roèník XXXV
hlumecké listy
èasopis chlumeckého regionu
11
2005 Z OBSAHU ÈÍSLA:
770 let
TÝDEN KNIHOVEN SKONÈIL
ÚSPÌNÁ VÝSTAVA VÈELAØÙ A ZAHRÁDKÁØÙ
PODZIM V M U ZÁMKU Chlumec nad Cidlinou dne 18.11.2005
INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU
SLOVO STAROSTY
S JAKYMI DOKLADY LZE CESTOVAT V RAMCI EVROPSKE É UNIE Ý Á OD 1. LEDNA 2006 Pro cestování v rámci Evropské unie od 1. ledna 2006 lze pouít vechny zde uvedené vzory cestovních pasù Èeské republiky, pokud jim neskonèila doba platnosti. Doba platnosti cestovního pasu je vyznaèena na jeho datové stránce. Cestovní pasy bez strojovì èitelných údajù, s lepenou fotografií a deskami zelené barvy
Cestovní pasy se strojovì èitelnými údaji, titìnou fotografií a deskami v barvì burgundské èervenì
Pro cestování v rámci Evropské unie od 1. ledna 2006 lze pouít pouze zde uvedené vzory obèanských prùkazù Èeské republiky se strojovì èitelnými údaji, kterým neskonèila doba jejich platnosti a které nemají ustøiený roh. Doba platnosti obèanského prùkazu je vyznaèena na titulní stranì v dolní èásti datových poloek.
Vytvoøilo Ministerstvo vnitra, odbor správních èinností, oddìlení koordinace pøedpisù a kontroly a vývoje dokladù.
2
Chlumecké listy
Vážení čtenáři, v tomto článku se vracím k aktuální problematice našeho města, k budování průmyslové zóny v bývalé posádce. Shrnu-li dosavadní fakta, je za námi úctyhodný kus událostí. Teprve v červnu letošního roku jsem podepsal převodní smlouvy z Ministerstva obrany na Město Chlumec nad Cidlinou, ale více než rok jsme vedli desítky a desítky jednání, směřujících k tomuto kroku. Všemi možnými prostředky jsme se snažili propagovat budoucí průmyslovou zónu, abychom získali zájem budoucích investorů. Podařilo se získat i šedesátiprocentní dotaci z fondu Evropské unie na generální rekonstrukci zničené přístupové panelové silnice. Tuto komunikaci začneme budovat v prvních jarních měsících příštího roku, bude stát okolo šestnácti milionů korun, proces výběrového řízení na dodavatele stavby právě probíhá. Ve finální fázi je i výstavba středotlakého plynovodu do areálu posádky, včetně devatenácti přípojek k hlavním budovám v první části areálu. Tato akce se podařila za vteřinu dvanáct, vždyT bychom si nemohli z nákladných režijních důvodů dovolit provoz kotelny na tuhá paliva, kde ji pro armádu udržovalo v činnosti dvanáct kotelníků. Důsledným manévrováním jsme zajistili na výstavbu této strategické inženýrské sítě stoprocentní krytí z Východočeské plynárenské a od Královéhradeckého kraje. Byly to ale nervy, zda se to podaří, přiznám se bez mučení, že mi bylo i špatně od žaludku z pocitu, co bude, když přijde zima. Tato investice má hodnotu 3.500.000 korun a firmy mohou topit. Některé neobsazené budovy musíme připravit na zimu tak, aby rozvodům v interiérech mráz neublížil. Například pro štáby se sto kancelářskými prostorami není zatím využití. Při zemních pracích na plynovodu jsme zjišTovali, jak lajdácky a nepřesně byly dříve ukládány inženýrské sítě, dochází k problémům, na kterých finančně krvácíme, například VČE si klade tvrdé podmínky pro převzetí trafostanic a rozvodných kabelů. V současnosti jsou v přední části areálu etablovány tyto firmy: CZ Product, který vyrábí nerezovou technologii pro potravinářství, je zatím v nájemním vztahu a kupní smlouva se připravuje. Firma ANZA je již ve svém, potřebné pozemky
11 / 2005
a budovy jsme jí prodali. ANZA opravuje především automobilovou cisternovou techniku. Německá firma Victoria Gruppe také potřebnou technologii, pozemky a budovy konečně odkoupila. Tato společnost jedná intenzivně s celní správou a chystá se koncem listopadu naplnit pohonnými hmotami nádrže o objemu neuvěřitelných dvaceti milionů litrů. Dnes již mohu prozradit, že nám z jednání odstoupily i firmy zvučných jmen, například gigant Slovnaft. Victoria musí do skladu pohonných hmot investovat ještě mnoho desítek milionů korun, vojáci totiž měli pro provoz zastaralého skladu mnoho výjimek, na komerční firmy se tyto nevztahují. Další rozvojové plány Victorie jsou ale velmi smělé. I polská firma Magbud již investuje do odkoupených pozemků a budov, bude vyrábět pěnový polystyren. Neplní však svoje předsevzetí, že budou vyrábět v listopadu, přípravy k výrobě postupují pomalu a to mě zneklidňuje. Pan inženýr Divíšek s námi také podepsal kupní smlouvu na svůj sklad v posádce, zatím zvažuje jeho plné využití. Firma KB keramický blok je na svém vytypovaném území v nájemním vztahu s námi, zde nás opět pozlobilo Ministerstvo obrany, které liknavě vyřizuje tzv. duplicitní vlastnictví na několika čtverečních metrech. KB keramický blok bude skladovat a distribuovat betonové tvarovky. Zastupitelstvo také rozhodlo o prodeji několika hal a pozemků firmě Ekolia, která se chystá z jara příštího roku s podporou Královéhradeckého kraje zřídit řízenou likvidaci autovraků, kupní smlouva se připravuje. Pražská firma FOLBER s.r.o. kupuje pozemek pro výstavbu nové, větší průmyslové haly. Zde by se měly vyrábět ocelové konstrukce na střešní nástavby panelových domů. Pan Veselý z Chlumce nad Cidlinou kupuje pozemek s halou na opravy osobních automobilů. Provoz na železniční vlečce, kterou jsme museli za 300.000 korun opravit (revizí bylo zjištěno, že koleje měly nebezpečné rozteče), bude nájemním vztahem zabezpečovat firma Lokotrans. Výběrová komise vyhodnotila i nabídky čtyř investorů na obsazení druhé, zadní části posádky a předložila je zastupitelstvu. Jedná se o tři firmy s náplní výroby dřevěných europalet, plovoucích dřevěných podlah a skladování dře-
va a jedna nabídka předkládá využití bývalého psince na výcvik loveckých psů. Zastupitelstvo však ještě dlouho diskutovalo i o možnosti nabídnout státu celý zadní areál pro využití výstavby nápravného zařízení. Když jsem podal tuto zásadní informaci, která byla známa prozatím pouze radním, mnohé zastupitele to přirozeně zaskočilo. Vím, že se o trestnici v Chlumci od té krátké doby mezi lidmi v dobrém i zlém velmi diskutuje, někdy to vyvolává i emoce. Do 30. listopadu mi zastupitelstvo dalo termín, abych sehnal závazné stanovisko Ministerstva spravedlnosti. Pokud toto nebude, kupní smlouvy se uzavřou s dřevařskými firmami. Není však jednoduché konečné stanovisko státu ČR získat. VždyT se jedná jasně o strategické rozhodování státu. Mnozí z nás ví, že deficit potřebných umísTovacích míst v kriminálech je okolo 5.000. Zcela určitě se bude rozšiřovat trestnice v Ruzyni. Lokalita Chlumec je dle mých informací na druhém místě v republice. O výstavbu trestnic za stovky milionů korun se živě zajímají všechny kraje v republice a lobují za to neuvěřitelným způsobem. Osobně se nedomnívám, že bychom měli zasévat panickou hrůzu mezi naše obyvatele, jak strašně špatné rozhodnutí jsme to učinili, jak v našem městě to bude samý uprchlý trestanec a závratně vzroste zločinnost. Je to nesmysl a kdo tomu nevěří, aT se informuje ve městech, kde kriminál mají. Dnešní moderní trestnice jsou velmi moderně zařízeny technologiemi, které spolehlivě vylučují útěky vězňů. Navíc by v našem městě získaly velmi dobře placenou a jistou práci stovky zaměstnanců. Také firmy z našeho okolí by na tomto zařízení profitovaly při vlastní výstavbě areálu, ale i za běžného provozu. Dnes, konkrétně čtvrtého listopadu večer, není zdaleka rozhodnuto o výstavbě věznice. Do konce listopadu, kdy mi dalo zastupitelstvo lhůtu k jednání, zbývá velmi málo času. Jak vše dopadne, nevím, ale věřte mi, vážení čtenáři, že to nebude jednoduché. V každém případě si však troufnu tvrdit, že budování průmyslové zóny není vůbec procházka růžovým sadem. Že jsme zatím relativně úspěšní v obsazování bývalé posádky investory, je malý zázrak. Je to však podpořeno velmi tvrdou prací. Chci zde otevřeně poděkovat mým spolupracovníkům na městském úřadě i jednatelům námi založené Chlu-
3
INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU
mecké průmyslové s.r.o. za odvedenou práci. Takto důležité rozhodování a plánování se v našem městě nedělo snad sto let. Většina čtenářů však jistě pochopí, že nyní máme příležitost k růstu a vlivu města, k určitému hospodářskému rozvoji. To vše umocňuje fakt, že se v blízkosti Chlumce nad Cidlinou buduje dálnice a tato mega stavba je ve finále. Dobudování průmyslové zóny, kde mnoho našich občanů a našich dětí mů-
INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU
že najít práci, však bude ještě během na hodně dlouhou a hrbolatou traT. Proto si přejme, aby náhlých zklamání a nárazů „hubou do zdi“ bylo co nejméně a za toto přání Vám všem moc děkuji. I já ho velmi potřebuji. Blíží se doba adventu a tak i já Vás všechny jménem města a občanského sdružení „Město v zahradách“ zvu na setkání na Klicperově náměstí na již naši tradiční slavnost „Zahájení adventní
doby - slavnostní vánoční nasvícení města“, které je spojeno opět s bohatým kulturním programem. Tato akce, kterou nám závidí okolní města, se koná 27. listopadu v neděli od 17.00 hodin. My všichni nutně potřebujeme přehodit výhybku a začneme se těšit na nejkrásnější svátky vánoční, a to přeji zase já Vám. Miroslav Uchytil starosta města
ZASEDÁNÍ RADY A ZASTUPITELSTVA MĚSTA USNESENÍ ZE 75. ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA konaného dne 3. října 2005
Rada města: ! Schválila firmu URBAPLAN, spol. s r.o. Hradec Králové jako dodavatele zpracování 6. změny územního plánu obce. ! Schválila firmu VIAPROJEKT s.r.o., Hradec Králové (Ing. Kummer) jako dodavatele zpracování projektové dokumentace křižovatky před chlumeckou pekárnou a uložila investičnímu technikovi v této věci jednat. ! Jmenovala s účinností od 3. 10. 2005 sl. Miluši Čáslavskou manažerem prevence kriminality (pracovníkem odpovědným za Program prevence kriminality na místní úrovni — Partnerství pro rok 2006). ! Schválila předložený návrh Organizačního zajištění inventarizace 2005. ! Schválila členy komise pro otevírání pokladniček při veřejné sbírce ve prospěch Nadačního fondu pro výstavbu víceúčelového kulturního zařízení v Chlumci nad Cidlinou následovně. 1. skupina: Mgr. Bernartová, M. Zmítko, J. Baldík, J. Baldíková, J. Hlídek, P. Pokorný, J. Málek. 2. skupina: E. Víšková, I. Uchytilová, M. Čáslavská, I. Fölklová, Ing. Špičáková. Otevírání pokladničky budou přítomni minimálně tři zástupci a to alespoň jeden z každé skupiny. Z otevření bude pořízen zápis. ! Vzala na vědomí žádost části obyvatel ulice Žiželická o zřízení osvětlení a úpravu komunikace v lokalitě Na Františku. Uložila OSMI prověřit možnost zaokruhování vedení veřejného osvětlení do ulice Alejská a informovat písemně žadatele.
4
! Vzala na vědomí Plán odpadového hospodářství obce a postupuje jej ke schválení zastupitelstvu. ! Uložila tajemníkovi zjistit předpokládané ceny sběru a svozu komunálního odpadu pro příští rok v případě nezměněného systému a v případě čtrnáctidenního svozu pro všechny občany za stávajících podmínek. ! Zřizuje dnem 3. 10. 2005 Školskou radu při Základní škole, Chlumec nad Cidlinou, okres Hradec Králové a zároveň vydává její volební řád. Zřizovatel jmenuje za členy školské rady tyto dva členy: Ing. Miroslava Uchytila a Ing. Pavla Školníka. ! Vzala na vědomí informaci starosty o vydání Sborníku historie chlumeckého divadla (autor p. Lauterbach).
USNESENÍ ZE 76. ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA konaného dne 17. října 2005
Rada města: ! Schválila Dodatek č. 1 ke stávající smlouvě s Ing. Vaníčkem (Nový Bydžov) na dodávku kamerového systému v ceně 5.754,- Kč včetně DPH na osvětlení sledovaného prostoru základní školy. ! Schválila příjem grantu Nadace VIA z fondu T-Mobile ve výši 10.100,- Kč, který bude využit v rámci budování oplocení hřiště s umělým povrchem v areálu ZŠ. ! Schválila Doplněk č. 9 k nájemní smlouvě uzavřené dne 25. 11. 1993 mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a MUDr. Jiřím Lochmanem. ! Doporučila zastupitelstvu nezúčastnit se za stávajících podmínek na dražbě nemovitostí objektů čp. 21 a 22 v Kla-
drubech, stavebních parcel 1037, 1038 a pozemkových parcel č. 1562, 1572/3 v k.ú. Chlumec n. C. ! Schválila pronájem vývěsní plochy na tržnici firmě TANA realitní kancelář, spol. s r.o. Dvůr Králové nad Labem za cenu 3.600,- Kč/rok. ! Doporučuje zastupitelstvu schválit příspěvek na osobního asistenta Soukromé speciální škole pro žáky s více vadami DANETA, s.r.o. Hradec Králové ve výši 25.000,- Kč. ! Preferuje zachování stávajícího systému sběru komunálního odpadu s kombinovaným svozem (1x týdně, 1x za 14 dní, kombinace obou intervalů) a doporučuje toto ke schválení zastupitelstvu. ! Uložila zadat zpracování studie na přemístění Domu dětí a mládeže ve dvou variantách (Říhův dům, nástavba ŠJ) včetně vyčíslení provozních nákladů u firmy ATELIER 11Hradec Králové, s.r.o. ! Schválila jako dodavatele plošné deratizace ve městě firmu EKOSERVIS DDD Žamberk. ! Schválila text oznámení o vyhlášení výběrového řízení na místo vedoucího městského kulturního střediska.
USNESENÍ ZE 30. ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA konaného dne 26. října 2005
Zastupitelstvo města: ! Schválilo výstavbu chodníku podle stávajícího oplocení dětského hřiště směrem od parku Nejsv. Trojice k budově školní jídelny včetně uzamykatelné branky. Průchod brankou bude potom zabezpečovat základní škola stejně jako doposud zabezpečuje otevření školního
Chlumecké listy
dvora z ul. Smetanovy. Realizace v 1. pololetí r. 2006. ! Schválilo oplocení hřiště s umělým trávníkem v návaznosti na získaný grant z fondu T-Mobile v období 1. pol. 2006. Schválilo usazení U-rampy tak, aby nájezd na ni byl ze západní strany basketbalového hřiště. ! Uložilo radě města zjistit možnosti získání grantů na revitalizaci parku Nejsv. Trojice. ! Schválilo dodatek č. 1 ke Smlouvě o dílo č. 221/2004 na akci „Rekonstrukce městského kina Panorama na víceúčelové kulturní zařízení“. ! Vzalo na vědomí další informace ve věci možného řešení opravy rozvodů teplé užitkové vody na sídlišti. Uložilo radě města i nadále v této věci jednat a zastupitelstvo s výsledky jednání opět seznámit. ! Schválilo STAVOKU Kosice a.s. jako výhradního investora vybudování infrastruktury v lokalitě Vrchlického dle schválené zastavovací studie. Investor se zavazuje do konce roku 2006 vybudovat inženýrské sítě v dané lokalitě a maximálně do tří let po jejich kolaudaci požádat i o kolaudaci 26 bytových jednotek v řadových domcích. Město Chlumec nad Cidlinou se bude spolupodílet na zainvestování dle předložené nabídky STAVOKY Kosice a.s. Uložilo radě města připravit smlouvu o smlouvě budoucí a předložit ji zastupitelstvu ke schválení. ! Vzalo na vědomí „Zprávu o činnosti Chlumecké průmyslové s.r.o. za měsíc září 2005“. ! Schválilo prodej budovy č. 9 na st.p. 2189, st.p. 2189, objektu na st.p. 2188, st.p. 2188, části p.p.č. 1005/6, 1005/4, 1005/5 v k.ú. Chlumec nad Cidlinou firmě Jan Veselý a Vladimír Veselý. Uložilo radě města připravit kupní smlouvu s tím, že náklady na geometrické zaměření (oddělení pozemku) ponese kupující. ! Schválilo prodej budovy č. 12 na st.p. 2192, st.p. 2192 a části p.p.č. 1005/6, 1005/4, 1005/5 v k.ú. Chlumec nad Cidlinou firmě FOLBER s.r.o. Uložilo radě města připravit kupní smlouvu s tím, že náklady na geometrické zaměření (oddělení pozemku) ponese kupující. ! Vzalo na vědomí doporučení hodnotící komise ze dne 24. 10. 2005 ve věci obsazování průmyslové zóny Chlumec n.C. včetně doplňujících informací starosty. Odkládá rozhodnutí o prodeji objektu 07 nejpozději do 30. 11. 2005. Zavazuje se nejednat v této věci s dal-
11 / 2005
šími zájemci s výjimkou těch, kteří zastupují zájem státu. ! Schválilo v návaznosti na usnesení č. 9/27/05e) Kupní smlouvu, která bude uzavřena mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a firmou PRODUCT CZ, s.r.o. Nový Bydžov. Uložilo starostovi jednat neprodleně o konečných termínech úhrady kupní ceny. ! Neschválilo účast Města Chlumec nad Cidlinou na dražbě nemovitostí objektů čp. 21 a 22 v Kladrubech, stavebních parcel 1037, 1038 a pozemkových parcel č. 1562, 1572/3 v k.ú. Chlumec nad Cidlinou za stávajících podmínek. ! Neschválilo koupi pozemku p.p.číslo 731/3 o výměře 1,513 m2 v k.ú. Chlumec nad Cidlinou nabídnutého dle předkupního práva sjednaného v Kupní smlouvě s předkupním právem dne 6.8. 2003. Schválilo zrušení předkupního práva na p.p.č. 731/3 o výměře 1.513 m2 v k.ú. Chlumec n.C. sjednaného v Kupní smlouvě s předkupním právem ze dne 6.8. 2003. ! Schválilo záměr koupě p.p.č. 1658/1, ostatní plocha o výměře 768 m2 v k.ú. Chlumec n.C. a uložilo radě města v této věci dále jednat. ! Odložilo rozhodnutí ve věci prodeje domu čp. 61/I na stavební parcele 175/1 v k.ú. Chlumec n.C. a uložilo radě města zjistit roční bilanci objektu (náklady, výnosy). ! Nemá námitky proti převodu id. 1/2 pozemkové parcely 1402/11 v k.ú. Chlumec n.C. do vlastnictví Královéhradeckého kraje. ! Schválilo záměr prodeje části p.p.číslo 1302/1 před parcelou st. 939 po chodník v Nádražní ul. směrem k ul. Švermově v k.ú. Chlumec nad Cidlinou za cenu 300,- Kč/m2 a uložilo radě města učinit potřebné kroky. ! Vzalo na vědomí Zápis z jednání ve věci majetkového vypořádání mezi Kinský dal Borgo, a.s. a Městem Chlumec nad Cidlinou včetně doplňujících informací starosty. Uložilo radě města provést majetkové vypořádání s a.s. Kinský dal Borgo dle bodu 1. zápisu. Uložilo starostovi města prověřit reálnost návrhu uvedeného v bodě 2. téhož zápisu. ! Schválilo zachování stávajícího systému sběru komunálního odpadu s kombinovaným svozem (1x týdně, 1x za 14 dní, kombinace obou intervalů) s platbou za sběrovou nádobu. ! Schválilo Plán odpadového hospodářství.
