SLOVNÍČEK POJMŮ – 1. díl (období leden – prosinec 2012)
SLOVNÍČEK POJMŮ – ROK 2012 A ADITIVA – jsou to takové látky, které se přidávají do nejrůznějších směsí a látek, a to z toho důvodu, aby vylepšily anebo upravily jejich vlastnosti. Najdeme je nejčastěji v potravinách pod souhrnným označením přídatné látky, dále také v palivech, nátěrových hmotách nebo lécích. Ve farmaceutickém průmyslu slouží především jako konzervační látky. ADRENALIN – nebo také epinefrin je hormon patřící do skupiny tzv. katecholaminů. Tvoří se v nadledvinách, konkrétně v dřeni. Je součástí stresové reakce člověka, zvyšuje tlak, posiluje srdeční činnost, … Má rovněž protialergické účinky. ALT (alaninaminotransferáza) – enzym, jehož aktivita v krevním séru se zvyšuje zejména u jaterního poškození. Stanovení ALT patří k základnímu biochemickému vyšetření. ANGINA PECTORIS – je jedním z projevů ischemické choroby srdeční (tzv. algická forma ischemické choroby srdeční). Projevuje se typickou bolestí na hrudi, která může vystřelovat do ramen nebo čelisti. Bolest bývá většinou způsobena fyzickou námahou, rozrušením nebo chladem a v klidovém režimu do několika minut zmizí. Někdy je třeba podat postiženému nitroglycerin. ANTISEPTICKÉ ÚČINKY – neboli desinfekční účinky. Antiseptika se užívají místně (například na kůži ve formě masti, na sliznice ve formě kapek a sprejů). Pomáhají likvidovat choroboplodné zárodky. ANXIOLYTIKA – jedná se o léky ze skupiny psychofarmak. Jejich úkolem je odstranit úzkost (anxieta). Mezi nejznámější patří například diazepam, oxazepam a venlafaxin. ARYTMIE – je porucha srdečního rytmu způsobená postižením převodního systému, který řídí srdeční činnost. Arytmii mohou vyvolat některé poruchy, jako jsou ischemie nebo hypoxie, ale také zánět, některé léky, působení elektrického proudu nebo také stres. AUTISMUS – chorobné zaměření na vlastní osobu, uzavření se do svého vlastního světa. Typická je sociální izolovanost a nerealistické snění. Známý je také autismus dětský. Jedná se o těžkou psychickou poruchu, kvůli níž dítě nedokáže navazovat kontakty s okolím, je agresivní, trpí poruchou řeči. Inteligence přitom nemusí být narušena.
B BIOLOGICKÁ HODNOTA POTRAVIN – vypovídá o vyváženosti a kvalitě potravin. Je dána množstvím vitaminů, minerálů, aminokyselin, vlákniny a esenciálních mastných kyselin. Biologicky nejhodnotnějšími potravinami jsou vejce, ovoce, zelenina a libové maso. BIORYTMUS – děj, jinými slovy biologicky vlastní cyklus změn týkající se nějakého stavu, vlastnosti nebo hodnoty. U každého živého organismu probíhá opakovaně a s určitou pravidelností (například spánek/bdění, menstruační cyklus aj.).
BOTULOTOXIN – toxin vytvářený bakterií Clostridium botulinum. Extrémně toxický. Otrava botulotoxinem vzniká nejčastěji pozřením nedobře připravených masových a zeleninových konzerv. Nebezpečný je zejména pro děti. C CUKROVKA 2. TYPU – nejrozšířenější druh cukrovky, na rozdíl od 1. typu tělo inzulín vytváří, ale nedokáže vstřebávat nadměrné množství cukrů, čímž se zvyšuje jejich hladina. Postihuje především starší a obézní lidi a také osoby, v jejichž rodině se již cukrovka vyskytla.
D DEGRANULACE – obecně se jedná o vymizení granul ven z buněk. Známá je hlavně degranulace mastocytů, která se podílí na vzniku alergické reakce. Degranulací se do těla uvolňují některé látky (např. histamin), které spouštějí klinické projevy anafylaxe. DIASTOLA – znamená klidové období srdečního cyklu mezi dvěma systolami (tj. fáze srdečního cyklu, při níž dochází ke kontrakci srdeční síně nebo komory s vypuzením krve).
