agent John Francis Ková JERUZALÉMSKÝ MASAKR MOTOROVOU PILOU Ondej Neff

agent John Francis Ková 10 JERUZALÉMSKÝ MASAKR MOTOROVOU PILOU

Ond ej Neff PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!! Za laskavou podporu a revizi textu d kuji Ljub Krbové a Hani ce a Ji ímu Knéblovým, St elcovi pak za odborný dohled a likvidaci n kolika logických chyb. Ji ímu Walker Procházkovi d kuji za redak ní podn ty a jemu a Mirkovi Žambochovi jsem vd ný za to, že seriál o JFK vymysleli a vzali m do n ho jako autora. Ond ej Neff

Copyright © Ond ej Neff, 2007 Cover Art © Jan Doležálek, 2007 Design © Jan Doležálek, 2007 Edition © 2007 All rights are reserved ISBN 978-80-7254-933-7 Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem Agent John F. Ková : Statut: ve služb na doporu ení psychiatrického konzilia Rekapitulace: Agent JFK se zú astnil mise mající za cíl vyšet it okolnosti interrealitního únosu významného v dce z bazální reality A. V pr b hu mise došlo k pokusu o odstran ní Ková e, iniciovanému p íslušníky Agentury (s vysokou pravd podobností). P ežil a úkol splnil i

p es infikování virem m nícím celkový genetický kód t la (z 98 0/0 transformován v bytost eufemisticky ozna ovanou jako upír, p esná charakteristika viz soubor x_0123_452). Navzdory o ekávání p ežil i následnou regresi zp sobenou p sobením biologického ekvivalentu Maurbyho efektu. Dosavadní d ní okolo agenta JFK nazna uje existenci osoby, nebo dokonce skupiny osob, snažící se o jeho likvidaci. D vody mohou být osobní i profesní. Spole enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: Z chování Ljuby Bytewské vyplývá, že je pod tlakem, který se nedá vysv tlit pracovním nasazením. Pravd podobn se blíží konflikt zájm jednotlivých agenturních divizí bazální reality A. Ten je p iživován osobními ambicemi a antipatiemi, viz spis agenta JFK. S jistou nezanedbatelnou pravd podobností je možné, že Bytewská toleruje výzkum a konání n kterých len svého týmu, které nejsou v souladu s rozkazy nejvyššího velení. V zájmu Agentury je výhodné nezakro it. Z d vodu potvrzení/vyvrácení existence bezpe nostní díry prov it geneticky modifikovaného agenta mutanta. Z d vodu utajení provést v dostate ném asovém odstupu. Postoj Johna Francise Ková e k Agentu e a jejím ideál m se zm nil. Nadále souhlasí s cíli, za íná však víc a víc pochybovat o prost edcích. Posílit jeho vztah k lidem a realit , z níž pochází. Bude-li možné, konfrontovat ho s možností absolutní zkázy. KILLER Poznámka: materiál není ur en do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

PROFESIONÁLOVÉ P I PRÁCI „Chápu, že to ervené je krev,“ pravila Andrea de Villefort, specialistka na lingvistiku, kódování a kaligrafii, a též na jemné druhy zabíjení, p i emž bylo t žko ur it, která z obou specializací byla ast ji využívána Agenturou, konkrétn pak odd lením interrealitního pašování. „Ale copak je ten šedavý rosol?“ „To je mozek,“ ekl John Francis Ková , její kolega v Agentu e, agent pro ešení krizových situací. „Taky m to napadlo,“ ekla Villefortová. „Jenomže m p ekvapilo, že je ho tolik.“ „Sebevražedný atentátník s sebou nosí zpravidla p l druhého kilogramu trinitrotoluenu. Ten vydá dost energie na to, aby se jeho mozek rozplácl na pancé ovém skle do velikosti sváte ního ubrusu na stole mé maminky, i kdyby ten mozek byl ve velikosti hrášku.“ Oba agenti, p estože zvyklí na ne ekané zvraty situace, m li ve tvá i náznak p ekvapení. Nenapadlo je, že plavovlasý chlapík s modrýma o ima milovníka renesan ní poezie, který vstupoval do kontrolní kabiny s mírn zasn ným výrazem lov ka, kterého dnes eká už jenom vzrušující chvilka v lístkovém katalogu knihovny Literárního institutu, je sebevražedný atentátník, a taky je nenapadlo, že kabina vyhlížející, jako by byla ur ena do výtahové šachty hotelu Plaza, je ur ena k likvidaci nastražených náloží. I s lidmi, kte í je mají na starosti, jak se stalo i v tomto p ípad . „V d la jsem, že uvidíme profesionály p i práci,“ pravila Villefortová uznale. „Jen to mi nejde do hlavy, že si vybrali do kabiny práv jeho?“ Okolí Chrámu Božího hrobu v Jeruzalém mohlo sloužit jako veletrh s nejnov jšími ukázkami zabezpe ovací techniky. Návšt va papeže Benedikta XVI. p ímo v srdci nejžhav jšího místa planety byla chápána jako výzva - na všechny strany. Joseph, kardinál Ratzinger, si vybral po svém zvolení papežem jméno Benedikt proto, že jeho p edch dce, toho jména patnáctý, byl opravdovým a odvážným prorokem míru a Joseph Ratzinger byl odhodlán v tomto poslání pokra ovat. Už toto sta ilo, aby se stal cílem nenávisti z mnoha stran, která m la vrcholit práv te , o Velikonocích roku 2007. Oba agenti ekali, že p ístup ke Chrámu Božího hrobu nebude snadný, však také na zlat zdobené pozvánce nechyb lo upozorn ní, aby se dostavili ty i hodiny p ed za átkem mše. Zatím prošli osmi rentgenovými rámy, dv ma pachovými komorami, podrobili je sedmi výslech m a osmi osobním prohlídkám. Pot šilo je, že gynekologické vyšet ení (Villefortová) a rektoskopické (oba) prob hlo decentn , v nálad bezmála hravé. Prošli i kabinou s tlustými skly, jejichž význam pochopili až te , kdy se onen snivý mladík - jist že nedobrovoln - odpálil. Z ejm na n ho zap sobilo široké spektrum elektromagnetických vln - a jedna ást spektra

spustila nálož, která m la vybuchnout, podle p vodních p edpoklad , až v papežov blízkosti. Do této kabiny nemusel každý a po pravd e eno, Ková s Villefortovou se do ní bezmála nacpali, protože si cht li prohlídku užít a hlavn , cht li vid t profesionály p i práci, dovolenou pojímali jako studijní cestu. Nicmén , snivého mladíka vybrali, takže otázka kladená komtesou byla pln na míst : pro vybrali práv jeho? Jak na n ho kápli? „Hra tajných služeb,“ pokr il Ková rameny. „N kdo prost toho ušlechtilého anglikánského homosexuála konvertovaného na islám prásknuI, nejspíš proto, aby umožnil jiné skupin atentátník se dostat papeži na k ži.“ „Pak ovšem m la smrt toho jinocha smysl,“ ekla Villefortová. „Jist . V tuto chvíli si už dává v muslimském nebi do nosu s první pannou, která tam eká ve front , aby mu mohla nabídnout sv j klín. Pardon, ne s pannou. S panicem a ne klín, ale...“ „ íkáš to tak procít n ,“ pravila Villefortová ponu e, „že mám strach, aby ses taky nep iklonil k Alláhovi.“ „Neboj,“ odpov d l JFK. „Lepší tv j klín v hrsti než p t set nebeských klín na st eše.“ „Jsi nechutný,“ lehce ho ude ila do boku Andrea a tvá ila se p i tom pot šen . „Ve front te ekáme my a musíme si pospíšit, abychom dostali dobré místo.“ Nemuseli se bát, že se do chrámu v bec nedostanou. Bez pozvánky by se nedokázali dostat do Starého Jeruzaléma ani se svými schopnostmi proniknout tak ka kamkoli. Pozvánky jim p edala samotná jejich šéfka Ljuba Bytewská. „Ale to vám íkám,“ pot ásala drahocennými kousky tuhého papíru, zlat vroubenými, s vatikánským znakem plasticky vylisovaným, aby ukryl ip s kódovanou informací, že majitel pozvánky je opravdu Andrea de Villefort a John Francis Ková , „to vám íkám, nechci slyšet o žádných vylomeninách.“ Stáli p ed svou kyprou generálkou trochu zkroušen , jako by už ty vylomeniny m li za sebou a ona je za n peskovala. Nebyl to p íklad vlídného nad ízeného. Ostražitost byla tedy na míst , ostražitost a taky zv davost, co jim p ichystala tentokrát. „Chystá se atentát na papeže,“ ekla jim a varovn zašermovala prstem. „Ale pozor! To není naše v c. I kdyby papeže na plátkovali na kousí ky, na rovnováze paralelních sv t to nic nezm ní. My se staráme o to, aby nám neunikaly technologie z jednoho paralelního sv ta do druhého. Dáváme pozor, aby X-Hawk z stal tam, kde je zalezlý, a nevystrkoval tu svou pta í hlavu. To je naše starost. Žádné zasahování. Rozum no?“ „My chceme vid t profesionály p i práci,“ ekl Ková . „Studijní cesta,“ dodala Villefortová. „Vzali jsme si ádnou dovolenou.“ „Nelíbí se mi to,“ ekla Bytewská a bylo na ní vid t, že by pozvánky

nejrad ji hodila do koše. „Dovolenou si zasloužíte. Ale pro do Jeruzaléma? Je te rad ji n kam k mo i!“ „Jeruzalém není zas tak moc daleko od mo e,“ p ipomn la Andrea. Bylo vid t, že Bytewská je krajn nespokojena a obrátila se na Nikitu, svoji pravou ruku, s výrazem „tak ekn te k tomu n co“. „Já myslím,“ pravila Nikita uvážliv , „že je dob e, když si naši lidé zvyšují kvalifikaci.“ „To jsem si mohla myslet, že eknete. Jste všichni stejní. Všichni domluvení!“ Nervozitu nehrála. Tajnými cestami, ješt tajn jšími, než byla ta, kterou se do Agentury dostala zv st o chystaném atentátu na papeže, se jí donesly jakési šepoty o chystaných intrikách, které mají za cíl odstranit ji a její nejlepší lidi ze scény. Nechala si to pro sebe a snad práv proto byla podrážd ná, podezíravá. Nakonec ale souhlasila, aby strávili dovolenou práv v Jeruzalém , a te byli tady, oba v pohodlných cestovních od vech, Ková ve volném, trochu plandavém obleku ze sv tlounkého tropika a Andrea v bohat z asených tmavofialových šatech s dlouhými rukávy a bez výst ihu, ke Ková ov nelibosti. Postupovali po Via Dolorosa k rozeklané siluet Chrámu, obklopeni leny opravdu vybrané spole nosti. Nezaujatý pozorovatel by si musel myslet, že je to olympijská vesni ka na výlet . Muži urostlí, svalnatí, ženy štíhlé, se sebev domými pohyby filmových hv zd a vít zek lehkoatletických závod . Ne snad, že by tu chyb ly starší ro níky - jenže i na t ch šedovlasých a olysalých mužích a ženách se složitými ú esy bylo vid t, že mají za sebou minulost vrcholných fyzických výkon , vrcholných ve všech ohledech, a že ješt te jsou schopni nemén vrcholných výkon duševních. Villefortová znala ást z nich, Ková jinou ást, a mohli si tedy vym ovat poznatky. „To je zástupce editele pro vraždy a teror jihoafrické tajné služby BOSS,“ ukazovala Villefortová bradou na nenápadného šedesátníka, nenápadného do té doby, dokud si lov k nevšiml jeho kloub na ruce, vytlu ených do tvrdosti želvího kruný e. „Bingo,“ pochválil ji Ková . „A zdali pak znáš toho lov ka, co vypadá jako pašerák kokosových o ech ? To je šéf odd lení útrpného výslechu indonéské tajné služby BIN. Je to chlapík tak krutý, že ho Hendropriyono cht l vyhodit. Ale jemu se poda ilo sesadit šéfa BIN a od té doby má ve své mu írn klid.“ Podrážd n se oto il, ale vzáp tí se usmál, když poznal muže, který si k nim razil cestu. „Vy se neznáte?“ zeptal se Andrey a chystal se p edstavit nevelkého muže, nápadn p ipomínajícího ruského prezidenta Putina. Ale muž se p edstavil sám: „Bond,“ ekl s úklonou. „James Bond.“

„Andrea de Villefort,“ ud lala agentka rozkošné pukrle. „Komtesa Andrea de Villefort,“ doplnil Ková . „A ješt n co, co je d ležité, Jamesi: já ji vid l první.“ „Pln to respektuji, Johne,“ usmál se na n ho Bond. „Ostatn , prov ené ženy jsou mimo okruh mého zájmu. P itahují mne proradné mrchy z opa né strany tajné fronty. Leda když je nouze,“ doplnil, dívaje se po o ku na komtesu. „Zdá se, že dnes budeme mít jinou podívanou, než jakou nám obvykle nabízejí ženy.“ „Už to za alo,“ podotkl Ková . „Pohled na detona ní kabinu byl poutavý.“ „Pro n koho až moc. Se or Francesco se p ed ní pozvracel.“ „Se or Francesco?“ podivila se Andrea. „Agencia Brasileira de Inteligencia ABIN,“ hbit doplnil Ková . „Že by se Latinci zajímali o atentát na papeže?“ „No samoz ejm ! Generál Eduardo Delgado Rodriguez z kubánské Dirección General de Inteligencia je na prvním míst v seznamu podez ívaných str jc atentátu,“ vysv tloval Bond. „Ten tu samoz ejm taky je, vid l jsem ho stát ve front u stánku s pizzou. Doma si pizzy moc neužije, je na kuku i né strav .“ Villefortová s Ková em si vym nili pohledy a Bond se tomu usmál. „Já vám nevy ítám tak základní mezery ve znalostech, kolegové. Je mi jasné, že vaše specializace leží úpln jinde.“ „Budeme se vás držet, pane Bonde,“ ekla Villefortová. „Jist nám povíte mnoho užite ného. Vi , Johne?“ „Obávám se,“ ekl Ková ponu e, „že se m níš v proradnou mrchu tak rychle, že brzy vzbudíš zájem pana Bonda.“ „P esta , Johne. Vstupujeme na svatou p du, kde Ježíš prolil svoji krev, aby nás vykoupil,“ ekla mu d stojn . Vzhlédli, aby si mohli prohlédnout pr elí chrámu. Tento k íženec stavitelství dvanáctého a devatenáctého století jen v málokterém milovníkovi evropské k es anské kultury budí nadšení. Už proto, že je to spole ný majetek ecko-ortodoxního patriarchátu, arménsko-apoštolského patriarchátu a katolického ádu františkán , p i emž koptské, syrsko-ortodoxní a etiopsko-ortodoxní církvi náleží také n kolik ástí chrámu. Je to obrovské potvrzení pravdivosti úsloví, že p íliš mnoho kucha se zaslouží o spálenou pe eni. Kdyby chrám stál v evropském, tedy pov trnostn problematickém podnebí, byl by už dávno klesnul pod rozhádanou správou tolika uctíva Jediného Boha. V zemi, kde neprší v bec a když, tak z ídka, však tolik nevadí, že st echou zatéká. Vešli širokými vraty, úkosem hledíce na obrys vedlejšího vchodu, nyní zazd ného ledabyle p itesanými kvádry. Tudy vlekl Ježíš sv j k íž, zbrocený potem a krví. Tehdy ovšem zde nebylo nic, jen ponuré popravišt za hradbami m sta. „Jak na to asi p jdou?“ ptal se John Bonda. „Dovedu si p edstavit asi tak

dva tucty r zných scéná . I když jsem možná už trochu mimo. V poslední dob je moje specializace jinde. Být to o tisíc let dozadu, dovedl bych si lépe poradit.“ „Tam by mi zase nebyl nic platný m j Walther PPK, protože by se rozpadl vlivem Maurbyho efektu. Pokud by nebyl kryt konzerva ní pe etí.“ „Co ta vaše tajná služba všechno neví!“ „Neví, jak si poradit bez Walthera PPK. V biblických dobách umu ení Ježíše Krista bych asi nebyl moc platný,“ usmál se Bond. „Takže k v ci. Není známo, kdo za chystaným atentátem stojí. Naši sázejí na SPECTRE, ale to možná je jen p ání otcem myšlenky. Každá firma má svoji teorii.“ „Jenže, jak je možné, že tu všichni jste? Nebo spíš jsme?“ divila se Andrea. „To je základní otázka. Atentáty se chystají ve skrytu. O jedenáctém zá í v d lo dop edu ne víc než osm tajných služeb, pokud vím. Já sám jsem se o n m dozv d l až n kdy v p li srpna!“ „Vy jste tam byl?“ žasla Villefortová. „Visel jsem na levém motoru Attova boeingu,“ odv til Bond d stojn . „Zachránil mne v asný p evlek za hasi e. Takže je divné, pro o tomto atentátu ví doslova každý, kdo v branži n co znamená. A dokonce i ti, kdo v ní neznamenají nic,“ dodal, když mu zrak padl na supícího otylého pána ve špatn ušitém saku, v n mž Ková poznal šéfa eské tajné služby Ji ího Langa. „Str jce atentátu z ejm chce vyvolat zmatek. .Je to prastará metoda. Julius Caesar dostal p ed svým zavražd ním roku 44 p ed Kristem seznam spiklenc od svých tajných agent frumentaríi. Nedbal a šel atentátu vst íc. Takový je náš úd l, nikdo nás neposlouchá, až když je pozd . Toto je jasný p íklad. Každý tu hlídá každého, všichni se podezírají navzájem. Vzdušný prostor hlídají Ameri ané s Izraelci. Na službu odst elova dostali licenci chlapci z Vatikánu. Bezpe nostní prohlídky d lá n mecká Bundesnachrichtendienst.“ „Vy to dokážete vyslovit?“ divila se Andrea. „Léta d iny,“ pokr il Bond s úsm vem rameny. „Jsou tu japonští specialisté na ninjutsu, Haiti poskytla specialisty na woodoo, sudánská Al Amn al-Khariji vytáhla z buše nejlepší šamany. Každý, kdo tu je,“ rozhlédl se Bond kolem sebe, „má na starosti bezpe nost ob an své zem a hlavn bezpe nost vlády své zem . Jeden hlídá druhého. Benedikt XVI. vstupuje na nejp ísn ji st ežené území na celém sv t . Jak by práv tady mohl n kdo zabít papeže?“ „Nezbývá, než se ídit úslovím mé babi ky: necháme se p ekvapit,“ ekl Ková . „Ty a ta tvoje babi ka,“ hn vala se Andrea a podívala se na Bonda. Anglický agent 007 je jiný chlapík, dalo se jí íst ve tvá i, ten ur it nem l nikdy žádnou babi ku! Prošli bránou do areálu. Bond zmlkl, utichl hovor i všude kolem.

Chrám Božího hrobu je tak složitý, že by jist vyryl hluboké vrásky do ela každému, kdo by m l na starosti jeho ostrahu. Ková m l pocit, že sem n kdo p ivlekl pytel plný kostel a vysypal je na jednu hromadu, asi tak ladná a ústrojná stavba je Chrám Božího hrobu. V d l, že papež bude muset p ijít od jihu a po mši v p vodní Konstantinov rotund Anastasis se odebere do kaple Golgoty, vpravo od jižního portálu. Poté navštíví i nejvzdálen jší ásti chrámu, kapli svaté Heleny a kapli Nalezení k íže. Po adatelé vedli hosty do k ižácké lod , kde usedli na nepohodlné židle s tla ivými op radly. Když se podívali vzh ru, vid li tam ježatinu hlavní odst elova ských pušek. „Aby to nebylo opakování atentátu na Anwara Sadata,“ podotkl Ková . „Toho zabili na p ehlídce muži z jeho gardy.“ „Ano, a to byl za átek slávy Ajmana Zavahrího, muže íslo dva al-Káidy,“ p isv d il Bond. „Nev ím ale, že tentokrát to bude takto banální.“ „A co když se nic nestane?“ strachovala se Andrea. „T eba se zaleknou, když uvidí tak silná opat ení! Ješt abychom museli k mo i“ strachovala se. „Nezaleknou. Vždy oni sami se postarali o to, aby tu byl výkv t sv tové špionáže, kontrašpionáže, aby tu byly špi ky antiteroristické fronty,“ namítl Bond. „Možná, že tu p edvedou n jakou novou zbra . Mentální usmrcení, nebo tak n co. Rozhodn to nebude n jaká primitivní ezni ina, n jaké roz ezání papeže motorovou pilou,“ mínil Ková . „Roz ezat papeže motorovou pilou... To by bylo n co,“ ušklíbl se Bond Ková ovu vtipu. „Prosím, vsta te,“ ozvalo se kone n po dlouhých desítkách minut ekání z tlampa rozmíst ných po chrámu, „Jeho Svatost, papež Benedikt XVI., p ichází!“ Všichni t i zpozorn li. O i všech se tedy upíraly k pr chodu, vedoucímu z hlavní lodi do Anastasis. Ková se snažil sledovat i to, co se d lo kolem. Velkou pozornost v noval dvanácti úctyhodným starc m, kterým bude papež ob adn mýt nohy. Už na první pohled bylo z ejmé, že pat í k téže branži jako v tšina publika. Byli to starci velmi dob e živení a cvi ení, schopní úderem malíkové hrany p erazit mramorovou desku. Však také socha Krista, zav šená nad hlavním oltá em, s obvyklým nápisem INRI podle lesus Nazarenus Rex ludaeorum a také eckou verzí INBI podle lesous o Nazoraíos o Basíleus toi! Ioudaíon jakož i verzí hebrejskou, po nich pokukovala pon kud podezírav . Chrám ztichl. Zven í byl slyšet hukot helikoptér. Šerem ob as prokmitl ervený záblesk laserového paprsku. Bystré Ková ovo ucho zaslechlo tlumené „wzoum“, to n kde venku zhasl život atentátnického horlivce, který se pokoušel vyšplhat k n kterému z oken.

Všichni bez hlesu stáli a ekali, co se bude dít. Šarlatová opona se rozhrnula a do prostoru p ed oltá em vešel Svatý otec následován dv ma kardinály, atletickými muži z papežovy osobní stráže, narychlo povýšenými do tak ka vrcholného stavu katolické hierarchie. Za nimi se hrnul t žko spo itatelný zástup vousatých hodnostá východních církví, se z ejmou námahou vlekoucí roucha zt žklá zlatem a mastnou špínou. Ková sáhl do zá ad í a vytáhl pytlík s buráky. „Vezmi si,“ nabídl ho Villefortové. „To t uklidní.“ Podívala se na n ho s úžasem. „Jak jsi dokázal dovnit pronést pytlík s buráky?“ Vzpomn la si na rámy a osobní prohlídky a rektoskopické pr zkumy. „No dovol,“ odpov d l otázkou, „co bych to byl za hv zdu Agentury pro potírání interrealitního pašování, kdybych nedokázal pronést jeden pitomý pytlík burák do jednoho pitomého kostela? Patriarchové se rozestoupili, aby ud lali místo tomu nejvážn jšímu mezi nimi, který p inášel zlaté umyvadlo s vonnou vodou, pot ebnou k omytí nohou d stojným starc m, jak o tom vypráví Jan (13, 1-17): „Odložil svrchní šat, vzal ln né plátno a p epásal sej pak nalil vodu do umyvadla a za al u edník m umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl p epásán.“ „Za íná to být nuda,“ pravila Villefortová. „Dej mi ješt ,“ a sáhla do pytlíku s buráky. Hned poté ud lal Ková n co, co mu pozd ji vy ítala: „Mohli nás zabít! Mohli nás odst elit, byli jsme jak kachny na rybníce!“ Kdyby m l být up ímný, musel by Ková p iznat, že jednal impulzivn , v popudu náhlého nápadu. Vymrštil najednou ruku, v níž držel sá ek, a chrstnul obsah, tedy necelých deset deka semen podzemnice olejné, do prostoru, kde se m l odehrát posvátný eucharistický ob ad, v n mž v ící stvrdí sounáležitost s církví, mystickým to t lem Kristovým. Buráky vylet ly, ale nedolet ly: ve vzdálenosti dvou metr se odrazily od neviditelné st ny a padaly zp t. Ková v následujícím okamžiku vypadal jak sluné ko sedmite né, byl celý pomalovaný ervenými skvrnkami laserových zam ova , jak na n ho snajp i namí ili svoje zbran . Kdyby to byli h e vycvi ení muži, Ková by asi nedopadlo mnoho lépe než onen modrooký blondýn, který se nechal odpálit v explozní komo e. Jenže i snajpr m došlo, co se tu stalo, že totiž Ková objevil cosi nekalého a že oni mají v novat pozornost skute nému nebezpe í a nikoli zabývat se mužem, rozhazujícím buráky. „Co je,“ št kl Bond. „Tomu nem žete rozum t, Bonde,“ odsekl mu Ková . Kývl bradou vp ed, aby upozornil Villefortovou. „Fantóm.“ „Nestraš,“ namítla. „Kde by se tady vzalo hyperpole?“

„Nevím,“ odpov d l, „ale jestli tohle není T-pole, tak sním...“ Smutn pohlédl na prázdný pytlík. „Buráky ur it ne,“ pravila ušt pa n . „Dívej se a neruš. T eba je to n jaké ochranné opat ení, o kterém nám ne ekli. Papežská ochranka má jist n jaké trumfy po schovávané v rukávech.“ Nezdálo se totiž, že by se Benedikt XVI. nechal n jak vyvést z míry. Pravd podobn si nevšiml muže metajícího buráky a postupoval dál, dvanácti starc m vst íc. Patriarcha obtížený umyvadlem p idal do kroku a p ed oltá em papeže dohnal a krá el s ním dál, bok po boku. „Nev ím, že by Svatá stolice odkoupila od Agentury technologii T-pole!“ ekl Ková vztekle. „Jak vidíš, tak ano. Za peníze se dá koupit všechno a církev má pen z dost.“ „Psst,“ špitl n kdo, a když se Ková oto il, spat il zamra enou tvá generála Michaela V. Haydena, editele Central lntelligence Agency, známé pod zkratkou CIA. „Koupili si T-pole a te je papež v bezpe í.“ „Jen aby,“ ekl Ková a rozhodl se, že neotev e ústa... až do ho kého konce. Jehož se m li do kat už brzy. Papež s patriarchou po boku poklekl p ed prvním ze starc a patriarcha se k n mu sklonil, aby mu podal umyvadlo. V tom okamžiku sta ec vztáhl ruce, popadl okraje umyvadla, prudce škubl a vytrhl ho užaslému potentátovi z rukou. Dalším pohybem chrstnul patriarchovi vodu do obli eje. Nez stal p i tom: umyvadlo pokra ovalo v prudkém pohybu, až narazilo na patriarch v obli ej. V naprostém tichu ohromeného sálu uslyšeli chrupnutí drcených nosních k stek. Patriarcha odlet l dozadu, jako kdyby do n ho narazil nosorožec, kterému sáhli na jeho mužnou ozdobu. V další vte in sta ec, z n hož se vyklubal atlet se svalovou výbavou šampióna ve wrestlingu, vysko il na nohy a tnuI okrajem umyvadla papeže do šíje. Svatý otec padl na obli ej a z stal tam ležet s rukama roztaženýma. Oba kardinálové se vrhli kup edu. Násilnický sta ec umyvadlo nepustil a použil ho jako zbra . Obrátil ho k sob a prudce se rozb hl proti kardinálovi úto ícímu zleva. Sta il zahlédnout zbra vyhlížející jako rekvizitu ze Star Gate, ve skute nosti samopal FN model P90, veleú inný díky silné pr raznosti a rychlé kadenci st elby, ideální na malou vzdálenost. Mrštil umyvadlem a sekl kardinála do záp stí. Tuhle „fenu“ ale hned tak n kdo nepustí z ruky, st elec vklouzne do jejích zakroucených pažbi ek a p edpažbi ek jak do rukavi ky. Umyvadlo zbra odrazilo, ale nevyrazilo. Kardinál stiskl spouš a smrš st el ráže 5.7 milimetr zasáhla druhého kardinála, který už také sta il svoji „fenu“ vytáhnout, avšak nebylo mu dáno ji použít. Zem el s mírn vy ítavým

výrazem v obli eji, jako by cht l íci: „Co mi to d láš, Giuseppe, ím jsem si to zasloužil?“ V tuhle chvíli už bylo celé auditorium na nohou a všichni se ítili vp ed, aby atentátníka zneškodnili. Ková byl jeden z mála, kdo se o to nepokusil. Jen hmátnul po komtese a p itáhl ji k sob , aby ji snad jeho kolegové z tajných služeb nepošlapali. Bond se po n m ohlédl. Pro Ková váhá, pro nejde vp ed? Pro tu stojí s komtesou v náru í? „Je to marné, Jamesi, je snazší se dostat na dámskou toaletu v královském k ídle Buckinghamského paláce, než projít T-polem!“ k ikl na n ho Ková . Bond jen vztekle mávnul rukou, jako by cht l íct, nabouchej si ty tvoje agenturní hra ky do kecek, te nastala chvíle pro dosp lé, a vrhnul se vp ed, jen aby se p esv d il, že Ková moc dob e v d l, o em mluví: rukama nap aženýma p ed sebe narazil na neviditelnou bá T-pole, ruce se mu rozjely a on se praštil obli ejem o pevný povrch plasmatického fantómu. V chrámu se rozje ely sirény a na elektrických navijácích se z ochoz zdobených orientálními ornamenty snášeli lenové papežské ochranky se samopaly Heckler&Koch vzor KM MP5 v provedení Navy. P kné devítky se zásobníky na t icet náboj , ale i kdyby to byly pancé ové p sti, osmigramové st ely se odrážely od T-pole a s dot rností melák pršely do roz ileného davu. Tito novodobí ern zakuklení nindžové z papežského ochranného sboru dopadali nohama na vrchní oblou ást fantómu a klouzali dol . Diváci z ad tajných služeb, v etn Bonda, dychtiví Svatému otci pomoci, najednou narazili na muže v erném, kte í jim padali na hlavy se samopaly v rukou. Museli by být v mimo ádn p ív tivé nálad , aby p ijímali údery výsadká ských bot do obli eje s pot šením. Naopak, mysleli, že práv tihle erní zakuklenci pomáhají atentátník m, a protože byli beze zbran , vrhli se na n holýma rukama. Padlo n kolik varovných výst el , ovšem v nastalém zmatku by jen D d Všev d dokázal rozeznat výst el varovný od nevarovného. „Neber to jako výzvu k milostnému laškování,“ sta il Ková špitnout Villefortové do ucha a už ji strhával k zemi. „Budu celá zma kaná,“ pokoušela se protestovat a marn se snažila vymanit z Ková ova objetí. „Po ád je lepší mít šlápotu na zádech než díru v žaludku.“ „Ty a tvoje buráky,“ šeptala mu vztekle do ucha. „Jaké moje buráky?“ „Ty jsi to vyprovokoval.“ Musela p idat na hlase, protože v ava nad jejich hlavami nabývala na intenzit . „Nezbláznila ses? Já objevil, že kolem oltá e n kdo spustil fantóma, a ty

mi budeš vy ítat... au!“ „Po ád je lepší mít šlápotu na zádech než díru v žaludku,“ p ipomn la mu zlomysln . St elba utichla, t icet náboj 9 mm Parabellum není nic, co by vydrželo v zásobníku nav ky, zvláš když se p est elka zvrhla v bitvu každého proti každému. „Je po bou ce, nemá smysl se tu válet,“ navrhnul Ková . Podupali ho p kn a bolely ho lopatky, když vstával a pomáhal Villefortové na nohy. První jeho pohled pat il prostoru p ed oltá em. Socha Krista na k íži m la te dvojí d vod k bolestnému výrazu v obli eji - viset na k íži je zkušenost ješt bolestn jší, než když lov k poslouží jako trampolína, uv domoval si Ková , a pak to, co se d lo pod oltá em, skute n nepat í k ryzí eucharistii: ukázalo se totiž, že všech dvanáct starc odložilo výrazy tupého o ekávání ob adu mytí nohou a všichni se rukou spole nou a nerozdílnou pustili do práce, která ze všech lidských inností nejvíce p ipomínala ezni inu na jatkách. Samopaly belgické zna ky FN rychle zm nily majitele a mali ké, le energeticky zdatné náboje ráže 5.7 mm s mlaskavou rozkoší vnikaly do svatých tkání církevních potentát . Ti zapomn li na neduhy v ku a závazky d stojnosti a dali se na út k, jenže narazili na vnit ní st nu T-pole a zde umírali, n kte í s rukama vztaženýma, takže se v posledních chvilkách žití podobali tomu, koho milovali nade vše a s kým se m li už brzy osobn setkat, totiž samotnému Ježíši Kristu. Krátkými dávkami dva nej ilejší pseudostarci vy istili prostor od svatých muž a nikým nerušeni se mohli v novat starému muži v bílém, který jim ležel bezvládn u nohou. Tomu, co se d lo vn plasmové bán fantómu, nev novali víc pozornosti, než kolik jí v nuje orel práv probíhajícímu kongresu mušek octomilek. A že se toho tam d lo! Protože došlo st elivo, n kte í z ilých poslucha tohoto seminárního školení s praktickými ukázkami se zmocnilo úto ných nož p emožených výsadká , v nichž Ková poznal model Joker CF 00 z výzbroje Bundeswehru. Na ež se rozvinulo n kolik p kných souboj , kdy se do sebe pustil muž s nožem proti muži ozbrojenému ulomenou nohou od židle. Vznikaly i „ad hoc“ aliance, kdy nap íklad p edákovi kubánských tajných zabiják p isp chal na pomoc jeho angolský kolega a systémem „záda k zád m“ elili dot rnosti boj vky sestavené z muž MI-5 a Deuxieme Burreau Francouzské republiky. Ozývalo se chr ení ran ných a umírajících i hulákání muž rozvášn ných bojem. Zven í bylo slyšet je ení sirén a n kdo tam nabádal megafonem ke klidu, což je vždy výzva k panice. Hukot helikoptér zesílil, stroje vyzbrojené motorovými kulomety M 134 se blížily a v jejich hluku Ková zaslechl charakteristický jekot motor letounu A-10 Thunderbolt II, což byla neklamná známka toho, že se blíží rota ní kanón

GAU-8 Avenger. N kdo si z ejm usmyslel, že celý Chrám Božího hrobu i s papežem a všemi v ícími i nev ícími vymaže z mapy. „To jsme to vym oukli,“ poznamenala komtesa de Villefort. „Jak praví klasik - kdybych to byl v d l, tak bych sem nechodil!“ „No dovol! P áli jsme si vid t profesionály p i práci a myslím, že jsme si p išli na své!“ „Jenže my jsme cht li vid t profesionály, kte í papeže budou chránit, a ne profesionály, kte í... Proboha. Co to má znamenat?“ „To má znamenat, milá Andreo de Villefort, že ti ušlechtilí hoši nejspíš opravdu cht jí Svatého otce naporcovat motorovou pilou.“ Jeden skute n vytáhl motorovou pilu Dolmar PS400 s benzínovým motorem o síle 3,5 ko ských sil a blížil se s ní k ležícímu Svatému Otci. Nezdálo se, že má v úmyslu ho jen úslužn podrbat mezi lopatkami. Ostatní mu ud lali místo a bylo na nich vid t, že se staví tak, aby je nezasáhla st íkající krev, až se et z zakousne do masa. Muž držel pilu za její oblouk a energicky trhnul startovací š rou. Nestalo se nic. Ková s Villefortovou byli jedni z mála, kdo sledovali tuto poutavou podívanou - v tšina ostatních se už dala vplést do všeobecné eže, v níž praskaly kosti v etn šíjových obratl a cr el obsah propíchnutých b išních dutin. Muž znovu trhnul š rou s nulovým výsledkem. Tak se stalo, že se jeho udivený zrak st etl s o ima Johna Francise Ková e, který pomalu došel až k samé hranici vymezené T-polem. Ková ovi se zdálo, že toho muže už n kdy vid l. Pod širokým elem pronikavé modré o i. Nápadné líce, dalo by se íci boubelaté, p i emž ta levá byla rozseknutá od ucha p es koutek úst až po bradu - u koutku úst na ni navazovala další. Nos m l ten muž rovný a úzký, dalo by se íci ímský. Byl opálený, avšak na horním rtu m l k ži sluncem nedot enou, zdálo se, že si nedávno oholil frajerský knírek. Ková p estal civ t na jeho obli ej a podíval se na pilu, kde si všiml mali ké pá ky s bambulkou na konci. Spína elektrického okruhu. Sám nev d l, co to do n ho vjelo, prost jen pohnul prstem vzh ru a jeho rty ekly: „ON. Máš to na OFF.“ Muž chápav zakýval hlavou, p epnul vypína do polohy „zapnuto“, do t etice trhnuI š rou, tentokrát úsp šn , a pila se radostn rozje ela. T i a p l kon bohat sta í, aby pila p e ezala dubový kmen, takže když se et z setkal s u eneckým krkem Svatého otce, stroj m l pocit, že zahálí. Hlava odsko ila od trupu a p ihlížející falešní starci se p esv d ili, jak dob e ud lali, že šli stranou. Následovala série dalších ez , které naporcovaly papežovy ruce a nohy na dost velké kousky, aby se daly postupn naskládat do truhly, kterou v muslimském sv t ženich posílá nev st , aby si do ní složila výbavu.

P e ezání trupu pak, nutno dodat, postrádalo jakoukoli estetickou hodnotu. Není tedy divu, že Villefortová od té podívané odvrátila zrak a pohlédla na Ková e, který tu stál a civ l a v tu chvíli by nemohl posloužit fotografovi jako model na tabletky ur ené k prudkému zvýšení inteligence. „Já to vid la,“ zašeptala. „Kdo má o i, vidí,“ ekl Ková . „Já to vid la, s tím vypína em. Tys mu poradil. Tys ho navedl. Tys...“ „Po kej...“ vztáhl k ní Ková ruku a podíval se n kam nahoru, nad hlavu sochy Ježíše Krista, nad okraj oblouku za ernalého mastnými sazemi ze sví ek. „Vidíš?“ „Nezamlouvej to. Já to vid la.“ Odtrhl o i z míst, kam tak up en hled l, a podíval se na rozhn vanou mladou ženu. „To je vedlejší, co jsi vid la. Te se podívej!“ A ukázal prstem nahoru. „Co bych tam m la vid t? Není tam nic.“ Také Ková se tam podíval, jen aby shledal, že komtesa Andrea de Villefortová má pravdu. Nebylo tam už nic, jen tupé tvá e sv tc obklopené tlustými zlatými pláty shlížely dol na výjev, jaký tu nebyl vídán už skoro dva tisíce let, kdy ješt toto místo sloužilo jako popravišt a bylo tedy místem smrti a utrpení.