! Schválilo účelově vázanou půjčku a.s. Vodovody a kanalizace Hradec Králové ve výši 188.000,- Kč na akci „Kanalizace Chlumec nad Cidlinou — Zapečský dvůr“ v rámci rozpočtových opatření číslo 122/2004, 123/2004 a 171/2004 v intencích uzavřené smlouvy o půjčce mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a a.s. Vodovody a kanalizace Hradec Králové. ! Schválilo příspěvek na osobního asistenta Soukromé speciální škole pro žáky s více vadami DANETA, s.r.o. Hradec Králové v plné výši 67.750,- Kč. ! Vzalo na vědomí program mimořádné valné hromady a.s. VaK Hradec Král. ! Vzalo na vědomí informaci o předpokládaném obsazení správních a dozorčích orgánů VaK, a.s. Hradec Králové a delegaci do správních a dozorčích orgánů Královéhradecké provozní, a.s. ! Schválilo Ing. arch. Jiřího Bučinu delegátem města na jednání mimořádné valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové a.s. konané dne 30. 11. 2005 v zasedací síni zastupitelstva Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ulice Wonkova 1142, Hradec Králové. ! Vzalo na vědomí Zápis z jednání ve věci ÚPO Lišice včetně doplňujících informací starosty. ! Vzalo na vědomí text Novobydžovské výzvy včetně vyjádření Oblastní nemocnice Jičín a.s. ! Schválilo záměr převodu hlavní trafostanice s příslušenstvím včetně budovy č. 10 na st.p. 2190 a st.p. 2190 v k.ú. Chlumec n. C. a uložilo radě města učinit potřebné kroky. ! Schválilo Smlouvu č. 48/III/05 o poskytnutí příspěvku (Město Chlumec n. C. x VčP, a.s. Hradec Králové) na plynofikaci posádky. ! Schválilo navýšení rozpočtu na výstavbu pilířů HUP v rámci plynofikace posádky o částku 100.000,- Kč. ! Vzalo na vědomí informaci o nečinnosti fy Belu Tec s.r.o. a uložilo starostovi v této věci kontaktovat zástupce firmy s tím, aby stávající situaci firma začala okamžitě řešit. ! Uložilo radě města reklamovat vady chodníku v Zapečské ulici. ! Uložilo radě města reklamovat vady komunikace ve Fügnerově ulici (zvedající se vodicí pásky před kanalizačními vpustěmi). ! Uložilo radě města projednat s DI PČR umístění zrcadla na rozhraní ulic Nádražní a Vrchlického. Jana Tučková
5
INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU
PLATNOST OBČANSKÝCH PRŮKAZŮ
OBČANSKÝ PRŮKAZ JAKO CESTOVNÍ DOKLAD DO STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE - UPOZORNĚNÍ
Občanským průkazům bez strojově čitelných údajů (červené, hnědé knížky a růžové kartičky) končí platnost podle doby vydání dokladu, a to v následujících termínech:
Dne 1. ledna 2006 nabývá účinnosti ustanovení § 41a zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění zákona č. 559/2004 Sb. (bod 57), kde je uvedeno: „K opuštění území k cestě do států Evropské unie lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz se strojově čitelnými údaji, pokud nemá oddělenu vyznačenou část“. Z uvedeného vyplývá, že od 1. 1. 2006 již nelze k cestám do států Evropské unie, používat občanské průkazy typu identifikační karty bez strojově čitelných údajů (růžové karty).
OP vydané do 31. 12. 1994 konec platnosti do 31. 12. 2005 - tato výměna se již netýká občanů narozených do 31. 12. 1935, pokud mají v občanském průkaze uvedenu platnost „bez omezení“ OP vydané do 31. 12. 1996 mají platnost do 31. 12. 2006 OP vydané do 31. 12. 1998 mají platnost do 31. 12. 2007 OP vydané do 31. 12. 2003 mají platnost do 31. 12. 2008
A kde lze výměnu provést? - na matrice městského úřadu
Co je potřeba přinést? - občanský průkaz, 1x fotografii, pokud není v OP vyznačena změna stavu (např. vdova, vdovec, rozvedený, rozvedená), je nutné donést úmrtní list manžela, manželky nebo rozsudek soudu o rozvodu s razítkem nabytí právní moci Pokud nemáte fotografii, lze si ji pořídit ještě do konce tohoto roku, každé pondělí od 13.00 do 16.00 hodin v budově Městského úřadu Chlumec nad Cidlinou v zasedací místnosti, 1. patro.
Dále je třeba upozornit na skutečnost, že mohou vzniknout problémy při společném cestování dětí zapsaných v občanských průkazech rodičů, pokud tyto děti nebudou mít vlastní cestovní doklad. Dítě zapsané v občanském průkazu rodiče neprokáže státní občanství, neboT do občanského průkazu se zapisují i děti - cizinci. Na rozdíl od občanského průkazu se do cestovního pasu rodičů zapisují pouze děti, které jsou státními občany České republiky. Dalším rozdílem je, že do občanského průkazu rodičů se zapisuje místo data narození a pohlaví - rodné číslo dítěte. Rodné číslo, jakožto vnitrostátní identifikační údaj, může být nesrozumitelné pro cizí státní orgány. Z uvedených důvodů nedoporučujeme cestování dětí zapsaných v občanském průkazu rodičů bez vlastního cestovního dokladu. I. Uchytilová
INZERCE
VÝSTAVBA DÁLNIČNÍHO OBCHVATU MĚSTA FINIŠUJE
Køiovatka Levín - nájezd na dálnièní obchvat mìsta
Køiovatka Chý - nájezd na dálnièní obchvat mìsta
Nová silnice z Chlumce k dálnièní køiovatce u Levína foto Ant. Fibigr
6
Chlumecké listy
11 / 2005
7
770 LET
770 LET
770 LET CHLUMCE NAD CIDLINOU 1. ČÁST Již v dávných dobách vedla přes Chlumec nad Cidlinou důležitá obchodní cesta do Kladska a Polska. První zmínku o Chlumecku čteme v Kosmově kronice. Jméno Chlumec však Kosmas nezaznamenal, což vede k domněnce, že roku 1110 ještě neexistoval. Písemně je Chlumec doložen k roku 1235, kdy je v několika přemyslovských listinách uváděn nejčastěji jako Hlumech. Zdeslav vystavěl na návrší tvrz ve druhé polovině 13. století. Chlumec nad Cidlinou náležel holické pošlosti české větve Šternberského rodu. Ze zápisu o prodeji se poprvé dovídáme o rozsahu chlumeckého panství, které v té době tvořila tvrz, městečko Chlumec, Chlumec Menší, Kladruby, Olešnice a později zaniklá Vídeň a Praskolesy. Podle listin z 15. a 16. století zjistíme, že:
V 16. století byl přestavěn vodní hrad na silnou kamennou pevnost. Hrad byl obklopen valy se čtyřmi okrouhlými bastiony a vodním příkopem. Střediskem hospodářského, obchodního i kulturního života bylo náměstí s chrámem sv. Voršily, který se začal stavět roku 1536. Další významnou budovou byla renezanční radnice, jejíž podobu neznáme, neboT byla roku 1618 zničena požárem. Roku 1547 byl královský majetek rozhojněn i o panství chlumecké a bydžovské. Císař Ferdinand I. je koupil asi za 41.000 kop českých grošů. Listinou
Chlumec Menší = Starý Chlumec = = dnešní Chlumec nad Cidlinou Chlumec = Chlumec Větší = = Nový Chlumec = dnešní Nové Město. Po doznění husitských válek náhlý vzestup chlumeckého panství vyžadoval nové sídlo. Nikoli tvrz, ale hrad. Chlumecký terén umožňoval výstavbu vodního hradu. Starý Chlumec získal po roce 1465 funkci jediného městského celku a od konce 15. století je již nazýván pouze Chlumec. Panství čítalo v roce 1521 již 26 vsí. Od konce 15. století se na Chlumecku začalo ve velkém s budováním rybníků, které vytvořily souvislý systém nádrží. Toto vynikající technické dílo znamenalo následný rozvoj chlumeckého panství. 2. listopadu 1521 Vilém Kostka z Postupic prodal chlumecké panství za 20.000 kop grošů českých Vojtěchovi z Pernštejna. Po jeho smrti zdědil panství jeho bratr Jan. Tím se stal nejbohatším pozemkovým feudálem Českého království. Listinou z roku 1535 udělil Chlumeckým významné právo, na jehož základě mohli svobodně rozhodovat o svém majetku. V této listině je již Chlumec poprvé charakterizován jako město. Přesné datum, kdy došlo k povýšení Chlumce nad Cidlinou na město, však neznáme. Město se po Pardubicích stalo druhým významným pernštejnským centrem.
8
PečeB větší města Chlumec n. C. z roku 1644 z 19. září 1556 potvrdil panovník privilegia a kromě toho i jeden výroční trh, od roku 1589 právo vařit pivo a prodávat je ve městě. V Chlumci byly čtyři pivovary a ty přinášely obyvatelům dobré příjmy a obživu. K nejvýnosnějším patřilo mlynářství a vinařství. Řemeslníci si bedlivě střežili svá práva a dbali zejména o zajištění odbytu svých výrobků. Roku 1611 vstupuje na scénu Chlumecka nový subjekt - panský rod Vchynských. Z Václava Vchynského se stal jeden z nejbohatších českých pánů, což vyvolalo nelibost ostatní šlechty. Po porážce českých stavů na Bílé hoře získal Václav Vchynský chlumecké panství již definitivně a založil tak nejvýznamnější větev rodu Kinských. Začátkem 30. let 17. století postihly Chlumec válečné útrapy, které vyvrcholily roku 1634 vydrancováním a vypálením vodního hradu i celého města saským vojskem. Roku 1639 přišli do Chlumce Švédové, zmocnili se zámku a zvolili ho za své sídlo. 24. října roku 1648 byl
podepsán tzv. vestfálský mír, kterým se i v Chlumci uzavřelo období třicetileté války, které v dějinách města patřilo k nejtěžším. Velkolepý proces barokní přeměny města zahájil Václav Norbert Kinský. Ten dostal od císaře Josefa I. zmocnění vymazat ze zemských desek královskou výhradu. Tímto aktem se Chlumec nad Cidlinou stal pevným majetkem rodu Kinských. Město začalo vzkvétat, stoupal počet obyvatel, stavěly se nové domy. V roce 1710 byl na náměstí postaven mariánský sloup oslavující Josefa I. Téměř současně byly postaveny další významné stavby - piaristická kolej Loreta (1717) a Majorát (1719). Ve 40. letech 18. stol. bylo v Chlumci třináct cechů. Roku 1790 převzal panství František Ferdinand Kinský, kancléř království Českého a osobní přítel císaře Karla VI. Během tří let (1721-1723) nechal hrabě Kinský postavit nový zámek a na památku korunovace císaře nese název Karlova Koruna. Roku 1741 se chlumeckého panství ujal Leopold Kinský. Klidný rozvoj města byl přerušen událostmi dvou tzv. slezských válek, v letech 1740-1745, kdy se Marie Terezie, která v roce 1740 nastoupila na habsburský trůn, snažila vybojovat Pruskem zabrané Slezsko a Kladsko, ovšem bez úspěchu. Hospodářské a sociální důsledky válek, umocněné hladomorem na počátku sedmdesátých let, uspíšily krizi nevolnického systému. V březnu roku 1775 vypuklo velké nevolnické povstání. Právě Chlumec nad Cidlinou se stal jedním z dějišT potlačení této vzpoury. Při střetu s vojskem u Velkochlumeckého rybníka bylo zabito pět nevolníků, další tři utonuli a na šedesát osob bylo zajato. Ve druhé polovině 18. století habsburskou monarchii ovlivnil osvícenský absolutismus. V Chlumci v roce 1791 byl zřízen regulovaný magistrát. V závěru feudální doby, na konci 18. století, začal v Pocidliní výrazný proces - rušení rybníků. Hospodářská a sociální krize vyvrcholila v roce 1848 revolucí. Dne 11. března zorganizovali pražští radikálové veřejnou schůzi, na které byl schválen návrh petice císaři. Obsahoval základní státoprávní, politické, sociální a národ-
Chlumecké listy
nostní požadavky. Vznikl Národní výbor, jehož členem se stal chlumecký rodák Václav Kliment Klicpera. Zřizovaly se národní gardy, také v Chlumci byla ustavena garda, která čítala 344 členů. Revoluce znamenala konec přežitého feudálního řádu. Průmyslová výroba se na Chlumecku vyvíjela v závislosti na zemědělské produkci. Pozornosti si zaslouží cukrovar (majitel V. I. Tachau), vznikla textilní výroba (Josef. Stutze), v roce 1902 zahájila provoz továrna na vozy a autokaroserie, v roce 1903 byla Rudolfem Kolišem založena továrna na odstředivky a mlékárenské stroje, dále zahájila provoz i pilníkárna Antonína Hájka. Byla vybudována traT Chlumec - Hradec Králové a traT Chlumec - Městec Králové. Kulturní život 2. poloviny 19. století byl spojen s rodinou nájemce chlumeckého pivovaru Josefa Daňka. Ten dal podnět ke stavbě pomníku Václava Klimenta Klicpery (sochaři Josef a Pavel Jiříčkovi).
V posledním desetiletí 19. století se stále zostřovaly rozpory mezi státy. Napětí vyvrcholilo v létě roku 1914, kdy v Evropě vypukl velmocenský konflikt, který záhy přerostl ve světovou válku. V tíživé hospodářské situaci rostla drahota, byl zaveden přídělový systém, rostl černý trh. Vznikaly hladové bouře a demonstrace. Chlumec zažil hladovou de-
monstraci 11. dubna 1917. Dne 28. října 1918 se z Prahy začala šířit zpráva, že se splnil dávný sen našich předků - máme svůj stát. Městský kronikář zachytil atmosféru slovy: „Byl to krásný čas, kdy srdce lidská byla si tak blízko a kdy volnost, rovnost a bratrství slavily triumfy.“ Z historických materiálů sestavila Vá.
INZERCE
11 / 2005
9
NAPSALI NÁM
NAPSALI NÁM
K PRŮCHODU V PARČÍKU U ŠKOLY V předminulých Chlumeckých listech byla otištěna petice občanů k průchodu u školy. Tato petice i moje osobní svědectví o stavu na školním dvoře a přilehlém parčíku bylo dosti svérázně okomentováno ve „Slovu starosty“. Doufám, že se neurazíte, když Vám, kteří nejste pamětníky, upřesním některé detaily. Brány zámku nebyly ani v minulosti uzavírány, jen se občas - ne ovšem často - opravil plot v místě dodnes zvaném „díra“. Běžně se vcházelo přední branou, odbočilo vpravo na cestičku, asi po půl kilometru vyšlo „dírou“ u jeslí - dnes domova důchodců. Ráno se tudy spěchalo na vlak. Ve chvíli, kdy ovšem první ranní, nic netušící nešTastník dorazil parkem k bytelně opravené „díře“, měl několik možností: Úprkem se vrátit k bráně a způsobně to oběhnout kolem (možná i dál něž 1,5 km), přelézt vysoký plot, nebo zoufale kopat do okolních, již mírně zchátralých prken plotu v naději, že některá povolí, což se většinou podařilo. Problém byl, že ostatní, postupně se trousící nešTastníci v té tmě většinou nenašli již vytvořené dílo a stejným způsobem se probourávali jinde. Ti chytřejší, tušíce, že se situace může opakovat, preventivně uvolňovali spodní hřebíky prken plotu v místech krytých křovím, takže pak stačilo jen v případě náhlé nouze prkna vyklonit do strany. Jenže i taková častým používáním časem vypadla a vznikaly další a další díry. V tom je skutečná podoba s plotem v parku u školy. Ten je ničen stále na stejném místě, tj. v místě, kudy se vždy procházelo, a dá se říct, že i prochází. Dokonce jsem s údivem konstatovala, že pletivo v brance kdosi odborně prostřihal a sroloval tak, aby ho co nejméně poškodil, byv možná v podobné situaci jako „ničitelé“ zámeckého plotu v předchozí generaci. Zaznamenala jsem, že i slušní lidé mají pro toto jednání pochopení, někteří mu dokonce tajně fandí v naději, že kdosi osvícený dostane rozum, či rezignuje a branku otevře. Berou to tak, že tím procházející lidé jen dávají najevo svoji vůli, když už nikdo není schopen vyslyšet jejich oprávněné prosby. Prý není znám jiný školní dvůr, kterým by se procházelo. Nikde jinde se ovšem nestalo, aby lidem byla bez náhrady zabrána frekventovaná cesta. Nikde jinde nemusí být školní plot osazen ostnatým drátem. Že jen v místě bývalé cesty, to už samo o sobě o něčem svědčí. Jak dlouho vydrží plot nepoškozen? Po rozruchu kolem petice byl: Opraven . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ve středu 31. Děravý byl již . . . . . . . . . . . . . . . . . v pátek ráno 2. Opraven . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . v pondělí 5. Díra v plotě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . středa ráno 7.
8. 9. 9. 9.
2005 2005 2005 2005
A tak by se dalo plynule pokračovat. Hlavně vydržet! Připomíná mi to ne Zvonokosy, ale spíš krásný český film Slavnosti sněženek. Tam se ve škole seběhly dva znesvářené klany myslivců nad zastřeleným kancem. Náš, nebo váš? Uklidnila je krásná a moudrá paní učitelka. Ale pánové myslivci, to přece jde užít si to dohromady ne? Se zelím, nebo se šípkovou omáčkou? Ale pánové, to přece jde i napůl. My máme krásnou paní ředitelku. Kéž by se ukázalo, že je také tak moudrá.
10
Mě osobně nikdy nenapadlo, že se budu kdy zabývat školním dvorem. Jen jsem dlouho přemýšlela, co s naší nešTastně řešenou ulicí, kde díky okrasným ostrůvkům není kde zaparkovat. Pak jsem se šla poradit se sousedy, abych jim nepřidělala nějaký problém. Zjistila jsem, že je daleko víc tíží průchod parkem. V té době regionální tisk hlásal „500 lidí v Chlumci podepsalo petici a město pomůže soukromému podnikateli v zájmu lidí!“ Nezdálo se nic jednoduššího, než sousedům navrhnout stejný postup. Nehodlala jsem se nijak aktivně angažovat, nebylo to v mém osobním zájmu. Jenže dvakrát totéž není totéž, i mínění tisícovky lidí, z nichž mnozí to brali tak, že svým podpisem zastupují mínění celé své rodiny, se ukázalo málo. Když jsem v parku a na školním dvoře uviděla to, co jsem popsala ve svém svědectví, byla to pro mě otázka svědomí. Nechtěla jsem ani v nejmenším dělat škole ostudu. Až teprve po rozhovoru s panem starostou a s paní ředitelkou, kdy se ukázalo, že jediným uvažovaným řešením je instalace drahých bezpečnostních kamer, které však nebudou v době mimo vyučování nikým sledovány, ale budou sloužit jen k dohledávání viníků, takže dítě, které si způsobí na rampě úraz, zde může zůstat ležet až do rána, aniž by se dovolalo pomoci, kdy se vymýšlely argumenty, proč průchod není možný, a dokonce padly vážně míněné úvahy o instalaci betonové zdi, jsem vydala své jméno všanc a svědectví zveřejnila. Čekala jsem však útok z úplně jiné strany. Ono opravdu platí, že když se chce, tak jde všechno, když se nechce, tak se to zdůvodňuje. Ale proč? VždyT současná situace je neudržitelná a zprůchodnění a znovuoživení dnes mrtvého parku, ve kterém díky absolutnímu klídku našli zalíbení různí pobudové, opilci, feTáci, by lidem, tedy i voličům prospělo. Věřím, že se najde pro všechny přijatelné řešení. Marie Křepelová
OPRAVDU CHCE VÍTĚZIT POHODLÍ? Chtěla bych reagovat na článek paní ředitelky nazvaný „Stanovisko školy k otázce školního dvora“. Je zde konstatováno, že chce zvítězit pohodlí a že pro padesát metrů zacházky chceme ničit to, co se vybudovalo pro děti. Jak na to přišla? Má to snad ovlivnit ty, kteří z vlastní zkušenosti neznají poměry v parku a na hřišti za školou, zvláště odpoledních a večerních hodinách? Nebo ty, kdo ctí autority a samostatně nepřemýšlí? Šlo přece o to, aby lidé měli možnost projít po chodníčku za školou a vyjít parkem či obráceně. Ti by zvýšili nepořádek? Ti by ničili? Pro paní ředitelku jistě není problém ujít několik metrů navíc, uvažovala ale někdy, jaký je to problém pro staré lidi, šourající se s hůlčičkou? Nebo pro maminky s malými dětmi? I pro caparty je to pěkných pár krůčků a pro jejich spěchající maminky po ránu pěkných pár minut navíc. Od schůdků u sv. Trojice oklikou, po chodníku kolem Falda ke školní družině, je to ne pouhých padesát, ale přibližně 600 (šest set) metrů! Rovně je to asi 100 (sto) metrů, rozdíl je tedy kolem půl kilometru, navíc do kopečka. Pro zajímavost, je to přibližně stejně, jaká je vzdálenost od Bradů k Faldu. A tu-
Chlumecké listy
to vzdálenost musí úplně zbytečně ujít tam i zpátky. To je celkem zhruba jeden kilometr. Jak jinak uvažuje zdravý člověk v nejlepší kondici, pokud bydlí pár metrů od pracoviště, denně nedojíždí, nevodí malé děti a navíc pracuje od osmi hodin, pokud nemá sociální cítění. Jak lehce se dá manipulovat míněním rodičů, když se konstatuje, že každé řešení je horší než současný stav. Ti rodiče samozřejmě, pokud neznají skutečnou situaci, napíší do rozesílaného dotazníku: ano, chraňte naše děti! U rampy na školním dvoře posedávají v podvečer bandy výrostků, kvůli kterým se bojí menší děti na hřiště a všichni do parku. Povalují se zde desítky vajglů od cigaret, střepy z lahví a další a další věci. Takové bývá ono „sportovní vyžití“. Na rampách se jezdí bez helmy, často i na kolech. Je pravda, že i pubertální mládež se někde bavit musí. Veřejná kontrola procházejícími lidmi by však jistě současný stav nezhoršila. Dále je v článku poukazováno na další finanční náklady. Dotazem v železářství bylo zjištěno, že 25 m metrů lepšího pletiva stojí kolem 1650 korun. K tomu pár sloupků… Kamery stály několik set tisíc… Milena Vobořilová
POMŮŽE NÁM NĚKDO? Nejsem si jista, zda-li si to vůbec uvědomujeme, ale jediný park města je u kostelíčka sv. Trojice, který se ovšem uzavřením z frekventované strany stal nevyužívaným. Zámecký park nepočítejme, neboo tam můžeme chodit zatím jen s laskavým dovolením pana majitele. Děkujeme mu za to! Byla napsána petice za znovuotevření průchodu parkem u sv. Trojice, a to velice laskavě a vstřícně. Chlumečáci a i jiní občané do Chlumce dojíždějící a tuto cestu přes park v minulosti používající, se pod tuto petici podepsali proto, aby pan starosta a páni radní věděli, jaký počet občanů má zájem o otevření cesty. Petici podepsali nejen staří, špatně chodící, ale i mladí, občané středního věku, studenti. Je to přes tisíc občanů a to není málo! Byla jsem přítomna na jednání zastupitelstva, kde pan starosta vedl hlavní slovo o petici, kde nám důchodcům vysvětloval, jak neuváženě myslíme a co se to vlastně píše v té petici. VždyT zastupitelé před lety naprostou většinou dali přednost „VYŠŠÍ OCHRANĚ DĚTÍ“. Jaká ochrana dětí, když z prvního hřiště z jedné strany míč padá na silnici, nebo na parkující auta, z druhé strany padá ze svahu, u druhého hřiště jsou svahy k oběma tělocvičnám. Jezdím po republice i do zahraničí, ale ještě jsem nikde neviděla hřiště na kopci. To jsou unikáty. Je to už delší doba, kdy jsem byla u pana starosty a prosila ho, mohla-li bych dostat klíč od branky do parku, abych mohla chodit do družiny pro děti, které vodím do lidové školy. Pan starosta souhlasil, ovšem mám se prý dohodnout s paní ředitelkou. Paní ředitelka, mimo jiné námitky, řekla, že k těm vrátkům je svah a děti by si mohly zlomit nožičku, až je povedu. Prosím, jděte se sami podívat, jaký svah v těch místech skutečně je.