E ENKOPRESIS – neschopnost udržet stolici (řec. kopros = stolice). Tento výraz je známější v počeštělé variantě „enkopréza“. ENURESIS NOCTURNA – latinský výraz pro tvz. noční pomočování. Jedná se o stav, kdy dítě nebo dospělý močí ve spánku, přestože normálně ovládá močový měchýř. Příčiny mohou být různé, může se jednat například o poruchy močového měchýře, poruchy v CNS, genetické vlivy, ale také nadměrný stres a prodělaná traumata. EPIFÝZA – neboli šišinka je důležitá část mezimozku, jejímž úkolem je produkovat melatonin. Ovlivňuje biorytmy a podle některých průzkumů má vliv dokonce také na pohlavní žlázy. Její funkce závisí na míře světla. V ponurém, tmavém prostředí nepracuje dostatečně, což může způsobovat výkyvy nálad, někdy dokonce deprese. Pojem epifýza se používá také pro koncovou část dolních kostí. EPITEL – je výraz pro krycí tkáň pokrývající zevní povrch těla. Známe ji spíše pod pojmem výstelka. Vystýlá také vnitřní povrch dutých orgánů (s výjimkou cév a mozkových komor). Jedná se o nejčetnější lidskou tkáň. EUKARYOTICKÁ BUŇKA – je taková buňka, která má vytvořené buněčné jádro. To znamená, že chromozomy jsou obaleny membránou. Tyto buňky v sobě nesou prvoci a dále všichni vícea mnohobuněčné organismy.
H HASHIMOTOVA STRUMA – zánětlivé onemocnění štítné žlázy, vzniká na autoimunitním podkladě. Způsobuje poruchy štítné žlázy, mnohdy bývá provázeno ještě dalšími autoimunitními onemocněními. HEMATOENCEFALICKÁ BARIÉRA – tato bariéra odděluje krev a mozkovou tkáň. Dokáže tak zabránit průniku některých nežádoucích látek do centrálního nervového systému. Její funkce může být značně oslabena vlivem některých onemocnění (hlavně zánětů). HIPPOCAMPUS – část velkého mozku, je součástí limbického systému. Zodpovídá za schopnost ukládat v mozku krátkodobé informace a orientovat se v prostoru. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou mají v první řadě poškozenu právě tuto část mozku. Poškození hipokampu může vést k poruchám paměti, vzniku epilepsie, zánětu mozkových blan a řadě dalších onemocnění.
CH CHRONICKÁ ANEMIE – anémie neboli chudokrevnost znamená nedostatek železa. V chronickém stadiu se prohlubují její projevy, jako jsou únava, malátnost, bušení srdce, bledá pokožka aj.
I IgE – zkratka pro imunoglobulin E, který se vyskytuje v malém množství především ve tkáních. Je vázán na mastocyty. Uvolňuje látky jako histamin, serotonin a další mediátory zánětu. Zvýšená koncentrace se vyskytuje při alergických reakcích. IMUNOKOMPLEXY – jsou spojení imunoglobulinu (protilátky) a antigenu (cizí látka, proti níž je tělo schopno vytvořit si protilátky). Imunokomplexy často cirkulují v krvi, mohou se také ukládat na stěnách cév a způsobovat závažná imunokomplexová onemocnění. Dokáží také vyvolat anafylaktický šok. ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ – onemocnění srdce, způsobené jeho nedostatečným prokrvením neboli ischemií. Porušeno je jak zásobení kyslíkem, tak také odvádění zplodin látkové výměny. Podkladem je zúžení koronárních tepen.
K KARDIOTONIKUM – léčivá složka upravující srdeční činnost a sloužící k posílení srdeční výkonnosti. Mají nízké terapeutické spektrum s rizikem předávkování a četné lékové interakce. KASEIN – patří k jednomu z proteinů mléka, konkrétně k tzv. fosfoproteinům. V kravském mléku tvoří téměř 80 % veškerých mléčných bílkovin. Jedná se o produkt srážení netučného mléka kyselinami nebo syřidlem a průmyslovou látku pro výrobu umělé rohoviny. Je častým potravinovým alergenem.
