Slovo redakce. obsah. mezinárodní aktivity v roce 2008 str. 18 dokázali jsme to! str. 19 zajímavosti ze života církve, ze světa, misie str

obsah úvodník str. 3 reportáž str. 4–5 expedice do Norska s SHM str. 6–7 rozhovor svatí pro dnešek str. 8 kouzlo vztahu „mezi čtyřma očima“ str. 9 recenze str. 10–11 napsali jste nám str. 12 téma str. 13–17 v Prostějově žijí Doopravdy!

mezinárodní aktivity v roce 2008 dokázali jsme to!

str. 18

Slovo redakce Milí přátelé, teprve v šedivých zimních dnech, kdy se den zkrátí na minimum a zdá se, že jen co slunce vyšlo, už zase zapadá, si uvědomujeme, jak jsme na sluneč‑ ních paprscích závislí, jak všemi póry těla a duše toužíme po jejich blahodárném teple a síle. Mám pro vás ale dobrou zprá‑ vu, blíží se jaro a s ním i delší den a znovuzrození přírody. Oč krásnější a silnější je však teplo a síla, které vycházejí ze srdce člověka, jenž je ochoten investovat každý den především do vztahů k lidem, kteří jsou mu svěřeni. Nový ročník Sale‑ siánského magazínu chce vyprávět právě o takových lidech: volontérech, animátorech, vychovatelích, rodičích i učitelích, kteří žijí pro druhé. V jejich příbězích a zážitcích můžeme za‑ hlédnout prostotu každodenní svatosti, o které tak krásně mluví náš patron, svatý František Saleský: „Je omylem a pří‑ mo bludem chtít zbožný život vyloučit z družiny vojáků, z dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z domácnosti manželů. Je pravda, Filoteo, že v těchto povoláních nelze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní, mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech světských.“ Přeji vám krásný nový čtenářský rok s naším magazínem!

str. 19

zajímavosti ze života církve, ze světa, misie str. 20–22

Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

test a křížovka o ceny str. 24–25 oslavenci str. 26 ministrantský turnaj ve florbalu str. 27 salesiánský magazín 1/08

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková, ACS adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, 283 029 218, e‑mail: [email protected] Tisk: Trico, s. r. o.

MIČ 47 465, ISSN 1214‑5262

salesiáni dona boska

‑úvodník‑

Svatý vychovatel Situace mládeže v dnešním svě‑ tě se velmi změnila a představu‑ je rozličné podmínky a pohledy, a přesto i dnes zůstávají stejné otázky, nad kterými přemýšlel Don Bosco od začátku svého pů‑ sobení. Začínáme nový rok. V jeho průběhu bych vám chtěl nabídnout několik za‑ myšlení nad salesiánskou výchovou, vědom si toho, že, jak napsal Jan Pavel II. 31. ledna 1988: „Situace mládeže se velmi změnila, a přesto i dnes zůstávají stejné otázky, nad kterými přemýšlel Don Bosco: Kdo jsou mladí? Co chtějí? Na čem jim záleží? Co potřebují?“ (Juvenum Patris 6). Mluvit o salesiánské vý‑ chově znamená především mluvit o Donu Boskovi, který „uskutečňuje svou osobní svatost úsilím o výchovu s horlivostí a srdcem apoštola, a kte‑ rý zároveň dokáže navrhovat svatost jako konkrétní cíl své pedagogiky“ (JP 5). Šťastná souhra osobních darů a okol‑ ností způsobila, že se Don Bosco stal otcem, učitelem a přítelem mladých, jak ho označil Jan Pavel II., a to díky své vrozené schopnosti přiblížit se mladým a získat si jejich důvěru. Základem všeho je však povo‑ lání: pro Dona Boska byla služba mladým odpovědí na výzvu Pána. A tak sloučení svatosti a výchovy je průvodním rysem jeho osoby. Je svatým vychovatelem a vychovávají‑ cím svatým. Toto spojení dalo základ „systému“, který může být zpracován ve vědecké práci, vyprávěn ve filmu či opěvován v básni; jedná se vlastně o dobrodružství, které podnítilo nad‑ šení spolupracovníků a sny mladých. Bylo představeno v mnoha kulturních kontextech a formováno do různých pedagogických podnětů podle situa‑ ce mládeže, která byla jeho cílovou skupinou. Když znovu pohlédneme na životní příběh Dona Boska, nebo historii jeho díla, vyvstanou nám některé otázky: A co dnes? Nakolik jeho intu‑ ice ještě platí? Nakolik jeho odpovědi

www.sdb.cz

mohou ještě pomáhat vyřešit problé‑ my, které jsou pro nás neřešitelné? Nebudu teď vyjmenovávat seznam rozdílů mezi dobou Dona Boska a současností. Je jich velké množství ve všech oblastech: v situaci mláde‑ že, v rodinách, ve zvycích, v přístupu k výchově, v samotné náboženské praxi. A přesto jsme přesvědčeni, že událost Dona Boska je pro nás milos‑ tí plnou příležitostí.

Výchova není jen angažovaným na‑ sazením, ale povoláním. Don Bosco byl prorockým průkopníkem, který překročil běžné zákony a praxi. Na základě svého silného sociálního cítění vytvořil preventivní systém prostřednictvím samostatné inicia‑ tivy. Dnešní potřeby nejsou odlišné: využít síly a schopnosti, které máme k dispozici, podporovat povolání a touhu sloužit. Komplikovaná společnost, množ‑ ství různých pohledů a nabídek a oddělení jednotlivých oblastí života přinesly nová nebezpečí také pro vý‑ chovu. Jedním z nich je roztříštěnost toho, co se nabízí, a způsoby, který‑ mi se to přijímá. Dalším je výběrovost podle osobních priorit. Všeobecně známé jsou některé těžko slučitelné tendence: práce pro osobní prospěch a solidarita, láska a sex, dočasnost a smysl pro Boha, záplava informací a obtížnost je hodnotit, práva a po‑ vinnosti, svoboda a svědomí… Je zřejmé, že dar jednoty v srdci vychovatele a jeho osobní svatost velice přispívají k překonání těchto a jiných napětí v oblasti výchovy. Pascual Chávez Villanueva, hlavní představený salesiánů

Salesiánský magazín

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Bos ka těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e‑mail: [email protected] Salesiánský magazín

1/08 salesiánský magazín

‑reportáž‑

Expedice do Norska s SHM

Tak je to konečně tady! Po mnohamě‑ síčních přípravách, kdy se zařizovaly letenky, kupovala ponča proti dešti, shromažďovaly informace a v nepo‑ slední řadě šetřily peníze, se všichni scházíme na Dejvické v metru a s ně‑ kterými přímo na letišti, abychom vyrazili na naši zatím nejdrsnější a nejvzdálenější výpravu – chystá‑ me se do země fjordů, čarokrásných hor, trollů a milých a usměvavých lidí, vyrážíme do Norska! Schází se nás dvanáct stateč‑ ných, kteří se obtěžkáni batohy a zá‑ sobami jídla na čtrnáct dní neohrože‑ ně vydávají vstříc neznámému, vstříc netušeným dobrodružstvím.

Bergen = déšť V Bergenu, největším norském pří‑ stavu, nás přivítá pravé bergenské počasí – prší a prší. Později se do‑ zvídáme, že zde prý prší až 80 % dní v roce… Díky našemu napůl norské‑ mu šerpovi – průvodci (rozuměj Mar‑ tinovi, jehož máma pochází z Norska) seženeme ubytování v kryptě asi je‑ diného katolického kostela ve městě, ve kterém jinak stejně jako v celém Norsku převažuje protestantismus. Po prohlídce města, kde obdivujeme staré dřevěné baráčky na nábřeží a přístav plný lodí, zalezeme do naší krypty (která je mimochodem přepy‑ chovější než většina našich klubo‑ ven) a v noci sníme o tom, co nás v této zemi asi čeká a nemine… Vstáváme časně, abychom stihli autobus, který nás zaveze až do „na‑ šeho“ pohoří Jotunheimen, které je zde v Norsku nejvyšší a nachází se na něm nejvíce ledovců. Cesta je to vskut‑ ku vyhlídková, jelikož jedeme po „ces‑ tě trollů“, která se vine mezi horami a především okolo fjordů. Jeden z fjor‑ dů musí náš autobus dokonce překo‑

salesiánský magazín 1/08

Foto: 2× archiv autora

Chlapci a děvčata z Poradní ská‑ ly turistického oddílu SHM Klu‑ bu Uhříněves–Kolovraty se letos o prázdninách vydali na putování Norskem. Akce se mohla usku‑ tečnit díky velkému odhodlání mladých i díky finanční podpoře MŠMT.

nat na trajektu. Překvapuje nás, kam až je schopen řidič autobusu vyjet, horami se vinou silničky, kde se sotva vyhnou dvě osobní auta. Vystupujeme u chaty Sognefjellshytta a ihned nás ovane pravý horský vzduch, teploměr ukazuje 10 °C…! Nabalujeme se vším, co máme po ruce, a doufáme, že ta‑ ková „kláda“ nebude po celou dobu našeho putování! To ale ještě nevíme, co nás čeká!

Úchvatné hory Podnikáme první kroky po norských horách a všechny nás překvapuje, kolik je zde sněhu, že jsou jezera pokrytá ledem a že je ráno všude jinovatka. Ti, kdož spí ve stanu s ví‑ ce lidmi, zaplesají, neboť víc lidí zna‑ mená více živočišného tepla a tedy noc bez „kosení“ a omrzajícího nosu. Přes den je ale nádherně, sluníčko praží a v prvních dnech se všichni do jednoho dokonale spálíme… Nádhera hor nás naprosto uchva‑ cuje a chvílemi jen tak stojíme či se‑ díme a díváme se do dálky na zasně‑ žené vrcholky, tyčící se majestátně a nehnutě v dálce… představujeme si, jak na ně za pár dní polezeme, jak je budeme zdolávat a pak se nahoře rozhlížet a užívat si to krásné horské ticho, které je naprosto jedinečné… Stoupání vedoucí k našemu prv‑ nímu ledovci nás vrací do reality a ač je dole cedule: „Use the rope“, tak se nenecháme odradit a jako správní Češi po krátké poradě vyrážíme jen tak. V ledovci je vyšlapaná pěšinka a když v půlce potkáme výpravu turis‑ tů s průvodcem, který nám potvrzuje,

že to je relativně bezpečná záležitost, tak se rozplynou i naše poslední po‑ chybnosti o našem výstupu… Výstup na ledovec nám nakonec zabere několik hodin času, během kterých promoknou i ty nejlépe naimpregnované boty a je zakonče‑ ný takřka kolmou stěnou, ve které jsou naštěstí jakžtakž schody a na přidržování lano, takže když holkám vezmeme batohy, všichni tuto pře‑ kážku zdoláme. Nahoře odpočíváme, sušíme nohy, kocháme se výhledem a cucáme první vrcholovou prémii, hořkou čokoládu. Je to opravdu nádhera putovat v těchto horách. Kameny střídá sníh a v nižších partiích i nějaká ta horská zeleň, do toho zurčící potůčky, skoro všude výhledy… krásné! Po několika dnech putování si už i naše těla pomalu začínají zvykat na tu námahu, kdy vlečeme do kopců celé svoje nádobíčko, stany, jídlo a vů‑ bec všechno na přežití ve vysokých horách. Batohy jsou naštěstí lehčí a lehčí a svaly pevnější a pevnější. Tře‑ tí den našeho chození dáváme trochu odpočinek, kdy vegetíme u horského polozamrzlého jezera, hrajeme na ky‑ taru, sušíme věčně mokré boty a tro‑ chu jíme. Jelikož praží sluníčko, tak se i jeden z nás odváží skočit do jezera, které může mít tak 2 °C a je z půlky zamrzlé! I díky odpočinku jsme úplně fit, vysokohorský vzduch je opravdu zdravá záležitost!

Galdhopigen Každý další den začíná podobně, než nevyjde sluníčko, tak je strašná zima,


‑reportáž‑ před kterou se schováváme do bund a dlouhých nohavic, ale pak nás za‑ plaví teplé paprsky a je nádherně. Po ránu vždy také meditujeme nad zají‑ mavou knížkou od Josefa Augustyna, pro hodně z nás je to první zkušenost s rozjímáním nad textem. Zhruba v půlce našeho putování docházíme pod nejvyšší horu, Gald‑ hopigen (2469 m n. m.), pod kterým necháváme batohy, a nahoru vyráží‑ me pouze se zásobami jídla na jeden den a s pláštěnkami, protože prší. Je to pěkný krpál, ještě že jdeme bez batohů. Pod kopcem prší, do toho se přidává vítr, takže za chvíli jsou všichni durch, zuby drkotají zimou a těšíme se do tepla. Ani nás už ne‑ překvapí, když se ve výšce 2000 m n. m. mění déšť ve sněhovou vánici! Brodíme se sněhem, vůbec nic nevi‑ díme, protože jsme obklopeni bílou tmou a těšíme se na vrchol. Už si ani nevzpomínáme, jaké to je být v teple a v suchu, pouze klopýtáme co noha nohu mine stále výš a výš… Konečně je tu vrchol! Po společné vrcholové fotce se schováváme do chatičky, která tu naštěstí stojí, svlékáme naše promoklé svršky a užíváme si pohody. Dokonce potkáváme a zdravíme další poutníky z Čech… Bohužel zase musíme do té zimy. Vůbec se nám nechce, ale cesta dolů už je mnohem rychlejší, kloužeme po sněhu a večer slastně zalézáme do spacáčků. Tuto noc spíme všichni jako zabití. Druhá část našeho putování ho‑ rami se nese ve znamení neustálého poprchávání a z toho plynoucí zimy. Potkáváme stádo sobů, procházíme přes obrovské kamenné pláně, kte‑ ré se velmi podobají pusté měsíční krajině a z depresí, které to v nás trochu vyvolává, nás vysvobozuje až obrovské horské jezero s pískovými plážemi (ve kterém se ale kromě nás nikdo kvůli zimě nekoupe) a přede‑ vším pak jezero Gjende, které se táh‑ ne několik desítek kilometrů napříč horami… je to moc pěkný výhled na průzračnou vodu neznečištěnou žád‑ nou civilizací…! U jezera Gjende nad malou osadou Memurubu strávíme dvě noci a jeden den, ve kterém se půlka naší výpravy vydává bez bato‑ hů na vyhlídkovou trasu, na níž je nádherný výhled na celé pohoří.

www.sdb.cz

… a domů Poslední den naší expedice po poho‑ ří Jotunheimen prší a prší. Nakonec vylezeme ze stanů a v dešti balíme všechny naše věci. Na nostalgii není čas, v dešti vyrážíme na nejdrsnější úsek naší cesty, kdy jdeme, či často spíš lezeme po skalách okolo jezera Gjende. Do toho hrozně prší a fouká, takže jsou všichni za chvíli totálně mokří. Takovou zimu z nás zažil asi málokdo! Jsme tak zmrzlí, že vysmr‑ kat se do kapesníku se stává úko‑ nem takřka nemožným. Lezeme po skále, která nemá konce a modlíme se, aby už byl konec a byli jsme v su‑ chu a teple… hory nás ale nechtějí pustit tak snadno, ještě se vzpírají a ukazují nám svou sílu! Stoupáme výš a výš skrz hustou mlhu a skála se zdá naprosto nekonečná. Vítr nabírá na síle a bojíme se, že nás každou chvíli srazí dolů do propasti, která je po obou stranách. Konečně dosahujeme vrcholu! Po hřebeni se plahočíme ještě několik nekoneč‑ ných hodin, které se zdály být asi nejdelšími v našem životě. Kdoví, jestli tohle všechno přežijeme živí a zdraví…! A je to tady! Mlha se začíná protrhávat a klesáme, ko‑ nečně je trochu tepleji, a když pak vstoupíme do horské boudy v Gjen‑ desheim, máme pocit, že jsme snad v úplně jiném světě. Další den vyrážíme autobusem směr Oslo, aspoň pohledem se lou‑ číme s horami, které na nás mocně zapůsobily a zanechaly v nás nesma‑ zatelnou stopu. V duchu si říkám, že

sem se ještě musím jednou vrátit… V Oslu spíme u Martinovy babič‑ ky, snažíme se aspoň trochu zkulti‑ vovat ve sprše, užíváme si úžasného pocitu dostatku jídla, které je navíc vskutku výborné. V několika dnech procházíme toto přístavní město, navštěvujeme muzea Fram, Kon‑ti‑ ki a Vikingské lodě, Vigelandpark s ohromným množstvím soch a také ochutnáváme přímořskou specia‑ litu – krevety. Je to velká změna, najednou je okolo nás spousta lidí, aut, domů a tramvají, musíme si na ten ruch města zvykat, ale i tento typ dobrodružství je pro nás velkým přínosem. A pak to přišlo, den loučení, nej‑ horší fáze této expedice. V letadle ještě probíráme zážitky zde získané, kterých bylo opravdu mnoho, ujišťu‑ jeme se v tom, že to za trochu ne‑ pohodlí, mokra a hladu určitě stálo! Ve vysokých horách se teprve pozna‑ jí charaktery a taky se zde získávají přátelství na celý život…. a už jsou tu Čechy, Praha, Ruzyně… zdá se nám, jako by už uplynula celá věčnost od doby, kdy jsme nasedali do letadla směr Norsko. Následuje krátký stisk ruky, smutné pohledy a rozcházíme se každý do svého domova, ale tato výprava a všichni ti lidé budou ještě dlouho dřímat v našich srdcích. Jaguár (Jan Ovečka) Podrobný deník výpravy a fotky z Norska (a informace o Poradní a jejích akcích) se nacházejí na: www. poradni.wz.cz


‑rozhovor‑

Jedu do misií – do Venezuely!

Foto: 4× archiv Jarky Chorovské

Před Vánocemi mi přišel mail tohoto znění: „Všechny vás moc zdravím! S radostí vám oznamu‑ ji moje nové působiště – misie. Včera odpoledne si nás svolala hlavní představená, aby nám řekla, kam nás posílá. Já půjdu do Venezuely, do Amazonského pralesa mezi domorodý kmen Yanomami… Jarka Chorovská, FMA.“ No řekněte, není to námět na rozhovor?

Kdy jsi poznala, že tvým posláním je misionářská práce? Od doby, kdy jsem vstoupila k se‑ strám se o misiích hodně mluvilo. Až v noviciátě po zkušenosti mezinárod‑ ní komunity jsem si uvědomila, že mě k tomu Pán volá. Tak jsem napsala žádost. Nepamatuji si přesně, co mi na to novicmis‑ trová řekla, ale rozhodně žádost J. Chorovská zavrhla. Žádost jsem roztrhala, ale touha po misiích mi zůstala v srdci. Asi šest roků jsem to nikomu neříkala, proto‑ že jsem měla strach ze záporné od‑

Během mše

povědi. Potom jsem dostala odvahu a začala jsem se o tom bavit s před‑ stavenými. Všechny mi říkaly, abych se modlila. Tak jsem se za to modlila a 13. května 2006 jsem v Pardubi‑ cích předala svou písemnou žádost sestře Věře Vorlové (představené česko‑litevské vizitatorie).

Co na sestra Věra? Musím říct, že sestra Věra má velko‑ rysé srdce, že mě nechala jít a hlav‑ ní představená moji žádost s radostí přijala.

Chtěla jsi jít do nějaké konkrétní země, oblasti, kontinentu…? Bylo období, kdy mě lákala Afrika, ale když jsem psala žádost, tak mi bylo jedno, kam půjdu. Říkala jsem si, že když mě Pán volá, tak má pro mě připravené i místo. Týden před tím, než nám hlavní představená řekla zemi, do které pů‑ jdeme, nám dala seznam míst, kde žádali o misionářku. Měli jsme se za to modlit, přemýšlet o tom a informo‑ vat se o těch místech, a tím jsme se i připravily na přijetí jedné z možnos‑ tí. Hned jak jsem si přečetla seznam míst, se mi zalíbily misie mezi Yano‑ mamy. Dovedete si asi představit, jakou radost jsem měla, když mi představená řekla, že mě posílá do Venezuely k Yanomamům.

Máš zhruba představu, co tě ve Venezuele čeká?

Průvod nově pokřtěných Yanomamů


První dny budu v hlavním městě Caracasu, abych se naučila jazyk – španělštinu a taky si trochu zvykla na místní podnebí. Potom bych měla být v komunitě v Mavace, která se


‑rozhovor‑

Na co se ve svém novém působišti těšíš a z čeho máš obavy? Těším se na život spjatý s přírodou a na lidi, kteří jsou tam velice radost‑ ní a otevření. Taky se těším na spo‑ lečnou práci se salesiány. Mám trochu obavy z toho, jestli dokážu žít v přírodě a jen s pár nej‑ potřebnějšími věcmi.

Co na tvé rozhodnutí a na odchod do Jižní Ameriky říkají rodiče?

yanomamské děti

nachází v oblasti Amazonského pra‑ lesa poblíž řeky Orinoco. Tato řeka je velice důležitá, protože jinak než lodí se do této oblasti člověk nedostane. Sestry tam žijí, navštěvují okolní sídla domorodců, učí náboženství a ostat‑ ní předměty, které se vyučují na zá‑ kladní škole, mají něco jako charitní centrum. Co tam budu já dělat, to ještě přesně nevím.

Jaké bude tvoje nové působiště? Co o něm zatím víš? Na jihu Venezuely je vlhký Amazon‑ ský prales, kde žijí indiáni. Je tam asi devatenáct různých kmenů. Jeden z nich se jmenuje Yanomami a právě mezi nimi pracují sestry a salesiáni. Tento kmen je kočovný, usazuje se po‑ blíž řek. Řeka je pro ně komunikační cestou a zdrojem obživy skrze lov ryb. Dalším zdrojem obživy je pěstování kukuřice, babanů a mandioky. Yano‑ mami bydlí v příbytcích, kterým se říká shabono. Jsou stavěny do kruhu a vejde se do nich 40–120 lidí. Cent‑ rální prostor se užívá k ceremoniálům a k tanci. Sestry spolu se salesiány se snaží přijmout tuto kulturu a skrze ni hlásat Ježíše Krista.

Jak se na svou novou práci připravuješ?

www.sdb.cz

Jednou formou přípravy je roční misij‑ ní kurz na Papežské Univerzitě Urba‑ niana v Římě. Jsou zde předměty se zaměřením na misijní teologii, spiritu‑ alitu a pastoraci, různá náboženství a kultury. Od ledna jsem se začala učit španělsky a snažím se dovědět co nejvíce o Venezuele a zvláště o Ya‑ nomamech.

Jak dlouho ve Venezuele budeš? Jak dlouho bude potřeba. Třeba i celý zbytek života.

Tatínek je už v nebi a určitě s tím souhlasí. Maminka a bratr to přijali velice pěkně. Asi jsou zvyklí na moje zvláštní (ztřeštěné) nápady.

Do kterých dalších zemí byly vyslány zbývající nové salesiánky ‑misionářky? Kongregace Dcer Panny Marie Po‑ mocnice každý rok vysílá nové misio‑ nářky do celého světa. V tomto roce je nás osm a jdeme do Kambodže, Mongolska, Itálie‑Pavie, Tuniska, Angoly, Západní Afriky (Mali, Beninu, Toga, Pobřeží slonoviny), Argentiny ‑Patagonie a Venezuely‑Yanomami. Jiří Kučera

Na Řece Orinoco


‑svatí pro dnešek‑

Tichý, nenápadný a obětavý salesián

Zpráva o jeho smrti se dotkla nás všech, kteří jsme ho znali. Jak mlá‑ deže, která jezdila do Sv. Martina na tábory, tak dospělých účastníků zájezdů do hor. Ačkoli Lojzík nebyl velkým kazate‑ lem nebo řečníkem, zapsal se hned do srdce každého, kdo se s ním potkal. Velmi hezkou vzpomínku na Lojzíkovu osobnost mi poslal jeden z bývalých účastníků dětských tábo‑ rů, dnes už dospělý muž: „Vzpomínám‑li na týdny strávené na Velehradě ve Svatém Martinu, vidím ho jako dnes. Jak s námi pra‑ cuje v dílně nebo jak láskyplně opa‑ truje květiny v zahradě či na terase. Vidím také jeho překrásný výraz ve tváři s trochu tajemným úsměvem… S paterem Frydrychem tak odchází i kousek mého dětství – nikdy mne však nepřestane naplňovat radost

Foto: 2× archiv S. M.

Pater Alois Frydrych přišel do Svatého Martina v jižním Tyrol‑ sku z Říma v roce 1984. Působil zde dvacet dva let a odešel od‑ tud na zasloužený odpočinek do Ostravy, kde 5. prosince 2007 zemřel.

Dům Velehrad v San Martinu

z toho, že jsem ho na své cestě živo‑ tem potkal.“

Oblíbený kněz Lidé ve Svatém Martinu rádi vzpomí‑ nají na patera Frydrycha – za pokoj jeho duše byla v tamním kostele slou‑ žena mše svatá a v místních obec‑

Zleva: P. Jeřábek, bratr Špok a P. Frydrych


ních novinách vyšel o P. Frydrychovi článek. Píše se v něm, že to byl obě‑ tavý kněz, který vypomáhal v údolí jak při mši svaté, tak ve zpovědnici. Při svých povinnostech ještě ochotně roznášel starým a nemocným svaté přijímání. Dále se v článku píše, že farnosti v údolí Gsies jsou mu zavá‑ zány hlubokým díkem. „Znali jsme ho jako laskavého a hluboce věřící‑ ho kněze.“ Projev soustrasti zaslal také bolzansko‑brixenský biskup Wilhelm Egger, který vyzdvihl jeho pastorační činnost ve Svatém Martinu. V domě ve Sv. Martinu se P. Alois staral také o údržbu a opravy, ale nejen to. Ve vesnici byl znám jako šikovný opravář. A tak mu lidé nosili porouchaná rádia, žehličky a jiné domácí spotřebiče. Když je nechtěla poslouchat pračka, zavolali P. Frydry‑ cha, aby ji přišel opravit. Lojzík měl také malířské a so‑ chařské nadání, která uplatňoval při práci s dětmi, ale chodily za ním i vesnické děti, s nimiž vyráběl nej‑ různější předměty. Byl tichý, nenápadný, obětavý, ale především pokorný spolubratr, na kterém se splnilo Don Boskovo: Nic ti nemohu dát, jen práci, chleba a nebe. P. Jiří Kopic, SDB


‑Vychovávej jako Don Bosco‑

Kouzlo vztahu „mezi čtyřma očima“ Výchova je odpovědností a záro‑ veň problémem… Nechceme‑li, aby se naše děti v životě ztrati‑ ly, nemůžeme je nevychovávat. Ještě důležitější je však naučit je učit se.

Foto: Jiří Kučera

Za dvacet šest let mého setkává‑ ní s rodiči nikdo nedokázal popřít skutečnost, kterou považuji za sa‑ mozřejmou: „O emoční inteligenci svých dětí rozhodují rodiče. Činí to skrze malé každodenní věci, kte‑ ré se buď rozhodnout dělat, nebo nedělat.“ Staří Židé pro vyučování používali slovo, které je možno pře‑ ložit jako „povzbuzování“, podobně jako když používáme výrazu „vzbudit chuť“. Výzvou rodičů dnešní doby je stimulovat chuť dítěte ke snaze stále více poznávat. Jejich nejdůležitějším úkolem je naučit dítě se učit. Dítě je od přirozenosti zvědavé. Má jakousi nenasytnou touhu se učit. Kterého z rodičů někdy nepři‑ vádí k šílenství neustálý tok otá‑ zek – „A proč?“ Je smutné, že mnozí rodiče tohoto zvídavého ducha svých dětí zabíjejí odpověďmi jako „Teď nemám čas“, nebo „Proto“. Mnoho učitelů základních škol říká, že děti již dnes nekladou otázky. Mysl „nestimulovaná“ je myslí uzavřenou, apatickou, omezenou. Rodiče musí spolupracovat s při‑ rozenou touhou dítěte se učit, a to tak, aby mysl dítěte zůstala otevřena k učení po celý život. Jedná se o vý‑ zvu vytvořit ovzduší, ve kterém touha dítěte se učit a touha rodiče učit sply‑ nou v přirozený tok života a oběma stranám přinesou potěšení. Oficiální vyučování je čas‑ to určitým druhem monologu. Nejde však o to dětem do hlav nalévat informace, nýbrž

c hovat se k nim jako k osobám, které mají city, vytvářejí myšlenky a musí se rozhodovat. Proto nejúčin‑ nější metodou výuky je výuka „mezi čtyřma očima“ rodiče a dítěte. Někdy začne rodič: „Chtěl bych ti vyprávět, co mi jednou říkala babička.“ Jindy začne dítě: „Proč krávy jedí zelenou trávu a dávají bílé mléko?“ Odpově‑ di vzbuzují další otázky a ty si žádají dalších odpovědí. Jedná se o úžasný proces jak pro rodiče tak pro dítě. Di‑ alog „mezi čtyřma očima“ se stává procesem růstu a skutečně důvěrné‑ ho poznání. Opravdovým problémem je, kde na to vzít čas. Pokaždé, když jsou rodiče s dětmi spolu, je dobrá příležitost. Výborné jsou všechny neformální okamžiky, při kterých jsou rodiče s dětmi po‑ hromadě a sdílejí myšlenky, pocity, přání, vzpomínky nebo cokoli jiného, co rodiče považují za důležité nebo vůči čemu děti projevují zájem. Avšak kouzlo vztahu „mezi čtyřma očima“ se naplno projeví při některých ritu‑ álech. Ráno. Jestliže ráno zažijeme po‑ cit rodiny, pak si budeme celý den pamatovat, že existuje rodina, kam se můžeme vrátit a kde na nás ně‑ kdo čeká. Není třeba hned myslet na nějaké velké věci. Stačí laskavý pozdrav, krátký rozhovor během sní‑ daně, nějaký vtip, přání úspěchů, na‑ pomenutí. Pocit toho, „že jsme spolu rodinou“ je dostatečný k tomu, aby celý den dostal tón vřelé a povzbu‑ zující lásky. Posadíme se spolu doma. Je ješ‑ tě v moderní rodině zvykem, aby spolu poseděla? Ano, posadíme se k televizi nebo k počítači, ale stěží se posadí‑ me jako rodiče a děti, abychom spolu sdíleli ně‑ jaké ponaučení. Sedíme, ale ne‑ mluvíme. Jestliže během před‑ školního věku

www.sdb.cz

používáme jako hlavní chůvu televizi, a televize je také hlavním učitelem během věku školního, jako rodiče jsme se vzdali jedné z hlavních ra‑ dostí, které jsou pro naši roli charak‑ teristické. „V naši rodině jsme se všichni posadili a mluvili jsme spolu,“ vzpo‑ míná jeden tatínek. „Rodiče a děti si navzájem sdělovali myšlenky, pocity a zážitky. Nejdůležitějším momentem byl ten, kdy jsme se posadili k veče‑ ři. Nezřídka jsme spolu hovořili ješ‑ tě hodinu poté, co jsme se najedli. Když děti rostly, diskuse byly čím dál delší. Když se vracely domů na víkendy z vysokoškolských studií, tyto neformální hovory trvaly i tři hodiny. Kamarádi, které děti domů přiváděly s sebou, byli překvapeni, že rodina může spolu sedět a hovořit tři hodi‑ ny. Mnozí z nich vyrůstali v rodinách, ve kterých se nehovořilo nikdy. Tyto okamžiky naše děti vnímaly jako okamžiky učení. Byly to momenty, při kterých jsme hovořili, byli jsme jako jedna rodina, naslouchali jsme zprávám o tom, co se komu přihodi‑ lo, co prožil a co ho zklamalo… Chá‑ pali jsme, že tato snaha stála za to, a naše dnes již dospělé děti na tuto dobu vzpomínají jako na „okamžiky, kdy jsme spolu hovořili“. Na cestě. Lidstvo vždy bylo „na ces‑ tě“. Rodiny jezdí autem z domova do školy, do obchodu nebo do divadla. Jsou to výborné příležitosti k dialogu mezi rodiči a dětmi. Nejedná se o for‑ mální vyučování, nýbrž o účinnou for‑ maci. Během těchto cest děti často kladou otázky, které jim leží na srdci. Před spaním. Doba před spaním je ve všech kulturách považována za důležitou příležitost k předávání myšlenek rodičů dětem. Rituály na dobrou noc jsou důležité. Hry, modlitby a vyprávění jsou výbornými příležitostmi k vyučování před spaním. Rodiče mohou třeba přečíst nějaký příběh. Po něm je obvykle čas na otázky, které mladé mysli probíhají hlavou jako hvězdy na nebi a nemohou počkat. Bruno Ferrero, přeložil Ladislav Heryán


‑recenze‑

Deska, která pohladí po duši

Robert Plant je stárnoucí matador (1948) jedné z největších rockových legend Led Zeppelin a jeho tvorba z posledních desetiletí se jen těžko dá srovnat se zašlou slávou starých časů. Celosvětově ale vždycky zabe‑ rou občasné návraty této kapely na scénu, jako byla zhruba před deseti lety deska No Qaurter, nebo jako tomu bylo v listopadu loňského roku v londýnské O2 aréně, kdy byl jedi‑ ný koncert Zeppelinů toho roku (za bicí zasedl syn zesnulého bubeníka Johna Bonhama Jason) vyprodán za

několik minut. Plantův hlas se od sedmdesátých let minulého století posunul k jemnějšímu tenoru, ale zůstala mu jemná syrovost a maleb‑ ný témbr při jeho typickém laskavém „Baby, baby“ (slůvko baby, lásko, je snad přítomné v každé jeho písni). Na podzim minulého roku se Plant sešel s hvězdou amerického bluegrassu Alison Kraussovou, aby spolu natočili jemné a lyrické CD Raising Sand (Poletující písek). Deska svým způsobem navazuje na jejich předchozí tvorbu a dala by se

najít řada paralel mezi jeho obsahem a předchozími nahrávkami obou pro‑ tagonistů. Duet se zpěvačkou nazpí‑ val Plant poprvé už v roce 1971 (teh‑ dy to byla Sandy Denny a píseň The Battle Of Evermore), svou koncepcí ale nahrávka navazuje na předělávky starší skladeb z širokého autorsko‑in‑ terpretačního okruhu. Jsou tu písně od Toma Waitse, Everly Brothers i nová, nádherná verze Please Read The Letter (Čti, prosím, ten dopis) z Plantovy předchozí desky Walking Into Clarksdale. Při natáčení se sešli dva konge‑ niální umělci, kteří si podrží prostor každý pro sebe (na albu nezpívají jen společně, ale každý odzpívá také svou vlastní sólovou skladbu), písničky jsou ale navzájem tak doko‑ nale propojeny a sladěny, že vytvářejí dojem plastické a příjemné souhry dvou spřízněných duší. Z rockové‑ ho a bluegrassového zázemí vznikl komplex, který sahá od temně hypno‑ tických písní po velmi konzervativní countryový dvojzpěv Through The Morning, Through The Night. Velmi podstatný podíl na albu měl produ‑ cent a kytarista T‑Bone Burnett, který v podstatné míře určoval výběr písní a měl zásadní roli při aranžování. Jeho kytara neční, ale hladí a vysílá barevné plochy. Poslouchat tuto desku je mimo‑ řádný duchovní zážitek, který nelze než doporučit… Zdeněk Jančařík

Robert Plant u nás poprvé koncertoval v květnu 1993, tedy v době vydání alba Fate Of Nations, což byla „lepší z je‑ ho slabších desek“. Podruhé – v únoru 1998 – už přijel s Jimmym Pagem, a vzhledem k mimořádnému úspěchu si koncert v listopadu téhož roku v pražské Sportovní hale zopakovali. V dubnu 2005 hrál Plant se Strange Sensati‑ on v Praze a v červenci 2006 se stal hlavní hvězdou fes‑ tivalu Colours Of Ostrava. Ač to u stárnoucích rockových hvězd nebývá pravidlem, měly Plantovy koncerty rostoucí úroveň. Hlavně v Ostravě byl famózní, jak ve starém zep‑ pelinovském repertoáru, tak v nových písních. V příštím roce Plant chystá turné s Alison Krauss i koncerty s Led Zeppelin. Alison Krauss u nás nevystupovala nikdy.

10 salesiánský magazín 1/08


‑recenze‑

Knihy, které byste měli přečíst Putování za nejmocnějším kouzlem Daniela Krolupperová Portál 2007 Napínavý příběh obyčejné holčičky Josefinky, která najde zvláštní prstý‑ nek. Kamínek v něm tvoří za‑ kletá slza, která jednou za sto let roztaje. Když roz‑ taje jinde než na prvním nádvoří zámku lesní po‑ hádkové říše, zastaví se běh vody a uschne celý les. Vrátit královně prstýnek však dokáže pouze dobrý člověk. Holčič‑ ka musí cestou překonávat mnoho nástrah, vychází z nich vítězně díky své vnitřní laskavosti a přátelství k pohádkovým bytostem. Potkává moudrou čarodějnici, zlé stébelnice, přátelské mluvící kameny, sobeckou upovídanou bažinu a další. Na ces‑ tách Josefínka pozná, jak obrovskou sílu má myšlenka, pochopí také, že když uvěří ve své schopnosti, dokáže skoro všechno na světě. Nejmocněj‑ ším kouzlem je sebedůvěra a pozitiv‑ ní postoj k ostatním.

Základy mediální výchovy Marek Mičienka, Jan Jirák a kol. Portál 2007 Příručka mediální výchovy, kterou připravila společnost Partners Czech, o. p. s., spolu s Centrem pro mediální studia Fakulty sociál‑ ních studií UK v rámci projektu hrazeného Ev‑ ropským sociál‑ ním fondem a státním roz‑

www.sdb.cz

počtem ČR. Metodický materiál pro výuku mediální výchovy seznamuje žáky a studenty s principy fungování médií, učí je kritickému přístupu k médiím a uvádí do základů mediál‑ ní gramotnosti. Mediální výchova je jedno z průřezových témat, která se nově učí žáci ZŠ a SŠ. Učí se buď jako samostatný předmět nebo inte‑ grovaně v hodinách českého jazyka, základů společenských věd, občan‑ ské nauky nebo se přetváří do podo‑ by projektu (např. celoškolní den s reklamou). Kniha je určena pedagogům na 2. stupni ZŠ, SŠ a na všech typech gymnázií, vysokoškolským pedago‑ gům, studentům pedagogiky a me‑ diálních oborů na VŠ.

Člověk a vzdělání v informační společnosti Petr Sak; Jarmila Skalková; Jiří Mareš Portál 2007 Autoři knihy vycházejí z opakova‑ ných výzkumů implementace infor‑ mačních a ko‑ munikačních technologií do společnosti a z aktuálních výzkumů využí‑ vání elektronic‑ kých médií, po‑ čítače a inter‑ netu ve vzdělávání. Ma‑ pují nejen vývoj informační společ‑ nosti, ale také naznačují, kam by se měla zaměřit pozornost pedago‑ gů a výchovných pracovníků, kteří se zabývají využitím nových infor‑ mačních technologií při výuce a ve vzdělávání. Kniha je příspěvkem k oboru mediální pedagogika, který patří v informační a „učící se“ spo‑ lečnosti k nejdůležitějším odvětvím moderní pedagogiky. Ocení ji učitelé všech stupňů škol, pracovníci v oblasti celoživot‑ ního vzdělávání, studenti informa‑ tiky, společensko‑vědních disciplín

a pedagogických fakult, pracovníci v oblasti knihovnictví a každý, kdo se zajímá o proměny společnosti pod vlivem nových informačních a komu‑ nikačních technologií.

Psychologie náboženství a spirituality Pavel Říčan Portál 2007 Význam slova náboženství se v obec‑ ném povědomí v poslední době po‑ sunul, rozumí se jím nauky, insti‑ tuce a rituály, tedy to vnější v oblasti religio‑ zity. Spiritualitou se naproti tomu rozumí prožívání, přičemž se často zdůrazňuje, že spiritualita exis‑ tuje jak v rámci organizovaného ná‑ boženství, tak i mimo tento rámec. V tom případě se mluví o nenábožen‑ ské spiritualitě nebo o přirozené spi‑ ritualitě. Přední český psycholog se už řadu let snaží postihnout šíři po‑ znatků psychologie aplikovaných na náboženství a spiritualitu. V knize Psychologie náboženství a spiritua‑ lity probírá, čím k porozumění nábo‑ ženských jevů přispěly hlavní směry psychologického bádání (například teorie motivace, vývojová nebo so‑ ciální psychologie). Podrobněji jsou představeny proudy psychologické‑ ho myšlení, které měly významný vliv na moderní chápání náboženství (psychoanalýza a analytická psycho‑ logie). Pozornost je však věnována i speciálním tématům, například běžným a mimořádným nábožen‑ ským prožitkům, morálce, lidské vině, svědomí, vztahu mezi psycho‑ patologickými a náboženskými jevy a podobně. Kniha je určena psychologům, religionistům, teologům, studentům těchto oborů a zájemcům o nábožen‑ ství a víru.

1/08 salesiánský magazín 11

‑napsali jste nám‑

Drazí přátelé ve vlasti, neposlušný (jak jsem obyčejně) i svým dobrým přátelům, kteří mne varují, abych se nedotýkal psacího strojku ve svém věku, posílám vám tento do‑ pis, abych vám popřál vše dobré na přibližující se Vánoce a Nový rok. Bůh vám žehnej. Konec kalendářního roku je zde, v Indii, také konec školního roku. Při‑ rozeně Vánoce zde ne‑ jsou zachumelené, ale podnebí je chladné. Na Nový rok začínají prázd‑ niny plné slavností v kaž‑ dé farnosti a ve větších střediscích. To drží mládež v pohybu a v přípravách. Je chladno a všichni rádi chodí po schůzkách a také čas uteče jako voda. Snad budete zvědaví, jak žije‑ me zde. Není to lehké. Kmeny na horách se naučily číst a psát a také

mnozí mají diplomy a doktoráty, ale vzdělání není to podstatné. Hluboká pravda je, že nás Bůh stvořil a chce nás obejmout jako své děti po celou věčnost. Ale musíme, jako ve ško‑ lách, projít s vyznamená‑ ním kouskem tohoto ži‑ vota a Bůh nám slíbil dát nám potom svoji dobrotu ve svém náručí pro celou věčnost. Všichni jsme ještě ve vývoji a ten starý ďábel nám vnucuje pokušení, že zlato je dobré a slá‑ va se třpytí a svoboda úplná je přitažlivá. Naše kmeny jsou ještě ve vývoji a potře‑ bují upevnit ve víře a přilnout celým srdcem ke Spasiteli, kterého nám náš dobrý Otec poslal. Potřebuje‑ me spolehlivé vůdce a zvláště Boží milost, abychom se všichni rozhodli následovat tu nejlepší cestu, i když

je trochu příkrá a těžká. Jenom ta vede k Bohu a jen ta nám připraví spásu. Moc se už udělalo a naše komuni‑ ty se rozmnožují a jsou příkladem pro ostatní, ale ještě více se musí udě‑ lat. Doufáme. Naše školy pozdvihují úroveň vzdělání, naše náboženská střediska, nemocnice a internáty po‑ vzbuzují k lepšímu životu. Máme už řadu kněží, řeholníků a dobrých lai‑ ků, kteří spolupracují. Minulý měsíc jsme viděli křest kolem stovky mani‑ purských Hindů. A práce pokračuje. Slavíme tento rok zlaté jubileum naší činnosti v manipurském státě. A ne‑ zastavíme se a s pomocí Boží a také díky vaší spolupráci doufáme, že mnohem více se udělá. Děkuji vám za vaši pomoc a za vaše modlitby. Potřebujeme Boží po‑ žehnání a pomoc od vás. Bůh vám žehnej všem. Váš starý přítel v Kristu Pánu Jan Med, SDB

Roman – dobrovolník tělem i duší

Roman se ve Fryštáku rychle zabyd‑ lel a ještě rychleji jsme si ho všichni oblíbili… sotva přišel, už jsme měli slzy na krajíčku z toho, že by měl na konci prosince od nás odejít. Rozhodl se totiž u nás strávit (neobvyklé) čtyři měsíce jakožto „dobu čekací na dok‑ torandský titul“. Místo brigády nebo prodloužených prázdnin přišel mezi fryštácké salesiány, aby mu tady dlouhá doba smysluplně utekla.


Chopil se všech nelehkých úkolů, které dostal, bez řečí a s přesností jemu vlastní… mnohdy zapracoval i tam, kde už práce „ležela“ několik měsíců a bezradně čekala na dob‑ rou duši, která by se jí ujala. Nejvíce „stop“ však za sebou zanechal mezi místními dětmi a mládeží. Vypomá‑ hal, jak mohl, v DISklubu – nízkopra‑ hovém zařízení pro děti a mládež. Přišel právě v době, kdy náš „klubík“ potřeboval oživit, přinést nové nápady a aktivity. Jeho chuť k práci povzbudi‑ la všechny kolem. „Mládežníky“ i za‑ městnance. Na konci pro‑ since se s námi rozloučil a zamířil vstříc „pracovní‑ mu procesu“… už ne dobrovolnému, ale určitě stejně plnohodnotnému. Odchází z DISu v době, kdy už

DISklub „jede na plné koule“ (jak by řekli místní školáci, hrající u nás po odpoledních kulečník… a Roman by se k nim přidal, protože kdo jiný by jim byl lepším učitelem této hry a slovníku k ní patřícímu?). Teď už nám nezbývá než mu po‑ přát šťastnou cestu (s) novou prací i životem. A pak už jen doufat, že brzy přivítáme nového dobrovolníka, stej‑ ně spolehlivého a obětavého, jakým byl Roman Turowski. Miroslava Knedlová, (DISklub)

Foto: archiv DIS Fryšták

V pondělí 3. září roku minulého se v Domě Ignáce Stuchlého (DIS) ve Fryštáku otevřely dve‑ ře, jako se otvírají vždy, když k nám někdo vchází. Tentokrát k nám však vcházel někdo, na koho jsme netrpělivě čekali dlou‑ hé dny měsíce srpna. Vstoupila „hřmotná postava správného chlapíka“ Romana Turowského. Přišel k nám z Ostravy, aby navá‑ zal na salesiánského dobrovolní‑ ka Dominika, který z DISu odešel na sklonku letních prázdnin.


‑téma‑

V Prostějově žijí Doopravdy! „Čtrnáct dní jsem měla možnost prožít naplno, i když se mi na začátku zdálo, že to není pro mě, že je to úplně „děsný“, tak to teď s odstupem pár dní vidím jako neobyčejnou zkušenost do života. Mám sto chutí zúčast‑ nit se nějaké akce s volontéry, klidně i v zahraničí, baví mě být doopravdy pro mladé, pomáhat, kde je potřeba.“ Tak hodnotí svou účast na kurzu sociálních kompetencí jedna z jeho účastnic Terezka Horáková. Kurz sociálních kompetencí je jednou ze součástí projektu Do‑ opravdy, který funguje při Cyrilome‑ todějském gymnáziu v Prostějově. Do projektu jsou zapojeni i prostějo‑ vští salesiáni.

Vznik projektu „Myslíme si, že úkolem vzdělávání není jen připravit žáky na jejich bu‑

www.sdb.cz

doucí profesní kariéru, ale ve spo‑ lupráci s rodinou rozvíjet osobnost mladého člověka (tj. samostatného, tvořivého a zodpovědného člověka se zdravou sebedůvěrou) a jeho schopnost být členem společnosti (tj. vyznat se ve společnosti a aktivně vytvářet společenství). Proto na naší škole vznikl projekt Doopravdy, který je součástí učební‑ ho plánu školy jako program kom‑ plexního rozvoje osobnosti studen‑ ta. Hlavní díl práce se odvíjí ve výuce především občanské výchovy, zákla‑ dů společenských věd a náboženství (jehož součástí je i výuka etiky), na duchovních obnovách, v hnutí ani‑ mátorů a kurzech rozvoje klíčových kompetencí,“ říká koordinátorka pro‑ jektu Zuzana Böhmová.

Jak vše funguje Projekt Doopravdy je vzdělávací, zá‑ žitkový a sebepoznávací vzdělávací projekt, který má pomoci studentům

odhalit jejich silné i slabé stránky a jejich možnosti. Jde o to, aby zís‑ kali zdravou sebedůvěru a jistotu, uvědomili si jedinečnost každého člověka a naučili se tak být tolerant‑ nější k ostatním. Projekt je realizován prostřednic‑ tvím vzdělávacích kurzů doplněných řadou zážitkových aktivit, her a tech‑ nik. Záměrem je představit studen‑ tům důležité sociální a psychologické principy a strategie, které jim pomo‑ hou k celkovému rozvoji osobnosti a vědomému vytváření pozitivních vztahů. Cílem programu je mladý člověk, který ví, kdo je, co chce a rozhodne se kráčet ve svém životě určitým směrem. Program osobnostního rozvoje studentů se skládá ze čtyř částí: • Kurzy klíčových kompetencí • Duchovní obnovy • Animátorské hnutí • Podpůrné programy


‑téma‑ Kurz klíčových kompetencí je tvořen cyklem podzimních a jarních vícedenních seminářů ve třídách pri‑ ma–septima. Podzimní běh se uskutečňuje v salesiánském školicím středis‑ ku ve Staré Vodě u Bruntálu, jarní část probíhá v katechetickém sále na faře v Prostějově a zpravidla rozvíjí podzimní téma. V jednotli‑ vých ročních probíhají tyto kurzy a semináře: Prima Čtyřdenní pobyt na Staré Vodě s ná‑ zvem „Kdo jsi?“ je seznamovacím kurzem nastupujících studentů v prv‑ ních dnech studia na gymnáziu. Jednodenní seminář „Umím se učit!“ vysvětluje základní techniky a posiluje návyky duševní práce. Sekunda Kurz „Nejsem tu sám“ formou dra‑ matické výchovy učí aktivně vytvářet vztahy ve společenství třídy.

Důvěra v kamarády je věcí srdce

Jak hodnotí kurz sociálních kompetencí studenti? … Čtrnáct dní jsem měla možnost prožít naplno, i když se mi na začátku zdálo, že to není pro mě, že je to úplně „děsný“, tak to teď vidím s odstupem pár dní jako neobyčejnou zkušenost do života. Mám sto chutí zúčastnit se nějaké akce s volontéry, klidně i v zahraničí, baví mě být doopravdy pro mladé, pomáhat, kde je potřeba. Don Bosco říká: „Smutným se dny vlečou, veselým rychle utíkají.“ Musím přiznat, že mi tyto dny utekly opravdu snad rychlostí světla. S radostí jsem vstávala do každého nového dne ochotna přijmout vše, co se ten den stane, učila jsem se přijímat Boží vůli v každé chvíli, v každém člověku. Bojovala jsem sama se sebou, snažila se překonávat nejrůznější překážky… Teď se na Ostravu budu dívat už úplně jinak, tyto dny mi ji budou připomínat jako místo, „kde se mužu kdykoli vratit bo tu mam fajn přátele, keři mě zas radi uvidi“. Terezie Horáková – Salesiánské SVČ Ostrava … Nemohl mluvit, většinu přání vyjadřoval pohledem. Měl modré oči stejně jako babička, o které jsem se zmínila. Zdálo se mi až neuvěřitelné, co jeden pohled dokáže říct. Čišel z něj vděk, radost… Přes veškerou snahu o pár vět jsem pokaždé rozuměla pouze zkomolenému „děkuji“, což nikdy žádný z klientů neopomněl, i když mluvit nedokázal. Každý den jsem přišla do jeho pokoje a viděla, jak se celý rozzářil a mával mi na pozdrav. Když jsem za ním vešla poslední den, mrzelo mě, že to takhle všechno končí, přece jen občasná návštěva není to samé. Povykládala jsem mu o svém posledním dni v domově a on se mě ptal, proč odcházím. Vysvětlila jsem mu vše tak, aby rozuměl, přesto mě dojaly slzy, které mi věnoval na rozloučenou. … I přes veškeré obavy musím říct, že to bylo nezapomenutelných deset dní. Nikdo z nás si neumí představit, jak tito lidé žijí, pokud se nedostanete mezi ně a neproniknete do jejich života. Můžeme o tom slyšet všude kolem, chápavě přitakáme a přitom kolikrát vůbec nevíme, o čem mluvíme. Já sama jsem neměla představu. Jak to v takových domovech funguje, ale teď všem doporučuji, kdo může zažít, měl by tuto šanci využít… Náš odchod probíhal s přáním pevného zdraví do budoucího života a já si snad poprvé uvědomila, co tohle spojení slov znamená. Miroslava Jaroševská – DD Nerudova



‑téma‑ Tercie Pobytový seminář a tvůrčí dílna s názvem „Mně se líbí…“ pomáhá studentům pochopit duševní změny, které provázejí období dospívání. Kvarta Úkolem třídenního uvažování na téma „Láska a zamilovanost“ je kultivovat vznikající partnerské vztahy. Kvinta Pětidenní interaktivní seminář s ná‑ zvem „Kdo jsem já?“ je kurzem prak‑ tické psychologie osobnosti. Dvoudenní jarní workshop „Čemu věnuji svůj čas, tomu patří můj život“ klade základy time managementu a rozvíjí techniky duševní práce. Sexta Emoční inteligencí se zabývá třídenní pobyt s názvem „Žádný člověk není ostrov“. Septima Podzimní pobytový seminář „Kam

www.sdb.cz

patřím?“ rozvíjí sociální inteligenci studentů. „Kurz sociálních kompetencí“ v červnu je završením celého progra‑ mu rozvoje klíčových kompetencí. Studenti v ústavech sociální péče poznávají svět handicapovaných lidí a učí se jim nejen porozumět, ale také efektivně pomáhat. Duchovní obnovy pomáhají roz‑ víjet spirituální inteligenci člověka předáváním křesťanské nauky a životního stylu. Třídy sekunda až septima absolvují víkend ve Staré Vodě, při kterém uvažují nad těmito tématy: Sekunda „Nazval jsem vás přáteli“ Přemýšlení nad vytvářením ka‑ marádských a přátelských vztahů ve třídě i v ostatních skupinách do kterých patřím. Tercie „Štěstí začíná uvnitř“ Zamyšlení nad stejnojmennou

Nazval jsem vás přáteli!

knihou Johna Powela o hledání a vy‑ tváření postoje štěstí v životě. Kvarta „Víra, naděje a láska“ Tři postoje (ctnosti), které jsme dostali a tvoří základ duchovního života každého člověka.


‑téma‑ Kvinta „Ježíš Kristus“ Ukazuje cestu, pravdu a život, protože on sám je cestou, pravdou a životem. Sexta „Láska“ Výchova k partnerským vztahům, odpovědnému rodičovství a k sexuál‑ nímu zdraví. Septima „Pojď za mnou !“ Přemýšlení nad životní cestou a volba povolání. Nedílnou součástí programu je ani‑ mátorské hnutí – společenství stu‑ dentů, kteří chtějí aktivně pracovat pro druhé studenty, děti a mladé lidi jako vedoucí různých aktivit, lektoři kurzů, zdravotníci či vedoucí letních táborů. Do animátorského hnutí se mohou zapojit již studenti tercie a kvarty (příprava animátorů) a sa‑ mozřejmě studenti vyššího gymná‑

zia. Animátory na Cyrilometodějském gymnáziu úspěšně vede P. ing. Jaro‑ slav Němec, SDB. Celý program doplňuje možnost účastnit se charitativních sbírek,

Ukázky aktivit z kurzů Kdo jsi? Čas: 10 minut na realizaci + 30 minut na rozbor Ve dvojicích klade jeden dru‑ hému stále se opakující otáz‑ ku „Kdo jsi?“ a druhý se snaží pravdivě odpovídat. Po 5 mi‑ nutách si role vymění. Od prv‑ ních jednoduchých odpovědí typu syn, studentka, sestra, kluk apod. se dostává člověk k tomu, že si začíná více uvě‑ domovat, jakou roli vlastně hraje. Před samotnou aktivitou je dobré povzbudit aktéry, aby vyjadřovali spíše pozitivní po‑ hledy. V reflexi pak zjišťujeme, že objevujeme i nové podoby a polohy člověka ve vztahu k tomuto světu. Odpolední vycházka spojená s „adrenalinovými hrami“ Čas: 1 hodina Potřeby: šátky na oči Během cesty se skupina po‑ hybuje ve dvojicích, v nichž jeden má zavázané oči a spo‑ léhá se pouze na hlas (nikoli


na dotyk druhého). Cesta by neměla být příliš krátká, aby mohla dojít k vnitřnímu prožit‑ ku jisté závislosti na druhém člověku. Lze zpestřit i pozná‑ vacími aktivitami pro „nevido‑ mé“ (poznat list stromu, hou‑ bu, světovou stranu apod.). Co znamená Tvoje jméno Na jednotlivá písmena vlast‑ ního jména každý napíše vlastnosti, kterých si na sobě cení a o kterých si myslí, že je ostatní málokdy vnímají. Poselství budoucím genera cím Studenti jsou vyzváni, aby v roli astronautů vytvořili během 20 minut krátké po‑ selství o smyslu života na Zemi. Omezíme je na 15 vět, případně 100 slov. Vytvoří‑ me atmosféru startu důleži‑ té mise a jednotliví studenti přednášejí svá poselství. Po každém poselství ponechá‑ me minutu na pochopení či ztotožnění se.

konzultace v poradenském středis‑ ku pro osobnostní rozvoj či rozvíjet svou osobnost v malých zájmových společenstvích (schola, dramatická, keramická, výtvarná dílna, filmový klub, redakční rada školního časopi‑ su, floorbal, aerobic a další). Důležitou součástí projektu je také předávání našich poznatků a vzdělávání pedagogů ostatních škol a školských zařízení. V průběhu realizace projektu se uskutečnilo šest seminářů pro pedagogy, kterými prošlo 118 pedagogických pracovní‑ ků z celé České republiky. Na kur‑ zech se účastníci seznámili nejen se smyslem a cíli projektu, s jeho finan‑ cováním, ale především s jeho náplní a použitými metodami a technikami.

P. Jaroslav Němec v akci


‑téma‑ Díky praktickým ukázkám si některé zážitkové aktivity vyzkoušeli sami. Všichni účastníci také obdrželi složky Doopravdy s kompletními metodika‑ mi projektu, kde jsou jednotlivé kurzy a aktivity podrobně popsány.

Co říkají studenti na program Doopravdy?

Podle mého názoru je skvě‑ lé, že právě naše gymnázi‑ um (CMG) podporuje pro‑ gram, umožňující efektivní růst osobností studentů. Mé dosavadní zkušenosti s tímto programem jsou pozitivní a nepochybuji,

www.sdb.cz

že i následující kurzy, které mě ješ‑ tě čekají, budou pro mne přínosem. V průběhu sedmi let mého studia, jsem prošel celkem deseti z nich. Každý byl jedinečný a kladně oboha‑ til mou osobnost. I když by se dalo psát o každém absolvovaném kurzu, rozhodl jsem se představit vám tři z nich, které mne nejvíce ovlivnily. Kvinta – Kurz klíčových kompetencí (Sebepoznání)

Díky tomuto kurzu jsem se naučil více vážit sám sebe, nepodceňovat se, rozumět svým pocitům a lépe vy‑ hodnocovat a ovládat své chování. Také jsem si prohloubil znalosti týka‑ jící se struktury lidské osobnosti, jež je ovlivňována složitou spletí nejroz‑ todivnějších událostí, které si každý z nás kdy prožil, prožívá a… Sexta – Duchovní obnova Kromě toho, že jsem se naučil lépe chápat a více vnímat poselství Božího Syna – Ježíše Krista, jsem strávil se svými spolužáky tři nádherné dny v přírodě, které upevnily naše přátel‑ ství. Septima – Kurz klíčových kompetencí (Kam patřím?)

Foto: 8× archiv Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově

Tento program osobnostního růstu začal na naší škole už před pár lety. Mně osobně se líbí, že mám možnost být se svými spolužáky také mimo školní výuku a třídu plnou lavic. Je bezvadné se společně zasmát, za‑ sportovat nebo si zahrát nějakou hru, která není na známky. Zkrátka vypnout a trávit čas společně. Je‑ den z kurzů je cykloturistický, kde si mnozí mohou sáhnout až na dno, když před sebou uvidí vysoký Praděd a čeká je náročný výstup k vrcholu. Nebo jsem byla na chatě Ztracenka uprostřed lesa, daleko od veškeré civilizace, bez elektřiny, teplé vody a mnohdy bez signálu na mobilu a mnohým by se zdálo, že se to ani nedá vydržet, ale opak je pravdou a víkend uběhl jako voda. A i když jsem se už tě‑ šila na teplou sprchu, tak krásné zážitky, které jsem si odvezla s sebou už mi nikdo nevezme. Uvědomila jsem si, že není důležité to, co člověk ví a napíše do pí‑ semky a hned zapomene, ale to, jaký člověk je, jak se chová k sobě i k druhým, jak dokáže řešit náročné situace komunikovat s dru‑ hými. A myslím si, že o tom‑ to také celý tento projekt je, snaží se rozvinout studenta jako osobnost s mnohými hodnotami a přednostmi, ale také nedostatky. Hana Hynková, septima

Po absolvování tohoto kurzu se dokážu lépe vcítit do role postiženého člověka, což mi umožňuje lepší komunikaci a předcházení nedorozu‑ mění s handicapovanými lidmi. Závěrem bych chtěl podotknout, že by bylo pří‑ nosem nejen pro samotné studenty, ale jistě i pro ce‑ lou společnost, kdyby se do tohoto programu, nebo programů podobných typů zapojily i ostatní gymnázia a střední školy. Tomáš Zíma, septima


‑mladým‑

Mezinárodní aktivity v roce 2008 Pojď se zapojit do široké nabídky mezinárodních aktivit mládeže v Don Boskově stylu. Využij mož‑ nosti setkat se s mladými z Evro‑ py na mezinárodních setkáních, výměnných pobytech a na pro‑ jektech dobrovolné služby…

Eurizon – Springs of you(th) 18.–24. 8. 2008, Polsko (Krakov) Setkání mladých z celé Evropy plné aktivních a kreativních metod, zába‑ vy a poznávání nových přátel. Tento rok je zaměřeno na hledání pramenů hodnot a diskusi o osobní, národní a evropské identitě. Today, in Europe, Don Bosco – Animation with our own style 24.–31. 8. 2008, Španělsko (Valencia) Mnohostranná výměna mládeže pro všechny mladé animátory. Čeká Tě týden plný her a animačních technik ve stylu Dona Boska, zaměřených na poznání rozdílů mezi kulturami. Na tábor jako dobrovolník? Po celé prázdniny, Belgie, Malta, Nizozemí, Slovensko, Slovinsko, Španělsko Dobrovolník starší 18 let prožije týden či čtrnáct dní na táboře nebo v orato‑ ři v cizině, kde společně s místními vedoucími připravuje program pro děti a mládež ze všech sociálních vrstev. Pobyt plný her jistě obohatí nejen příchozí děti (často i s mentál‑ ním nebo fyzickým handicapem), ale i samotného dobrovolníka. S.O.S Salesian out serving 29. 7.–8. 8. 2008, Velká Británie (Bollington) Práce nemusí být jen nudná a ne‑ záživná, ale může to být i zábava!


Foto: archiv SADBY

Evropský týden mládeže (Euro pean Youth Week 2008) 9.–16. 8. 2008, Německo (Benedikt beuern) Setkání ve stylu Dona Boska pro mladé ve věku 16–17 let zaměřené na setkání vrstevníků z různých zemí. Na programu bude interkulturní uče‑ ní, volnočasové a outdoorové aktivity, sport… A navíc pomáhá vytvořit nezapome‑ nutelné vztahy mezi lidmi… Pojeď na deset dní do Anglie sloužit druhým třeba prací na zahradě či čištěním sklepů. Odměnou Ti bude parta pat‑ nácti prima lidiček, se kterou budeš nejen pracovat, ale i prožívat spiritu‑ alitu v salesiánském duchu. Play a game – to activate you(th) Srpen 2008 – bude upřesněno na mladez.sdb.cz, Slovinsko (Ljubljana) Hra není jen zábava, hrou se můžeš i vzdělávat! Po trošce teorie o nefor‑ mální výchově zbude čas i na spoustu prima praxe. Dozvíš se tak, jak vymys‑ let, připravit a zahrát si skvělou hru. Anglická chaloupka INLINE (In tercultural LINE) 28. 7.–5. 8. 2008 (mládež 15–20 let), Česká republika – Borová u Li‑ tomyšle Bruslíš v angličtině? Chtěl/a by sis procvičit tuto řeč a mít přitom pevnou českou půdu pod nohama? Nebo jsou naopak cizí jazyky Tvým velkým koníčkem a rád/a bys je využil/a v praxi? Pak pojeď s námi a zažiješ devět dní plných zábavy s vedoucími z Evropy a také z řad bývalých čes‑ kých dobrovolníků. Pobyt bude zamě‑ řen na poznávání různých evropských kultur a „jen tak mimochodem“ si při‑ tom taky procvičíš angličtinu.

Training course 26. 7.–2. 8. 2008, Německo (Bene‑ diktbeuern) Chtěl/a by ses zapojit do organizo‑ vání mezinárodních aktivit v rámci České republiky? Pak je tento týden právě pro Tebe! Získáš zde (možná první) interkulturní zkušenost, zjistíš, jaké možnosti v Evropě existují a po‑ znáš spoustu bezva lidiček. Součástí programu bude práce v mezinárod‑ ních týmech, komunikační doved‑ nosti a těžkosti, interkulturní hry, interkulturní večer, řešení kulturních konfliktů… Multikulturní chaloupka 3D+ 8.–16. 8. 2008 (mládež 15–20 let), Česká republika – Borová u Litomyšle Víš, že 80 procent lidí na světě nemá tolik věcí potřebných k životu jako ty? A že když koupíš čaj Fair Trade, pomůžeš tím zemědělcům, kteří ho pěstují, k lepšímu životu? Podívej se s námi na svět z nadhledu a pocho‑ píš, kdo jsi! Svoje zkušenosti Ti k to‑ mu řeknou i bývalí dobrovolníci v Indii nebo Etiopii, kteří 3D+ chaloupku vedou. A možná nás čeká i vzácná mimoevropská návštěva… Podrobnější informace, dotazy a při‑ hlášky: [email protected] Veronika Saňková, koordinátorka Don Bosco Youth Net v ČR


‑animátoři‑

Dokázali jsme to!

Na našem předposledním prodlouže‑ ném víkendu jsme hravě (no, skoro hravě) zachránili šéfkuchaře Standu před téměř jistou smrtí (naštěstí nebyl přítomen zdravotnický perso‑ nál, který by nám oznámil, že jsme Standu během zachraňování aspoň třikrát zabili). A tak, když začalo pršet a Jarda řekl, že na hru nepůjdeme ven, nýbrž zůstaneme vevnitř, ne‑ předpokládali jsme, že bychom se mohli řádně zapotit. Leč, jak je vidno, i animátor ve třetím ročníku se může zmýlit. A dost krutě! Ještě před vstupem do místnosti, kde jsme měli hru hrát, jsme dosta‑ li za úkol chytit se za ruce a všichni udělat dlouhého hada. Jarda nás upozornil, že pořadí, které utvoříme, již nesmíme během hry měnit. Jako zkušení třeťáci jsme strategicky zvolili pořadí kluk–holka–kluk–holka, aby‑ chom rovnoměrně rozložili příslušníky silnějšího pohlaví. A byl to dobrý tah! Vstoupili jsme do skautské klubovny Eliška, kde byla v řadě natažena tři útlá lana. První ve výši kolen, druhé ve výši pasu a třetí těm menším nad hlavu, těm vyšším po krk. Jarda nám sdělil úkol: překo‑ nat postupně provazy od nejnižšího k nejvyššímu, aniž bychom se dotkli čehokoliv jiného v místnosti než podlahy a aniž bychom se rozpojili. Háček byl v tom, že pokud jsme si nedovoleného dotyku všimli sami, mohli jsme se vrátit jen před právě přelézaný provaz, pokud však dotyk zaregistroval pouze přísný rozhodčí Jarda, znamenalo to pro nás vrátit se na úplný začátek. Při překonávání první překážky jsme ještě měli úsměv na rtech, zvládli ji i trpaslíci z naší skupiny. Přes druhý provaz jsme přelezli na‑ podruhé, úsměv na tvářích však za‑ tím zůstal (zákon setrvačnosti). A pak přišla třetí překážka…

www.sdb.cz

Na první fígl jsme přišli hned. Stratég Martin odhalil skulinku v pra‑ vidlech: nikdo nám přeci neřekl, že provaz nesmí nejprve část skupiny podlézt, aby mohla pomoci z druhé strany. S vervou jsme se tedy pus‑ tili do akrobatických kousků. První v řadě byla Kubík, jali jsme se ji tedy přenášet přes třetí lano. „Do‑ tyk!“ Zařval ně‑ kdo. Tak znovu. A ještě jednou. Sem tam se nám povedlo, že se přes lano dostal i druhý, popřípadě třetí člen v řadě, ale naši euforii vždy někdo zchladil tím obávaným slovem „dotyk“. No, a jednou nás zchladil i Jarda, a tak jsme šli na úplný začátek. Druhou překáž‑ ku jsme tento‑ krát zvládli napo‑ prvé a znovu si začali brousit zuby na lano třetí. A znovu šla na řadu Kubík. Dotyk. Kubík podruhé. Dotyk. Kubík, Fanda. Dotyk. Kubík, Fanda, Věrka. Dotyk! Kubík. Dotyk!! Kubík. Dotyk!!! Kubík, Fanda, Věrka. Dotyk!!!!! A at‑ mosféra začala houstnout. Část skupiny navrhovala vzdát se. Ale to přeci ne! My? My se přece nevzdáme, to by byla ostuda. Jarda nám nabídl ústupek v podobě promi‑ nutí jednoho pravidla. Nabídka roz‑ pojit se byla pro část skupiny lákavá, ostatní však vyhecovala k vyššímu výkonu – takhle se nesnížíme, tohle přeci musíme zvládnout! Posledně jmenovaní nakonec ve výměně ná‑ zorů zvítězili a přesvědčili ostatní k dalšímu přelézání. Kubík už asi podvacáté. Dotyk! Chvíle odpočinku… Kubík po dvacáté páté. Dotyk!!! Tuhle hru hrajeme už asi hodinu a půl. Jsme dost unavení. Druhý rozpor ve skupině trvá ještě déle, než ten první. Ferda zachra‑ ňuje situaci tím, že slibuje, že pokud

to zvládneme, zařídí pro nás celou stránku pro oslavný článek v Salesi‑ ánském magazínu. Začínáme se vážně soustře‑ dit. Přes lano se dostávají poprvé i členové v polovině hada. Nadšení z toho, jak nám to pěkně jde, znovu ničí to slovo, na které jsme již všichni alergičtí. A zno‑ vu od začátku. Jarda se dívá na hodinky a ozna‑ muje nám, že poté, co Makoš přijde s večeří, hru ukončí. Pře‑ sto odmítáme nabídku zmír‑ nění pravidel a vrháme se do dalšího pokusu. Podruhé se přes lano dostávám i já, umístěná zhruba v polovi‑ ně hada. Vchází Makoš s těsto‑ vinami, jejichž vůni však nikdo ze skupiny neví‑ tá, přestože máme všichni hlad jako vlci. Víme, že tohle je naše poslední šance. Teď, nebo nikdy. Spolupráce nabírá vyšších obrá‑ tek. Pozornost všech je soustředěná na náš cíl a stáváme se skutečným týmem. Martin navrhuje systém opěrek z lidských rukou, takže teď se již musí zapojit opravdu každý. Všechny plandavé kusy oblečení zastrkujeme do kalhot či ponožek. Tři čtvrtiny skupiny jsou již na druhé straně. Dech se nervozitou zrychluje. Ještě tři členové. Ještě dva. A teď už jen Ferda opatrně přelézá ze zad na záda z jedné strany na druhou. DO‑ KÁZALI JSME TO!!! Euforie nebere konce. Plní hrdosti, že jsme to zvládli i bez ústupků, jdeme utišit náš hlad výbornou večeří. A jestli jsme si ze hry vzali něja‑ ké poučení? Určitě! Při umývání ná‑ dobí jsme při zavadění o šňůru se sušícím se prádlem svorně křičeli: „Dotyk!!!“ Veronika Saňková Foto: archiv SADBY

Myslela jsem si, že mě na ani‑ mátorských setkáních už nic ne‑ může překvapit – byli jsme staří mazáci v posledním ročníku. Jak hluboce jsem se mýlila! Dovolte, abych se s vámi podělila o zážit‑ ky z plnění jediného úkolu…


‑Krátké zprávy‑

15. výročí česko‑slovenských setkání Před 15 lety (po jmenování pro‑ vinciálů Benna Beneše a Ernes‑ ta Macáka) započala pravidel‑ ná týdenní formační setkávání českých a slovenských ředitelů salesiánských komunit a členů provinciálních rad. To letošní proběhlo ve dnech 14.–18. ledna 2008 ve Fryštáku. Sešlo se nás přes padesát. Během té doby došlo k rozdělení Českosloven‑ ské republiky, ale nikoli k ukončení těchto setkání. Letos slovenští spolu‑ bratři poprvé nemuseli na hranicích ukazovat pasy či občanky, a tak vě‑ řím, že jsme si zase o něco blíž. Tematicky byly fryštácké dny za‑ měřeny na Eucharistii a byly inspiro‑ vány listem hlavního představeného z loňského roku. Pozval nás k tomu, abychom naplno prožívali a přijí‑ mali tento dar samotného Ježíše, abychom se i my díky tomu stávali podobným darem pro druhé, zejmé‑ na pro mladé. V úterý nás provázel ředitel kobyliské komunity, biblista Ladislav Heryán, ve středu ředitel

žilinského domu a postnoviciátu, filosof Jozef Ižold. Kromě toho jsme každý den slavili společnou boho‑ službu a snažili se v postoji klanění otevřít tomuto velkému daru. Ve čtvrtek se obě provincie se‑ tkaly odděleně. Navečer jsme opět společně přivítali celosvětového zodpovědného Volontérů s Donem Boskem, který nás informoval o této poměrně mladé složce salesiánské rodiny, která vyrostla díky podobným zkušenostem na více místech světa. Jde o muže, kteří svoje zasvěcení a spiritualitu Dona Boska prožívají ve svém každodenním životě i upro‑ střed světských zaměstnání. Večer jsme si při bohoslužbě v kostele sv. Mikuláše připomněli 55 let od smrti Božího služebníka Ignáce Stuchlého, který byl nejen první čes‑ ký salesián, ale také první inspek‑ tor (tak se dříve nazýval provinciál) nejdříve společné československé provincie (1935), později samostat‑ né české (1939). Homilii přednesl současný slovenský provinciál Štefan Turanský.

Při bratrském večeru nechyběla tradiční baterie českých a sloven‑ ských písní, kterou doprovázela hudební banda včele se Štefanem Wallnerem a jeho harmonikou, dob‑ ré vínko a Bennovo podání pohádky Karkulek v sudetské češtině. Poslední den jsme se informovali spolupráci mezi oběma provinciemi na úrovni formace, pastorace, eko‑ nomiky a především sociální komuni‑ kace. Ve Fryštáku totiž ve stejné dny zasedal společný slovensko‑český tým SDB a FMA pro oblast sociální komunikace, který připravuje kurzy formace pro salesiánskou rodinu, ale také promýšlí, jak mladým lidem pomoci v používání médií. Zástupci Bosco Media Centra ze Žabovřesk Majka Kučerová a Pavel Liškutin nám také předali nové DVD s česky dabovaným filmem Don Bosco. Když se k tomu připočte výborné jídlo, prostor na rozhovory a vzájem‑ né obohacení i odpolední fotbálek, setkání bylo velkým obohacením. Díky všem, kteří k tomu přispěli. František Blaha, provinciál

„Den otevřených dveří“ u salesiánek Probíhal zde totiž den otevřených dveří. Lidé se střídali ve dveřích, prohlédli si dům a poseděli u kávy či čaje. Vše se odehrálo v duchu svátku blahoslavené Laury Vicuni, které je dům na Maničkách zasvěcen. Svátek blahoslavené Laury se slaví 22. ledna. Salesiánky působí v České repub‑ lice od roku 1980, kdy první tři sestry složily řeholní sliby. V současné době je v ČR šest komunit – dvě v Praze a po jedné v Plzni, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Společně s komuni‑ tou sester z litevského Kaunasu tvoří české sestry Vizitatorii Panny Marie Neposkvrněné.


Foto: archiv FMA

V komunitě sester salesiánek v Brně na Maničkách bylo v ne‑ děli 21. ledna 2008 živo.

ze „dne otevřených dveří“ u sester salesiánek v Brně‑Maničkách


‑Krátké zprávy‑

Setkání s českými krajany ve Vídni Ve čtvrtek 20. prosince 2007 na‑ vštívil provinciál Salesiánů Dona Boska P. František Blaha Vídeň. Jeho první kroky vedly do českého kostela Nejsvětějšího Vykupitele na Rennwegu. Ve skutečnosti se jedná o více škol a dvě školní budovy, kte‑ ré spravuje již 135 let školský spolek „Komenský“. Dnes je to komplex, který tvoří mateřská škola, základní škola a gym‑ názium. Vyučující a zaměstnanci se starají o celkem 420 dětí a mládeže, z toho dochází na náboženství 180 dětí. V Rakousku je náboženství jeden z povinných předmětů a může se z ně‑ ho dokonce maturovat. Dá se říci, že česká škola ve Vídni je jediná svého druhu na světě. Po mši svaté si P. Blaha prohlédl školní budovy, které se nacházejí v blíz‑ kosti českého kostela. Na závěr se se‑ tkal se zástupci české duchovní obce ve Vídni, v čele se salesiánským kně‑ zem P. Janem Horákem a pastorační asistentkou Pavlou Carmignato. P. Ho‑ rák je duchovním správcem české far‑ nosti ve Vídni a biskupským delegátem pro duchovní pastoraci v Rakousku.

Z historie Již na přelomu 18. a 19. století byla ve Vídni významná česká menšina. V té době pozorujeme úžasný roz‑ voj církevního života: obnova brala svou sílu z nezlomné nábožnosti českého věřícího lidu. Tomu však neodpovídala uspokojující duchovní péče. Ta se projevovala pouze oje‑ dinělou iniciativou některých česky mluvících kněží. Zvláště je zde tře‑ ba jmenovat svatého Klementa M. Hofbauera. Od poloviny 19. století budují vídenští Češi rozsáhlou spolkovou organizaci. Nově vznikající spolky značně přispívají k národnímu sebevědomí a samosprávě Čechů na poli kulturního a společenské‑ ho života. V roce 1908 byl koupen vídeňskými Čechy pro českou duchovní službu kostel „Nejsvě‑ tějšího Vykupitele“ na Rennwegu. Za těch uplynulých 100 let zde působila celá řada řeholních kně‑ ží, kteří svou duchovní činností sloužili krajanům. Dnes máme ve Vídni českou farnost, český kostel a český hřbitov. V poslední době

byl přidělen české farnosti vídeň‑ ským arcibiskupem kostel „Don Bosco“. Česká farnost ve Vídni vykonává služby v církvi i ve veřejném životě, konkrétně působí v české menšině. Její apoštolát má tři spojující prvky. Je to hudba, pedagogická a sociál‑ ní činnost. Členové duchovní obce se věnují hudbě při liturgii, vedení scholy a dětského orchestru. Vyu‑ čují náboženství na české základní škole a gymnáziu „Komenský“. Soci‑ ální pomoc je zaměřena především k českým dětem a mládeži velkoměs‑ ta na Dunaji k řešení jejich problémů a zdravé náplni volného času. Velkou událostí pro naši duchovní obec bylo papežské požehnání Jana Pavla II. na Rennwegu před českým kostelem při příležitosti prohlášení řeholní sestry Restituty Kafkové za blahoslavenou v roce 1998. Brněn‑ ská rodačka, mučednice nacistické‑ ho režimu, je uctívána jako patronka vídeňských Čechů. Další informace naleznete na in‑ ternetu http://www.sweb.cz/farnost. viden, http://www.rozhledy.at. (připravila Česká církevní rada ve Vídni)

Slováci postaví v Súdánu školu Bratislava – Venkovskou školu pro asi 120 žáků postaví do konce příští‑ ho roku v Súdánu slovenští salesiá‑ ni. Kromě školní výuky má v oblasti Bresche na jihu Súdánu probíhat přípravu učitelů a vzdělávání dospě‑ lých. V plánu jsou zemědělské kurzy. Cílem projektu je i obnova občanské společnosti. Celkový rozpočet na akci je milion tři sta tisíc slovenských korun. Part‑ nery projektu jsou rakouská Jugend Eine Welt patřící do sítě Don Bosco Network a slovenské občanské sdru‑ žení SAVIO, jehož poslání je vyvíjet činnosti sociálního a humanitárního charakteru a participovat na projek‑ tech rozvojové pomoci. Salesiáni pů‑ sobí v Súdánu od roku 1982 v šesti střediscích, školách a zdravotních zařízeních. ANS

www.sdb.cz

DVOULETÁ KATOLICKÁ STŘEDNÍ ŠKOLA Vítkova 12, 186 00 Praha 8, tel.: 221 722 831, e‑mail: [email protected] www.dkss.cz Nabízí studium absolventkám ZŠ i ZvŠ nestudijního typu v oborech: • Charitativní služby • Praktická škola dvouletá Absolventky po úspěšném složení závěreč‑ ných zkoušek mohou získat osvědčení: •pracovník v sociálních službách • šička • kuchařské práce Mimopražským nabízíme ubytování v domově mládeže v budově školy.


‑krátké zprávy‑

Historická první „velerada“ Historicky první setkání provinci‑ álních rad čtyř hlavních složek Sa‑ lesiánské rodiny: Salesiánů Dona Boska (SDB), Dcer Panny Marie Pomocnice – salesiánek (FMA), Volontárií Dona Boska (VDB) a Sa‑ lesiánů spolupracovníků (ASC) proběhlo v sobotu 19. ledna 2008 v Praze‑Kobylisích.

farnostech, zaměstnání, veřejném životě. Setkání mělo za cíl lépe se poznat, zjistit podrobněji, čím která skupina žije, jaké má priority. Hlavní část pak byla věnována práci ve skupinách ve čtyřech oblastech: 1. Trvalá formace 2. Pastorace povolání 3. Apoštolát – misie 4. Komunikace – média

Po společném shrnutí výstupů z jednotlivých skupin jsme v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů prosili při eucharistické bohoslužbě za jednotu mezi námi i v církvi. Po společném obědě nás ředitel Sekce pro mládež České biskupské konference informoval o připravo‑ vaném setkání české a slovenské mládeže na Velehradě v souvislosti se Světovým setkáním mládeže v Sydney. Pak pokračovala oddělená jednání jednotlivých provinciálních rad. František Blaha

Tato „čtyřčata“ tvoří jádro Salesián‑ ské rodiny. Spojuje nás víra v Ježíše, jeho lásku a jeho povolání, živé spo‑ lečenství s naším zakladatelem Do‑ nem Boskem a poslání, které máme především pro mladé a mezi nimi. Salesiáni a salesiánky jsou řehol‑ ními společnostmi (členové každé takové společnosti žijí společně v ře‑ holních komunitách), volontárie jsou ženy, které žijí své zasvěcení Bohu ve skrytosti uprostřed světských povolání. Salesiáni spolupracovníci jsou muži a ženy (většinou manžel‑ ské páry), kteří své salesiánské po‑ slání uskutečňují ve svých rodinách,

V nich jsme se snažili odpovědět na následující otázky: a) Co v dané oblasti (daném té‑ matu) považujeme v současné době v jednotlivých skupinách salesiánské rodiny za důležité? b) Spolupracujeme v této oblasti nějak v rámci salesiánské rodiny? Jak? c) Můžeme a chceme spolupra‑ covat lépe či více? Jak? Chceme se častěji v rámci této tematické oblasti setkávat či komunikovat?