11 / 2005
A další svahy, to jsou ty rampy, na kterých si už několik dětí způsobilo poranění, ty nejsou nebezpečné? Proto tam nakonec škola dala na plot u vchodu ceduli „VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ“, aby byla z obliga. Tyto rampy se paní ředitelce nezdají nebezpečné. Jak je vidět, není svah jako svah. A tomu všemu se říká VYŠŠÍ OCHRANA DĚTÍ??? Dalším argumentem bylo, že když se otevře průchod, budou lidé a děti přecházet silnici u kostelíčka a to je nebezpečné. Ta instalovaná svítící padesátka na Pražské ulici jsou vyhozené peníze. Řidiči ji plně ignorují. Neviděla jsem, že by některý zpomalil jízdu. Chodím tudy denně. Ale: Každý, kdo ví o nebezpečí, dává si pozor. Navíc právě u kostelíčka je výborný výhled na obě strany. Ve chvíli, kdy na semaforu svítí červená, stojí z jedné strany auta až do kopce, z druhé strany od křižovatky nejede nic. A v době, kdy jsou vypnuté semafory, je to místo, kde se dá přejít nejbezpečněji. Dole na přechodu, pokud jdete směrem od finančního úřadu třeba v neděli odpoledne, nevidíte, co se na vás řítí směrem od náměstí. A víte, kolik lidí i dětí přechází silnici u zámecké brány?? Už v časných ranních hodinách tudy spěchají lidé na vlak. Já tudy chodím 18 let, vím to. A přitom do kopce zde moc vidět není. Navíc na cestičce v parku se nesvítí a mladší děvčata a ženy se zde potmě oprávněně bojí. Ty také dříve chodily přes park u školy. Pokud jsme u nebezpečných situací, z vlastní zkušenosti vím, že nebezpečný je i chodník, který si děti na kolech pletou s cestou. Nakonec ten plot v parku. Kolik stály jeho opravy peněz, času, práce a přesto pan starosta má i jiné a nové argumenty, proč plot neotevřít. Dokonce nepomohly ani instalované kamery a díra v plotě je znovu. Ovšem nyní je znám přesný čas a počet výrostků, kteří se na rozbití podíleli. Konečně důkaz, že plot neničí ti zlí, nepřející důchodci!!!! Ovšem na potrestání viníků to patrně nestačí. A finanční částka za instalování kamer byla nemalá. Ještě musím podotknout, že kdyby se některému z mladých v místech školních hřišT či na rampách stal úraz, kdo jim pomůže, jak zavolají pomoc? Samozřejmě myslím tím čas po vyučování. Kamery v té době nikdo nesleduje a ty, na rozdíl od procházejících lidí, ani nevidí do všech zákoutí, natož, aby slyšely volání o pomoc. Jana Gogová
TERMÍN UZÁVĚREK A VYDÁNÍ VÝTISKŮ CHLUMECKÝCH LISTŮ Číslo
Datum uzávěrky
Datum vydání
12
čtvrtek
24. 11.
čtvrtek
15. 12.
1/2006
čtvrtek
5. 1.
čtvrtek
26. 1.
2/2006
čtvrtek
2. 2.
čtvrtek
23. 2.
3/2006
čtvrtek
2. 3.
čtvrtek
23. 3.
4/2006
čtvrtek
6. 4.
čtvrtek
27. 4.
5/2006
čtvrtek
4. 5.
čtvrtek
25. 5.
6/2006
čtvrtek
1. 6.
čtvrtek
22. 6.
11
NAPSALI NÁM
STROM ROKU V letošním ročníku soutěže o nejvýznačnější strom roku, kterou již pravidelně několik let pořádá brněnská ekologická Nadace Partnerství, hlasovalo více než 37 tisíc lidí. Mezi dvanácti finalisty, které porota vybrala z 99 přihlášených stromů, byla i naše Klamošská lípa, která tak v této soutěži reprezentovala Královéhradecký kraj. Hlasovalo se zasláním dárcovské SMS, na hlasovacích arších a nebo kuponech. Nadace tak získala na 180 tisíc korun, které použije na odborné ošetření vítězného stromu a také na výsadbu nových pěti set stromů. Letošním vítězem se stal reprezentant Jihomoravského kraje, tisíciletý Pernštýnský tis, který dostal 6 731 hlasů. Ten podle pověsti vyrostl z tisové hole, kterou kolemjdoucí poutník uřízl někde v Palestině a zasadil pod strmou skalou, na které se právě stavěl hrad. Ta k údivu všech zapustila kořeny, vyrostl zde strom a na skále hrad Pernštejn. Na druhém místě skončil Votický javor stojící u obce Votice ve Středočeském kraji. Hlasovalo pro něj 5 094 lidí. Památná lípa u Ústějovské kapličky v okrese Tábor dostala 4 879 hlasů a skončila tak třetí. Klamošská lípa skončila s 1 333 hlasy na desátém místě. Děkuji tak všem, kteří jí dali svůj hlas a zasloužili se tak o výsadbu nových stromů v naší krajině, a i když se neumístila na předním místě, stala se mediálně známá, a to i těm, kteří o její existenci ani nevěděli. Díky tomu bylo také upraveno její okolí, odstraněna okolní náletová vegetace a polámané větve. Tento památný strom, kterých v našem okolí není mnoho, si této pozornosti jistě zaslouží. A to byl také důvod, proč jsem právě Klamošskou lípu do této soutěže přihlásil. Antonín Fibigr
DÁ SE ZLEPŠIT CHOVÁNÍ VANDALŮ Vícekrát se v Chlumeckých listech objevily lamentace nad chováním některých občanů. V čísle 9/2005 si pan starosta klade otázku: „Jak z této stále horší situace ven?“ - Je to úkol věru nikoliv jen pro současnou generaci. Špatnosti, o kterých se zmiňuje, nejsou jistě všechny. Čtyřicet let usilovné práce komunistické strany, která vše, co kladně působilo na mládež i dospělé - aT to byl Skauting, Sokol, náboženské společnosti - záměrně potlačovala, ale také všechno to nejhorší, co je na Západě, se k nám dostalo po „revoluci“ - to vše nese své ovoce. Když po osmnácti letech internace se do své brněnské diecéze vrátil biskup Karel Skoupý (22. 6. 1968), vítal ho na přeplněném náměstí mimo jiné i P. Alois Pekárek. Ten ve své uvítací řeči mimo jiné řekl: „... Když bude více kněží, stačí méně policie, - když bude více kostelů, stačí méně věznic, - když přibude zpovědí, ubude nervových chorob a sebevražd, - když bude více posvěcených manželství, nebude tolik rozvrácených rodin, - když bude více svědomí, bude méně křivd a deformací.“ Kdo má uši k slyšení a umí počítat na prstech, domyslí si, co nejvíce lidé potřebují a co nejvíce chybí. Domnívám se, že je to: živá víra a život dle „Desatera“, které dal Hospodin lidstvu. V.S.
INZERCE
OD 11. 12. 2005 PLATÍ NOVÝ JÍZDNÍ ŘÁD ČD Nový jízdní řád přináší v regionu jen menší změny. Rychlé vlakové spojení s Hradcem Králové i Prahou zůstalo zachováno. Vybraná spojení uvádíme níže. V železničních stanicích bude opět v prodeji jak knižní celosíTový, tak kapesní regionální jízdní řád (za 20 Kč). Připomínky k vlakovým spojům je nejlépe směrovat na krajského organizátora osobní dopravy, firmu OREDO (www.oredo.cz). Děkujeme všem cestujícím, kteří používají našich služeb. Tomáš Vojtěchovský, České dráhy
Cestujte levněji i bez průkazů na slevu ! Kromě zpátečních jízdenek se vyplatí sleva pro skupinu pro jízdu 2 až 30 cestujících. První dva se počítají za cestující s Kartou Z nad 15 let, ostatní se počítají jako děti s Kartou Z (a může jít třeba o 28 dospělých). V sobotu nebo v neděli může až pět osob libovolně cestovat na síTovou jízdenku SONE +. Dvě z těchto osob mohou být starší patnácti let. Cena jízdenky je 130 Kč, s příplatkem na expresy, rychlíky a spěšné vlaky 360 Kč. Dojíždíte do Hradce Králové? Žádejte 7 nebo 30 denní jízdenky VYDIS. Platí jak na vlak, tak na MHD HK. Studenti mají slevu.
12
Chlumecké listy
11 / 2005
13
KULTURA V CHLUMCI
KULTURA V CHLUMCI
CENTRUM KULTURY ŘÍHŮV DŮM 2. 12.
MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA DDM začátek v 15.00 hodin
9. 12.
DISKOTÉKA začátek od 19.30 hodin
10. 12.
MIKULÁŠSKÁ AKTOVKA - zábavný program pro děti s Mikulášem, diskotékou, divadelním představením, dárečky děti vstup zdarma začátek od 14.00 hodin
10. 12.
VÁNOČNÍ KONCERT AUS Hradec Králové začátek od 17.00 hodin
31. 12.
SILVESTR 2005 začátek od 20.00 hodin
INZERCE
Připravujeme: Centrum kultury nabízí využití kapacity velkého sálu ke svatbám a absolventským setkáním. Předprodej vstupenek a INFO na tel.: 604 915 583
INZERCE
INZERCE
14
Chlumecké listy
11 / 2005
15
KULTURA V CHLUMCI
KULTURA V CHLUMCI
58. KLICPERŮV CHLUMEC
V DUCHU KLICPERY Jsem přesvědčen, že ten, kdo opustil letos zdi svého domu nebo bytu a vyrazil do divadla, rozhodně neudělal chybu, i když možná ne všechna představení byla podle jeho gusta. A obdiv tak zaslouží všichni, protože zejména v dnešní době bezduchých reality show, které nám nabízejí obě komerční televize, je to známka vysoké kulturnosti. Nic přece nenahradí živé divadlo - kontakt herců a diváků. Za hrou Pavla Dostála Případ Grendwal, v podání Divadla Bez zábran, se zavřela poslední opona letošního 58. ročníku Klicperova Chlumce. Věřím, že to byla zároveň poslední opona, kterou se festival rozloučil se stařičkou a již dávno nevyhovující sokolovnou pro podobný festival. Od příštího roku, věřím, bude vítat své diváky v nově rekonstruované budově kina, kde se 30. května 1937 konal jeho první ročník. Letošní ročník byl nejen divadelní, ale stranou nezůstali ani milovníci hudby. Kompilací divadla, hudby a filmové projekce jsme si vyzkoušeli, že také v Chlumci n. C. je o podobný druh programu zájem, přestože podmínky pro jeho realizaci nejsou nijak kvalitní. To se ale změní prá-
foto Ant. Fibigr
16
Chlumecké listy
vě otevřením nového víceúčelového zařízení, které bude mít veškeré možnosti na jednom místě. Jaký letošní ročník byl, si každý divák zhodnotí sám. Za pořadatele mohu jenom říct, že byl sestaven tak, jak to dovolovala nabídka představení, která se urodila v průběhu roku. Cenu diváků získal letos domácí soubor Klicpera, jehož mladší část nastudovala pohádku Kouzelný kvítek. Stříbrné vavříny si odvezl Spolek divadelních ochotníků z Úpice, kteří sehráli Procházkovu komedii S tvojí dcerou ne. Na třetím místě se umístili Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí, kteří letos nabídli svým příznivcům Tejklovu novinku Čilimník. Cenu za nejlepší mužský herecký výkon získal Luboš Capoušek za roli Rogera v představení Není nad talíř sardinek ze souboru J. N. Štěpánka Chrudim. Cenu za nejlepší ženský herecký výkon si odvezla Anna Ondráčková z pražského Divadle Bez zábran, představitelka uklizečky Alžběty Hopkinsové, v crazy komedii Pavla Dostála Případ Grendwal. Přestože tento ročník právě skončil, připravujeme již další a naším záměrem je, aby Klicperův Chlumec dosáhl opět
do výšek z dob jeho založení, a to jak kvalitou, tak působností. Společně s divadelní souborem Klicpera se budeme v příštím roce velmi snažit, aby se stal znovu festivalem celostátním, aby se na něm objevovalo také autorské divadlo a byl z větší části přehlídkou původní české veselohry, přesně v duchu odkazu V. K. Klicpery, kterému se právem říká „otec české veselohry“. Rád bych závěrem poděkoval Nadaci Duhová energie, všem sponzorům, Městu Chlumec n. C. a Královéhradeckému kraji za jejich finanční podporu. Poděkování patří také všem spolupracovníkům, kteří se jakkoli podíleli na průběhu letošního ročníku, zejména členům divadelního souboru Klicpera a panu Janu Baldíkovi za jeho patronát nad přijíždějícími soubory, kterým poskytuje vždy cenné informace o festivalu, Janu Pánkovi za grafické zpracování divadelního Zpravodaje a hlavně paní učitelce Viere Chrtkové ze ZUŠ, která se svým kolektivem připravila pro oceněné soubory nádherné keramické ceny, jež se staly zlatým hřebem slavnostního zakončení letošního ročníku. M. Zmítko
NOVÁ KNIHA CHLUMECKÉHO AUTORA
Z TISKU SE DOZVÍDÁME
Koncem října se na knihkupeckých pultech objevila kniha Karla Richtra Dobývání domova II. část, s podtitulkem Osvobození Československa bez cenzury a legend. V uveřejněné recenzi dr. Stegbauera se o ní píše: „Tato kniha přináší objevná a často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války a je tvůrčím pokračováním svazků Přes krvavé řeky, Apokalypsa v Karpatech. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, zbabělostí, zrad... To, co komunistický režim desítky let účelově měnil a cenzuroval, nyní vidíme ve světle nového průsečíku mnoha svědectví. Autor do sugestivního obrazu formou umělecké literatury faktu také zapojil výpovědi desítek pamětníků včetně jejich poválečných, mnohdy velmi pohnutých osudů. Kniha se čte doslova jedním dechem v návaznosti na předcházející svazek Dobývání domova I.“ redakce
V pátek 11. listopadu v rámci předávání cen Miroslava Ivanova za uměleckou literaturu faktu 2005 na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy Brno 2005 převzal náš rodák a spolupracovník dr. Karel Richter (se zřetelem k svým letošním 75. narozeninám) hlavní cenu za celoživotní dílo, kterou v roce 2001 obdržel spisovatel Miloslav Moulis, v roce 2002 prof. dr. Robert Kvaček a Vojtěch Zamarovský, v roce 2003 prof. Dušan Uhlíř a Adolf Branald a loni Dušan Tomášek. redakce
11 / 2005
17
KULTURA V CHLUMCI
VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI
TÝDEN KNIHOVEN SKONČIL
JEŠTĚ K ZRODU ČESKÉ STÁTNOSTI
Našeho pozvání do knihovny využili učitelé a děti obou stupňů základní školy a zúčastnili se krátkého povídání o knihovně a jejích službách. Doufáme, že se jim u nás líbilo a že názorná ukázka toho, co knihovna nabízí, povede k zamyšlení, jak trávit volný čas s knihou nebo kde a jak si zjistit něco, co rozšíří znalosti. Do vyhlášených soutěží se přihlásilo velké množství dětí. Patří za to poděkování učitelům základní školy a školní družiny, kteří děti motivovali a zapojili je do všech tří vyhlášených kategorií. Soutěž o návrh na nejkrásnější obálku knihy Boženy Němcové „Babička“ a záložku do knihy na téma z pohádek této autorky hodnotili návštěvníci knihovny. Návrhů na obálku knihy se sešlo 32 a nejvíce se líbila práce Štěpána Vávry z V. B. Návrhů na záložku bylo devatenáct a s velkou převahou byla vybrána záložka Barbory Steklé z V. B třídy ZŠ. Soutěže na téma „Jak si představuji babičku Boženy Němcové a babičku současnou“ se zúčastnilo 13 dětí. Hodnocení jsme přenechali nezávislé tříčlenné komisi knihovny města Hradce Králové v čele s jejím ředitelem Mgr. Janem Pětou. Ze všech byla nejlépe ohodnocena práce Nikoly Luňákové ze VII. B. Na návrh komise jsme udělili další dvě ceny, a to Kateřině Kohoutové ze VII. B a Monice Svobodové z IX. C. Vybraným soutěžícím předali ceny tajemník města Ing. Čeněk Kodejška a vedoucí městské knihovny paní Helena Holanová.
Všechny odevzdané výtvarné práce byly po celý říjen vystaveny v chlumecké knihovně. V listopadu k nim byly přidány práce dětí odevzdaných v dalších knihovnách. Vznikla tak malá kolekce děl, které putují po knihovnách královéhradeckého regionu. Holanová
ŽIVOTNÍ MOUDRA
" Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, dej jim zakusit trochu zimy a hladu. Čínské přísloví
" Ženské šaty jsou výsledkem neustálého zápasu mezi přiznanou touhou obléci se a nepřiznanou touhou svléci se. G. B. Shaw
" Jaký by byl svět bez mužů? Bez zločinu a plný tlustých, šTastných žen. Nicole Hollanderová
" Předstírat na správném místě hloupost, je velice moudré. Cato
18
" Veliký pták velikého hnízda potřebuje.
Mongolské přísloví LV
Chlumecké listy
Minule jsme v přehledném vylíčení historických událostí charakterizujících počátky českého státu dospěli k okamžiku, kdy si Boleslav dal namluvit, že se ho Václav chystá zabít, a povzbuzen vlastní neuspokojenou vladařskou ctižádostí i nesouhlasem s Václavovým příklonem k německému králi, odhodlal se Václava předejít a s pomocí svých družiníků Hněvsy, Tuži, Tira a Česty ho odstranit. Ponuré drama se odehrálo v jeho sídle Staré Boleslavi. Podle nejstarší staroslověnské legendy tam kníže Václav přijel ze svého rozhodnutí: „Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval Václav do všech chrámů. I vešel do hradu Boleslavova v neděli na svátek Kosmy a Damiana. Když vyslechl mši, chystal se vrátit domů do Prahy. Ale Boleslav jej zdržel s podlým úmyslem a řekl mu: „Proč odcházíš, bratře? VždyT máme i zdravý nápoj.“ On tedy neodřekl bratru, ale vsedl na kůň a zahájil hru se svou družinou na hradě Boleslavově. Jiná legenda (Crescende fide) líčí Václavovu návštěvu ve Staré Boleslavi odlišným způsobem. Boleslav podle ní vyslal k Václavovi posla, aby jej lstivě pozval do svého domu jakoby na hostinu. Totéž tvrdí i ostatní legendy, jen důvod hostiny uvádějí různé prameny různě: oslava svátku Kosmy a Damiána, výročí vysvěcení místního kostela věnovaného týmž světcům, narození Boleslavova syna Strachkvase... (Toto jméno pro Boleslavova syna vymyslel kronikář Kosmas, aby jím vyjádřil svůj odpor k Boleslavovu činu. Přečtěme si tu jeho pasáž: „Za té hostiny... bratrovraždou kleté, narodiv se knížeti Boleslavovi z výborné manželky výtečné dítě, jemuž po oné události bylo dáno jméno Strachkvas. NeboT který kvas může být strašnější než ten, při němž se páše bratrovražda“. Boleslav by sotva obdařil svého syna tak ohavným jménem obsahujícím průhlednou narážku na jeho vražedný úklad vůči bratrovi. Historik Zdeněk Fiala uvádí jiné jméno: Kristián, který se na přání svého otce stal mnichem.) Jedna z legend tvrdí, že Václav poté, co přijal pozvání, vsedl na nádvoří Pražského hradu na koně a se svou družinou předvedl Boleslavovým poslům jakési jezdecké bojové cvičení. Věděl prý o spiknutí svých odpůrců a poslům dal jasně najevo, že by si dovedl s protivníky poradit, ale že nechce.
11 / 2005
Berme tedy jako fakt převládající údaj: Václav byl lstivě pozván do Boleslavova sídla a pozvání přijal. Byla neděle 27. září roku 935, svátek Kosmy a Damiana. (O letopočet historikové svádějí polemické půtky. Někteří se drží Kosmovy kroniky, kde se uvádí rok 929. Gelasius Dobner a po něm Josef Dobrovský a nějakou dobu i František Palacký považovali za správný rok 936. V třeboňském exempláři Kristianovy legendy kdosi v daleké minulosti původní údaj 939 opravil podle Kosmy na 929... Složité propočty časového průběhu událostí z Václavova života však přece jen i s ohledem na záznam v saské kronice Widukindově směřují k letopočtu 935. Václav, když se svou družinou dorazil na Boleslavův dvůr, byl jistě bratrem vřele uvítán. Podle nejstarší legendy teprve nyní si se svými bojovníky krátil čas před večeří různými bojovými hrami, které mohly být i odstrašující demonstrací síly. Pak s chutí zasedl k hostině. Ostražitý sluha se prý k němu nenápadně přiblížil a šeptal mu do ucha, co se proti němu chystá. Václav se tím nedal vyvést z míry a laskavě, jako by mu příslušela úloha hostitele, pobízel bratra a ostatní spolustolovníky, aby se veselili. Pozvedá číši k přípitkům na zakončení žní, na počest svatého Michaela archanděla, jehož svátek se bude slavit za dva dny... Václav má dobrou náladu a nic mu ji nedokáže zkazit. Je si snad natolik jist, že jeho osobní strážci spolehlivě odvrátí jakékoli nebezpečí? Spiklenci chtěli atentát na knížete spáchat již večer při hostině. S meči ukrytými v šatech „třikrát povstali a třikrát opět“, jak píše kronikář, „jako by nějak zmalátněli, klesli zpátky na sedadlo, a jsouce zbaveni síly i rozhodnosti, neodhodlali se k činu“. Co se dělo dál, nejvěrohodněji, bez účelových fabulačních příkras vypráví První staroslověnská legenda: „Když nastala noc, shromáždili se ti zlí psi na dvorci jednoho z vrahů, Hněvsy, zavolali Boleslava a s ním se usnesli na svém ƒábelském záměru proti jeho bratru... I řekli: „Až půjde na jitřní, tedy si naň počíháme.“ Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: „Díky tobě, Pane, žes mi dal dočkat se tohoto jitra.“ I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav naň shlédl a řekl: „Bratře, včeras nám
dobře posloužil.“ K uchu Boleslava se naklonil ƒábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: „Nyní ti chci lépe posloužiti.“ Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě...“ Václav zřejmě buƒ uskočil, takže ho meč nezasáhl, anebo zachytil bratrovi ruku, zbraň mu vytrhl z prstů a srazil ho k zemi. Jistě přitom vzplanul zlostí a rozhořčeně vykřikoval: „Co tě to napadlo? Jak se opovažuješ!“ Vtom přispěchal Boleslavovi na pomoc Tuža a Tal Václava mečem do ruky. Ten „poraněn na ruce, pustil bratra a běžel do chrámu...“ Podle jiné legendy však Boleslav již předem poručil kněžím chrámu, až bude kníže Václav přicházet, „aby mu nikterak nedali do kostela vkročiti, by snad od svých věrných zbrojnošů nebo komorníků, kteří ještě na ložích byli, nebo od lidí, kteří by se sběhli, nebyl vysvobozen a aby nenastala potřeba zločinným prolitím krve zhanobiti a poskvrniti chrám.“ Václav doběhl k vratům kostela, marně lomcuje klikou. Je zavřeno. Přibíhají spiklenci. Tira a Česta mu zuřivě zasazují rány čepelemi svých zbraní. Přihnal se ještě Hněvsa a probodl mu bok mečem. Václav se hroutí a s proudy krve mu uniká z těla život. (Existuje i verze, že byl zavražděn při odchodu ze mše, avšak nepůsobí tak věrohodně jako ta, které jsme se přidrželi.) První staroslověnská legenda líčí závěrečné dějství: „V tom hradě zabili i jakéhosi Mstinu, urozeného muže Václavova, ostatní pak hnali do Prahy, některé povraždili a jiní se rozprchli po zemi. I nemluvňátka kvůli němu povraždili. Mnohé ženy provdali za jiné muže, služebníky boží vyhnali a kdejakou ƒábelskost napáchali... Jakmile uslyšela matka, že její syn byl zavražděn, přišla a hledala jej. Když ho spatřila, s pláčem padla na jeho srdce a posbírala všechny údy jeho těla, neodvážila se však je odnést k sobě domů, ale umyla je a oblékla v příbytku knězově a pak je zanesla a položila do chrámu. A poněvadž se bála, že bude zavražděna, utekla do Charvát, takže Boleslav ji tu už nezastihl. I povolal kněze jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Václavovým...“ Všechny legendy shodně vyprávějí o Boleslavově krvavém zúčtování s Václavovými stoupenci i kněžími. Jejich povražděním byl mocenský převrat dokonán. Zabit byl zřejmě i Václavův syn
19
VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI
Zbraslav. Mnozí se stejně jako Drahomíra zachránili útěkem. Za hranice kvapně prchali i Václavovi družiníci. Moci se chopil kníže Boleslav, odpůrce podřízenosti Sasům. Kosmas mu přiřkl přídomek Ukrutný. Nedejme se tím mýlit. Nedívejme se na něj očima katolických legend, které ho malují jako bratrovraha, morální zrůdu, ƒábla v lidské podobě. Vraždy a ukrutnosti tehdy patřily k dosti častým metodám řešení mocenských sporů nejenom v českých zemí. (Patří k nim ostatně dodnes.) Boleslav byl sebejistý, silný vládce, který cílevědomě a s obdivuhodnou rozhodností usiloval o vybudování pevného a mocného českého státu. Odhaduje se, že vládl 37 let a jeho zásluhy jsou nesmírné. Využil potíží, které nastaly v sousední říši, když král Jindřich I. byl na podzim roku 935 ochromen záchvatem mrtvice a v červenci následujícího roku zemřel. Odmítl převzít Václavův závazek poplatnosti a ihned obnovil spojenecké vztahy s lužickosrbskými kmeny Milčanů a Stodoranů. Ježto neviděl doma nevěstu, která by se svou urozeností mohla poměřovat s rostoucím významem přemyslovského rodu, poohlédl se v Německu. Vzal si Biagotu (zvanou česky Blahota), údajně vzdálenou příbuznou německého císaře. Dala mu čtyři děti, dcery Doubravku a Mladu a syny, z nichž jednoho Kosmas zřejmě nepravdivě nazývá Strachkvasem a druhý dostal po otci jméno Boleslav.
VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI
Neváhal se vojensky postavit novému, mocichtivému saskému králi Otovi I., který se stejně jako on chopil moci zavražděním svého staršího bratra Thankmara, přičemž mladšího bratra Jindřicha dal pro jistotu uvěznit. Boleslavova válka s králem Otou trvala čtrnáct let. Boleslav byl neústupný a vzdoroval houževnatě. Saský král však vystupňoval své válečné úsilí a roku 950 se přihrnul s obrovským vojskem až k Novému hradu, což bylo asi hradiště Mladá Boleslav a uzavřel tu v obklíčení Boleslavova syna. Otec synovi samozřejmě vytáhl z Prahy na pomoc. Patrně již došlo k střetům předsunutých oddílů. Když se pak obě vojska na pláni v podhradí seřadila k bitvě, kníže Boleslav, „uváživ královu statečnost i veliké množství vojska, chtěl se raději podrobit takovému majestátu, než utrpět nejkrajnější záhubu. Jinými slovy řečeno, rozhodl se nepokořen se poddati, než poražen doprošovat se milosti. Odebral se proto do králova tábora a nabídl Otovi mír a spojenectví. Před seřazenými šiky svých vojsk oba panovníci spolu jednali a Boleslav „stoje pod korouhvemi a krále poslouchaje a odpovědi mu dávaje, zasloužil si konečné odpuštění“. Tak to říká německý kronikář, který událost samozřejmě vidí jako úplné vítězství svého krále. Ten však byl rád, že nebylo nutné s Boleslavovým vojskem, proslulým svou válečnou zdatností, svést bitvu, jejíž výsledek byl nejistý. Vystříhal se moudře toho, aby Boleslava pokořil. Boleslav I. od okamžiku
usmíření stál při něm věrně v řadě důležitých bitev. Snad nejdůležitější byla pomoc, kterou mu poskytl roku 955 ve válce proti kočovným Maƒarům, kteří v létě znovu vtrhli do Bavor a pronikli až k Augsburgu. Drtivá porážka Maƒarů, k níž Boleslav vydatně přispěl přepadem a zničením jednoho z jejich dvou proudů, učinila definitivní konec jejich nájezdům. Mírem a spojenectvím s králem Otou I. si Boleslav uvolnil ruce k upevňování své vlastní moci. Pod Boleslavovou vládu se český stát nebývale rozrostl a zesílil. Patřila k němu Morava i s Povážím. Nakonec ovládl ještě Slezsko a Krakovsko a východní hranici českého státu posunul až k pomezí Kyjevské Rusi. V jeho státě, navazujícím na tradice Velkomoravské říše ožívala i činnost slovanských kněží. Kníže Boleslav I. uzavřel také užitečné spojenectví s polským knížetem Měškem, stvrzené Měškovým sňatkem s Boleslavovou dcerou Doubravkou. Dokončení svého státnického díla musel kníže, žel, přenechat svému nástupci. Dne 15. července 967 zemřel. Knížecí stolec připadl jeho synovi Boleslavovi II., který získal přízvisko Pobožný. Ten drastickým způsobem dokončil kmenové sjednocení země, když dal roku 995 vyvraždit charvátský rod Slavníkovců na Libici, soupeřící s Přemyslovci o moc v zemi. Navázal na otcovy úspěchy v rozšiřování území českého státu směrem na východ. Ovládl velkou část Slovenska a západní Halič. Karel Richter
NEZAPOMENUTELNÝ 28. ŘÍJEN PaměT národa, stejně jako paměT každého z nás, by snadno podléhala zapomínání, kdyby se čas od času neosvěžovala připomínáním toho, co je důležité, aby v ní zůstalo zachováno. Trpké zkušenosti i radostné okamžiky velkých úspěchů v životě jednotlivců i národů tak zůstávají uloženy pro užitečné poučení, potěchu i posilující povzbuzení hrdosti a odhodlání v neutuchajícím koloběhu střídání generací. Letos jsme si připomněli již 87. den tohoto data, který si vrýváme do paměti jako svátek vzniku samostatného československého státu, který v roce 1918 znamenal osvobození českého a slovenského národa z rakousko-uherské poroby. Zprávy o revolučním dění v Rusku již na začátku toho roku zradikalizovaly protirakouské nálady v českých zemích. Lidové masy se čím dál důrazněji začaly dožadovat míru a národního sebeurčení. Tuto názorovou situaci obrážely i projevy českých poslanců ve vídeňském parlamentu. 6. ledna 1918 se generální sněm říšských a zemských poslanců všech českých zemí sjednotil na tak zvané Tříkrálové deklaraci, která s od-
20
voláním na právo na svobodný život národní a sebeurčení národů jako podmínky dalšího klidného vývoje ve světě vyjádřila nezdolnou vůli českého národa po politické svébytnosti. „Národ náš,“ pravilo se v Deklaraci, „hlásí se o svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa prodchnut všecek vřelou touhou, aby ve svobodné soutěži s jinými národy svobodnými a ve státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti všeho svého občanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své větve slovenské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, založenému na volnosti a bratrství, přiznávaje v tomto státě národnostním menšinám plná rovná práva národní.“ Čeští Němci nehodlali nečinně přihlížet aktivizaci českého odboje. Již v lednu se v odpověƒ na Tříkrálovou deklaraci českých politiků sešli ve Vídni němečtí poslanci z českých zemí. Požadavky Čechů označili za nehorázné a schválili rezoluci příkře odmítající jakékoli české nároky na pohraniční oblasti
Chlumecké listy
a požadující jejich oddělení od vnitrozemí v podobě samosprávné provincie Deutschböhmen. Seidlerova vláda, které hrozili vyslovením nedůvěry, nevyhoví-li jejich požadavkům, vydala 19. května bez souhlasu říšské rady výnos o budoucím rozdělení Čech na čtyři německé a sedm českých krajů při rozdělení českobudějovického kraje na dva a přímém podřízení Prahy místodržiteli. Byl to zjevný krok k porušení celistvosti území Českého království a zřízení českými Němci požadované autonomní německé provincie Deutschböhmen. V zahraničí zatím Masarykova Československá národní rada dosáhla významného úspěchu. Bojové zásluhy československých legií, které jí byly podřízeny, zapůsobily jako rozhodující argument, který přiměl Francii, aby nótou z 29. června 1918 uznala Československou národní radu za oficiální představitelku Československa. Během několika týdnů se jí dostalo, jak víme, plného uznání i od Anglie a USA. V té době se již v Rakousku položil Seidlerův kabinet a vláda nového premiéra Hssarka, pokračující v centralizačních opatřeních podle přání německých nacionalistů jako odpověƒ na odmítnutí Českého svazu říšských poslanců veřejně protestovat proti uznání České národní rady, vydala 27. září 1918 nařízení o národnostním rozčlenění zemské správní komise v Čechách. Učinila tak další krok k osamostatnění provincie Deutschböhmen a k faktickému znehodnocení české autonomie roztržením hospodářsky celistvého teritoria Čech na dva celky. Vojenská i politicko-hospodářská situace Centrálních mocností po zhroucení jejich ofenzívy na západní frontě spěla už nezadržitelně k jejich porážce. Československý zahraniční odboj nacházel na domácí půdě čím dál více odhodlaných stoupenců. V červenci se v Praze po dlouhé odmlce znovu ustavil Národní výbor jako nejvyšší politická autorita v českých zemích. Jeho předsedou byl demonstrativně zvolen Karel Kramář (odsouzený za Franze Josefa k smrti a omilostněný po nástupu nového císaře Karla). Členy se stali i představitelé sociální demokracie a socialistické strany. Obě tyto strany z obavy, aby neztratily vliv na dělnické masy, ustavily v září separátní Socialistickou radu, která se sice podřizovala Národnímu výboru, ale předsevzala si usilovat o sjednocování socialistických sil a přebírání iniciativy. Tato rada ve snaze zaujmout vedoucí postavení v národně osvobozeneckém hnutí vydala výzvu ke generální stávce 14. října 1918 a k demonstracím, na nichž měla být mimo jiné vyhlášena Československá republika. Zvláštní provolání ubezpečovalo německé dělníky, že právo na sebeurčení bude přiznáno i německému obyvatelstvu v českých zemích. Akce tyla prozrazena místodržitelství i vojenskému velitelství. Dozvěděl se o ní také Národní výbor a jako předčasnou se ji snažil zarazit. V centru Prahy ji znemožnily oddíly vojska a četnictva, ale v okrajových čtvrtích se manifestace s vyhlášením republiky uskutečnily. Generální stávka proběhla úspěšně. K demonstracím a stávkám toho dne došlo v řadě dalších měst v Čechách i na Moravě. V následujících dnech však Socialistická rada na pokyn Národního výboru vyzvala ke klidu a k návratu do práce. Císař, zneklidněný událostmi, zahájil 12. října porady s poslanci všech národů Předlitavska o možnostech federalizace. Přes neúspěch jednání 16. října 1918 vydal manifest ohlašující federalizaci Předlitavska ve spolkový stát německo-rakouský, český, jihoslovanský a ukrajinský. Manifest vyvolal ostrý nesouhlas uherské vlády, která odmítala obdobnou federalizaci zavést v uherských zemích.
11 / 2005
Za čtyři dny, 18. října 1918, bylo v Paříži, sídle prozatímní československé vlády, vydáno Masarykem vypracované Prohlášení nezávislosti československého národa. 21. října 1918, když se již monarchie nezadržitelně hroutila, němečtí poslanci v rakouské říšské radě iniciativně vyhlásili nový stát Německé Rakousko. Na ustavující schůzi německorakouského národního shromáždění němečtí poslanci z českých zemí prosadili jako hlavní bod jednání zřízení provincie Deutschböhmen. Dovršili tak sedmdesátiletou úpornou nacionalistickou nevraživost vůči českému národně emancipačnímu hnutí a neschopnost vzdát se role vládnoucího národa v zájmu soužití s Čechy v českých zemích, přijmout roli národnostní menšiny, která jim v českých zemích historicky i fakticky náležela. 27. října se jejich političtí předáci vypravili do Drឃan vyjednat německou pomoc pro české Němce v případě revoluce v Čechách. Hned následující den, poté co národní výbor v Praze vyhlásil československý stát, představitelé českých Němců ve Vídni vyhlásili odtržení pohraničních oblastí od československého státu a jejich připojení k Německému Rakousku. Nesouhlas se začleněním do československého státu vyhlásily čtyři německé menšinové oblasti: Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren. Zároveň uherská vláda v Budapešti odmítla uvolnit Slovensko ze státního svazku Uherska. Zrod samostatného československého státu, na jehož tradice navazuje Česká republika, se, jak vidět, neodehrával jen za radostného jásotu davů v ulicích zaplavených vlajkoslávou, ale byl provázen i nesnázemi věštícími bouřné časy. O to víc si zajisté vážíme dneška. Karel Richter
INZERCE
21
LIDÉ KOLEM NÁS
K tomu, aby člověk bytostně srostl s městem, kde žije, není - jak se nejednou již přesvědčivě prokázalo - naprosto nezbytné, aby se v něm narodil. Ze všeho nejvíce záleží na tom, do jaké míry město, kde nalezl nebo kde si vybudoval svůj domov, uspokojuje jeho životní zájmy a zda také on sám je na druhé straně schopen a ochoten účastnit se aktivně jeho života a být mu nějakým způsobem, podle svých sil a schopností, užitečný. Jedním z přistěhovalých obyvatel města Chlumce nad Cidlinou, který tu k všeobecnému prospěchu nastálo zapustil hluboké a široce rozvětvené kořeny, je muž zralého věku, který při vší skromnosti, která je mu vlastní, může vykázat rozsáhlou činorodost na poli kultury i sportu, zasluhující obdiv a uznání.
LIDÉ KOLEM NÁS
zala i z té jedné místnosti při otcových skrovných výdělcích udělat útulný, vlídný domov, na který se mi dodnes hezky vzpomíná. Později se Kazdovi nastěhovali i se svou čistírenskou živností do přízemního domku na dnešní Pražské ulici (kde byla donedávna samoobsluha pana Kryžeho). Ladík začal chodit do školy, tenkrát ještě rozdělené na chlapeckou a dívčí. Na školní léta vzpomíná stejně jako na domov dodnes rád a s obdivným dojetím v hlase, když hovoří o skvělých učitelích, kteří se mu zapsali do srdce. Oldřich Eduard Lesk v něm zažehl náklonnost k divadlu a k četbě. Otevřel mu tak dveře do světa krásných představ, které nesmírně obohatily jeho život. Josef Slavíček mu vštípil ideály čestného, vlastenecky zakotveného,
přizvukuju, protože tohle všechno jsem v Slavíčkově 1. oddíle zažil i já. Všichni jsme byli tak uchváceni až skoro nábožensky tou jímavou velebností skautských ideálů, které nás povznášely nad vrozené slabiny naší přirozenosti. Cožpak nebylo krásné překonávat sám sebe? Vyhýbat se špatnostem a snažit se denně vykonat alespoň jeden dobrý skutek? Zanícení pro skauting nezastínilo ve Vladimírově vnímavé chlapecké duši zájem o divadlo, který vyvěrá z rozvíjející se představivosti a vrozené touhy ponořovat se do příběhů a dát se jimi unášet a okouzlovat. Když paní Magda Vaňousová, manželka faráře zdejší československé církve, zorganizovala dětský divadelní kroužek, stal se jeho snaživým členem. Hráli roztomi-
Společné vystoupení s manželkou Milenou v rámci divadelního představení
Estrádní skupina Rumcajs klub
Vladimír KAZDA Narodil se 8. května 1933 v severočeském pohraničním městě Jablonci nad Nisou. Od útlého dětství vnímal národnostní napětí a rozbroje mezi Čechy a Němci, které v celém českém pohraničí pod vlivem Hitlerových nacistů rozdmychávali příslušníci a stoupenci sudetoněmecké nacionalistické strany Konrada Henleina. „Byli tam dobří Němci,“ říká Vladimír Kazda, „s kterými jsme my Češi žili v přátelské shodě, ale čím dál víc se bohužel projevovali nesnášenliví fanatici, kteří organizovali protičeské štvanice, rozbíjeli okna českých škol i bytů, vyvolávali rvačky a incidenty.“ ZvlášT těžko se Čechům v pohraničí žilo v osmatřicátém roce po dubnovém karlovarském sjezdu henleinovců, kdy byl vytyčen kategorický požadavek autonomie Sudet hraničící s jejich odtržením od českých zemí. „Mně bylo teprve pět roků, ale už jsem s našimi prožíval tu hroznou nejistotu, obavy z toho, co bude. Pevnostní pásmo už bylo obsazeno naším vojskem a v ulicích chodily hlídky s puškami. Každou chvíli někde došlo k ozbrojeným přepadům četníků, policistů, financů i civilistů. Kdo to neprožil, neumí si to představit. Těch našich lidí, co tenkrát zahynulo! Jednu dobu už bylo o strach vyjít z domu...“ Jak to skončilo, víme. Mnichovská konference čtyř velmocí donutila bezmocné Československo, aby se vzdalo svých pohraničních území i s liniemi betonových pevnůstek a bunkrů. Jednotky wehrmachtu od 1. října podle určeného harmonogramu obsazovaly oblasti, které připadly Německu. Území o rozloze 28 345 km2 s 3 615 833 obyvateli, z nichž bylo 2 806 638 Němců a 719 127 Čechů. Kazdovi se stejně jako tisíce českých rodin nastěhovali do vnitrozemí. Naštěstí se stihli odsunout i s nábytkem, pro který našli prozatímní uskladnění ve vesnici Luková u známých ve stodole. Sami získali dočasné útočiště v Chlumci na Zámostí, kde jim Hruškovi pronajali dvě místnosti. V jedné si pan Kazda, povoláním krejčí, zařídil provozovnu čistírny, druhá sloužila rodině jako byt. „Museli jsme se zatím uskromnit. Dneska si člověk nedovede představit rodinný život v jedné malé místnosti, která je kuchyní, ložnicí, obývákem, dílnou, prádelnou i koupelnou. Ale hlavně, že jsme byli jako rodina pohromadě. Maminka doká-
22
ukázněného a činorodého chlapectví. Na chlumecké škole poznal i řadu dalších nezapomenutelných učitelů, kteří dali jeho životu spolehlivě přímočarý, pozitivní směr, ředitel Černý, učitelky Andrová, Malá, Mahlerová, Pokorná-Venturová... O válečných letech je škoda slov. Stejně jako jeho vrstevníci je prožíval v přítmí stísněných a neradostných protektorátních poměrů a válečné nouze. Pod vlivem dobrých učitelů v něm zrála naděje na osvobození a nový život s obnovou všech předválečných možností pro plné a radostné vyžití mládeže, hlavně Sokola a Junáka. Osvobození prožíval v ovzduší všeobecného nadšení ze znovuzrození republiky. Hned v první vlně nadšeneckého zájmu jako dvanáctiletý zanícený obdivovatel Rychlých šípů a nádherných dobrodružství Foglarových hrdinů, neodolatelně přitahovaný Slavíčkovou zářivou osobností, vstoupil do obnovené skautské organizace. Prožil tu nejkrásnější klukovská léta. Každotýdenní schůzky nabité nádhernými zážitky. Co všechno se na nich naučil! Dorozumívat se morzeovkou, stavět stany, vázat uzle, zapalovat táborový oheň, odhadovat vzdálenosti, orientovat se v lese, určovat světové strany, předvídat počasí, zapálit oheň třením dřev... A ty krásné víkendové výlety s přespáním ve stanech, zpíváním při kytaře u táboráku, nočními bojovými hrami i vařením ranního čaje a poledního guláše na otevřeném ohni... A letní tábory s úžasným programem: tělocvik, sport, bojové hry, pochody, výlety, střelba z luku a vzduchovky, skládání bobříků a tří orlích per... Všechno jako v těch Foglarových knížkách. Na to se prostě nedá zapomenout. „A ty slavnostní průvody, když jsme pochodovali v krojích za zvuků fanfárových trubek. Anebo benátská noc na Cidlině. Taky s námi Slavíček nacvičil divadlo a pořádali jsme táboráky pro veřejnost pod sokolovnou...“ Radostně Vladimírovi
Chlumecké listy
lé pohádky pro děti - Vodníkova bělička, O statečném Karlíkovi, Leknínová královna s půvabnou a něžnou Boženkou Ebertovou... V roce 1948 nastala v životě tehdy patnáctiletého Vladimíra pronikavá změna. Zakončil povinnou školní docházku a přestěhoval se na tři roky do Jablonce, aby se u strýce vyučil krejčovskému řemeslu. Musel se rozloučit se skautováním, kterému bylo beztak záhy z moci úřední odzvoněno. Nebyl čas ani na divadlo. Liberecká učňovská škola, do níž dojížděl, a pracovní povinnosti učedníka pohltily většinu jeho všedních dnů. S kvalifikací vyučeného krejčího se vrátil po třech letech do Chlumce, kde nastoupil jako dělník v krejčovské dílně pane Říhy. Junák už byl zrušen, a tak se Vladimír začal věnovat fotbalu. Oblékal dres AFK Chlumec a nevedl si špatně. Činorodost je jako šídlo, které, jak se říká, v pytli neutajíš. Domluvil se s Honzou Solfronkem, Odonem Cellerem a dalšími šikovnými chlapci a několika neméně šikovnými děvčaty a založili taneční kroužek Furiant. Nacvičovali české lidové tance z různých krajů a v krojích je s velkým úspěchem předváděli při různých slavnostech a festivalech. Z původních šesti tanečních dvojic a tří muzikantů se soubor postupně rozrostl na dvojnásobek párů a šestnáct hudebníků. Podávali výkony vynikající úrovně. Vystupovali na hornických slavnostech v Mostě, sklidili úspěch na přehlídce tanečních souborů v Domažlicích, mohutný potlesk odměnil po zásluze jejich vystoupení v polských Kowarech. Byla to obdivuhodná aktivita. Škoda, že tradice tohoto souboru zanikla a nikdo se zatím nepokusil ji obnovit. Vladimíru Kazdovi v té době zasáhlo do života vládní rozhodnutí o posílení výroby brigádníky z úřadu a živnostenských provozů. Přidělili ho jako pomocného stavebního dělníka do Rybitví u Pardubic. Nestěžoval si. Nebál se žádné práce a nakonec si vydělal víc peněz než u krejčoviny. Hned následující rok musel nastoupit na vojnu do posádky Slaný ke spojařům. Těšil se, že se naučí ovládat radiostanice a zřizovat telefonních
11 / 2005
linek, ale úraz, který utrpěl, byl příčinou přeřazení do skladu, kde byla děsná otrava, takže mu povinná základní služba ubíhala jen velice zvolna. „Nakonec i ty dva roky uběhly. Vrátil jsem se domů a nastoupil práci jako pomocný dělník v chlumecké Karose, kde mě zaškolovali na stroje. To mě docela bavilo. Jenže v sedmapadesátém roce mě začaly zlobit ledviny, musel jsem na operaci. Ze zdravotních důvodů jsem pak byl nucen změnit zaměstnání.“ Tento životní krok Vladimíra Kazdy měl už v režii osud. Nastoupil práci v Pleasu, kde mu padla do oka pohledná tmavovláska Milena Bláhová. Začalo nesmělé, rozpačité namlouvání. Rozpaky postupně mizely, po prvním rande přišlo druhé, třetí... Oba mladí lidé se sbližovali čím dál více, přibývalo důvěrností, až došlo k oboustrannému poznání, že by spolu chtěli žít. Vzali se a prožili více než čtyřicet čtyři let šTastného manželství, než je zlá nemoc navždy rozdělila. Po 4 letech práce v Pleasu se vrátil zpět do bývalé Karosy, kde pracoval až do invalidního důchodu. Mají dvě děti, které už dávno nejsou dětmi. Syna Miloslava, nadšeného hudebníka, který přes svůj dospělý věk stále jako pozounista koncertuje s dětským souborem ZUŠ, a dceru Vladimíru, ekonomku, která je šTastně vdanou matkou dvou dětí. Na manželku Vladimír Kazda nikdy nemůže zapomenout. Dobře si spolu rozuměli. Sdílela s ním jeho největší záliby. Chodili spolu dvakrát týdně na zkoušky do Furiantu, spolu účinkovali v Chlumci i na zájezdech. Začala kvůli němu a s ním hrát i v divadelním souboru Klicpery. Dnes žije Vladimír Kazda jako invalidním důchodce v domku, na který si s ženou našetřili. Rád pracuje na zahradě a donedávna se věnoval své největší zálibě, které také zůstal věrný nejdéle. Divadlu. Těší se z dobře vychovaných a úspěšných dětí i zdárných vnoučat. Může se spokojeně ohlížet na uplynulá léta. Má za sebou vskutku bohatou a vydařenou kulturní činnost, kterou přinášel potěšení lidem i sobě. Divadelní role by asi ani nespočítal. S úsměvem vzpomíná na Rumcajse nebo na Slaměný klobouk, kde si zahrál roztomilou roli Fadinára. Velkým zážitkem pro něj bylo představení Nejlíp je u nás, kdy naplněný sál se rozezpíval s herci. Obrovský úspěch měli chlumečtí ochotníci s Jiráskovou Lucernou, kterou sehráli nejenom doma, ale roztleskali s ní i novobydžovské divadlo. Chlumečtí ochotníci zdařile navázali na významné úspěchy, kterých, jak ukazuje Antonín Lauterbach ve svém vyprávění o historii zdejšího divadla, místní divadelní nadšenci dosahovali v minulosti. Jsou obvykle zlatým hřebem Klicperových Chlumců. Vladimír Kazda se může k těmto úspěchům hrdě hlásit, neboT na nich má svůj nemalý podíl. Někdy i obětavě na poslední chvíli zaskakoval za herce, který z vážných důvodů nemohl hrát. „Jo, to se taky stávalo,“ rozpomíná se s pobaveným úsměvem. Třeba jsem narychlo převzal roli za Standu Houšku nebo Josefa Vosáhla, který po úrazu v práci nemohl vystupovat, a musel jsem si na jevišti vymýšlet, protože jsem se nestačil naučit roli. Kde jsou ty časy...“ Je to krásné a povzbuzující, že v době dravé tržní ekonomiky a bezohledného bažení po penězích stále žijí a nepřestávají žít skromní, byT i nenápadní, dobří a ušlechtilí lidé, jako je Vladimír Kazda, kteří nemyslí jen sebe a na svůj prospěch, ale dokážou zdarma, nesobecky rozdávat lidem radost, i když se s nimi samotnými život leckdy zrovna nemazlil. Dobře a užitečně prožívaný život přináší navzdory všemu pocit štěstí. Vladimír Kazda si ho zaslouží. Karel Richter
23
HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA
HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA
HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA V roce 1942 se Klicperův Chlumec nekonal. Místo toho město Chlumec n. C. a Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera uspořádaly pod záštitou městské rady slavnost k uctění 150. výročí narozenin V. K. Klicpery s tímto programem. V neděli dne 15. listopadu sehrála Jednota „Klicpera“ v režii Sl. Cóna na scéně M. Lišky Klicperovu hru „Sen“ a za týden dne 22. listopadu další hru chlumeckého rodáka veselohru Bělouši, z níž uvádíme i fota.
Při tom se pilně připravovala premiéra veselohry Bruno Corra a Guiseppe Achille s názvem „Jedenáctý v řa-
V roli „Martina“ vystoupil V. Starý, „Johany“ Sl. Žáková a „Marie“ B. Bedrníčková. Ve výroční den 23. listopadu vyvrcholily oslavy ve velkém sále chlumeckého kina slavnostním večerem. Po úvodní Smetanově ouvertuře pronesl proslov o V. K. Klicperovi a jeho díle předseda Kulturní rady prof. J. Hýsek. Vrcholem večera byla reportážní hra o životě a díle V. K. Klicpery od A. Lauterbacha a Sl. Cóna „Z urny století“. V několika dramatických scénách zachytili autoři rozhodující okamžiky básníkova života. Ve hře se představil ukázněný kolektiv vedený pevnou rukou režiséra Sl. Cóna a za spolupráce dirigenta J. Weise. Hosty byli též okresní hejtman Dr. L. Jelen, hrabě Z. Kinský, prof. Hýsek, vedoucí tajemník Kulturní rady J. Horák, za ředitelství Národního divadla v Praze Dr. Jan Procházka, režisér ND Vojta Novák, za Národní radu v Praze vrchní rada Jar. Koudelka, zástupce ÚMDOČ Fr. Štorkáň, delegace města Nového Bydžova se starostou Junkem, delegace města Hradce Králové s prof. Mlýnářem, Dr. Kaňkou a ředitelem Fügnerem, kromě četného obecenstva. Veškeré divadelní dění v roce 1943 uvedeme opět v chronologickém sledu. Tentokráte jako první vystoupila 3. ledna Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera a zopakovala našemu obecenstvu hru Fr. K. Franchy „Verunka“, která měla velké úspěchy minulého roku. Když ji soubor zopakoval 11. února v Chlumci, odvezl ji v neděli 14. února do Klamoše. Dne 30. a 31. ledna ji předvedl na zájezdu v Polici n. M. Stejně úspěšná byla i hra Fr. Zavřela „Caesar“, kterou Jednota sehrála odpoledne a večer dne 10. ledna v Semilech, kde byla vřele přijata.
dě“. Hra byla uvedena v režii Sl. Cóna a scéně M. Lišky v Dělnickém domě v sobotu dne 23. ledna a v neděli dne 24. ledna odpoledne a večer. Dne 6. a 7. února přišla na pořad v režii a scéně Leskově hra Zdenka Vavříka „Casanova“. I tato hra měla svou zájezdovou premiéru. Na pozvání divadelního spolku „Hálek“ z Nymburka ji tamní obecenstvo uvidělo v neděli 11. února. Nekrolog. Ve středu dne 10. února 1943 se rozloučil se svým milým Chlumcem Václav Klemens, majitel knihtiskárny, zakladatel a redaktor Chlumeckých listů, předseda Pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera. Narodil se 30. října 1869 v Novém Bydžově. Jako většina českých lidí neměl na růžích ustláno. Záhy ztratil otce a z kvinty gymnázia šel do učení do starého tiskařského závodu Ferdinanda Pavelky. V dalších letech pracoval v předních pražských závodech. Mnoho cenných zkušeností získal v České grafické Unii, pracoval jako metér nejhodnotnějšího obrázkového listu Zlatá Praha u Vilímků, další léta ho spatřujeme v tiskárně Wiesnerově a u vydavatelstva Národních listů. Václav Klemens měl rád svůj rodný kraj. Jsa naplněn odbornými znalostmi černého umění, založil na podzim roku 1902 v Chlumci n. C. v Majorátě vlastní tiskárnu. Bylo to v době Kozelkově a moudrý starosta mladého tiskaře přijal laskavě. Tehdejší osvětový život ve městě byl chudičký. Soustřeƒoval se kolem ochotnického Klicpery a Čtenářské besedy. Oba spolky prováděly prakticky i výchovu společenskou. Nadšený ochotník Klemens se zasloužil o to, že Klicpera po jeho přícho-
24
Chlumecké listy
du vystupňoval svou divadelní činnost. Klemensův divadelní duch a jeho zkušenosti z Prahy divadelní pole zúrodnily. Organizoval, byl dramaturgem, režisérem a vždy si věděl rady. Pozvedl ochotnickou práci v jakosti i pilnosti, ač sám nikdy na prkna nevstoupil. A když vlna nadšení opadávala, musel přijít on se svým žhavým zápalem, aby ji zase vyvedl. V ochotnictvu pracoval až do roku 1936, kdy po osmiletém předsednictví předal Jednotu mladší generaci. Tato jeho poctivá práce zasluhuje, aby jeho jméno bylo s úctou vzpomenuto i na stránkách této divadelní historie, k níž přispěl jmenovaný mírou vrchovatou. V neděli dne 14. února dal o sobě vědět Sociální odbor církve českomoravské, který odpoledne a večer se pochlubil nacvičenou „Zorkou“ Oty Minaříka. O to se přičinili jako režisér Jarka Ktzendorfer a scénař Fr. Šafář. Pro značný zájem byla tato hra opakována ve dvou představeních 25. a 26. dubna. Dne 18. února přišla na řadu opět opakovačka. Jednota Klicpera pro NOÚZ sehrála Konstantinovu veselohru „Ryba na suchu“. Režisér Sl. Cón se rozhodl pro uvedení hry z exotického ostrova v oceánu, repertoární hry Národního divadla, od A. J. Urbana „Stvoření lásky“. Ke spolupráci přizval M. Lišku jako scénaře a Zd. Tamele jako autora scénické hudby. Potom ji ve dvou večerech 27. a 28. února předložil chlumeckému publiku, které hru přijalo s nevšedním zájmem. Proto byla opakována ve dvou představeních i 25. a 26. dubna. Dosáhla rovněž zájezdového uplatnění. Na pozvání ochotníků z Městce Králové ji tam Chlumečtí sehráli 17. dubna, když pro osvěžení děje ji v Chlumci zopakovali 4. března.
vedením Jos. Lecjakse, jemuž pomáhali L. Nejedlý a O. Nevrlý. Bylo tedy i s aktéry zapojeno do práce na 30 interpretů, což dosvědčuje přiložený plakát. Hra se objevila na scéně v neděli 21. a v pondělí 22. března. Podařilo se nám zachytit i kratičkou kritiku: „Představení by se dalo motivovat: Zápas souboru s prostředím. Jestliže se někdy obraz rozplynul bez dojmů, pak to nebylo vinou hereckého souboru, ale vinou technicky nedokonale zařízeného jeviště. Režisér i výtvarník použili filmu, světla, hudby a transparentů. Chlumečtí by potřebovali dokonalé divadlo a pak by tyto nedostatky zmizely. - B. Čeňková v titulní roli byla mimicky výborná jako vždy a slova zvládla správně. Sl. Cón jí byl dobrým partnerem. Osud (B. Dufek) podal výborný herecký výkon. V malých rolích vystoupili skoro všichni členové Klicpery. Na velké scéně Tylova divadla v Kutné Hoře, kde loni byl chlumecký soubor první mezi devíti nejlepšími, nedostatky těsného prostředí divadla jistě odpadnou. Pro svou nákladnost hra doznala jen jednoho zájezdu. Stalo se tak však až 17. června, kdy se ochotníci z Kutné Hory rozhodli pozvat soubor Klicpery za požadovanou režijní sumu. V Chlumci zatím se svou novou premiérou vystoupil v neděli 28. března Sociální odbor církve českomoravské. V režii F. Šafáře a scéně L. Špáse uvedl veselohru K. Piskoře „Radostná událost.“ Ozvala se i Lidová akademie, která zaranžovala na neděli 11. dubna líbivou zpěvohru „Náš svatý Vavříneček“. Dosáhla úspěchu, proto ji 18. dubna zopakovala. Jednota Klicpera v rámci májových oslav reprízovala 1. a 2. května ve dvou představeních Lauterbachovu detektivní komedii „Vruboun posvátný“. V květnu hostovalo v našem městě divadlo prof. Skupy. Špejbl a Hurvínek hráli pro děti 29. a 30. května ve hře o deseti obrazech „Zlaté děti“ od Skupy a F. Weniga a v sobotu 29. a v neděli 30. pro dospělé v groteskní komedii „Dnes a denně zázraky“ od Jiřího Kubeše. Hned na to, v úterý 8. června a ve středu 9. června, přivezla do Chlumce Pražská umělecká družina Fr. Nechyby dvě hry - „Věčný poutník“ od Kurfürsta a veselohru „Podivný pán“ od P. Lovriče. A. Lauterbach
Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera přihlásila v tomto roce do soutěže „Viktorii“ od K. Hamsuna, příběh lásky zdramatizovaný do sedmi obrazů Salzrem a V. Krškou. Režii obstaral Sl. Cón, scénu M. Liška. Byla použita i projekce, film a zvuk, pod
INZERCE
11 / 2005
25
A LÉTA BĚŽÍ...
CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ
A LÉTA BĚŽÍ...
TROŠKA BÁSNICKÉHO STŘEVA ... NA TÉMA CHLUMEC:
Mění se lidský život, mění se obce, města. Všechno k lepšímu. V minulém režimu zvelebovali občané svoje město brigádnickou prací pod heslem město pro občana - občan pro město. A tak se v našem městě postavila řada nových budov jako mateřská školka, Říhův dům, hasičská zbrojnice atd., a to všechno takzvaně v akci Z, kdy občané dostali za odpracované hodiny odměnu, zatím co město uhradilo odborné práce a materiál. Byly ale akce jako budování chodníků, kdy si každý občan před svým domem, za pomoci sousedů, vybudoval chodník s materiální pomocí města. A dneska Vám přinášíme důkazy tako-
Byla jedna slečna z Chlumce co nesnášela pitomce. Jednou jednomu vynadala, facku mu málem dala. Pak potkala dalšího, co myslíte, praští ho? Míša Řehounková, 7. A Byla jedna slečna z Chlumce, měla ráda české tance. Když měla tančit, začala jančit. Když tančit nesměla, tak z toho brečela. Nejraděj tančila polku, hodila se pro tu holku. Monika Halberštátová, 7. A
31
DRUŽINOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ Přišel podzim, hnědá hlína lepí se nám na paty… Tak tato básnička neměla s letošním podzimem nic společného. Teplé sluneční počasí lákalo ven. Využili jsme ho i my ve školní družině. Vyřádili se na školním hřišti, při vycházkách do zámeckého parku pozorovali měnící se přírodu. Z přírodnin, které jsme si nanosili, jsme hned tvořili. V průběhu října na schodech do školní družiny vznikla pěkná podzimní výstava. Postupně se rozběhla i činnost kroužků. V šesti kroužcích keramiky modeluje z hlíny přes devadesát dětí, třída při cvičení aerobiku je plně obsazená šikovnými děvčaty, fungují kroužky logopedie a dyslexie. Ve středu chodí děti sportovat do tělocvičny na pohybové hry. Kroužek je zadarmo a ještě má volná místa. Stejně tak do kroužku lidových řemesel může paní učitelky přijmout několik párů dovedných rukou. Podzim byl ve školní družině i ve znamení návštěv. S dětmi jsme navštívili městskou knihovnu. Do družiny za námi na návštěvu přišel živý ježek. Jak se mu u nás líbilo, nepověděl. Zato když nás přijelo navštívit dvacet vychovatelek z jiných školních
Byla jedna slečna z Chlumce, vyhodila z okna hrnce. Práce se jí nedařila, a tak všechno vyřešila. Hrnce se jí rozbily, jiné už jí nezbyly. A tak čeká o hladu, nemá dobrou náladu. Lenka Drtinová, 7. A 32 výchto akcí. V roce 1951 se začalo zkrášlovat náměstí. Vyhlásila se brigáda, město dalo materiál a dopravní prostředky a začalo se pracovat. A všechno ručně - kopání, nakládání materiálu. A pracovali nejen muži, ale zapojily se i ženy. A nebyla to práce lehká. Ale každého hřálo potěšení, že něco udělal pro své město. Známe i některá jména brigádníku: obr. 32 - Štěrba K., Pour, Janeček ml., Fuka, Von34 druška obr. 33 - Majer, Němec, Kotas, Nováková, sedící: Němcová, Cholastová, Hembalová, ,--, Hruška. (Fota zapůjčil p. L. Janeček.) Vážení čtenáři, pokud máte nějaké fotografie z našeho města, žádáme Vás o jejich zapůjčení a potěšíte tak, naším prostřednictvím, další čtenáře. Stačí, když
26
33 Žáci a učitelé děkují všem pracovnicím městské knihovny za zajímavý a poučný program připravený v rámci Týdne knihoven.
PŘÍRODOPIS TROCHU JINAK
současně upřesníte akci na fotu a rok. Věříme, že na nás nezapomenete. Děkujeme Vám. redakce Pozn.: V č. 10 Chlumeckých listů jsme uvedli jméno osob na fotu č. 23 a 24
a mezi nimi také jméno paní učitelky Jóži Klemensové. Pan Sokol z Brna, náš stálý odběratel Chlumeckých listů a čtenář, nás upozornil na správnost jména, a to paní Joza Klemensová. A jako důkaz nám zaslal index hudební a pěvecké školy. Děkujeme. redakce
Chlumecké listy
Přehlídka dravých ptáků 5. 10. se na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou shromáždily základní a mateřské školy z okolí, aby mohly zhlédnout ukázku dravců, dovezených až ze záchranné stanice pro dravé ptáky v Brně. Lidé ze stanice nám ukázali čeledi: krahujcovití, sokolovití a sovy. Pro pozorné děti si pořadatelé připravili pár záludných otázek a jejich vítězové si odnesli pexeso a mohli si přivolat ptáka na ruku. Ale na takového Martina Černého zbyl pouze skoro 5-ti kilový sup. Přehlídka byla zajímavá a navíc obohacená o vtipné zážitky jednoho z pořadatelů. Míša Řehounková, 7. A
11 / 2005
družin, bylo o čem povídat. Akce probíhala pod záštitou Centra vzdělávání Královéhradeckého kraje v rámci cyklu seminářů pro vychovatele. Řešili jsme společné problémy, ukázali si, co vše lze s dětmi dělat. Naše kolegyně si prohlédly chlumeckou školní družinu. A my se pochlubili šikovnými dětmi, krásnou výzdobou i dobrým materiálním zázemím. A jaké bude předvánoční období? Už 2. listopadu děti potěší Divadélko z pytlíčku pohádkou Jak na obra. Štěstí si budou moci vyzkoušet v celodružinových přeborech ve hře Člověče nezlob se. Pak už nás čeká perná - především výtvarná práce. Do neděle 27. 11., kdy bude zahájen advent, děti v družině, připraví vánoční výzdobu pro Husův sbor. Tímto zvu všechny čtenáře na prohlídku Vánoční výstavy dětských prací, která opět potrvá až do Tří králů. Otevřeno bude při všech akcích v kostele nebo po dohodě s panem farářem. V loni jsme poprvé zkoušeli prodávat výrobky dětí při adventním rozsvěcení města. Pro letošek chceme pro návštěvníky připravit už tři stánečky. A to opět keramiku, nově perníčky a vánoční dekorace. Tak až půjdete v neděli v pět na náměstí, nezapomeňte si přibalit peněženku. Výrobky našich dětí možná nejsou dokonalé, ale určitě nepostrádají osobité kouzlo a umí potěšit. Keramickou sobotu na téma Vánoce už nestihnete. V době, kdy vyjde tento článek, se již výrobky účastníků budou vypalovat v peci. Ty z Vás, kdo si chtějí zatvořit, zveme do družiny dne 3. 12. na výtvarnou sobotu - malování na hedvábí. Akce je určena dospělým a dětem od 13 let. Malovat se budou obrázky, šály a přání. Věříme, že období adventu si budeme moci užít a vychutnat v klidu a pohodě. A to od čertovských radovánek, přes společné vánoční pečení či zpívání u jesliček v kostele. No a jestli se ještě přidá sníh a mráz, mají se děti ve školní družině na co těšit! Ladislava Strnadová, za kolektiv vychovatelek ŠD
27
Z MATEŘSKÉ ŠKOLY
PODZIM V MATEŘSKÉ ŠKOLE U ZÁMKU Školní rok se u nás rozběhl zvesela a hned „na plný plyn“. Již od začátku září nasedá každý pátek do autobusu 30 „odvážných“. A cíl cesty? Plavecký bazén v Jičíně. Jízda probíhá za veselého štěbetání - jen u svačiny nastane chvíle klidu. Pokaždé nás přivítají usměvaví instruktoři a samozřejmě voda, která
Nemenší atrakcí byl pobyt „mezi dravci“. V zámeckém parku jsme mohli obdivovat letecké umění cvičených dravců brněnské společnosti ZAYFERUS. Čeká nás jistě ještě mnoho zajímavého, ale o tom zase až příště. děti a učitelky z MŠ U Zámku
Milé maminky, zdá se Vám, že každý den na mateøské dovolené je témìø stejný? Chcete malou zmìnu? Pøijïte se se svými dìtmi podívat do „ŠKOLIÈKY“.
se pro děti stává stále větším kamarádem. Po lovení puků, kytiček, potápění, splývání, výuce plavání a mnoha jiných činnostech - hurá do páry, abychom se ohřáli. Pak si ještě trochu „zadovádíme“ ve vodě a už na nás čeká převlékání, fénování, občerstvení, autobus - a cesta zpět. Tak zas za týden! S některými předškoláky jsme se v září zúčastnili slavnostní akce na zámku Karlova Koruna - vítání občánků. Básnička-
INZERCE
... je klub pro maminky s malými dìtmi, které ještì nechodí do školky. Zakládají ho paní uèitelky z Mateøské školy U Zámku a budou se snažit Vás i Vaše dìti pobavit pøi zpìvu, tancování, cvièení, pohybových hrách, pracovních i výtvarných èinnos¬ tech. Navíc se s dìtmi mùžete zúèastnit i rùzných zábavných akcí poøádaných u nás (karneval, divadla, Mikuláš...) a za pìkného poèasí využívat školní zahradu.
Dveøe naší „ŠKOLIÈKY“ se pro Vás a Vaše dìti poprvé otevøely
2. listopadu 2005 v 9.00 hodin a pravidelnì se scházíme každou støedu v Mateøské škole U Zámku
mi a písničkami děti přivítaly malé kamarády, kteří se měli křikem čile k světu. Vše proběhlo bez chybičky a sladká odměna nás neminula. Tím ale nic neskončilo. V měsíci říjnu jsme navštívili divadelní představení „Klicperáků“ - Kouzelný kvítek. Z dětí se na 1,5 hodiny stali pozorní diváci, kteří odměňovali výkon herců řádným potleskem.
Pøijïte se k nám podívat. Tìšíme se na Vás!
DOPLŇOVAČKA Naši předsedové 1970-1976 1 1. 3. 4. 5. 7.
28
Chlumecké listy
11 / 2005
Makat 2. Část věty Chlumecký podnikatel Tkalcovské stroje Malý syn 6. Snížení cen Člen naší politické strany (expresivně) Rozluštění na str.: 41
2 3 4 5 6 7 S S S S S S S
LV
29
AKCE PRO DĚTI A MLÁDEŽ
AKCE PRO DĚTI A MLÁDEŽ
DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. Cidl. # / fax: 495 485 357
ul. 9. května
NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC PROSINEC 2005 2. 12. (pátek)
Mikulášská besídka
3. 12. (sobota)
Mikuláš s čertem v Klubíčku
15. 12. (čtvrtek)
Začátek: v 16.00 hodin v Říhově domě Program: ! soutěže, tanec, nadílka (označené balíčky je potřeba přinést 1/4 hodiny před začátkem) Vstupné: děti 10,- Kč, dospělí 20,- Kč Mikuláš, anděl, čerti, hudba a občerstvení je zajištěno!
Určeno dětem, které navštěvují klub pro maminky s dětmi při DDM Chlumec n. C. Začátek: v 15.30 hod. v respiriu ZŠ (budova I. stupně)
17. 12. (sobota)
Střelecká soutěž o vánočního kapra
23. 12. (pátek)
Florbalová liga DDM v Královéhradeckém kraji týmy ! DDM Hradec Králové ! DDM Chlumec n. C. ! DDM Smiřice ! DDM Třebechovice kategorie: 5. - 7. třída, 8. - 9. třída, startují 4 členná družstva + brankář, rozdělení do kategorií bude upřesněno na místě Kategorie: 5. - 7. třída, 8. - 9. třída. Počet hráčů max. 12 v družstvu. Hraje se v počtu 4 + 1. Hrací doba bude upřesněna v místě. V kategorii se hraje systém každý s každým. Začátek: v 8.30 hod. prezentace účastníků, začátek kolem 9.00 hod. Místo: nová tělocvična ZŠ Chlumec n. C. - vchod je z parku Přij{te fandit svým kamarádům a dětem!!!
Vánoční dílna Vytvoříme si drobné vánoční dárky pro radost nejbližších. Vybrat si můžete ze tří nabídek, vyrobit si ale můžete všechny dárky. Vánoční dílna je určena jak dětem tak dospělým. Čas: 15.00 - 17.00 hodin ve školní družině, oddělení domeček Ved. kurzu: Petra Řehounková Nabídka ! Ubrousková technika - lampičky výrobků: a ozdobné sklenice ! Sypaná batika, ubrousková technika - vánoční ubrusy a prostírání ! Vonné svíčky s přírodninami Potřebujete: sklenici (nejlépe od kávy - kulatá, hranatá), zbytky svíček, přírodniny (mušle, kytky, pomeranče, koření), ostatní pomůcky budou poskytnuty DDM Poplatek: 50,- Kč (pomůcky na výrobu dárků) Akce se uskuteční v případě naplnění minimálně 8 účastníků, přihlášku společně s poplatkem odevzdejte nejpozději do 13. 12. 2005.
! pro každého zájemce o toto střelecké soutěžení, startovné 20,- Kč Místo: areál DDM u koupaliště, zbraně a střelivo zajistí pořadatel Časový ! 8.00 - 9.00 hodin - prezentace dětí rozvrh: do 10ti a do 14ti let ! od 13.00 hodin - kategorie do 18ti let, od 19ti let a výše Odměny: první tři z každé kategorie obdrží diplom a cenu
Přihlášky na zájezdy, informace: DDM, (směr Kladruby): pondělí, středa od 8.00 - 17.00 hod. ZŠ - jazyková učebna v přízemí budovy II. stupně: středa 9.35 - 10.00 hod.
INZERCE
30
Chlumecké listy
PUTOVÁNÍ ZA POHÁDKAMI BOŽENY NĚMCOVÉ Již několikátý rok mohou děti společně s rodiči a dalšími zájemci zavítat do zámeckého parku, kde je pro ně připravena pohádková trasa. A protože se tento rok slaví 150. výročí od prvního vydání „Babičky“ od Boženy Němcové, vybrali jsme pro vás na jednotlivá stanoviště pohádky a pohádkové postavičky od této spisovatelky. Někteří z vás si její pohádky připomněli, jiní jste se s nimi teprve seznámili. S mapkou v ruce se skupinky dětí společně s dospělými vydávaly na trasu, aby splnily sedm úkolů v jednotlivých pohádkách. Po boku prince Bajaji děti bojovaly s mečem v ruce s drakem, chytrá horákyně pro ně připravila kvízy a hádanky. V pohádce „Sedmero krkavců“ dávaly společně s Bohdankou dohromady oblečení pro krkavce. „Mám tě ráda jako sůl, tatínku“. Tak podle této věty určitě poznáte název pohádky. Ano, je to „Sůl nad zlato“. Na tomto stanovišti pod dohledem krále a Marušky přenášely na lžíci sůl. Kdo si vytáhl z pekla pytel zlata, ten se seznámil s „Čer-
tovým švagrem“. A teƒ hádanka: „Má šedý kožíšek, pracuje v kuchyni a miluje prince. Kdo je to?“ Přece „Princezna se zlatou hvězdou na čele“. Společně s kuchtíky si děti zkusily projít překážky s pánví v ruce. V pohádce „O dvanácti měsíčkách“ měly za úkol nasbírat do košíku co nejvíce červeňoučkých jahod. Po cestě na ně také čekala hádanka v podobě samotné autorky. Představovala ji p. Helena Krátká a od té skutečné B. Němcové byla téměř k nerozeznání. Vítězem byl každý, kdo se vrátil do cíle. Děti dostaly za svoji odvahu a statečnost drobnou odměnu. Nesmíme ale zapomenout na pohádkové postavičky na stanovištích. Nebyli to přece žádné princezny, princové, čerti, králové, draci, krkavci, zlé macechy, nafintěné sestry, ale třicet dětí z chlumecké školy, kterým touto cestou móóóc děkuji. Mirka Khorelová ped. pracovnice DDM
PRIMA VAŘEČKA - „PEČEME Z LISTOVÉHO TĚSTA“ Kuchyňka základní školy se 12. 10. 2005 (ve středu) proměnila v natáčecí studio „PRIMA VAŘEČKY“. Chlapci a děvčata si vyzkoušeli upéct z listového těsta sladké záviny, koláčky nebo slané záviny, šneky a preclíky. Kuchtíci a kuchtičky měli své výrob-
ky velmi nápadité a chutné. Hodnocení dopadlo takto: I. kategorie - 1. st. ZŠ: 1. místo Tomáš Horák 2. místo Štěpán Koucký 3. místo Tereza Ovesná 4. místo Radek Petrovický 5. místo Veronika Šlechtová
II. kategorie - 2. st. ZŠ: 1. místo Edita Dubská 2. místo Markéta Říhová 3. místo Vendula Dostálová 4. místo Jiří Smutný 5. místo Jan Dunka
jsou velmi šikovné i v kuchyni, kde pomáhají mamince při vaření i pečení. Proto si myslím, že každá maminka může být pyšná na svou kuchtičku nebo kuchtíka.
Je vidět, že se děti nezajímají jenom o počítače, ale
Panchartková Lucie ped. prac. DDM
JUDO - ŘÍJEN 2005 NEJVĚTŠÍ POČET ZÍSKANÝCH TITULŮ V HISTORII CHLUMECKÉHO JUDA V sobotu 15. 10. 2005 se konalo v Olomouci Mistrovství České republiky družstev starších žáků. Za náš kraj bojoval oddíl z Jičína. Tento tým nejlepších starších žáků v našem kraji byl složen z chlapců z Jičína, Nového Bydžova, Trutnova, Pardubic a našich čtyř borců: Ondřeje Bečvarova, Dominika Wagnera, Tomáše Šmída a Martina Steklého. Chlapci poznali porážku až ve finále, kde je porazil oddíl z USK Praha a třetí skončil Litokan Litoměřice. Naši borci tedy získali tituly vicemistrů republiky družstev starších žáků. Nejvíce tomuto úspěchu pomohl Dominik Wagner, který jako jednička ve váze do 38 kg vyhrál tři zápasy a jednou remizoval. Svého kolegu z oddílu, Ondru Bečvarova, do závodu nepustil. Ondra byl dvojka v této váze. Tomáš Šmída byl také dvojka ve váze do 55 kg a svůj jediný zápas nezvládl a prohrál. Martin Steklý, od kterého se čekala velká pomoc, své zápasy také nezvládl a jako jednička ve váze do 73 kg dovedl do vítězného konce jediný zápas. Další úspěchy v tomto měsíci vybojoval Miloš Steklý v kategorii dorostenců, a to 3. místo v Mezinárodním turnaji v Ra-
11 / 2005
kousku a 1. místo Grand Prix v Plzni. Tímto prvním místem se dostal poprvé do čela soutěží Grand Prix a před závěrečným čtvrtým kolem v Ostravě má čtyři body náskok. Dařilo se nám i v Praze na USK Cupu, kde Dominik Wagner vyhrál do 38 kg, Jiří Maryška získal 2. místo ve váze do 46 kg starších žáků a Martin Chára 3. místo ve váze do 38 kg mladších žáků. Tomáš Šmída ve váze do 55 kg neuspěl. Méně se nám dařilo 22. 10. 2005 v České Skalici, kde probíhalo společné Mistrovství Královéhradeckého a Pardubického kraje mladších a starších žáků. Starší žáci měli tyto závody jako kvalifikaci na Mistrovství republiky, kam mohli postoupit dva nejlepší z každé váhy. Postup se povedl Dominiku Wagnerovi a Martinu Steklému, kteří své kategorie vyhráli. Jiří Maryška, kterého velmi poškodili rozhodčí, postupuje z druhého místa. Postup se nepovedl Ondřeji Bečvarovi, který skončil třetí a Patrik Hudeček se neumístil. Mladší žáci podali dobrý výkon. Martin Chára skončil na 3. místě a David Barták svou kategorii vyhrál. Černohorský Petr vedoucí oddílu juda
31
SKAUTING
SKAUTING
SKAUTSKOU STEZKOU
PROSINEC - „MĚSÍC DLOUHÉ NOCI“ Vánoce jsou za dveřmi a vlčata i světlušky připravují dárky pro rodiče a kamarády. A nezapomínáme na naše zvířátka a ptáčky, kteří pod sněhovou pokrývkou budou těžko hledat potravu…
POKARKO NEBOLI POHÁR KARLOVY KORUNY Ve dnech 1. a 2. října proběhl v zámeckém areálu již 5. ročník závodu skautských smíšených hlídek nazvaný podle dominanty Chlumce n. C. - „Pohár Karlovy Koruny“, zkr. POKARKO. Celkový součet let čtyřčlenné hlídky nesměl přesáhnout 45. Na 15 stanovištích musely hlídky plnit sportovní a skautské disciplíny. Mottem letošních závodů bylo „Hry bez hranic“ a oděvy hlídek měly představovat národní zvláštnosti ustrojení. V letošním 5. ročníku se po čtyřleté přestávce podařilo chlumeckým získat prvenství a pohár putuje do naší klubovny. Výsledky: 1. místo Chlumec n. C. - světlušky 2. místo Opočno - smíšená hlídka A 3. místo Opočno - smíšená hlídka B
Není lehké přenášet raněného, když nevidím…
SDRUŽENÍ PŘÁTEL JAROSLAVA FOGLARA Občanské sdružení s názvem Sdružení přátel Jaroslava Foglara vzniklo v roce 1990 a navázalo na dřívější Klub přátel Jaroslava Foglara, který působil v Československu v letech 1966-1970. Za léta svého působení rozvinulo svoji činnost do několika směrů. SPJF sdružuje příznivce díla, výchovných metod a přátele Jaroslava Foglara - spisovatele, publicisty a vychovatele. Hledá vše použitelné a přínosné pro dnešní děti a mládež, prožití jejich volného času, výchovu a formování jejich kladných charakterových vlastností. Své poznatky předává svým členům,
32
pracovníkům s dětmi a mládeží i široké veřejnosti prostřednictvím svého časopisu, novinových článků, televize, rozhlasu i osobních setkání a seminářů. SPJF organizuje hnutí Bobří stopou pro děti a mládež - pro jednotlivce, kluby i oddíly. Snaží se přinášet program i osamělým dětem - vyžití volného času, poznání, hry, soutěže. Činnost je organizována pomocí klubovního časopisu Bobří stopou. Foglarovské sdružení má ve svých řadách i desítky členů, kteří se zabývají životem a dílem Jaroslava Foglara. Na tyto své členy pamatuje SPJF vydáváním řady tiskovin - pohlednice, kartičky, záložky. Vydává i foglarovky v Braillově písmu pro nevidomé. Tradicí se již stalo červnové setkání foglarovců ve Sluneční zátoce na řece Sázavě, a to na louce, kde měli své tábory Hoši od Bobří řeky. Informace o těchto setkáních jsou vždy ve zpravodaji SPJF Bobří stopou, v Klubovém hlasateli nebo na internetových stránkách www.spjf.cz. Zájemci o činnost SPJF se mohou informovat na adrese: Sdružení přátel Jaroslava Foglara, poštovní schránka 245, 658 45 Brno;
[email protected]. Pražská pobočka SPJF sídlí na Senovážném náměstí č. 24 spolu s ústředím Junáka ve 4. patře. z materiálů SPJF
SKAUTSKÝM SVĚTEM Večer světel. Před mnoha a mnoha lety, 17. prosince roku 1938, vyšel první příběh Rychlých šípů v časopisu Mladý hlasatel. V posledních letech se stalo pěkným zvykem připomínat si tento den malou lampičkou nebo lampiónkem za oknem. Až půjdete večer městem a uvidíte malý plamínek přátelství, potom vězte, že jej zapálil někdo, pro koho příběhy Jaroslava Foglara nebyly jenom knihou. Chlumecký tábor. Letošní tábor v Břehách u Přelouče proběhl bez závad a při konečném vyúčtování vykázal úsporu téměř tři tisíce korun z dotací. Tyto prostředky budou využity na opravy táborového vybavení. „Horošmajd“. Sváteční prodloužený víkend 27. - 30. 10. 2005 využili chlumečtí skauti a skautky na tradiční „Horošmajd“ tentokráte nedaleko Třebíče. „O totem náčelníka“ je celostátní závod pro vlčata - okresní kolo proběhne v dubnu 2006 a naši kluci se již pilně připravují. Nezapomínáme. Všichni ctíme své mrtvé a zejména o svatodušních svátcích zapalujeme svíčky na jejich hrobech. Chlumečtí skauti vzpomněli na své vůdce i kamarády a na mnoha skautských hrobech vzplanuly kahánky ozdobené skautskou lilií. Po celé naší zemi jsou roztroušeny hroby těch, kteří položili životy za naši svobodu - je „Mrtví Ivančeny“
Chlumecké listy
mezi nimi i mnoho skautů, kteří plnění skautského slibu věnovali nejcennější, svůj život. Náčelnictvo Kmene dospělých Junáka symbolicky uctilo jejich památku položením květin na místo zavraždění 18 mladých odbojářů ze skupiny „Odboj slezských junáků“, kteří poslední den před osvobozením Těšína byli bez soudu zavražděni Němci ranou do týlu na židovském hřbitovu, který se dnes nachází v polské části Těšína. Na památku těchto mrtvých založili skauti mohylu na Ivančeně. „Orbis 2006“. Ve dnech 29. července - 6. srpna 2006 proběhne v České republice 8. středoevropské jamboree s ústředním heslem „Mnoho kultur - jeden svět“ pro skauty a skautky ve věku 12 - 17 let. Do mezinárodního servistýmu (pořadatelé) se mohou přihlásit skauti a skautky starší 18 let. Novoročenky. Jednou z pěkných skautských tradic je rozesílání novoročních přání, takzvaných „péefek“. Vždy koncem roku vymýšlíme a tvoříme nějaká pěkná a originální přání nakreslená, vytištěná, nafotografovaná a někdy třeba i upečená. Posíláme poštou, e-mailem nebo nejraději předáváme kamarádům osobně. „Kudy z nudy“ je název publikace, kterou vydalo sdružení přátel Jaroslava Foglara.
SOUMRAK JEDNÉ ÉRY Zásoby ropy nejsou nekonečné, z čehož lze usuzovat začátek konce další éry, která postihne dopravu, závislou na ropných produktech. Po mnohá tisíciletí stačily lidem k přesunům, jak sebe, tak i nákladů, vlastní nohy. Později začali využívat tažnou sílu zvířat. K velké změně došlo, když J. Watt zdokonalil parní stroj natolik, že jeho další anglický krajan Stephenson postavil první parní osobní vlak. Psal se rok 1825, když prvních 450 nadšených pasažérů nastoupilo do vlaku, který se na 13 km trati mezi Stoctonem a Darlingtonem „řítil“ rychlostí 24 km/h. Po celé devatenácté a dvacáté staletí rychlost vlaků narůstala a brzy byla pokořena rychlost 100 km/h. Později padaly další rychlostní hranice. Od roku 1994 byl spojen Londýn s Bruselem a Paříží trasou částečně vedenou v podmořském tunelu. Elektrický vlak Eurostar zde dosahuje cestovní rychlost až 300 km/h. Podobně postupují i jiné země, například ve Francii mají od roku 1981 TGV, kde v roce 1990 vytvořili světový rekord rychlostí 515 km/h. Podobný projekt se právě zkouší v Japonsku, Německu a snad i v Číně. Tomuto vlaku se říká Maglev (podle magnetické levitace). U nás je právě v této době ve zkušebním provozu elektrický vlak italské konstrukce, zvaný Pendolino, který má běžně jezdit rychlostí 140 km/h. Jako malý chlapec jsem dostal k Vánocům hračku v podobě malého parního stroje, dokonce vše bylo funkční. Stačilo nalít vodu a pod malý kotel vložit asi dvě kostky pevného lihu. Po chvíli čekání se vytvořila pára a poté začal malý stroj pracovat. Možná, že jsem si od té doby parní stroje zamiloval. Domnívám se, že éra klasických parních strojů skončila předčasně. Kdyby šel vývoj dále, mohly by parní stroje sloužit třeba i dodnes. Ze vzpomínek se mi vybavuje několik parních strojů, které kdysi pomáhaly rozvíjet průmysl a zemědělství na Chlumec-
11 / 2005
„Poselství ze Stínadel“ od J. F. Grifina. Pokud tuto novou knížku nekoupíte v chlumeckém knihkupectví, můžete si ji objednat na adrese: MIN, s.r.o.. Františka Křižíka l, Praha 7, PSČ 170 30 za 249,- Kč. „Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol.“ Tato publikace vyšla v nakladatelství ČIN jako 4. svazek edice Svědectví. Autorem je Dokumentační skupina Skautského oddílu Velena Fanderlíka.
MOUDRA „Svět potřebuje lidi, kteří dovedou něco vykonat, ne lidi, kteří umějí vysvětlovat, proč něco neudělali.“ H. Rowlandová Blíží se Nový rok a tradičně přijímáme v této době různá předsevzetí. Dovedeme si slíbit, že se ani sami před sebou (kamarády stejně nepřesvědčíme) nebudeme vymlouvat na „objektivní potíže“? Skautskou stezku připravil Vlad. Köhler - Mika
ku. Mohu-li použít slovo „nejhezčí“, tak tento parní stroj se nacházel v drážní vodárně na břehu Cidliny. Budova byla nedávno stržena. V této budově, která byla v prvním patře obytná, se vystřídalo několik zaměstnanců, kteří měli na starosti čerpání vody do hlavního vodojemu ve stanici v Chlumci n. C. Parní lokomotivy té doby měly obrovskou spotřebu vody. V celém tomto vodárenském systému byl zapojen krásný malý naleštěný parní stroj (vše to bylo z mosazi a mědi), který udržovala paní Vágenknechtová v bývalé čerpací stanici vodárny. V případě, že z nějakých důvodů vypadla elektrická síT, stačilo zatopit připravenou otýpkou roští, vyrobit páru a zanedlouho už parní stroj poslušně odfukoval. Stroj byl spřažen s velkým čerpadlem vody, kterou hnal do hlavního vodojemu. Další parní stroj s neobyčejným využitím dřevního odpadu se nacházel na zdejší pile. Jednalo se už o mnohem větší stroj, který byl spřažen s dynamem, které vyrábělo stejnosměrný elektrický proud. Výkon dynama a parního stroje stačil pokrýt potřeby pily a elektrický proud byl dále rozváděn do několika budov, patřících bývalému panství. Na tehdejší pile si je nutné povšimnouti promyšleného bezodpadového hospodářství. Naši předkové zde zřejmě předběhli dobu, dokázali ekologicky s minimem nečistot spálit veškerý dřevní odpad. Možná, že v Chlumci v této době pracovaly ještě i jiné parní stoje, kromě dráhy i několik tzv. lokomobil, u kterých se mi obzvláště líbily naleštěné mosazné koule regulátorů, které se při provozu dokola otáčely. Tak skončila éra klasických parních strojů, kterou začala prolínat éra další, kterou nazýváme ropná. Vše, co má kola, kromě dětských kočárků, se přesunulo na silnici se všemi negativními důsledky. Z velké většiny se z nás občanů stávají „ROPÁCI“, řidiči, kteří používají v nějaké formě naftu nebo benzin. Přiznávám se, já jsem také jeden z nich. Snad časem zvítězí zdravý rozum a lidé dospějí k názoru, že většinu nákladů a osob se přesune zpátky na vlaky. Rychlovlak Pendolino je snad prví vlaštovkou. Jindřich Celler
33
ZÁJMOVÁ ČINNOST
SPORT
ÚSPĚŠNÁ VÝSTAVA VČELAŘŮ A ZAHRÁDKÁŘŮ Ve dnech 22. - 23. října 2005 se konala v Říhově domě, již po několikáté, společná výstava chlumeckých včelařů a zahrádkářů. I v letošním roce bylo co obdivovat. Desítky druhů jablek, hrušek, ale i dalšího ovoce a zeleniny byly velmi vkusně naaranžovány a potěšily oči všech návštěvníků výstavy. Příjemné prostředí výstavy dotvářela i prodejní výstava vázaných suchým květin. Za velmi příznivé ceny bylo možno také zakoupit různé druhy odrůd jablek. Včelaři zde vystavovaly úly a včelařské potřeby, aby mohli seznámit návštěvníky s touto užitečnou a ušlechtilou činností. Již tradičně se zde prodávaly vče-
ZAHRÁDKÁŘI VYSTAVOVALI Říhův dům byl ve dnech 22. - 23. října t.r. dějištěm tradiční výstavy ovoce, zahrádkářských výpěstků a včelích produktů - pořádané Českým zahrádkářským svazem, základní organizací Chlumec nad Cidlinou ve spolupráci s Českým svazem včelařů v Chlumci nad Cidlinou. Vystaveno bylo 145 vzorků ovoce (z toho: 123 vzorků jablek a 12 vzorků hrušek), dále 72 vzorků zeleniny (z toho 18 druhů česneku), 8 kytic sušených květin. Letošní rok nebyl na Chlumecku sklizňově v ovoci příliš úspěšný, proto tím větší pozornosti 180 návštěvníků výstavy se těšily vystavené exponáty. A bylo se na co dívat. Odrůdové zastoupení v ovoci, zvl. v jablkách bylo pestré, s převahou novějších odrůd s odolností vůči strupovitosti. Ale nechyběly ani starší odrůdy, jako např. Hladíkovo, Bláhova, Ontario, Cronselské, Lebelovo, Jonathan, Strýmka. V jablkách přední místo i tentokráte patřilo osvědčenému Rubínu, zaujaly však též vzorky Rubinoly, Rosany, Melrose, Floriny, Topaze, Karmíny, Seleny, Jonalordu, Skořicového, Melodie, Rajky, Dubletu, Goldstaru, Šampionu, hybridu Nashi a dalších, včetně několika kusů novošlechtění. Z hrušek se líbil vzorek odrůdy Dicolor, Boscovy lahvice, Vonky, Astry. K ocenění pěstitelského úsilí vybízela též vystavovaná zelenina, např. lákavé obří papriky, kvalitní pór, celer, cibule, dýně, brambory, ředkev a zejména bohatý sortiment česneku.
34
lařské produkty. Na pozvání chlumeckých včelařů se výstavy zúčastnila i paní Jana Provazníková, která včelaří ve Veletově u Týnce nad Labem s 200 včelstvy a v letoším roce získala ocenění „Med roku 2005“. Tento její vítězný med si také mohli zájemci i zakoupit. Ochutnávka různých druhů medu a medoviny jistě potěšila mlsné jazýčky mnohých návštěvníků. Velkému zájmu se těšil především pastovaný med, který si získává postupně mnoho příznivců mezi spotřebiteli a také propolisová mast, která jako čistě přírodní produkt je vyhledávaná pro svoji vysoce hojivou účinnost. Lubomír Havrda
PODZIMNÍ ČÁST MLADŠÍCH ELÉVŮ FK CHLUMEC N. C. Jako každou sezónu začali i tuto naši nejmladší v novém složení mužstva. Právem jsme byli zvědavi, co provede nově sestavená obranná řada, a dokážou-li kluci nahradit 130 branek po odcházející dvojici Jakub Novotný - Matěj Vejr. Ale samotná soutěž začala nad naše očekávání velmi dobře. Kluci vytvořili dobrý a hlavně soudržný kolektiv. Téměř stoprocentní účast a píle při tréninkových jednotkách byla příjemným zjištěním. Nové tváře v kolektivu přinesly oživení a posílení týmu. Škoda jen odchodu Jakuba Horáka do Police nad Metují. Pojƒme k samotným výsledkům. Sehráli jsme sedm turnajů a při všech nás provázelo pěkné počasí. 17 vítězství, 1 remíza a 3 porážky, to byla naše podzimní bilance.
Blumenthál Jakub, Vejr Vítek, Pilný Jan, Horák Jakub, Boura Tomáš, Kolibík Ondřej, Špás Jiří, Šumský Miloš. Pořadí a výsledky jednotlivých turnajů 1. Pořadatel Třebechovice p. O. Chlumec - FC Hradec Králové „B“ 2:0 Chlumec - FC Hradec Králové „C“ 6:0 Chlumec - Třebechovice „B“ 2:0 2. Pořadatel Chlumec n. C. Chlumec - Lhota p. L. Chlumec - Malšovice Chlumec - RMSK „B“
3:2 0:4 3:1
3. Pořadatel Třebeš Chlumec - RMSK „B“ Chlumec - Předměřice Chlumec - Třebeš „B“
3:1 0:0 1:0
O naše branky se podělili: Vítek Vejr 22, Hašpl 17, Blumenthál 11, Horák 4, Tichý a Matouš 3, Boura 2.
4. Pořadatel Olympia Hradec Král. Chlumec - Olympia „B“ 2:0 Chlumec - FC Hradec Králové „B“ 2:0 Chlumec - Černilov 1:2
Mužstvo odehrálo podzimní část v tomto složení: Žarnovský Zbyněk, Matouš Jaroslav, Tichý Dominik, Krajzl Dominik, Hašpl Jan, Petrovický Zdeněk,
5. Pořadatel Stěžery Chlumec - Lhota pod Libčany 1:0 Chlumec - FC Hradec Králové „C“ 9:0 Chlumec - Stěžery 5:3
6. Pořadatel Chlumec n. C. Chlumec - Černilov Chlumec - Stěžery Chlumec - Třebeš „B“
1:0 3:0 2:1
7. Pořadatel Černilov Chlumec - Předměřice Chlumec - Stěžery Chlumec - Černilov
5:1 9:0 2:4
Realizační tým mladších elévů: Josef Skalický - trenér Loukotka Josef - asistent trenéra Tichý Václav - vedoucí mužstva OKRESNÍ PŘEBOR MLADŠÍ ELÉVOVÉ 1. Malšovice 21 21 0 0 85:6 63 2. Černilov 21 17 2 2 78:13 53 3. Chlumec n. C. 21 17 1 3 62:19 52 4. Lhota p. L. 21 11 2 8 62:33 35 5. Olympia HK B 21 7 6 8 20:31 27 6. FC Hradec B 21 8 2 11 32:32 26 7. Třebeš B 21 6 8 7 24:28 26 8. Stěžery 21 7 0 14 36:61 21 9. RMSK Cidlina B 21 6 3 12 22:52 21 10. Třebechovice B 21 6 2 13 19:37 20 11. Předměřice 21 5 4 12 14:35 19 12. FC Hradec C 21 0 0 21 9:116 0
Návštěvníci kladně hodnotili možnost nákupu ovoce po chuTové degustaci a též možnost koupě výrobků ze sušených květin. Závěrem lze říci, že výstava splnila své poslání a přispěla k propagaci našeho ovoce a zeleniny. Zima
POZVÁNKA DO HUSOVA SBORU CČSH Vážení čtenáři, srdečně Vás zvu jménem RADY STARŠÍCH CČSH a jménem svým do našeho kostela na Klicperově nám. 75/I. na:
INZERCE
... PŘEDVÁNOČNÍ KONCERT žáků ZUŠ, který se koná v úterý 13. XII. od 17.30 hod. ... vánoční bohoslužby (půlnoční) na Štědrý den v sobotu 24. XII. od 23.00 hod. ... bohoslužby na Hod Boží vánoční - narození Páně v neděli 25. XII. od 9.00 hod. ... bohoslužby na 2. sv. vánoční - mučedníka Štěpána pondělí 26. XII. od 9.00 hod. Naši drazí přátelé, přejeme Vám všem i Vašim rodinným příslušníkům, radostné a požehnané svátky vánoční a do roku 2006 pevné zdraví, hodně lásky a Božího požehnání. Jaroslav Tesař farář CČSH
Rada starších CČSH v Chlumci n. Cidl.
Chlumecké listy
11 / 2005
35
INZERCE
36
INZERCE
Chlumecké listy
11 / 2005
37
ČASY MINULÉ
ČASY MINULÉ
V letošním roce si připomínáme 150 let od prvního vydání klasického díla české literatury Babička od Boženy Němcové. K tomuto výročí připravila městská knihovna v říjnu pro děti výtvarné a literární soutěže a společné čtení s úvodním čtením z knihy Babička. Pro dokreslení vztahu Boženy Němcové k našemu městu si přečtěte následující dokument.
CHLUMECKÝ SLÁDEK JOSEF DANĚK A RODINA BOŽENY NĚMCOVÉ Božena Němcová se seznamuje s rodinou Daňkovou a Gollovou prostřednictvím dr. Čejky v roce 1844. V té době se vracela z Ratibořic do Prahy a zastavila se též v Chlumci n. C. Později se setkává Josef Daněk s rodinou Němcovou na Slovensku, kde měl pronajatý pivovar. Od roku 1852 byl Josef Němec vrchním komisařem v Balešovských Ďarmotech a dojížděl do Banské Bystrice. Stýkal se zde s Daňkem, kterého navštívila i Božena Němcová, když přijela za mužem do Ďarmot. V roce 1854 požádal Daněk Němce, který byl právě ve vyšetřování pro účast na událostech roku 1848, aby s ním jel a pomohl mu vyhledat ke koupi statek. Němec jeho přání vyhověl, přestože neměl dovoleno se z Ďarmot vzdálit. V Liptovském svatém Mikuláši vzbudili podezření četnictva, které je považovalo za ruské emisary. Protože ani jejich dokumenty nebyly v pořádku, byli tam 14 dní vězněni a v jejich domácnostech byly mezi tím provedeny policejní prohlídky. Pro Němce to mělo neblahé následky. Byl mu zastaven plat a po dlouhém vyšetřování byl suspendován z úřadu vrchního komisaře. Daněk proto cítil povinnost se Němcově rodině všemožně odměnit. V polovině padesátých let opustil Daněk Slovensko a vrátil se do Čech, kde si najal pivovar v Ústí nad Labem. Oboustranné přátelství mezi Daňkem a Němcovými pokračovalo i nadále. V dopise, psaném roku 1858 v Novém Bydžově, píše Josef Němec manželce do Prahy, že na cestě do Chlumce n. C. navštívil Mlékosrby. Na podzim téhož roku se příležitostně zastavil v Chlumci n. C. u Daňků i Němcův syn Jaroslav. V dopise z Nového Bydžova psaném matce do Prahy píše, že by mohla asi na týden přijet do Mlékosrb k faráři Šafránkovi, aby se v tamních lázních pozdravila. Zprvu Němcová váhala, ale později přece jen píše, že potřebuje trochu na venek. Nejraději by se rozjela na Domažlicko, ale nemě-
38
la tolik finančních prostředků. Zvolila proto cestu levnější a snad i užitečnější. Bylo to do Nového Bydžova a do Skalice. Vzala s sebou syna Jaroslava v naději, že se jí naskytne příležitost získat pro jeho studia na mnichovské malířské akademii mecenáše. V úvahu přicházeli mlékosrbský farář Šafránek, chlumecký sládek Josef Daněk, případně děkan J. K. Rojek z Nového Města. Jaroslav si vzal s sebou i některé své práce, aby ukázal svoji malířskou vyspělost v naději na získání jejich podpory. Dne 23. září přijeli do Nového Bydžova, ale již 26. září byli na cestě do Mlékosrb k faráři Šafránkovi. Odtud potom přišli do Chlumce n. C., kde u starého sládka Daňka pobyli několik dnů. Měli se zde velmi dobře. Z dopisu Josefa Němce, psaném dne 3. října 1859 manželce do Chlumce n. C., se dočítáme, že by měla zůstat v Chlumci n. C. tak dlouho, dokud tam budou mít místo. Mimo jiné jí doporučuje, aby si užila pohodlnějších a lepších časů a ušetřila si peníze na cestu. Je velice rád, že
se jí v této krajině líbí. Dopis Boženu Němcovou v Chlumci n. C. již nezastihl. Za své návštěvy na Chlumecku si Jaroslav Němec načrtl pohledy na Mlékosrby i Chlumec a tyto na jaře roku 1860 poslal Josefu Daňkovi do Ústí n. L. ve snaze získat od něho podporu na další studia. Na podzim se jmenovaný ocitl ve finanční tísni a obrací se znovu se žádostí o podporu k Daňkovi, který však v té době nebyl doma. Jaroslav Němec počítal tedy s tím, že se u Daňka zastaví při cestě z Mnichova, až pojede domů na Vánoce. Po rodinné roztržce odjela dne 31. 7. 1861 Božena Němcová z Prahy vlakem do Týnce n. L., odkud pokračovala bryčkou do Chlumce n. C. ke sládkovi Josefu Daňkovi. Podle vyprávění mladého Jaroslava Golla, který v době jejího příchodu seděl před domem na lavičce, se svým strýcem, kde jindy sedával s dědečkem - starým panem Daňkem, přijela bryčka a z ní vystoupila spisovatelka Božena Němcová. Po přivítání řekla: „Příteli, jsem churavá na těle i duchu.“ O Němcové mladý Goll slýchával, že se znala s jeho matkou, a proto ho její příjezd a pobyt v Chlumci nad Cidlinou tolik zajímal. Svůj pobyt v Chlumci n. C. popisuje Božena Němcová v dopise Vojtěchu Náprstkovi. Prý ji při prvním pohledu nemohl Josef Daněk ani poznat, v jakém zbědovaném stavu byla. Její veškeré věci dal odnést do pokoje v poschodí a uvedl ji do místnosti v přízemí, kde ji očekávala jeho paní s dětmi. Kromě Daňkových
INZERCE
Chlumecké listy
- dvou chlapců a dvou děvčat - byl tu mladý Jaroslav Goll, jak již bylo uvedeno. Byl to syn Daňkovy sestry, která měla za manžela MUDr. Adolfa Golla, panského lékaře v Chlumci n. C., který později přešel do státní služby jako fyzik. Za sládkovým obydlím byla pěkná zahrada a v ní mnoho ovoce. Již druhý den po spisovatelčině příjezdu trhal jí mladý Goll maliny. Když přišel strýc Daněk, Božena Němcová mu řekla: „Jaroslav je šohaj!“ Dopis o bytu Boženy Němcové u Daňků je svědectvím nesmírné péče, kterou jí i při svých osobních starostech Josef Daněk věnoval. Zajímal se o její domácnost. Spisovatelka mu líčila své těžkosti v manželství i to, že peníze, Daňkem zasílané na činži Josefu Němcovi, nesplňují svoje poslání. O druhém dnu své návštěvy píše Němcová, že po snídani se hrnuly děti kolem ní, aby šla s nimi do zahrady a vyprávěla jim pohádky. Spisovatelka dále píše: „To by se jim líbilo, kdyby tak každý den s nimi někdo chodil a povídal jim pohádky. Daněk i paní byla ráda, že jsem je odvedla. Šel s námi i Stanislav i Goll. I povídala jsem jim rozličné pohádky hezké i žertovné a poslouchali mě i velcí chlapci s pozorností. Potom jsme se procházeli po zahradě, vázala jsem jim řetízky, dělala jsem jim mechové košíčky a jmenovala jsem jim, jak se které kvítko jmenuje. Mladý Goll a Stanislav vlezli do malinových keřů, do rybízu a paběrkovali pro mne žluté i červené maliny...“ Spisovatelka popisuje věrně také život u Daňků v pivovaře i bídný život venkovského lidu a dělníků v panských lesích. V neděli dne 4. srpna 1861 dal Josef Daněk zapřáhnout do kočáru a zavést Boženu Němcovou do Mlékosrb, k faráři Šafránkovi, kde chtěla užívat tamních koupelí. Daněk ji při loučení podal zapečetěnou obálku se slovy: „Přijměte to, paní Němcová na důkaz mé vážnosti k vám a upotřebte toho k svému brzkému uzdravení a jako příspěvku na cestu do Slovenska.“ Božena Němcová byla ubytována na faře, odkud docházela do mlékosrbských lázní. Jejich majitel, mladý Václav Jelínek, měl ještě po svém otci splácet Daňkovi zápůjčku peněz, takže o délku pobytu Němcové v lázních vůbec nešlo. Na svůj poslední pobyt v rodině Daňkově v Chlumci n. C. Božena Němcová ráda vzpomínala. V jednom z dopisů dce-
11 / 2005
ři Doře napsala: „Já se mám, jako pánhůh v ráji.“ Také Jaroslav Goll ve svých vzpomínkách vyprávěl, že starý pivovar byl již přestavěn, ale jedině obydlí sládkovo - jednopatrový dům, se zachovalo.