KORTIKOIDY – skupina látek, které se podobají hormonům produkovaným nadledvinami (tzv. glukokortikoidy). Tlumí záněty nejrůznějšího původu. Známé jsou i jejich účinky protialergické, imunosupresivní a vazokonstrikční. Kortikoidové léky používá klasická medicína při léčbě zánětlivých onemocnění plic, kůže, ledvin aj. Léky se mohou užívat celkově, anebo místně (inhalátory, masti). Dokáží výrazně tlumit průběh těchto chorob, odstranit je však nedokáží. Jejich dlouhodobé užívání navíc provází celá řada závažných vedlejších účinků (zvýšená tělesná hmotnost, deprese, ztenčení kůže, osteoporóza, …). KORTISON – steroidní hormon tvořící se v kůře nadledvin. Patří do skupiny tzv. glukokortikoidů, které ovlivňují metabolismus, jsou důležité pro zvládnutí stresu, tlumí alergické reakce aj. Jejich nadmíra nebo nedostatek vážně poškozuje organismus. KRETENISMUS – jedná se o oficiálně uznanou mozkovou chorobu, kterou provází různé stupně poruch tělesného i duševního růstu, např. malý vzrůst, duševní zaostalost aj. Onemocnění vzniká při snížené funkci štítné žlázy v raném dětství, pokud tato hormonální porucha není včas léčena. Na vzniku onemocnění se podílí nedostatek jódu. KURDĚJE – nemoc způsobená nedostatkem vitaminu C. K hlavním příznakům patří krvácení z dásní, které může vést až k úplné ztrátě zubů, dále snížená odolnost a špatné hojení ran. Při tomto onemocnění dochází k poruše tvorby vaziva a snížení pevnosti cév. V České republice se vzácně objevuje vinou nedostatečné konzumace ovoce a zeleniny, jedná se však o lehké formy onemocnění.
L LARYNGITIS – zánět hrtanu, bývá nejčastěji součástí probíhajícího zánětu horních cest dýchacích, méně často se vyskytuje samostatně. Za jeho vznik mohou nejčastěji viry, ale také bakterie a nejrůznější dráždivé podněty (například dráždivé plyny). Onemocnění je provázeno chrapotem, sípavým dýcháním a kašlem. V těžkých případech (akutní zánět hrtanu) může hrtan zduřet natolik, že vyvolá stavy dušení. Toto riziko se týká především dětí. LIPIDY – jedná se o souhrnné označení pro tuky a tzv. lipoidy (látky tukům podobné). Obávané lipidy mají pro organismus zásadní význam. Jedná se o energeticky nejbohatší složku potravy, pomáhají vstřebávat vitaminy rozpustné v tucích. Jejich nadměrný přísun může způsobit obezitu nebo aterosklerózu, akutní nedostatek může mít pro organismus rovněž fatální následky.
M MASTOCYT – neboli žírná buňka, obsahuje histamin a další látky, které jsou přítomny při alergické nebo zánětlivé reakci. MELANIN – pigment, barevná látka obsažená v kůži, vlasech, duhovce. Jeho množství se zvyšuje vlivem ultrafialového záření, chrání kůži před jeho škodlivými účinky. Mnoho lidí si jej plete s melatoninem. Ten však s pigmentem nemá nic společného. Jedná se o hormon vznikající ze serotoninu, jeho největší sekrece je za tmy, což má za následek ospalost. Pomáhá k dobrému spánku.
MELANOCYT – buňka tvořící melanin. Hojně se vyskytuje v kůži. MELANOM – zhoubný nádor z pigmentových buněk. Objevuje se nejčastěji na kůži, může se vyskytovat i ve sliznicích nebo v oku. Riziko vzniku se zvyšuje vlivem ultrafialového záření, snížení ozonu aj. Více ohroženi jsou lidé se světlou pletí a lidé, jejichž pokožka byla opakovaně spálená přílišným sluněním. MENINGITIDA – je odborný termín pro zánět mozkových blan. Nejčastěji jej vyvolávají bakterie (meningokoky, pneumokoky aj.) a viry. Některé formy meningitidy jsou přenosné mezi lidmi navzájem. Existuje několik druhů meningitidy, všechny jsou velmi vážné a mohou způsobit trvalé následky, někdy dokonce smrt. K hlavním příznakům patří bolesti hlavy, horečky, světloplachost, tuhnutí svalů (především šíje). MIKROFLÓRA – jedná se o seskupení rozmanitých druhů bakterií a prvoků. Nachází se nejčastěji ve vnitřních orgánech živočichů. Nejznámější je mikroflóra střevní a vaginální. Mikroflóra dokáže člověku výrazně pomáhat, ale také uškodit. To v případě, kdy je poškozena (například častým braním antibiotik) nebo se ocitá v nerovnováze. MUMIO – je lepkavá hmota podobná dehtu. Vyskytuje se v různých barvách – od bílé po tmavě hnědou. Jedná se o přírodní směs organických a anorganických prvků, která má protizánětlivé, analgetické a baktericidní účinky. Urychluje také hojení ran. Mumio se nachází ve skalách, jeskyních, a skalních výklencích. Podobá se pryskyřici. Dostupné je v lékárnách nejčastěji ve formě kapslí. MYKOTOXINY – nejobávanější druh toxinů. Jsou to jedovaté, agresivní látky tvořené mikroskopickými houbami. Mohou vyvolat otravu.
N NEUROVEGETATIVNÍ SYSTÉM – řídí celou škálu vegetativních projevů (například pocení, bušení srdce, zvracení, průjem, slinění), které jsou vyvolány na základě nervového podnětu. Všechny tyto projevy jsou typické především pro neurotiky. Neuróza není pouze pojem, jedná se o funkční duševní poruchu, která se od jiných poruch liší tím, že schází organický nález na mozku a dotyčný si je svého stavu plně vědom.
O OBEZITA – neboli otylost, jedná se o nadměrnou tělesnou hmotnost odpovídající BMI vyšší než 30. Obezita na rozdíl od nadváhy (BMI větší než 25 a menší než 30) prokazatelně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky, kožních infekcí a nemocí pohybového aparátu. OBJEM PLIC – je obecný výraz pro množství vdechnutého a vydechnutého vzduchu. Dechový objem znamená množství vdechnutého a vydechnutého vzduchu v klidu. Inspirační rezervní objem ukazuje množství vdechnutého vzduchu po běžném výdechu. Expirační rezervní objem zase značí množství vydechnutého vzduchu po běžném nádechu. Zbytkový objem ukazuje, kolik vzduchu zůstane v plicích po maximálním výdechu.
P PANDEMIE – jedná se o hromadný výskyt infekčního onemocnění v rozsahu větším než epidemie. Infekční onemocnění napadá více zemí, někdy i kontinentů. Pandemie vzniká v okamžiku, když se radikálně změní struktura viru. PAPILOMAVIRY – neboli HPV (human papiloma virus), vyskytuje se pouze u lidí, vyvolává hyperplastické až nádorové projevy na kůži nebo sliznicích. Jednotlivých typů HPV je přes šedesát! Šíří se často přímým stykem nebo sexuálním kontaktem. Typickými projevy jsou bradavice, změny na děložním čípku vedoucí ke karcinomu, papilomy ve spojivce atd. PESTICIDY – označení pro látky, kterých se využívá zejména pro cílené hubení nežádoucích organismů. U nás jsou známy především jako látky hubící plevel a hmyz. Tyto jedovaté látky se mohou objevit v některých potravinách, přestože mají jednoznačně vysoce škodlivý vliv na organismus. PONS VAROLI – latinský výraz pro Varolův most, součást mozkového kmene. Nachází se v mozku savců, u jiných živočichů jej nenajdeme. Varolův most ovládá reflexivní činnosti, jako je slinění, slzení a zužování zornic. Je také nezbytnou součástí spánku. Navozuje totiž REM fázi. PRENATÁLNÍ OBDOBÍ – znamená období před narozením. Dělí se na období embryonální a období plodové. V tomto období nedochází pouze k tělesnému vývoji plodu. Stále více se dnes hovoří také o vývoji psychickém. Je dokázáno, že plod dokáže reagovat na veškeré vnější podněty odrážející se uvnitř nitroděložního prostředí. Zásadní roli hrají emoční projevy matky, smyslová komunikace (masírování bříška, matčin hlas) a matčino vnímání plodu (to, jak o něm přemýšlí, jak se na něj těší). Veškeré tyto podněty se zapíší do osobnosti každého jedince již v jeho prenatálním vývoji. PŮSOBEK – látka, která vzniká v organismu a působí na jeho různé části. Jedná se o podobný výraz jako hormon, ovšem v nejširším možném slova smyslu. Působek je český termín.
R REM spánek – zkratka REM pochází z anglického rapid eye movement (rychlé oční pohyby). Tyto oční pohyby jsou pro fázi REM spánku typické. V období REM spánku se výrazně zmírňuje svalové napětí, mění se srdeční tep, vyplavují se hormony, muži mívají erekci, … Právě v této fázi spánku se nám zdá největší množství snů, které bývají doprovázeny nejrůznějšími pocity.
S SALMONELÓZA – s tímto pojmem má většina lidí spojené hlavně zažívací potíže. Ne každá nevolnost provázená průjmy však musí být zrovna salmonelóza. Tu způsobují výhradně bakterie z rodu Salmonella. V případě ložiskových forem nebo sepse se musí léčit antibiotiky.
SEROTONIN – tzv. „hormon dobré nálady“. Jedná se o biologicky aktivní látku vznikající z aminokyseliny tryptofanu. Účastní se zánětlivých a alergických reakcí (zužuje průdušky), podílí se na vzniku nálady. Je často využívána v psychiatrii, používá se ale například i k léčbě migrén. SPERMIOGRAM – výsledek vyšetření spermatu (tzv. spermiologické vyšetření). Ukazuje na počet spermií v jednom mililitru ejakulátu, na jejich pohyblivost a celkový stav. Vyšetření se provádí v případě podezření na neplodnost či poruchy plodnosti. SPIROMETRIE – vyšetření umožňující sledovat funkci a kapacitu plic. Spirometr zakresluje dýchání prostřednictvím grafu, na němž jsou zobrazeny veškeré změny objemu vzduchu v plicích. Vyšetření je jednoduché a bezbolestné; provádí se dýcháním přímo do přístroje. Podstupují jej nejčastěji osoby s plicními chorobami a lidé před operací hrudníku. STROFANTIN – má stejné účinky jako kardiotonikum, ale je určen k nitrožilnímu podání při akutních stavech. STRUMA/VOLE – nenádorové zvětšení štítné žlázy, jehož příčinou je boule pod bradou. Dříve se hojně vyskytovala v oblastech s nedostatkem jódu. Dnes jí často trpí zejména mladé dívky. Hormonální léčbou štítné žlázy většinou zmizí bez následků.
T TACHYKARDIE – znamená zrychlení srdeční frekvence (tj. vyšší než 90 tepů za minutu). Na jejím vzniku se může podílet mnoho faktorů (fyzická námaha, horečka, stres, vrozené či získané srdeční vady). Existují tři typy tachykardie: sinusová, supraventrikulární a komorová. TERMOREGULACE – řízení tělesné teploty, reguluje tělesnou teplotu a řídí rovnováhu mezi teplotou těla a jejími ztrátami. Centrum se nachází v hypotalamu. Poruchami termoregulace trpí nejčastěji malé děti, starší osoby a chudokrevní lidé. THYMOL – součást mateřídouškového vonného oleje, má desinfekční vlastnosti. Může se připravovat i synteticky. TINITUS – je odborný výraz pro ušní šelest. Jedná se o stav, v němž člověk vnímá zvuky bez akustického stimulu. Ušní šelest může mít různý charakter a intenzitu. Rozmanité jsou také příčiny jejího vzniku (např. mazová zátka, poškození bubínku, prodělaný zánět, neprůchodnost Eustachovy trubice, nádory v oblasti ucha a mnoho dalších). TRIACILGLYCEROLY – také triglycerid, jedná se o neutrální tuk. Je tvořen třemi mastnými kyselinami a glycerolem. Je to hlavní zásobní forma energie v těle. Nachází se zejména v podkoží.
V VEGETATIVNÍ FUNKCE – takové funkce organismu, které jsou řízeny veg. nervovým systémem a probíhají mimovolně, např. dýchání, pocení aj.
VITÁLNÍ KAPACITA PLIC – řadí se k jednomu z mnoha termínů spadajících pod pojem „objem plic“. Je to množství, které lze nadechnout a vydechnout. Je závislá na fyzické zdatnosti člověka. