barvou je černá, která je módní stále, ale pro letní období se lépe hodí světlejší odstíny barev. (pokračování) M. Zmítko

„Výročí narození autora české národní hymny“ V letošním roce uplyne 200 let od narození autora české hymny, rodáka z nedalekých Osic, Františka Škroupa. Český skladatel a dirigent se narodil 3. června 1801, základy hudebního vzdělání mu poskytl jeho otec Dominik Škroup, učitel a skladatel, po té studoval na gymnáziu v Hradci Králové. Mimo jiné byl prvním studentem, který si podal ruku s Václavem Klementem Klicperou při jeho nástupu na místo profesora v Hradci Králové a stal se na jeden rok jeho žákem. Toto období mělo zásadní vliv na jeho umělecké dozrávání a na formování životních postojů. Od roku 1819 začal studovat na pražské Karlově univerzitě filozofii a věnoval se ochotnickému divadlu hranému česky. V roce 1822 se stal členem operního sboru pražského Stavovského divadla. Od roku 1823 byl jednou z vůdčích osobností první české operní družiny, která začala v německy hrajícím divadle pravidelně provádět oblíbené zpěvohry v překladech do českého jazyka. Na těchto představeních se podílel jako zpěvák, korepetitor i jako dirigent. Tato česká představení podnítila touhu po původním díle v českém jazyce. I zde má nesporně svou zásluhu chlumecký Klicpera, který psal původní české veselohry a své žáky vedl k lásce k českému jazyku. V roce 1826 měla premiéru první zpěvohra Dráteník, kterou napsal na libreto J.K. Chmelenského. V roce 1827 nabídlo Stavovské divadlo Škroupovi místo 2. kapelníka opery, v roce 1837

byl jmenován prvním kapelníkem. Během svého působení na nejvýznamnější operní scéně vybudoval Škroup orchestr vynikající úrovně a podílel se na dramaturgii programu.

Škroupovy hudební aktivity se neomezovaly pouze na operu, byl významným dirigentem velkých koncertů kantátových, oratorních a symfonických, které pořádaly nejdůležitější pražské hudební spolky Cecilská jednota. V roce 1860 přijal nabídku stát se dirigentem nově zakládané sezónní německé opery v Rotterdamu. První operou pod Škroupovým vedením byl Mozartův Don Juan. Toto představení bylo kritikou přijato velmi příznivě. I když bylo jeho působení zde úspěšné a dostávalo se mu upřímného uznání, cti a projevů přátelství, velice se mu

stýskalo po domově a rodině. Letní prázdniny 1861 strávil Škroup v Praze a již v této době se cítil nemocen. Koncem srpna se vrátil do Rotterdamu a začal se připravovat na novou sezónu. Protože soubor byl částečně obměněn, musel opery nastudovat znovu. 7.února 1862 však náhle zemřel. Škroupovo dílo s výjimkou písně Kde domov můj ze zpěvohry Fidlovačka a několika drobných skladeb upadlo po jeho smrti v zapomenutí. Znovuoživení některých děl přišlo koncem první světové války a v počátcích samostatného českého státu, které souviselo s všeobecným zájmem o hodnoty vytvořené v období českého národního obrození. Píseň Kde domov můj se stala oblíbenou již v době po prvním uvedení Fidlovačky v roce 1834. Šířila se v nejrůznějších úpravách, a to jak vokálních, tak instrumentálních. Již v 19. století byla známá mimo Čechy, existují tištěné verze v polštině, slovinštině, chorvatštině, němčině, angličtině i francouzštině. Koncem století se stala hymnou českého národa a po založení samostatné Československé republiky v roce 1918 se stala hymnou státní. Tato lyrická píseň provázela národ ve všech dobách. Letošní oslavy ke 200. výročí narození Františka Škroupa se konají v Osicích 2. června za účasti kulturních a politických špiček státu, pozván je i starosta Rotterdamu, kde František Škroup zemřel a je pochován. M. Zmítko

31

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ČERVEN 2001 6. 6.