PROKOPNUTÝ BUBEN „A to je všechno, co k tomu eknete?“ necht la Bytewská v it vlastnímu sluchu. „Že jste prokopli buben. Nic víc? Vy jste nechali Svatého otce roz ezat motorovou pilou na kousky a eknete tomu, že jste prokopli buben!“ Šéfka krizového odd lení divize pro potírání interrealitního pašování zprudka p echázela po místnosti a oddychovala, rudá ve tvá i, jako kdyby práv vzep ela na svých mohutných pažích oba provinilce. Ková s Villefortovou p ed ní stáli s rameny tak skleslými, že by se p es n nedal p ehodit svrchník. „Ale, madam Bytewská,“ odvážila se namítnout komtesa, „vy jste p ece íkala, že atentát na papeže není naší v cí a že by nám nebylo nic do toho, ani kdyby ho naplátkovali...“ „Jenže oni ho opravdu naplátkovali,“ zu ila Bytewská, a zu ila oprávn n , protože Villefortová se dopustila jedné z nejhorších profesních chyb. P estoupila zásadu jednání se šéfem, která zní: „Nikdy nep ipomínej šéfovi, co v minulosti ekl.“ Carl Maria von Wonder využil chvilky, kdy kyprá generálka ztratila dech a povolila si knoflí ky na bl ze, aby dodala volnosti adr m o rozm rech basketbalových mí . „Jste si jisti, že to bylo T-pole?“ „Odrážely se od toho p edm ty,“ podotkl Ková lakonicky. Rozhodl se, že ud lá nejlíp, když se bude vyjad ovat v holých v tách. „Jaké p edm ty?“ „Nap íklad burské o íšky.“ „Cože?“ vložila se op t Bytewská do hovoru. „Vy jste si spletli Chrám Božího hrobu se zoologickou zahradou a mysleli jste, že Jeho Svatost Benedikt XVI. je makak!“ „Nabyl jsem podez ení, že Svatého otce obklopilo T-pole, a cht l jsem se p esv d it, že je tomu tak,“ odvážil se Ková v ty rozvité. „Nem l jsem po ruce nic než burské o íšky.“ Díval se na profesora, jako by od n ho o ekával absolutorium. Von Wonder se podíval na Bytewskou. Ta zavrt la hlavou. „Ne, to není možné. Generování T-pole je pod kontrolou. Není možné, aby ho n kdo zneužil.“ „Atentátníci pracovali pod jeho ochranou.“ „A nevygenerovali jste to T-pole irou náhodou vy dva?“ pravila sy íc. Ková se ulekan podíval na Villefortovou. „Tohle m nenapadlo...“ „Tohle by napadlo každého,“ pravila šéfka zmijím jazykem. „Máte št stí, že o T-poli nikdo neví.“ N kdo ano, nap íklad Bond, napadlo Ková e, ale nechal si to pro sebe. „Kdyby v d l, m li bychom na talí i, že jsme se do atentátu zapletli. Nebo

dokonce, že jsme ho zosnovali!“ „Pro bychom n co takového d lali?“ „Každý papež je zasv cenec vysokého stupn . Mág se širokými pravomocemi. Mohla by to být mocenská hra uvnit Agentury. Ano, i tohle m napadlo!“ Villefortová nechápav vrt la hlavou. „Jaká mocenská hra?“ „Bu te ráda, d venko, že nevíte všechno,“ pravila Bytewská. „Ví to n kdo, že jste tam byli?“ „Dohromady nikdo, jenom tajné služby asi tak p tašedesáti stát sv ta.“ „Tak to by bylo dobré, od nich se nikdo nic nedozví,“ pravila Bytewská s úlevou v hlase. „Horší by byli noviná i.“ „Pokud jste T-pole negenerovali vy, kdo tedy?“ ozval se von Wonder. „N kdo to ud lat musel,“ na to Ková , pyšný na diplomaticky zamlženou odpov . „Byl zavražd n jeden z nejvýše postavených mág sou asného sv ta. A stalo se to pod ochranou hyperpole. To je d vod ke znepokojení,“ nedal se von Wonder. „Ale pane,“ ozvala se Nikita v kout pracovny, která až dosud p edstírala, že je p na. „Naše fantomové pole je v po ádku, neukazuje žádné anomálie. Málokdy se stává, že by sv ty byly v tak dokonalé rovnováze jako te . Skoro se zdá, že ten velikono ní as n jak p ispívá k rovnováze.“ „Nechte si ty vaše pav decké úvahy,“ zavr el von Wonder. „Jako kdyby rovnováha sv t závisela na n em tak nicotném, jako na uk ižování jednoho potulného kazatele.“ „Který byl shodou okolností syn Boží,“ p ipomn la Villefortová. „Zachovali jste se nezodpov dn a zpackali jste, na co jste p išli. Doufám, že aspo áste n napravíte, co jste pokazili,“ ujala se znovu slova Bytewská. „To bychom rádi,“ ekla Villefortová, „ale jak to máme ud lat?“ „Budete tady k ruce panu profesorovi a prov íte všechny možné skuliny, kudy mohlo proniknout tajemství hyperpole ven z Agentury.“ „Ale to je skoro ú ednická práce, madam!“ zaprotestoval Ková . „Bu te rád, že vás pustím v bec k n jaké práci. K jiné, než je údržba toalet a technologických komplex k toaletám náležejících. Dejte si odchod a do ve era chci mít výsledky. Jinak...“ Zase zrudla a n kolikrát se nadechla. „Jinak?“ p ipomn l Ková . „Jinak se za nu zlobit.“ N které práce jsou v Agentu e zajímavé, jiné nezajímavé, ovšem papírování pat í k tomu druhu innosti, jakou up ímn nenávidí každý agent, zvyklý na práci v terénu. Bytewská na ídila prov it veškeré pohyby

polí a veškeré generování asoprostorových tunel za tvrt roku dozadu. Tedy prakticky veškerou innost Agentury od za átku roku. Zvláštní pozornost m li v novat vytvá ení portál , on ch asoprostorových tunel mezi paralelními sv ty. Jestliže n kdo získal fantóm rovnou z Agentury, musel ho dostat ven ze sálu pod úst edím CERN ve Švýcarsku. V aktovce se odnést nedal. Musel se dostat ven asoprostorovým tunelem, tedy portálem, p es n jaký jiný sv t. „Ten, kdo to ud lal, musel mít sv domí širé jako stát Arkansas,“ poznamenal k tomu Ková . „Portál otev ený v cizím sv t jen proto, aby n kdo propašoval fantóma, to vyžaduje silný žaludek.“ K tomu ne ekla Villefortová nic. I ona si dovedla p edstavit tu paseku, kterou mohla pr rva vyvolat. Záleželo ovšem na tom, kde se portál vytvo il. Pokud vznikl n kde v horách, mohl vyd sit osam lého pasá ka koz a ten pak asi m l problémy se shán ním svého stáda dohromady, n která z koz se taky mohla ocitnout v soustav Aldebaranu p ed tisícem let. Anebo v roce plus tisíc let. Horší by bylo, kdyby se vytvo il v hust obydleném území. „Nejhorší by bylo,“ p emýšlel Ková , „kdyby tam n jaký pán zrovna se sle nou...“ „Jestli t napadlo totéž, co m , m l by ses opravdu styd t,“ ekla mu Villefortová. Oba sed li p ed monitory EIZO a sjížd li záznamy o pohybu polí. „Je mi p i tom trochu trapn ,“ poznamenal Ková . „Když to domyslím, šmíruju kolegy.“ „D v uj, ale prov uj, to p ece ekl jeden tv j slavný rodák, Karel Gott, nebo se pletu?“ „ áste n . Taky za ínal na KG, byl to Klement Gottwald.“ „To je jedno. Pro se eši jmenujou tak podobn ?“ „Protože se jmenujou n mecky, kup íkladu tihle dva. Jinak ale byly mezi nimi velké rozdíly. Jeden z nich zpíval sám, druhý nechal zpívat jiné. Villefortová, m to nebaví.“ „Taky bych ráda d lala skoro cokoli jiného než tohle. T eba by šlo tu práci hodit na n koho jiného.“ „Máš n jaký nápad?“ „N co by se našlo,“ pravila komtesa a za ukala nehtem p st ného ukazováku na monitor. Ková se nad ní naklonil a op t si musel p ipomenout, že eau du parfum Eternity má výrazn afrodiziakální ú inky, p inejmenším na n ho. „Boorman?“ zeptal se. „Frank s Monikou otevírají portály nej ast ji. Jejich jména se vyskytují na každé druhé povolence.“ „Ty je snad podezíráš?“ divil se Ková . „Netva se tak neš astn . Já vím, že t zverbovali oni dva.“ „Mám k nim tak trochu synovský vztah. Pravda, pokud jde o Moniku, byl

by to synovský vztah siln poznamenaný oidipovským komplexem.“ „Já ne íkám, že oni dva ukradli fantóm, anebo že to ud lal jeden nebo druhý z nich. Jenom tvrdím, že nikdo v celém podniku nemá takovou praxi s portály a fantómy a jestli by n kdo dokázal propašovat fantóm, pak by to mohli být oni.“ „Jak?“ „T eba v kufru hyperauta.“ „To je jako v tom starém eském vtipu o cikánovi, kterého sebrali za pálení chlastu na erno, protože mu našli na p d destila ní p ístroj. Cikáne, vali na n ho, p jdeš sed t za pálení lihu, protože máš p ístroj. Tak mi p išijte i to znásiln ní, na to cikán. Ty jsi n koho znásilnil? divili se policajti. Ne, ale mám na to p ístroj.“ „Ten cikán se taky jmenoval Gottwald?“ ptala se Villefortová. „Ne, jmenoval se Dežo. Zkusíme to. Ale musíme na to diplomaticky.“ „Tak to se neboj,“ ekla Villefortová. „V mém rodu je mnoho diplomat . Jeden z mých p edk d lal Talleyrandovi poradce a zakladatel našeho rodu vedl jednání kolem procesu s Johankou z Arku.“ „To, že ji upálili, byl jeho úsp ch nebo prohra?“ cht l v d t Ková . „Podstatné bylo, že neupálili jeho, a to je v diplomacii úsp ch, který se nepovede vždycky.“ „Dob e. Boormana oslovíš ty, ale opravdu, Andreo, jdi na to v rukavi kách. Nerad bych se Franka dotknul. Je to prima par ák, už leccos jsme spolu zažili a nerad bych p išel o kamaráda v Agentu e jenom proto, že Bytewská má problémy s p echodem.“ „Do jiné asoprostorové dimenze?“ ptala se Villefortová. „Jak se to vezme, mám na mysli p echod do stavu staré báby. U nás na vsi se tomu íká klimaktérium.“ „Kdyby t slyšela, zbavil by ses téhle práce velmi rychle. Nevím ale, zdali by t náhradní innost údržbá e kanalizace duševn uspokojila. Neboj, Johne. Použiju svého pov stného šarmu, p jdu na Franka d vtipn a rozhodím kolem n ho závoj jemný jak pavou í sí . P i první p íležitosti.“ První p íležitost se našla hned v poledne, protože Frank Boorman, tentokrát bez Moniky, sed l v kantýn a dop ával si bleskové Zuricher Geschnetzeltes na smetan . Telecí z nohy je nakrájené na plátky, obalené v mouce a poté po ástech prudce smažené na másle. Pak se maso odstaví a smaží se cibule, až zesklovatí: P idají se houby, smetana a bílé víno. Když je sm s proh átá, p idá se s l a pep , nasype maso a vše se p ivede na okraj varu, ale neva í se. ímž je Zurícher Geschnetzeltes hotovo a m že p ijít Frank Boorman a nacpat si tím nácka. O což se Frank poctiv snažil, když si k n mu p vabn , což znamená bez ptaní, p isedla komtesa de Villefortová a diplomaticky ho oslovila: „Franku, je to pravda, že t Bytewská chce vyhodit, protože jsi ukradl fantóma a pomohl terorist m roz ezat papeže motorovou pilou?“ To zabu ení, které se hned poté ozvalo, nepocházelo od ducha zahubeného

telete, z jehož noži ek Zurícher Geschnetzeltes pocházelo, vydal je ze sebe John Francis Ková , agent odd lení pro krizové situace Divize pro potla ování interrealitního pašování. Villefortová k n mu zvedla o i. Ud lala jsem n co špatn ? sed la v nich otázka. Pokra uj, zavrt l jemn hlavou Ková , já jsem jen eský k upan a v diplomacii se nevyznám. Boorman polkl sousto telecího, odložil vidli ku a mile se na Villefortovou usmál. Jeho široká erná tvá m la lesk d lové hlavn . „Není to pravda, Andreo. Fantóma jsem neukradl a s vraždou Benedikta XVI. mám asi tolik spole ného jako s Velkou vlakovou loupeží.“ „Cože? Ty jsi taky vyloupil vlak?“ podivila se Villefortová. Prostorové senzory vestav né do hlavové ásti kyborga ho upozornily, že mimo zorné pole n kdo stojí. Oto il tedy hlavu a spat il Ková e. I jeho obda il úsm vem. „Co to do ní vjelo, Johne? Uzav ela sázku, že Frank Boorman nedokáže p etrhnout slušn rostlou ženskou vejp l jako tajtrlíka?“ „Každý ví, že ženskou dokážeš p etrhnout i p e íznout kdy a jak se ti zachce,“ pomalu a rozvážn íkal Ková , aby Franka uklidnil. „Andrea t cht la požádat o pomoc. V celém podniku není nikdo, kdo by m l takovou praxi v otevírání portál a manipulaci s fantómy, jako ty, p ípadn Monika. Takže ona se t mínila jemn zeptat, jestli bys nám nemohl pomoct p i hledání skuliny, kudy by n kdo mohl toho fantóma propašovat ven.“ Zatímco hovo il, Boorman pomalu a soust ed n jedl a promluvil, až když sn dl poslední kousek masa, poslední houbi ku a poslední kousek bramborového rosti. Pak se napil bílého vína Fendant z oblasti Valais, osušil si koutky úst damaškovým ubrouskem a pak ho odložil, aby dal najevo, že je ochoten naslouchat. „Franku,“ zeptala se Villefortová op t diplomaticky, „ti tvoji p edkové na Zambezi jedli taky tak ob adn , když si upekli misioná e?“ „Samoz ejm . Pojídání misioná bylo velmi populární, a protože to bylo pojídání rituální, bylo spojeno s etnými ob ady. Budete toho chtít v d t ješt hodn ?“ „Abych byl up ímný, Franku,“ p evzal iniciativu Ková , „já bych se rád soust edil na ukradeného fantóma.“ „Fantóma ukrást nelze,“ ekl Boorman a usmál se. „Ten fantóm, se kterým jsme se setkali, nese všechny rysy industriáln vyrobeného artefaktu,“ ekl Ková . „To není práce n kterého z mág . Tenhle fantóm do sebe pojal celý prostor p ed hlavním oltá em v Chrámu Božího hrobu.“ „V Chrámu Božího hrobu? Slyšel jsem, že se tam n co semlelo. Dokonce jsme zaslechl výraz ,prokopnutý buben‘.“ „Tak tenhle výraz opravdu nemám rád,“ ekl Ková .

„Chápu,“ opá il Boorman, „už proto, že tohoto výrazu bylo použito ve spojení s vámi dv ma.“ „Tak to by sta ilo,“ ekl Ková , „zalaškovali jsme si, jeden druhého se pokusil vyto it a te m žeme jednat p ímo. Bytewská nás chce p kn rožnit a prope ené sníst k ve e i. Bez soli, podotýkám. P itom my dva jsme v té v ci naprosto nevinn .“ „Ber to tak, Johne, že o ní mnoho nevím. Co se vlastn stalo?“ „Byla to fraška o n kolika d jstvích. D jství první - všechny tajné služby dostaly hlášku, že se chystá atentát na papeže. Kde jinde než v Jeruzalém , kdy jindy než o Velikonocích. Zelený tvrtek je nejpravd podobn jší datum. Takže všechny tajné služby vyslaly svoje nejlepší lidi, aby dostaly šanci si vysloužit ostruhy. Každý m l šanci, i tajná služba Islandu.“ „Island má svoji tajnou službu?“ „No, ekl Ková neochotn , je to odnož dánské Forsvarets Efterretningstjeneste, známé pod zkratkou FET. Poho eli jsme všichni, i ti Dánové. N kdo p kn zabalil celé centrum Chrámu do fantómu a tam si pak dvanáct maník p kn Svatého otce podalo. Motorovou pilou.“ „To vypadá na profi práci,“ podotkl Boorman. Villefortová na to ne ekla nic, jenom vzdychla a práv v této chvíli ji napadlo zkoumat, zdali má nehty opilované do ideální k ivky. „Bytewská zu í. Samoz ejm zu í všichni, i Jorn Olesen.“ „Kdo to sakra je?“ „No p ece šéf dánské tajné služby, podivil se Ková nad tak zásadní neznalostí.“ „Jak to, že se o tom nepíše v novinách?“ ptal se Boorman. „Jak to myslíš?“ „No, papež roz ezaný motorovou pilou, to je snad dostate n silné téma pro tisk bulvární i seriózní, nebo se mýlím?“ Ková si vym nil s Villefortovou pohledy. Tohle je nenapadlo. Už dávno nehledali v novinách žádnou informaci a noviny vnímali jako obalový materiál, nikoli jako zdroj pou ení. Nicmén fakt, že se zpráva o masakru v Jeruzalém nedostala do médií, je p ekvapil. „Informa ní embargo,“ podotkla Villefortová. „Každá tajná služba bere ten masakr jako svoji prohru. Ovšem naše Agentura je v tom namo ená nejvíc. Použilo se fantómu, tedy naší technologie.“ „To si myslíte vy,“ ekl Boorman. „Já tvrdím, že to není možné.“ „Proto jsme za tebou p išli, Franku. Jestli je v celém podniku n kdo, kdo by nám mohl pomoci, jsi to ty,“ ekl Ková . „Jo, žádný problém. Porozhlídnu se kolem. Jenom...“ zarazil se, „jednom to by m zajímalo, pro jsi m cht la vyto it?“ obrátil se na Villefortovou. Usmála se na n ho. „To je pravidlo íslo jedna diplomatického jednání. Ud lej všechno proto, aby na tebe partner nebo protivník nezapomn l. A to se snad poda ilo, ne?“

„Ur it ,“ ekl Boorman. „Mimochodem, pomoci bych vám mohl už te . Malou radou.“ „Miluju dobré rady,“ ekla Villefortová. „Bylo by dob e, kdybyste si dop áli hypnokurz palestinské latiny z Kristových dob. Mám takové tušení, že by se vám mohla hodit.“

TICHO PO P ŠiN Kdyby noviná i, ty žurnalistické hyeny, n kdy dostali p íležitost vyzpovídat Johna Francise Ková e, jakou svou vlastnost pokládá za nejužite n jší pro povolání tajného agenta, možná by uvedl fotografickou pam . Ta mu nejednou zachránila život, nebo p inejmenším zdravou k ži. Slovo „možná“ je t eba n kolikrát podtrhnout, naopak sdílnost chápal jako jednu z nejmén užite ných vlastností, jakou by mohl n jaký agent oplývat. Práv díky fotografické pam ti poznal, že n kdo manipuloval volantem jeho automobilu, nenápadného veterána Rover 620 Ti, který skrýval pod maskou poangli t lé Hondy dvousetko ský p epl ovaný ty válec, pe livým tuningem vylad ný na t i sta koní od dvou tisíc otá ek až po špi ku v sedmi. V d l, že kolegové spoléhají na elektroniku, na kamery p ipojené p es wi-fi k síti a na podobné hloup stky. On však zastával zásadu „podívám se a vidím“. Takže si všiml ješt d ív, než otev el dve e, že volant Roveru je pon kud sto en vlevo. Váhal, než dálkovým za ízením otev el dve ní zámek. Poodstoupil, aby se podíval, v jaké poloze se nacházejí kola vozu, po ád ješt obutá do zimních Nokian pneumatik. Budu je muset vym nit, napadlo ho, brzy bude teplo, p ipomn l si. Pak se v noval záhad s volantem. Kola jsou sto ená tak, jak jsem je zanechal, kdežto volant je pooto ený. To není normální. Byl rád, že nechal Villefortovou naho e v klubu. Kdyby ji na to upozornil, šla by mu na nervy tím, jak by hned byla ak ní. Cht l zachovat chladnou hlavu a s ní pak jít do akce. Z stal tiše stát na temném parkovišti, kde k n mu sh ry doléhal hovor a smích a taky ob as cinkot skleni ek, a p emýšlel. „N co není v po ádku?“ ze tmy se ozval d v rn známý hlas pana Stegmüllera, hlída e zdejšího parkovišt . Hlas a rozvážné kroky, boty s gumovými podrážkami k upaly po št rku. Bomba? uvažoval Ková . Sta ilo by p iložit ji pomocí magnetu na spodní ást karosérie. Že by vysíla ka? V aut jsou stovky míst, kam se dá vysíla umístit. „Nepotuloval se tady n kdo?“ „Vylou eno, pane Ková i,“ odpov d l pan Stegmüller. „Musel bych o tom v d t.“ Nemusel, pomyslel si Ková podrážd n . V bec bys nemusel. Kdybych já cht l n komu obrátit auto naruby, ud lal bych ti to p ed nosem a nem l bys o tom tušení. „Je mi trochu nevolno,“ ekl. „Mohl byste m odvézt dom ? Zpátky se vrátíte taxíkem. Službu má s vámi pan Schwarz, nemám pravdu?“ „Jist pane Ková i,“ ekl Stegmüller sp šn . Ob asné odvozy personalu pat ily k jeho povinnostem, k t m p íjemn jším, protože z nich obvykle padlo n jaké dýško. Jeho nadšení by dostoupilo patrn mnohem menšího stupn , kdyby

byl schopen rozeznat podtón zlomyslnosti v Ková ov hlase. Já ti ukážu, mizero, že vylou eno, bylo tam zakódováno. Ková vklouzl na zadní sedadlo a nechal pana Stegmüllera usednout za volant. Motor p íjemn zahuhlal v nízké bru lavé tónin . Bylo nutno ho nechat minutu b žet. Kompresorovanému motoru škodí studené starty, protože chladný olej nemá dostate nou vazkost a nemaže jemné p evody kompresoru. „Už m žu, pane?“ ptal se Stegmüller. „Jen do toho,“ ekl Ková . Stegmüller za adil jedni ku, ne bez obtíží, protože konstrukté i tohoto vozu, v rni britské tradici, byli pevn rozhodnuti vystavit majitele a hlavn pak idi e desítkám drobných p íko í, aby mu p ipomn li, že ízení automobilu je sport a ne n jaká hra pro sle inky, p ipomínající procházku r žovým sadem. Vyjeli z vrat st eženého prostoru areálu CERN blok B62 a vydali se po Route de Meyrin sm rem na Ženevu. Ková zápasil s intenzivním pocitem ohrožení, které se te násobilo ve stísn ném prostoru automobilu. Nem l u sebe žádnou zbra a kdyby ho n kdo napadl, musel by se spolehnout na svoje schopnosti ubránit se ímkoli, klikou od heveru po ínaje a holýma rukama kon e. To by nerad, ruce, na rozdíl od kliky od heveru, se snadno omlátily. Zatím se nic ned lo, takže jediné ohrožení, které zde bylo bezprost ední, byly jalové tlachy pana Stegmüllera, který se pokusil Ková e zatáhnout do rodinného problému, založeného na zásadn rozdílném názoru na problematiku vytapetování p edsín pana a paní Stegmüllerových. Asi jsem paranoidní, napadlo Ková e. Sám sebe jsem vytrestal. Musím te poslouchat žvásty toho h upa. V tu chvíli se to stalo. Ozval se tlumený výbuch a z volantu Roveru se vymrštil airbag. Nebyl to ovšem oby ejný prvek pasivní ochrany automobilu. Bylo na n m vid t, že je vyroben z pevné plastické hmoty a také nálož v n m, umíst ná byla mnohem siln jší, než je normální. A tento neoby ejný airbag m l další neoby ejnou vlastnost: po výbuchu nesplaskl a neuvolnil stisk. Naopak, podle toho, jak pan Stegmüller síp l a koulel o ima, hru mu svírala taková síla, jakou by vyvinul cirkusový slon Bimbo, pokud by si na n j cht l z rozmaru sednout. Ková vymrštil ruku, aby se chopil volantu. Stegmüller pochopiteln zamával rukama ve vzduchu a ízení pustil. Ková uchopil volant jenže marné byly jeho snahy. Proti n mu šla síla motoru. Trvalo to vte inku, než pochopil, pro se snaží zbyte n : ízení Roveru p evzal autopilot. Já ti dám, že se nikdo nepotuloval po parkovišti, vztekle Ková a pustil volant. Ten n kdo se tam potuloval dost dlouho, aby vym nil normální

airbag za past a aby namontoval automatické ízení. Nebo tato vymoženost rozhodn nepat ila k výbav 620 Ti. To bych o tom musel v d t, pomyslel si Ková ho ce. Neznámý tedy ude il, ale nem l v úmyslu Ková e zabít. Byl to klasický únos, a jelikož do pasti padl Stegmüller, situace se obrátilal v Ková v prosp ch. V poslední dob jsou profesionálové p kní packalové, napadlo ho. Nepochybovalo tom, že tuhle práci vykonala n jaká zkušená agentura. Automobil minul letišt a hned za ním zabo il na dálnici k Lausanne. Neujel ani p t kilometr , když znovu odbo il, tentokrát doprava sm rem k Lac Leman na p knou pob ežní silnici, spojující Ženevu s Nyon. Projeli Bellevue a v Creux de Genthod opustili Route de Lausanne a vydali se vpravo, k rozsáhlému anglickému parku na b ehu jezera. Dálkov ízený Rover zabo il vpravo a n kolik set metr uhán l krásnou alejí k záme ku v klasickém stylu. P ed ním ale odbo il doleva, objel park s francouzskou zahradou, chrán nou p ed vet elci bohat zdobenou litinovou m íží, a zamí il vlevo do hustého bukového a dubového lesa. Ková nemusel mobilizovat sv j d vtip, aby došel k záv ru, že se blíží rozuzlení celé p íhody. Neš astný pan Stegmüller už p estal chropt t a mávat rukama a odevzdan ekal, co se bude dít dál - musel si p ipadat jako myš, p i ápnutá tlapou ko ky k zemi. Rover vjel mezi stromy a zastavil. Ková se ukryl za sedadla. Spoléhal víc na sluch než na zrak. Pana Stegmüllera mu bylo up ímn líto, ale to bylo asi tak vše, co pro n ho mohl ud lat. Strategii volil jednoduchou: Stegmüller, který se stal nedobrovolnou ob tí tohoto technologicky d myslného pokusu o únos, se stal návnadou. P i troše št stí se Ková ovi poda í únosce chytit. Nem lo by jich ale být víc jak p t, uvažoval zasmušile. Zaslechl sk ípnutí kamínku. Za chvilku to za ne. Pokud by m lo vše jít jak po drátkách, bude to jeden lov k. Lepší jeden slabý protivník než p t silných, a nejlepší p ítel je samopal, táhlo mu hlavou. Bylo to ho ké uvažovánÍ. Samopal po ruce nem l a o po tu úto ník nem l tušení. Další zašramocení ho ubezpe ilo, že protivník se už p iblížil k automobilu. Dýchal zvolna. Uv domoval si, že se mu nezrychlil tep. To bylo dob e, n jaké skopi iny organismu bylo to poslední, co mohl pot ebovat. Te . ísi ruka vzala za kliku a uvolnila zámek. Ková vyrazil rukou vp ed a nap aženými prsty prorazil polštá , který p ivedl bodrého pana Stegmüllera do nezávid níhodné pozice polapené myši. Byl to úder karate, kterým byl Ková schopen protivníkovi prorazit žalude ní st nu. Byl up ímn zv davý, jak pevný je onen nafukovací vak. Jak to funguje s žalude ní st nou Ková v d l, m l to odzkoušené. Tohle m la být první zkušenost.

Bingo! První pokus se povedl dle o ekávání, první dobrá, jak íkají reproduk ní um lci, když se jim poda í na první pokus nakrákorat text nebo písni ku do mikrofonu a zvuka je moc líný na to, aby zavelel k opakování pokusu. Vak puknul a ozvala se obrovská rána. Tlak vzduchu zabolel Ková e v uších a vyrazil dve e. Ozvalo se krati ké zaúp ní a to už Ková otevíral svoje dve e a vylet l z auta ven. Parakotoulem se dostal na t i metry od Roveru, oto il se a vyrazil proti svému nep íteli. Ten k n mu stál zády, držel si nos a potácel se. Je to p íliš snadné, blesklo Ková ovi v hlav a rovnou, jak íkají vojáci „z chodu“, zasadil nep íteli ránu malíkovou hranou do krku. Prudká bolest ho ochromila. Koho by napadlo, že ten mizera bude mít vyztužený límec, voln p echázející v kr ní kryt ple ové barvy! Navíc rána zap sobila jakýmsi spoušt cím efektem, protože nep ítel vyrazil loktem dozadu a zasáhl Ková e p esn do t ch míst, do nichž se Ková rád trefoval nap aženými prsty prom n nými v hrot kopí. Ková odlet l dozadu, ale neztratil rovnováhu. Protivník s tím po ítal a byl rozhodnutý zapo até dílo dokon it ke své spokojenosti. Odrazil se a sko il dvojitým saltem dozadu. Ková uhnul na levou stranou práv v as, aby si mohl p e íst jméno výrobce, Manolo Blahnik, na podrážkách protivníkových bot. P ed o ima se mu mihnul lesk nerezové oceli, ten mohl pocházet jen od pouzdra hodinek Omega Seamaster. Zpropaden , pomyslil si, kterýpak z koleg dokáže zabít úderem snožmo po dvojitém saltu nazad a chodí obutý do polobotek za dev t tisíc dolar ? A je kolem n ho cítit martini s vodkou? Pak mu to došlo. „Jamesi,“ ekl zkusmo, „nešlo by to vy ídit smírnou cestou?“ Muž dopadl, odpéroval se a vrhl se kup edu s rukama spojenýma do p sti. Ková op t uhnul a to byl jeden z jeho lepších nápad . Kdyby z stal stát na míst , dopadlo by to špatn . Pan Stegmüller, který už popadl dech a vracel se ke smysl m, by nejspíš m l ob anskou povinnost v novat umírajícímu n kolik chlácholivých slova modlitbu z stavující duši v nému klidu. M l by víc p emýšlet a mí skákat, pomyslel si Ková . No dobrá, kdo chce kam, pomozme mu tam, i když není zcela jisté, že protivník si p ál skon it tam, kam ho Ková poslal. Energie této robinzonády byla zdrcující, a proto Ková nem l velkou práci jemnými pohyby aikidó usm rnit let. Muž vlet l po hlav do prostoru idi e a m l tu sm lu, anebo Ková m l to št stí, že se navlékl rukama do trosek nafukovacího vaku a vklínil se mezi volant a obolav né b icho pana Stegmüllera, jemuž za alo zvolna docházet, že nemá dnes ten nejš astn jší den a že by bylo lépe z stat doma, po boku ne moc zábavné paní Stegmüllerové.

Byl to bezpochyby on, James Bond, agent 007 Jejího Veli enstva. Ková e by nikdy nenapadlo, že by se práv oni dva m li dostat na opa né strany tajné fronty! Ješt d ív, než se agent sta il vzpamatovat, m l Ková e na zádech. Sta ilo jedno hmátnutí a Ková vylovil pistoli Walther PPK, p esv d il se, že je náboj v komo e a dalších p t náboj ráže 7.65 této zdánliv d tské pistolky je v zásobníku. Nikdy nepochopil Jamesovu zálibu ve zbrani, která byla poprvé p edvedena odborné ve ejnosti sestávající z policist a gangster v roce 1929 a od té doby se do kala velké popularity práv svou dobrou kombinací vysokého výkonu a malých rozm r a váhy. Bond sebou mlel a mrskal, aby se vysvobodil ze sev ení trosek vaku, a pan Stegmüller na íkal. „Omlouvám se, že pan Stegmüller nespl uje obvyklé parametry 95 - 55 90,“ ekl Ková , „ale zase, na druhé stran , nelze od n ho ekat nic než p íval nadávek, ale rozhodn ne žádnou zradu. Ode m pak m žeš ekat jen otázku, co sakra proti mn , Jamesi, máš?“ „Není toho mnoho,“ ekl James. „ eknu to ve stru nosti: vadíš.“ Ková se zasmušil. „Nepamatuj u se, že bych n kdy n co provedl Alžb t II. Nebo snad m nachytali, jak sypu otrávené zrní krkavc m hlídajícím Tower?“ „To bych t rovnou zabil odst elova skou puškou,“ mínil Bond. „Atentát na papeže je ale n co, co je skoro tak zlé jako otrávení krkavc na Toweru.“ „Jamesi,“ ekl Ková trochu vy ítav , „vždy jsme tam byli spolu. Víš dob e, že jsem byl pouhý divák, zrovna tak jako ty!“ „Dovolíš, abych se odsud vymotal?“ „Dovolím, ale kdybys cht l obnovit svoje gymnastické vystoupení, budu ti muset prov trat žaludek. Je mi líto, byla by to moje profesní povinnost.“ Bond vylezl z auta za Ková ovy velmi bedlivé asistence. Pan Stegmüller nep estal láte it. „Nechte toho,“ houkl pak Bond do auta. „Te budu chvilku nadávat já.“ Ková poslouchal Bondovu nevelkou, ale hezky sestavenou sbírku nadávek a kleteb. „Dostaneme se kone n k v ci?“ „Je proti tob nep íjemný d kaz,“ ekl Bond. „To jedno mizerné ON a OFF.“ „Cože, jaké on a of? Aha, ovšem, máš pravdu...“ Došlo mu, o em Bond hovo í. Vybavil si obraz toho chlapíka s motorovou pilou, který se marn pokoušel nastartovat tenhle užite ný nástroj, který se m že stát smrtící zbraní. M l vypína v poloze vypnuto. „Naše kamerové záznamy t zachytily, jak mu dáváš pokyn, aby p epnul pilu z polohy OFF na polohu ON. Z toho náš pan šéf M usoudil, že

jsi atentát zorganizoval. Samoz ejm za pomoci technologií specifických pro vaši Agenturu.“ „To dává smysl.“ „Samoz ejm to dává smysl, zpropaden !“ „Jenže ty si nemyslíš, že jsem hlava tlupy atentátník , která si naporcovala papeže k ve e i.“ „Poslouchám rozkazy,“ ekl Bond ponu e. „Chápu. Jenže v srdci to není.“ „Není.“ „Protože kdyby to bylo v srdci, neunikl bych ti.“ Bond se usmál. „Tak n jak to je. Asi bych t trefil a rozhodn bych se nenechal hodit mezi volant a pana Stegmüllera.“ „D kuju,“ ekl Ková prost a sklonil zbra . „Už žádné skákání, dohodnuto?“ „Žádné st ílení, dohodnuto?“ „Platí. Te mi ekni, pro si myslíš, že jsem v tom nevinn .“ „Buráky. Sed l jsem vedle tebe. Ty jsi hodil buráky p ed sebe a ty se odrazily od té v ci.“ „Hyperprostorového fantómu.“ „Práv tak,“ p ikývl Bond. „To m p esv d ilo. Pro bys tam ty buráky házel, kdybys v d l, že tam fantóm bude?“ „T eba proto,“ ekl Ková , „abych se p esv d il, že už tam je.“ „To by ses nechoval tak nápadn . A navíc, kdybys byl šéf, asi by ses postaral o instruktáž mužstva. Nemohlo by se stát, že by narukovali do akce s vypnutou pilou.“ „Myslím, že by se to nemohlo stát,“ ekl Ková . „Jenže, víš, co je hloupé? Kolem vraždy papeže je ticho po p šin .“ „Jasn . Informa ní embargo. Tajné služby necht jí p ipustit, že jim n kdo zabil papeže p ed nosem.“ „Správn ,“ ekl Bond. „Takže pot ebují najít co nejd ív viníka. P edhán jí se v tom, kdo t d ív dostane. Já byl první, pochopiteln . První a nep esv d ený, a proto chybující. Jenže ti druzí, co p ijdou po mn ...“ „Ti m nevid li házet buráky.“ „P esn tak,“ p ikývl Bond. „Oni t najdou a zabijí. A nejspíš pak p ijde na adu celá Agentura. P ejde pod mezinárodní kontrolu OSN. Generální tajemník vyhodí vedení Agentury až na úrove vedoucích odd lení. Agent m vymyjí mozky a do p ti let je všechny vym ní. Ty vym n né postupn zabijí. Tak hezky to p jde.“ „Ty mi chceš zkazit chu k ve e i.“ „Ne,“ ekl Bond. „To není t eba. Protože ty, Johne, se ve e e nejspíš nedožiješ.“ Ukázal na bílý lun na hladin Lac Leman. „Vidíš, to jsou oni. Další jsou v té helikopté e,“ ukázal dop edu, n kam nad Divonne. „Máš jedinou nad ji, že se budou p edhán t, kdo t dostane d ív, a budou se

plést jeden druhému pod nohy. To by ti mohlo prodloužit život. Na tvém míst ,“ ekl Bond, „bych si to užil. Šel bych n kam na dobrou ve e i...“ „ íkal jsi, že se jí nedožiju.“ „Promi , máš pravdu.“ „Jamesi,“ ekl Ková , „ty jsi íkal, že vaši skenovali prostor?“ „Jist .“ „Máš p ístup k záznam m?“ „Jo.“ „Tady máš zbra ,“ ekl Ková . „Vezmi ji a p itiskni mi ji ke spánku.“ „Tak po kej,“ ekl Bond znechucen , „já t na onen sv t nepošlu. „Kv li burák m.“ „Nejenom kv li nim. Mám licenci k zabíjení, ale nejsem ezník.“ „Jamesi,“ ekl Ková a úkosem hled l na blížící se lun, pak se ohlédl a odhadoval, že helikoptéra tu bude za minutu, „tajné služby si nelezou do zelí, že ne?“ „Jak kdy.“ „Když mi dáš hlave ke spánku, bude to znamení, že m má v referát odd lení pana M?“ „To by se dovtípil i bulharský agent.“ „Nepodce uj lidi z bulharské NRS, její šéf, generálmajor Kir o Kirov, má dobrou školu KGB! Tak d lej, dej mi tu zbra ke spánku. Te jsem tv j a kdyby m odd lali ti byst í lidé z té hezké lodi ky nebo kdyby m provrtal st elec z té helikoptéry...“ „Taky na silnici za íná být plno, pane Ková i,“ ozval se pan Stegmüller. „Obávám se, že je tu i obrn ný v z Piranha a mí í na nás jeho kanón s ráží 105 milimetr .“ „Doufám, že mají dobrý dalekohled,“ zabru el Bond. „Ale zdá se, že máš pravdu. Kdybys nem l...“ „Bylo by tu krvavo, skoro jako v Jeruzalém ,“ dodal Ková . „Poj rychle do vozu. Mám ruce složené na hlav , jak se pat í?“ „Vypadá to p esv d iv . Musíš se tvá it zkroušen .“ „To mi taky p jde. Tak. A te otev i schránku p ed sedadlem pro spolujezdce.“ „Jak si p eješ, Johne,“ poslechl Bond. Ze schránky se vyklopila dotyková obrazovka. „Je to standardní info systém. Naloguj se na tvoje zdroje. Tak,“ ekl Ková , když se na obrazovce objevilo logo Secret Service, trojúhelník s Božím okem ve špici, královskou korunou a prostým konstatováním U. K. INTELLlGENCE. „Najdi ty záb ry, na kterých jsem vid t.“ Byly z etelné kamera najela rovnou na Ková v obli ej a nebylo pochyb o tom, co íká: „ON. Máš to na OFF“ „Pro jsi to ud lal?“ cht l v d t Bond. „N jak mi to ujelo. T šil jsem se, že uvidím profesionály p i práci, a

tohle b ídilství mi bylo proti mysli.“ „Chápu. Co dál?“ „Máte v záb ru i oltá ?“ „Ur it .“ „Tak na n j naje ,“ prosil Ková . „Tak, te si najdeme sochu Ježíše Krista. P kn jedeme nahoru, ano?“ „To je kamera íslo šest.“ „Snímala prostor celou dobu?“ „Ur it .“ „Tak najdi okamžik t sn po vražd .“ Venku se ozval hluk. Bylo vid t helikoptéru, jak najíždí na lun, jako by ho odhán la od b ehu: huš, huš, znamenalo to gesto. „Pane Ková i, Švýca i se z ejm chystají tu helikoptéru sest elit!“ volal venku pan Stegmüller. „Podle p edpoklad ! Necht jí p ijít o ko ist. Secret Service má p ednost a pana Bonda si nechce nikdo popudit. Ale kdyby se to tu m lo obrátit jinak... Ve front stojí hezky velký po et dalších zájemc !“ ekl Ková . „Johne...“ ozval se Bond. „Ano, Jamesi?“ „N co tu mám. Nejsem si jistý... ale vypadá to jako pta í tvá !“ Ková se naklonil nad obrazovkou a spat il v temnot obli ej zakrytý ocelovými pláty p ipomínajícími zoban. „Zkus to zesv tIit,“ ekl roz ilen Bondovi. Bond chvilku manipuloval obrazem a z temnoty pomalu vyplul drav í obli ej Xaveria Hawka, bývalého zam stnance Agentury, muže, jehož smrt by p inesla úlevu milion m sv t Systému.

MAGICKÉ OKNO „Zakazuji. Kategoricky zakazuji,“ íkala Bytewská a dusala po místnosti s vytrvalou energií stroje, jemuž se ú edn íká zhut ova a neú edn žába. „Nep ichází v úvahu. Stop. Zákaz.“ Ková ji sledoval ml ky. Co taky mohl íct, aby elil tak silnému p ívalu roz ilení? Nakonec se p ed ním zastavila, div ho neodstr ila poprsím, na n mž by mohla divadelní spole nost Globe zopakovat balkónovou scénu Romea s Julií. „Pro ml íte? Co tu stojíte jako školák na hanb ?“ „Protože se cítím jako školák na hanb . A taky m hanba fackuje.“ „Co tím chcete íct?“ št kla. „Xaverius Hawk není žádný upocený terorista z Al-Kaidá, který d lí sv j volný as na výrobu výbušnin z dusi natých hnojiv a milostný vztah k sánské koze Emile. Hawk si usmyslel zni it Agenturu, a jakmile se mu to povede, ud lá z rovnováhy paralelních sv t dome ek karet po pr chodu tornáda Katrina. ekal bych, že mi eknete - Johne, jd te a p ineste mi useknutou hlavu toho padoucha na st íbrném podnose, a já bych srazil paty a b žel bych do skladu vyfasovat šavli. Místo toho mi eknete, že vyhlašujete zákaz.“ „Tak te už toho bylo opravdu dost!“ zadupala, až se ot ásla vázi ka z eského broušeného skla, v níž zmírala kytka tulipán . Oto ila se a zamí ila k psacímu stolu, který vypadal jako bašta posledního odporu. T žce usedla do k esla a položila na desku ruce za até do p stí. „Úpln zbyte n jste zapletl sebe a komtesu de VilIefort do aféry, která nemá s cílem Agentury nic spole ného. Jak se dozvídám, nehrál jste roli nezú astn ného diváka, který se p išel podívat na práci profesionál , jak jste m ujiš oval.“ „Já...“ „Já jsem házel burákama! Já jsem poradil teroristovi, jak má papeži u íznout hlavu motorovou pilou! Co k tomu ješt chcete dodat, Johne Francisi Ková i?“ Tak se jí to p ece jen doneslo. Kdopak m asi nabonzoval? Že by James Bond? p emýšlel Ková . James ekal v návšt vní síni, velmi nervózní, protože ho strážný oddíl zbavil jeho nejvýznamn jší mužské ozdoby, totiž pistole Walther PPK. „Házel jsem, to je pravda, protože jsem nabyl podez ení, že se akce terorist odehrává v krytu fantómu, ukradenému z našich zdroj .“ „Vy se ješt ke všemu odvažujete obvi ovat Agenturu, že si nechala ukrást fantóma? Uv domujete si, co vlastn íkáte? A že to ne íkáte n kde v kantýn u kafe, ale mn do o í? Chápete, kam až jste došel, Johne Francisi Ková i?“ Ková pokr il rameny. Chápu, nechápu. Šéfová zu í.