Don Scaramussa jmenován biskupem

Tradiční mariánská noční pouť

Svatý otec poukázal na krizi ve výchově

Řím – Svatý Otce Benedikt XVI. jmenoval 23. ledna 2008 nového pomocného biskupa pro S~ ao Paolo. Stal se jím salesián don Tarcisio Sca‑ ramussa, hlavní rádce pro společen‑ skou komunikaci. „Ze strany Svatého Otce je to pro salesiánskou rodinu znak úcty a ocenění a je to samozřejmě dů‑ vod k radosti v salesiánské spo‑ lečnosti,“ řekl hlavní ke jmenování hlavní představený don Pascual Chávez. Don Scaramussa se narodil v Prosperidade 19. září 1950, po noviciátě v Jaboatao složil 31. led‑ na 1969 první řeholní sliby. Na kněze byl vysvěcen v Prosperidada 11. prosince 1977. Je autorem pub‑ likace o preventivním systému Dona Boska a je autorem řady studií na toto téma. Biskupské svěcení se bude konat 19. dubna. ANS

Filipov – Již tradičně se 13. ledna ve 4 hodiny ráno – tentokrát to bylo ráno nedělní – uskutečnila pouť v ba‑ zilice Panny Marie Pomocnice ve Fi‑ lipově. Je to přesně hodina, kdy na tomto místě došlo před 142 lety k zá‑ zračnému uzdravení těžce nemocné dívky Magdaleny Kadeové z Filipova na severu Čech. Magdalena se narodila 5. čer‑ vna 1835 v chudé rodině. Ve 13 le‑ tech jí zemřel tatínek, a tak se společně s maminkou a bratrem starala o domácnost. V 19 letech však onemocněla a byla upoutána na lůžko. Zdravotní stav Magdaleny se během 11 let nemoci stále zhor‑ šoval tak, že se i lékaři vzdali na‑ děje na uzdravení. 13. 1. 1866 ve 4 hodiny ráno prožije osobní zjevení Panny Marie, která ji uklidní slovy: „Mein Kind von jetzt an heilt‘s.“ – „Mé dítě od nynějška se uzdravíš.“ Po svém uzdravení žila Magdalena Kadeová ještě 40 let.

Vatikán – „Nemůžeme přehlížet, že stojíme před skutečnou a velkou krizí výchovy“, řekl ve čtvrtek 10. led‑ na papež Benedikt XVI. na audienci představitelů samosprávy italské ob‑ lasti Lazia římské provincie a římské samosprávy. Papež se v proslovu zaměřil na důležitost výchovy lidské formace zejména v první polovině života, ale i během další existence. Podle Sva‑ tého otce je totiž stále těžší „předklá‑ dat novým generacím hodnověrným způsobem pevné jistoty a kritéria, na kterých by stavěli svoje životy“. Tato těžkost se týká jak rodičů, tak vyu‑ čujících, když na ně doléhá pokušení vzdát se svého výchovného úkolu. S krizí výchovy je spjatá situace rodiny, na kterou se dnes tolik útočí. Prioritou tedy podle Benedikta XVI. zůstává i nadále respektovat a pod‑ porovat rodinu, založenou na manžel‑ ství muže a ženy. ANS



‑tip‑

Objednávka Objednávám si . . . . . . . kusů DVD filmu Don Bosco Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ . . . . . . . . . K zásilce účtujeme poštovné Bosco Media Centrum, Foerstrova 2, 616 00 Brno, sms: 736 529 312, e‑mail: [email protected].

www.sdb.cz


‑test‑

Jste věrní? Věrnost je důležitá vlastnost. V páru, v přátelství i v obchod‑ ních vztazích. Bez ní bychom nemohli vybudovat nic trvalého. Všichni ji v každodenním živo‑ tě potřebujeme. Máme jí však dost? Jsou druzí věrní vám? Jako dítě jste a) sbírali všechny drobné po domě; b) šetřili, abyste si mohli koupit hrač‑ ku svých snů. c) za jedno odpoledne utratili kapes‑ né na celý týden. Vaše zaměstnání: a) Cítili jste k němu povoláni. b) Vybrali jste si ho, abyste udělali radost svým rodičům. c) Dostali jste se k němu shodou okolností. Ve volbách hlasujete a) vždycky stejně; b) pro ideál; c) pro muže nebo ženu, kteří vám připadají sympatičtí. Až si koupíte nové auto, bude to a) stejný model jako předtím, možná jiná barva; b) stejná značka jako předtím, mož‑ ná jiný model; c) jiná značka. Dostanete nabídku, že byste mohli výhodně získat státní byt: a) Odmítnete, jiní to potřebují víc než vy. b) Přijmete, pokud se vám to vyplatí. c) Přijmete, dobrý obchod se přece neodmítá. Stále se scházíte a) s přáteli z dětství; b) s bývalými kolegy z práce; c) s bývalými partnery. Jste v kině a dostanete chuť na kávovou zmrzlinu. Bohužel ji nemají: a) Nekoupíte si nic. b) Vezmete zavděk čokoládovou. c) Koupíte si místo ní praženou ku‑ kuřici. Modlíte se a) často; b) občas; c) nikdy.


Při nákupech chcete a) utratit co nejméně; b) nakupovat prakticky; c) mít z čeho vybírat. Procházíte se s partnerem a narazíte na osobu (druhého pohlaví), kterou váš partner, jak se zdá, velmi dobře zná, ale nepředstaví vás. a) Postavíte se stranou a trpělivě počkáte. b) Cítíte se nepříjemně a diskrétně se vytratíte. c) Představíte se sami. Nejčastěji míváte a) jistotu; b) tušení; c) pochybnosti. Jste zvlášť vděční svým rodičům za to, že vás naučili a) respektovat určité hodnoty; b) pracovat; c) dobře se chovat. Ve vašem vztahu je žárlivost nejspíš a) hrou; b) kořením; c) jedem. Za nevěru lze podle vás pova žovat, a) sníme‑li o někom jiném; b) zažíváme‑li pokušení; c) myslíme‑li při milování na někoho jiného. Nejraději byste partnerovi jednu vrazili, když vás obviní a) ze špatné paměti; b) z přílišného egoismu; c) z nepoctivosti. Vaše první láska: a) Vždycky na ni nostalgicky vzpomí‑ náte. b) Už si ani nepamatujete, proč skon‑ čila. c) Neumíte si vybavit, do koho jste byli zamilovaní. Znamením krize mezi partnery je, a) když si spolu otevřeně nepovídají; b) když jim společný život nepřináší žádnou radost; c) k dyž se spolu milují čím dál méně. Do vašeho života i srdce vstoupí nový člověk, má však dítě, které

vám není příliš sympatické. a) To vám nebude bránit v utvoření rodiny. b) Naučíte se ho mít rádi. c) Budete s ním mít trpělivost. Ideální partner je podle vás ten, který v krizových situacích zů stává především věrný a) svým principům; b) svým citům; c) svým závazkům. Během posledních dvaceti let: a) Příliš jste se nezměnili. b) Změnili jste se spíš k lepšímu. c) Za tu dobu se z vás stal úplně jiný člověk. Jak zjistíte výsledek testu Za každou odpověď a si započítejte 2 body, za odpověď b 1 bod a za c 0 bodů. Sečtěte body a vyhledejte si odpovídající popis. 0 až 13 bodů Vaše city, náklonnost i názory nejsou příliš stálé. Většinou neplníte slovo, nejste věrní svým zvykům ani pře‑ svědčením. Býváte spíše nestálí, roz‑ marní, měníte často názor, cíl nebo směr. Jste schopni kvůli osobním zájmům klidně odsunout veškerou morálku stranou, dokážete upustit od svých zásad, abyste měli klid. 14 až 27 bodů Zůstáváte v podstatě věrní sami sobě. Samozřejmě i vy máte své rozmary a vrtochy. Někdy se uchýlí‑ te k malé „zradě“– jdete do jiného obchodu než obvykle, změníte oblí‑ benou značku. Také občas porušíte slovo. Dokážete trochu podvádět nebo se projevit jako zbabělec. 28 až 40 bodů U vás už nejde ani o věrnost, ale spíš o určitou psychickou rigiditu, která hraničí s nepružností. Jste až příliš svědomití, skrupulózní v otázkách morálky, etiky a hodnot. Pro vás jsou daný slib, závazek nebo slovo svaté. Pouhé pomyšlení, že byste je snad nemohli dodržet, ve vás vzbu‑ zuje pocity viny. A když se nějakého přehmatu dopustí druzí, zahrnete je hořkými výčitkami. Podle Gilles Azzopardi, Kniha Psychotestů II, Portál, Praha 2003


‑křížovka o ceny‑

Pomůcka: vánek ITEM, mide, (básnicky) tui

Moudrost

hájová bylina

pohyb vzduchem

otec (knižně)

1. díl tajenky

pozdější název boiotie

pozice rozkaz

zázvoro vitá rostlina

2. díl tajenky

koště otázková metoda pobradek osobní zájmeno ukazovací zájmeno

vyzývat zpěvný pták

obyvatel ČR

nálevy jméno de vegy Josef (domácky)

kozlík lékařský řadová číslovka

část Prahy

záhady (knižně)

údaje odvar (knižně) súdánské sídlo

obránce lihovina

ruský souhlas

obálky

obruba obrazu

šachty

koření palice

umístiti

přístav (zastarale) ruka

vědecký postup

dosna jihoamer. stát šumavská hora

pražský zpěvák okrasný keř zubní kaz

vřavy

dřevina německý filozof stepní hlodavec

jméno prozaika Pavla značka kryptonu

část motoru

spz Martina rovněž (z latiny) Ilona (domácky) janinský paša

pranice podél (knižně) trumf v bridži

doktoři

spz Prahy cupido

vlevo

zero

bavič hostí v baru (řídce)

www.sdb.cz

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 15. března 2008.

Křížovka


‑blahopřejeme‑

Oslavenci Salesiánům a salesiánkám, kteří v lednu a únoru oslavili narozeniny (nebo se teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska.

P. Josef Preisler

oslavil

18. ledna 74 let života. Ve stejný den se kulatých 50 let dožil P. Jiří

Kašný. Den nato se slavilo v ko‑ munitě v Dolních Počernicích, kde se 55 let dožil P. Jaroslav P. Jiří Kašný

Mi‑

keš. 21. ledna oslavil koadjutor Jan Rychlý 75. narozeniny a 29. ledna se 50 let dožil P. Jan Stuchlík.

P. Jaroslav Mikeš

2. února se slavilo v Litomyšli, kde se 73 let dožil

P. Josef

Kopecký, st. 12. února se 88 let dožil P. Karel Tinka. Jan Rychlý

14. února oslavila 40. narozeniny salesiánka Markéta

ková

Haná‑

P. Jan Stuchlík

a 24. února oslavila také

čtyřicátiny další salesiánka Pav‑

la Mikysková. 26. února se 79 let dožívá P. Willibald Pietsch a 28. února oslaví 78. narozeniny P. Josef Pa‑ vlas. Markéta Hanáková


Pavla Mikysková


‑akce‑

Ministrantský turnaj ve florbalu Malý florbalový turnaj kluků do 6. třídy proběhl v neděli 30. prosince v tělocvičně v Lubné. Pro nemoc se nakonec sešly pouze 3 týmy: Žoldáci, Atlantis a Buldoci. Týmy Žoldáci a Atlantis byly složené ze se‑ branických ministrantů. Tým Buldoků sestavili kluci z Lubné. Během celého turnaje byla znát převaha Buldoků, na kterých byla vidět průprava z florbalové ligy. Buldoci turnaj přesvědčivě vyhráli se ziskem všech bodů. Na 2. místě skončil Atlantis a na 3. místě skončili Žoldáci. ze zápasu Atlantisu s Buldoky

Marek Karal ze Sebranic – žák 5. třídy, brankář Atlantisu

Společná fotografie. dole – přednovic Jaroslav Růžička, vzadu další pořadatelé: přednovic Martin Jeleček, Fanda Košňar a Marek Jílek

www.sdb.cz

Foto: 4× archiv Radka Gottwalda

vítězné družstvo z Lubné – Buldoci


Kaple v Karlíně září novotou

Sestry salesiánky otevřely po několikaleté rekonstrukci opravenou kapli svatého Karla Boromejského. Slavnostního požehnání se ujal pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Kaple, která byla zničena bě‑ hem povodní v létě 2002, byla zaplněna věřícími do posledního místa. Po mši svaté následovala ještě krátká přednáška o vlastní rekonstrukci kaple.

Sestra Věra Vorlová vítá kardinála Miloslava Vlka

Foto: 4× Jiří Kučera

Kardinál Vlk během kázání

Zaplněná kaple sv. Karla Boromejského

Na závěr převzala sestra Vorlová pamětní list

Neprodejné

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. mezinárodní aktivity v roce 2008 str. 18 dokázali jsme to! str. 19 zajímavosti ze života církve, ze světa, misie str

Recommend Documents