Chlumecký sládek Josef Daněk Dům chlumeckého sládka se stal památný především tím, že se u vlastence Josefa Daňka scházeli jeho četní přátelé a vlastenci, mezi nimiž Božena Němcová zaujímala přední místo. Město Chlumec n. C. z vděčnosti k velké spisovatelce odhalilo na budově bývalého pivovaru dne 30. října 1965 umělecky cennou Pamětní desku s tímto nápisem: „Zde nalezla spisovatelka Božena Němcová v nejtěžších chvílích svého života v roce 1861 útulek v rodině sládka Josefa Daňka.“ Česká vlastenka, spisovatelka Božena Němcová, zemřela v Praze dne 21. ledna 1862. Mezi účastníky posledního rozloučení byl i chlumecký sládek Josef Daněk. V roce 1860 se Josef Daněk vrátil do Chlumci n. C., když jeho starý otec onemocněl. Ještě za otcova života koupil roku 1861 v Novém Městě u Chlumce n. C. usedlost, na které po skončení nájmu chlumeckého pivovaru hospodařil. Z jeho dopisu Josefu Němcovi se dovídáme, že zprostředkoval zaměstnání zahradníka pro jeho syna Karla Němce, a to v chlumecké Zapči u hraběnky Kinské. Dále se v dopise uvádí, že pokud by se osvědčil, mohl by nastoupit na jejich panství v Uhrách. Karel Němec studoval původně na reálném gymnáziu v Praze. Když studia pro nemoc přerušil, věnoval se své zálibě - zahradnictví. V seznamu obyvatel města Chlumce n. C. z roku 1870 je uváděn jako zahradník v Zapči Karel Němec 31 letý, ženatý, na-
rozen 18. října 1839 v Litomyšli, manželka Marie (1843), 23 let, čtyřletá dcera Blaženka (1866). Karel Němec působil v Chlumci n. C. krátkou dobu. V roce 1874 byl povolán na akademii do Tábora a v roce 1896 nastoupil v Troji, kde se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky byl velice oblíben. Zemřel dne 3. května 1901 ve stáří 63 roků. Pochován je na Vyšehradě vedle své matky. Hospodaření Josefa Daňka na statku v Novém Městě nad Cidlinou je další kapitolou jeho plodného života. Odebíral řádu časopisů. Nové formy hospodaření se promítaly i do života a práce místních rolníků. Daněk podporoval chudé žáky místní školy a nechyběl ani při zrodu Hospodářsko-čtenářské besedy. Rozsáhlá byla jeho činnost v Chlumci n. C. v okresní samosprávě. Krátce zastával i funkci okresního starosty. Patřil k zakladatelům i Tělovýchovné jednoty Sokol a osobně dal podnět k postavení pomníku Václavu Klimentu Klicperovi na chlumeckém náměstí. Město Chlumec n. C. mu vděčí za celou řadu dalších záslužných počinů. Josef Daňek zemřel ve věku 75 let dne 17. září 1894 v Novém Městě nad Cidlinou. Na poslední cestě jej přišlo doprovodit mnoho jeho přátel z města a z celého Chlumecka. Škoda jen, že pro jeho bohatou korespondenci se nenašlo včas pochopení. Dověděli bychom se z ní o jeho dalších stycích s významnými osobnostmi tehdejší doby a ještě i mnoho zajímavého o rodině spisovatelky Boženy Němcové. Jeho hrob na novoměstském hřbitůvku zdobí mramorový pomník. Dodnes však na něm postrádáme nápis: „Zde odpočívá český vlastenec Josef Daněk, sládek, jež žil v letech 1819 1894.“ Vá
INZERCE
39
SETKÁVÁNÍ V ČASE
SETKÁVÁNÍ V ČASE
NEDĚLNÍ VZPOMÍNKA Vzbudila jsem se s blahým pocitem bezčasí, kdy nevíte, který je právě den, natož kolikátého. Podle světla jsem usoudila, že už není léto. Natáhla jsem ruku k rádiu, aby mi řekli, kolik je alespoň hodin. Ozval se hlas, který jsem vždycky slyšela s potěšením, nejen barevně krásný, ale i přemítavě zádumčivý. Samozřejmě patřil Janu Kačerovi. Tím jsem zároveň dostala i informaci, že je neděle a třetím dárkem bylo, že rozmlouval se Zdeňkem Mahlerem. Pan doktor se ve svém rozhovoru mimo jiné, právě se zmiňoval kultivovanou formou také o pokusné králíkárně vulgárního výseku lidského společenství, běžící v tyto dny jako atraktivní pořad Novy. Nazývali jsme to s mým chotěm různými názvy, ale toto bylo nejpřesnější označení, jakým zatím byl stupidní program Big Brother nazván. To už se vzbudil i můj choT. „Dokonale přesné,“ kvitoval krátký rozbor pana doktora, aby za chvilku zase usnul. Poslouchala jsem program až do konce, přerušovaný jen samovolným přenosem vzpomínek do lavic na VŠUMPRUM (Vysoká škola umělecko-průmyslová), kde nám pan doktor přednášel nějaký čas filozofii, shrnutou pod název marxismu-leninismu. Bylo to zvláštní. Marxismus-leninismus nás vyučovali většinou velmi mladí a zajímaví mladí filozofové, kteří asi k nám obdrželi umístěnky při odchodu ze školy, dříve než sehnali něco vhodnějšího. Aby se asi trochu otrkali mezi lidmi. Třeba Perutka, byl elegán prvorepublikánského stylu, vždy krásně oblečený, s dokonalým společenským chováním. Taky chodil s nejkrásnější holkou ze sochařského Wágnerova atelieru, což dali Evě spolužáci pěkně „vyžrat“, protože něco takového se neodpouští. Pro nás, holky, bylo ale sympatické zjištění, že ON není žádný suchar. Na Mahlera, jak jsme tyto hodiny nazývali vždy podle přednášejícího, (chodili jsme ke Strnadelovi, hlavní výtvarný předmět, deskriptiva byla u „Kepra“, dějiny umění u „Pečírky“, to aby se na mne pan doktor nezlobil) - jsme vždycky, i když to byl vcelku neoblíbený předmět, chodili docela rádi. Pan doktor zabíhal i jinam a s širším záběrem, navíc přednášel se zaujetím a s elánem, který nám nedal možnost toulat se myšlenkami někde jin-
40
de. Byl ještě mladší než Perutka, pěkně rostlý - měli jsme tedy i pěkný výhled ke katedře - docela luxusní marxismus-leninismus. Měla jsem své místo téměř v poslední řadě a pěkně vysoko. Zato na prostředku - bylo to praktické - profesor Pečírka promítal hodně diapozitivy a odtud byl nerušený a dokonalý výhled. Posluchárna VŠUMPRUM byla typově podobná všem posluchárnám v obdobných budovách z období historismu (například období stavby Rudolfina, Národního muzea), tedy byla rozlehlá, s velmi vysokým stropem, s lavicemi umístěnými schodovitě nad sebou a s přístupovými uličkami po stranách a uprostřed - sama budova byla velmi honosná, se štukovými výzdobnými detaily, s honosnými prostorami školy, s dveřmi asi tři metry vysokými - takže, pokud ty se vymkly našemu jinak slušnému zavírání a podlehly vlastní setrvačnosti, bouchlo to, jakoby vystřelili z děla. (I to se nám občas stávalo.) Nezapomenutelný zážitek, kde byl pan doktor hlavní postavou, bylo kupodivu dívčí branné cvičení. Konalo se těsně před prázdninami. Nezapomeňte, že byla padesátá léta a ve zbrani se musely vycvičit i ženy. Byly jsme svěřeny podivuhodné postavě z výčtu našich vyučujících, majorovi Šrautovi. V průběhu roku nás učil rozebírat zbraně, jako třeba pušku a kulomet, navlékat si bleskově plynovou masku a to vše i s trochou té bojové teorie. Vcelku to byla paráda, protože dívky se roztomile poptávaly na neuvěřitelné blbosti s dokonale snaživou naivitou, takže Šraut, polichocený obrovským zájmem, navlékal a svlékal vleže na zemi svou masku mnohokrát, než jsme jako pochopily, jak na to. Jako jsme se podivovaly a velmi jej obdivovaly. Dělalo mu dobře, že je obklopený dívkami a my toho s dostatkem využívaly. Bývalo to velmi zábavné odpoledne. Dokonce asi nejzábavnější ze všech teoretických předmětů. Hoši měli své vojenské středisko v budově Rudolfina - což je dnes téměř pro svůj význam neuvěřitelné. Vojenská katedra byla v Rudolfinu, v sídle vznešené hudbymilovné múzy! Oblečeni do maskáčů a v okovaných botách škrbotali i po naší škole, dávali znát světu své zhnusení a předváděli otrávenost, přestože se v podstatě docela dobře bavili.
Jednou za čtrnáct dní je prohnali po motolských stráních s celou výstrojí a zátěží - to už nebyla legrace - pro mnohé astenické snílky to byl den hrůzy a pro celý další týden lízání utržených ran. Každotýdenní cvičení jim mělo nahradit jeden rok vojenské služby po skončení studií. Pouze cvičením v průběhu roku se to samozřejmě neobešlo. Museli obětovat ještě jeden měsíc prázdnin, a to každoročně, na výcvik v příhraničních oblastech vojenských cvičáků. Mluvili o tom s pliváním a patřičným znechucením (na stará kolena jako o měsíci plném heroických zážitků opepřených srandou). Jak jinak. Byla tam i generace herců a budoucích komiků, (Munzar, Neděla, Smoček, Jelínek, nemluvě o vtipálcích od nás a z Výtvarné akademie sdružených pod název Šmidrové) dramaturgů, režisérů, architektů dokonce hudebníků - virtuosů jako Suk, - prostě spolek, ze kterého major Šraut doslova rostl. Naše dívčí cvičení v terénu se konalo v červnu, pod skalnatým útesem, několik metrů od Lužnice. A asi půl hodiny od Bechyně. Bydlily jsme ve stanech po dvou v neuvěřitelně podmanivé scenérii, - opodál byl kaňon, ve kterém se klikatila Židova strouha, nad ní byly vysoké stěny skal. Měly jsme tu i vodopád. Z náhorní plošiny kapal korýtkem droboulinký čůrek, skákal z výstupku skály na výstupek, takže se efektně tříštil, kolem stály kapradiny, prostě těžká romantika. Výška stěny skal nad námi mohla měřit 10 - 14 m - to zase nebylo tak málo. Vlastnily jsme asi sedm pramic, na kterých jsme se měly po čtrnácti dnech výuky přepravit až do Prahy. Celý program se skládal z orientačních běhů, výuky jízdy s pramicemi, a samozřejmě s každodenní rozcvičkou. Taky s výukou ze znalostí první pomoci v terénu a hlavně jsme se musely naučit stavbě táboráků, shánění dřeva a udržování dobré nálady. Se Šrautem to bylo opravdu „božské“. Cvičení bylo společné s holkami z DAMU a FAMU, tedy jako u kluků, se všemi katedrami uměleckých zaměření. Takže i s herečkami i s filmařkami, v našem ročníku byla Bohdalka, jak jsme ji familiárně nazývaly a dokázala se bohatě smát už tehdy. Vedle našeho stanu bydlely sestry Plívovy. Janina byla v našem ateliéru, zatímco její sestra bude budoucí známá režisérka, hlavně dětských filmů a děsně se neustále rvaly. Že byla
Chlumecké listy
naše Janina svéráz, na to jsme byly zvyklé, - asi to byla síla i pro její sestru. Ale od sebe nechtěly - asi návyk z dětství. Od našeho exotického vodopádu vedla stružka, tak - pro nabrání vody do ešusu a dělila tábor na spací a na kuchyň. Za jídlem se dalo jít jedině přes stružku, což nebyl problém, byla opravdu cca 15 cm široká. V polovině času našeho pobytu se měl konat táborák s poučným programem. A jelikož hoši (naši spolužáci) měli své stanoviště asi v Bechyni, vynořily se v ten den ze zákrutu řeky dvě pramice, plné mladých mužů, - scenérie působila jak příjezd bájných mladých Řeků do tábora Amazonek. Mezi nimi pan Zdeněk Mahler. Pomohli nám se stavbou velké vatry za velkého odborničení, - i na kácení soušek šli čistě vědecky - pasovali se na filozofickou školu svého duchovního vůdce, který zanedlouho obohatí náš program ve světle táboráku. Táborák je sláva sama o sobě. Zpívalo se - žertovalo, vyprávělo a došlo i na poučení. Náš přednášející, mladý muž v džínách, v záři ohně táboráku, jehož vypravěčské umění bylo stejně strhující jako bývá v současné době aT v televizi nebo v rozhlase - byl skvělý jako obvykle - ostatně vykládal o mladém odbojáři a o jeho hrdinské smrti. Navíc jsme viděly konečně nějaké mužské, kupodivu vybrali pro nás jen ty pěknější, abychom občerstvily své oči už znechucené jenom hašteřivou ženskou společností. Tleskaly jsme mu, trochu ještě s námi popili a znovu vstoupili do svých dvou bárek. Odráželi se dlouhými bidly, všichni v nich stáli a mávali - bylo to nezapomenutelné, jak po hladině, která si podržela poslední zbytky světla dne, mizeli jak dvě opuštěné Cháronovy bárky v temnotě řeky, až bylo slyšet už jen slábnoucí ahooj ze tmy, která se nenápadně přiblížila z lesa, luk a skal, aby se s námi ohřála u našeho ohně. Nálada na chvíli posmutněla - holky se neměly před kým předvádět. Romantika jiskřiček v dýmu, stoupajícímu k nebi, plnému hvězd - ani to už nebylo ono. A hned druhý den začalo pršet. Vydržely jsme den, dva, pak už se rozvodnila nejen řeka, ale z našeho vodopádku se stala Niagara a do kuchyně jsme se dostaly jen s nasazením života a bosy, kalhoty vykasané nad kolena, protože od vodopádu netekla stružka, ale mohutný
11 / 2005
INZERCE
tok. Vyškrabaly jsme se na vrchol našich skal a chtěly se podívat, co je se Židovou strouhou. „No to snad není možné!“ Dravý živel se hnal bývalým údolíčkem šílenou rychlostí, žlutý a kalný, jak bral s sebou jílovitou ornici. Vztekal se a bušil do skal, voda se u jejich stěn doslova vařila. Držely jsme se borovic vší silou, spadnout dolu by znamenalo smrt. Vedoucí se po poradě rozhodli ukončit naše proškolování, evakuovat tábor i s pramicemi. Jízda (a ještě ke všemu s takovým osazenstvem) po rozvodněných řekách by byla holým šílenstvím... Chodily jsme bosy, i ve stanech byla voda na podlážkách. Zdálo se nám to jako pěkná zbabělost, přenášet své lodi na vagony vlaku, ale svým táborem jsme se strefily právě do roku, který byl tím výjimečným létem velkých zátop i v Praze. Asi to měla být první zkouška na pozdější katastrofy. Když jsme přijely do Prahy a složily si na koleji bágly, cestou do loděnice, kde jsme měly povinnost pomoci při uskladnění pramic a všech táborových součástí i kuchyňských potřeb, jsme se dívaly na stále stoupající řeku, která se začala vylívat na nižších místech ze břehů. Přelívala se už přes ostrov a jestli stoupne víc, bude i v našich loděnicích. Domkům při řece už pěkně zatápěla. Při cestě zpět jsme míjely vozy naložené hnojem. Stavěla se z něho hráz na nejnižším a nejslabším článku nábřeží u Karlových lázní. Voda tu hrozi-
la vylitím do ulice Karolíny Světlé a Anenskou se stružky vody plazily už do Starého Města. Asi to byl starý a osvědčený způsob. Byl to hrozný rok. Tehdy se nám zdálo, že vodní pohromy to mají zase na sto let dopředu vybrané. To jsme ani ve snu netušily, že ta pravá, a nejspíš tisíciletá potopa teprve přijde. Sice po padesáti letech, ale taková, jakou jsme si jistě v té chvíli nedovedly představit. Bylo to zvláštní. Byla padesátá léta. Rozhodně žádná demokracie - ostatně nám na každém kroku zdůrazňovali hegemonii proletariátu, psali nám to v novinách, na transparentech, plakátech, krvavému zrádci Titovi kapala krev z drápů na všech rozích a ve výlohách (zboží stejně nebylo). Honili „zrádce“, v žurnálech běžely procesy se zaprodanci a zrádci, kdysi oddanými sekerníky, pak přišly na řadu procesy s odbojáři. Šibenice byly velmi zaměstnané! Byly báby „uličnice“, které o každém z nás podávaly zprávy na všelijaké sekretariáty. A přes to, se našli lidé, kteří se obratně vyhnuli doktrínám a zachovali se čestně. Byli světýlky nadějí do budoucna. Nakonec, zástupy jich rostly už mezi námi. MA
DOPLŇOVAČKA Rozluštění doplňovačky ze str. 29: HOLANEC
41
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
NAROZENÉ DĚTI S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V CHLUMCI N. C. Vít Měšoan Vanesa Dzurková
Jan Havlina Adam Čuřík
Matěj Ryba
ODEŠLI Z NAŠICH ŘAD Jiřina Kelnarová
82 let za evidenci obyvatel: I. Fölklová
SŇATKY UZAVŘENÉ NA ZÁMKU KARLOVA KORUNA 8. 10. 2005 Josef Kocourek Zbyněk Vodvářka
+ +
Veronika Soókyová Stanislava Hrubá
za matriku: I. Uchytilová
VÝROČÍ NAROZENÍ - PROSINEC 2005 80 let
95 let
Pan František Koza nar. 2. 12. 1925 Chlumec nad Cidlinou, Nábřeží J. Fučíka 86/I
Paní Marie Potůčková nar. 25. 12. 1910 Chlumec nad Cidlinou, Říhova 365/IV
Paní Marie Jadrná nar. 23. 12. 1925 Chlumec nad Cidlinou, Palackého 61/IV
96 let
INZERCE
Pan Vítězslav Steklý nar. 30. 12. 1909 Chlumec nad Cidlinou, 9. května 119/I
90 let Pan Jaroslav Hlídek nar. 9. 12. 1915 Chlumec nad Cidlinou, Kozelkova 416/IV
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení
Dne 19. listopadu 2005 uplyne 30 let od úmrtí pana V září uplynul rok, co nás opustila naše milovaná maminka a babička, paní
Marie DAŠKOVÁ. S láskou a úctou vzpomíná celá její rodina.
Rudolfa LUSKA z Chlumce nad Cidlinou.
Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Růžena Lusková manželka
Rudolf Lusk syn s rodinou
12. ledna tomu bude 7 let, co zemřel milovaný syn pan
Zdeněk DOLEŽAL.
To, že čas rány hojí, je jenom zdání, stále je v srdci bolest a tiché vzpomínání. Kdo jste ho měli rádi a kdo jste ho znali, prosím o vzpomínku. Matka
Chlumecké listy - vydává Město Chlumec nad Cidlinou - řídí redakční rada - vytiskla Tiskárna Nové Město - vychází pravidelně dvanáctkrát ročně - příspěvky nejsou honorovány a nevracejí se - příspěvky zasílejte psané na stroji ob řádek nebo v digitální formě (na disketě) na adresu: Městský úřad - správní odbor, 503 51 Chlumec nad Cidlinou, telefon 495 703 875 nebo elektronickou poštou na adresu:
[email protected] - povoleno Okresním úřadem v Hradci Král. reg. zn. MK ČR E 11410. Uzávěrka příštího čísla je 24. 11. 2005. Cena 14,- Kč. Foto na první straně obálky Ant. Fibigr. Názory vyjádřené v článcích se nemusí shodovat s názorem redakce a vydavatele.
42
Chlumecké listy
11 / 2005
43