„Z ejm to nechápete, takže vám to vysv tlím. Dostal jste se až na okraj vyhazovu. Ješt jedno slovo a jeden pohyb malí ku bez mého svolení a letíte. S vymazanou pam tí. A nebude to fešácká penze n kde na pláži v Bibione. Bude to mít formu p esunu na místo rezidenta v tom nejzapadlejším, nejvšiv jším a nejsmradlav jším ze všech zapadlých, všivých a smradlavých paralelních sv t ! A tam budete, dokud tam neshnijete. Takže ml te a dejte si odchod a ekejte, až vám p id lím n jaký úkol. Berte to, že máte dovolenou. Je te na výlet. Opalujte se na sluní ku. Lyžujte. D lejte cokoli, jen se do ni eho neple te. Je te kam chcete, ale pamatujte: ne abyste jel do Jeruzaléma. Palestinu máte zakázanou. Absolutn . Nesmíte se ani podívat na mapu Palestiny. Když u holi e za zrcadlem uvidíte pohlednici z Betléma, seberete se a odejdete.“ Pohladila dlaní desku stolu a zadívala se na plochu dotykového displeje, která rozkvetla všemi barvami duhy. Po chvilce vzhlédla: „Vy tu jste ješt ?“ „Skoro ne, madam,“ ekl Ková huhlav , sklapl podpatky a vyšel ven. „Tak co?“ Andrea de Villefort cupitala po boku zu ivého Ková e. Bylo jí jasné, že se za dve mi strhla bou ka. A druhá bou ka se odbývá za Johnovým elem. „A se to všechno posere. A to tady Hawk p evezme. Mn už je to jedno,“ zah m lo. „Zákaz?“ „Absolutní. Andreo, ty to víš a já to vím - ten masakr v Jeruzalém spískal Hawk. A tomu nejde o n jakého uprd ného papeže. To, co se stalo v Jeruzalém , je jen za átek n jaké velké hry. Tohle chápeme my dva, p šáci. Tím spíš by to m la v d t naše velitelka. Jenže šéfka je zabedn ná a zaslepená a taky navíc posraná strachem, že ji zjezdí pan divizní a ten je zase posranej ze svejch šéf ...“ Ková uvolnil stavidla své výmluvnosti a tím i slova, která obvykle tlela n kde v bahn u dna. „Všichni jsou posraný. Z posranosti tajný služby hlídaj jedna druhou. Pro se ješt nikdo neodvážil informovat ve ejnost, že Svatého otce naplátkovali jak deset deka uheráku? Protože jsou posraný. Bojej se, co tomu ekne ve ejnost. Že se ve ejný mín ní obrátí proti muslim m, proti komu jinýmu by se asi m lo obrátit? A že muslimové za nou slavit papežovu smrt, jako slavili masovou vraždu z 11. zá í 2002. A že se o to víc naserou k es ani, a že n kdo hodí bombu do mešity a pak zase sho í katedrála a už to pojede. Toho se všichni bojej. Jsou posraný. Jsou...“ „Psst...“ Ková se ohlédl. Z pootev ených dve í skladu na smetáky, který práv míjeli, na n ho kýval prst. „Co tu d láš, Boormane?“ podivil se Ková . „ ekám tu na tebe.“

„Pro si hraješ na uklíze ku?“ „Aby m n kdo nevid l.“ Taky posranej, pomyslel si Ková a podíval se na Villefortovou. Vklouzl tedy za Boormanem do skladu. „Ty hlídej,“ ekl Villefortové, „a kdyby n co, ekni, že si tu s Boormanem hrajeme na sprostýho doktora.“ „Mohl bys m aspo dnes ušet it svých d tinských hlášek?“ povzdechla si Villefortová. „Kdybych byl v d tinské nálad , ekl bych ti, Andreo, poj a hrej si na sprostýho doktora s náma. Tak co máš, Boormane?“ „Mn to leželo v hlav , co jsi íkal,“ šeptal Boorman a v šeru se mu leskly o i. „O tom fantómovi.“ „No ovšem. V Chrámu Božího hrobu byl fantóm a kdybych ti ekl, co ješt nebo kdo ješt , d epnul by sis tady na ten kbelík.“ „Ne íkej nic, p ekvapení mám dost. Byl jsem se podívat na sále.“ „S fantomovou simulací?“ „No jasn . Nedalo mi to a šel jsem to zkouknout. No a jeden chybí.“ „Ty to poznáš?“ „Nezapome na moje schopnosti. Kouknu a vidím.“ „Taky kouknu a vidím, a p ed krátkou dobou m to zachránilo, když me cht l dostat James Bond,“ napadlo Ková e. „Ovšem proti pam ti kyborga Boormana jsem nula.“ „Na sále opravdu chybí jeden fantóm,“ šeptal Boorman. „Chápeš, co to znamená?“ „No,“ odpov d l Ková rozvážn , „to znamená, že je o jednoho mí .“ „Johne, to znamená, že ho musel vyfouknout n kdo z našich hlavoun . Copak si myslíš, že to mohla ud lat naše Nikita?“ Teprve te to Ková ovi došlo. Bytewská ádila nejvíc, jak ji kdy vid l ádit. V koutku duše si kladl otázku, pro ta ženská tolik vyvádí. Vždy se zas tak moc nestalo. O jednoho papeže víc nebo mí . Pytlík burák , a co má být, kdo to dokáže? Na mín ní jedné hloupé Secret Service zas tak moc nezáleží Agentu e, která má na starosti rovnováhu paralelních sv t a disponuje technologií z roku 3200. A Xaverius Hawk, to byl cíl íslo jedna, úhlavní nep ítel, renegát. V armád mají vojáci r zné cíle, a platí rozkaz - jakmile narazíte t eba náhodou, když se jdete do k oví vy rat, na taktickou raketu s jadernou hlavicí, okamžit zahajte akci. Zni te toho šmejda, i kdybyste sami m li p itom za vat. P itom taktická raketa s jadernou hlavicí je, co se tý e nebezpe nosti, chrastítko pro miminka ve srovnání s Xaveriem Hawkem. No a Bytewská mi zakázala jít po stop , která ješt smrdí botami toho padoucha. „T eba ses spletl.“ „Copak se m žu plést? N co takového nedokážu!“ Boorman se tvá il neš astn .

„Tak poslouchej,“ ekl Ková , „nebudeme se schovávat v komo e na smetáky. Tohle je velkej pr ser. Nikomu to ne íkej, budu o tom v d t já, taky Andrea. Bytewská mi zakázala cokoli d lat, zakázala mi hnout prstem. Tak dob e, nebudu hýbat prstem. Ale o i mi z stanou otev ené. Ty taky sleduj situaci. Budeme v kontaktu. Ted asi nemá cenu kolem sebe moc kopat, tím bychom ni eho nedosáhli. Po kejme na správnou chvilku. A pak se uvidí.“ Boorman ho ml ky poslouchal. Ková zmlkl a po chvilce ekl: „Máš pocit že to mluví n kdo jinej a ne John Francis Ková ?“ „Jo,“ hlesl Boorman. „Já taky,“ povzdechl si Ková a vyšel z komory na smetáky. M l živý pocit, že by v ní m l z stat. Navždy. „Tak co?“ ptal se James Bond. „Fajn. Mám dovolenou. Andrea taky. M žeme si vyrazit n kam na výlet,“ ekl Ková a tvá il se vesele jak manekýn z reklamy agentury Dobrý život. „Kam?“ „Vezmi atlas sv ta,“ ekl Ková , „vytrhni list s nápisem Palestina, ho ho do hajzlu a pak už je to jedno. Jen ukaž prstem.“ „Tak to je prima,“ ekla Villefortová. „V Palestin jsme byli nedávno a nemám pot ebu se tam vracet. Máte n jaký tip, Jamesi?“ „Mám zato že s vámi strávím n jakou dobu. Jste pod ochranou Secret Service. A pokud mohu vybírat já, pak bych doporu il Les Rousses. Není to daleko, hned za francouzskou hranicí, a lyžování je tam skv lé.“ „To zní slibn . Co íkáš, Johne?“ smála se Villefortová. „Mn už je všechno jedno. Víš, Jamesi, když už nem žu v it šéf m, tak co mám d lat jiného, než se na všechno vykašlat?“ „Já ten pocit neznám,“ ekl Bond. „Ale myšlenka lyžování v Les Rousses se mi moc líbí.“ Sestoupili do garáží a tam se zastavili u Ková ova Roveru. „Tímhle autem nepojedeme,“ rozmýšlel se Bond. „Pro ne? Je v n m prostor na uskladn ní lyží.“ „Je na seznamu všech tajných služeb, které po vás dvou pasou, a protože po vás te pasou asi všechny, tak je to docela slušný po et. Pojedeme... tímhle.“ Ukázal prstem. „Dodávka firmy na išt ní oken?“ protáhla Villefortová obli ej. „Ta nás doveze k mému Bentleyi,“ uklidnil ji Bond. „Vy dva se schovejte vzadu, já se p evléknu za...“ „...hasi e,“ navrhnul Ková . „Ne,“ podíval se na n ho Bond chladn . „Za isti e oken.“ Ve sk í ovém Mitsubishi firmy Flash Nettoyage, Lucette Oeuvrard Route de Cossonay a Mex nalezl bílou kombinézu s modrým bleskem na zádech a Villefortová musela uznat, ke Ková ov nelibosti, že Bondovi

sluší. Oba agenti se vtiskli dozadu mezi krabice s isticími pot ebami a Bond bravurn vyjel z garáže. „Hlavu vzh ru, p átelé,“ ekl. „ eká nás p íjemný výlet. Vám dovolenou na ídili a mn na ídili dohled nad vámi. Vadí n komu, že to všechno bude na ú et da ového poplatníka? Mn ne.“ „Mn taky ne,“ podotkla Villefortová. Ková zaryt ml el, aby si nepoškodil masku typu Mn M že Bejt Všechno Ukradený. Ve Versoix silnice zm nila jméno, jmenovala se te Route de Suisse. Ková e napadlo, kdepak jsou asi jejich hlída i. Když se podíval ven, na Lac de Leman žádnou jachtu nespat il. Skoro si p ipadal opušt ný, do doby, než zaslechl hukot motor helikoptéry. „UŽ jsem myslel, že na nás zapomn li.“ „To bude jen policejní hlídka,“ ekl Bond ne moc sebejist . „Moje krytí p ece nemohl nikdo odhalit.“ „Doufám, že neuvidíme novou ukázku profesionál p i práci,“ podotkl pochmurn Ková . Mohl posloužit ješt p kn dlouhou ádkou hlášek, nebylo mu však dop áno ani jediné: ozvala se rána a n co t žkého dopadlo na st echu vozu, až ji promá klo. „Merde!“ zvolal Bond, aby vzdal úctu francouzskému kantonu. „Co je tohle zase?“ „Podle toho že se vznášíme metr nad zemí, je to nejspíš magnetický je áb, zav šený pod vrtulníkem. Opravuji: deset metr nad zemí.“ „Mn to p ipadá, že už patnáct,“ podotkla Villefortová. „Kdopak asi odhalil krytí našeho p ítele Bonda?“ ekl Ková nevinn . „Moje krytí? Spíš vaše krytí!“ „Naše krytí je v po ádku! To jenom všechny tajné služby sv ta mají ervený poplach, když se na scén objeví James Bond v kombinéze isti e oken!“ „Trochu to houpá,“ poznamenala Villefortová. „Cht lo by to n co silného do žaludku.“ „Jen si posluž,“ ekl Ková . „Za chvilku ho možná budeš mít d ravý.“ Ukázal prstem. Z pravé strany se k nim ítil obstarožní vrtulník Huey Cobra, vyzbrojený dvacetimilimetrovým t íhlav ovým kanónem M 197. Pilot vrtulníku, který sloužil jako nosi magnetického je ábu, si p íchozího také všiml a ud lal ostrý oblouk vlevo. „Výborn !“ hlásila Villefortová radostn . „Miluju vyhlídkové lety.“ „S bonusem nárazu o skály,“ zabru el Ková . „St ílí 675 st el za minutu,“ podotkl Bond klidn . „Aspo to budeme mít rychle odbyté.“ Bylo vid t, že Cobra je rychle dohání a její lafeta General Electric se už stá í do palebné polohy. St elec v d l, že nemusí sp chat. Je nad civilním

územím, nic ho neohrožuje a m že si vychutnat rozkoš st elby na cíl, který se nebrání. Myslivci si ji dop ávají asto, vojáci z ídka. Nicmén , ne íkej hop, dokud jsi nevyst elil, jak íkala babi ka. Rozkoš st elce z Cobry netrvala dlouho, tedy p esn do chvíle, kdy Cobru zasáhla ízená st ela Rascall vypálená pilotem univerzální stíha ky F/A-18 Hornet, která, kde se vzala, tu se vzala, mihla se vzduchem a smetla Cobru do modrých vln Lac de Leman. Vid li Horneta, jak se vzdaluje, pak opisuje táhlý oblouk a vrací se. „Na druhou ránu sejme nás,“ ekl Bond. „Možná že ano, možná, že ne,“ podotkl k tomu Ková a ukázal prstem na opa nou stranu, odkud se dral mezi mraky ??? posbíranými štíty Alp letoun Su-37 Flanker. Bylo vid t, že pilot dává p kn zabrat jeho motor m Saturn AL-31, z nichž každý dokáže vyvinout tah až t inácti tun. Flanker m l jakousi výhodu, protože využil chvilky nepozornosti i spíš zaujetí pilota Hornetu. Ten si vyhlížel p kné palebné stanovišt a nenapadlo ho, že by m l být vzduch nad Lausanne n jak zvláš horký. Jenže ani pilota Flankeru nenapadlo, že by z vod Lac de Leman mohla vylet t st ela typu voda - vzduch, navád ná infra idlem. M l za chvilku plné ruce ???pazhnát , aby se st ele vyhnul. Vtipn zamí il k Hornetu, aby mu ji p edal, jako když si d ti hrají na babu. St elci z neviditelné sladkovodní ponorky m li smysl pro spravedlnost, protože vypálili ješt jednu st elu voda - vzduch, aby se ti dva naho e dlouho nehádali. Možná, že m li v záloze t etí raketu, ur enou nosi i magnetického je ábu. Ke slovu se však dostal n kdo další, v po adí pátý. Ten disponoval hlubinnou minou a disponoval jí tak obratn , že zasáhl ponorku na první ránu. Hladina Lac de Leman se vzdula, jako kdyby se na dn probudila doposud d ímající sopka, a nad hladinu v oblacích páry a dýmu vylet ly trosky ponorného lunu. Tahle exhibice vyvrcholila explozí munice v ponorce uskladn né, a co ert necht l, nebo cht l, to se nedalo z výšky rozpoznat, navíc z výšky z paluby sk í áku, ve kterém Villefortová práv plnila sv j slib a blinkala do smeták a kartá , zkrátka stalo se, že jedna st epina z ponorky zasáhla spodek Hornetu, ten se rozto il kolem podélné osy, jeho motory zdechly, zrovna když se k n mu st ela pátrající po cíli sálajícímu žár p iblížila, takže najednou tu byly dv st ely na jednoho a moc st el, Flankerova smrt. Ke kterémuž narovnání došlo. Pilot vrtulníku, který je unášel, zamí il k horám. Jezero nechal za sebou a stroj se spustil tak nízko, jak to jen šlo. Pod sebou vid li úzké stužky pot k , tu a tam se batolilo stádo ern a bíle zbarvených krav, n kde se pásly ovce, podobné koulím bláta. „Promi te,“ škytala Villefortová. „Nevadí,“ ekl Ková . „Jsem rád, že p ed námi nic neskrýváš.“ „N co si mladá dáma p ece jen mohla nechat pro sebe,“ podotkl Bond.

„Podívejte!“ Stroj zamí il ke skalní pr rv , která vypadala, jako kdyby n jaký obr zasekl sekyru do vrchu porostlého borovicemi. Spustil se tak nízko, že by posádka unášeného vozu mohla škrtat kone ky prst o skály, kdyby n koho napadlo vytr it ruku z okna. P ed sebou vid li cosi jako p ehradu, byla to obrovská ze z nepravidelných kamenných kvádr . Táhla se od kraje ke kraji, do výšky n kolika desítek metr . „Ten cvok nás o tu ze rozmázne,“ podotkl Ková klidn . Našt stí to bylo proroctví falešné. Stroj se zastavil padesát metr p ed st nou a pilot obratn manévroval sem a tam, aby uklidnil kývání svého nákladu. Potom se p ibližoval ke st n pomalu, doslova po metrech. „Vidíte?“ zvolala Villefortová. „Ve zdi je výstupek, n jaká plošina.“ „Snad tam nechce p istát?“ „Asi nás tam chce složit,“ ekl Ková udivenému Bondovi. N kde nad nimi se roz ehtal kulomet. Od zdi odskakovaly úlomky žuly. Podv šený sk í ák se op t rozhoupal. „Jdeme na to!“ vzk ikl Bond. „Na co?“ „Skákej, no tak, skákej!“ A dal p íklad. Ková v d l, že to není ešení rozumné, natož pak nejrozumn jší, jenže žádné jiné není. Popadl Villefortovou za ruku, rozrazil dve e na své stran a sko il. Ješt než dopadl, sta il zaznamenat, že je unesla helikoptéra Sikorsky CH-53E Super Stallion, t ímotorový létající je áb, schopný unést samochodku ráže 155 mm nebo dokonce i jinou helikoptéru téhož typu. Moc asu na obdivování vzdušného obra nem l. Jednak dopadl a musel dávat pozor, aby svým parakotoulem nesmetl Villefortovou a sám aby se nezakutálel mimo okraj skalní plošiny, jednak další dávka z konkuren ní helikoptéry Sikorsky UH-60M Black Hawk odeslala Stalliona do minulosti. Black Hawk ud lal oblouk a za al se vracet. Další dávka bude pat it jim. „Jsme tu p kn p išpendlení,“ poznamenal Ková . Bond n ím manipuloval na svých Omegách. „Tak co, máš tam naviják? Padák? Raketu zem -vzduch?“ „Ale ne,“ ekl Bond. „Jen jsem si zapomn l nastavit letní as.“ St elec Black Hawku vypálil dv krátké dávky, aby zah ál hlavn kulomet . T etí bude naostro. Do nich. Polilo je horko. Bylo to divné horko... Ková se oto il. Za zády m li okrouhlý otvor vroubený svítícím šarlatovým lemem. Magické oko... Portál do jiného sv ta. Otvorem procházelo oslnivé sv tlo. V tom druhém sv t , v jiném prostoru a jiném ase, slunce pálilo jak

na poušti o polednách. Ková si sta il všimnout, že se to tam moc nezelená. „Jen aby to nebyla Palestina,“ zabru el. „To by nám Bytewská nikdy neodpustila.“ „Nežva a poj ,“ k ikla na n ho Villefortová, popadla ho za ruku a vtáhla ho dovnit . Bond je následoval. Ohlédl se. Portál se ješt tetelil ve vzduchu za nimi, ale už nebyl pr hledný, zakrývala ho mlžná clona. Vid li rozpitý obraz Black Hawka, z jeho podv s vyskakovaly plaménky a o mlžnou plochu pleskaly st ely. Villefortová stiskla Ková ovi ruku. Oto il se. P ed nimi stál muž v žín ném rouchu kajícníka. Tvá m l hn dou, zbrázd nou vráskami, které vypadaly jako plastická mapa ka onu, jímž sem p ilet li. Muž ud lal žehnavé gesto. „Vítejte v Palestin ,“ ekl. Nic víc. Oto il se a krá el vp ed, jako n kdo, kdo si je jistý tím, že ho ostatní budou následovat. Což se stalo, protože nic jiného nezbývalo, a si tomu Bytewská ekne, co chce.

OPUS DEI „Kde to jsme?“ zeptala se Villefortová. „Slyšela jsi? P ece v Palestin .“ Oto il se, aby se podíval, jestli jim z stala cesta zpátky otev ená. Ne snad, že by se t ásl na to, aby se mohl vrátit. Jejich únosce sice bezpochyby zahynul v troskách helikoptéry n kde na dn ka onu, ovšem Ková si ned lal iluze, že Black Hawk sest elil létající je áb jen pro krásu o í Andrey de VilIefort. Konec konc , kdyby nebyli z unášeného auta vysko ili, dopadli by na dno pr rvy o n co d ív než jejich únosce. „Jestli tomu dob e rozumím,“ ozval se vzadu Bond, „nejsme tu na oficiální misi?“ „Mám dovolenou,“ oto il se na n ho Ková . „M žu si d lat, co chci, s jednou výjimkou: nesmím do Palestiny.“ „Tak to máš dobré,“ usmál se agent 007. „Cestování na zap enou, to už zavání dobrodružstvím. Nesnáším nudné dovolené!“ Muž zahalený do bílého burnusu se neohlížel. Sm oval k domku, který stál ve stínu n kolika palem na kamenitém pahorku. „Pane, pane!“ volala na n ho Villefortová. „Vy jste... Palestinec?“ zeptala se opatrn , pohlížejíc mu na b icho. Snad se cht la p esv d it, zdali nemá kolem pasu p knou sadu výbušnin, jak už to pat í k palestinskému folklóru. „Jsem biskup Mario Echevarria, hlava palestinské prelatury Opus Dei. P edstavovat se mi nemusíte. Znám vás.“ Pokývl hlavou a zase se k nim obrátil zády. „Opus Dei...“ šeptal Bond. „Katolická organizace. Založil ji v Madridu roku 1928 katolický kn z Josemaría Escrivá jako organizaci s nadp irozeným posláním. V roce 1982 ji Jan Pavel II. za adil do církevní hierarchie jako osobní prelaturu pod vedením papeže.“ „Prelaturu?“ ozvala se Villefortová tázav . „Diecéze je územn založený organiza ní prvek, kdežto prelatura se týká osob. Podobn jako vojenské ordináty jsou prelatury založené na osobních vazbách. Ty se mohou, ale nemusejí krýt s n jakým územím. Jestliže je biskup Echevarria hlava palestinské prelatury, neznamená to, že musí nutn operovat na území Palestiny.“ „Jenže on nám ekl ,vítejte v Palestin ‘. Na tuhle báchorku mi Bytewská nesko í,“ poznamenal Ková ho ce. „Slyšela jsem o Opus Dei. Je to organizace s dvojí podobou. Navenek vystupuje jako ušlechtilá vzd lávací instituce, ovšem potajmu se snaží upevnit sv tský vliv katolické církve. Všemi prost edky, ohn m i me em, dýkou i jedem.“ „Tak proto ty znalosti,“ usmál se na Bonda Ková . „Opus Dei má u nás na starosti 004,“ kr il Bond rameny. „Ale v

kantýn se lov k leccos dozví.“ „Mohu mít dotaz, Milosti?“ k ikl za sp chajícím biskupem Ková . „P ekvapilo m , že se zatím netážete. Ptej se, synu,“ ekl prelát a dokázal se p i tom pousmát. „Jaký píšeme rok?“ „T i tisíce sedm set devadesát t i,“ odpov d l prelát. „Chvála bohu,“ usmál se Ková . „Ocitli jsme se v budoucnosti. To už tady je patálie s papežem roz ezaným motorovkou dávno zapomenutá. Vypadá to tady docela zpustle. To asi jsme už dávno po é e technické civilizace, vi te, Milosti? Nebo snad byla atomová válka?“ „T i tisíce sedm set devadesát t i mibriat haolam,“ doplnil biskup. „Cože?“ „Od stvo ení sv ta,“ dodala Villefortová, odborník na jazyky mrtvé i živé. „Hovo í hebrejsky.“ „Hmm,“ pokr il Ková rameny a ani na Bonda neud lalo to sd lení velký dojem. Villefortová se mra ila. „Zeptej se ho...“ za al Ková . P erušila ho. „Neruš. Po ítám.“ Pak se její tvá rozjasnila užaslým poznáním. „Co je?“ „To je rok t icet t i léta pán !“ „T icet t i našeho letopo tu?“ „Taky se to tak dá íct, ty neznabohu.“ „Jenže to je rok...“ „Ano, to je rok umu ení našeho Pána Ježíše Krista,“ ekl biskup hlubokým hlasem. „Poj te za mnou, všechno vám vysv tlím.“ Domek už byl nedaleko. Vešli dve mi do místnosti s hlin nou podlahou, zakrytou n kolika vrstvami pestrých koberc . V kout bylo ohništ , z n hož svítily žhavé uhlíky. „Dáte si kávu?“ zeptal se biskup. „Rad ji bych aj,“ poprosila Villefortová. „ aj se za ne dovážet nejd ív v roce 1610, musela byste si po kat, sle no de Villefort.“ „Vy m opravdu znáte,“ usmála se. P ikývl. „Ve vašem rodu bylo mnoho ctihodných muž a žen, kte í byli oporou církve. Je mi líto, že nemohu totéž íci o vás.“ „Poj me k v ci, Milosti,“ ekl Ková stroze. „My sem nepat íme. Nemáme tu být. Ocitli jsme se tu náhodou a rádi bychom se vrátili co nejd ív zpátky do naší reality. Myslíte, že byste nám v tom mohl pomoci?“ „N kolik otázek a n kolik tvrzení. Nejd íve k t m tvrzením,“ odpov d l biskup. „Není pravdou, že tu jste náhodou. Ocitli jste se zde naší pé í a díky našemu úsilí.“ „Opus Dei?“ ozval se Bond. „Ano. Pilot vrtulníku zahynul mu ednickou smrtí, ale sv j úkol splnil.

Byl to dobrý k es an,“ dodal, sepjal ruce a na chvilku zav el o i. Neodvážili se ho vyrušit. Pak o i zase otev el. „Vytipovali jsme vás, protože jste byli sv dky té politováníhodné události v Jeruzalém , p i bohoslužbách na Zelený tvrtek, pátého dubna roku 2007.“ „Bylo tam víc sv dk , a samí profesionálové!“ „Abych byl up ímný, nejvíce si ceníme komtesy de Villefort. Velmi starý rod. Vy dva, pánové, p i vší úct , pocházíte spíše z rod plebejských. Zato komtesa de Villefort má v žilách prastarou krev a v íme, že v ní kolují i krvinky zd d né po velmi zbožných a církvi pln oddaných p edcích.“ Villefortová se rozpa it podívala na žíly na svém záp stí. Pak pokr ila rameny. „My jsme tedy n co jako p ívažek,“ ekl Ková sarkasticky. „Jako osobní strážci. Známe vaši bojovou hodnotu. Hlavní úkol ale bude vložen na bedra komtesy de Villefort.“ „Jaký je ten úkol?“ „Zachránit Ježíše Krista,“ odpov d l biskup prost . „Tak po kejte,“ ekl Ková . „O em to mluvíte?“ „Neslyšel jsi, Johne? Jestli jsem to dob e pochopil, v tuhle chvíli je Ježíš zat en.“ „Jak se to vezme,“ ekl biskup a jeho tvá byla neproniknutelná. „Jak to, jak se to vezme? To že nechodím každou ned li na mši...“ „To je politováníhodné.“ „Snad politováníhodné, ale neznamená to, že jsem nikdy ne etl Nový zákon. Ježíše zatkli, zav eli, mu ili, p ibili na k íž a on pak vstal z mrtvých.“ „Tak má být.“ „Takže když ho máme zachránit, znamená to, že máme p epadnout v zení a Ježíše vysvobodit. Nebo se mýlím?“ cht l v d t James Bond. Biskup se na n ho díval s výrazem nejhlubšího politování. „Docela v ím, synu, že jsi etl Nový zákon. Nebo aspo prolistoval jeho comicsovou verzi.“ „No dovolte!“ „Ježíš se ob toval, aby vykoupil lidstvo od následk prvotního h íchu,“ íkal biskup tiše. „Dob e v d l, že Jidáš Iškariotský je ten, kdo ho zradí. Mohl zrádce odhalit. Mohl uprchnout z Jeruzaléma. Mohl se obrátit k íman m, aby ho p ed Židy ochránili, a oni by to bezpochyby ud lali. Mohl ud lat sto a jednu v c a nemusel na k íži viset. Jenže on byl Syn Boží a mu ednická smrt byla vyvrcholením jeho poslání.“ „Tak te už tomu v bec nerozumím,“ ekl Bond. „Jak mu máme pomoci? To ho máme na ten k íž p ibít sami? íman m došly h ebíky?“ „Musíte zabránit rouha m a nep átel m svaté v ci v jejich zr dném úmyslu,“ íkal biskup pomalu, temným hlasem. „Xaverius Hawk...“ vydechl Ková polohlasn . Biskup to zaslechl a podíval se na n ho, poprvé s náznakem zájmu v obli eji.

„Co o n m víš, synu?“ „Arcilotr. Chce dostat rovnováhu sv t pod svoji kontrolu. Mohl by se stát pánem našeho sv ta. Chce se ale stát pánem vesmíru.“ „Práv tak. Vaše Agentura proti n mu bojuje už dlouho, nemýlím se?“ „Nemýlíte se, Milosti.“ „Pro tedy proti n mu nebojuje te ?“ „Nevím,“ ekl Ková zprudka. „Nedovedu si to vysv tlit. Moje nad ízená mi zakázala Palestinu. Kdyby se dozv d la, že tu jsem, ud lala by mi peklo na zemi... promi te, Milosti.“ „Nevadí,“ usmál se biskup. „Tohle rouhání snadno spraví t i sta zdrávas . Jinak ale je tvoje charakteristika Xaveria Hawka správná. Pro ses o n m zmínil?“ „Protože v ím, my v íme,“ obrátil se na Bonda, „že Hawk stojí za jeruzalémským masakrem motorovou pilou. Vid l jsem ho a kolegové ze Secret Service ho nato ili na video.“ „Ano,“ pokyvoval biskup hlavou. „Hawk byl str jce toho odporného inu. Spáchaného s pomocí vaší Agentury.“ „Cože?“ „Je to tak, komteso,“ obrátil se k mladé žen . „Copak by bylo možné Svatého otce zabít p ed o ima tolika profesionálních agent bez ochrany toho, emu íkáte fantóm?“ „Nebylo,“ odpov d la. „To víme také. Jenomže nevíme, jak se fantóm dostal z podzemí CERN do Palestiny.“ „Ani my to nevíme,“ ekl biskup. „V tuto chvíli to ale není d ležité. Je t eba zk ížit Xaveriovi Hawkovi jeho plány.“ „Co tedy chce ud lat?“ „Chce unést z tohoto sv ta Ježíše Krista, propašovat ho do vašeho sv ta a tam ho ustanovit jako nového papeže. Který by byl loutkou v jeho rukou.“ „Jenže,“ zvolal Ková a podíval se zd šen na Villefortovou, „jenže to by zp sobilo naprosté zhroucení interrealitní rovnováhy!“ „Zcela správn díš, synu. Rovnováha by se zhroutila, nová by povstala na jejích troskách. A držel by ji v rukou on, Xaverius Hawk.“ „Jenže,“ p emýšlel Ková nahlas, „tohle by byl p ípad interrealitního pašování par excellence!“ „P esn tak.“ „Tomu by m lo zabránit naše odd lení!“ „Ano, k podobným ú el m bylo stvo eno.“ „Pro to tedy ned lá? Pro mi Bytewská zakázala Palestinu?“ „Protože vaše Agentura je prohnilá zradou, synu.“ „Uf. Ulevilo se mi,“ ekl Ková . Biskup udiven zavrt l hlavou. „P iznám se, že m to p ekvapuje.“

„Ulevilo se mi. M l jsem blbej pocit, že tu jsem. Že mi Bytewská Palestinu výslovn zakázala a já, tedy my, co ud láme? Bum, a jsme v Palestin . Oproti zákazu. Proto jsem se cítil tak blb . Jenže my sem pat íme. My tu máme úkol, máme tu poslání. Je mi líto, že jsme p išli o šéfa. Ale Opus Dei je snad taky solidní podnik, nebo se mýlím?“ „B h ti žehnej za ta slova, synu. Jako prelát Opus Dei vás vítám v našich adách laické armády bojovník božích. Náš oddíl Ježíše Krista zachrání. Zabráníme Hawkovi v úmyslu unést Krista z v zení.“ M l hlavu vzty enou a p sti za até. Fanatik, pomyslel si Ková p i pohledu na n ho. Zatracenej kn žourskej fanatik. „Syn Boží splní s naší pomocí svoje poslání. V mukách vykrvácí na k íži.“ Biskup opsal znamení k íže na své hrudi. Zatracená práce, myslel si Ková . Vzpomn l si na d tství, na Vánoce, na Ježíška v jesli kách. Jak ho mohlo tenkrát napadnout, že jednou bude pomáhat p ibíjet Ježíše Krista na jeden z nejodporn jších poprav ích nástroj , jaký kdy zvrhlá lidská mysl vynalezla? Zachytil Bond v pohled. Jen klid, kamaráde. Také Villefortová na n ho povzbudiv mrkala. Ješt není všem dn m konec. Biskup procitl z vytržení. „Máte ty svoje budíky?“ obrátil se na Ková e. „Budíky? Aha, vy máte na mysli Geiger-Thurga v indikátor asu.“ „To je n co jako Omega?“ cht l v d t Bond. „Ne,“ vysv tlila Villefortová. „To je univerzáln platný ukazatel asu, nap í paralelními sv ty. Podle n ho volíme asy pro vytvá ení oken k pr chodu z jednoho sv ta do druhého.“ „Podívej se na n j, synu.“ Ková vytáhl p ístroj z náprsní kapsy a zahled l se na jeho displej. „V našem sv t je pátého dubna, deset dopoledne! Vražda se teprve chystá! Milosti, to znamená, že m žeme vniknout odsud do Chrámu Božího hrobu a tu partu vyst ílet ješt d ív, než sta í sejmout Svatého otce motorovkou?“ „Ne. Magická síla Opus Dei sta ila na p ípravu jen jednoho portálu,“ ekl biskup. „Druhý pr chod nesta íme vytvo it.“ „Jaká je tedy strategie?“ „Po káme, až Hawk a jeho lidé prorazí portál sami. Po káme si na n na této stran reality. Využijeme momentu p ekvapení a zni íme je. Nebudou tušit, co je eká po pr chodu bránou. Jste t i a jich je dvanáct.“ „Plus jeden,“ pomyslel Ková na Hawka. „Hawka si vezmu na starost sám. Toho nezvládnete sv tskými prost edky.“ „Magie?“ cht la v d t Villefortová.

„Síla požehnání Božího,“ odpov d l biskup skromn . „Je to and l zla. Za mnou stojí veškerá síla dobra. Hawk mi nebude vzdorovat dlouho. Srazím ho do prachu a pošlu ho tam, kam Hospodin odeslal padlé and ly.“ „Do prdele,“ podotkl Ková polohlasn . „Ano, synu, do pekla,“ pokýval hlavou biskup Echevarria. „P ipravme se. Brzy bude as pr niku. Hlídáš sv j p ístroj, synu?“ „Ano,“ ekl Ková , „ale m li bychom si pospíšit na místo pr niku. Je to odsud do Jeruzaléma daleko?“ „Magické portály nejsou vázané na prostor, to bys mohl v d t,“ ekl biskup. „Oni se vyno í zde,“ ukázal prstem na st nu domku. „P iprav se, dcero, a p ipravte se i vy, synové moji. Sh ry na nás shlíží B h a milostiv se usmívá, protože se t ší na naše vít zství. Protože je na naší stran , bude to hlavn jeho vít zství, on bude naše oko a on bude naše paže.“ „Jen aby on byl taky náš Walther PPK,“ ekl Bond a sáhl do podpažního pouzdra. Vytáhl zbra . „Co to je?“ Jeho dokonale udržovaná zbra , s mechanismem ošet eným speciálními mazivy, s vývrtem hlavn vylešt ným do zrcadlového lesku, tento klenot mezi automatickými pistolemi te vypadal jako ulomený kus uschlého kravského lejna. Bond ho div nepustil na zem, jak se ho štítil. „To je d sledek Maurbyho efektu,“ ekl Ková s výrazem politování. „Zni í technologii z jiné doby. Je mi to líto, byla to jist hezká zbra . Kdybychom byli na oficiální misi, hoši z divize pro údržbu by nás vybavili konzerva ními pe et mi. Tak n kdy p íšt , Jamesi.“ „Jen aby bylo n jaké p íšt ,“ ekl Bond a jeho rozlad ní se prom nilo v up ímné zoufalství, když pohlédl na záp stí. To, co ješt p ed historicky krátkou dobou bylo hodinkami Omega Seamaster Professional Diver model 2531.80 s nerezovým náramkem a tmavomodrým ciferníkem, vypadalo te jako okrouhlý strup po n jakém hodn ošklivém boláku. Bond cht l n co íct, ale zmlkl. Za tenkou st nou domku uplácaného z hlíny a stonk palmových list se roze val motor pily Dolmar PS400 o síle 3,5 ko ských sil.

NESLAVNÁ BITKA Biskup Echevarria se na trojici agent povzbudiv usmál. Tohle bude procházka, p imhou il oko. Oni ne ekají, že narazí na odpor hned po pr chodu portálem. Jsme n co jako muž za rohem. Jeden neopatrný krok a je to, muž za rohem máchne a praští chodce kyjem do hlavy! Ková kývnul na Bonda, aby se držel vlevo od biskupa, on sám se p emístil na pravé k ídlo. Villefortová držela s biskupem st ed. Ani jeden z nich necítil žádnou nervozitu. Biskup to dob e vymyslel. Portál je úzký a protivníci budou procházet po jednom, nanejvýš po dvou. Takže i z tohoto hlediska má komando Agentury p evahu. Zneškodn né protivníky budou vyhazovat ven tím otvorem, kterému se tu íká ze zdvo ilosti dve e. et z motorové pily se zakousl do chatrné st ny chýše. Mali kou místnost doslova zalehl pekelný rachot stroje. Z místa, kde et z práv pracoval, tryskal proud smrdutého štiplavého prachu. tve ice mimod k ustoupila. Moc platné to nebylo. Ková poprvé zapochyboval, zdali biskupova strategie je ta nejlepší, kterou mohli zvolit. Neomylný je jenom papež, podle úradku 1. vatikánského koncilu z roku 1870. Jeho biskup se neomylnost netýká, mohou d lat boty jako každý jiný lov k a Ková se utvrzoval v podez ení, že toto je jedna z nich. Však se taky Bond zvolna sunul k otev enému dve nímu otvoru a pokyvoval na Villefortovou, aby bude-li to nutné vypadla spolu s ním. A já tu z stanu s tím ernoprdelá em sám, pomyslel si Ková navztekan . Pila už obkroužila v tší ást st ny. V ezu bylo vid t charakteristickou purpurovou zá i otev eného portálu. Ta na chvilku odvedla Ková ovu pozornost od vzteku nad biskupským omylem - nebyl v Agentu e ješt tak dlouho, aby mu pohled na ústí asoprostorového tunelu zevšedn l. Zaprašt lo to a st na se vyvalila do místnosti. V oblacích zví eného prachu stál ramenatý muž s okrouhlou, pon kud prostoduchou tvá í. Byl celý zaprášený - prach tryskal nejen dovnit , ale i na druhou stranu. Protivníkovo komando z ejm sv ilo nechutný úkol pro ezat lepenou st nu chýše otroubkovi, který v part d lal nejhorší práce. Vždycky to tak je, n kdo má osud neš astníka, p edur eného odskákat to nejhorší za ty druhé. Oblaka prachu páchla po oslí mo i a v tu chvíli Ková e napadlo, že hlína a palmové listy nejsou jediným materiálem, z n hož je domek vybudován. Biskup ud lal nepatrný pohyb rukou a motor zhasnul. Pak kývnul na Ková e. Tomu starému paprikovi to snad p ece jen vyjde, blesklo Ková ovi

hlavou a to už se ítil na muže s pilou. Popadl ji za rám, prudce škubl a vyrval ji p ekvapenému chlapíkovi z rukou. Následovala rána do žaludku a muž se zlomil v p li. Echevarria ho popadl za límec a prudce jím škubl, ímž ho poslal vp ed, p ímo p ed Villefortovou. Ta mu pomohla k dalšímu postupu, jak se íká, dále do vozu. A to už tu byly ruce Jamese Bonda, které ho vytáhly ven p ed chýši. Pak se ozval praskot lámaného vazu, ve dve ích se op t objevil Bond a omluvn kr il rameny: Nedali mi licenci na zabíjení proto, abych zabíjel králíky. Toto vše se odehrálo ve vte in , maximáln dvou. V otvoru se objevili další dva muži. Echevarria projevil mnohem v tší ilost a sílu, než se dalo ekat od muže jeho v ku. Velmi obratn se postaralo chlápka vnikajícího do chýše po jeho stran . Ková popadl druhého za paži, vtáhl ho dovnit , nasadil mu páku a v záp tí ho poslal ke zpracování zabíje i Jejího Veli enstva. Biskup Echevarria Bondovu pomoc nepot eboval, svou ko ist zpracoval sám, snad aby potvrdil tezi o církvi bojovné. Už jen dev t, pomyslil si Ková . Jde to snadno, p esn tak, jak biskup plánoval. Další dva otrapové, nic netušíce, vlezli do pasti a vzali stejný osud jako jejich t i druzi. Echevarria si našel as na úsm v. Ne íkal jsem to? Bude to hra ka. Situaci ale komplikoval prach, který zvolna sedal. Dva muži, kte í p išli te na adu, už vstupovali ostražit ji. N co p ece jen zahlédli a m li dojem, že to není v po ádku. „Bis es du, Johann?“ houknul jeden. „Jawohl,“ k ikl Ková . Lingvistka Villefortová si zaklepala na elo. Neple se do n eho, emu nerozumíš! Nicmén bylo jasné, že mluv í, pátrající po Johannov osudu, je N mec. „Was ist da los?“ cht l v d t ned v ivý bojovník. „Scheisse!“ navrhnul Ková . Ten druhý zavr el a vsko il dovnit . Ovšem už to nebyla ovce strkající ezníkovi šíji pod ost í nože, byl to zápasník ve st ehu. Odrazil Echevarriu úderem lokte a nastoupil proti Villefortové prudkým p ímým kopem mae geri, kterému uhnula na poslední chvíli. Ková využil jeho nestabilní pozice na jedné noze, popadl ho za levou paži a p itla il vp ed, aby ho vyvedl z rovnováhy. Jenže to už m l na sob druhého chlapíka. „Vorsicht!“ k i el n kdo dozadu. Ková e se bezmála zmocnila panika. Nenapadlo ho nic lepšího, než zvednout ze zem motorovou pilu a veškerou silou jí praštit úto níka do žaludku. Sta il si všimnout, že pila má pá ku vypína e na OFF. Kdybych ji zapnul, napadlo ho, mohl bych ji použít jako zbra . Zalomcoval pá kou a v tom zachytil Echevarri v pohled: magická

biskupova síla pá ku zasekla, trvale ji ustavila v poloze vypnuto! Za íná to vypadat špatn , pomyslil si Ková . Vykryl dva prudké údery, t etí úder zneškodnil jen nap l a pocítil prudkou bolest v oblasti volných žeber na levé stran hrudníku. Bolest ho povzbudila, takže umístil p knou ránu loktem, v karate terminologii zvanou empi, do protivníkova obli eje a vychutnal si zvuk k upnutí nosních k stek. Muž se svalil a Villefortová, která toho všeho už taky m la plné zuby, mu dupla na krk. Hezké, ale dovnit se vedrali t i další muži a jejich druzi se ernali ve vchodu. Mnoho ps , Ková ova smrt, napadlo Ková e. Za alo to opravdu moc hezky, ale te to pozbývá na zábavnosti. Možná, že by bylo lepší odsud vycouvat. To, co p vodn m la být výhoda, tedy n co jako skrýš pro „muže za rohem“, se obrací proti nám. Dva bezvládní muži na zemi, pleteme se tu jeden p es druhého a t ch druhých je jak kobylek. Obrátil se k dve nímu otvoru. Ten byl zakrytý mužskou siluetou. Ková si uv domil, že je to James Bond. Cht l na n ho k iknout, aby uhnul, když vtom t eskla rána. Bond vyst elil, jednou a pak ješt p tkrát v rychlé sérii. Jak to? Maurbyho efekt mu p ece rozežral jeho Walther PPK na rezavou kaši! Jenže to, co Bond t ímal v ruce, nebyl Walther PPK, ale SIG-Sauer P226, pyšný to výrobek švýcarské firmy Schweizerische Industrie Gesellschaft. Na tu vzdálenost nedovedl Ková odhadnout, zdali je to varianta pracující s náboji 9mm Luger nebo .357 SIG, takže jestli má v zásobníku patnáct, nebo jen dvanáct náboj . Na tom ale v danou chvíli p íliš nezáleželo. Hlavní bylo, že Bond je ozbrojen. Kde, u všech všudy, k té zbrani p išel? Poslal mu ji jako sp šninu jeho nad ízený pan M? Vždy je to jasné, uv domil si Ková . P íchozí jsou ozbrojeni a na jejich zbran nesta il zap sobit Maurbyho efekt, nemilosrdn likvidující výrobky, které civiliza n nepat í do dané doby. Což, p iznejme, byl p ípad Walthera PPK, ten do Kristovy doby nenáleží a Maurbyho efekt si jist pochutná i na produktech Schweizerische Industrie Gesellschaft. Ale až za chvíli. Ková se radostn vrhnul k bezvládnému t lu muže u svých nohou. Zajel mu rukou do zá ad í a nahmatal pažbu dalšího SIGa. A je vymalováno, pomyslel si. Echevarriova taktika p ece jen bude slavit vít zství. Te je post ílíme jak holuby na báni. I když, zapochyboval, pro oni nepost íleli nás? Pro nepoužili svoje zbran ? Ti první, dejme tomu, byli p ekvapení, jenže tahle nastupující parti ka už ví, o co jde! Nemá smysl o tom mudrovat, hlavní je, že oni nest ílejí a že my jsme ozbrojeni. Ohlédl se po Villefortové a s uspokojením vid l že i tato jemná

lingvistka prohledává erstvou mrtvolu, aby mohla pomocí svého nálezu vyráb t mrtvoly další. Periferním vid ním zahlédl, že se n co d je. Ohlédl se a vid l, že se pila jaksi sama od sebe sune pry , z jeho dosahu. Cht l po ní hmátnout, jenže to už tu byli další úto níci a musel ruce zam stnat st elbou. Zasáhl p esn . Potrefený muž se potácel sm rem k n mu. Musel ho odstr it, aby si odkryl výhled a výst el. Otvor vy ezaný pilou byl te prázdný. Tedy, prázdný... I Ková spat il vnit ek Chrámu Svatého hrobu. V pozadí, v šeru, vid l bledé obli eje divák a s úžasem spat il i sebe sama, Villefortovou a Bonda. Bylo to, jako kdyby se díval na videozáznam n jaké události. Dívá se do nitra d jišt Jeruzalémského masakru motorovou pilou. P ímo v pop edí ležela krvavá masa - to byly poz statky neš astného papeže Benedikta XVI., p vodn Josepha kardinála Ratzingera. Ty byly promíšeny s útržky b lostného ornátu. U atá hlava s bílou epi kou ležela opodál a smutn se na Ková e dívala. Kolem znetvo eného t la se povalovaly poz statky n jakých artefakt . Až po chvilce Ková ovi došlo, že to jsou trosky oltá e. Parti ka se pro ezala do jiného prostoru motorovou pilou - p es oltá hlavní lod Chrámu Božího hrobu. Diváci byli strnulí... že by hr zou? Všichni to byli profesionálové v oboru smrti. Ty jen tak n co nerozhází. Oni byli strnulí proto, že byli v zajetí asu. Ten plynul jinak zde a jinak tam, zde let l, tam se vlekl. A kde byla motorová pila, která se tak šikovn vyplazila ven, vedená kdovíjakou silou? Te ji m li spat it všichni ty i, biskup - prelát Echevarria, James Bond, Andrea de Villefort i on, John Francis Ková . Držela ji v ruce postava, která pomalu vstupovala do zorného pole. Postava mužská, dva metry vysoká, zahalená do erného plášt . Obli ej m l ten muž krytý st edov kou p ilbicí, p ipomínající dravého ptáka. Zoban mu zakrýval obli ej, z n hož bylo vid t jen o i jedovatého hada a rty úzké jako dv damascénské epele. Usmívaly se. Všichni t i, Bond, Villefortová i Ková , vyst elili skoro sou asn a p íchozího Xaveria Hawka zasypalo n co, co se dalo i bez velké míry fantazie p irovnat ke kulometné dávce. Nedalo se íci, že st elba nem la žádný efekt - ona trochu rozevlála X-Hawk v erný pláš . Což ovšem nebylo p esn to, co od ní st elci o ekávali. X-Hawk se sklonil, aby mohl projít otvorem. Obraz za jeho zády ernal a rozmazával se, zvolna mizel, propadal se do jiné dimenze. Nahradila ho zá e plamen .

Další bezvýsledná st elba. Hawk se obrátil k biskupovi a pokýval hlavou. Na biskupov obli eji byla vid t hr za. Nebojte se, ot e, napadlo Ková e. Vaše magie zasekla vypína na poloze OFF... Sotva mu to blesklo hlavou, motor pily se roze val a tve ice agent s hr zou a úžasem sledovala, jak se blyštivý et z blíží k Echevarriovu krku. Hawk uznale pokýval hlavou. Jeho magie byla p ece jen siln jší. Plameny kolem n ho byly stále jasn jší. Ohnivá st na se na jednom míst rozestoupila a v otvoru se objevil ten muž s jizvou na levé líci, který provedl tu p íšernou vraždu Svatého otce. Vesele se na X-Hawka zubil a kýval na n ho jako horlivý služebník, upozor ující svého pána, že vykonal vše, co se od n ho cht lo. Za ním vystupovaly další postavy, ochromeným agent m p ipadaly jako p ízraky a p ece to byli muži z masa a krve, z rodu zabiják . Rozestoupili se kolem muže s jizvou. Je jich dvanáct. Hawk a jeho apoštolové, napadlo Ková e. Hawk oddálil epel motorové pily od biskupova hrdla a p edal nástroj muži s jizvou. Ten se nástroje prom n ného ve zbra chopil a tnul. Biskupovo t lo doslova vybuchlo, když se mu pila zakousla do krku. Zdálo se, že vybuchla i sama chýše. Její st ny se zm nily v hradby z plamene a dýmu. Ze zem se zvedly ob mrtvoly a mezi ohnivými sloupy bylo vid t i postavy zlikvidované v první vln . Z ejm to nebyl skute ný plamen, šlo o n jakou iluzi, projekci, efekt X-Hawkovy magické moci. Té moci, která byla dost silná na to, aby p imrazila trojici k zemi. X-Hawk t m t em pokynul levou rukou a následován mužem s pilou a dalšími bojovníky prošel st nou, aniž se na Bonda, Villefortovou a Ková e ohlédl. Ti pak už slyšeli jen jekot pily a t eskot kácených strom . Pochopili, co se venku d je. X-Hawk, nebo spíš jeho dvanáct poh nk , kácí palmy kolem domku a vrší z nich kolem n ho zápalnou hranici. Pak pila zmlkla a byl slyšet jiný zvuk, slabší, ale o to zlov stn jší. Bylo to praskání ohn . Skrz iluzivní plameny vyšlehávaly první plameny skute né, žhavé, a ty jim vrhaly do tvá í kotou e oslepujícího dýmu. Zá e je zbavovala smysl . P itiskli se k sob , aby jeden druhému poskytli aspo trochu ochrany p ed sílící výhní. Vždy m l vypína na OFF, taková m la být Ková ova poslední myšlenka. Jak je to možné, že X-Hawk nastartuje pilu, i když ji má vypnutou? Nikde není psáno, že lov k má t sn p ed smrtí myslet na n co d ležitého, že má bilancovat, že si má promítat práv kon ící život. Je to trapný fakt, ale Ková opravdu myslel na ten jeden mr avý, pitomý vypína , který m l být p í inou tolika mrzutostí. Pak ztratil v domí.

LEKCE VE ZVRHLÉM MYŠLENí Zamlada etl John Francis Ková Tibetskou knihu mrtvých. Te se mu to hodilo. P esn v d l, kde se ocitá. Na onen sv t se jde dlouhatánským tunelem obklopeným temnotou. Umírající tápe kolem sebe, hmatá po st nách, které nejsou ani studené, ani teplé, ani hladké, ani drsné. lov k umírá a v okamžiku, kdy dosahuje nejvyšší t lesné tísn , slyší, jak jeho léka prohlašuje, že zem el, p ipomínal si Ková to, co kdysi etl v pojednání o smrti. Slyší nep íjemný zvuk, hlasité zvon ní nebo bzu ení a sou asn cítí, že se velmi rychle pohybuje n jakým dlouhým temným tunelem. Pak se ocitá náhle mimo své fyzické t lo, ale stále ješt v jeho bezprost ední blízkosti, a vidí své t lo zpovzdálí jako divák. Po chvíli se vzpamatuje a pon kud p izp sobí svému zvláštnímu stavu. Poznává, že má stále ješt n jaké t lo, i když zna n odlišné a nadané jinými schopnostmi. P icházejí jiní, aby jej p ivítali a pomohli mu. Vidí duše zem elých p íbuzných a p átel a objevuje se p ed ním jakýsi milující a laskavý duch - n co, co dosud nepoznal - jakási bytost ze sv tla. Položí mu otázku, která ho p im je k ohodnocení vlastního života, a pom že mu p i tom paranormatickou projekcí d ležitých událostí jeho života. V ur ité chvíli má zem elý pocit, že se p ibližuje k n jaké barié e nebo hranici, d lící z ejm život pozemský od života budoucího. Shledává ale, že se musí vrátit zp t, že jeho as dosud nenadešel. Váhá, protože je už tak zaujat svými novými zážitky, že se vrátit nechce. Je p emožen intenzivními pocity radosti, lásky a míru. Ale pak se p ece jen n jak sjednotí se svým fyzickým t lem a žije dál. Tak n jak to je a tak n jak to denn prožívají miliony lidských bytostí v tomto i jiném paralelním sv t . Jenom ti p íbuzní a p átelé scházejí, kdepak je m j tatínek Josef a maminka Elisabeth Francis? Kde jsou kluci z mého oddílu útvaru rychlého nasazení, p i misích v Iráku, Guatemale a Izraeli jich poztrácel podél životní cesty tolik, že by tu mohli uspo ádat docela slušný mejdan na uvítanou, kde jste všichni? Ty ervenavé plamínky kolem vypadají jako prskavky, aspo n jaký náznak oslavy, myslel si Ková s trochou uspokojení. Nic moc. Takhle bídn jsem si odchod na onen sv t nep edstavoval. Doufal jsem, že to bude v tší sranda. Kone n n kdo p ichází, uv domil si. Podle Tibetské knihy mrtvých by m l následovat tunel se sv tlem na konci. Stav mimo fyzické t lo netrvá zpravidla dlouho. Ke konci tohoto zážitku p ichází jev nový. Jde o n jaký druh „vzlétání temným prostorem vzh ru“, což bývá p irovnáváno k letu „úzkým tmavým tunelem“ ( asto op t za burácivých i svištících zvuk ) obrovskou rychlostí, p i emž se kdesi vysoko naho e objevuje sv telný bod. Ten je zpo átku malý a vzdálený asi jako hv zda na no ní obloze,

postupn se však stále více p ibližuje a zv tšuje, až nakonec vyplní veškerý prostor nesmírn intenzivní zá í. „Johne? Johne!“ volala ho ta postava, která se rýsovala na sv tlém pozadí. N jaká astrální bytost, napadlo Ková e. Dob e živená bytost, dá se íci, že je to hodn tlustá... a podobná... Do ch ípí mu vnikla v n eau du parfum Eternity. Takže Andrea je tu taky. Sta ila se po ádn vyžrat, jen co je pravda. P itom nem že mít p ed ním velký náskok. Copak ženské ho í o tolik rychleji než chlapi? Co m to napadá za pitomosti, ulekl se. „Poj ,“ slyšel Villefortovou, „už to není daleko. Vydrž. Hejbej nohama, chlape!“ Tak takhle to bylo v Iráku taky. Hejbej nohama, když utíkali p es plá skrz oponu ho ícího napalmu. „No kone n !“ uslyšel Ljubu Bytewskou. Rozkašlal se, až ho zabolelo na plicích a do o í mu vstoupily slzy. Cítil, jak ho Villefortová buší malou, zato tvrdou p sti kou mezi lopatky. Jestlipak lidi p ijdou na to, že bušení do zad ješt nikdy nikoho nezbavilo kašle? „Jmenuji se Bond, James Bond,“ uslyšel vedle sebe. Agent 007 se p edstavoval Ljub Bytewské, šéfce odd lení pro krizové situace Divize pro potla ování interrealitního pašování. „Netvrdím, že m to t ší, ale beru to na v domí,“ pravila Bytewská nevlídn . „Samoz ejm o vás vím a znám vaši pov st. Naše Agentura neposkytuje svoje prost edky lidem od konkurence ráda a v bec ne asto, pane Bonde.“ „V te, že Její Veli enstvo vám za to bude vd né,“ ekl Bond zdvo ile. Ková se kolem sebe rozhlédl. Úzkost z n ho spadla. P ipadal si jako v té veršované pohádce, když ku átku ztracenému a zase nalezenému íkali: „Vždy jsi doma, za chalupou! Slyšíš? V stáji kon dupou!“ On m l daleko do ku átka a úst ední komunika ní sál Agentury, poh bený - v zájmu maskování - pod ob ím urychlova em ve švýcarském objektu CERN, nep ipomínal stáj v bec ni ím. P estal kašlat a zhluboka se nadechoval. Cítil spálenou rohovinu: v ho ící chýši jim všem tak trochu doutnaly vlasy a asy. Také oble ení bylo zralé na poslední fázi existence - nav šené na ostraze zelných polí ek. „V po ádku?“ ptala se Bytewská starostliv a dívala se st ídav na Ková e a Villefortovou. Bondovu p ítomnost vnímala jako nutné zlo. „Víte, my jsme se na té dovolené... trochu opalovali,“ kr il rameny Ková a to nem l d lat, protože proho elé sako mu prasklo na zádech. „Opalování bez ochranného faktoru, ano ano, tak to kon í,“ ekla Bytewská. „Takže jste byli na dovolené a opalovali jste se.“ „Jenom chvilku.“

„Já vám neradila, kam máte jet na dovolenou. Jenom jsem vám zakázala místo, kam nesmíte na dovolenou. Jestli pak si pamatujete, které to bylo?“ „Palestina,“ ekl Ková a neuhnul o ima. Palestina, Izrael. M l na tenhle kus sv ta sm lu. Když tu byl naposled, roz ezali papeže motorovkou. „Šéfová, ale my byli jenom na mali kém okraji. Jen chvilku. Opravdu, jen jsme se tam trochu oh áli.“ „Je to moc dob e, že jsem vám zakázala Palestinu. Moc dob e jsem ud lala, že jsem p ísný zákaz vydala.“ „Já...“ „Protože tím pádem, agente Ková i,“ za vala tak prudce, že se lekl, a jak se lekl, sako povolilo a celá levá p lka se mu šustiv svezla k nohám. „Tím pádem jsem v d la, kde vás hledat!“ „Byla tu strašná bou e,“ p iblížila se Nikita, asistentka Ljuby Bytewské. „Fantomové pole se úpln zbláznilo. Takovou bou i jsme tu nem li už dlouho.“ „Uvažovali jsme o nasazení Military,“ ekla Bytewská, te už zase klidn a vážn . „Podejte hlášení.“ Ková se podíval na Bonda a na Villefortovou a spustil. Vylí il pokus o únos, letecký souboj i pr nik magicky vytvo eným portálem. „Biskup Echevarria,“ p ikývla Bytewská. „Velmi silný mág. Ob as spolupracoval s Agenturou. Byl n co jako sty ný d stojník mezi námi a Opus Dei.“ Pohlédla úkosem na Bonda. „Vím, jak vysoké prov ení máte, proto p ed vámi hovo ím otev en , ??? komandante!“ „Jsem v prov rkové komisi, která ud luje prov ení americkým prezident m, madame,“ pravil Bond skromn . „Echevarria tam tedy z stal.“ „Na n kolik kus . Roz ezali ho motorovou pilou.“ Bytewská kývla na Nikitu a ta spustila pomocí dálkového ovlada e velikou projek ní plochu. „Ud lal to tento muž?“ A už tady byla zase ta tvá muže s modrýma o ima, s nápadn vystouplými lícemi, na levé stran s tvá í poznamenanou dv ma jizvami, jednou od ucha k brad , druhou od koutku úst ke krku. „Ano,“ ekl Ková . „Ten roz ezal papeže a stejn pak naložil s Echevarriou.“ „Jestlipak víte, pro asi to ud lal.“ „Z vrozené hravosti?“ nabídl Ková vysv tlení. „Jeho Svatost i biskup - prelát Opus Dei - jsou mágové prvního stupn . Jejich krev má neoby ejné ú inky. Všechny neznáme, protože máme jen málo p íležitostí k experiment m. Jedno ale víme stoprocentn , že tato krev slouží jako konzerva ní pe e . Ano,“ p ikývla, protože si všimla Bondova gesta, jímž nabídl k ohledání a politování ubohé trosky svých hodinek Omega Seamaster, „kdybyste do papežovy krve namo il svoje hodinky, v d l byste te , kolik je hodin.“

„Kolik je hodin nevím,“ ekl Bond, „ale vím, kdo je ten muž.“ Ukázal na zjizvenou tvá na plátn . „Vypráv jte.“ „To je plukovník SS Otto Skorzeny, nejslavn jší p íslušník nacistických jednotek se zvláštním ur ením. Byl to Rakušan, jako mnoho prominentních nacist . Narodil se v roce 1908. Studoval ve Vídni, ale víc než v dám se v noval šermu. Ví se, že absolvoval p inejmenším patnáct souboj na šavle.“ „Proto ty jizvy,“ poznamenala Bytewská. „Práv tak???. K nacist m se p idal v roce 1931. Když vypukla válka, nep ijali ho k Luftwaffe, protože už byl moc starý, bylo mu víc než požadovaných t icet. Odešel tedy s Leibstandarte SS Adolf Hitler na východní frontu, kde byl ran n. Zde získal Železný k íž za state nost. V roce 1943 ho Adolf Hitler ustanovil velitelem komanda, které dostalo za úkol unést Benita Mussoliniho, který byl v té dob v Itálii svržen po státním p evratu a uv zn n. Úsp šná akce, která prob hla bez výst elu, mu vynesla Rytí ský k íž. V íjnu 1944 v Ma arsku zabránil Miklósi Horthymu otev ít frontu Rudé armád . Tvrdilo se, že se pokusil unést generála Eisenhowera z jeho štábu v Pa íži. Vyneslo mu to p ízvisko ‚nejnebezpe n jší muž Evropy‘, ehož si cenil víc než Dubových ratolestí, jež dostal ke svému rytí skému k íži. Na sklonku války ho Ameri ané zajali, ale poda ilo se mu v ervenci 1948 uprchnout a usadil se ve Špan lsku. Odtud organizoval tajnou spole nost Odessa, která pomáhala nacistickým zlo inc m prchat do Latinské Ameriky. Zem el v roce 1975.“ „Jak?“ cht la v d t Villefortová. „Nehoda za volantem,“ odtušil Bond suše. „Aston Martin se dal opravit?“ cht l v d t Ková , kterému došlo, kdo asi sed l za volantem toho druhého auta. „Zesílený p edek,“ vysv tlil Bond. „Tak tohohle lov ka si vybral X-Hawk jako svoji pravou ruku,“ povzdechla si Bytewská. „Biskup Maria Eschevarria hovo il o tom, že je t eba zachránit Ježíše Krista,“ ozval se Ková . „X-Hawk se pokusí zabránit jeho uk ižování a propašuje ho do naší reality, aby ho tu ustanovil papežem, nástupcem zavražd ného Benedikta XVL“ Odml el se na chvilku. „Tak nám to ekl Eschevarria, nemám pravdu?“ obrátil se na Villefortovou. „Specialista na únosy potentát . Unesl Mussoliniho, zachránil rakouského prezidenta p i nacistickém p evratu, unesl Horthyho syna, nabízel se, že zachrání Hitlera z obleženého Berlína,“ p ipomn l Bond. „Po et nacist , které propašoval do Argentiny a Bolívie, nikdo nespo ítá.“ „Jestliže chce X-Hawk propašovat Krista,“ ekla Villefortová, „nemohl si vybrat lepšího muže.“ Ková oddychoval z plných plic a v hlav se mu rozjas ovalo. Za al se usmívat.

„Takže, madam...“ ekl s nad jí v hlase, „jdeme do toho? Nakopeme Skorzenému...“ „Ud láme mu novou jizvu,“ nabídla Villefortová rychle. „Ne,“ ekla Bytewská p ísn . Ková e zalil ledový chlad. Jak to íkal ubohý biskup Echevarria? Vaše Agentura je prohnilá zradou, synu. „Ale, madam Bytewská,“ ozvala se Nikita, „tohle p ece...“ St ídav hled la na Ková e a Villefortovou v nad ji, že ji podpo í. Ml eli. Také Villefortová si p ipomn la biskupovo chmurné varování p ed zradou. Komtesa se na horlivou asistentku smutn usmála. Jednou pochopíš, d venko, že život dovede být složitý a hlavn hnusný. „Jd te se umýt a p evléct. Nechci tady mít takové hastroše. Pro pana Bonda taky n co najdeme. Nevadilo by, kdybychom vám nabídli konfekci Aquascutum?“ Po agentov tvá i p ejel stín trýzn . „Princ Charles si nedávno v soukromém hovoru st žoval, že... No, je stav nouze, takže zatnu zuby.“ „Na co ekáte? B žte! Nikito, postarejte se o n .“ „Ano, madam,“ ekla asistentka plaše. „Co budeme d lat,“ zašeptala Villefortová, když vyšli na chodbu. „Já se osprchuju a t ším se na erstvé prádlo. Pak si zasko ím do kantýny,“ ekl Ková . „To nemyslíš vážn .“ „Co máme d lat?“ utrhl se na ni Ková . „Mám si p ed ní kleknout? Mám ji ujiš ovat, že jsme vid li Hawka na vlastní o i, že jsme byli u toho, když Skorzeny u ezal papeži hlavu, aby si omatlal pilu magickou krví? Že jsme doslova ho eli, jak jsme se pokusili zabránit tomu, emu ona chce nechat volný pr chod?“ „Nerad se míchám do debaty,“ ozval se zezadu Bond. „Tak do toho, když už jsi za al.“ „Mockrát se mi stalo, že jsem si myslel, že se náš šéf, admirál M, zbláznil. Nebo mu zm knul mozek. Nebo se nechal uplatit KGB. Vždycky jsem se mýlil. Ve všech t chhle p ípadech se pozd ji ukázalo, že hraje hru za devaterým rohem.“ „Povídej,“ povzbudil ho Ková . „Jenže,“ nedala se Villefortová, „vy jste taky sám slyšel, co íkal biskup o zrad v Agentu e!“ „Vzácná p ítelkyn , smím-li vás tak nazývat,“ usmál se na ni Bond, „kdyby paní Ljuba Bytewská byla sou ástí kruhu zrádc , co by pro ni bylo jednoduššího, než nás nechat Hawkovi napospas? Kdyby nebyla otev ela portál, zbyla by z nás hromádka popele. Jedna z vás, jedna z tebe, Johne, jedna ze mne - a jedna, ta tam te leží, z biskupa Echevarrii. Jenže,“ naklonil se k nim a ztlumil hlas, „ona nás v tom nenechala. Zde p ítomná sle na Nikita nám portál otev ela a my jsme vyvázli doslova z pece,

doslova v hodin dvanácté. Poh eb žehem zaživa se nekonal.“ „Dobrá,“ ekl Ková . „Dejme tomu, že je v Agentu e zrada a Bytewská v ní nejede. Dejme tomu, že naše kremace zaživa byla sou ást toho plánu. To by ale potom Bytewská byla v p kném pr seru!“ „Bingo,“ usmál se Bond, „za íná ti to myslet. Stáváš se skute ným tajným agentem, u íš se uvažovat zvrhle.“ „Já bych to nem la poslouchat,“ šeptala Nikita. „To je hrozné. Taková hodná žena...“ „Madam Bytewská je hodná. Ne každý je tak hodný jako ona,“ vysv tlovala jí komtesa. „Co jí m žou ud lat?“ „Všechno,“ usmál se Bond. „Tak jim to nesmíme dovolit!“ „Vidíte?“ ukázal Bond na Nikitu. „My p emýšlíme zvrhle, ale tohle bystré d v e jediné myslí rozumn .“ „Jestliže je Agentura prolezlá zradou,“ ekl Ková , „pak je tohle místo smrteln nebezpe né.“ „Ano,“ ekl Bond. „Tak dál.“ „Protože Agentura má prsty všude v téhle asové linii, ani pro nás, ani pro Bytewskou tady není bezpe ný koutek nikde.“ „P iho ívá, skoro ho í,“ radoval se Bond. „Takže; Andreo, my musíme ud lat totéž, co oni!“ „Nerozumím.“ „Oni cht jí unést Krista do našeho sv ta a my uneseme Bytewskou do jejich sv ta. To, co umí Skorzeny, dovedeme taky. Dokonce líp.“ „Jak to, líp? Copak ty jsi unesl Mussoliniho?“ „Nenechal jsem si zjizvit ksicht,“ ekl Ková . „A te rychle do sprchy. V oho elém kvádru d lám únosy k smrti nerad!“

VELKÝ SKOK „Te už chápu,“ volal Ková do vedlejší kóje na Bonda, „pro Jan K titel svého bratrance Ježíše Krista osprchoval, aby ho uvedl do nového života. Pro ho neposypal popelem? Pro kolem n ho nezatan il magický tane ek? Nic takového! Sprcha, to je správný vstup do jiné existence.“ S rozkoší se nechal zalévat prudkými proudy horké vody. Oblaka páry mu zakrývala výhled. „N kdy to není zrovna ideální brána,“ slyšel Bonda. Hlas zn l n jak zvláštn . „Cože?“ „Jen se sprchuj, p íteli. Užij si to.“ Zase to zn lo divn , možná ironicky. Že by se snad n co d lo, napadlo Ková e. Vystr il ruku, a hned vzáp tí ho na ní n co prudce zastudilo. Ozval se zvuk oceli k ísnuté o ocel. Cuknul rukou. Záp stí ho zabolelo. Pak následovalo další cuknutí a Ková vylet l ze sprchy a z oblak páry ven. „Johne Francisi Ková i, jste zat en,“ oznámil mu zakabon ný muž ve stejnokroji majora Military odd lení Agentury. Zleva i zprava ho drželi dva muži, další dvojice p ivád la Bonda. Oba agenti byli nazí. Ková m l na levém záp stí ocelová pouta. Muži, kte í vedli Bonda, p ivedli zajatce až ke Ková ovi a p ipoutali mu pravou ruku k poutu na Ková ov levi ce. Major m l až do té chvíle v obli eji jakési nap tí, to z n ho spadlo až te , kdy oba nebezpe ní protivníci byli, jak se domníval, zneškodn ni. „Jakým právem?“ cht l v d t Ková . „Právem jurisdikce Agentury.“ „Pan Bond není zam stnanec Agentury,“ ekl Ková . „P estoupil na ízení a regule Agentury a je též v podez ení, že se zú astnil atentátu na papeže Benedikta XVI. Až do vyšet ení p ípadu bude tedy v ochranné vazb a pak bude p edán vyšet ovacím orgán m Britského království,“ ekl major. Námitka ho nep ekvapila, ekal ji a byl na ni p ipravený. „Snad nám dovolíte, abychom se oblékli?“ navrhl Ková . „Trochu ponížení pat í k prvnímu stupni výslechu,“ ušklíbl se Bond. „Taky jste byl v Abu Ghraib na školení, majore? Dáte nám igelitový pytlík na hlavu? A bude se nám pošklebovat n jaká vaše seržantka?“ „Však vás humor p ejde, Bonde,“ vr el major. „Jdeme!“ Eskorta vedla oba nahé muže spoutané k sob želízky po hlavní chodb komplexu. V tuhle denní dobu tu bylo živo. Potkali mnoho muž a žen z r zných sekcí a odd lení. Všichni m li ve tvá i výraz zd šení a taky soucitu, když zajatce uvid li. Ková si uv domil, že je u Agentury odepsaný. Když už nad ízení sáhli k takto ve ejnému ponížení, nep edpokládají, že pro Johna Francise Ková e je n jaká cesta zpátky. A

ta, která vede kup edu? Výslechy a pak odklizení, bu na n jaký interrealitní Vystrkov, nebo rovnou do pekla. Je to zvláštní nestandardní postup, uvažoval Ková . Normální by bylo, kdyby je oba od sebe odd lili a vyslýchali každého zvláš . A co se stalo s Andreou de Villefort? Taky ji prohán jí nahou po chodbách? Villefortová se též šla osprchovat. Ješt jim sta ila vesele za mávat ve dve ích dámského odd lení sprch. Jestli jsem ji vid l naposled, uvažoval Ková , tak je dob e, že ji vidím p ed o ima veselou, usm vavou. „Je to smutné,“ poznamenal major. „Všichni jsme vám v ili, Ková i. A vy jste takhle zklamal d v ru Agentury.“ „Majore,“ ekl mu Ková , „nesnažte m p esv d it, že opravdu každý, kdo se prop j í k policajtské rutin , je kretén. Zatím se vám to da í p ekvapiv dob e. Mrzí m to, protože jsem si Military divize vždycky vážil a byl by to pro m šok, kdybych m l žít s poznáním, že ve svých adách strpí blby!“ Dovedl se p i tom tvá it vážn , on, který byl s Military divizí od za átku na kordy! „Nemusíte se tím trápit, Ková i. Nebudete žít natolik dlouho, aby vám to p sobilo nesnesitelná muka,“ vr el major. „A máš to,“ ekl Bond. „To je z toho, když se za neš bavit s chlápkem, kterého baví d lat v base bacha e.“ „Vás to taky svrbí, že jste ješt na živu, Bonde! Ned lejte si iluze, že vás tady Secret Service zachrání. Máme dlouhé prsty a ten váš pan M...“ Bylo vid t, že hodlá tlachat a naparovat se ješt dlouho. P erušila ho siréna. Ková si uv domil, že práv míjejí dve e, které vedou na chodbu do velkého sálu s fantomovým polem. ervené pulzující majáky hlásily nejvyšší stupe ohrožení. „Co to sakra...“ zavr el major. „To je, prosím, poplach,“ ekl mu Ková posm šn . Major vytáhl armádní Colt M1911 a zamí il ho Ková ovi na spánek. „Jestli si myslíte, že poplachu využijete, jste na moc velkém omylu, Ková i. Hlídejte po ádn i Bonda!“ houkl na svoje muže. To už se na chodb objevili první likvidáto i se st íbrnými nádržemi s antitenzní p nou na zádech. Mí ili z ejm práv do t chto míst. N kdo v centrále ídil tuhle operaci: muži m li na hlavách pojítka a poslouchali ísi rozkazy. Major p itiskl Ková e ke st n . Ústí hlavn tla ilo zajatce do spánku. „Vytla íte mi tam kole ko,“ ekl Ková vy ítav . „A je mi zima. Jsem rozpa ený ze sprchy.“ „Postarám se, aby vám bylo horko, až tenhle cirkus p estane.“ Ková se nemohl ani hnout. Na majorovi vid l nejvyšší stupe nervozity. Uv domoval si, že by tenhle horlivý pitomec mohl stisknout spouš jen ze

strachu a bezradnosti. „Vypadá to moc dob e,“ cedil koutkem úst Bond. „Skoro se mi zdá, že...“ Po t ch slovech se ozval výbuch a dve e kryjící chodbu do fantomového sálu se rozlet ly pod tlakem rázové vlny. Fialová zá e fantomových koulí je na okamžik oslepila. Likvidáto i strhli ze zad hubice svých st íka ek. Vyvalila se z nich p na, jenže fantomové koule se hrnuly chodbou p íliš prudce. Ková zamžikal. Už se sta il zorientovat a m l dokonce dojem, že zahlédl mezi koulemi n jakou postavu. Ovšem, byla to Nikita! P ipomn l si poslední Bondovu poznámku. Te chápal její význam. Starý zkušený agent Jejího Veli enstva se nejednou dostal z nebezpe í díky „ ízenému zmatku“ a te si Ková za al být jistý, že tahle vzpoura fantomového pole ???nejd ív vznikla v ilé hlav kamarádky Nikity. Nebo spíš Bytewské? P na oslepila majora Military divize. Ková ješt sta il sledovat ruku t ímající pistoli. Uhnul práv ve chvíli, kdy zcela dezorientovaný major stiskl spouš . Horký proud plyn z náboje ráže.45 palce mu ožehl skrá . Bylo to doslova o vlas. Ten blb to s usmrcením myslel zcela vážn ! Ková si uv domil, že ten lov k dostal instrukce - kdyby se vzpouzeli, zabij je. T eba na chodb úst edí Agentury. To tedy v ci došly takhle daleko? Pak ovšem je v nebezpe í celá naše divize a p inejmenším odd lení ízené Ljubou Bytewskou. Jestliže si n jaký maj rek dovolí vyst elit na agenta Bytewské, a má k tomu posv cení sh ry, je to moc a moc špatné i se samotnou Bytewskou. Zalitoval, že ztráceli as ve sprchách. Jakmile si usmysleli, že prchnou a vezmou Bytewskou s sebou, m li to ud lat hned. Út ky se nemají odkládat. Ale naproti tomu, pozd bycha honit a je t eba hledat, kde nechal tesa díru. Ková ovi táhla hlavou kompletní knížka p ísloví a lidových pou ení! Bond, jako by to vycítil, škubnul rukou. „Podívej,“ houknul na n ho. A už tady byla Nikita. Vykukovala za velkou fantomovou koulí a divoce gestikulovala. Sko te! Sko te dovnit ! Copak se dá do koule sko it? No, Skorzeny a jeho chlapci si v Jeruzalém po ínali uvnit koule docela zdatn . A n jak se dovnit dostat museli. Podíval se na Bonda ve stejnou chvíli, kdy se britský agent podíval na n ho. A oba sou asn kývli, nadýchli se, vyk ikli a... sko ili. Najednou vše ztichlo, neslyšeli jekot sirén a povykování likvidátor . Ješt chvilku je vid li, mohli pozorovat oblaka p ny, vid li vojáky s

napraženýma rukama, kte í ekali, kdy je p na zavalí, vypadali jako Lákóon vzdorující mo skému hadovi, opravdu podobni sochám nehýbali se, protože se as zastavil, nehýbala se ani Nikita, m la otev ená ústa, n co na n naposledy k ikla a už se možná nikdy nedozv dí co to bylo, snad n jaké varování nebo rada nebo zpráva, t eba na n volala, co se stalo s Bytewskou a jak se da í Villefortové, celý tenhle sv t se od nich vzdaloval, op t se ocitli v tunelu p ipomínajícím p echod do smrti, blížili se k jasnému bílému sv tlu... A pak na n dýchlo nesnesitelné vedro.

NAZí JSME P iŠLI NA SV T Ková s Bondem dopadli na kamenitou zem. Bylo to ne ekané, nesta ili zachovat rovnováhu a oba upadli na obli ej. Ková se chránil pravou rukou, Bond levicí, takže se neporanili. Bylo to tak náhlé, že Ková div nezalehnul jakéhosi ptáka podobného k epelce, který tam sed l na zemi. Bylo to št stí, že se nesta ili p ipravit na seskok a nez stali stát. Dopadli nedaleko skupiny muž , o jejichž mírumilovnosti mohli mít oprávn né pochybnosti. Muži byli ty i a na první pohled v nich poznali ímské vojáky. Nebylo t eba velkého d vtipu k pochopení, že jim Nikita, bezpochyby za cenu velkého osobního rizika, umožnila út k zpátky do Palestiny doby Kristovy. Byli na tom stejn , nebo lépe i naopak h e, než p ed tím? Ková se snažil zm nit v placku a taky Bond skoro nedýchal. Kdybych m l podle Robinsonova návodu sestavit listinu dobrého a špatného, za al bych tím dobrým. Žijeme, to je v bec to nejd ležit jší. Jsme v Palestin . Jestli je to dob e nebo špatn , to ukáže budoucnost. Nejsme tu sami, blízko nás jsou ozbrojení muži. To samo o sob také není nic povzbuzujícího. Nejsou to ale Skorzeny a jeho esesáci a to je nesporný klad. Tihle muži patrn pat ili k desáté legii, založené císa em Augustem, která se ú astnila válek, jež provázely zhroucení ímské republiky. Byla to p ší hlídka. Muž m bylo horko, proto nem li na hlavách svoji cassis, p ilbu chránící zátylek a tvá e, nýbrž široký klobouk z palmových list ; p ilbu si zav sili na prsa, chrán ná lorica segmentata, zbrojí z kovových pás . U pasu m li gladius hispaniensis, krátký me , a v rukou t ímali pilum, ošt p s dlouhou kovovou špicí, která dokázala prorazit protivník v d ev ný štít. Jeden m l na zádech m ch s pitím, jiný jeho druh vlekl vak s potravinami. Chvilku si oba uprchlíci mysleli, že uniknou pozornosti t ch lidí, jenže k ik prchající k epelky p ipoutal jejich pozornost a muž, který šel první, zvedl varovn ruku. Uprchlíci p itiskli obli eje k zemi a jen periferním vid ním sledovali temné obrysy ímských legioná . Velitel oddílu se oto il, n co na svoje muže k ikl a skupina znovu vykro ila. Ková opatrn vzhlédl a vid l, že ímané v nují pozornost k epelce, která let la v nevelké výšce a opisovala široký kruh. „Hodnej ptá ek, tahle k epelka,“ poznamenal Ková polohlasn . „M li bychom jí koupit zobání.“ „To není k epelka,“ ekl Bond. „To je orebice. Protože jsme v Palestin , mohla by to být orebice ukar.“ „Jak to víš?“ ptal se ho Ková podezírav . Jakživ o n jaké orebici

neslyšel a napadlo ho, jestli si z n ho agent 007 náhodou tak trochu nest ílí. „Výcvik agent sekce nula nula je intenzivní i extenzivní.“ Orebice se k nim vracela, a když se nad nimi ocitla, zak i ela. A ze vzdálenosti asi jednoho sta metr vylet la druhá a s velkým povykem se k nim blížila. ímané se zastavili a ohlédli se. Ob orebice za aly kroužit nad místem, kde Bond s Ková em leželi. „Zbláznily se?“ vr el Ková . Bond kolem sebe zašátral. „Mám to.“ „Co?“ „Vejce.“ Oba byli nazí, a tak Ková e nemohlo nenapadnout, zdali Bond nenabyl pochybností o své t lesné celistvosti. „Tyhle orebice kladou vejce do dvou hnízd zahrabaných do zem . Na jednom sedí sami ka, na druhém same ek. Je to v pta í íši ojedin lý p ípad, kdy manželé mají odd lené ložnice.“ „Jak tohle sakra víš?“ „Copak jsi ne etl Aristotela?“ podivil se Band. Jenže to už m li jiné starosti. Rozlícený kohoutek orebice se vrhnul dol , p istál Ková ovi na zádech a za al ho urputn klovat do vy nívajících hýždí, kdežto jeho družka, povzbuzena tímto p íkladem, se spustila na agenta Jejího Veli enstva. Oba muži se snažili volnou rukou ope ence odehnat, ale tím jen zvyšovali jejich odhodlání proklovat se k mlá at m. Ková zvedl hlavu a spat il, jak k nim ímská hlídka b ží s nap aženými ošt py. „Rad ji bych kulku z p ta ty icítky, než být propíchnutý tou špikova kou,“ posteskl si Ková . „Vstáváme,“ pokynul Bond a oba vysko ili. „Tva se p átelsky.“ Tohle šlo t žko, protože orebice se nespokojily s tím, že muži vysko ili! Úto ily na n dál a hnaly je íman m vst íc. „P átelé!“ volal na n Bond istou latinou. „Jste ozbrojeni. Zaže te ty prožluklé ope ence, u samotného Jupitera vás prosím!“ „Že znáš orebici, to strávím. Ale tahle tvoje britonská latina se mi hnusí,“ vr el Ková , nedávný absolvent hypnokurzu klasické latiny. ímané se netvá ili nejchyt eji p i pohledu na dva nahé muže svázané k sob poutem, poskakující a povykující. Na to, aby ob orebi,ce odehnali, ale jejich inteligence sta ila. „Kdo jste?“ „Poutníci zbloudilí v pustin .“ „Jak to, že jste nazí?“ „Zbloudilí a oloupení, state ný vojáku.“ „A pro jste svázaní?“ „Oloupili nás a svázali.“ Ková skoro nerozum l tomu, co Bond vykládal svou moderní latinou s britským p ízvukem, nicmén usoudil, že v ci neuškodí, když bude horliv p ikyvovat. Vojáci si je prohlíželi s velkou ned v rou.

„Vy jste lupi i ur ení k p ibití na k íž, jako že se desátník Flavius Renatus jmenuju,“ ekl velitel hlídky. „To opravdu ne,“ bránil se Bond. Desátník Renatus si je pochybova n prohlížel. „Vy nejste zdejší?“ zeptal se. „Všiml si, že nejsme ob ezaní,“ podotkl Bond ke Ková ovi. „A to je dob e, nebo špatn ?“ „V židovské Palestin by to mohla být výhoda, která se ukáže jako nevýhoda, ledaže by se nevýhoda zm nila ve výhodu,“ vysv tlil agent 007. „To jsi m uklidnil.“ „Kdo jste?“ „Jsme z Británie,“ ekl Bond. „Oto te se.“ „Máme se oto it,“ p ekládal Bond. Oba poslechli. „Lžete! Jak každý ví, Britové si malují prdele na modro. Vy je máte ervené!“ „To je od t ch pta ích zobák , desátníku! Jinak bychom je m li modré, jak se na slušného Brita sluší!“ Bond, jako správný Brit, také t žce nesl, že Julius Caesar ve svých Zápiscích charakterizoval obyvatele Británie jako národ, který si maluje zadnice na modro, a nejednou elil urážkám Appeninc , že oni m li vysokou kulturu už v dobách, kdy si Angli ané ješt malovali prdele na modro. Úder ratišt m ošt pu p ipravil Bonda o hovornost. „Já vám eknu, kdo jste. Lupi i a zv dové a vrazi,“ d l desátník. Pak se oto il ke svým lidem: „Marku a Lucie, dob hnete do tábora pro posilu. A pozor,“ ukázal prstem na p ilby, „vezm te si do tábora p ilby. Víte, jaký je setník Tercius pes. Já s Corneliem tady z stanu a budu st ežit. Jsou to mimo ádn nebezpe ní zlo inci! ekn te, že jsme našli dva nahé zv dy!“ „Poslyš,“ cht l v d t Ková , „jak dalece byla v antice rozší ená homosexualita?“ „N která fakta je lepší neznat,“ ekl Bond. Marek a Lucius odb hli a desátník Flavius s doprovodem Cornelia odvedli oba zajatce ke skupin fíkovník , která poskytovala aspo náznak chládku. Tam usedli, Cornelius s al z ramene m ch, desátník se napil, pak vrátil m ch Corneliovi. Že by zajatci mohli mít také žíze ho možná napadlo, ovšem to, že by jim dal napít, mu ani nep išlo na mysl. „To nevypadá dob e,“ podotkl Bond. „Držte tam hubu tou svou britonskou hatmatilkou,“ ok ikl je desátník. „N co ale vypadá dob e,“ ekl Ková , nedbaje varování. „Co?“ cht l v d t Bond. „Maurbyho efekt nám rozežral pouta,“ ekl Ková . To už se desátník rozvzteklil, vysko il a hnal se k nim s ošt pem nap aženým d evem nap ed. Necht l zajatce zabít, to by t žko vysv tloval

svému setníkovi Terciovi. Ale pobavit se bitím spoutaných muž , to bylo n co jiného. Oba muži se podívali na ocelové pouto. To te vypadalo, jako prve ty kdysi krásné Bondovy Omega Seamaster hodinky: hn dý bobtnavý strup. Desátník s ošt pem už byl blízko. Muži cukli, bohužel Maurbyho efekt ješt nedokonal svoje dílo zkázy: technika nepat i ná pro aktuální dobu m la vzít za své, ale cht lo to as. Náp ah, švih - a desátník mí il ratišt m na Bondovu hlavu. Bond s Ková em mu vyšli vst íc rukama s poutem. Ozval se t esk a pouto prasklo. Pak už to bylo prosté. Bond zachytil ratišt a p itáhl je k sob . Desátník ne ekal takový zvrat situace a Bond opravdu nem l velkou práci s tím, aby si úto níka p itáhl k sob . Pozd m l desátník Flavius litovat, že nedbal p íkazu setníka Tercia! Kdyby m l na hlav po ádnou ímskou p ilbu, úder Ková ova lokte by bolel leda tak Ková e. Takto inkasoval ránu do obli eje, a jak už byl Ková zvyklý, tento úder zvaný empi m l charakteristickou ozv nu v podob k upnutí nosních k stek. Rána to byla tak prudká, že zbavila desátníka v domí. Bond se chopil ošt pu a bez váhání jím praštil p es hlavu Cornelia. Zadýchaní agenti stanuli nad bezvládnými legioná i. „Kolik má taková desátá legie muž ?“ cht l v d t Ková . „T žko íct, na plných stavech tak ty i, p t tisíc. Máme p ed sebou práci, Johne.“ „ Utíkat?“ „P evlékat se!“ Bylo dob e, že Bond pobídl Ková e ke sp chu. A dvojnásob dob e, že ho p inutil si na hlavu natáhnout p ílbu, už proto, jaký je setník Tercius pes. Ve zbroji a s p ilbou na hlavách vypadali Ková s Bondem velmi ímsky a provazem spoutaní nazí zajatci u jejich nohou ni ím nep ipomínali pýchu ímského impéria. Netrvalo dlouho a obzor se zaplnil siluetami p icházejícího vojska. Ve st edu oddílu byla skupina jezdc , kolem se hemžilo na dvacet p šák , všichni s p ilbami na hlavách. Podle skv lé zbroje rozeznali setníka. Zamí ili k n mu a pozdravili ho ímským pozdravem, který m l být o mnoho století pozd ji zesm š ován r ením „takhle vysoko ská e náš pes“. „Vzpouzeli se, tak dostali nakláda ku,“ hlásil Bond. „Zavázali jsme jim o i. Byli opravdu hodn vzpurní.“ „Dob e jste si po ínali,“ pochválil je centurion. „Budete odm n ni.“ Tak,“ obrátil se k voják m, kte í ho doprovázeli, „popadn te je a postarejte se o to, aby neutekli. Jdeme do tábora!“ ŠkubnuI opratí, obrátil kon a zamí il tam, odkud p išli. Bond s Ková em se ocitli uprost ed oddílu. „Odsud by nám nepomohl ani sám Kristus,“ poznamenal Bond.

„Kristus ano,“ ekl Ková . „Ten p ece um l d lat zázraky. Jamesi, jsme p ece ve Svaté zemi. Nemám tady svého geigera, takže nevím, kolikátého je, ale Kristus docela dob e možná ješt žije.“ „Záleží na tom, do jakého údobí nás portál vyplivnul,“ ekl Bond. „Jestli p ed Kristovým uk ižováním, nebo až po n m.“ „To bychom p išli ke k ížku po funuse,“ poznamenal Ková . „O Kristovi se nežertuje.“ „To je fakt, o Kristovi jen dobré,“ ekl Ková . „Protože, jestli tady n kde je nebo není, budeme pot ebovat jeho pomoc, až tihle mládenci zjistí, že jsme je oklamali.“ Pokra ovali v pochodu. Muži, které vid li kolem sebe, nevypadali na n jaké zm k ilé antické hodovníky. Svalnaté paže a nohy by slušely každému desetiboja i. Už samotným držením t la vyjad ovali sílu a pružnost. Se dv ma z nich se Ková s Bondem úsp šn utkali. Využili momentu p ekvapení. Bitka s dvaceti i t iceti by byla bez šancí. „Poslyš,“ ekl najednou Bond, „nezdá se ti, že tady ten chlapík po nás n jak pokukuje?“ Ková si toho taky všiml. Legioná krá ející p ed nimi se co chvíli ohlížel. „To je tím, že jsme spolu nemluvili latinsky,“ ekl Bond. „Budeme te rad ji zticha.“ Pokra ovali tedy ml ky. Zv davý legioná po chvilce zmizel, ztratil se mezi ostatními. Nenechali se tím ukolébat a pokra ovali dál ml ky, aby už neupoutali ni í pozornost. Cesta netrvala dlouho. Ková si domyslel, že hlídka, na kterou narazili, byla p edsunutá hlídka tábora jedné setniny desáté legie, která dbala na po ádek v této ásti Judska. Te nastane výslech zajatc a zám na vyjde rychle najevo. „Nevypadá to dob e,“ porušil Ková zásadu ml ení. „Vidíš? Ten zv davec se ochomýtá kolem nahá .“ „Ml ,“ špitl Bond. „Jde k nám.“ A opravdu, muž se vracel, krá el proti proudu pochodujících voják . Ti, když spat ili stany tábora, zvolnili a ztratili obvyklou ostražitost. Brzy budou tak íkajíc doma, odloží zbroj, sednou si, napijí se. A pak se p jdou pobavit pohledem na mu ení zajatc . Muž dorazil až k nim. „Kdo jste?“ oslovil je p ímo. „Já jsem p ece Cornelius...“ za al Bond. Ticho“ ok ikl ho muž a rozhlédl se. „Mluvili jste o Kristovi. Co víte o Kristovi“? „Je to syn Boží,“ vyhrkl Bond. Pochopil, co vzbudilo mužovu pozornost - povídal si s Ková em a t ebaže muž nemohl rozum t hovoru vedenému v angli tin , Kristovo jméno zachytil. Muž sklopil hlavu a ud lal si na prsou zvláštní znamení, n co jako ležící osmi ku.

Co to d lá?“ zeptal se Ková . „Znamení ryby. ecky ichthys, podle lésús Christos Theú hyios Sótér,“ vysv tlil Bond. Muž horliv p ikývl. „Ano ano Theú hyios Sótér Syn Boží a Spasitel. Zachránil mi ruku. Vidíte? Židé mi usekli ruku, on se dotkl pahýlu a ruka mi narostla.“ Nastavil paži. Bylo vid t, že na jednom míst má kulatou jizvu. Paže až k jizv byla hn dá, hrubá, kdežto to, co bylo od jizvy dál až ke kone k m prst , bylo hladké, dalo by se íci jemné. Božská práce, napadlo Ková e a zmocnila se ho posvátná báze . „Jste také následovníci?“ „Ano, jist .“ „Musíte zmizet. Vy jste... svázali ty dva pitomce. A máte jejich zbroj.“ „Ano, brat e,“ ekl Bond. „Naši na to brzy p ijdou. Poj te, zavedu vás ke koním. Musíte prchnout. Tady nem žete z stat. Na podvod se brzy p ijde. Zabijí vás. My k es ané si musíme pomáhat!“ „B h ti žehnej, brat e,“ ekl James Bond. „Tak poj te.“ Vedl je ímským ležením. Obdivovali po ádek, který tu vládl. Stany byly rozestav ny do velkého obdélníku s centrální uli kou. Tohle uspo ádání se dalo kdykoli v lenit do v tšího celku, kdyby se celá legie dala na pochod a m la tábo it na jednom míst . Jejich pr vodce, který, jak se ukázalo, se jmenoval prost Bilbo, je zavedl až dozadu, kde v ohrad byli erství kon . „B h vás provázej,“ lou il se s nimi. „A až Ho potkáte, vy i te Mu moje pozdravení a díky.“ „Koho potkáme?“ „Ježíše Krista,“ ekl Bilbo udiven , že se n kdo m že ptát na takovou samoz ejmost. Zamával jim a zmizel mezi stany. Sotva se to stalo, uslyšeli výk iky. „Vypadá to, že to prasklo,“ ekl Ková . „Musíme sebou hodit.“ Otev eli ohradu a vybrali si kon . Bond volil b louše, klisnu, Ková se vyšvihl na h ebce, vraníka. Sta ilo pobídnutí a zví ata vyrazila vp ed. Ostatní kon , bylo jich snad tucet, nemarnili as a opustili ohradu také. Snad se cht li prob hnout po širých judských pláních, aniž by je tížilo b emeno v podob obrn ného ímského legioná e.

KDO JSI BEZ VINY Bylo to obrovské št stí, že se ostatní kon také rozhodli podniknout výlet. Hned za obzorem se rozprchli na všechny strany a zanechali po sob celý v jí stop v sypké p d . Navíc, zvedl se ostrý vítr chamsín, který p inášel z pouští Arabského poloostrova jemný písek, zbarvující tuhé lístky sporých macchií dožluta. Jeli t sn vedle sebe a museli na sebe k i et do v tru, aby se v bec slyšeli. „Jsme z toho venku!“ volal Ková , nadšený tím, že se smrt zase jednou odkládá na neur ito. „Jenže nemáme pon tí, kde Ježíše Krista hledat.“ „A už v bec nemáme pon tí, co ud láme, až ho najdem.“ „Jak to myslíš?“ ptal se Bond. Zabo ili do skalní sout sky, která je pon kud p ed chamsínem chránila. Dokonce dorazili k horskému potoku. Dovolili koním, aby se napili, sami sesko ili a protáhli obolav lé nohy. „Naše instrukce jsou jasné - nelézt do Palestiny. Do ni eho se neplést. Z stat mimo,“ p ipomn l Ková . „Tvoje instrukce,“ pokr il Bond rameny. „Já jsem na dovolené. Mn m j M nic nena ídil ani nezakázal. Jsem soukromý ob an.“ „Jenže to neznamená, že nebudeš nic d lat. Co ud láš, až uvidíš partu ímských hulvát , jak p ibíjí Krista na k íž?“ „Nic,“ ekl Bond. „Nev ím. Copak jsi jako dít nev il na Ježíška? Copak ses net šil na dáre ky pod strome kem?“ „U nás tenhle germánský zvyk nep stujeme,“ pravil Bond zarputile. „Nelži. M l jsi rád Ježíška. Každý má rád Ježíška.“ „Na k íž p ibili dosp lého chlapa.“ „Který byl d ív Ježíšek.“ „Co to má ta vaše Agentura za sentimentální agenty? Já mám licenci na zabíjení. Ty máš licenci na f ukání,“ ekl Bond. „To není f ukání. To je jasná logická úvaha. Tvrdíš, že p i Ježíšov k ižování nehneš prstem a budeš se dívat.“ „To tvrdím.“ „Pro tu tedy jsi?“ „Protože m sem vyplivnul ten tv j portál. A pro ty tu jseš, krom toho, že jsi sem utekl?“ „Abych zabránil Ottovi Skorzenému...“ „V em?“ „V záchran Ježíše Krista.“ „Takže,“ zašklebil se Bond zlomysln , „co ud láš, až p ijdeme do Jeruzaléma...“ „Ten je daleko.“

„Ale my se tam dostaneme,“ trval na svém Bond. „Budeme tam, ty uvidíš, jak k ižují Krista a najednou, kde se vzal tu se vzal, SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny se svým železným k ížem a dubovými ratolestmi, klešt v jedné ruce, parabela v druhé ruce, bum a bum, post ílí ímany a sejme Krista z k íže, ješt d ív, než Syn Boží vydechne naposled. Co ud láš?“ „Musím mu zabránit v porušení kontinuity asové linie v téhle v tvi reality,“ pravil Ková zarputile, jako kdyby od íkával lekci na školení v p ijímacím kurzu. „Zabiješ Skorzenyho?“ „Ano.“ „A co potom? Co s Kristem? ekneš íman m, tak, chlapci, berte to jako pauzi ku, p estávka skon ila, takže si plivn te do dlaní a pus te se do toho, podívejte, Matka Boží s Ma í Magdalenou jsou z toho už celé vyjevené a pan Jidáš se strachuje, že bude muset vrátit peníze ?“ Ková se mra il. „To je hloupá otázka,“ ekl potom. „Nejsou hloupé otázky,“ opá il Bond. „Jsou jen hloupé odpov di a to, co jsi ekl, je hloupá odpov na mou dobrou otázku. A ta dobrá otázka zní: zabráníš íman m v uk ižování Krista, nebo nezabráníš?“ „Nejd ív musíme Krista najít.“ „S tebou je ale e . To je vid t, že jsi ech. Slovan. On nechce porušit kontinuum, což by porušil, kdyby sundal Krista z k íže, ale nechce ho nechat uk ižovat, protože má rád Ježíška.“ „Víš co? Nebudeme se o tom bavit. Jsme zalezlí v horách. Krista jsme nevid li. Možná ani neuvidíme. Možná, že Kristus už je po smrti. Možná, že se nenarodil. Nevíme, kde v tom kontinuu jsme. Co si budeme lámat hlavu?“ „Dob e. Já jsem na dovolené. Ty jsi ve služb .“ „Nejsem,“ ekl Ková zarputile. „Jsem na út ku.“ „Na služebním út ku.“ „Ne...“ „Slovane, chceš, abychom tu zapadali v chamsínu pískem, protože si nedovedeš ujasnit pojmy? Jestli jsi na út ku, namí íme si to k mo i a budeme se koupat a sbalíme tam holky a obstaráme si víno. Jestli jsi služebn , jedeme najít Krista a já jako turista se budu dívat na profesionála p i práci.“ „Nep ipomínej profesionály p i práci, víš, jak to skon ilo, masakrem v Jeruzalém !“ „Tak co: mo e nebo Kristus? Holky nebo rva ka s ímany?“ „Rva ka s ímany,“ ekl Ková . „Dobrá,“ na to Bond. „Jak chceš. Já si už zvykl, že se moje dovolená vždycky n jak zvrhne. Ale konec konc , v Jeruzalém jsou taky holky a víno, nebo snad ne?“

Pak nasedli na kon a pokra ovali volným krokem podél potoka skalnatým údolím po klikaté cest mezi trsy pouštní trávy dosahující výšky dvou metr , s kone ky ostrými jak ostny dikobraza. Urazili asi dv st metr , když se Ková zastavil. „Co tu o umuješ?“ divil se Bond. „Nebudeš okukovat každou hromádku velbloudího trusu.“ Ková nedbal a sesko il. Sklonil se ke kupi ce a probíral ji kone ky prst . „Fujtajbl, ty taky vezmeš všechno do ruky!“ Ková odstranil vrstvi ku rzi a odhalil d ev nou ty ku, p ipomínající násadu od kladívka. „N kdo se v tom vrtal p ed tebou,“ podotkl Bond s úšklebkem. „Na rozdíl od tebe m l tolik vkusu a rozumu, že to d lal klackem.“ „Tohle není trus,“ ekl Ková tiše. „To je ru ní granát typ 24, standardní výzbroj Wehrmachtu. Poškozený Maurbyho efektem.“ „Shit,“ pravil Bond vhodn . „Bohužel ne. Tady n kde,“ podíval se kup edu, do ohbí údolí, „se potulují Skorzenyho mládenci.“ „A taky Skorzeny,“ p ipustil Bond. Cht necht musel uznat, že Ková má taky n kdy pravdu. „Má to jednu sv tlou stránku,“ ekl Ková po chvilce p emýšlení. „To bych rád v d l, jakou.“ „Je lepší, když si pleteme jejich granáty s velbloudím lejnem, než kdyby nám vybuchovaly za zadkem. No a vzhledem k tomu, že jsme prvot ídn vybavení a vyzbrojení ímští legioná i, máme docela slušnou p evahu nad Skorzenyho partou, kterou tak p kn odzbrojil Maurbyho efekt.“ „Jenže jich je dvanáct.“ „Jenže my máme me e a ošt py. Kolik esesman se ti poda í napíchnout na tohle p kné pilum?“ „Záleží na tom, jestli budou držet. Tak poj , ty jeden legioná i Kovarusi!“ Postupovali te mnohem obez etn ji. Potok skota il po kamenech a to je trochu znervóz ovalo. V zur ení vody by mohli p eslechnout šramot. N kolikrát je vylekal podez elý pohyb, ale pokaždé se ukázalo, že to jsou jenom ovce awassi, nápadné tlustým ocasem. Podobn jako hrb velblouda slouží tento ocas jako zásobárna, takže berani vle ou až dvanáctikilový náklad, ovce ho mají polovi ní. Ob as zahlédli i kozy mamber, plemeno syrské kozy s dlouhýma ušima, mohutnými rohy a hrubší barevnou vlnou. „Vidíš?“ upozornil Bond. „Jsme blízko vesnice. Kozy jsou oškubané.“ „T eba lezly skrz k oví!“ „Ne,“ trval na svém Bond. „Kozy mamber se nest íhají, jejich majitelé jim srst škubají.“ „To máš taky ze školení tajné služby?“ divil se Ková . „Jak vidíš, je mi k užitku. Protože vím, že kozy mamber se škubou, místo aby se st íhaly, vím, že je blízko vesnice, takže...“

„Ticho, Bondusi!“ Na h ebeni kopce se objevil hubený chlapec s klackem v ruce, nepochybn pasá ek oškubaných koz. Bondus jen pokr il rameny. Vidíš? Co jsem íkal? Vesnice je nedaleko. Sesedli a kon pustili. Usoudili, že jim prosp je nenápadnost. Šli tedy dál p šky a svoje ošt py svírali o n co pevn ji. Byli ve st ehu a oba naráz svou zbra namí ili, když jim znenadání do cesty vysko il ze stínu muž zahalený do špinavého burnusu. Zahlédli divoké o i a vlající vous a pak ten lov k už jen prchal, až se mu za patami ví il prach, který byl v t chto místech podivuhodn jemný, podobný šedému pudru. „Lekl se nás,“ poznamenal Ková . „Myslí si, že jsme ímská hlídka.“ „To znamená, že bychom m li spíš p idat do kroku, abychom do vesnice dorazili d ív, než zburcuje domobranu.“ Sp chali tedy skoro tak rychle, jako vyd šený vesni an. Nemuseli chvátat dlouho. Údolí se stá elo vlevo a za posledním ohbím se otev elo do široké planiny poseté sporými ke íky myrhy, kde ve stínu datlových palem támar a statných fíkovník s košatými korunami a víc než desetimetrovými kmeny lenošila vesni ka sestávající z dvaceti, nejvíc t iceti bílých domk s plochou st echou. Slyšeli k ik a na kraji vesnice zahlédli hemžení muž v burnusech. Vypadalo to, že se ti lidé n ím zam stnávají, že jednají ve sp chu, jako když hospodá sklízí snopy p ed blížící se bou kou. „Oni n co tahají,“ mhou il Bond o i do prudkého slunce. „Kovarusi, a m Jupiter... Oni tahají mrtvoly!“ „Skorzeny masakruje vesni any doby biblické!“ zvolal Ková . „Nevím, jak se zachovám, až budu stát pod k ížem, ale tyhle lidi proste zachránit musíme!“ Brzy m l p ijít na to, jak zásadn se mýlil... Nebylo koho zachra ovat. Mrtvým muž m, kte í tu leželi nazí a jejichž strašné rány už mizely pod tlustou vrstvou much, nemohli pomoci a t m chlapík m s tupými obli eji a krvavýma rukama mohli pomoci jen tak, že by jim píchli s mrtvolami. Což by nebylo snadné, protože chlapi se koukali ztratit. „Je jich jedenáct,“ konstatoval Bond. „Mohli by dát dohromady fotbalový tým.“ „Jedenáct?“ zpozorn l Ková . Naklonil se nad jednou mrtvolou a oto il jí ruku tak, aby vid l vnit ní stranu lokte. Mezi krvavými šrámy na ní byly jasn vid t runy SS. „Tak mám pocit, že nám ti bibli tí vesni ané zjednodušili život a zbavili nás velké starosti,“ ekl Bond. „Ne úpln . Je jich jen jedenáct. Kdepak je asi ten dvanáctý?“ Zamí ili do vesnice, v patách muž m, kte í sp chali tak horliv , že se to nápadn podobalo út ku. Postupovali k ivolakou uli kou, nasycenou zápachem tak strašlivým, že museli dýchat ústy, aby se jim nezvedl žaludek, až se dostali na volné prostranství. Dvanáctého esesmana nalezli zde, p ipoutaného ke kmeni prastarého olivovníku s rozložitým kmenem a korunou. Prostranství

kolem olivovníku bylo pokryté kameny, nad nimiž se vznášela mra na much. P i pohledu na n oba agenti pochopili, od eho pocházely ty d sivé rány, jež p ipravily esesmany o život. Muži byli ukamenováni a ten dvanáctý od toho nem l daleko. Ková se na n ho pozorn podíval. Nebylo pochyb, byl to on, muž s dvojí jizvou na levé tvá i, Obersturmbannführer Leibstandarte SS Adolf Hitler, nositel rytí ského k íže s dubovými ratolestmi za opakované prokázání odvahy a jednání nad rámec povinnosti, Otto Skorzeny, nyní na prahu smrti, s rozbitou hrudí a pobitými údy. Hlavu m l více mén v po ádku, tu si z ejm jeho kolektivní kati šet ili na poslední salvu vražedného kamení. Rozhlédli se kolem sebe. Ze stínu uli ek vykukovaly vyd šené tvá e. Nakonec se z chumlu vyloupl sta ec v šedé íze s mohutným et zem, na n mž mu visela veliká Davidova hv zda. Zamí il k nim a když byl na t i metry, zastavil se a váhav zvedl ruku k ímskému pozdravu. Bond pozdrav op toval, Ková se k n mu nedokázal p inutit, takže jen rozpa it zasalutoval, pak si uv domil, že je to nesmysl a zm nil sm r a podrbal se ukazovákem na nose. Úkosem hled l na p ipoutaného Skorzenyho. „Pánové legioná i,“ ekl muž docela obstojnou latinou, „jsem starší této starodávné vsi Azar Gadda, dcery to vznešeného m sta Hebronu, naší matky, nad níž bdí a ochrannou ruku drží B h, náš Hospodin, jehož sláva nech je velebena na v ky v k .“ „Amen,“ ekl Ková . „Radši ml a nech to na m ,“ šeptl mu Bond. Pak se obrátil ke sta ešinovi vesnice. „Pro jste zabili ty muže? Mluv, chlape! Hrdelní soudní moc náleží ímu!“ Zu iv zahrozil ošt pem. Muž se zalomil v pase. „Aj, vaj, aj, vaj,“ b doval, „veliký hn v, state ný pane legioná i. Veliký hn v vyvolali.“ „Vyvoláš m j veliký hn v, když nevysypeš, co provedli.“ „Nadali nám židovských sviní, pane legioná i. A poplivali hv zdu Davidovu!“ Sta ík zvedl svoji ozdobu do výše o í. „Posvátné znamení kmene Izraele zhanobili tito padouši, nech je do pekel odnese Pokušitel, nep ítel Židovstva!“ „Skorzeny a jeho esesáci narazili na první Židy a neuv domili si, že je rozdíl mezi Osv timí roku 1943 a Azar Gadda roku t icet t i,“ poznamenal Ková . „ ímská moc netrpí urážky náboženství a národa,“ ekl Bond p ísn . „Netrpí, netrpí, aj, vaj, ani my netrpíme a nesneseme, pane! Veliký byl hn v našich muž a oni se rvali, Gedeona, syna Ménmanova, syna Jasubi Lechem, syna Hosiášova, který byl synem...“

„Co se stalo s Gedeonem?“ „Zabili ho, pane, a také Neriáše, syna Sechaniova, který byl synem...“ „Zabili i n koho, kdo nebyl ni í syn?“ „To ne, pane,“ ekl sta ec vylekan . „Aspo že tak!“ zah m l Bond. Pak se obrátil ke Ková ovi. „Tak co?“ Ohlédli se po Skorzenym. Ten otev el o i a zadíval se na n s dychtivou nad jí ve zmu eném obli eji. „Ty jsi cht l pomoci Ježíškovi,“ ekl Ková Bondovi, „ale ne esesákovi, který p išel zni it rovnováhu mezi sv ty a první, co ud lal na palestinské p d , bylo to, že poplival Davidovu hv zdu.“ Vesni ané pomali ku vylézali z úkryt . Nabyli dojmu, že se páni legioná i nehn vají a doufali, že je nechají dokon it zapo até dílo. „Ukamenování je hnusná v c.“ „Plynová komora taky.“ „Skorzeny nesloužil v žádném koncentráku. Bojoval na front .“ „V adách es es.“ „Bojoval proti anglickým voják m, p íteli Ková i, v dob , kdy se eští vojáci váleli doma, protože se vzdali!“ „Když je jejich angli tí spojenci vydali Hitlerovi na pospas! A ne všichni eši se váleli. N kte í létali ve stíha kách a když byli sest eleni a N mci je chytili, bu je hned zabili, nebo šoupli do koncentráku hlídaného takovými esesáky, jako je tenhle.“ Sta ík povysunul obo í. Oba legioná i se pustili do hádky v jazyce, kterému nerozum l. Obyvatelé Azar Gadda se už ozbrojili kameny a uvol ovali si ramena, aby m li prudkou a p esnou ránu. Skorzenyho obli ej op t poznamenal d s. „Nem že nám ublížit. Je sám, odzbrojený a poran ný.“ „Bohužel ne mrtvý. To se, doufám, brzy zm ní,“ ekl Ková tvrd . „Jamesi, to je chlap, který utloukl papeže p ed oltá em a pak ho roz ezal motorovou pilou! Copak tohle není spravedlivý trest?“ Bond chvilku p emýšlel a pak vykro il ke Skorzenymu. Ten se na n ho zadíval s novou nad jí. „Otto,“ oslovil ho n mecky, „víš, kdo jsme?“ Skorzeny neodpov d l a pak se mu na obli eji rozzá ilo pochopení. „Vy jste ti z Agentury!“ „Co víš o Agentu e?“ Skorzeny sev el rty. „Nebav se s ním. Ustup, nebo taky dostaneš kamenem,“ varoval ho Ková . „Co chce Xaverius Hawk ud lat?“ Žádná odpov . „Otto,“ ekl Bond, „nabízím ti obchod. Tv j život za informace o Xaveriovi Hawkovi a jeho plánech.“ „Tak tomu íkám profesionál p i práci,“ ekl Ková . „Tomu rozumím.“

„Neznám žádného Xaveria Hawka,“ nechal se slyšet Skorzeny. „Otto, uv dom si, v jaké jsi situaci. Sta í, abych pohnul rukou, a poletí první kámen. Máš rozbitou hubu. To nic není proti tomu, co p ijde. Vyrazí ti o i a zuby. Po ád ale budeš žít. Ti mládenci dovedou házet kamenem. Celý život to d lají. Budou házet tak, aby tvoje utrpení bylo co nejdelší. Jak vidím, zatím ti ušet ili ptáka, mí ili jen na hrudník a nohy a ruce. Te p ijdou na adu koule. Bude to strašn bolet. Spolykáš vlastní zuby a to, co ti pote e z o ních d lk , to nebudou jenom slzy. Bude to krev a samy o i. Po te ou ti do rozmlácených úst. Tohle se stane za chvilku, za minutu, za dv . Stojí ti n jaký Xaverius Hawk za to?“ Skorzeny chvilku ml el a pak ekl: „Smradlavý Angli ane, zparchant lá židobolševická svin , ty nevíš, co je to est muže SS, který p ijal dubové ratolesti z rukou samotného V dce! Xaverius Hawk zvít zí. A víš, co mi slíbil? Co ud lá hned po svém vít zství? Znásilní vaši královnu Alžb tu II. A p i tom nez stane. Její slavnou sbírkou známek si vytapetuje hajzl!“ „Tak to vidíš,“ ekl Ková s uspokojením Bondovi. „Máš to. S tímhle materiálem máme spolupracovat? S ním jsi se cht l paktovat? S takovou esesáckou ventrou? Byl jsi blázen, Jamesi. V té vaší špiónské škole vás sice u ili latinsky a víš, kolik váží ocas ovce awassi, ale v mi, že my eši máme s N mci v tší zkušenosti. Brat i Rusové íkají: N mec opici vymyslel. Takže bu rád, že se o tohohle padoucha postarají state ní ob ané Azar Gadda. A te ustup,“ ekl kamarádsky, „nebo taky koupíš jednu kamenem.“ „Snažil jsem se pomoct,“ povzdechl Bond. „No, každý obchod nevyjde. Mimochodem, víš, co nás ješt u ili ve špiónské škole? Smlouva s nep ítelem je neplatná ješt d ív, než se uzav e. Až by mi vyžvanil, co ví o X-Hawkovi, dal bych pokyn a oni by ho ukamenovali.“ „Páni!“ vydechl Ková . „Tak tomuhle íkám profesionalita.“ „Tak dob e,“ ekl Bond. „A to máme z krku. Pane starosto...“ obrátil se ke starci. „Ano, pane?“ ptal se v dce azargaddské komunity. Bond se podíval na Ková e. P ece jen mu bylo trapné dát pokyn k tomu, aby tihle lidé ukamenovali lov ka. Ková ale pokr il rameny. Nebylo by slušné t m dobrým lidem kazit zábavu. Cht jí kamenovat, tak a si kamenují. Je to zdravý pohyb na zdravém vzduchu a byst í oko i ruku. „Vím, kde je Ježíš,“ ozvalo se najednou od olivovníku. Ková trhnul hlavou. Bond si té poznámky nevšiml. „Ten muž je skute n výjime ný padouch,“ ekl starostovi. Vzdychl a chystal se vy knout ta slova: kamenování je pro n ho až moc milosrdný konec. „Po kej, Jamesi,“ p erušil ho Ková . Bond zav el ústa a p ekvapen se na n ho podíval.

„Co je?“ „Pan Skorzeny má pro nás n jaké sd lení. Co jste cht l íct, pane plukovníku?“ Skorzeny se ušklíbl a oslovil Ková e. „Vím, kde je Ježíš Kristus. Sami ho nenajdete. Máte v patách vojáky desáté legie, p edpokládám. V terénu se nevyznáte. Nemáte žádnou p ípravu. Jste tu ztracení. Já vás k Ježíšovi zavedu. Když m ovšem necháte odvázat od toho svinského stromu.“ „To zní jako zajímavá nabídka. Slyšel jsi, Jamesi?“ „Já slyšel, že ses zbláznil.“ „Po kej, on nabízí, že nás zavede k Ježíšovi. Jak jinak se k n mu dostaneme?“ „Poptáme se. Ježíš Kristus je velký muž. Spasitel. Chodí po Judeji a Sama í a káže zástup m. Živí zástupy. Uzdravuje nemocné. Tady ho zná každý. Hej, ty, jak se jmenuješ?“ obrátil se ke starci. „Jsem Safan, syn Azaliáš v, to byl syn Saaf v, jenž byl synem Johedaiovým z kmene Kálefova, který pocházel..“ „Safane, pov z mi, kde prodlévá Ježíš Kristus?“ „Kdo, pane?“ „Ten, koho hledáme. Jmenuje se Ježíš Kristus. Je to Mesiáš, je to Spasitel.“ „Nerouhej se, pane! Mesiáš jednou p ijde, spasí nás, ekáme na n ho, Pomazaného, zrozeného, aby nevládl zbran mi a mocí, nýbrž spravedlností...“ „No to je on, Mesiáš. Toho myslím. Hledáme ho. Už p išel a je tady n kde. M l by být nedaleko, v Judeji. Káže slovo Boží. Koná zázraky.“ Sta ec Safan jako by povyrostl. Pomali ku ustupoval, jako by se díval na samotného ábla. „Tento muž,“ ukázal na p ipoutaného Skorzenyho, „ten poplil hv zdu Davidovu a nadal nám židovských sviní. Ale tv j zlo in je horší, pane. Ty se rouháš! Tvoje slova o tom, že Mesiáš už p išel, jsou urážkou Toho, Který P ijde! Rozzlobil jsi Hospodina! A tv j zákon, zákon tvého císa e, kterého jsme slíbili poslouchat, ti zapovídá urážet našeho Boha a nám dává právo pomstít. Mužové, tito dva p išli urážet Hospodina. Zaslouží smrt!“ „Smrt! Smrt!“ „Já to tak nemyslel, Safane. Promi ...“ volal Bond zd šen , když vid l, že se azargaddští chystají ke kamenování, tentokrát jiným sm rem. Jejich odhodlání ho vyvedlo z míry. Byli ozbrojeni jen kameny a p esto se chystali vrhnout na dva t žce vyzbrojené legioná e. V takové p esile by patrn dva vojáky zmohli, ovšem za cenu velkých ztrát. Nebáli se jich. V ili, že za nimi stojí B h, a to jim dávalo sílu. „Aspo vyzkoušíme odolnost ímské zbroje,“ ekl Ková . M l podobné pocity jako agent 007, s tak velkým odhodláním a pohrdáním smrtí se setkal snad jen u terakotových vále ník oživených šémem rabbiho Löwa.

„P ichystej si scutum,“ doporu il a sám také p esunul ten velký obdélníkový štít, který mu až dosud kryl záda, dop edu. „A ty se nesm j, dobytku!“ Poslední slova platila Skorzenému, který se zvolna propadal do hysterického smíchu. Svíjel se a hýkal a t ásl se a z d lk mu zatím netryskaly rozbité o i, tekly mu z nich docela oby ejné slzy. Bond už sta il p est hovat štít dop edu, když p ilet l první kámen. Také Ková se kryl, jak mohl. Muži mí ili na vše, co zahlédli nekrytého, a nejednou se trefili, tu do lokte, tu do holen . Oba kamenovaní se pomalu sunuli k olivovníku. Jednoho i druhého napadlo, že když Skorzenyho uvolní od stromu, vesni ané budou mít t i cíle a ne dva. Ková v krátký me gladius byl našt stí dost ostrý, aby Skorzenyho odsekl už na t etí pokus. Skorzeny se nejd ív schoulil ke Ková ovi za štít, pak si od n ho vzal kopí a rozb hl se vesni an m naproti. To byl p ekvapivý zvrat: zkrvavený muž s divokým evem zaúto il na p esilu ozbrojenou kameny. Oba agenti pochopili, že V dce neobda il Rytí ským k ížem s dubovými ratolestmi n jakého mou ku. Necht li se nechat esesmanem zahanbit a následovali jeho p íkladu. Tloukli me em naplocho, aby nikoho neporanili. Skorzeny, ten poranit cht l a taky se mu to nejednou povedlo a málo platné, jeho metoda byla ú inn jší. Nejspíš práv díky tomu se azargaddští rozprchli. Skorzeny, zadýchaný, p esko il nízkou zídku u jednoho z domk , serval tam z ty e ln né roucho sádin a natáhnul je na sebe. Sebral i n jaké sandály, které se tam povalovaly, a p ipoutal si je k holením koženými emínky. „Tak, jdeme!“ houkl na Bonda s Ková em. „Cože? Kdo tady velí?! Odsekl mu Ková vztekle. Skorzeny jen zk ivil svoji zjizvenou tvá . „To je p ece jasné, kdo tu velí. Velí tady nutnost a ta nám íká, že musíme jít za Kristem!“ Mávl rukou jako n kdo, kdo si je jist svou v cí. „Jde se tudy. A jestli chcete z stat v Azar Gaddu, B h s vámi, kammeraden!!“

PAT A MAT Nebyla to radostná cesta, z mnoha d vod . Bond s Ková em netušili, kam je Skorzeny vede. Poko ovalo je pomyšlení, že mu jsou vydáni na milost a nemilost. M li jedinou starost, aby jim neutekl. Za žádnou cenu necht li p ipustit, aby našel Krista jako první. Navíc, museli p ipustit, že jeho znalosti života v poli jsou obrovské. Tento muž vymetl všechna d ležitá bojišt druhé sv tové války. Snad jen ert a pak už jen Xaverius Hawk v d li, odkud se tenhle pekelný zmetek vzal. Hawk ho musel vyloupnout z n kterého z paralelních sv t , protože v mate ském Ková ov a Bondov sv t byl Skorzeny už t icet let po smrti. Jak daleko na asové ose od sv tové války se Skorzeny v tomto sv t ocitl? Vypadalo to, že jeho bojové návyky jsou po ád erstvé. Také jeho tvá pat ila muži na prahu st edních let, takže asi m l válku erstv za sebou. Takže, když jim vesnice zmizela za obzorem a oni m li p ed sebou bezút šnou plá porostlou ídkými ke íky myrrhy, byl to Skorzeny, kdo jako první zaslechl dusot koní a byl to on, kdo rychle zorganizoval lé ku. „To je ímská jízda,“ ekl. „Angli ane, ty zalehneš do téhle úžlabiny, a ty, Bémáku, se schováš za tenhle kámen. Já na sebe p ilákám jejich pozornost.“ A bylo mu úpln jedno, jak se bude Ková tvá it na toho „Bémáka“. Hlídka byla ty lenná. Muži v sedle pat ili k elit desáté legie, ovšem proti teroristovi vycvi enému v adách SS Leibstandarte Adolf Hitler, proti agentovi 007 a proti Johnovi Francisovi Ková ovi m li tolik šancí jako pov stná sn hová koule v pekle. Jízdní se zastavili u shrbeného vesni ana zahaleného do umolousaného sádinu a velmi se divili, když se všichni ty i, tak ka naráz, váleli v jedné, dvou vte inách na zemi. „Nezabíjej je!“ k ikl Ková na Skorzenyho, ale ten se jen usmál a probodl uko ist ným me em hrdla dv ma muž m, které osobn strhl ze sedel. Bond a Ková své zajatce nechali žít, jen je svázali a odvlekli do stínu myrrhy. Skorzeny se jim smál. „Jste zbab lci a máte tvarohové srdce. Mrtvý nep ítel, dobrý nep ítel.“ „Nechci p ed Krista p edstoupit s krvavýma rukama. Už proto ne, že by to na m poznal.“ Skorzeny se podíval na svoje ruce a ot el si je o sádin. „Tak, a mám je taky isté.“ „Nep evlékneš se? Nevezmeš si zbroj?“ zeptal se Bond. Esesman se ušklíbl. „Jsem civilista. To vy jste se p evlékli do cizí uniformy. Odporuje to mezinárodním úmluvám, to se d lá, Angli ane?“ „D lá,“ ekl Bond. „Tvoje Operace Griffon je po ád ješt v pam ti.“ Skorzeny se smál a Ková cht l v d t, co to bylo. Bond mu vypráv l o

jedné epizod bitvy v Ardenách na konci sv tové války. Skorzeny dal dohromady dva tucty anglicky mluvících hrdlo ez , nasadil je do uko ist ných amerických džíp a s pomocí tank Panther maskovaných jako samochodky M-10 je 16. prosince 1944 vyslal skrz bojové linie do amerického týlu, kde m nili sm rové tabulky na k ižovatkách a rozsévali zmatek. N kte í byli zajati a namluvili svým jímatel m, že mají namí eno do Pa íže, aby tam našli a zabili generála Dwighta D. Eisenhowera. Po válce, když byl zajat sám Skorzeny, Spojenci ho za to cht li pov sit. Nestalo se tak, protože p i soudu sv d il britský Wing Commander Yeo-Thomas ze Special Operations Executive; že Angli ané d lali totéž v modrém, p esn ji e eno, totéž v polní šedi, protože i oni p evlékali svoje commandos do n meckých uniforem. „Vy dva si na sebe m žete obléct co chcete. I v tomhle ímském brn ní vypadáte jako Max und Moritz.“ „Cože? Jak že vypadáme?“ podivil se Ková . „Max und Moritz, to jsou dv figurky ze seriálu Wilhelma Busche. Každý n mecký synek se sm je jejim povedeným kousk m, jinak jde kle et do kouta na hrách,“ ušklíbl se Bond. „Na Max und Moritze mi nesahej, Angli ane!“ ekl plukovník SS nevrle. „Aha, ekl Ková . „Takže Max und Moritz jsou n co jako náš Pat a Mat?“ Te se zase divil Bond a Ková mu musel vysv tlit, že Pat a Mat jsou dva nešikové ze seriálu loutkových grotesek. „Pat a Mat,“ posmíval se Skorzeny. „To se mi líbí. Když se na vás podívám, dovedu si toho Pata a Mata p edstavit.“ Vsedli na kon , tvrtého vzali do zálohy pro p ípad, že by si n které z jejich zví at na kamenité cest necest ud lalo n co s nohou. Bond s Ková em vzali Skorzenyho mezi sebe a dali mu najevo, že jsou t eba Pat a Mat, ale zase ne tak velcí nešikové, aby mu nesta ili poslat hrot ošt pu mezi lopatky, kdyby se pokusil utéct. „Já vám utíkat nebudu, hoši,“ smál se jim. „Já vás pot ebuju.“ Slunce stoupalo k obloze a Bond s Ková em si moc rádi sundali p ilby. Svoje štíty si vysunuli tak vysoko, jak jen to šlo, aby jim vytvo ily aspo trochu stínu. Po n kolika hodinách se nudná plá za ala m nit, objevily se vršky a prolákliny, p ibývalo olivovník a k sob schoulených fíkovník . Na jednom z kope k se Skorzeny zastavil. „Tohle je Baal-Perazim,“ ekl a ukázal p ed sebe. Na jeho zjizveném obli eji bylo vid t jisté pohnutí. „Pat a Mat jist nev dí, co to je.“ „Pat a Mat nev dí, ale já ano,“ ušklíbl se Bond. „Dnes se to jmenuje Sheikh Bodr, nemám pravdu?“ Skorzeny p ikývl. „Ano,“ ekl. „Tady svedla židovská pakáž bitvu se state nými árijskými bojovníky a jeden zbab lý židák použil nedovolenou zbra a zabil jim velitele. Touhle typicky židovskou svi árnou vyhráli židáci bitvu.“

