Slovo šéfredaktora Chtěl bych Vás pozdravit jménem celé redakční rady u druhého čísla našeho školního časopisu. V tomto čísle Vás opět zavedeme do vyučování na naší škole a do mimoškolních aktivit, které se udály v posledních pěti měsících. Doufáme, že se vám naše první číslo líbilo a chtěl bych poděkovat všem, kteří se účastnili na sestavení prvního čísla. Blíží se konec školního roku, pro většinu z redakční rady je to poslední číslo časopisu, na kterém se budeme podílet. Přeji všem žákům úspěšný závěr školního roku, pěkné prázdniny a nové redakční radě hezké nápady a vtipné články v dalším čísle ŽAKA. Šéfredaktor Ondřej Adamec
Jaro - Tereza Vanclová Jaro už k nám dorazilo, počasí se nezkazilo. Na polích jsou pampelišky, žluté kvítí pro Elišky.
Jaro už je tu Jaro už je tu, a to se vážně nepletu, sluníčko nám svítí, a už roste první kvítí. Už je tu jaro Už je tu jaro, copak děláš, milá Sáro? Trhám, trhám kvítí, sluníčko mi k tomu svítí.
Projekt My k Vám, Vy k nám Kdo procházel poslední dubnový víkend okolo naší školy, jistě se divil, jak je možné, že se tady svítí, a všude jsou slyšet děti. Probíhala tady totiž první část našeho projektu My k Vám, Vy k nám. Tento projekt má za cíl pomoci dětem získat nová přátelství, prožít skvělé zážitky, poznat nová místa v neposlední řadě naučit se organizovat, pracovat v týmu a mít pocit zodpovědnosti. Projektu se účastnili vybraní žáci ze 6. A a z 8.A. Učitelský dozor vykonávala paní učitelka Schneiderová. O projekt byl velký zájem, tudíž se nakonec nemohli zúčastnit všichni zájemci, ale ti dostanou šanci v dalších letech. Již v lednu oslovili naši žáci Základní školu v Mikulášovicích, napsali dětem krásný dopis, poslali fotky a pozvali je na víkend do naší školy. Během března vyrobili drobné dárky – woodoo panenky na klíče, perníková srdce a další drobnosti, připravili program a netrpělivě čekali, kdy už noví kamarádi přijedou. Ve čtvrtek 25.4. 2013 to všechno vypuklo…Děti si ráno nanosily do tělocvičny věci, připravily si postele, do kuchyně odnesly drobnosti na snídani a vypravily se na nádraží, kde už se setkaly s dětmi z Mikulášovic. První setkání proběhlo značně rozpačitě, děti po sobě pokukovaly, hodnotily se, komentovaly, ale kromě pozdravu se k sobě příliš nepřiblížily. Po výborném obědě, ubytování a prohlídce školy jsme se vydali na hrad Sukoslav. Cestou jsme se zastavili u Lupínků, kde nám Adéla Lupínková a Gorana Singolová připravili program na koních. Mohli jsme se svézt (nejvíce se bála paní učitelka), ukázaly nám nějaké ty triky a dostali jsme také občerstvení. Pak už nás čekalo jen stoupání…. Pravda, vzali jsme to trochu obklikou, ale vlastně jsme to udělali schválně, chtěli jsme Mikulášovickým ukázat, že nejsme žádná „béčka“ a pořádné túry se nebojíme. Taky jsme chtěli, aby z našeho okolí viděli, co nejvíce. Na hradě jsme si opekli buřty, odpočinuli jsme si a hurá zpátky do školy…No, nohy nás bolely pořádně, někteří z nás vykřikovali, že se už nikdy nezvednou…Ale ihned po vydatné večeři jsme si zahráli florbal. A konečně jsme se skamarádili. Spát se nám moc nechtělo, i po zhasnutí jsme dost dlouho špitali, ale i tak jsme vstávali odpočatí. Ráno nás čekala hodina výuky, vzali jsme s sebou i naše kamarády a ukázali jsme jim, jak se u nás učíme. Pak už jsme vyrazili autobusem do Mostu. Napřed nás čekala exkurze v radiu Gama. Viděli jsme, jak to v radiu chodí, dokonce jsme pozdravili pana ředitele v živém vysílání a během několika dní poběží v internetové televizi reportáž o naší návštěvě. Z radia jsme vyrazili na oběd. Výjimečně jsme měli povolené nezdravé dobroty, takže jsme si smažený sýr bezvadně užili, někdo i pět kousků… A odtud už hurá do Aquadromu. Mikulášovické děti se trochu zalekly, když zjistily, že jdeme pěšky, ale ani nám se už moc nechtělo chodit, tak jsme to vzali tou nejkratší cestou. Tři hodiny uběhly jako voda – tobogán, vířivka, vodní vír, divoká řeka…Kromě pana učitele nikdo nic neztratil a tak hurá do školy. Dali jsme si večeři a pak se každý bavil po svém, kluci hráli florbal, holky badminton a ping-pong, někdo šel hrát na počítače a také si rychle přidat nové kamarády na facebook, čekal nás také krátký koncert na klavír, vystoupení zpěvaček, učitelé si s námi zahráli Activity, no měli jsme se báječně. Až nám z toho zase vyhládlo a po namazaných chlebech a upečené buchtě (mimochodem, za víkend jsme snědli 12 plechů) se jen zaprášilo…A co teprve, když přišel na řadu ananasový kompot, někdo si přidal i třikrát. Pak jsme museli jít spát, snažili jsme se protestovat, ale vybojovali jsme jen půl hodinu navíc. I když i po večerce jsme ještě pěkně řádili. To se nám to ráno ale nechtělo vstávat…Ani sluníčko už nesvítilo, všude mlha, takže plánovaný výlet na Milešovku jsme demokraticky odpískali… Místo toho nás čekal turnaj ve společenských hrách. Kluci se rozhodli nezúčastnit se, nějak je ten florbal chytil.
Po obědě jsme se pustili do úklidu a kolem třetí už si nás vyzvedli rodiče. Někteří jsme ještě vyprovodili naše hosty na nádraží a pak rychle domů, dospat spánkový deficit. Za tři týdny vyrazíme do Mikulášovic zase my. Už se těšíme, co nás tam čeká. Projekt se zatím velmi povedl a my doufáme, že se stane každoroční tradicí. Sami bychom to samozřejmě nezvládli, a tak bychom touto cestou rádi poděkovali.
Děkujeme -
obcím Žalany, Rtyně nad Bílinou, Řehlovice a Žim za finanční příspěvek, školské radě za finanční příspěvek, mamince paní Petře Urbanové za 200 vlastnoručně vyrobených věnečků, po kterých se jen zaprášilo, paní učitelkám Janě Jurčíkové, Báře Jurčíkové, Janě Brabcové, Pavle Broné a Mirce Tkáčové za výborné koláče k snídani, paní Hrnčířové za krásné perníčky, panu řediteli za možnost projekt uskutečnit, Adéle Lupínkové a Goraně Singolové za program u koní, paní Lupínkové za možnost návštěvy, panu Vlastimilu Schneiderovi za pitnou záchranu a za to, že za nás myl všechno to nádobí a výborně nás krmil, v neposlední řadě všem rodičům za finanční příspěvek, za trpělivost, za flexibilitu.
Celkové vyúčtování projektu bude zasláno na obce a faktury budou k nahlédnutí v kanceláři hospodářky školy.
Mgr. Barbora Schneiderová
Druhá část projektu My k Vám, Vy k nám Ve dnech 16.5. až 18.5. 2013 se konala druhá část projektu. Tentokrát jsme my vyrazili do Mikulášovic. Cesta byla poměrně náročná, přece jen jsme museli třikrát přestupovat a těžké tašky nám cestu ztěžovaly. Kolem jedné jsme konečně dorazili na místo. Dali jsme si výborný oběd a vyrazili do místního kostela, kde jsme absolvovali krátkou dějepisnou přednášku o historii kostela, poté nám Eva z místní deváté třídy zahrála na varhany a největším překvapením bylo, když téměř po čtyřiceti letech bylo možné navštívit věž místního kostela. Cesta to byla velmi nebezpečná, schody byly vratké, pokud tedy můžeme tento slepičí žebřík nazvat schody. Výhled ale rozhodně stál za to. Odpoledne jsme si nemohli nechat ujít důležitý hokejový zápas. Ti, které to nebavilo, si mohli „prošmejdit“ obrovský kabinet přírodopisu. A že tam bylo pokladů. Následovala prohlídka školy, večeře a večer plný her. Také jsme navštívili místní hasičárnu a postupně se projeli v hasičském voze. V pátek po snídani jsme vyrazili do místní umělecké dílny a každý z nás si nakreslil vlastní hrneček nebo skleničku. To se nám moc líbilo, pan učitel už nás musel popohánět. Odpoledne jsme vyrazili na místní známou rozhlednu Tanečnice. Po cestě jsme posbírali odpadky a za to nás pustili na rozhlednu zdarma. Výhled byl ohromující, ani jsme si neuvědomili, že jsme kousek od Německa. Cesta zpátky byla trochu náročnější, ztratili jsme se totiž, ale všechno dobře dopadlo. Navštívili jsme ještě místní koupaliště, kde jsme si opekli buřty a zahráli další hry a po deváté dorazili zpátky do tělocvičny. Večer byl spíš povídací. Věnovali jsme prevenci sociálně patologických jevů, vyprávěli si různé příběhy a přidávali vlastní pocity a postřehy. V sobotu ráno jsme si přispali, ale nebylo kam spěchat, naši hostitelé nám uvařili výborný oběd – zelenou česnekovou polévku a rizoto. Poklidili jsme, zahráli si ještě pár her, někteří se stihli podívat na film a vyrazili na nádraží. Tam už jsme se neubránili slzám. Získali jsme tady totiž nová přátelství a bude se nám stýskat. Ale určitě se ještě někdy setkáme. Myslíme si, že až na drobnosti se nám projekt velmi povedl. Mohli jsme srovnat fungování dvou škol, poznat nové kamarády, prožít nová dobrodružství a zážitky. Upevnili jsme si i vztahy mezi sebou. Projekt My k Vám, Vy k nám splnil svůj účel a všichni na něj budeme vzpomínat…Ještě jednou děkujeme všem, díky kterým se mohl projekt uskutečnit. Účastníci projektu, Mgr. B.Schneiderová
Velikonoční jarmark Týden před Velikonoční nedělí na sále místní restaurace pořádala Základní škola a Mateřská škola Žalany 2. ročník Velikonočního jarmarku. Žáci, především druhého stupně, zde prodávali své výrobky, které v hodinách pracovních činností vyrobili pod vedením paní učitelek Věry Hrnčířové a Mgr. Markéty Fryčové. Jarmark slavnostně zahájil pan ředitel Mgr. Lukáš Šimon a pěvecký sbor pod vedením Mgr. Aleny Hyťhové. Žákyně zazpívaly a zahrály na flétny několik písní, kterými navodily velikonoční náladu. Návštěvníci si mohli nejen zakoupit krásné věnce, vázy, beránky, ovečky, kraslice, velikonoční zápichy, ale také si v tvořivých dílnách vyzkoušet svoje dovednosti ve zdobení perníčků a naučit se ubrouskovou techniku na připravených dózách. Pokud návštěvníci byli již znaveni, určitě jim přišlo k chuti malé občerstvení - velký výběr velikonoční ch zákusků, káva či čaj. Ti, kteří přišli, odcházeli s krásnými velikonočními výrobky, které jim vyzdobily jejich byty, domy či zahrádky. Jen počasí Velikonoce opravdu nepřipomínalo, ale třeba za rok, při 3. ročníku Velikonočního jarmarku, se na nás bude usmívat i sluníčko. Mgr. Miroslava Tkáčová
Recitační soutěž Jednou v hodině českého jazyka se nás paní učitelka Schneiderová zeptala, jestli nechce někdo z naší třídy na recitační soutěž. Přihlásila jsem se, jelikož mě recitování baví. Ale když jsem do toho šla, vůbec jsem nevěděla, že to není tak jednoduché, jak se zdá. Od paní učitelky jsem měla zadanou jednu báseň, Bílý obraz od Jiřího Ortena a baladu Vodník od Karla Jaromíra Erbena. Bylo jednoduché naučit se text, ale musela jsem se také naučit správně to zarecitovat. Vžít se do té básně. Ve školním kole jsem prošla a postoupila jsem do kola okresního. Ale postoupila bych stejně, protože jsem byla jediná ze své kategorie. Se mnou postoupily ještě dvě dívky ze 6.A byla to Kamila Drašarová a Nikola Vohánková. Jejich recitace se mi moc líbila. Po vyhlášení postupujících jsme získaly nové informace o okresním kole. Paní učitelka nás informovala, že pojedeme místo školy. Zadala nám tedy další dvě básně. A byl to boj, protože jsem se strašně bála. Nakonec jsem řekla paní učitelce, že to nezvládnu, že tam raději nepojedu. Ale paní učitelka mi vrátila sebevědomí. Zkoušeli jsme s paní učitelkou každý den. Pak nastal den, kdy se mělo jet na recitační soutěž. Měla jsem smíšené pocity. Bála jsem se, ale zároveň jsem se těšila. Jeli jsme s paní učitelkou na místo konání. Podepsali jsme nějaký papír s pořadím a vešli jsme do sálu, ve kterém už bylo spoustu lidí. Postupně odrecitovaly všechny kategorie. V předposlední kategorii recitovala děvčata od nás ze školy Kamča a Nikča. Bohužel ani jedna nepostoupila do dalšího kola. Začala naše kategorie a mě přepadla hrozná tréma. Nikdy jsem totiž neuměla mluvit před lidmi. Vždy jsem koktala a bála jsem se, že to nějak pokazím. Řekli mé jméno. Stoupla jsem si tedy před diváky. Začala jsem recitovat báseň Žijeme od Ludvíka Středy. Cítila jsem, jak se mi třese hlas. Odrecitovala jsem tedy a celá rozklepaná jsem se posadila vedle paní učitelky, která mě chválila. Říkala tedy, že jsem to na konci uspěchala, ale jinak se jí to prý líbilo. Dívka, co šla recitovat jako poslední, byla velmi dobrá. Šlo jí to perfektně, měla dobře zvolenou báseň a nádherně přednesenou. Když jsem slyšela všechny, říkala jsem si, že nemám šanci postoupit. Porota se musela poradit o výsledcích. Asi po pěti minutách vyhlašovali vítěze. Na druhém místě jsem se umístila já! Nemohla jsem tomu uvěřit. A na místě prvním skončila dívka, která recitovala jako poslední. Jmenovala se Rozálie. Šla jsem jí pogratulovat. Staly se z nás kamarádky. Obě jsme vyhrály poukaz do knihkupectví. Poté jsme šly za porotou, která nám říkala, co bychom měly vylepšit. V regionálním kole jsme měly vystupovat se stejnými texty. Stačilo si tedy jen texty párkrát zopakovat. Měsíc uběhl a jely jsme s paní učitelkou na regionální kolo recitační soutěže. Sešli jsme se tam s Rouzí a měly jsme obě pořád velkou trému. Probíhalo to vše jako v minulém kolo, až na to, že teď tu bylo víc lidí. Měla jsem úplně stejnou trému jako v předchozím kole. Ale už jsem nebyla tolik nervózní, že by se mi klepal hlas. Měla jsem jít jako první. Odrecitovala jsem tedy. Ale radost jsem z toho neměla. Cítila jsem, že lidi okolo mě byli lepší než já. Já se tak strašně chtěla dostat do dalšího kola. Ale nevyšlo mi to a nakonec to nevyšlo ani Rozálii. Vyhrály děti z herecké školy. Byla to krásná zkušenost a těším se na příští rok, až se budu moci znovu přihlásit do recitační soutěže. Ivana Bašková, VIII.A
Bořeňská čarodějnice 2013 16.ročník V úterý 23.4.2013 se v Bílině uskutečnila TANEČNÍ soutěž Bořeňská čarodějnice. Žákyně ze sedmé třídy, Karolína Gruntová a Karolína Fišerová, jsme se jí zúčastnily a i přes komplikace, které nám nastaly, když jsme na soutěž přijely, tak se nám podařilo překonat 18 tanečnic ze základních škol a vyhrály jsme 1.místo! Měly jsme velkou radost, že se nám vystoupení tak povedlo. Karolina Gruntová,VII.A
DEN ZEMĚ „Zítra se neučíme, máme projektový den!“ neslo se 2. května odpoledne školou. Každoročně ve škole ve spolupráci nejstarších ročníků a vyučujících se pořádá projektový den, DEN ZEMĚ. Hlavním tématem v letošním roce bylo Putování Modrou planetou. Třídy byly rozděleny do skupin a procházely jednotlivými zastaveními – historií planety, kde plnily rozličné úkoly. První byl věk dinosaurů, následoval pravěk, starověké civilizace, středověk, objevné plavby a mořský svět, vesmír, olympijské hry a na posledním stanovišti si děti vyzkoušely boj o přežití. Výsledky tvořivé práce byly vystaveny v pergole školy a každý se mohl přesvědčit o šikovnosti a nápaditosti dětí. O tom také vypovídá fotoseriál z projektového dne. Ing. Pavla Broná
Ing.Bc.Pavla Broná
‚
Jarní sportovní soutěže Během jarních měsíců se konalo několik soutěží ve fotbalu a florbalu, kterých se naše škola zúčastnila.
Místo konání
Počet účastníků
Počet gólu
Pořadí
Krupka - fotbal
5
1. místo
12
Krupka florbal
6
2. misto
10
Krupka - fotbal
5
5. misto
0
Bílina - fotbal
4
2. místo
7
Školu reprezentovali: Petr Hejna, Radek Kolaja, Daniel Picka, Ruda Adamec, Jakub Tkáč, Vláďa Beneš, Patrik Najman, Lukáš Štelcig J.Tkáč, R.Adamec
Mirakulum Dne 22.5. ,ve středu, jsme se zúčastnili výletu, který byl určený pro vybrané žáky sedmých, osmých a devátých tříd do ekologického zábavného parku Mirakulum, který leží v bývalém vojenském prostoru Milovice. Prošli jsme si lesní naučnou stezku, která se vztahovala k životnímu prostředí, seznamovala nás s negativními důsledky lidské činnosti na lesní ekosystém. Stezka byla nově vybudovaná a celou cestu nás provázely naučné tabule, na kterých byla vyobrazena zvířata a rostliny, která ve zdejším prostředí žijí a rostou. Viděli jsme ukázku rozkladu různých materiálů ve volné přírodě (sklo, papír, železo atd). Dále jsme si prohlédli terasovité zahrady na pěstování hospodářských plodin. Velkou zajímavostí byla i dotyková ZOO. Kolem poledne nás pak čekala zábavná část parku a nenechali jsme si ujít vysoké houpačky, bludiště, dřevěný hrad a další pro nás zajímavé atrakce. Krásně jsme se vyřádili. Byl to prima den. Leona Lančaričová, Ondra Adamec
Ohlédnutí Za posledních devět let jsme si toho hodně prožili. Od zápisu až po konec devítky. Pro některé z nás nebyla školní budova neznámá. Většina sem chodila i do školky, takže jsme si ušetřili to zdlouhavé představování. Za těch pár let se nás tu docela dost prostřídalo, někdo přišel nebo naopak odešel, a tak se to táhlo až do devítky, kde jsme v té podobě, v jaké jsme. Až se na konci školního roku budeme loučit, tak se mi nechce věřit, že některé své spolužáky možná už ani neuvidím. Ale budu na těch devět let, co jsem s nimi prožil, vzpomínat ať už v dobrém, tak i ve zlém. Nu hold si své spolužáky vybírat nemůžeme. No ale než skončí školní rok, tak už budeme vědět, na jakou střední školu půjdeme a kde budeme ve studiu pokračovat. Na střední školu jde většina, ale jsou tu tací, kteří jdou i na střední odborné učiliště. Člověk by myslel, že za těch devět let, co jsme ve škole, bude člověk dost chytrý na to, aby se dostal na střední školu. Ale bohužel, pro jejich smůlu se na to vykašlali a celý ty roky to lajdali, a pak to taky tak vypadá. A pak jsou tu tací, kteří mají velké naděje do budoucna, ale je to jenom na nich. Ať už jsou chytří nebo hloupí, doufám, že se jim v životě dobře povede a že budou vynikat v tom, co je baví. V.Beneš, IX.třída
Je to už devět let, co chodíme do školy v Žalanech. Před devíti lety jsme tuhle školu ještě neznali. Poprvé jsme tu byli při zápisu do první třídy. Přišli jsme pečlivě upravení a oblečení a do nástupu chybělo ještě několik měsíců. Dnes tu jsme už jen na pár dní. Každý z devítky, se již brzy rozprchne někam jinam. Mnozí z nás si to možná ještě ani neuvědomili, že někteří se stále budou potkávat, ale úplně jinak. Společně se sejdeme třeba až za několik let, ale to už si každý najde svou životní cestu. Už se nikdy nebudeme smát zážitkům z prázdnin, provokovat učitele a nezasedneme vedle sebe do lavic. Zanechali jsme tady kus svého já a svého života. A i přesto, že jsme nebyli ta nejlepší třída, určitě si na sebe rádi vzpomeneme a budou vzpomínat i učitelé, kteří nás učili. Přeji všem úspěšný život …
David Janča, IX.třída