7. 6. 16. 6.

PŘÁTELSKÉ SETKÁNÍ s poslankyní PS PČR JANOU WOLFOVOU a HELENOU FIBINGEROVOU hovořit se bude na téma sociální problémy mladých rodin, postavení žen, nezaměstnanost, důchodové a bytové otázky atd. Začátek od 17. hodin

MARSHAL - rocková skupina COLALOCA - dětský country taneční soubor ??? Dechový orchestr ZUŠ Chlumec nad Cidlinou ??? LETNÍ AREÁL - ŘÍHŮV DŮM od 14. hodin Vstupné: 30 Kč, děti 10 Kč

ETCIMEX - prodej levného textilu Svátek hudby - KONCERT TOLERANCE - přehlídka různých hudebních žánrů Účinkují: KANTOŘI - folková skupina BACHTARE ČHAVE - rómská kapela RODEO - country kapela

Připravujeme: 2. Chlumecký hudební podzim: 1.- 8.- 15. 9. 2001 Pavel Šporcl - housle Patricia Goodson - klavír - USA Štěpán Rak - kytara Informace a předprodej vstupenek na tel.: 0604 915 583

„Muziku mám na doživotí“ Pouhé tři měsíce stačily sympatickému svalovci z Litvínova, Martinu Maxovi, na to, aby si získal srdce fanynek a obdiv fanoušků. Po vydání svého debutového alba se zařadil mezi nejvyhledávanější tváře šoubyznysu. Zájem médií je tak veliký, že Martin už prostě nestíhá. Po úspěchu v anketě Český slavík se umístil v neoficiální anketě deníku Blesk jako „Sexy muž 2000“. Martin Maxa je bezprostřední a přátelský člověk a povídat si s ním je velice příjemné. Je absolventem fakulty tělesné výchovy a sportu, někdejší učitel a v současnosti majitel hudebního klubu, hlavně ale srdcem malíř, jehož obrazy nejsou na prodej. V dubnu koncertoval také v Chlumci n. C. a bez rozmýšlení si udělal čas na rozhovor. Martine, co připravuješ pro své fanoušky do budoucna? Připravuju kytarový duet s Lenkou Filipovou, která se přišla podívat na můj koncert, koupila si vstupenku a po představení přišla s nabídkou na spolupráci. Ale hlavně budeme pracovat na novém cédéčku. Od režiséra Zdeňka Trošky jsem dostal nabídku hrát v jeho filmu „Čachtická paní“. Jinak jsem také podnikatel. Mám v Litvínově klub, kde pořádáme diskotéky, hrajou zde různé kapely a vedu ho společně s bráchou a svým otcem. Slyšel jsem, že už si ve filmu hrál, je to tak?

32

Hrál jsem ve třech zahraničních filmech. V jednom německém dokonce hlavní roli. Plánuješ také nějaké koncerty v zahraničí? Na podzim plánujeme velké promo turné a pojedeme hrát i na Slovensko, kde jsem se zúčastnil nedávno natáčení jednoho hudebního pořadu s Janou Kirschner a naše návštěva byla k velkému překvapení velice příznivě přijata ze strany fanoušků. Čekal jsi, že se po tolika letech dostaví úspěch? Sám ani nevím, kde nastal zlom v mojí kariéře. S klukama jezdím skoro dvacet let po klubech a festivalech. Když jsem natáčel svou první desku, měli někteří obavy, že mě bude čtyřicet, že se alba moc neprodá, zpočátku to tak i vypadalo. Po vyhlášení výsledků Českého slavíka, kdy jsem se stal Skokanem roku, se to všechno zlomilo, přišel obrovský zájem médií, účinkování v televizi, rádia, velká řada koncertů, rozhovory pro noviny a časopisy. Ale od července chci trochu zabrzdit s koncertováním a věnovat se natáčení nového alba. Myslíš si, že tě popularita nezkazí? To určitě ne, mám výhodu v tom, že už mně je čtyřicet a tohle všechno přišlo až po tom, kdy člověk nějak vyzrál, má za sebou nějaké životní zku-

šenosti, jsem opakem pražských zpěváků, kteří ke slávě přišli relativně jako mladí lidé a některým vlezla do hlavy, ale to není můj případ. Starýho psa novým kouskům nenaučíš! Chci dělat muziku do té doby, dokud bude o mě zájem jak na koncertech tak v médiích, nechci se podbízet různými duety a jen tak se s někým ukazovat, mám svoji cestu a půjdu si po ní. Když to nepůjde jako tew, můžu malovat, podnikat, mám se kam vrátit - do klubů, kde jsem hrál dřív. A co muzikály? Už jsem dostal několik nabídek. Nedávno mě doslova uháněl Michal David do svého připravovaného muzikálu, ale to pro mě není, chci jezdit mezi lidi na koncerty, ne zůstat zavřený někde v divadle, zvláště proto, že ty vztahy tam nejsou nijak slavný. Jak se díváš na různé ankety jako je Slavík, Grammy apod.? Z těch všech mě záleží asi jen na Českým slavíkovi. To je anketa, která

odráží oblibu u posluchačů a diváků, nedá se nijak ovlivnit ze strany různých producentů, vydavatelů a lidí, kteří se u nás točí kolem muziky. Samozřejmě to neznamená, že by mě každá další cena nepotěšila, je to velice příjemný, když je člověk za svou práci pochválen nebo nějak oceněn. Ale muzika se dělá pro lidi, ne pro ceny a já ji mám na doživotí. Martin Maxa je na cestě stát se zpěvákem, jehož postavení na české hudební scéně může být silné. Má k to-

mu všechny předpoklady. Sám si píše muziku i texty, zahraniční filmové produkce si ho vytipovaly do svých historických filmů. Čeká ho jistě hodně práce a důležité bude, jak bude přijato jeho druhé album. Prosadit se je kumšt, ale udržet si svou pozici není nijak lehké, zvláště v dnešní hudební konkurenci.

val a sport mě vlastně drží stále, hodně cvičím a chodím do posilovny. Mimochodem jsem měl možnost navštívit vaše fitness Déčko a byl jsem mile překvapen skvělou úrovní. Jinak nepatřím ke zpěvákům, kteří si drogami posilují své ego. Ani bych to mladým lidem nedoporučoval. Vím, co drogy dokáží. Ne, nikdy!

A co drogy, jaký máš názor na tohle téma? Drogy zásadně ne, jsem sportovně založený člověk, dřív jsem hodně pla-

Co nemáš rád? Lidskou hloupost, omezenost, závist a hlavně násilí v jakékoliv podobě. M. Zmítko

MIKAN - agency

Chlumecký hudební podzim Ve dnech 1.-15. září připravuje Centrum kultury druhý ročník festivalu klasické a soudobé hudby „Chlumecký hudební podzim“. Po loňském zahajovacím ročníku, ve kterém vystoupil houslista Václav Hudeček, jsou letos připraveny tři koncerty věnované převážně českým autorům hudby druhé poloviny 20. století.

1. září se představí se svým recitálem mladý houslista Pavel Šporcl. O týden později přivítáme americkou klavíristku Patricii Goodson, která větší část svého koncertu věnuje skladbám naší rodačky Ivany Loudavé, ta také přislíbila osobní účast na koncertu, a v závěrečném recitálu se představí vynikající český kytarista Štěpán Rak.

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM

Všechny koncerty se uskuteční v Říhově domě a zájemci o tento žánr si mohou zakoupit zvýhodněnou permanentní vstupenku platnou na všechny tři koncerty. Jednotlivé vstupenky na vybraný koncert budou v prodeji také, a to již od 30. května v obvyklém předprodeji. Věříme, že letošní program se Vám bude líbit a rozšíří okruh posluchačů tohoto hudebního žánru v našem městě. Podrobnější informace o festivalu a vystupujících umělcích se dočtete v červencovém čísle Chlumeckých listů. M. Zmítko

skupiny Marshal, Komunální odpad a další. Finále soutěže se uskuteční v neděli 16. října od 14 hodin. Uvádět ho bude moderátor Petr Štrup.

VYHLAŠUJE PĚVECKOU SOUTĚŽ

CHLUMECKÝ SLAVÍK

Vyplněné přihlášky zasílejte na adresu: Centrum kultury - Říhův dům Rooseveltova 623/IV 503 51 Chlumec nad Cidlinou

Centrum kultury připravuje na září finále pěvecké soutěže CHLUMECKÝ SLAVÍK. Soutěžit se bude ve zpěvu písně podle vlastního výběru. Soutěž je rozdělena do dvou kategorií: zpěvák a zpěvačka. Věková hranice je 15 let. Doprovod soutěžících bude zajištěn, případně je možný vlastní. Soutěžící bude hodnotit porota složená z rockových hudebníků Chlumecka a hostů. V programu se představí

Zapsat soutěžící je možné i osobně u p. Zmítka v prodejně Textil na Klicperově nám. Podrobnější informace dostanete na tel. čísle 0448/595 853 nebo 0604 915 583. Uzávěrka přihlášek je do 30. června 2001.

✂

zde odstřihněte

Přihláška - CHLUMECKÝ SLAVÍK Jméno a příjmení:

.........................................................................................................................................................................................

Adresa:

...............................................................................................................................................................................................................

Telefon:

........................................................................................................

Název soutěžní písně: Doprovod:

Věk:

..................................................................................

...............................................................................................................................................................................

vlastní

Podpis rodičů (zákonného zástupce):

zajistit

(zakroužkujte)

..............................................................................................................................................

33

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou Riegrova 236

tel. č. 0448 / 595 129

ČERVEN 2001 2. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod. 101 minut

Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 Česká pohádka, 2 čeští slavíci v 1 pohádce. Režie: Zdeněk Troška Hrají: K. Gott, M. Kuklová, D. Morávková, D. Hůlka, S. Laurinová, H. Růžičková, ad.

Vstupné: 51,- a 54,- Kč 6. června středa

17.30 hod. 20.00 hod.

83 minut

180 minut

HELE VOLE, KDE MÁM KÁRU? Americký komediální film. Po noci, ze které si nic nepamatují, přijde den, na který nikdy nezapomenou. Režie: Danny Leiner Hrají: Ashton Kutoher, Kristy Swanson, Jennifer Garner, Maria Sokolof ad. Mládeži od 12-ti let přístupný

MAGNOLIA Americký dramatický film. Devět příběhů, jeden den, jedno místo. Za tento film Tom Gruise získal „Zlatý glóbus“. Režie: Paul Thomas Anderson Hrají: Tom Cruise, Melinda Dillonová, Aifred Molina, Julianne Mooreová ad.

Vstupné: 54,- a 57,- Kč

Mládeži od 15-ti let přístupný

Pozor na začátek odpoledního představení !!! 13. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

113 minut

101 min.

Americký film. Pravdivý příběh o nalezení odvahy být sám sebou. Režie: Kimberly Peirceová Hrají: Hilary Swanková, Chloe Sevighyová, Peter Sarsgaard, Jeannetta Arnetteová ad.

Americká komedie. On ví, co si Ony myslí. Skvělý Mel Gibson v komedii z prostředí reklamního byznisu. Režie: Nancy Meyers Hrají: Mel Gibson, Helen Hunt, Marisa Tomei, Alan Alda, Lauren Holly ad.

17.30 hod. 20.00 hod. 80 minut

NENÍ KRÁL JAKO KRÁL Americká animovaná pohádka v české versi pro celou rodinu ze studia Walta Disneye. Pýcha předchází pád. Režie: Mark Dindal

Vstupné: 51,- a 54,- Kč 27. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

80 min.

Mládeži od 12-ti let přístupný

Mládeži přístupný

CABRIOLET Český tragikomický film. Přimkněte se k sobě, nikoho jiného stejně nemáte. Režie: Marcel Bystroň Hrají: Tobiáš Jirous, Pavla Jirásková, Ivan Král, Eva Šlosárová…

Vstupné: 51,- a 54,- Kč

Mládeži přístupný

30. června sobota

102 DALMATINŮ

100 minut

Americká rodinná komedie v české versi. Roztomilá štěňátka znovu v ohrožení! Glenn Closeová a Gerard Depardieu v pokračování úspěšného rodinného filmu. Režie: Kevin Lima Hrají: Joan Gruffudd, Alice Evansová ad.

Vstupné: 53,- a 56,- Kč

Mládeži přístupný

Mládeži od 15-ti let přístupný

ŽENICH NA ÚTĚKU Americká romantická komedie o mladíkovi, který se musí do 24 hodin oženit, aby získal milionové dědictví. Hrají: Frisco Donell, Renee Zellweger ad.

Vstupné: 51,- a 54,- Kč

34

23. června sobota

KLUCI NEPLÁČOU

Vstupné: 45,- a 48,- Kč

16. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

120 minut

PO ČEM ŽENY TOUŽÍ

Vstupné: 52,- a 55,- Kč

Vstupné: 45,- a 48,- Kč

9. června sobota 17.00 hod. 20.00 hod.

Mládeži přístupný

20. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

Mládeži přístupný

V MĚSÍCI ČERVENCI

KINO NEHRAJE !

Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Filip Bambas

nar. 12. 2. 2001

Adam Hansl

nar. 3. 4. 2001

Z našich řad odešli: Marie Bábová Helena Kvasničková Václav Bečvář

* 1911 * 1928 * 1943

✝ 3. 3. 2001 ✝ 10. 3. 2001 ✝ 26. 3. 2001

Jolana Králíčková

* 1913

✝ 9. 4. 2001 Ivona Uchytilová evidence obyvatel

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ Chlumec n. C.: 21. 4. 2001 Albert Hornych Gabriela Tyrychová

Chlumec n. C. Chlumec n. C.

Pavel Bambas Petra Hatašová

Chlumec n. C. Chlumec n. C.

Karel Vlk Marie Černá

Chlumec n. C. Hradec Králové

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna: 27. 4. 2001 Miroslav Bezdíček Marcela Holubová

Holice Hradec Králové

28. 4. 2001 Jan Kralovič Helena Kocourková

Chlumec n. C. Chlumec n. C.

Aleš Baran Klára Fořtová

Frýdek-Místek Pardubice

Jiří Malák Lenka Jelenová

Řepeč Chlumec n. C.

Mgr. Vladan Kárník Mgr. Hana Svobodová

Chlumec n. C. Třebíč

Martin Gruss Jana Piklová

Praha 4 Praha 7 Ivana Fölklová matrikářka

Výročí narození - červen 2001: 80 let Pan Bohumil Kvasnička nar. 4. 6. 1921 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou

85 let Pan Václav Vlasák nar. 13. 6. 1916 Nábřeží J. Fučíka 41/II, Chlumec nad Cidlinou

Paní Marie Lehká nar. 14. 6. 1921 Rooseveltova 70/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Zuzana Volejníková nar. 14. 6. 1916 U Starého hradu 24/I, Chlumec nad Cidlinou

Paní Valerie Pánková nar. 25. 6. 1921 Družstevní 765/IV, Chlumec nad Cidlinou Paní Anna Vavřínková nar. 28. 6. 1921 Pod Loretou 345/IV, Chlumec nad Cidlinou

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme! Mgr. Zdena Valentová sociální oddělení MěÚ

Pan Václav Drahokoupil nar. 30. 6. 1921 Palackého 107/III, Chlumec nad Cidlinou

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naším drahým panem

Ladislavem TLUČHOŘEM. Poděkování patří též panu Netíkovi, faráři církve Československé husitské a hasičskému sboru v Olešnici. Manželka, syn a dcera s rodinami

35