„Tady zabil David Goliáše?“ pochopil Ková a Bond p isv d il. „Ano, tady Židé svedli vít znou bitvu s Filištínskými a David zabil prakem obra Goliáše. S tímhle místem se také spojují legendy související s potopou sv ta. Je možné, že kdysi v dávnov ku se tu odehrálo ni ivé zem t esení a že až sem dosáhla vlna tsunami. Na východ od nás je Refajimské údolí. Tudy vede d ležitá obchodní stezka z Jeruzaléma p es Betlém do Hebronu.“ „Jedeme do Jeruzaléma!“ up el Ková o i na Skorzenyho. „Jste Pat a Mat,“ pokr il Skorzeny rameny. „Kde jinde by m l Kristus být pár dní p ed uk ižováním než v Jeruzalém ?“ Uchechtl se, když vid l, jak se Ková tvá í. „Z toho si nic ned lej, Bémáku. Vy Slovani jste mén cenná rasa. Musíš se s tím smí it. Pomaleji vám to myslí, pokud v bec. Že na to nep išel Angli an, to m p ekvapuje. Asi je to tím, že moc piješ martini s vodkou. Prot epané, nemíchané. Ale pozor, mládenci. Po ád m pot ebujete. Kristus je v Jeruzalém , jenže Jeruzalém je velké m sto a vy nevíte, kde ho najít. Tohle tajemství vím jenom já. Slyšeli jste, že o Kristovi nikdo neví. Vy m prost pot ebujete.“ Bond sev el rty a p itáhl koni uzdu. „Tak jedem,“ ekl Ková stroze. Po dalších dvou hodinách jízdy se dostali na cestu do Betléma. Tady už bylo živo, pasáci vedli stáda ovcí, táhly tudy karavany velbloud obtížených pytli s datlemi a fíky, hrubé káry tažené volky vezly stavební d íví. „Svažte m ,“ ekl najednou Skorzeny. „No, nekoukejte jako Pat a Mat. Jste vojáci a já jsem civil. Sám se do m sta nedostanu. Ale vy se taky do m sta nedostanete. U brány je ímská hlídka a bude chtít v d t, kdo vás poslal a kam. Já budu vaše propustka. Polapený lupi a vedete m do Antoniovy pevnosti. Jste schopní si to zapamatovat?“ „Pamatuju si každé tvoje slovo, esesáku,“ ekl Ková . „A t ším se, že je vybliju a nacpu ti je do ch tánu, jedno po druhém.“ Skorzeny se smál. „To se na ekáš, Bémáku! Já jsem vždycky o krok nap ed. Když ne o deset. Tak jedem, Pate a Mate!“ Nastavil ruce pro pouta a dával pozor, aby mu je neutáhli moc pevn . Bond se pokusil p itla it, jenže esesman protestoval. Takže nakonec Bond vyvedl jemn nakašírovaný uzel a mohli pokra ovat v cest . Ml ky, v prachmizerné nálad . Našt stí to netrvalo dlouho. Cesta je zavedla na vrchol terénní vlny, a když tam stanuli, otev el se p ed nimi výhled na kopcovitou krajinu a m sto. Bond i Ková už v Jeruzalém byli, Ková dokonce n kolikrát, ovšem to, co p ed sebou spat ili, jen málo p ipomínalo hust obydlenou civilizovanou krajinu sou asného Jeruzaléma. Najednou m l pocit, že to tady všechno d v rn zná. Kdysi v mládí etl bibli, ist ze zájmu nev rce o to, pro se lidi o ten spisek tak zajímají a pro byli ochotni se po staletí vraždit jenom proto, že existovaly r zné p eklady a výklady. Te , pod vlivem té bájné krajiny, se mu vybavovaly v

mysli celé pasáže, o kterých netušil, že mu v zí v pam ti. Vjížd li do Jeruzaléma a on m l pocit, že se propadají do biblického p íb hu a stávají se jeho sou ástí. M sto leží na jižní stran skupiny pahork , ze t í stran chrán né hlubokými údolími. Dnešní návšt vník si jejich existenci neuv domuje, ale v dob , v níž se Ková s Bondem a Skorzenym ocitli, údolí tvo ila p irozenou obranu m sta. Nejnápadn jší z vrch byla hora Sion v pop edí a hora chrámová s obrovským Šalamounovým chrámem v pozadí. Práv tento chrám poutal o i p íchozích nejvíc. Ková si vzpomn l na šerednou kamennou krabici na vrchu Vítkov v Praze, práv tento styl architektury mu Šalamoun v chrám p ipomn l nejvíce. Chrám byl vybudován jako model p enosného oltá e, které s sebou Židé vlekli p i út ku z Egypta, kdy je Mojžíš vedl zpátky do Zem zaslíbené. Nápadné byly dva obrovské zlaté sloupy vroubící obrovskou šarlatovou bránu. Nemohli se ale zastavit a okoun t, museli pokra ovat v cest . Ta je zavedla do údolí a pak podél vysokého akvaduktu k Jaffské brán . A tady se prokázala Skorzenyho prozíravost. Bond s Ková em byli p ekvapeni, jak siln a efektivn je brána st ežena. Nemén než deset voják prohledávalo náklad na velbloudech, obsah voz , ba dokonce pro esávalo rouno beran a ovcí. Bylo patrné, že každý, kdo cht l do m sta vstoupit, musel mít velmi dobré vysv tlení, co zde pohledává. Skorzeny byl tím vysv tlením. Popadli ho pevn za paže a svírali z obou stran. Sám velitel brány se p išel podívat, kdo p ichází a koho vede. „Nejhorší loupežník Gihonských hor,“ vysv tloval Bond svou osobitou latinou. „Znásil oval ženy a d tem rozbíjel hlavi ky. Šest muž zabil, než se ho poda ilo chytit!“ „Vypadá nebezpe n ,“ ekl velitel hlídky uznale. „Nepot ebujete posilu? Jste jen dva a vypadáte unaven .“ „Když už nám neutekl do te , neute e nám, až ho povedeme ulicemi m sta.“ „Tak dobrá,“ souhlasil velitel. „Je te, a Mars s vámi.“ „I s tebou, p íteli,“ ekl Bond a pobídl kon . Projeli bránou a ocitli se v místech, kde nyní je hranice mezi k es anskou a arménskou tvrtÍ. Obklopil je dráždivý pach antického m sta. Hniloba i siln ko en né vo avky, pálení masa a opojný opar z vína. K ik, zp v, v ešt ní d cek, hýkání osl . „Líbí se vám tu?“ zeptal se Skorzeny. „Vypadá to tu zajímav ,“ ekl Ková . „Tak si to užijte, vy pitomci,“ ekl Skorzeny. Najednou m l ruce volné. Sehnul se bleskurychle na jednu a hned na

druhou stranu, zachytil rukou nohu Bondovi a sou asn zaháknul svou nohou nohu Ková ovi, následovalo škubnutí a oba falešní legioná i let li za výbuchu smíchu na zem. Sotva opustili h bety koní, Skorzeny pobídl svého o e a všechna ty i zví ata, Skorzenyho k , Bond v opušt ný b louš, Ková v vraník a tvrtý k záložní, se rozb hla vp ed. Bond s Ková em sed li na zemi, celí tumpachovÍ. Kolem se ud lal hustý kruh sm jících se lidí. Byli to Židé a m li náramnou radost z poko ení dvou nenávid ných ímských okupant . Smích, ale také plivance. I kámen zazvonil o štít. „Jak to íkal? Pat a Mat?“ ptal se Bond. Ková smutn p ikývl. „Pat a Mat. Napálil nás. Dostali jsme ho dovnit a už nás nepot ebuje. Jamesi, už jsi n kdy n jakou misi takhle strašn zpackal?“ „Ne,“ p iznal agent 007. „Ale já jsem na dovolené. Jsem turista. Nemusím podat hlášenÍ.“ „Já taky nejsem na misi. Jsem na út ku a pravd podobn bez zam stnání. Taky nebudu muset podávat Bytewské hlášení.“ „Takže se vlastn nic nestalo,“ ekl Bond. „Možná ale, že se n co stane,“ ekl Ková . Nálada davu se m nila. Ubývalo smíchu a do pop edí se tla ili mladíci divokého vzhledu. Když vid li dva poko ené ímské legioná e, napadlo je, že by si mohli p isolit. Nálada siln p ipomínala tu, jakou zažili v Azar Gaddu. „Nem žeme si dovolit skandál“ houkl Bond. „P išla by hlídka a sebrala by nás. To by ješt tak scházelo, z stat n kde v jeruzalémské šatlav a zatím by Skorzeny odvlekl Ježíše Krista!“ „Obávám se,“ ekl Ková , „že skandál už nastal.“ Kde se vzaly tu se vzaly v rukou mládenc silné hole a první rány dopadly na neš astného Pata a Mata. Už to vypadalo, že budou muset tasit me , když tu se davem prodral vousatý kudrnatý muž s výrazným zahnutým nosem. „Zanechte násilí, lidé!“ vyk ikl. Postavil se k legioná m zády, davu elem a roztáhl paže ve varovném gestu. „Miluj svého bližního jako sám sebe. Copak nevíte, že v tšího p ikázání nad toto není krom onoho, že Hospodin, B h náš, jest jediný pán a jeho, Boha našeho, milujme z celého svého srdce a celé své duše? A tuto lásku k Bohu p eneste, mužové, i na ty, které rozum káže nenávid ti. Ale i oni jsou Jeho synové, Jeho stvo ení, a protože od N ho pocházejí, jsou hodni lásky a ošet ení.“ Dav ztichnuI, ustupoval. Zmizely hole, objevily se první omluvné úsm vy. Jeden z úto ník dokonce p istoupil k sedícímu Ková ovi a podal mu ruku. Pod vlivem toho muže se lidé m nili, jako kdyby v nich tály n jaké ledy. Na n kterých bylo vid t, že jim jsou te trapné výlevy nenávisti, jichž se dopustili. Aby smazali nep íjemnou vzpomínku, usmívali se a podávali si

vzájemn ruce. „Vsta , p íteli,“ ekl Ková ovi ten, který mu podal ruku. Další jeho druh ho napodobil a s pomocí t etího pomohl vstát Bondovi, pak Bonda objal a políbil. Polibek dostal i Ková a p ijal ho bez velkého nadšenÍ. „Doufám, že ty výlevy lásky budou mít n jaké meze,“ zabru el k Bondovi Ková . Vousatý muž se na tu scénu smí ení díval s laskavým úsm vem. „D kujeme ti, p íteli,“ oslovil ho Bond. „Konal jsem jen to, co mi konati p ikázáno tím, jehož pokorným služebníkem jsem. Nemluvte už o tom. Ale po kat, jak vidím, jste uprášení, uondaní. A jist i žízniví a hladovÍ.“ Oba muži se na sebe podívali a teprve te si uv domili že na tomto sv t ješt nevzali jediné sousto do úst. Jako na povel je popadl ukrutný hlad. Jejich zachránce se na n díval s úsm vem. „Už se p ipozdívá. Víte co? Když jste tak hladoví, poj te se mnou na ve e i. Jaký by to m lo smysl, zachránit vás p ed t mi hrubiány kdybyste m li um ít hladem?“

NA K IVOLAKÉ STEZCE Jejich pr vodce se ve m st velmi dob e vyznal. Razil jim cestu houstnoucími davy poutník . Svátky pesach byly v plném proudu a m stské zdi tak íkajíc praskaly ve švech. Všude vládla radostná nálada. Židé oslavovali odchod z egyptského otroctví a snad z každého domu se linula v n opékaného skopového a jehn ího. „Nejsem velký p ítel skopového,“ vykládal Bond. „Je to pokrm velmi náro ný na správnou volbu vína. To je nutné, aby se odboural efekt loje, a toho je ve skopovém hojnost. Z toho vyplývá, že víno by m lo být spíše povahy kyselejší, protože kyselina vinná rozpouští tuky a efekt je p ízniv jší. Z toho plyne, že ke skopovému se hodí spíše plná, výrazná vína. Doporu il bych suchá a výrazn chutnající, p ípadn láhvov zralá ervená vína odr d Frankovka, Rulandské modré, Svatovav inecké, Merlot, Cabernet Sauvignon. Ta se dob e snoubí s hov zí pe ení, steaky a práv se skopovým, a samoz ejm též se zv inou.“ „Necht l bys obrátit list?“ poprosil ho Ková . „Šilhám hlady.“ Zapadající slunce zlatilo st echu sn hobílého Herodova královského paláce. Na Jeruzalém brzy padne tma. V okenních otvorech se už objevovala mihotavá sv tla sví ek. Židé po ádají v první dny svátku pesach slavnostní sederové ve e e. Jsou velmi složité, mají trnáct ástí: kadeš, llrchac, karpas, jachac, magid, rochca, moci, maca, maror, korech, šlllchan orech, cafun, barech a halel-nirca. Beránek zde nesmí chyb t, jako p ipomenutí beránka, kterého ob tovali Židé v Egypt p ed desátou, poslední egyptskou ránou. „Oni se cpou a my tu pokra ujeme v pochodovém cvi ení,“ hudral Ková . „Nebylo by nejlepší se na toho chlapíka vykašlat a zapadnout n kam do hospody?“ „Nemáme peníze,“ ekl Bond trpce. On, majitel sbírky zlatých a platinových platebních karet všech renomovaných bank sv ta, zvyklý roztá et v kasinech Monte Carla, Prahy a Las Vegas milionové sázky, nem l jedinou drachmu, aby si dal v n které z jeruzalémských hospod oby ejný šoulet. Ková více mén ze zvyku zašátral v místech, kde n kdy nosíval ledvinku s doklady, a nahmatal vá ek. „Co máš?“ podivil se Bond. „Vá ek s pen zi. Podívejme,“ ekl Ková , „st íbrné drachmy.“ „Kolik?“ „No, takových t icet.“ „To by snad sta ilo na po ádnou ve e i.“ Jejich pr vodce vycítil, že zvolnili, a když se zastavili, oto il se. „Copak to tam máte?“ „Máme t icet st íbrných,“ ekl Bond. „Mohli bychom pozvat na ve e i tebe, jako výraz vd ku za pomoc v ošklivé chvíli!“

„Jste velmi laskaví,“ ekl muž. „Rád bych vaše pozvání p ijal, ale nerad bych odmítl pozvání, kterého se mi dostalo. Poj te se mnou, už to není daleko, tam za rohem!“ Krá eli houstnoucím šerem po pohodlných širokých schodech strm stoupající uli kou. „Jestli to nebude za rohem,“ pravil Bond, „vzdávám to, prchám a jdu do nejbližšího hostince.“ „Platí. Ten lov k se mi p estává líbit. Ješt , aby nás zavedl do lé ky!“ Muž se zastavil. u klenuté brány vedoucí do dvora, pokynul a zamí il k vn jšímu schodišti, jež vedlo do prvního patra výstavného domu. Z oken se linula zá sví ek a hlavn - v n vína. Bond se zastavil a zav t il. „Cítím ve vzduchu jen chleba.“ „Oni tam jist budou mít taky pe eni.“ „Cítím chleba!“ „Ale taky víno.“ „Po dnešku bych nerad ve e el víno a chleba,“ pravil Bond zarputile. „Poj te, p átelé, tohle je poslední p íležitost k ve e i. Zanedlouho p estane být bezpe no chodit po ulici, i pro vás, ve vaší zbroji,“ dodal s narážkou na jejich ímské brn ní legioná desátého sboru. Vystoupali tedy za ním po schodech. Muž vešel do rozlehlé místnosti a Bond s Ková em nakoukli dovnit . Bond couvnul. To se mi nechce líbit,“ zavr el. Ková obhlédl místnost. Byla rozlehlá, s nízkým stolem, kolem n hož byly rozhozeny bohat zdobené matrace a podušky. Na nich polehávali muži r zného v ku a z ejm r zného spole enského za azení a významu. „Žádná žena,“ namítal Bond pon kud znechucen. „Co je tohle za spolek?“ „Za ínám n co tušit,“ ekl Ková temn . Jejich pr vodce rychle krá el k muži, který polosed l, pololežel uprost ed, naklonil se nad ním a políbil ho. „Vidíš?“ ekl Bond pohoršen . „On ho líbá! Tak v takovém gay klubu nemusím být. Johne, ocitli jsme se v antice, a antický sv t, ten se p ece hemžil...“ „Po kej, neukvapuj se,“ ekl Ková . Za chvilku ale i on zapochyboval, zdali ud lali dob e, že s vousatým mužem šli. Jejich p íchod vzbudil pozornost, úžas, obavy a taky zu ivost. Dva muži vysko ili s me i v rukou a hnali se ke vchodu. Bond s Ková em se p esunuli na stranu. Zatím jen pevn ji sev eli svoje ošt py a nechali me e v zet v pochvách. Neradi by se pustili do bitky s t mito lidmi. Muž, kterého jejich pr vodce políbil, zvolna vstal. Byl to vážný lov k, štíhlé atletické postavy. Ku eravé hn dé vlasy mu

splývaly na ramena a tvá mu zdobil krátce st ižený vous. O i m l velké, tmavé, ale podivuhodn laskavé. Tmavoocí lidé n kdy budí svýma výraznýma o ima strach, kdežto v o ích tohoto lov ka sed la láska a také moudrost, ne ekaná u muže, kterého Ková odhadoval na n jakých t icet, p tat icet let. Ledaže by to byl... To už se k nim vracel jejich pr vodce, k ikem nabádal své druhy ke klidu a mával ob ma rukama. „Musíte jim prominout,“ ekl zajíkav Bondovi a Ková ovi, „vyd silo je, že k jejich ve e i p išli dva ímští legioná i.“ „Chápu,“ ekl Bond. „Však jsem nabízel, že se p jdeme najíst n kam do hostince!“ „Ale vy dva... vy p ece nejste ímští legioná i.“ „My?“ Muž se usmíval. Vrt l hlavou. „Poznal jsem to hned. Ano, p átelé,“ obrátil se k rozezleným druh m, „toto nejsou ímští legioná i.“ „Kdo to tedy je?“ k i el nejhlasit jší muž, ozbrojený me em. „To jsou velbloudá i? Nosi i vody? Ty ošt py a me e mají pro obveselení malých d tí?“ „Nek i , Pet e,“ ekl mu ten muž. „Jak bych nem l k i et? Pán nám práv oznámil, že jeden z nás ho zradí. Že zem e, aby nás vykoupil. Že tohle je naše poslední ve e e. A hned na to p ijdeš ty, líbáš ho a p ivedeš hlídku. Co to má ten chlap u pasu?“ ukázal na Ková v m šec. „To nic není,“ ekl Ková . „Jen to ukaž, vojáku!“ Ková mu podal vá ek. „To jsou peníze, abychom si koupili ve e i,“ ekl rozlícenému Petrovi. „Za t icet st íbrných? To by byla ve e e, že bys prasknul a ten tv j kamarád taky! Ne! To je t icet st íbrných zrady!“ „Vidíš, Jidáši,“ ekl Ková smutn vousatému pr vodci, „my ti nabídli, že p jdeme jinam.“ „Ty m znáš jménem?“ „V n kterých kruzích jsi docela známá osoba.“ Jidáš zamával rukama a oslovil své druhy: „ íkám vám, že to nejsou vojáci. P išli z jiného sv ta, aby našeho Pána zachránili.“ To už p icházel ten, jehož nazýval Pánem. Krá el zvolna, s vážnou tvá í, o i st ídav up ené na Bonda a na Ková e. Cítili, že se dostávají do jeho magického vlivu. Ne, ani jeden, ani druhý nedokáže Jemu lhát. „Je to pravda, co bratr Jidáš íká?“ „Ano, Pane,“ hlesl Ková . „Jsi ve velkém nebezpe í.“ „Já vím,“ ekl Kristus. „Cht jí m uk ižovat.“ „Tihle dva t cht jí uk ižovat,“ ukazoval na n Petr.

„Jsou z jiného sv ta.“ „Jak, z jiného sv ta?“ „Jsou to... jsou to and lé,“ ekl Jidáš. „Poznal jsem to na první pohled. And lé, kte í na sebe vzali výstroj ímského legioná e.“ Kristus zbavil Bonda i Ková e daru slova. Stáli tu a nedokázali pohnout prstem. „And lé! To že jsou and lé. Slyšeli jste toho blázna, brat i? On íká, že ti dva jsou and lé!“ volal Petr. Nakazil ostatní svým burácivým smíchem. To už byli všichni na nohou a smáli se a zajíkali se a svíjeli se. Jenom Ježíš Kristus z stal vážný a nep estával oba muže z jiného sv ta pozorovat. Petr p istoupil ke Ková ovi a za al z n ho strhávat zbroj. Odhodil štít do kouta, rozepnul mu opasek, sebral mu kopí a to let lo do druhého kouta. Ani spony zbroje nedržely dlouho. Za chvíli tu Ková stál p ed Ježíšem a p ed jeho apoštoly, jak už mu bylo jasné, nahý jako palec. Petr posm šn ukazoval prstem na Ková ovo p irození. „Vidíte? Tohle je prý and l. To je chlap! And lé nemají pohlaví. Chceš snad tvrdit, že tenhle muž nemá pohlaví?“ „To by byla opovážlivost,“ ekl Jidáš ve strašných rozpacích a úžasu. „Dokonce ani není ob ezaný. Ten muž není Žid!“ Oto il se k ostatním apoštol m a h ímal: „Co tomu íkáš, Jakube, jaký je tv j názor, Jene? Myslím, že stejný, jako m j. Ten lov k není ob ezaný, protože je to ímský legioná , kterého sem p ivedl Jidáš za mizerných t icet st íbrných!“ „Máš pravdu, Pet e,“ ekl sli ný mladý muž, apoštol Jan. „Myslím, že by bylo dobré je zabít.“ „Ano, ano!“ k i eli ostatní. „Zabijeme je!“ Jenže, když takto k i eli, nep estávali hled t na Ježíše. Žádný se neodvážil ni eho v tšího než pouhého k iku, dokud On nerozhodne. „P išli m zachránit,“ ekl hlubokým vlídným hlasem. „P išli z jiného sv ta.“ „Je to ale muž!“ namítal Petr. „Ten druhý jist taky.“ „Jsou to muži z jiného sv ta,“ ekl Pán. „Kdo to je? A z jakého sv ta?“ „Nevím,“ p ipustil Ježíš. „Jenom m j otec je všev doucí. Opus te nás na chvíli, brat i. Jene, dej bratrovi n jaký od v, aby zakryl nahotu. Pak si s nimi promluvím.“ Apoštoly opustila bojovnost a dokonce se zdálo, že n kte í cítí cosi jako hanbu. I Petr zasunul me do pochvy, a když apoštol Jan p inesl Ková ovi bílou ízu, pomáhal mu ji slušiv na asit. „Odpustíš, pane?“ zeptal se pak Ková e. „Jist , brat e,“ vydechl Ková . Bylo vid t, že se statnému rybá i ulevilo, už nem l svá mohutná ramena tak naježená a v o ích mu t pytla radostná jiskra. Pot ásl hlavou a

pak už pobízel ostatní ke sp chu. „Jste hladoví,“ oslovil oba Ježíš, když s nimi osam l. Obrátil se ke stolu a z ošatky vzal okrouhlý chléb. „Toto jest mé t lo, které se za vás vydává. Toto i te na mou památku,“ pravil, lámaje chleba a vkládaje jim ho do úst. Polykali ho v jakémsi okouzlení. Cítili, že ho nemusí žvýkat, že chléb se jim rozplývá v ústech a že obnovuje jejich síly t lesné i duševní tak, jak to ješt nikdy po požití žádného pokrmu nepoznali. Pak Ježíš vzal st íbrný pohár plný vína. „Tento kalich je nová smlouva zpe et ná mou krví, která se za vás prolévá.“ Napili se a pocit nasycení se znásobil, byl posílen radostí, ba št stím, že mohou s Ním pobývat v jedné místnosti a jako první s ním sdílet zázrak prom ny chleba a vína. Slyšeli apoštoly venku lomozit. Ježíš po kal, až Ková s Bondem polknou sousta a požijí vína, pak zase pohár odložil a pokynul jim, aby s ním usedli. „Vypráv jte,“ vybídl je. „Jsi ve dvojím nebezpe í, Pane,“ ekl Ková . „Farizejové jsou zneklidn ni Tvým pastý ským p sobením a naléhají na ímany, aby t zabili na k íži. Cht jí t vystavit nesmírnému utrpení.“ „Vím to,“ p isv d il Ježíš. „Vím to a o ekávám to. Sd lil jsem svým u edník m, že toto je poslední ve e e s nimi a že jsem toužil požít s nimi ob tního beránka ješt d ív, než budu trp t. Ale nebudu ho jíst, dokud nedojde k napln ní v království Božím.“ „Ano,“ ekl Ková . „To je nebezpe í, kterému je Ti souzeno elit a pro n ž jsi byl zrozen panenskou matkou.“ Slova mu plynula z úst, aniž o nich p emýšlel. Víno mu kolovalo v žilách smíšeno s krví a pomáhalo mu ujasnit si tuto spletitou situaci. „Jenže je tu druhé nebezpe í, Pane.“ „Poslouchám.“ „Je tu síla zla. Zt lesn ní satana. Muž, který má jméno Xaverius Hawk.“ „Neslyšel jsem o n m.“ „I on je z jiného sv ta. Mág nejvyššího stupn magických schopností.“ „Prop j ených satanem,“ p edpokládal Ježíš. „Nejspíš. Ten má pomocníka, který není mág. Je to bojovník, stejn jako m j p ítel,“ ukázal na agenta 007. „Bond, James Bond,“ p edstavil se agent Ježíšovi. „ íkáš, že je to bojovník? Kdo me em zachází, ten me em schází,“ ekl Ježíš varovn . „Chrání ho magická síla Xaveria Hawka. Snažili jsme se, aby sešel z tohoto sv ta, ale lstí a odvahou nám unikl a je te n kde tady.“ „A co má v úmyslu ten lov k, jaké je jeho jméno?“ „Je to Otto z rodu Skorzenyho,“ ekl Ková a Ježíš pokývl hlavou.

„Budu si pamatovat to jméno a p ipomenu si ho v den Posledního soudu, až p ede mnou tento muž stane. Budu mimo ádn bedliv vážit jeho skutky! Vypráv j, brat e.“ „Chce zabránit tomu, abys byl uk ižován. Chce t unést do jiného sv ta. Chce, abys nahradil muže, v rného služebníka Tvého Otce a zde, v znesv ceném chrámu, abys za al sloužit silám zla.“ „Ohavný úmysl.“ „S pomocí Xaveria Hawka se mu m že skutek poda it. A v tom je náš strašný úd l, m j a mého p ítele Bonda. My t milujeme, Pane! Nep ejeme si, abys zem el v mukách, a p itom víme, že je to tv j úd l a že v mukách zem ít musíš, protože tak rozhodl On, Tv j otec, už na úsvitu v k !“ Ježíš ml ky p emýšlel. Zadíval se n kam do dálky, hled l skrze zdi domu, který bude stát ješt tisíce let na ho e Sion, hled l do tmy, jež se rozprost ela nad Jeruzalémem a nad celou Svatou zemí, a snad hled l až tam, kde dlí Jeho otec. Snad byl na porad s Ním. Potom ekl: „Upokoj se, synu. Co státi se má, stane se. V a d v uj a uvidíš, že cesta dobra, by k ivolaká, je správná. Brat e Bonde,“ obrátil se Ježíš k agentovi 007, „jdi a zavolej mé u edníky. Noc pokro ila a mnohé úkoly nás ekají.“ Bond, na rozdíl od Ková e oble ený po ád ješt do ímské zbroje, šel ke vchodu a zavolal na lomozící apoštoly, že si jich Pán žádá. A oni p išli a Pán dále chleba lámal a vkládal jim ho do úst a oni pili ze svatého kalichu víno a to se zázrakem m nilo v jeho krev a Ková na to hled l a v duši m l klid, protože si byl jistý, že ho Pán vede po nedohledn k ivolaké cest , strmé a hranivé, avšak správné, protože On ji stanovil. A byl si jist, že až p ijde hodina st etnutí, bude konat správn , protože On v n m bude konati, amen.

NARUŠENÁ POHODA Ve e e se protáhla. Ježíšova vlídná p ítomnost smazala vzpomínky na nep íjemnou hádku s ob ma cizinci, kte í se v doprovodu Jidáše ke skupin p idali. Hodující apoštolové zapomn li i na Pánova slova o nadcházejícím utrpení, o lou ení a následném setkání. Pán n kdy hovo il tak, že nebylo možno Jeho slova hned napoprvé pochopit, a tak si apoštolové myslili, že i tato promluva pat í mezi ta podobenství, která vy jeví svoji podstatu teprve asem. N kdy kolem p lnoci vypršel as, dokdy m li ve e adlo najaté od otce mladého Ježíšova u edníka Marka. Pán je vybídl k odchodu. Ježíš sešel se schod první a rozlou il se na dvo e s pánem domu. M síc jasn svítil, takže dob e vid li na široké schodišt , sm ující jižním sm rem, kolem hrobky královské Herodovy rodiny. Apoštolové v d li, že má Ježíš namí eno k Olivové ho e, k velké jeskyni, v níž už n kolikrát spole n p espávali. Zlatá brána u Šalamounova chrámu, kudy vedla nejkratší cesta na Olivovou horu, však byla v tuto dobu zav ená, práv tak jako sousední Ov í brána. Údolní brána, vedoucí do údolí Hinómovc , bývá ve sváte ní noci otev ená. Od Olivové hory je bude d lit t i tvrti hodinka pohodlné ch ze. James Bond s Johnem Francisem Ková em uzavírali pr vod apoštol , vedený Ježíšem Kristem. „Vypadá to dob e,“ ekl Bondovi Ková . „Ježíš ví, co d lá. Varovali jsme ho dostate n . Nezdá se mi, že je zneklidn ný.“ Rozhlédl se kolem sebe. Za zády se jim ty ily temné hradby Davidova m sta. Tu a tam na nich ho ely strážní ohn . Z dálky slyšeli zp v. Ve vzduchu byla cítit prysky ice myrrhy. „Už víš, jak se zachovat, kdyby se v ci zvrtly k horšímu?“ zeptal se Bond. „Podle Písma zatkli Ježíše na Olivové ho e. Co když se to stane p ed našima o ima?“ „O tom jsme se už bavili. íkal jsi, že neud láš nic. Že jsi na dovolené a že ti do toho nic není.“ Chvilku krá eli ml ky a naslouchali kro ej m muž p ed nimi. Uv domovali si, že v té sm sici zvuk slyší i Jeho kroky. Ježíš jde vst íc svému osudu. „Od tebe jsem se taky moc nedozv d l,“ ekl po chvilce Bond. „ ekl jsi, že chceš zabránit porušení asové kontinuity v téhle v tvi reality. Že zabiješ Skorzenyho. A pak jsi slíbil n jakou rva ku s ímany a taky jsi mi ekl, že kladu blbé otázky. Tak já ti ji položím znovu. Co ud láš, když se p ihrne parta íman se zatyka em na Krista?“ „A co ty ud láš?“ „Já se ptal první,“ ekl Bond. „Krista chce zachránit Skorzeny. Zachránit p ed smrtí na k íži.“

„Jenom aby ho vystavil potup otroctví Xaveriovi Hawkovi. Taková je volba, Jamesi. Já nem žu p ipustit, aby se to stalo. To s tou kontinuitou bylo možná moc bombastické prohlášení. Ale byla to pravda. Historie musí prob hnout tak, jak má. Zvláš takhle d ležitá historie. Kdyby Krista nep ibili na k íž, vzniklo by k es anství? Jak by mohlo vzniknout! Co by bylo s evropskou civilizací? Kdo by objevil Ameriku? Jak by vypadal sv t, kdyby toho lov ka vp edu neumu ili a kdyby jeho u edníci neroznesli sv dectví o tom do sv ta?“ Zase chvilka ml ení. Te minuli starý rybník v místech zvaných Birketel - Hamra a dál krá eli po cest na b ehu potoka Kidron. Do zahrady Getsemanské jim zbývalo n jakých dvacet minut ch ze. „Johne Francisi Ková i,“ ekl James Bond ob adn , „já už se nazachra oval euroatlantickou civilizaci tolikrát, že mám celé slavné euroatlantické civilizace plné zuby a mohu tedy íci, že mi ta civilizace m že políbit prdel. Poznal jsem mnoho lidí, ale nikdo nebyl ani zdaleka taková postava, jako Ježíš Kristus.“ „Ješt aby tak!“ zabru el Ková . „Požil jsem jeho t lo a jeho krev. Mám ho rád. Miluju ho. A ud lám všechno proto, abych ho zachránil p ed potupnou a krutou smrtí. Vid l jsi Mela Gibsona ve filmu Umu ení Krista? Vid l jsi tu hr zu? P eješ ji tomu úžasnému lov ku?“ „On ale žil jen proto, aby zem el tak, jak zem ít má.“ „Kdo rozhodl, že má zem ít? Hospodin, jeho Otec, a nakonec i on sám, protože Otec, Syn a Duch svatý tvo í trojjedinou bytost,“ odpov d l Ková . „Jestliže Ježíš je sou ást trojjediné bytosti a On mi umožní Ho zachránit, bude to Jeho v le, a jelikož jde o jednu bytost, pak to bude v le všech t í. B h i Duch svatý rozhodnou, že v téhle asové linii Ježíš na k íži nezem e. Johne, kolik je paralelních sv t ?“ „Taková otázka nemá smysl. Víš p ece, že nekone né množství.“ „Co tedy záleží, že v téhle jedné linii jednoho paralelního sv ta Ježíš umu en nebude, protože mu v tom zabrání James Bond?“ „Spolu s plukovníkem SS Ottou Skorzenym?“ „Proti Skorzenymu, u ekl Bond neústupn . „Pak ale taky proti mn ,“ ekl Ková pevn . „Jak to? Copak si už nepamatuješ, jak jsi miloval Ježíška?“ opakoval posm šn Ková ova slova. „Práv proto, že si na to pamatuju. Když Mu zabráníš naplnit osud, z Vykupitele ud láš potulného kazatele, jakých je všude dvanáct do tuctu. P íliš Ho miluju, než abych zap í inil jeho zkázu. Ježíš musí zem ít, aby žil.“ „Ježíš nezem e, pokud ho budu moci zachránit.“ Poodstoupili od sebe. Šli dál, ale m ili si jeden druhého. Ková ovi najednou Bond v jeho zbroji ímského legioná e p ipadal vzdálený,

nep átelský. Byl rád, že zap edli tento hovor. Ujasnil si, kde stojí a co chce d lat. Nikdo nemá právo zasáhnout do Jeho života. Nikdo, ani James Bond. Ten má licenci na zabíjení, ale nemá licenci na zm nu chodu sv ta. Mám holé ruce, uvažoval Ková , a proti mn stojí dva nejzkušen jší bojovníci tajné války, James Bond a Otto Skorzeny. Ovšem za mnou stojí Ježíš Kristus. Takže to nebude zas tak moc nevyrovnaný boj. Jeden z apoštol , byl to Jidáš, se po nich ohlédl, zvolnil a po kal, až se k n mu p ipojí. „Kde se touláte? M síc sice hezky svítí, ale mezi olivovníky se lov k snadno ztratí. Krásná noc, vi te? Plná klidu a míru. A lásky. Všude tam, kam p ijde Pán, zavládne porozum ní.“ Ve svitu m síce ob ma agent m zasvitla b lma, jak na sebe pohlédli. Ne, mezi nimi zrovna moc smíru nevládne. „Kéž to tak z stane,“ odpov d l Bond, protože Ková se nem l k e i. „Je to i v tvém zájmu.“ „Pro ?“ cht l v d t Jidáš. „Jsou ur itá... proroctví,“ ekl Bond opatrn . Ková se zasmušil. Není správné zasv covat lidi z jiných sv t do výhled v budoucnosti. Jenže Bond se z ejm rozhodl nedbat na zákony udržení asové následnosti, už proto, že nebyl v Agentu e na výplatní pásce. Já možná budu muset proti n mu zasáhnout d ív, než jsem tušil, pomyslil se. „O Ježíšovi?“ „O Ježíšovi a Jidášovi.“ „Opravdu?“ podivil se apoštol. „A copak o m íkají tato proroctví?“ „Že jsi zradil. Že jsi se spojil s velekn zem Kaifášem, zet m Annášovým. A jemu že jsi vydal Krista. Prodal ho za t icet st íbrných, když byl Ježíš v nejvyšším zoufalství. Když v hr ze potil krvavý pot.“ „Za t icet st íbrných,“ opakoval zdrcený Jidáš. „Vždy vy jste mi nabízeli t icet st íbrných. Ty máš t ch t icet st íbrných!“ ukázal na Ková e. „Ne, já je mám. Vzal jsem vá ek s t iceti st íbrnými ze zbroje, která z stala v dom , kde jsme byli na ve e i,“ zacinkal Bond mincemi. „Necht l jsem z stat bez pen z.“ „To ale je... lé ka!“ „Uklidni se, p íteli,“ chlácholil ho Bond. „Jak mohu z stat klidný, když m obvi ujete, že bych byl schopný zradit našeho Pána? Já, nejv rn jší Jeho služebník!“ „Neobvi uj u t , p íteli Jidáši. Jen jsem se zmínil o jakémsi proroctví.“ „To je urážka, ta nejv tší, jakou jsi mohl vyslovit. Žádné proroctví nemohlo zpochybnit moji v rnost Ježíšovi. Rad ji zem u na k íži, než

abych ho zradil. A za peníze. Já! Pro myslíš, že práv mne Pán ustanovil pokladníkem naší skupiny? Protože mi nejvíce d v uje. Nikdo jiný nemá právo ho políbit. Vid li jste sami, s jakou laskavostí moje políbení p ijal. Jidáš v polibek, to je mezi apoštoly ok ídlené slovo.Je to vyznání bratrské vroucnosti a krajní oddanosti. Ostatní ml závidí toto privilegium. A te p ijdete vy... A hovo íte o n em tak odporném, jako je krvavý pot. Ježíš by se nikdy nemohl krvav potit.“ Jidáš byl zhnusen. Bond si v n m ud lal toho nejhoršího nep ítele. „Co ty si myslíš?“ obrátil se na Ková e? „Myslím, že všichni jdeme vst íc osudu. A je-li ti souzena, zrada, tak krá íš k zrad ,“ ekl Ková , pevn rozhodnutý neporušit zásady b hu událostí. Jidáš ml el. „Dej mi ty peníze,“ ekl Bondovi. „T icet st íbrných?“ „Ano. Dej mi je. Ukážu je našemu pánovi, aby vid l, co odporného jste p ichystali. Pánovi se hnusí peníze. Nikdy se nešpiní dotykem s nimi. Když k n mu p išli výb r í chrámové dan , p ikázal Petrovi, aby vhodil do mo e udici a vzal první rybu, kterou chytí, v její tlam prý najde st íbrný peníz, aby jím zaplatil da za Ježíše a za sebe. Ustanovil mne, abych se o n staral. A já budu ten, kdo ho zpraví o vaší lé ce!“ Popadl vá ek a zmizel s ním v zástupu u edník . „Noc lásky a odpušt ní,“ poznamenal Ková ironicky. „Copak nás ješt eká?“ Bond neodpov d l. Olivová hora se p ed nimi ty ila jako temný masiv proti hv zdnému nebi. N kdo vp edu, patrn apoštol Matouš, rozžehl k esadlem ohe a zapálil smolnici. V mihotavém sv tle se objevilo ústí jeskyn v zahrad Getsemanské. V tomto míst stával veliký lis na olej, nyní bylo opušt no a sloužilo Ježíšov skupin jako úto išt . Jeskyn byla na dvacet metr dlouhá a sedm metr široká. Na nerovné podlaze ležely ty i ploché kameny, na n ž bylo možno usednout. Ježíš se uchýlil do nejzazšího kouta, poklekl a pohroužil se do modlitby. Když k n mu p išel Matouš se smolnicí, oto il se. Matouš zd šen couvnul, když spat il na Jeho ele krvavý pot. Také Jidáš stál poblíž. Když spat il krvavý pot na Ježíšov ele, strnul a zvolna se otá el, aby o ima vyhledal Bonda. Ten stál opodál, bledý, a ml el. Jidáš se k n mu p išoural. „Tak p ece... krvavý pot z tvého proroctví.“ „Chceš zachránit Ježíše Krista p ed potupnou smrtí?“ „Ovšem!“ „Tak st j p i mn a d lej, co ti eknu. Jsem opravdu bytost z jiného sv ta a opravdu jsem p išel, abych Pána chránil. D v uj mi.“ „Krvavý pot...“

„I tvoje est je v sázce. M žeš proroctví zlomit. M žeš svému Pánovi pomoci a budeš slavný jako jeho zachránce.“ „Neposlouchej ho, Jidáši,“ ozval se Ková , který slyšel poslední Bondova slova. „Ty nechceš Pána chránit?“ „Je mu souzeno utrpení,“ ekl Ková temn . „A tob je souzena zrada.“ „Odstup! Odstup,“ zak i el Jidáš, až se ostatní ohlédli. „Vyže te toho... lov ka. On p eje Pánovi smrt!“ „Je tomu tak?“ obo il se Petr na Ková e. „Nevzdorujte osudu,“ hájil se Ková . „Vykoupení je nemožné bez mu ednické smrti.“ „Já ti ukážu mu ednickou smrt,“ zah m l Petr, popadl Ková e za límec a vlekl ho k východu z jeskyn . „Však se jí do káš.“ Ková se ohlédl po Bondovi a vid l, jak agent 007 mizí ve tm . Že by utekl? Nebo to byla n jaká lest? Ježíš byl pohroužen do modlitby a nev noval pozornost tomu, co se v jeskyni d lo. Nebyl duchem p ítomen, pohyboval se n kde v astrálních prostorách a chystal se podstoupit tu nejv tší zkoušku, jaká kdy byla pro n koho p ipravena. „Pry s tebou, stv ro satanova,“ h ímal apoštol Petr a apoštol Ond ej, jeho starší bratr a donedávna druh na rybá ské lodi, mu p izvukoval. „Ticho,“ vzk ikl náhle Matouš. „Ticho, brat i. Naslouchejte.“ Muži ztichli. Od mostu p es potok Kidron zaslechli jakési kovové zvuky. „Vojáci?“ ptal se apoštol Ond ej. „Kdo ví, co jste slyšeli,“ namítl Ková . Napadlo ho, že Bond chystá zoufalý in. Není to jen tak, že zmizel. T eba se chce v noci utkat s ímskou hlídkou, aby jí zabránil v zat ení Ježíše Krista. Nesmí se mu to povést, umínil si Ková . ím déle o v ci p emýšlel, tím víc byl p esv d en, že porušení následnosti d j práv v této v ci by m lo nedozírné následky pro rovnováhu paralelních sv t . Osud je osud, p emýšlel. A pokud m j p íchod do Agentury m l mít n jaký smysl, pak ten, že Ho doprovodím po bolestné cest až na Golgotu a pomohu mu na k íž. Jen tak bude žít v n . A je to d sné, je to nevyhnutelné a stane se, co se stát má a co je p edur eno, pokud se Vesmír nemá zhroutit. „To jenom zur í voda p es kameny,“ dodal. „Vra te se do jeskyn k Mistrovi!“ Doufal, že ho oba rybá i vyhodí a že bude moci b žet ímským legioná m naproti. To on je p ivede k jeskyni v zahrad Getsemanské a ukáže jim Ježíše, aby v d li, koho mají zatknout. Strašný úkol? M l leh í sv domí. Ježíš byl varován a nedbal, jelikož byl odhodlán mu ednickou smrt podstoupit. Proto ta modlitba, proto ten krvavý pot na ele. P ivedu vojáky a eknu jim, to je ten muž, uvažoval Ková . Ud lám

práv to, co si p eje On. A už byli tady, všude kolem. Ková se ohlédl po Jidášovi. Ten tu stál, celý vyjevený, a t ímal sá ek s t iceti st íbrnými v ruce. Vojáci se hemžili mezi olivami. N kte í nesli v rukou lampy. P i pochodu je m li skryté a te z nich odhalili kryty. V jejich zá i zahlédl Ková Bonda, který se mezi n snadno ve své legioná ské zbroji vmísil. „Tak který to je? Koho máme zatknout?“ zaslechl Ková pov domý hlas. No ovšem, to je p ece desátník Flavius, starý známý! Ten Flavius, který je už jednou zatknuI, který se nechal oklamat a který se z ejm za ekl, že je dopadne, i kdyby se p ed ním zahrabali sto sáh pod zem. Jidáš p isko il ke Ková ovi a vtiskl mu na tvá mlaskavý polibek. Bylo to tak náhlé, že ho Ková nesta il od sebe odstr it. Legioná i za i eli a vrhli se ke Ková ovi. V n m se probudily návyky karate-dó. Zvyklý na boj proti šesti, vyb hl muž m vst íc. Nejbližší legioná se m l p esv d it, že ani zbroj není dostate nou ochranou proti dob e vedenému p ímému kopu mae-geri a že dobrý karateka dokáže hned po dopadu p erazit dobrým gyako cuki chlapa v p li. T etího Ková poslal k zemi podmetem, ovšem tvrtý ho zdolal. Ani ímští legioná i nebyli žádná jelita a v desáté legii sloužili i veteráni z gladiátorských zápas . Rána ratišt m ošt pu na temeno hlavy není nic p íjemného. V poslední jasné chvilce Ková spat il Bonda vedle desátníka Flavia a ješt sta il zahlédnout, jak Jidáš hází Flaviovi vá ek se t iceti st íbrnými a to úpln poslední, co uvid l, bylo ucho, které prudký Petr usekl jakémusi nek ubovi, který se mezi vojáky p ipletl. Potom zhasly hv zdy, zmizel m síc, zem ely plameny oza ující zlatou st echu Šalamounova chrámu. Sv t šel spát a Ková s ním.

