9 / 2003
Slovo do duše od Jany • Seriál Práva pacientů Rekondice v Luhačivicích • Cvičíme jógu
ZÁŘÍ
Slovo do duše Úvodník tohoto názvu byl vymyšlen původně proto, aby pohladil dušičky strádající úzkostmi, trápeními a stresy, které doprovázejí to těžké období našeho života s chorobou. Víc jak třicítku jsme jich za dobu, co náš bulletin vychází, otiskly – a snad své adresáty našly a svůj účel aspoň trochu splnily. Pořád přibývají nové čtenářky, pořád je a bude povzbudivých slov třeba jako soli… Občas si ale také dovolím něco jako „promluvu do duše“, a tiše doufám, že má slova přijmete tak, jak upřímně je myslím. I teď mne cosi pohnulo a vyprovokovalo k malému zamyšlení nad tím, jak moc nás někdy nemoc proměnila – a jak moc si to někdy ani neuvědomujeme, či si to uvědomit nechceme… Říká se, že čím je člověk starší, tím výrazněji vystupují na povrch jeho povahové rysy a vlastnosti – kdo byl uzavřený v mládí, je k stáru samotářem, kdo byl prudký a výbušný, hádá se na stará kolena s kdekým a těžko si udrží přátele, kdo myslel vždy nejprve na sebe a toleranci se nenaučil, dospěje k nemilosrdnému sobectví…Někdy tak s člověkem nečarují jen přibývající léta, ale třeba těžká životní krize, provázená strachem o život, obavou ze ztráty dosavadních jistot, vazeb, vztahů, zkrátka životně důležitých věcí. Není se co divit, když člověk ztrácí půdu pod nohama a neví, co bude zítra a zda vůbec nějaké zítra bude? Asi jsme všechny v tom nelehkém životním období zažily ten občasný pocit jakési ztráty zábran a náhlého rozhodnutí á la: „a co, po mně potopa - když se mi stalo, co se mi stalo, aspoň něčím si to vynahradím…“ Je to ospravedlnitelné? – zeptaly se samy sebe posléze, když zase bylo líp, mnohé z nás (zatímco některé si tuto otázku prostě nepoloží nikdy.) Netroufám si to soudit a rozhodně mi to nepřísluší. Jen si tak maličko povzdechnu: Mám někdy pocit, jako by i v našich řadách (myslím tím pacientská sdružení) přibývalo těch, co jsou pouze a se vším nespokojené, kvůli každé maličkosti naštvané či mrzuté, co jim nic není dost dobré, co stále porovnávají a závistivě pošilhávají, zda někde někomu něčeho nebylo poskytnuto o chloupek víc. Paradoxně se jedná o lidi, co už jsou z nejhoršího venku – v tom smyslu, že to vyčerpávající léčení mají za sebou! V takovém případě se už o akutním stresu ze strachu moc mluvit nedá, že? Pak mi to ale někdy připadá, že místo radosti z nově získané životní perspektivy jsme se jaksi zahnízdily v tom sice svírajícím, leč vyzkoušeném „kabátku z nemoci“, co nás chrání před normálním světem a v našich očích ospravedlňuje naše ne zcela normální chování… Asi se ptáte, co mne k této neveselé úvaze přivedlo. Získala jsem jednu zajímavou životní zkušenost – nikdy není člověk dost připraven na situace, které mohou nastat a které může jen velmi málo ovlivnit. Do takové situace jsem se dostala před pár dny v Itálii, aniž bych čekala, že mezi osmi desítkami lidí, se stejným životním osudem, se stejnou životní zkušeností, se může najít takový počet těch, jejichž očekávání bylo téměř nemožné naplnit k jejich spokojenosti. 2
Co mne ale vyvedlo z míry nejvíce, byly vztahy, či spíše nevztahy v některých nově vzniklých čtveřicích či trojicích na pokojích či u stolu, zarážející, až agresivní netolerance mladších ke starším, neochota ke snášenlivosti, lhostejnost a nezájem pomoci té druhé… Musím říci, ke cti Mamma HELPu, že jsem se u nás dosud s něčím podobným v takové míře nikdy nesetkala! A musím také dodat, že i většina účastnic ozdravného pobytu v Itálii se nakonec k těm lepším osobním vztahům propracovala, a než jsme jely domů, to špatné bylo zapomenuto. Přesto mi některých, kterým bylo ubližováno, je ještě teď hrozně líto. Nevím, jestli mi je líto těch, co se považovaly za ty „vyvolené“ a dávaly to tak hloupě najevo. Každopádně je mi líto mé zřejmě hodně naivní iluze, že nás ta nemoc všechny postrčila k povědomí jakési sounáležitosti, ve smyslu když mi bylo zle, bylo mi pomoženo – je mi lépe, oplatím to někomu dalšímu, když já jsem neměla dost sil, tolerovali mě, takže teď je přirozené, abych já tolerovala své okolí, byť není zcela podle mého gusta. Nu, každá zkušenost je k něčemu dobrá – už nikdy nic takového automaticky předpokládat nebudu, a pokud mě snad v blízké budoucnosti balzám blaženého, tolerantního a přátelského společenství opět oblije, budu jen příjemně překvapena. A mohu-li si dovolit ukončit dnešní Slovo do duše konkrétním přáním, zní takto: Nevynahrazujme si naše ztráty, to, co nám život či nemoc vzaly, tím, že vezmeme cosi ještě někomu dalšímu. Snažme se naopak vynahradit si to, oč jsme přišly tím, že se obklopíme šťastným okolím – pak i my jistě budeme šťastnější! Jana
A po mém „filozování“ ještě jedno od Soni Přádné a jejího učitele filozofie: Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až povrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si myslí, že je nádoba plná? Studenti s ním souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a samozřejmě, že kamínky popadaly mezi kameny. Profesor se zeptal znovu. Je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal jej do nádoby. Samozřejmě písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny. Teď už byla nádoba opravdu plná. Potom profesor řekl: „Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě, jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti..., všechno, co je tak důležité, že kdybyste to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například vaše zaměstnání, dům, auto... A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti - materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. 3
Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat... Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit... Dejte si záležet na kamenech – věcech, na kterých vám skutečně záleží. Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek. Hodně štěstí, doufám, že se vám to podaří."
SERIÁL
Práva pacientů II. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či přáteli. Omezení takového způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. Péče o každého nemocného má mít osobní charakter. Pacient má právo vědět, kdo ho léčí a měl by mít pocit, že lékař vždy přesně ví, koho má před sebou. Jen tak se může utvářet vtah plný oboustranné důvěry. V menších městech a nemocnicích, kde se lidé dobře znají, je to jistě jednodušší. Ale ani na velkých klinikách by pacient neměl mít pocit, že je jen dalším v pořadí, číslem nebo dokonce jen prostě tím „žlučníkem na čtyřce“. Neměl by ani na velkých klinikách zažít pocit odcizenosti a anonymity. Ve většině zdravotnických zařízení jsou vyvěšeny tabule se jmény lékařů a sester a mnoho jich také nosí jmenovky. Ale pacient, který přijde do těchto zařízení má jiné myšlenky. Má většinou obavy a starosti o své zdraví a často není také ani schopen malé písmo na jmenovce přečíst. Nebo se stydí tak dlouho na vizitku „zírat“. A tak lékař, který po vašem vstupu do ordinace vstane, podá vám ruku a představí se, okamžitě navodí příjemnou atmosféru a předznamená kvalitu vztahu, která se mezi ním a zdravotníky na jedné straně, a nemocným na straně druhé vytvoří. Těžší je naplnit právo žádat v nemocnici soukromí. Na ambulancích je zpravidla málo místa, cizí lidé se tak musí svlékat před sebou. Nemocniční pokoje jsou často vícelůžkové, a je běžné, že i základní hygienu musí pacient provádět v přítomnosti ostatních. Tam, kde zatím nejsou možné stavební úpravy, respektujme vzájemně především přirozený stud. Pokud se nám na vícelůžkovém pokoji personál snaží zajistit alespoň trochu soukromí, například instalací závěsů kolem lůžka, buďme vděční a nenárokujme víc, než kolik je možné reálně splnit. Buďme taktní a pěstujme vzájemný pacientský respekt. Otočme se nebo odejděme na chodbu, když vidíme, že spolupacient potřebuje chvilku intimního soukromí. Taktní chování vyvolá jistě příznivou odezvu až i my budeme v situaci, kdy soukromí budeme potřebovat. 4
Odborníci se shodují v tom, že zejména při dlouhodobých pobytech v nemocnici jsou ideální dvou až čtyřlůžkové pokoje. Jednolůžkové pokoje vyhovují jen některým pacientům a v některých situacích. Na větších pokojích je někdy problém nerušit svou činností ostatní. Pokud chceme poslouchat rádio nebo televizi, měli bychom se zeptat, zda to nevadí ostatním a respektovat současnou situaci. Vždyť lze použít i sluchátka. I rozsvícená lampička do pozdních nočních hodin může pacienty rušit. Při dobré vůli lze vše vyřešit přímo na pokoji, a i zde spolupacienti uzavírají přátelství a udržují po léta osobní kontakty. Pacient má právo žádat služby přiměřené možnostem ústavu – a teď nemyslíme odborné zdravotnické služby, které jsou samozřejmostí. Jde o služby, které mají nemocnému přinášet pohodlí a rozptýlení. Jde například o instalaci televize na pokoji – samozřejmě se souhlasem ostatních pacientů, telefony, hovorny na odděleních, kavárny a společenské místnosti, kde se zvláště dlouhodobě nemocní mohou setkávat s příbuznými a přáteli. Chodící nemocní se většinou obslouží sami, ale ostatní se obracejí nezřídka se svými prosbami na sestry. Sestry nemocnému vyhovět mohou, ale není to zdaleka jejich povinnost. Vzhledem k mimořádnému pracovnímu vytížení většiny sester však musíme rozlišovat požadavky podstatné od nepodstatných. Zatelefonovat na žádost nechodícího nemocného jeho rodině, a předat důležitý vzkaz, však sestra jistě neodmítne. Služby jsou přiměřené možnostem ústavu a je třeba odhadnout, co je samozřejmé a co se naopak považuje za projev rozmaru a nekázně. Mít možnost denně navštívit nemocného je běžnou záležitostí. Klid byl pokládán za důležitý faktor podílející se na léčbě a na rychlosti léčebného procesu. Jisté však je, že „absolutní“ pojetí klidu nemocnému nakonec škodilo. Dnes už nikdo nepochybuje o přínosu citové podpory nemocného ze strany rodiny a přátel. V pokoji nemocných se naopak v posledních letech uplatňují prvky „domácí“ péče se vším, co k tomu patří. Květiny, obrázky, rádio, televize, knihy a časopisy, ale i fotografie rodinných příslušníků celkový dojem nemocničního pokoje zpříjemňují. Nemocný člověk by měl stonat v důstojných podmínkách a má právo mít možnost denně se stýkat s rodinnými příslušníky a přáteli. V západních zemím se začaly praktikovat tzv. kontinuální návštěvy (tj. denní a časově neomezené návštěvy) již počátkem sedmdesátých let. I u nás se v odborných kruzích lékaři obdivně vyjadřovali o tom, jak rodina vytrvale pečuje o psychickou pohodu nemocného, a zdůrazňovali nezastupitelnost této činnosti zejména u dlouhodobě hospitalizovaných lidí. Přesvědčili se také o tom, že to co udělá rodina nemusí dělat zdravotníci, protože pokud rodina nemocného u lůžka chybí, musí o psychickou pohodu pečovat lékař a sestra. Ve spolupráci s rodinou to jde snáz a zátěž ošetřujících není tak vysoká. Už jsme si na každodenní návštěvy v nemocnicích zvykli a nedovedeme si představit, že to bylo někdy jinak. Na ty pravidelné „návštěvní středy a neděle od tří do pěti“ jsme už pomalu zapomněli. Také na výjimečné situace, kdy rodině 5
byly umožněny návštěvy každodenní. Ty byly povoleny jen samotným panem primářem a to nikdy nevěstilo nic dobrého. I samotný pacient tušil, že jeho stav je opravdu vážný. Možnost každodenních návštěv přináší ale jiné otázky. Máme chodit za svými blízkými opravdu každý den? A když z časových důvodů nemůžeme, nebudou to považovat za nezájem? Nerušíme soukromí ostatních a chod nemocnice? Na všechny tyto otázky lze najít přiměřené odpovědi, když se zeptáme, když se vcítíme do situace nemocného a zvážíme, co bychom na jeho místě přivítali my. Pamatujme, že do nemocnice chodíme především pro potěchu nemocného a ne pro uklidnění vlastního svědomí. A abychom alespoň trochu přispěli radou, přidáváme užitečné desatero rozumného návštěvníka.
Desatero návštěvy u nemocného. 1. Na návštěvu se řádně připravte, udělejte si především potřebný čas. 2. Mějte na mysli zdravotní stav nemocného a zvolte přiměřenou dobu i délku návštěvy. Důležitá je kvalita návštěvy, nikoli její délka. Je-li pacient ve špatném stavu a cítí-li se unaven, setrvejte krátce a dopřejte mu odpočinek. Zvažte počet návštěvníků (nejvýše 2 osoby najednou). 3. Přijďte vhodně oblečeni, příjemně naladěni a buďte vstřícní a ochotní vyslechnout i obavy a starosti nemocného. 4. Pacienta trvale povzbuzujte a uklidňujte, posilujte v něm zdravé sebevědomí a vůli k uzdravení, nebo alespoň ke zlepšení stavu. Nejednejte s ním jako s malým dítětem a respektujte jeho osobnost. 5. Nesnažte se o tzv. radostný rozhovor za každou cenu. O velkých starostech a vážných rodinných problémech mlčte, nebo nemocného stručně informujte, rozhodně však na něj nepřesouvejte závažná rozhodnutí. Chce-li však nemocný projevit svůj názor na věc, vyslechněte ho! 6. Když konverzace vázne, snažte se být iniciativní, ale nebuďte za každou cenu mnohomluvní. Nezapomínejte, že i mlčení má svůj půvab a že může být terapeuticky přínosné! 7. Pamatujte na to, že zejména těžce nemocný člověk má právo nejen vyjádřit své obavy a strach, ale také zármutek a žal. Přijměte i tyto obávané rozhovory, jejichž obsah je z hlediska pacienta zvolen zcela logicky! 8. Vždy berte ohled na spolupacienty. Respektujte jejich zdravotní stav a přání, popřípadě vyhovte jejich drobných prosbám. Pokud je váš nemocný chodící a situace to vyžaduje, povídejte si s ním raději v hovorně, nebo v návštěvním „koutku“! 9. Pokud chcete nemocnému něco přinést, buďte rozumní a pamatujte na přiměřenost! 10. Při loučení sdělte, zda a kdy přijdete. Slíbený termín rozhodně dodržte! 6
Třetí, a letos poslední rekondiční pobyt –
Luhačovice A bylo to tady. Poslední rekondiční pobyt Mamma HELPU, tentokrát na deset dní v Luhačovicích. Co říct o těchto malebných lázních na jižní Moravě? Leží v předhůří Chráněné krajiny Malých Karpat a mají nejen své zvláštní klimatické podmínky, ale i neopakovatelnou atmosféru. To mi jistě potvrdí ti, kteří zde již byli a po zbytek života zůstali „lázničkám“ věrni. Počítám se také mezi ně. Hodně let, ještě když byly děti malé, jsme sem každoročně jezdili. Milovali jsme poklidnou atmosféru, přívětivost místních lidí, i starost s jakou o nás pečovali. A nic se za ty roky nezměnilo. V některých velkých lázeňských městech můžeme mít pocit, že už dávno patří někomu jinému a na Čechy se dívají jako na cizince, ale zde se opravdu budete cítit doma. Na počátku věhlasu lázní byl hraběcí rod Serenyjů, který toto panství vlastnil od roku 1629, a už o sto let později si uvědomil léčivost místních pramenů a možnost, jak ji využít k podnikání. Všechny původní prameny nesly jména mužských potomků tohoto šlechtického rodu, jako např. Vincentka nebo Ottovka. Pouze jeden z ženských potomků se dočkal pramene svého jména – Aloiska. Luhačovické podloží je velmi bohaté na minerální prameny – dnes je jich 16, ale ne všechny se používají k pitným kůrám. Často se stává, že při stavbě základů nového objektu vytryskne voda a nový lázeňský dům má i svůj vlastní pramen. Některé prameny ale musí být regulovány, aby nedošlo k narušení podzemních vod a nejdůležitější prameny nebyly ohroženy. Některé prameny jsou určeny jen k inhalacím nebo koupelím. Také díky mírnému a vlhkému klimatu – někdy máte pocit, že se procházíte ve skleníku – se sem jezdí léčit pacienti z celé republiky s nemocemi cest dýchacích, cukrovkou a nemocemi trávicího a pohybového ústrojí. Architektura Luhačovic nese rukopis „básníka dřeva“ Dušana Jurkoviče. Svým slohem navazuje na valašskou lidovou architekturu a podle jeho návrhů bylo postaveno mnoho lázeňských budov, např. Sluneční lázně, Slovácké búdy či Hudební pavilón. Nově restaurovaný Jurkovičův dům na kolonádě je skvostem, na kterém jsme mohli oči nechat. Je národní kulturní památkou a nejznámější dominantou Lázeňského náměstí v Luhačovicích. Původně obytné stavení mlýna z roku 1822 bylo v roce 1902 přestavěno známým architektem Dušanem Jurkovičem na lázeňský dům s ubytováním a balneoprovozem, který svým klientům sloužil celé století. V roce 2002 byl zcela rekonstruován a modernizován tak, aby uspokojil i ty nejnáročnější klienty. Spojením krásy lidové architektury a vysoké úrovně ubytovacích, stravovacích a léčebných služeb se hotel zařadil mezi nejžádanější (a nejdražší) hotely v Luhačovicích. Nejznámější luhačovickou fontánu – Bruselskou, před reprezentačním lázeňským domem B. Smetany, vytvořil 7
Jan Kavan. Byla určena pro světovou výstavu v Bruselu EXPO 58 a tam také získala velká ocenění. Bohužel cestou zpět do republiky byla částečně rozbita a rozkradena. Pro Luhačovce ji upravil později autorův přítel. Na dně mísy odpočívají keramické vodní žínky a lákají k pohlazení. Do lázní jsme se sjížděli z několika stran. Od Prahy, Mladé Boleslavi, Přerova i Olomouce a těšili jsme se na staré i nové známé. Naše ubytování v penzionu Pohoda v Pozlovicích bylo velmi pěkné, bylo ale na kopci za městem a dalo méně zkušeným chodcům pořádně zabrat. Kdo si myslel, že si bude užívat jen procházek po kolonádě, ten se zmýlil a začal rychle trénovat chůzi do vrchu. A „kondička“ nám opravdu přibývala den ode dne. Ubytování na kopci skýtalo nádherné pohledy na okolní vršky zalité zářijovým sluníčkem, které po celou dobu snaživě svítilo a hřálo. Vzadu za námi ležel jeden z nejvyšších kopců – Obětová hora, a ani ta nezůstala nepokořená členkami skupiny milovníků kilometrů, v čele s Janou a Marienkou. Za pátek, sobotu a neděli jsme dokázali objevit v okolí, co se objevit dalo a od pondělí nám přibyly lázeňské procedury. Masáže, inhalace, bazén, vířivky, každému podle přání a výdrže. Večery jsme trávili společně, někdy v hospůdce, na poháru, u cimbálové muziky nebo jen tak při „pokecu“ u drátkování a malování kamínků. Na výběr bylo také nepřeberné množství zájezdů do okolí. Stihli jsme „jen“ tři. První: hrad Buchlov – gotický hrad ze 13. stol., jeden z nejznámějších hradů na Moravě. Nově byla zpřístupněna vyhlídková věž a hradní kaple sv. Barbory. Do zájezdu ještě patřila návštěva poutního místa Velehrad. Při druhém zájezdu jsme navštívili město Vizovice a zámek, ale hlavním programem byla prohlídka společnosti Rudolf Jelínek. V rámci exkurze jsme degustovali místní likéry a leccos si bylo možno také nakoupit v podnikové prodejně sebou domů. Posledním zájezdem, už před odjezdem domů, bylo Strážnické vinobraní. Krojovaný průvod, všude plno lidové muziky a zpěvu, a burčák tekl proudem… Zájezdů bylo v nabídce mnohem více a příště budeme mít co dohánět. Poslední tři dny probíhal v Luhačovicích XI. Mezinárodní festival dětských folklorních souborů, a tak lidové kroje, zpěvy a tance (i ze zahraničí) jsme si užili i v lázních. Ostatně jeden z kolonádních středečních koncertů měla také cimbálová muzika RÉVA, a slyšet v jejich úpravě písničky od skupiny Queen nebo Beatles bylo zajímavé a docela se líbily. V rámci festivalu bylo také na Lázeňském náměstí několik stánků s ukázkami místních řemesel. Došla jsem jen ke druhému, košíkářům, a dál jsem už nešla. Ale zato jsem si jeden, vlastnoručně (mám na to svědky) vyrobený košík přivezla domů. V Pozlovicích jsme „včas“ objevili nenápadný valašský hotel a šenk OGAR, který patří ke kuriozitám Valašského království. Stylové vybavení pokojů i restaurace, názvy jídel jako „Valachova kapsa“, „Mišunk valašského emigranta“ nebo „Obalované stehniska“ nás nalákaly ke společné večeři s pravou cimbálovou muzikou ze Slovenska. I tady by rekondiční pobyt mohl mít krásnou atmosféru. Možná příště… 8
Kombinace klidné procházky lázeňskou kolonádou a putování neokoukanou přírodou luhačovického Zálesí udělá s unavenou městskou duší divy. Pomalu jsme „zvláčněli“ a zpomalovali tempo, zazpívali si, i jen tak rozjímali. Byly to pěkné dny, jen takový odskok do jiného světa. Už se těšíme na příští rok. Ida Milé Mamahelpky, Byla jsem požádána, abych vám poreferovala o našem rekondičním pobytu v lázních Luhačovice v září letošního roku. Rozhodla jsem se, že Vám sdělím své ryze subjektivní dojmy, ze kterých si snad také uděláte o této akci jakousi představu. Na rekondiční pobyt jsem se vypravila poprvé, bez náležité představy co od něj mohu očekávat. Přistupovala jsem k němu poněkud sobecky, neboť jakožto již pracující, mi šlo především o to, trochu si odpočinout a užít dovolenou v lázních, majících mezi lázeňskými znalci tu nejlepší pověst. Tato má očekávání byla beze zbytku naplněna. Měli jsme většinu času velmi příjemné počasí. Luhačovice mají zvláštní kouzlo, výrazný, nezaměnitelný vzhled (díky stavbám Dušana Jurkoviče) a jsou tak akorát veliké, aby je člověk za pár dnů vstřebal. Pokud jde o odpočinek, každý má o něm asi trochu jinou představu. Mně jde nejvíc o to, abych si vyčistila hlavu. Proto preferuji, před nějakým lenošením, plavání v bazénu a běhání po horách a toho jsem si při rekondičním pobytu užila víc než dost. Děkuji tímto ještě jednou všem svým neúnavným souputnicím. Že však pobyt pro mě bude mít ještě zcela jiný hlubší rozměr mě opravdu předem nenapadlo, a bylo to pro mě milým překvapením. Nedovedla jsem si představit, jak posilující je společné sdílení pocitů, úzkostí a zkušeností s někým, komu pouze jedním-dvěma slovy cosi naznačíte, a on už přesně ví o čem je řeč. Abych byla zcela konkrétní: – před různými vyšetřeními několik nocí špatně spíme, – velkou posilou jsou nám, samozřejmě kromě rodiny, všelijaká domácí zvířátka, – navštívit se svými problémy psychologa není žádná ostuda, – skoro všechny zkoušíme ještě jako doplněk klasické léčby nějakou další alternativní….. Dalším překvapením nejen pro mě, ale myslím pro každého, musí být fakt, že nejsme žádné zasmušilé osoby, ale často překypujeme bujarým veselím a využíváme radostně všechny příležitosti. No a to je asi vše. Ještě nesmím zapomenout na úžasnou péči ze strany Idy, která měla vše perfektně připraveno a zejména, vyjádřeno parafrázovaným citátem z knížky, kterou nyní čtu od Viktora Fischla: „Bylo v ní tolik pokoje, klidné rozvahy, tolik pokorné skromnosti, ale i tolik bezpečné jistoty, že se to vše v její blízkosti přelévalo do těch, kdo se s ní přicházeli poradit." Marienka 9
HLÁSÍME,
ŽE…
• V září jsme se rozbíhaly tak nějak ztuha – alespoň my v Centru jsme to tak vnímaly: po letním nicnedělání se do tělocvičny žádné davy nehrnuly, a ani „babí léto“ vás do Centra v hojném množství nepřilákalo. Ty, co ale přišly, se poměly náramně – a dokonce jsme společně i pár věcí vymyslely, jako například čím vás překvapíme o vánoční besídce! • Zato v dopoledních hodinách se dveře skoro netrhnou, a kromě řady nových, začínajících pacientek si pro rozumy chodí také například novináři – naposledy třeba z redakce časopisu Svět ženy. Poštou přišel výstřižek z Klatovských novin od Marušky Machálkové ze Sušice, která se jako čestný host zúčastnila otevření nového mamodiagnostického centra v Klatovech, a při té příležitosti ji rovněž vyzpovídali a ještě navíc připomněli i její již předloni vydanou knížku Můj příběh. A tak je naše adresa a telefon stále na očích, což je pro mnohé užitečné. • Vědí o nás i ti, kteří pomoc nepotřebují, naopak ji v nějaké formě nabízejí či poskytují: tak nám třeba přišel dopis ze žižkovské římskokatolické farnosti, a pan Mgr. Miloš Szabo, který je jejím duchovním správcem, nám nabídl dárek – zve nás na besední večer se zajímavou osobností, jehož účelem je zároveň pomoci zviditelnit neziskový sektor, takže se budeme moci publiku představit, a navíc vybrané vstupné poputuje na naše konto. • Z jiného soudku je nabídka spolupráce nově vzniklého Centra duševní a tělesné harmonie Gaudia, jež nám prostřednictvím MUDr. Olgy Kunertové a jejích kolegů psychologů může poskytnout erudovanou, odbornou pomoc v případech, na něž už naše laické síly nestačí. Centrum se rozbíhá, od příštího roku by mělo provozovat i denní stacionář – s celkovou nabídkou služeb a možností vás seznámíme v příštím čísle bulletinu v samostatném článku. • Již podruhé jsme byli vyzváni MUDr. Vlasákem z Centra preventivní medicíny v Italské, kam mnohé docházíte, k aktivní účasti na semináři k problematice komplexní léčby lymfedému. Je to další z možností, jak oslovit odbornou veřejnost a z našeho pacientského úhlu pohledu poukázat na potřebnost zabývat se vážně i takovými „okrajovými“ tématy. Zájem účastníků semináře nás potěšil a utvrdil v názoru, že osvěty – i mezi odborníky – není nikdy dost. Pozornost vzbudila i naše videokazeta se cvičením po operaci prsu, a dostalo se nám i příslibu podpory při přípravě dalšího dílu, tentokrát se cvičením k prevenci a zmírnění lymfedému. • Momentálně si vystoupení k podobnému tématu chystám i na LYMPHO 2003, což ke odborný seminář pořádaný Českou lymfologickou společností a Českou lékařskou společností J. E. Purkyně. A v neposlední řadě připravujeme náš prosincový seminář FYZIO MAMMA, kde se opět sejdou fyzioterapeuti… 10
• Ke svému závěru se chýlí letošní mamutí Avon road show. Na hodnocení je ještě brzy, nicméně vypadá to, že jsme se vyrovnaly se ctí s úkolem obsadit 9 z 88 míst, kde se konala. Přestože se na naši výzvu v minulém bulletinu žádná z vás sama nepřihlásila, nakonec se vedle zkušených „lektorek“ objevilo i pár nových tváří, které se do veřejné produkce nechaly dostrkat, aby posléze zjistily, že to nic tak hrozného není. Všude, kde jsme s letáčky a silikonovým modelem stály, jsme rozdaly i přidělený počet bezplatných poukázek na preventivní prohlídku na mamografu, pro ženy, kterým toto vyšetření ještě pojišťovna neplatí. A navíc jsme spoustě žen, které na bezplatnou prohlídku nárok mají, a dosud jim to nikdo neřekl, tuto informaci sdělily. Leccos jsme se také dozvěděly a myslím, že bude zajímavé, sesbírat nakonec naše postřehy a názory či vědomosti lidí, na které jsme se obracely… Ostatně, další příležitost budeme mít teď v říjnu na výstavě MEFA a REHAPROTEX v Brně a pak na jarní PRAGOMEDICE. Hledají se další dobrovolníci k zaškolení! • Můžete se také ještě přihlásit na náš seminář pro obsluhu krizové telefonní linky, který chystáme na začátek prosince. Je určen všem, které by chtěly posílit naše řady v Centru, a které by se chtěly něco nového naučit. Je ještě čas rozmyslet se, zda po skončené léčbě, nemusíte-li hned zpátky do práce, nezkusit něco, co by obohatilo vás a zároveň bylo prospěšné druhým. • Prospěšní MAMMA HELP CENTRU můžete být ovšem i jinak: Kvapem se blíží letošní Večer v Atriu 03 a s ním i dražba věnovaných artefaktů… Budeme mít co vydražit? Jistě každá někoho zajímavého znáte a můžete si dovolit požádat jej o příspěvek ve formě dárku k vydražení. A nebo naopak, přiveďte jej jako hosta a přesvědčte jej, že peníze takto vydané budou velmi užitečné… A vaše osobní pomoc může spočívat i v tom, že nám přijdete pomoci s občerstvením – a stejně jako vloni přinesete ty báječné jednohubky či jiné mňamky! Už se všechny těšíte na tu skvělou atmosféru?
Z JINÝCH AISO je volné sdružení lidí, kteří se zabývají praktickým využitímSDRUŽENÍ internetu pro lidi se specifickými potřebami – i MAMMA HELP je jedním z jeho členů. A máme radost, že můžeme oznámit potěšující novinku: právě byl zprovozněn nový internetový portál, a tak můžete od nynějška hledat užitečné a potřebné informace, rady, zkušenosti na adrese www.helpnet.cz. Podívejte se tam, prosím, a případně navrhněte, co vám tam ještě schází… I my se budeme samozřejmě snažit přispívat svou troškou do mlýna. Štafeta Plaveme prsa… se velmi vydařila děvčatům z benešovského Benkonu – plavalo neuvěřitelných 249 lidí, včetně ředitele nemocnice ing. Stani, starosta 11
obce Neveklov pan Šebek stačil uplavat deset bazénů, zatímco členka Benkonu Jaruška Jírovská rovných dvacet. Nejstarší účastnice byla pětasedmdesátiletá, naopak s křidélky na rukách dvacetimetrovou trať uplavalo i tříleté děcko… Blahopřejeme! V září se také plavalo v Ostravě, České Lípě a Rokycanech – zprávy k nám ale zatím nedolehly, takže příště. Centrum Portus Teplice pořádá 9. a 10. října setkání odborníků – lékařů a psychologů nad problémy a možnostmi, jak zlepšit kvalitu života onkologicky nemocných. Chcete-li o tomto setkání dát vědět svému lékaři či psychoterapeutovi, předejte prosím kontakt na paní Mgr. Evu Mžourkovou, tel.: 417 534 073, 604 916 943, která obratem zašle pozvánku.
APIŠTE DOod DIÁŘE ZStředa 1. SI října 14.00 – nabídka nové kolekce prádla z Úpavanu Od 17.00 firma Cannabis Pharma – derm, s.r.o. nám představí novou řadu kosmetiky vyrobené z výtažku z konopí, velmi zajímavou právě pro nás – odstraňuje totiž některé naše kožní defekty a poškození sliznic, např. v důsledku chemoterapie! Středa 8. října od 17.00 přednáška Doc. MUDr. Schőna, CSc, na téma Nové možnosti v prevenci a řešení civilizačních chorob. Přijďte, bude to velmi zajímavé! Středa 15. října od 16,30 – pravidelná kosmetická poradna RYORU s Janou Gibišovou (výrobky si můžete podle katalogu objednávat i průběžně, ale nezapomínejte si pak pro ně přijít!) Od 17.00 ARTEDÍLNA s Ivou: naučíme se dělat krásné suché vazby! (Budete k tomu potřebovat různé přírodní materiály - suché trávy, listí, plody, mušličky, ptačí peříčka, a také korálky, vázací drátky a jutové mašličky. Máteli doma tavnou lepící pistoli, přineste ji prosím s sebou!) Středa 22. října od 17.00 videoprojekce Moje levé prso – slibovaná videokazeta kanadské filmařky Gerry Roger (získaly jsme ji pro vás, s českým překladem). Je o tom, co všechny dobře známe – a nebojte se, ten příběh vás posílí! Středa 5. listopadu od 17.30 – Proč je právě pro nás jóga vhodná? Lektorka Centra Jóga v denním životě, Zuzana Bílková, nám vysvětlí, že se 12
jógy nemusíme bát – nejde o stoj na hlavě, ale o příjemný soubor dechových cvičení, meditace, koncentrace a nenáročných fyzických cviků, které zvládneme i při chemoterapii! Pondělí 10. listopadu od 19.00 – Společenský večer v Atriu 03, spojený s dražbou ve prospěch MAMMA HELP CENTRA. Koná se opět v koncertní a výstavní síni Atrium na Žižkově, Čajkovského 12 a všichni jste srdečně zváni i s vašimi partnery, dětmi, přáteli a kamarádkami. Úterý 11. listopadu od 18.00 – Společenský benefiční večer s názvem Náš host, který ve prospěch MAMMA HELP CENTRA připravil Mgr. Miloš Szabo. Koná se v prostorách Raiffeisen stavební spořitelny na Ohradě v Praze 3 a jedná se o besedu se zajímavou osobností… Je to dárek pro nás, k 4. výročí založení našeho sdružení!
Tělocvična: Rehabilitační cvičení je každé pondělí, a to buď od 14.30 s Hankou Vozkovou, nebo od 17.30 s Helenou Dvořákovou V úterý od 18.30 probíhá nový kurz taoistického tai-chi pro úplné začátečníky. První předváděcí hodina, kde se dozvíte vše potřebné, je 7. října – přijďte se podívat! Jóga a relaxace se Zuzanou Bílkovou je každý čtvrtek od 17.30 (pozor, změna začátku oproti dřívějšku!) Pokud chcete cvičit pod vedením lektorky ve vodě, objednejte se do bazénu v Italské u Soni Brzkovské, tel.: 222 517 544, kde jsou na nás připraveni každý pátek odpoledne! (A schovávejte si paragony, na konci roku vám část vstupného proplatíme!) Pokud vám nic z této nabídky nevyhovuje a chcete si cvičit pouze samy doma, bylo by dobré znát ty vhodné cviky a také vědět, jak se mají správně provádět – pomoc je snadná: kupte si naši novou videokazetu Cvičení pro ženy po operaci prsu. Stojí jen 150,- Kč. A také o ní řekněte vaší fyzioterapeutce či vašemu lékaři – jiná taková v ČR neexistuje! Jakékoli informace o cvičení v tělocvičně či videokazetě se dozvíte v MAMMA HELP CENTRU. Zavolejte si k nám! (272 731 000, 272 732 691) Podrobný program MAMMA HELP CENTRA najdete také na našich stránkách: www.mammahelp.cz.
13
Cvičíme jógu podle systému Jóga v denním životě Jóga v denním životě je komplexní systém cvičení, který vyživuje tělo, mysl a duši.Vytvořil jej na základě původní jógové tradice a svých dlouholetých zkušeností Paramhans svámí Mahéšvaránanda. Jóga v denním životě nabízí celostní přístup k vedení harmonického života. Zahrnuje jógové pozice a dechové techniky pro udržení nebo zlepšení zdraví těla i relaxaci a meditaci pro klid mysli. Každý člověk si přeje žít v souladu se sebou samým i s prostředím, které jej obklopuje. Dnešní doba ovšem v mnoha oblastech života klade stále vyšší fyzické i psychické nároky, a tak stále více lidí trpí tělesným i psychickým napětím, jehož projevem je stres, nervozita, nespavost a nejrůznější zdravotní problémy. Proto v současné době mají čím dál tím větší význam metody a techniky, které slouží k získání a zlepšení zdraví a k obnově tělesné, duševní a duchovní harmonie. A právě Systém Jóga v denním životě ukazuje, jak si člověk může sám pomoci. Je to metoda, která ovlivňuje všechny oblasti života a má co nabídnout v každém životním období. Otevírá tak přístup k tradiční cestě jógy všem, bez ohledu na věk či tělesný stav. Přitom bere v úvahu i podmínky dnešní civilizace a prastaré učení přizpůsobuje potřebám člověka dnešní doby, aniž by mu však ubírala na jeho původnosti. Slovo „jóga“ pochází se sanskrtu a znamená „spojit, sjednotit“. Jógové cviky působí celistvě a uvádějí tělo, mysl, vědomí i duši do rovnováhy. Takto nám jóga pomáhá zvládnout každodenní nároky, problémy i starosti. Pomocí jógy v sobě rozvíjíme vyšší porozumění sobě samým a smyslu svého života. Systém Jóga v denním životě se vyučuje po celém světě v jógových střediscích, na vysokých školách, ve zdravotních zařízeních, sportovních klubech, rehabilitačních centrech a lázeňských domech. Je vhodný pro všechny věkové stupně, nevyžaduje žádné akrobatické schopnosti a umožňuje jógovou praxi netrénovaným, nemocným a postiženým osobám nebo lidem v rekonvalescenci. Sám název ukazuje, že tento systém není omezen pouze na určitý aspekt bytí, nýbrž se může a má využívat v „denním životě“, tedy v našich všedních dnech. Jóga v denním životě postihuje všechny oblasti: nezabývá se pouze fyzickou složkou, ale zahrnuje i duševní a duchovní aspekt. Pozitivní myšlení, vytrvalost, kázeň, modlitba, ale i laskavost a pochopení jsou cestou, která vede ke zlepšení kvality našeho života. V kurzech Mamma Help cvičíme pouze ta opravdu nejjednodušší cvičení s individuálními úlevami a zaměřeními a povídáme si o smyslu života. Proto se v žádném případě nebojte tělesné náročnosti. Těšíme se na vás každý čtvrtek! Zuzana Bílková 14
Gratulace:
těm z nás, které oslaví své narozeniny
v říjnu: Nina P. – 1. 10., Květoslava N. (60) a Terézia D. – 4. 10., Gabriela F. – 5. 10., Ludmila M. – 6. 10., Ilona K. – 7. 10., Božena S. – 8. 10., Stanislava K. – 10. 10., Marie K. 11. 10., MUDr. Halka B., Ing. Ida B. a Soňa N. – 13. 10., Pavla V. – 16. 10., Lucie Ch.,Alena J. a Hana V. – 17. 10., Vojtěška S. – 18. 10., Božena Z. a Marta B. – 20. 10., Ota P. a Milada V. (60) – 23. 10., Drahomíra D. – 25. 10., Ivana K. – 27. 10., Zdeňka N. – 28. 10., Jindřiška D., Marcela M. a Marcela A. – 31. 10. v listopadu: Mgr. Jana D. – 2. 11., Jana B. – 3. 11., Jaroslava Š. (50) a Jana Š. – 4. 11., Stanislava D. – 5. 11., Jiřina Š. – 6. 11., Blanka Š. – 8. 11., Jaroslava F.(50) – 14. 11., Zdeňka H. – 15. 11., Marie R. – 16. 11., Hana K. – 18. 11., Marie M. – 19. 11., Ing. Věra J. – 20. 11., Hana S. – 21. 11., Miloslava Č. 22. 11., MUDr. Kateřina Emingerová 26. 11., Libuše Š. – 27. 11., Hana J. – 29. 11. Výzva: Ty z vás, které už ukončily svou léčbu, by měly vědět, že mají do dvou let nárok na bezplatnou lázeňskou péči (resp. hrazenou pojišťovnami). Obraťte se na svého praktického lékaře, který vám na základě vyjádření onkologa vypíše návrh na lázně. Pro onkologické pacientky je vhodná léčba v lázních Karlovy Vary, Františkovy a Mariánské lázně. Prosíme všechny, kdo jste letos tento lázeňský pobyt absolvovaly – ozvěte se nám, a sdělte, kde jste byly a jak jste byly s programem a úrovní péče a poskytnutých služeb spokojené! Velmi nám na této zpětné vazbě záleží, rády bychom přispěly k nápravě některých nedostatků! Bulletin MAMMA HELP! vydává Sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu s finanční podporou Ministerstva zdravotnictví. Odborná garance: MUD. Václav Pecha. Evidenční číslo: MK ČR E 13680 Adresa: U Vinohradské nemocnice 4/2256, 130 00 Praha 3 Tel. 272 732 691, 272 731 000, 272 738 696-8. www.mammahelp.cz, e-mail:
[email protected] Redakce: Jana Drexlerová, Ida Bartošová, grafika: Helena Fialová Tisk: UNITISK Kněževes
15
VŠEOBECN Á POJIŠŤOVNA, a .s.
Neseďte doma: Čekáme vás v tělocvičně, v artedílně, na přednášce, v kosmetické poradně i na společenském večírku!