ECCE KOVÁ Ková e probudil nezvyklý ruch. Slyšel ho, ale nedokázal otev ít o i. Cht l se pohnout. Provazy se mu za ezávaly do záp stí, svíraly mu paže, hru i nohy. Uv domil si, že je p ipoután k n jakému oblému studenému p edm tu. Ano, stojí u sloupu. Slyšel k ik rozhn vaných muž . Kolem n ho se kdosi hádal a dalo se ekat, že se brzy strhne rva ka. Ková to všechno poslouchal bez zájmu. Dob e si uv domoval, co se stalo. Ten pošetilý anglický agent zachránil Ježíše Krista p ed zat ením! Tím ho ušet il potupy výslechu a následných muk p i bi ování, korunování trnovou korunou a pak p ed mu ením nejv tším, umu ením na k íži. Ková chápal jeho pohnutky a do zna né míry je sdílel. I jemu bylo proti mysli stát se ne inným sv dkem té p íšerné vraždy nevinného lov ka, tím h , že to byl lov k, který p išel, aby p inesl dobro tomuto sv tu a dobrovoln na sebe vzal b ím mu ednictví. Jenže on, na rozdíl od Angli ana, si uv domoval, jaké následky bude Bond v neuvážený in mít. Kristus nebude v této asové posloupnosti umu en, tato asová posloupnost nepozná Vykoupení a je ur ena k zatracení. Jaký to bude mít vliv na rovnováhu paralelních sv t ? Na to odpoví jiní. Profesor Carl Maria von Wonder o tom možná napíše velmi u ené interní sd lení, jež bude p edm tem studia a samostudia všech zam stnanc Agentury. Pokud porušení rovnováhy mezi sv ty nebude mít n jaké strašlivé následky pro Agenturu a pro sv ty samé. Byl unavený, zklamaný Bondem a hlavn zklamaný sám sebou. Nedokázal Bondovi v realizaci jeho úmyslu zabránit, p estože ho Bond varoval. ekl mu jasn , co se chystá ud lat. Ková mu nemohl up ít zdatnost. Samoz ejm , klí ové pro celý úklad bylo získání Jidáše na svou stranu. A nikdy by k n mu nedošlo, kdyby Jidáš nespat il krvavý pot na Jeho tvá i a nepochopil tedy, že proroctví je pravdivé a že pokud se nepoda í Ježíše uchránit p ed zat ením, on sám vstoupí do pov domí lidstva jako p íklad nejhoršího zrádce všech dob. Jidáš Ková e políbil... Pak si Ková ješt vzpomn l na letící vá ek. Ano, i na postoji desátníka Flavia hodn záleželo. Kdyby se rozpovídal o dvou mužích, kte í ukradli zbroj a kon , Bond by se mohl dostat do nesnází. Takže desátníka prost uplatil a koupil si tak jeho ml ení. Obratn zosnováno! Kde je te Ježíš Kristus? Jeho p átelé ho bezpochyby odvedli n kam stranou. Ježíš si jist uv domuje, že ho tím vlastn zrazují. Nev domky slouží zlé síle. Vždy i v Písmu se vypráví, jak se Ježíš obo il na apoštola Petra. Odstup, Satane, k ikl na n ho. Tak se to stalo v jiných sv tech, než je tento, v jiných asových posloupnostech.

Jen na této asové posloupnosti Satan triumfuje. Slyšel kroky. Pak pocítil na obli eji chladivý dotek vlhké tkaniny. N kdo mu ot el obli ej. Ková otev el o i. P ed sebou uvid l ruku t ímající mokré plátno, pot ísn né krví. Uv domoval si, že je to jeho vlastní krev a že zaschlá krev mu zalepila o i. Byl vskutku p ipoután ke kamennému sloupu v rozlehlém sále s n kolika klenutými okny, zakrytými d ev nými okenicemi. Strop byl též obložen d evem, rovnými deskami, p ichycenými trámovím. Trámy pak p echázely v ozdobných obloucích na st ny. Oblé p echody byly též obloženy d evem. Muž s krvavým plátnem byl James Bond, agent Jejího Veli enstva. „Stojíš p ed nejvyšším velekn zem Kaifášem a dalšími soudci a rabíny na shromážd ní, které se jmenuje nashredin,“ šeptal mu Bond. „Kristus je v bezpe í, odvedli ho apoštolové. ímani ho nikdy v té skrýši nenajdou.“ „Narušíš posloupnost asu...“ šeptal Ková rozbitými ústy. „V jedné asové linii. as není zas tak moc k ehký, aby se zhroutil kv li tomu, co se stane v jednom z nekone ného množství paralelních as .“ „Potíž je v tom,“ síp l Ková , „že ty o ase víš jen to, co teš na svých hodinkách Omega.“ „Jen klid, p íteli. Budu s tebou po ád. Postarám se o tebe.“ „Pustíš m ?“ cht l v d t Ková . „Ne. Ale osobn t p ibiju na k íž,“ ekl Bond povzbudiv . „Mám zdravotnický kurz sekce nula nula. Vydesinfikuju h eby. To víš, tihle primitivové by ti do ran ješt zanesli n jakou infekci. Neboj, k ižovat umím. Mám školení a byl jsem kv li tomu dokonce I na praktickém cvi ení na Filipínách.“ P átelsky zamrkal a ustoupil stranou, aby zajatec mohl vid t do sálu. P ímo p ed Ková em sed l na tr n s dv ma stupni muž v zeleném rouchu. Byl proplešlý, dob e živený, s pe liv zast iženým vousem. Vedle n ho sed l lov k s kade avými vlasy dlouhými až na ramena a plnovousem roz ísnutým na dva prameny. Roz ilen n co vykládal mladšímu muži v hn dé tunice, který stal vedle n ho. Další muži v bohat zdobených šatech se roz ilovali všude kolem. Vedle Ková e stál Bond s d tkami v ruce. Další legioná i se shromáždili opodál. Ková ovi p išel obli ej muže v hn dé tunice pov domý. N kolikrát zamrkal a poznal ho. Byl to SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny, len Leibstandarte SS Adolf Hitler, který proslul únosem Benita Mussoliniho a který se uvolil unést Ježíše Krista z Golgoty a vydat ho všanc plánu Xaveria Hawka. „Chytili jste nepravého muže,“ k i el muž v zeleném rouchu. „Jste neschopní hlupáci!“ Legioná i rozpa it ml eli, takže slova se ujal Bond. „Jak se opovažuješ takto hovo it o ímských legioná ích, Kaifáši!“

houknul na n ho tak zle a autoritativn , jak jenom byl schopen. „Nezapome , že to byla ímská moc, která t jmenovala nejvyšším kn zem! Bez v le milostivého prokurátora Valeria Grata bys byl pouhým kn zem a kdo ví, zda bys m l právo sed t zde, v adách soudc staroslavného sanhedrinu!“ „To je rouhání, kv li kterému si budu st žovat samotnému, Pilátovi Pontskému, nástupci slovutného Valeria Grata! Není možné strp t, aby n jaký žoldné tupil velekn ze na p d sanhedrinu!“ „Je to možné, ba nutné, když tento velekn z znevažuje schopnosti a výkony state ných bojovník desáté legie! A znevažuješ sám sebe Kaifáši, když prop j uješ sluch n jakému blouznivci, který neví, co mluví, když íká, že tento muž,“ ukázal Bond na Ková e, „není Ježíš Kristus! Desátníku FIavie,“ obrátil se na zkorumpovaného velitele hlídky, „jsi p ipraven sv d it p ed slovutnými muži sanhedrinu?“ FIavius byl velmi zmatený, jak se dalo vy íst z pomrkávání jeho t kavých o í. „Konal tento muž zázraky?“ dotíral na n ho Bond. „Ano! A jaké!“ „Tak, jaké?“ FIavius zalapal po dechu. „Tak nap íklad chleby. Vzal pecen chleba a nasytil zástupy?“ „P esn tohle ud lal, Kaifáši,“ ekl Flavius nejvyššímu velekn zi. „Kdo všechno to vid l?“ desátník se p ísn podíval na svoje lidi. Kdo by ekl n co neopatrného, vysloužil by si bití. A strážní služby navíc. „Všichni jsme to vid li, pane,“ zahu elo n kolik muž . „Lžou!“ k i el Skorzeny. „Copak to nechápeš, pane? Oni chytili nepravého. Te budou zapírat, i kdybys je nechal bi ovat. Copak n jaký policista n kdy p ipustí, že se spletl? Že sáhl po nevinném?“ „Co je to policista?“ „No p ece bi ic, strážný. Nikdo není mén ochoten p ipustit chybu, než muž s me em v ruce. Tihle muži jsou h upové. Nikdy nep iznají, že se spletli.“ Kaifáš váhal. Byl nejvyšší kn z, ale navzdory tomu, že to byl vysoký státní ú edník, t šil se zna n vysokému stupni inteligence. A ta mu napovídala, že by nebylo rozumné si rozhn vat p edstavitele ímské moci. Naproti tomu mu velmi záleželo na tom, aby byl Ježíš Kristus polapen, souzen, odsouzen a umu en. Tento cizinec jménem Otto tvrdí, že legioná i chytili n koho jiného. Ovšem, vyzná se v tom Otto opravdu tak dob e, jak tvrdí? Skorzeny se úp nliv na velekn ze Kaifáše za díval a ekl: „Dovol mi, pane, z stat s tímto mužem krátkou dobu o samot . Vím, jak nau it i kámen zpívat. Je to spiklenec, pane, a já se od n ho dozvím pravdu.“ Usmál se na Ková e žlutými zuby. Pak zvážn l a znovu se obrátil ke

Kaifášovi. „Že to není Kristus je jisté. Ovšem nevíme, kde se Kristus skrývá. Ví to on, a on mi ješt rád poví, kde se schoval skute ný Ježíš, náš spole ný nep ítel.“ Kaifáš chvilku p emýšlel. Cizinc v nápad mu poskytne trochu asu k p emýšlení. A hlavn , oddálí tu nep íjemnou hádku s ímany, která by mohla skon it všelijak, kdyby se její ozvuky donesly k sluchu pana prokurátora Piláta Pontského. „Dobrá. Je vid t, že jsi p íklad dobrého, zbožného Žida.“ SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny, len Leibstandarte SS Adolf Hitler, p inutil sv j zjizvený obli ej, aby se po t ch slovech zatvá il pot šen . „Necháme t o samot . Vojáci, opus te svatou místnost. Soud se odebere na dv r, kde bude rozjímat a prosit Hospodina, aby mu seslal milost dobré rady. A ty zde d lej to nejlepší, co umíš, p íteli Otto!“ Bylo vid t, že ti dva si velmi dob e rozum jí. Ková pochopil, že velekn z Kaifáš je mág s velkými magickými schopnostmi. Za ínalo mu svítat. Skorzeny musel mít spojence v tomto sv t , aby sem mohl proniknout i se svými lidmi. Ten spojenec nemohl být leckdo. Military divize by sem mohla probourat tunel a poslat jím tankový výsadek, to ovšem nep icházelo v úvahu. Pak tu byla regulérní cesta, ta ovšem vedla p es Nikitu, která ovládala za ízení nutné k otev ení portál . Zbývá magie. Tu obstaral Kaifáš. Jako mistr magie v d l, jak strašného protivníka má v Ježíši Kristovi. Moc rád by se ho zbavil! P itlu ení na k íž byla dobrá možnost, lákavá, ovšem zárove nebezpe ná, dvojse ná. P ítel Otto mu nabídl lepší možnost - zbavit se Krista nadobro, a navíc, až bude Kristus zavle en do jiného sv ta, bude tam p inucen sloužit silám zla. N co takového se Kaifášovi líbilo, a není tedy divu, že velmi zu il, když vid l, že se plán p ítele Otty hroutí. Kaifáš a ostatní kn ží odcházeli ze sálu jedním vchodem a vojáci druhým. Jako poslední šel Bond. Velmi neochotn , zastavoval se a ohlížel se. Zachytil Ková v pohled. Neznatelným pohybem si ukázal na záp stí a pak ud lal uklid ující gesto. Neboj, znamenal ten posunek. Uk ižuju t hygienicky, citliv . Pak odešel i on a nevid l, že se na n ho Skorzeny díval. Ková pochopil, že Bonda poznal. Skorzeny zavolal na odcházejícího Kaifáše a ten se zastavil. Skorzeny mu n co naléhav povídal. Velekn z pokývl a pak vyšel ze sálu krokem podstatn rychlejším, než jakým se prve ubíral. No vida, pomyslil si unavený Ková . Sám Kristus ví, jak to všechno dopadne. A mn už je všechno jedno. Když osam li, Skorzeny p istoupil ke Ková ovi. „Kone n spolu beze sv dk , Johne Francisi Ková i. Tvého p ítele

Bonda jsem v tom p ítmí hned nepoznal. Jak to tak vypadá, spolupráce vás dvou skon ila, moc p kné, jen co je pravda,“ smál se. Ková na to ne ekl nic. Skorzeny zvážn l. „Je to hloupá situace. Jestli jsem to správn pochopil, Bond nastr il t m hlupák m nepravého Krista. Tomu pravému dopomohl k út ku. Je to tak?“ „Jinak to být nemohlo,“ odpov d l Ková . „Ty tu tak hezky stojíš, zbitý, zkrvavený, p ipoutaný ke kamennému sloupu. Tím vlastn Krista kryješ. Jak se to slu uje s tvým posláním agenta odd lení pro krizové situace Divize pro potla ování interrealitního pašování?“ „Máme priority,“ ekl Ková . „Priorita íslo jedna: zabránit ti v únosu Ježíše Krista. Teprve druhá priorita je zabránit narušení asového pr b hu d j v téhle dimenzi. Jsi schopný to pochopit, esesmane?“ „Má chápavost je n kdy až p ekvapiv velká, eský prase í pse. Tv j plán je mi jasný. Hlavní je znemožnit únos. To práv d láš, stojíš tu místo Ježíše a já nevím, kde se Spasitel nalézá. Jsi odhodlaný podstoupit cokoli, jen abys Jeho úkryt neprozradil. Je to tak?“ „V podstat ano,“ ekl Ková . „Jen s tou výhradou, že netuším, kde On práv je.“ Otto Skorzeny zafun l a bylo na n m vid t, že se mu v hlav to í kole ka tak rychle, že by se momentáln nemohl kv li jejich gyroskopickému efektu ohnout, aby si zavázal tkanice svých opánk . Pak se usmál. Rozhodl se, že to ješt jednou zkusí po dobrém. „Ty se tedy necháš uk ižovat místo N ho. A spoléháš na pružnost asu. Ježíš v osud se tak i onak naplní. Konec konc , nejv tší zájem na tom má On, bytost nejvyšší. A co je proti Jeho úradku snaha n jakého SS Obersturmbannführera a n jakého agenta odd lení pro krizové situace Divize pro potla ování interrealitního pašování?“ „Tak n jak.“ „A co kdybychom si podali ruce? Podívej, jsme oba profesionálové v našem oboru.“ „Jenže každý u jiné firmy,“ zavr el Ková . „Moje firma už dávno neexistuje.“ „Nastoupil jsi u jiné, ješt horší. Hitlerovy divize SS byly mate ská školka na výlet do Babi ina údolí ve srovnání s tím, co chystá Xaverius Hawk!“ „Adolf Hitler byl velký v dce,“ ekl Skorzeny p ísn , „avšak Xaverius Hawk je v tší. Pro profesionála je d ležité, komu dává svoje služby. Co ty, Johne Francisi Ková i? Sloužíš n jaké tlusté ženské. Té se rozt ese sulc, když slyší slovo,divizní‘. A ani nevíš, kdo vlastn stojí v ele Agentury. Jak m žeš v it svým v dc m, když je ani neznáš a ty, které znáš, máš jen pro

smích? Jsem ochotný jít t eba do pekla, jenže musí m tam poslat n kdo s autoritou. Xaverius Hawk je takový v dce, kdežto Ljuba Bytewská? Té bych tak nanejvýš doporu il, aby denn skákala hodinu p es švihadlo.“ „Hitler skon il sebevraždou a jeho komorník ho polil benzínem a zapálil. Hawk neskon í o nic líp. Honíš se za v dcovskou velikostí. Jenže, kdo jsou ti v dci a co cht jí? Cht jí využít horlivé pitomce tvého druhu, aby se p es n v první fázi dostali nahoru a pak se v druhé fázi sami naho e udrželi. A tam ud lají cokoli, aby nespadli. T eba si s tebou vy istí boty, když to bude t eba. Chceš m dostat na svoji stranu, abych ti pomohl najít Ježíše Krista. Pak si pro zm nu ty se mnou vy istíš boty.“ „Dobrá,“ ekl Skorzeny poté, co Ková ovu odpov vydýchal. „Pochopil jsi všechno výborn . Te se pro zm nu já pokusím pochopit, jaká je tvoje odolnost proti bolesti.“ „Velká, esesáku. To je vyzkoušené,“ ušklíbl se Ková . „Nevyzkoušeli na tob všechno.“ „To by ses divil, co všechno.“ „Ale mé oblíbené plátkování, které jsi mohl pozorovat p i návšt v Jeho Svatosti papeže Benedikta XVI. v Chrámu Svatého hrobu, to na tob nevyzkoušel ješt nikdo.“ Odešel kamsi mimo zorné pole p ipoutaného Ková e. Zajatec ho slyšel lomozit n kde v zadní ásti sálu. Pak se Skorzeny vrátil. V ruce držel motorovou pilu Dolmar PS400 s benzínovým motorem o síle 3,5 ko ských sil. Byla nedot ená. Maurbyho destruk ní efekt na ni nem l v bec žádný vliv. T ebaže byla vyrobena v jiném sv t v jiných asových sou adnicích, díky krvavé koupeli byla pln funk ní! Skorzeny se smál. „Vím, že i vy to tajemství znáte, p íteli echu, p íslušníku národa zbyte ného k další existenci, takže ho V dce ur il k áste nému vyhubení a áste nému rozptýlení po zauralských otrockých farmách. Dobrá p íprava je základ zda ilé diverzní akce. Práv proto jsem tak pe liv plátkoval Jeho Svatost. A pak jsem si to zopakoval na biskupovi Mario Echevarriovi, hlav palestinské prelatury Opus Dei. Oba to byli mágové a mágova krev je ta nejlepší pe e , která chrání p ed Maurbyho efektem.“ Ková si znovu uv domil, že Skorzeny byl dopodrobna informován o technologických detailech za ízení, jímž Agentura disponovala. Znamenalo to jediné. N kde uvnit Agentury m l Xaverius Hawk spojence, který vynášel tajemství ven. Vaše Agentura je prohnilá zradou, synu, íkal biskup Echevarria. Byl to mág, schopný vytvo it si vlastní okno, mág postavený snad ne úpln na rove , ale ur it blízko samotnému papeži. O emž sv d il fakt, že i jeho krev posloužila jako ochrana motorové pile Otty Skorzenyho p ed Maurbyho efektem. Kdybych tak mohl drobet pomu it Skorzenyho, napadlo Ková e, však

on by zazpíval, kdo je ten zrádce uvnit Agentury! Skorzeny se sklonil nad pilou, škubnul startovací š rou a benzínový motor se roze val v prostorách sanhedrinu, nejvyšší židovské rady a soudní stolice. „Za neme odspodu, co tomu íkáš? Kdybych ti u ízl hlavu, asi bych se moc nedozv d l.“ et z pily se blyšt l, pila se t ásla v silných esesmanových rukách. Skorzeny pilu pomali ku p ibližoval ke Ková ov levé noze. „Budu to d lat hodn pomalu,“ íkal Skorzeny hodn nahlas, aby p ek i el hluk motoru. „Nejd ív ti sed u k ži. To bude spíš pálit než bolet. Až ale zajedu do kosti, to bude horší. Tu p e íznu a na adu pak p ijdou šlachy. To bude opravdu strašná bolest. No a když t nep ivede k povídavosti, budu pokra ovat. Tak co, nechceš vysypat, co víš?“ „Vím, že jsi dobytek, který už jednou utíkal s prdelí sev enou strachem, a že dopadneš zrovna tak znovu. Jist už brzy,“ ekl mu Ková . „Jak myslíš, eský prase í pse,“ ekl Skorzeny. Poznámka o út ku se ho z ejm dotkla, protože zm nil taktiku a pilou vyjel po Ková ov noze prudce, tedy vztekle. Pila se dotkla holen ... Ozval se zvuk, jako by se dotkla kamene nebo ocelového sloupu. Jak její zb sile uhán jící zuby narazily na pevnou hladkou hmotu, pila se odrazila. Kdyby Skorzeny nem l tak velkou sílu, patrn by pilu pustil z rukou. Ková necítil v bec nic. Skorzeny byl užaslý. Rozkro il se jako d evorubec, který se chystá podetnout stoletý dub, nadýchl se, pevn sev el stroj a namí il tentokrát výš, na Ková ovo stehno. P ikládal pilu pomalu, takže stroj se neodrazil jako p i prvním pokusu. Zuby se smýkaly o pevný povrch a vydávaly škrábavé zvuky. Ková e napadlo, že tak n jak by to zn lo, kdyby se Skorzeny pokusil u íznout sklen ný sloup. Skorzeny nechápav zavrt l hlavou a z ejm ve zmatku podnikl poslední pokus. Tentokrát namí il hodn vysoko - na Ková ovo rameno. Kdyby pila prošla, u ízla by Ková ovi levou ruku, rameno a kus hrudního koše. Pila se smekala o n co hladkého, poskakovala, kmitala, ale neu ízla nic. Ohromený Skorzeny ustoupil. Pila mu dál vala v rukou. Bolest zvolna padala Ková ovi z ramen a paží, opoušt la jeho hru , uvol ovala mu ky le a nohy. Ková si p ipomn l ten pocit, jaký m l, když p ijímal chléb a víno z rukou Kristových tam, p i poslední ve e i v dom otce apoštola Marka, než odešli do Getsemanské zahrady na Olivové ho e. Byl si jistý, že Pán do n ho vstupuje, že prolíná celou jeho bytostí. Te to bylo podobné. Ten hlupák se zajímal, kde se Kristus ukrývá. Je to jednoduché, blbe,

vnit n se usmíval John Francis Ková . On je ve mn , on je kolem m a chrání m p ed tvými sm šnými útoky. Pila stála na dlaždicích a motor dál b žel a pila se legra n pohybovala, pohán na drobnými ot esy a chv ním, podobná afajícímu psíku. Ješt aby si Skorzeny n co ud lal, pomyslil si Ková starostliv . Má už t ch jizev dost. „Off,“ radil mu Ková . „Dej vypína na ,off‘.“ Skorzeny se sehnul a stroj vypnul. Pak vstal a up en na Ková e hled l. „Tak je to tedy,“ šeptal. „Te to chápu.“ Do místnosti vešel velekn z Kaifáš. „Tak co? Promluvil ten muž?“ ptal se Skorzenyho. „V jistém smyslu ano.“ „Tak promluvil nebo nepromluvil? Dnes je den, kdy by opravdu všichni m li promluvit. A n kte í už promluvili,“ dodal pon kud záhadn . Byl to muž nezvyklý na odpor a nem l rád, když se k n mu n kdo choval jako rovný k rovnému. V tomto sv t bylo jen málo lidí, které vnímal, že mu jsou na rove . „Není to Ježíš Kristus,“ ekl Skorzeny. „To vím taky. Prozradil, kde je skute ný Ježíš Kristus?“ „Vlastn ano, prozradil,“ ekl Skorzeny. „Kde tedy v zí?“ „Tady,“ ekl Skorzeny a ukázal Ková ovi na hru . „Nechápu.“ „Vstoupil do n ho a je kolem n ho.“ Skorzeny zvedl ze zem d tky. „Vidíš ty olov né kuli ky na konci devíti emínk ? Dívej se.“ Rozmáchl se a plnou silou p etáhl Ková e p es hru . Plesklo to tak siln , že se i Kaifáš lekl. Na Ková ov k ži se neobjevila ani stopa. „Podivné!“ ekl Kaifáš. „Je v tom n jaké kouzlo.“ „Samoz ejm . Jmenuje se Ježíš, to kouzlo. Sídlí uvnit toho muže. Takže vlastn , Mist e, víme a nevíme, kde Ježíš je, a my to nemusíme v d t. Náš plán m že pokra ovat tak, jak jsme se dohodli. Rada muže odsoudí, ímané ho uk ižují a my ho pak dopravíme tam, kde ho m j pán pot ebuje mít.“ Kaifáš na n ho chvilku hled l a hladil si plnovous. Pak se pousmál. „Jsi obratný lov k,“ ekl uznale. „Ale jsem rád, že odejdeš do svého sv ta a sem k nám se už nikdy nevrátíš.“ Venku se ozval hluk. Hlasy, kro eje, in ení zbroje. Do místnosti vpochodoval statný íman ve zlaté zbroji, v podpaží nesl p ilbu s obrovským šarlatovým chocholem. U pasu se mu houpal me . Z jeho pánovitého vzhledu Ková pochopil, že je to ímský prokurátor a místodržící, císa ova prodloužená ruka v Palestin , Pilát Pontský. „Jsem rád, že t vidím, Piláte Pontský,“ mával na n ho velekn z Kaifáš.

„Je t eba tvé moudrosti a tvé spravedlnosti, tvého ú adu ímského prokurátora.“ „Právu jsem ochoten sloužit ve dne v noci,“ ekl Pilát Pontský a pyšn se rozhlížel kolem sebe. „A právo dojde svého pr chodu, to mi m že v it každý!“ Když vid l vojáky, spokojen p ikývl. M l rád svoje vojáky. První jeho in po zaujetí funkce prokurátora byl ve prosp ch vojska. Dovolil ímské posádce, aby oproti dosavadním zvyklostem vpochodovala do Jeruzaléma s korouhvemi, st íbrnými orlicemi a portréty císa ovými. Doposud vojáci nechávali tyto symboly p ed branami m sta, aby neuráželi náboženský cit obyvatel. Židé ho tehdy žádali, aby dal obrazy odstranit. P t dní s nimi Pilát vyjednával. Nakonec deputaci pohrozil, že ji nechá pobít. Židé ekli, že rad ji zem ou, než aby slevili. Pilát pak dal na Herod v palác vsadit tabulky se jménem císa ovým, jako malou, nenápadnou, ale pro Židy bolestnou provokaci. M l za to, že je to pakáž, která musí ustavi n cítit podrážku ímské boty v obli eji. „Co pro m máš, Kaifáši?“ „Tento muž se dopustil zlo inu rouhání. Prohlásil o sob , že je Syn Boží, že je Mesiáš, že je z rodu židovských král a jemu že pat í tato zem.“ „Tak?“ ekl Pilát. „Jsi židovský král?“ zeptal se Ková e. „Ty jsi ekl,“ odpov d l Ková prost . Pilát si prohlížel jeho zkrvavené t lo, zkrvavené ranami, jež na n ho dopadly ješt p ed tím, než do n ho vstoupil On. „Nem l bych velké chuti tomu v it,“ ekl potom Kaifášovi. Krátce pohlédl na Ottu Skorzenyho. To pro n ho nebyl partner. Byl ochoten mluvit jen s nejvyšším kn zem a proto se dál už v noval jenom jemu. „Jenže narazil jsem na zradu i v našich adách.“ „V legii?“ podivil se Kaifáš. „Ano,“ ekl Pilát úse n . „Nebylo by dobré, aby se o tom lidé dozv d li.“ Obrátil se dozadu a oslovil chumel voják : „Setníku Tercie!“ „Zde jsem, pane,“ vyno il se Ková ovi dob e známý ímský d stojník, ten, jehož posádku p ipravil spolu s Bondem o ty i kon . „Dej p edvést zrádce,“ poru il mu Pilát. Setník vydal n kolik št kavých rozkaz , vojáci se rozestoupili a vypadalo to, jako by skupina vyvrhla Pilátovi a Kaifášovi k nohám dva neš astníky. Byl to desátník Flavius a James Bond, agent Jejího veli enstva, oba zbití, krvaví, svle ení donaha, p ed hanbou chrán ní jen špinavými bederními rouškami. „Tento muž,“ ukázal Pilát na Bonda, „je cizí agent. Patrn Peršan. Nebo Germán, nezáleží na tom. A tento padouch zradil legii za t icet st íbrných. Zde jsou,“ vysypal Pilát peníze p ed Kaifáše.

„Nechceme peníze poskvrn né zradou, pane!“ ekl velekn z a štítiv od sebe odstr il st íbr áky špi kou pravé nohy, on, který by si za jiných okolností ochotn nechal pro st íbr ák provrtat kolena obou nohou naráz. „To t šlechtí, kn že. Nuže, jaký je váš názor na osud t chto lidí? Je svátek pesachu, doba milosti. Jindy bych rozhodl sám. Nyní je to na vás. Já si myji ruce.“ „Smrt,“ ekl Kaifáš. „Smrt pro všechny t i.“ „Dobrá,“ ekl Pilát. „Mé ruce jsou isté.“ Jednou z obou istých rukou ukázal na Ková e a povýšen se usmál. „Ecce homo,“ ekl. Na ta slova propukli p ítomní legioná i a Kaifášovi kn ží a soudci v jásot, který se p enesl ven, i mezi lid ekající na dvo e Kaifášova domu. Uk ižování ve sváte ní den 15. nisanu, kdy se za obvyklých okolností ned lo nic a ani se nic dít nesm lo, protože náboženskými p edpisy bylo Žid m dovoleno u init maximáln dva tisíce krok ! A te samotný velekn z ud lil obyvatelstvu všeobecnou úlevu od tíživých povinností a chystal se uspo ádat n co, co lid miluje nejvíc, hned po obžerství a smilstvu: ve ejné umu ení lov ka, a to nejen jednoho lov ka, ale hned t í najednou. Hosana, velká byla radost lidu, aj, radost p eveliká!

P EDPOSLEDNÍ CESTA Lidé si vymysleli sto a jeden krutý zp sob, kterak p ipravit o život jiné lidi, a z nich všech pat ilo uk ižování k mimo ádn krutým. Odsouzenec byl p ibit h eby za záp stí k b evnu, anebo k n mu byl p ivázán lany. Umíral za strašných bolestí dva i více dn , navíc umíral na vyvýšeném míst , vystaven pohledu davu. I to bylo v souladu s úmyslem. Nešlo jen o trest, tedy o odplatu za n jaký in. Hlavní smysl byl v odstrašujícím efektu. Lidi bylo možno zbavit života i jinak, v šením, sekáním, bodáním, va ením, stahováním z k že, drcením v hmoždí i, lámáním kostí, topením, ovšem všechny tyto zp soby vedly k rychlé smrti v rozmezí minut, nejdéle hodin, a navíc byly p ístupny jen zrak m t ch š astlivc , kte í se dostali blízko k místu popravy. Uk ižování bylo vid t i zdaleka. Každý se mohl pot šit pohledem na ob , sotva se jeho cesta p ehoupla p es kope ek a otev ela se krajina a aj, v dáli další kope ek, ozdobený b evnem svisle zapušt ným do zem , dalším b evnem p í ným, a na n m za ruce visí lov k. To byl d vod, pro by m l poutník p idat do kroku. Vid l pak dravé ptáky, jak ob ti krouží nad hlavou a ekají, až zem e, aby se na ni mohli slétnout a hodovat; ten nejodvážn jší z nich se pustí do vybrané lah dky, do chutných m kkých a dosud teplých o í. K ižování si vymysleli Egyp ané, užívali ho Asy ané, Skýtové, Peršané, jejichž král Dáreios se asto bavil pohledem na p itloukání lidí na k íž, ekové, Kartaginci a od nich ho p evzali ímané. Velmi si této fénické tortury vážili a nezneužívali ji. Nek ižovali každého h upa. K ižování bylo rezervováno pro zajatce, vojenské zb hy, vzbou ence a mimo ádn t žké zlo ince. Jen zcela výjime n byl uk ižován ímský ob an, zato byli asto k ižováni otroci. Pokud byl zavražd n otroká , podle zvyklostí byli uk ižováni všichni otroci, pokud se nenašel vrah. Není divu, že v p ípadech vraždy otroká e se rychle našel jeden, na kterého ostatní ukázali prstem. Pak nastal proces, který kon il slovy ú edníkovými: Pane crucem serva, polož otroka na k íž. A bylo vymalováno. Jak e eno, odsouzenec byl ke k íži bu p itlu en h eby, nebo p ivázán. P ivázání, to nebyla žádná mírn jší forma uk ižování. Naopak, odsouzenec pouze p ivázaný k p í nému b evnu trp l mnohem déle než ten, kdo k n mu byl p ibit. Byly vymýšleny r zné techniky, jak regulovat délku utrpení. Obvykle se odsouzenci prorážely nohy bodcem a podle po tu ran se dalo odhadnout, jak dlouho p i své nátu e vydrží. Rozumí se, ím více ran, tím kratší dobu. Nakonec ale se vžilo p ibíjení. P ibitý odsouzenec visel po ideální dobu, kdy pohled na jeho utrpení diváky ješt bavil. ást k íže, která byla zapušt na do zem , se nazývala stipes crucis, kdežto p í né b evno bylo patibulum. Svislá nadzemní ást byla obvykle

vysoká n jaké dva metry. To byl crux humilis, nízký k íž. P i tehdejším obvyklém lidském vzr stu to byla výška dostate ná na to, aby odsouzenec visel s koleny pokr enými. Mnohem vyšší byl crux sublimus, rezervovaný pro mimo ádné osobnosti. Crux humilis si odsouzenec vlekl na popravišt s sebou. Vysoké k íže byly p íliš t žké, takže odsouzenec nesl na popravišt pouze patibulum, k n mu byl p ibit a nakonec vyzvednut a p ipevn n na p edem p ipravené svislé b evno. Takovému zp sobu se íkalo crux commisa, složený k íž. Takto m li být popraveni i John Francis Ková , James Bond a desátník Flavius, jemuž nebylo nic platné jeho protestování, že chce být milosrdn s at, jelikož je ímský ob an. Pilát Pontský s Kaifášem se shodli, že se dopustil mimo ádn odporné zrady a že si potupný trest zaslouží - téhož názoru byl i jeho p ímý nad ízený, setník Tercius. Všichni t i se tedy m li na co t šit. Budou p ibiti na zemi na patibulum, vyzvednuti a pak jim budou p ibity nohy, podle tradice pravá p es levou. Toto p ibití bylo d ležité. Kdyby totiž odsouzenec pouze visel, brzy by zem el bolestí a vysílením. Protože byl p ibit, m l oporu a mohl se vytahovat vzh ru, pravda za cenu ukrutné bolesti. Uvolnil však hrudní koš, mohl se nadýchnout, než ho bolest p emohla a zase se spustil. Tímto zápasem, kdy se potácel mezi bolestí a udušením, si utrpení prodlužoval, k pot še p ihlížejících. Proto se na svislé b evno n kdy p ipevnila ješt opora, jakési sedlo. Pak skute n mohlo umírání trvat i n kolik dní. Zachovala se zpráva o muži jménem Faianus, otrokovi, který byl uk ižován spolu s ostatními ú astníky vzpoury otrok v roce 71. Ten vydržel živý na k íži šest dní a udivený vít z nad povstáním Marcus Licinius Crassus mu ud lil milost, nechal ho z k íže sejmout a vylé it a tento Faianus pak žil ješt dalších padesát let. T šící se odsouzenci stáli na dvo e Antoniovy tvrze, kam byli odvedeni z Kaifášova domu, místa soudního ízení. Terciovi vojáci na Pilát v p íkaz Ková e po ádn zbi ovali d tkami s kuli kami na konci. Snad si i mysleli, že konají akt milosrdenství. ím více byl p ed popravou odsouzenec poran n, tím kratší pak bylo jeho utrpení. Bylo to divné bi ování. A d lali, co d lali, krve bi ovaného se nedo kali. Ková byl klidný jen navenek. Uvnit tonul ve velkém zmatku a rozpacích. Pokud by se konala konference o smíšených pocitech, mohl tam být hlavním p ednášejícím. Bylo mu jasné, co se stalo. O ochranu jeho t lesné schránky se postaral On, tedy Ježíš Kristus. T žko íci, jakou techniku použil. Ková si p edstavoval, že Ježíš vytvo il jakousi fantomatickou schránku, neprostupný obal, dostate n pevný, aby ho chránil p ed údery, a zárove prodyšný. P ítomnost Ježíšovu chápal Ková , ovšem zárove ji pochopil i Otto Skorzeny a jeho spojenec, velekn z Kaifáš. P edpokládali, že p es Ková e se nakonec ke Kristovi dostanou a nakonec že se jim

poda í uskute nit plán, jehož realizaci zapo ali v jiném sv t v jiné dimenzi, kde zavraždili mimo ádn krutým a zavrženíhodným zp sobem Kristova nástupce na Zemi, papeže Benedikta XVI. Práv to d lalo Ková ovi starosti. T ebaže tu nebyl na oficiální misi a dokonce byl pravd podobn z Agentury vyhozen, po ád se ješt ztotož oval s hlavním cílem její existence. I vyhozený, ba pronásledovaný by cht l zabránit zm n v asovém sledu této linie. Ale jak to ud lat? Uv domoval si, že je vlastn dvojím zajatcem: stal se zajatcem íman , a v jistém smyslu je i zajatcem Ježíše Krista, který ho obklopil neviditelnou ochrannou vrstvou. Za to všechno m že ten h up, anglický agent James Bond. Ten vedle Ková e stál, také svle ený, jen s bederní rouškou velmi pochybného vzhledu, zhotovenou z tkaniny, kterou by jeho osobní krej í z Regent Street ani nevzal do ruky, a tvá il se velmi znechucen . Z jeho pohledu dosáhl cíle, „zachránil Ježíška“. Netušil totiž, že záchrana je to pochybná a podmín ná, že Ježíš si uchoval vazby na Ková e a že Skorzeny s Kaifášem o nich v dí a po ítají s nimi. Stál tu na dvo e Antoniovy tvrze a ekal na tu chvíli, která v jeho profesní minulosti zatím vždycky nastala: jeho protivníci ud lají n co neopatrného, budou nepozorní, u iní chybu a on, zdánliv nepozorný a uondaný, chyby využije a zvrátí situaci. T etí odsouzený, desátník Flavius, na íkal a lamentoval a po ád doufal, že se Pilát Pontský ustrne a dá mu milost. ímský prokurátor se však k tomu nem l. Vydal pokyn a pr vod se dal do pohybu. Ve špalíru legioná vyšli odsouzení na kilometrovou cestu, které se bude na v ky íkat Via Dolorosa, neboli Cesta bolesti. Ze dvora nejd íve prudce stoupala, pak nastal zlom a bylo nutno sestoupit do údolí. Doba byla pokro ilá. Slunce pražilo do uli ky, našt stí odsouzenc m ne p ímo do o í, protože ulice vedla k západu. Pilát na ídil, aby šli na popravišt zvané Golgota nejkratší cestou. P ece jen byl sváte ní den a Pilát by nevid l rád, kdyby si snad n kdo n kdy m l st žovat na to, že tato ne ekaná poprava narušila pr b h svátku pesach víc, než bylo bezpodmíne n nutno. Ková s patibulem na ramenou, pevn p ivázaným k záp stí, se rozhlížel, jestli n kde nespat í Skorzenyho. Esesmana ale nevid l od chvíle, kdy spolu hovo ili a kdy únosce Mussoliniho p išel na to, že je Ková s Kristem stále ve spojení. Jist je tu n kde v záloze a eká, co se bude dít. V í, že Ková , tak i onak, ho nakonec ke Kristovi zavede a on se Ho zmocní, tak, jak mu na ídil jeho nový pán Xaverius Hawk. V údolí zabo ili vlevo a pokra ovali v cest podél jeruzalémského tržišt . To by bylo ve sváte ní den prázdné, ovšem zv st o poprav se ve m st

rychle roznesla a všude te bylo plno zv davc . Patibulum Ková e po ádn tížilo a není tedy divu, že klopýtl a upadl. Vojáci, kte í stáli u n ho, mu nejd ív spílali. Pak jeden, chyt ejší než ostatní, pánovit mávl na jednoho z p ihlížejících a poru il mu, aby Ková ovi pomohl. Muž nebyl nadšený, ovšem ímskému vojákovi není radno odporovat. Poslechl tedy. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ková . „Šimon z Kyrény,“ ekl neochotn ten lov k. „Zpropadený život, že jsem sem chodil! Vždy ani nejsem Žid. Pro se pletu do takových v cí?“ Šimon z Kyrény, uvažoval Ková . Ano, to je v po ádku. Tak se jmenoval lov k, který pomohl podle evangelií Ježíšovi nést jeho k íž. asová souvislost je tedy zatím zachována. Tohle poznání ho uklidnilo. Pokra ovali v cest . Zahnu li doprava a vydali se vzh ru k Efraimské brán . Víc než polovinu cesty na Golgotu m li už za sebou. Podle evangelia by m li potkat na íkající jeruzalémské ženy. Ková je nemusel vyhlížet dlouho. Ušli n kolik desítek metr a narazili na hlou ek kvílejících ženštin. „Ženy jeruzalémské,“ oslovil je John Francis Ková , „nepla te nade mnou! Nad sebou pla te, a nad vašimi d tmi. Ty jednou budou íkat ,pahorky, p ikryjte nás'!“ Lovil v pam ti Ježíšova slova, jak je poskládal ze ty evangelií. Podíval se na Bonda. Ten ho pozoroval s úšklebkem. Snad si dokonce d lal legraci z jeho snahy zachovat souslednost asu st j co st j. Marn se namáháš, kamarádí ku, vzkazoval mu Bond svým pohledem. Ježíš je za horami. Prošli branou. P ed nimi se zjevila Golgota, skalnatý, asi p t metr vysoký výstupek podobný obnažené lebce. Název je odvozen z aramejského slova gulgatha ozna ujícího lebku. Na svahu za ním zá ilo bílé a r žové kvítí. Kousek odtud byl vid t práv vytesaný skalní hrob. Na skalisku se už ty ily t i zapušt né cyp išové trámy. Za íná poslední d jství, napadlo Johna Francise Ková e. Bolestné putování po Via Dolorosa máme za sebou, se všemi zastaveními, jak se o nich píše v evangeliích. Neud lal jsem chybu. Rovnováha mezi sv ty je zachována. Toto v domí ho napl ovalo uspokojením z dob e vykonané práce. P i pohledu na trámy mu p ece jen zatrnulo. Dejme tomu, že hra bude pokra ovat a že ímané p ibijí na k íž Johna Francise Ková e. T eba si nikdo zám ny nevšimne. Kdepak jsou apoštolové? Kdepak jsou ti lidé, kte í naslouchali Ježíšovým slov m o lásce a milosrdenství? Rozptýlili se po okolí, ale op t p ijdou, shromáždí se kolem vyklada Jeho slova i zde, v tomto sv t , založí svatou církev a d jiny p jdou tou cestou, jakou se m ly ubírat. Takže splním sv j úkol, uvažoval Ková , když se nechám uk ižovat.

Jen aby dál fungoval Ježíš v lék proti bolesti, napadlo ho. Ohlédl se po Bondovi. Ani britskému agentovi nebylo p i pohledu na k ly nejlíp. Vypadalo to, že ztrácí sv j obvyklý elegantní nadhled. Trochu mu cukal koutek. Jeho školení v oboru k ižování a praktická stáž na Filipínách mu nebyly moc platné. Ba naopak, moc dob e v d l, o co jde a co ho eká. Když došli ke k l m, vojáci odsouzenc m dop áli oddechu. „To jsem zv dav,“ pronesl Bond ke Ková ovi polohlasn , „jestli nás p ibijí vydesinfikovanými h eby. Mám nejhorší obavy. Jen se na n podívej. Jsou to packalové.“ „Tvoje starosti na moji hlavu,“ ekl mu Ková . „To že ekl Ježíš?“ zeptal se Bond pochybova n . Slyšel p ed tím Ková ova slova k ženám a pozoroval ho p i jeho pokusech chovat se p esn tak, jak to zaznamenala evangelia p i popisu poslední Ježíšovy cesty. „Ne,“ zn la odpov . „To íkám já, John Francis Ková .“ Pak se Ková podíval p es hlavy legioná dol . Po cest od Emauz p icházela skupinka lidí a Ková ovi se skoro zastavilo srdce, když poznal, kdo je v ele.

CESTA DO EMAUZ Setník Tercius, pyšný, že byl pov en úkolem tak významným od samotného pana ímského prokurátora, s nejvyšším kn zem Kaifášem po boku, dal pokyn svým lidem, aby se dali do díla. Bond se pokusil legioná m, kte í ho m li uk ižovat, dát n kolik dobrých rad, avšak tito otrlí vojíni, jak se zdálo, nebyli zv davi na to, co jim ekne tento cizinec, t ebaže má zdravotnický kurz a školení v k ižování završené praktickou stáží na Filipínách. John Francis Ková m l být vytažen na k íž jako první, Bond s Flaviem m li následovat. Vojáci si chystali ná iní. P ipravili si kladiva a h eby a kotou e silného konopného provazu. Nejd íve odsouzenc m p ibijí paže na patibulum a pak je pomocí ty í vytáhnou nahoru. Tam p í né b evno zapadne do zá ezu ve svislém trámu a bude tam p ipevn no dv ma epy, dost silnými, aby udržely nápor zmítajícího se t la. A že se muž p ibitý na k íž na svém mu icím nástroji kroutí a mele, to bylo nabíledni. Nesp chali. Poprava p ibitím na k íž, to není žádné sekání hlavy, kdy se ud lá šmik a je vymalováno a jde se dom . K ižování, to je slavnost a tu je t eba si užít. Proto se bez odporu rozestoupili, když je o to požádaly dv bíle od né ženy, jež p išly po cest od Emauz. Na jejich vzez ení bylo n co mimo ádného, dalo by se íci nadpozemského. Vojáci se zdrželi obvyklých poznámek a žert , ty dv ženy jim nep ipadaly k žertování vhodné. N kte í si šeptali, že jedna z nich je matka toho prost edního popravovaného. Ženy se zastavily p ed Johnem Francisem Ková em. Ten nedal najevo hnutím ani toho nejmenšího svalu v obli eji, jak je rád, že p ed sebou vidí Andreu de Villefort a asistentku Nikitu. Samotná Villefortová vydala svými bojovými zdatnostmi za malý vojenský oddíl, ovšem kolem nich byl velký vojenský oddíl, a navíc, n kde tady se musí potulovat Otto Skorzeny se svou motorovou pilou a kdo ví, co má tenhle strašný chlap za lubem. Villefortová ml ela a pomalu zvedala v rukou velký bílý šátek. Za hrobového ticha p iložila šátek Ková ovi na obli ej. A Ková ho spat il. Z b lostné mlhy vystoupil obraz, který mu p ipomínal oltá ní výjev. Spat il Ježíše Krista, poznal ho okamžit , toho muže, kterého naposledy vid l v jeskyni zahrady Getsemanské na Olivové ho e. Nebylo však snadné Ho poznat. Byl znetvo ený mu ením a bi ováním. Tvá m l pokrytou krví a holou hru poznamenaly nes etné šlehance d tek s kuli kami na konci. Ježíš se na Ková e up en díval. V pohledu t ch hn dých o í byla bolest, avšak p evládala laskavost a porozum ní. „Nesu tv j k íž, Johne Francisi Ková i,“ slyšel Ho íkat. „Snímám z tebe bolest a beru ji na sebe. Takový je m j úd l a ty jsi ten, kdo to pochopil.

Nezradil jsi a pat í ti m j vd k.“ Do obrazu vešel Jidáš. „Z stávám nejv rn jší u edník Pán , Johne Francisi Ková i. Proto jsem t využil, abych odlákal pozornost íman . Jenže marné byly snahy odvést Pána z cesty osudu. Jak bylo souzeno, tak se i stane. Bu silný, brat e, a p iprav se na poslední velkou zkoušku.“ Každá rána, každé šlehnutí d tkami, jež mu dali, ude ilo a šlehlo Ježíše v jeho ústraní. John Francis Ková jen hraje roli Ježíše, aby oklamal síly zla, reprezentované Ottou Skorzenym, s Xavierem Hawkem v pozadí! „Pane,“ ekl Ková , „náš spole ný nep ítel ví o tom, že jsme spojeni. Obávám se, že íhá na vhodný okamžik a že t chce dostat do tenat, aby mohl využít tvé zázra né dobroty ke svým cíl m.“ „Vím o tom, synu,“ ekl Ježíš. „Proto mluvím o posledním zápasu, který eká nás oba. Musíme být silní a state ní. V Otci mém máme p ímluvce a i zde na zemi máme pomocníky, sestru Andreu a Nikitu a bratra Jamese.“ Poslední poznámce se Ková podivil. Nep ekvapilo ho, že si Ježíš Jamese Bonda všiml, zapamatoval si ho a zná jeho jméno. P išlo mu ale divné, že s ním po ítá v dalších plánech. „D v uj, synu,“ pravil Ježíš. „D v uj a bojuj. V sázce je víc, než tušíš.“ Po t ch slovech se obraz za al vlnit, a pak slábl, až se ztratil v mlze a za chvilku se i ta vsákla do plochy bílého plátna, jež držela Andrea de Villefort v nap ažených rukou. Ob ženy hled ly Ková ovi do o í. „Tak dost té komedie,“ ekl Kaifáš hrub . „Nejsme tu na výlet . Ženy, nema te ú ední výkon, nebo budete zbi ovány také. Setníku, ujm te se vašeho ú adu.“ Nebe, až dosud modré, potemn lo. Zvedl se vítr a p ihnal od západu temné mraky, jako by m la co chvíli p ijít bou e. Nad Golgotou za alo kroužit hejno krkavc . Mrchožrouti se p išli podívat, kdo jim p ipravuje jakou hostinu. Vojáci položili Ková e na zem, roztáhli mu ruce a h eby mu vjely do obou záp stí naráz. Necítil to. Bolelo ho jenom srdce, když si uv domil, že fyzickou bolest zakouší On, ve vzdáleném úkrytu. Mohlo ho t šit jenom to, že On sice ukrutn trpí, avšak je v bezpe í p ed silami zla, jež ho ohrožují. Vojáci pracovali rychle a obratn . H eby se zahryzly do d eva. Pak p isp chali další vojáci, aby t m prvním pomohli Ková ovo t lo vyzvednout do výšky. Odsud m l Ková p kný výhled. Pozoroval davy zevloun na h ebeni jeruzalémských hradeb. M sto leželo ve stínu, jako by halilo tvá hanbou nad tím, co se d lo nedaleko jeho hradeb. Matná byla i st echa Šalamounova chrámu, jindy tak pyšn metající zlatisté blesky. Když se podíval stranou, spat il Ková desátníka Flavia. Toho jeho druzi nep ibili, paže mu p ivázali a p ipevnili ho provazy tak, aby mu ruce p íliš nezat žovali. Ková e napadlo, že svého desátníka uk ižovali jen na oko. P i nejbližší p íležitosti si ho p ijdou osvobodit. Desátník na íkal,

aby se ne eklo a aby nevzbudil pozornost. Zato Bonda p ibili jak se pat í a Ková musel obdivovat Angli anovu chladnokrevnost. Nevydal ze sebe ani hlásku! M l sice za sebou kurz v k ižování a praktickou stáž na Filipínách, kde se mladí muži nechávají o Velikonocích uk ižovat rok co rok, jenže n co jiného je školení a n co jiného je skute né uk ižování, provedené otrlými ímskými specialisty. Najednou vítr utichl, krkavci se s pod šeným k ikem rozlet li na všechny strany, a když jejich sk ehotání zmizelo v dálce, na krajinu padl mrtvý klid. Te to za ne, poslední zápas, o n mž mluvil Ježíš. Marn se rozhlížel kolem sebe. Vid l jen vojáky s ošt py v rukou, p ed sebou hradby Jeruzaléma a vlevo i vpravo hornatou krajinu posetou olivovníky, duby, tu a tam skupinami fíkovník a datlových palem. Nikde ani živá ka, jako by se lidé ukryli ve strachu p ed tím, co má p ijít. Ková vyhledal o ima Kaifáše. Nejvyšší kn z byl od první chvíle zasv cen do celého spiknutí. Když se dostal Skorzeny do Jeruzaléma, sp chal práv za ním. Skorzeny byl jeho našeptáva , ovšem mágem byl nepochybn on, Kaifáš, a jako takový je jist v p ímém spojení s Xaveriem Hawkem. Na Kaifášov obli eji se zra ilo nap tí. Pak velekn z zvedl ruku, mávl a za alo to. Ková nevid l a nemohl vid t, co se d je vzadu, m l omezený výhled. Tak tak že vid l vlevo viset na k íži Flavia a vpravo Bonda. Nevid l dozadu, zato uslyšel zvuk, o jehož p vodu nebylo pochyb. Roze vala se tu motorová pila Dolmar PS400 s benzínovým motorem o síle 3,5 ko ských sil. Ve stejnou chvíli Kaifáš dal pokyn voják m, kte í stáli t sn vedle n ho. Ti se rozb hli k Villefortové a Nikit a vytrhli jim z ruky plátno, které p ed chvilkou posloužilo jako komunika ní prost edek mezi Ježíšem a Johnem Francisem Ková em. Dva a dva drželi plátno v napjatých pažích a další vojáci se zmocnili obou žen a t ímali je za paže. A už byl tady, Otto Skorzeny, s nástrojem sloužícím i jako zbra a mu icí nástroj, nástrojem vykoupaným v krvi dvou svatých muž , papeže Benedikta XVI. a biskupa Echevarrii. Navlékl si na sebe pro tuto chvíli zhotovenou zbroj, ernou s modrým leskem, p ipomínající zbroj jeho nového pána Xaveria Hawka. Vše bylo dílo okamžiku. Vojáci drželi v rukou plátno a Skorzeny namí il epel pily do jeho st edu. Sekl. Vypadalo to, jako kdyby ze špice epele vytryskl ohe a ten b žel po ploše plátna. Místo ale, aby ho stravoval, plátno se rozevíralo, ohe b žel dál a v krátké chvilce opsal širokou elipsu. Ková si udržoval p ehled. Uv domil si, že ást voják není do v ci

zasv cena. Byli užaslí a v d su ustupovali. N kte í dokonce v panice odhazovali zbran a padli na kolena. Jiní vojáci ale byli p ipraveni na to, co se d lo. Ková si uv domil, že mají erné chocholy na svých p ilbách. Skorzeny s Kaifášem tedy sta ili vše ádn p ichystat. Elipsa chvilku zá ila na povrchu plátna a pak se ozval podivný zvuk. Ohe jako by plátnem proho el, to ztratilo charakter plátna a prom nilo se v to, v em Ková poznal oby ejný asoprostorový tunel. A ten vedl p ímo k Ježíšovi, muži mu enému a zmu enému, muži na kraji sil, muži p ipravenému zaplatit poslední mince utrpení, aby vykoupil lidi, mezi n ž p išel. Ježíš byl tady, na dosah Skorzenyho a jeho ern chocholatých pochop , kte í dv ma proudy za ali pronikat do prostoru, v n mž Spasitel našel úto išt . Skorzeny se oto il ke k íž m na Golgot . S úsm škem p ejel o ima po trojici neš astník , po ínaje desátníkem Flaviem, p es Jamese Bonda, až se zastavil na Ková ovi. „V dce m l pravdu,“ ekl. „Vy eši jste mén cenná rasa. Je to smutné, když si pomyslím, že vy dva jste to nejlepší, co mohl plutokratický židobolševický sv t postavit. Dv celebrity tajných služeb, Ková a Bond! Ano, nejste nic jiného než Pat a Mat.“ Ježíš byl Skorzenému a jeho pochop m na dosah ruky. Sta í n kolik krok . Skorzeny projde tunelem a Pán se ocitne v jeho rukou. Pro tedy nešel, pro jen nervózn pot ásal motorovou pilou v rukou, jako by z ní cht l erpat sílu k vrcholnému inu své temné kariéry? Asi to bylo proto, že na Ježíšov obli eji nevid l žádnou známku strachu. Zdálo se dokonce, že Pán není ani p ekvapen tím, co se stalo, takže p ekvapený a zoufalý svou bezmocí byl jen Ková . „Kopí!“ zvolal Ježíš. A Villefortová pochopila. S mrštností, jakou na ní Ková vždy obdivoval, se zmocnila jednoho z pohozených ošt p , p isko ila ke Ková ov k íži a s veškerou silou ho vrazila do Ková ova boku. Nadzemský úsm v se objevil na Ježíšov tvá i. „Ot e,“ pravil, „do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Skorzeny se ohlédl po nejvyšším kn zi Kaifášovi. Ten se netvá il nejchyt eji. S ústy pootev enými se díval, jak se Ježíšovi podlamují kolena a on zvolna klesá, podporován z jedné strany Janem, z druhé Petrem. „Vp ed!“ zavelel Skorzeny. Ková se na to všechno díval z výšky, mysl m l jasnou. Necítil žádnou slabost, žádnou bolest. Jedno i druhé z n ho Pán s al a vzal to na sebe. Ková e napadlo, co se bude dít dál. Ježíš o ividn umíral, odcházel ke svému Otci, aby spolu s Duchem svatým splynuli v trojjediné bytosti. Zanechá zde Ková e bezmocn viset na k íži?

Asi mu nic jiného nezbude. Skorzenyho od n ho d lí jen n kolik krok . Musí zaúto it hned, aby mu Ježíš neunikl do v nosti. Najednou Ková v sob našel zdroj nové síly. Jak se na Skorzenyho díval z výše k íže, krev, o níž v d l, že není jeho krví, náhle vytryskla, jako když vorva vychrlí vodu ze svých zad, a zalila padouchovu motorovou pilu. Stroj okamžit zhasnul. Skorzeny pilou vztekle zat ásl. „ON, máš to na OFF,“ cht lo se Ková ovi zažertovat, ale ani hlásek mu nesplynul ze rt . Jenže závada byla v n em jiném. Zavinil ji Maurbyho efekt, který nemilosrdn likviduje všechny nepat i né výtvory v dy a techniky a p ed chvilkou ješt pyšn fungující nástroj se v díle vte in zm nil v nechutnou hroudu mastné strusky. „Vítám t do klubu Pata a Mata, kamaráde Otto,“ ozval se James Bond. „Nevypadáš te moc chyt e a zdatn . Führer by nep ipojil diamanty k dubovým ratolestím tvého železného k íže!“ Skorzeny odhodil nechutný p edm t, který býval motorovou pilou, a popadl jeden z odhozených me . „Vp ed, zbab lci,“ vyk ikl Skorzeny. Jenže ernochocholatí, když vid li, co se stalo, ztratili odvahu. N kte í dokonce poklekli a dívali se na umírajícího Ježíše s výrazem zbožn ní. Mistr je sta il v posledních okamžicích svého pobytu v t le lov ka obrátit na dobrou cestu. Jen jediný muž ho poslechl. Byl to setník Tercius, z ejm cht l osv d it p ed svými muži state nost. Ježíšovi zbývalo n kolik posledních vte in života. A Skorzeny jich musí využít, pokud se ješt chce zmocnit ko isti a dovléci ji Xaveriovi Hawkovi k nohám! S me i v rukou pronikli Skorzeny s Terciem do tunelu. Pán se na n usmál. Jako by to byl povel, asoprostorový tunel se za al smrš ovat a v následujících okamžicích Skorzeny s Terciem pochopili, že se ocitli v pasti. Za ali kolem sebe zu iv sekat me i v pošetilé nad ji, že se dostanou ven. Dosáhli pravého opaku! Zbran uvázly v energetickém pletivu tunelu, ten se za al chv t a najednou se to stalo, tunel se rozt ásl v d sivém staccatu a zaseklými me i naplátkoval oba sm lce na podobné kousky, jaké ležely p ed oltá em v Chrámu Svatého hrobu v Jeruzalém v dubnu 2007, kdy se tam Ková s Villefortovou byli podívat na profesionály p i práci. Po Ková ov pravici se cosi hnulo. Ková oto il hlavou práv v as, aby vid l Jamese Bonda, jak vytrhává h eb poutající mu pravou paži, pak osvobozuje nohy a levou paži a už byl zde, me vytržený z pochvy jednoho ze zkoprn lých legioná a d ív, než se kdo vzpamatoval, p esekl lana poutající paže desátníka Flavia k mu icímu nástroji. Legioná i se na to všechno užasle dívali.

„Co tady civíte?“ za val na n Flavius. Ukázal na Ková e. „Sundejte ho!“ Ková se díval p es jejich hlavy na to, jak se prostorová bublina vzdaluje s umírajícím Ježíšem a jeho u edníky. Sta il ješt zahlédnout, jak Pánovi klesla hlava a pak se bublina zm nila v zá ivou jiskru, která zmizela v tetelivém pov t í nad Jeruzalémem. Vzáp tí se ho zmocnily ruce ímských voják . N kdo p inesl klešt a netrvalo dlouho a Ková ležel na zemi pod k ížem a Villefortová s Nikitou mu šátky otíraly rány na záp stích a nártech. „To je dobré,“ íkal jim. „Nebolí to.“ „Rány se hojí p ed o ima,“ íkala Villefortová tiše. Ková se ohlédl po Bondovi. „Jak je možné, že jsi se dostal z k íže?“ „Copak jsem ti ne íkal, že jsem prod lal školení a kurz a praktickou praxi na Filipínách? Byla to sou ást výcviku na téma jak vyváznout katovi z rukou. Až bude vhodná chvíle, ukážu ti, co m nau ili v Sing Singu.“ „A co?“ cht la v d t Villefortová. Té se nedalo neodpov d t. „No p ece, jak se uniká z elektrického k esla!“ Ková vstal. M l slabá kolena, trochu se mu t ásla. Dokázal však jít bez pomoci. Mí il rovnou ke Kaifášovi, který se tu t ásl hr zou nad hromadou rozplátkovaného masa. Nedokázal ur it, co bylo d ív Tercius a co Skorzeny. „Tak co, velekn zi,“ oslovil ho Ková . „Já... já jsem pov en... já jsem pov en samotným panem prokurátorem!“ „Co se tu d je?“ ozval se velitelský hlas. Vojáci se rozestoupili, aby ud lali prostor pro Piláta Pontského. „Tento kn z, pane,“ ukázal Ková na Kaifáše, „p estoupil všechny možné p íkazy platné pro svátek pesach. Jak to, že ses vzdálil na více než dva tisíce krok od domu, kn že?“ „Já... já ur uju, co se smí a co se nesmí! Já jsem nejvyšší kn z!“ „Jenže ty ur uješ, co se smí a co se nesmí, v Jeruzalém ,“ ohlédl se Ková na hradby pyšného m sta. „Kdežto tady jsme mimo Jeruzalém. Pane, zvaž další osud tohoto nehodného kn ze!“ „Nabádám vás všechny k po ádku a míru,“ ekl Pilát. „Vám dv ma ud luji milost, už proto, že soud vedený tímto mužem byl zmate ný a tudíž neplatný. A tebe, Flavie, jmenuji setníkem této setniny. Ujmi se velení a ud lej si po ádek!“ „Ave, Flavius! Ave!“ volali všude kolem vojáci a zvedali paže na pozdrav. Flavius pod koval Pilátovi a podal ruku Bondovi a pak Ková ovi. Tomu jí dlouho pot ásal. „Stáli jsme proti sob a te jsme p átelé. Málo co tak sblíží dva lidi, jako spole né visení na k íži, nemyslíš, p íteli?“

„Volil bych jiné cesty.“ „Taky bych v d l o n jaké,“ pozval se Pilát Pontský. „Co byste íkali vínu, zp vu a ženám?“ „To poslední se mi nelíbí,“ ozvala se Villefortová p ísn . „Myslím, že v mém paláci si každý najde to svoje,“ ekl dvorn Pilát Pontský a uklonil se jí. T i dny trvalo hodování a všelijaké veselení, p i n mž se i James Bond zpronev il své zásad , že do náru e pojímá jen agentky a vražednice z té druhé strany. Po t ech dnech byli už všichni, Piláta nevyjímaje, zna n uondaní a bylo na ase se rozejít. „Rozejít se m žeme,“ ekl k tomu Ková . „Ale jak odejdeme? Jsme tu uv zn ní v roce 33. Kdo nám pom že?“ „Nech to na m , Johne,“ ekla mu Villefortová. „Ješt nebyl as na to, abych ti sd lila n které podstatné skute nosti.“ „Vypráv j,“ vybídl ji Ková . Sed li v pohodlných k esílkách ze santalového d eva a ze zlatých pohár zdobených rubíny srkali š ávu z rozma kaných pomeran . Když pohlédli na jednu stranu, vid li majestátní siluetu Šalamounova chrámu, na druhé stran se mohli obdivovat rozlehlosti paláce krále Heroda. „Když jste utekli,“ za ala Villefortová, „bylo z toho velké pozdvižení v celé Agentu e. Dokonce i sám divizní procitl ze svého obvyklého spánku a na ídil veliké vyšet ování, aby zjistil, co se d je a co se stalo a pro se to d je a pro se to stalo.“ „Tak se p išlo na to, kdo zradil.“ Villefortová vážn p ikyvovala. „Biskup Echevarria m l pravdu. Skorzeny se dostal ze svého sv ta do našeho jenom díky pomoci z nitra Agentury. A práv s tou pomocí se dostal i sem. Vyšet ování ale prokázalo, že Xaveriovi Hawkovi se poda ilo zakrýt podíl na spiknutí.“ „Nechápu,“ p ipustil Ková . „Ten, kdo Skorzenymu pomáhal, nev d l, že vlastn pomáhá Xaveriovi Hawkovi. Stal se ob tí klamu. Ošálili ho. Není divu, starý a trochu pošetilý...“ „Profesor Carl Maria von Wonder!“ vydechl Ková užasle. „Nesmí se o tom mluvit. Je to nejp ísn jší tajemství Agentury. Ví to jenom divizní, Bytewská, my dva. A Xaverius Hawk, samoz ejm .“ „Pro jenom...“ „Cht l pomoci Ježíškovi.“ „Cože?“ Kr ila rameny. „Starý profesor si nechal namluvit, že pom že Ježíškovi. Záchrana Ježíše Krista p ed ukrutnou popravou mu p ipadla jako dobrý nápad. Když se dozv d l, co se stalo v Jeruzalém , p estal si to myslet. Zd sil se, když

mu došlo, co provedl. Jenže už nemohl couvnout. Bestie byla vypušt ná ze et zu.“ „Co se s ním stane?“ „Co by se stalo?“ ekla Villefortová. „Agentura se bez n ho neobejde. Místo tebe nebo mne najmou Boorman s Morganovou n koho jiného, jsme nahraditelní. To jenom Wonder je jedine ný. Nikdo se nevyzná ve vztazích mezi sv ty jako on. Takže Agentura na jednu d tinskou chybu starého profesora ráda zapomene.“ „Jako te zapomene na nás a nechá nás tu,“ ekl Ková trpce. „Nezapomene. Je to sou ást Wonderova pokání. To on p ipravil portál pro mne a Nikitu a dostane nás všechny odsud.“ „Kdy a kde?“ „Je to tam, odkud jsme my dv p išly, nedaleko Emauz. A je dohodnuto, že se to stane t i dny po uk ižování.“ Ková se usmál. Tak p ece m l i nem l Echevarria pravdu. Zrada? Nebo pouhé selhání? Wonder, který ušet il soustavu paralelních sv t od tolika b d, m l snad právo na jeden mali ký úlet. Ková vzdychl. Úlet, který stál dva svaté muže život. Benedikta XVI. a Echevarriu. „Tady jste, hledám vás po celém paláci,“ objevil se za nimi Bond. „Podle stavu kocoviny v mé hlav soudím, že je na ase odejít!“ „Práv o tom mluvíme,“ ekl Ková a vstal. Vyhledali pak Nikitu, která se velmi dob e bavila s dv ma statnými legioná i, a spole n zašli za Pilátem Pontským. „Bohové vás provázejte, state ní poutníci,“ ekl jim na záv r kv tnatého, vpravd státnického projevu. „Nám sta í jeden, ale i tak d kujeme,“ rozlou il se za všechny Ková . Odpo atí, osv žení, p evle ení do pohodlných tunik s opánky na nohách krá eli po cest do Emauz. Když míjeli Golgotu, Ková se neubránil stísn nému pocitu. Ohavné poz statky už spo ádali krkavci a potulní psi a vítr rozfoukal i to, co zbylo po motorové pile, zni ené Maurbyho efektem. Brzy ale m li pochmurné místo za sebou, p ekonali terénní vlnu a v dálce p ed sebou vid li v háji datlových palem vesni ku Emauzy. A také spat ili dva poutníky, mí ící p ímo od Emauz k nim. I tihle dva šli jen tak nalehko, bez zavazadel. Asi to byli Emauzští, kte í si pot ebovali v nedalekém Jeruzalém n co vy ídit. Jenže to nebyli Emauzští, jak naše tve ice brzy zjistila. Byl to Ježíš doprovázený biskupem Echevarriou! Ková e zachvátila posvátná báze . „Cesta do Emauz,“ zaslechl vedle sebe šeptat Villefortovou a když se podíval na druhou stranu, spat il Nikitu, jak pokleká a k ižuje se. T etího dne Pán vstal z mrtvých, i zde, v tomto sv t . asová následnost z stala zachována, nic nebylo porušeno surovým vpádem Hawkova pomaha e Otty Skorzenyho! Podle Písma „dva

u edníci potkali neznámého na cest do Emauz a on jim vysv tlil, že Mesiáš nem l p ijít proto, aby obnovil království Izraele, ale aby dal všem lidem možnost vstoupit do království Božího. Když dorazili do vesnice, pozvali ho ti dva u edníci, aby s nimi pove e el. U stolu Ježíš vzal chléb a lámal ho jako p i poslední ve e i. A tehdy ho poznali, ale v tom okamžiku zmizel jejich zrak m.“ „Vrátil ses k nám, Pane,“ oslovil ho Ková . „Vrátil jsem se, abych napravil, co zlo natropilo,“ odpov d l Ježíš a s úsm vem pohlédl na Echevarriu. Navrátil ho životu, pochopil Ková . Jenže Echevarria zahynul zde, v Palestin roku 33. Jiná neš astná bytost klesla v krvi sice také v Palestin , jenže skoro o dva tisíce let pozd ji, v jiném sv t . „Všechno zlo se napravit nedá, Pane,“ ekl Ková smutn . „Já mohu všechno,“ odpov d l Ježíš. „Jsem p ece Syn Boží.“ „Podívej,“ ukázala najednou Villefortová. Od Emauz se k nim cosi blížilo. Nejd ív to vypadalo jako v trný vír. Zvedaly se sloupy prachu a tetelil se vzduch. Když se ten podivný jev p iblížil, pochopili, že je to asoprostorový portál. Ten stanul p ímo u nich. „Ano, Pane,“ sklonil Ková hlavu. „Ty m žeš všechno.“ Všech šest vstoupilo do portálu. A kde se ocitli! Stáli p ed oltá em v Chrámu Svatého hrobu. U nohou m li d sivé poz statky Benedikta XVI. Ježíš nad n vztáhl paže a ejhle, maso k masu, krev ke krvi, a papež zde stál p ed nimi s výrazem hlubokého pohnutí v obli eji. „M j otec vás bude provázet, synové a dcery,“ požehnal jim Ježíš a následován Echevarriou, který vzal za ruku Nikitu, vstoupil zpátky do portálu a ten zmizel i s nimi všemi t emi a d ív, než sta ili pochopit, co se d je, sed l Ková s Bondem a Villefortovou na nepohodlné kostelní lavici. Villefortovou to tla ilo a vrt la se. Ková sáhl do zá ad í a vytáhl pytlík s buráky. „Vezmi si,“ nabídl ho Villefortové. „To t uklidní.“ Podívala se na n ho s úžasem. „Jak jsi dokázal dovnit pronést pytlík s buráky?“ Vzpomn la na rámy a osobní prohlídky a rektoskopické pr zkumy. „No dovol,“ odpov d l otázkou, „co bych to byl za hv zdu Agentury pro potírání interrealitního pašování, kdybych nedokázal pronést jeden pitomý pytlík burák do jednoho pitomého kostela?“ Patriarchové se rozestoupili, aby ud lali místo tomu nejvážn jšímu mezi nimi, který p inášel zlaté umyvadlo s vonnou vodou, pot ebnou k omytí nohou d stojným starc m, jak o tom vypráví Jan (13, 1-17): „Odložil svrchní šat, vzal ln né plátno a p epásal se; pak nalil vodu do umyvadla a za al u edník m umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl p epásán.“ „Za íná to být nuda,“ pravila Villefortová. „Dej mi ješt ,“ a sáhla do

pytlíku s buráky. S buráky se dala mše docela snesiteln snést. „Tak jaké to bylo,“ ptala se Ljuba Bytewská Johna Francise Ková e a Andrey de Villefort, když se vrátili ze studijního pobytu do Jeruzaléma. Z médií v d la, že se v Jeruzalém nic nestalo, takže zv sti o chystaném atentátu na papeže se prokázaly jako nejapná fáma. „Nic se nestalo, takže nuda,“ ekl Ková . „Ono se ani stát nic nemohlo, když tam bylo tolik profesionál . Ostatn , pozdravuje vás James.“ „Nula nula sedm? Jak se má?“ „Cvi il prchání z k íže na Filipínách,“ odpov d l Ková . „Ten chlapec si nedá pokoj,“ smála se Bytewská. „Prchání z k íže, kdo to kdy slyšel! Ale te vážn , p átelé. Dovolená skon ila a mám pro vás úkol. Naše moravská pobo ka je ohrožena. H iby ni í auta, muchom rky vypoušt jí omamné plyny a pýchavky likvidují technologické vybavení pro p estup do paralelních sv t . Jste ochotni do toho pekla jít?“ „Ochotni ne, ale n kdo to ud lat musí,“ odpov d l Ková . „Náš sv t si musíme zasloužit. I když je to, pravda, n kdy t žké.“

OBSAH Profesionálové p i práci Prokopnutý buben Ticho po p šin Magické okno Opus dei Neslavná bitka Lekce ve zvrhlém myšlení Velký skok Nazí jsme p išli na sv t Kdo jsi bez viny Pat a Mat Na k ivolaké stezce Narušená pohoda Ecce Ková P edposlední cesta Cesta do Emauz

5 20 29 39 49 57 64 72 77 85 97 105 113 121 134 140

AGENT JFK11 PODHOUBÍ SMRTI

„Mayday! Mayday! P echázím na nouzový režim! JFK dnes nem l sv j den. A z ejm nejen on... „Dvanáctko, máme vás! D láme na sou adnicích pr niku!“ „Tak to sebou, sakra, ho te! Jsme na hranicích realit 0001 a 0045! Tak kam to mám podle vás švihnout? Snad ne do toho p ta ty icátého?“ „To asi ne. To bysme zahájili t etí sv tovou ješt p ed Hirošimou,“ ozval se za Johnem Vincent Vega, druhý pilot, st elec a pijan, ve všem absolutní profík. Slaaashhh... Další hyperplazmatická st ela velikosti Big Benu jim olízla kokpit. „Hele, Vinci, nech si e i a v nuj se laskav t m pod laným blesk m. Nebo z nás budou akorát tak p ipálený hambá e.“ „Neboj, tohohle kuliferdu mám taky,“ ohlédl se Vega za rotujícím, ost e pableskujícím výbojem a sejmul ho p esn cílenou dávkou z protometu. „Jo, mimochodem, víš, jak íkají p llibrovým sýrovým hambá m v Holandsku?“ „No, to nevím - a zrovna te m to n jak zvláš nezajímá.“ „To tys za alo jídle.“ Ková nem l as ani na to, aby Vincentovi odsekl, protože prostorem kabiny už to zase k i elo: „Dvanáctko, poda ilo se! Transformujeme vás do výchozí reality! Pokud vás neodkloní další ízený výron hyperplazmy, mohli byste p istát v cílové oblasti...“ „Na devíti hodinách! Na devítce!“ zak i el JFK. Bylo to rychlé. Jako pokaždé... Slaaasssh...! „Vidím, ne?“ ekl Vega a p esnými pohyby zkušeného st elce umístil úto ící hyperfantóm do st edu zam ovací pavu iny. „A jakej byl,“ pousmál se ješt , než stiskl spouš . Bahrouum! Kdyby Vincent Vega mohl, vyfoukl by kou z ústí zbraní, zato il by jimi na ukazovácích a šoupl by je do proklat nízko zav šených pouzder. Jenže te onen h motný Hispánec nest ílel z tolik oblíbených kolt , ale z protoplazmatických kanón šesté generace. Jedinou dávkou mohl vymazat celou hust osídlenou aglomeraci - nebo zni it jeden malý X-Hawk v hyperfantóm. A o ten práv nyní šlo. Hrab Xaverius Hawk um l nejen ni it, ale i tvo it. Dokázal tvo il

ízené asové tunely, malé hyperfantómy - a pot eboval tvo it vlastní sv ty. Ty musel p edtím zni it. To byl ten hlavní problém, tedy hlavn to byl problém t ch sv t . K jeho tajným plán m mu m ly sloužit - jako základní stavební kameny - dosud existující sv ty. Vlastn jen suploval i urychloval b žné p írodní zákony nebo fyzikální d je. Aby mohlo vzniknout n co nového, n co starého musí zahynout. Jak prosté... Jenže práv tohle jednoduché pravidlo Agentura - ani stávající rovnováha paralelních sv t - n jak necht ly chápat.

Narozen 18. 3.1979 v Pardubicích. Výtvarník, designér, cyberpunker Jan Doležálek pracuje technikou airbrush, št tcem a akryly, modeluje plastiky, vytvá í elektronické fotomontáže a malby; na pochybné úrovni fotografuje, profesionáln ilustruje obálky knih a vytvá í design webových stránek i snowboardových prken. Dále experimentuje s animovaným filmem nebo pracuje na vlastním projektu interiérového designu. te sci-fi, horory a spekulativní literaturu, sbírá knihy a monografie známých um lc , ilustrátor a koncept artist , také odborné publikace zabývající se nejr zn jšími výtvarnými technikami. Se z etelem na jejich um ní a v du se zajímá o staré kultury, Egypt, ínu a hlavn o kultury staré Mezoameriky v ele s Mayi. Ve své tvorb se snaží o syntézu um ní neevropských kultur a nejmodern jší techniky. Do jeho díla se významn promítá komputerizace, rozvoj nanotechnologií, vesmírný výzkum, genetické inženýrství. Obdivuje práci K. Warwicka nebo Stelarca - snahu rozší it lidský organismus a provést tak um lou evoluci v podob kyberizace. Fascinuje ho architektura, hlavn práce F. L Wrighta nebo S. Calatravy, stejn tak i industriální sv ty pr myslových staveb, továren, monstrózních chemi ek. Preferuje fantastické um ní s vizemi nebo atmosférou; tvorbu, ve které krystalizuje autorova fantazie v nejr zn jších obrazech. Za v d í a nejinspirativn jší moderní autory považuje hlavn svého oblíbeného Zdzislawa Beksinskeho, dále H.R. Gigera nebo W. D. Barlowa. Do um ní jako takového adí i koncept art, ilustrace klasik sci-fi, jakými jsou Chris Foss nebo John Berkey i cover art prezentovaný Frankem Frazettou, Zde kem Burianem, p ípadn Luisem Royem. Provozuje vlastní webovou prezentaci www.darkart.cz.

Své první sci-fi Piráti vesmíru napsal v deseti letech. Do arény fantastiky vstoupil životopisnou knihou Podivuhodný sv t Julese Verna (1978) a studií o eské fantastice N co je jinak (1981), následovanou studií o sv tové fantastice Všechno je jinak (1987), kterou napsal spole n s Alexandrem Kramerem. V roce 1984 vydal sv j první sci-fi román Jádro pudla, následoval román arod j v u e (1989) a záv re ný díl trilogie Šídlo v pytli vyšel až v roce 1991. Do cyklu spadá ješt Pán modrého me e (1988), který ale vyšel knižn až v roce 2007. Krom této marsovské trilogie napsal ješt trilogii Milénium (1997) a dva, p ípadn t i romány spadající do prost edí kolonizovaného M síce, totiž M síc mého života (1988), Rock mého života (2007) a asov z cyklu vybo ující román Reparátor (1997). S mimo ádným úsp chem se setkal jeho postkatastrofický román Tma (1996), p epracovaná verze Tma 2.0 vyšla v roce 2003 a dokon ená tato verze vyšla v roce 2007. Je též autorem mnoha povídek. Jeho první povídková sbírka Vejce naruby vyšla v roce 1995, výbor nejlepších povídek Aréna zvrhlosti je z roku 2006. Povídkových sbírek vydal celkem šest. Psal též scéná e ke komiks m Káji Saudka, nejznám jší je Arnal a t i dra í zuby (1988) a scéná e k rozhlasovým hrám, a už podle cizích p edloh (Verne, Wells, Heinlein), nebo vlastní p íb hy (Velká solární, Arnal). lenem eskoslovenského fandomu je od jeho vzniku. Je jeden ze ty Parkorán , tedy fan , kte í nechyb li na žádném Parconu v etn nultého ro níku. Spoluú astnil se na založení mnoha sci-fi klub a na conech p ednesl desítky p ednášek. Jeruzalémský masakr motorovou pilou je jeho vstup do seriálu JFK. P islíbil napsat ješt minimáln jeden díl a zatím v í, že se mu to poda í.

agent John Francis Ková 10 JERUZALÉMSKÝ MASAKR Ond ej Neff ilustrace na obálce: Jan Doležálek odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická úprava: Jan Doležálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž jako svou. 1053. publikaci v edici Trifid svazek . 206 vydání první 2007 ISBN 978-80-7254-933-7 www.agent-jfk.cz Doporu ená cena 99 K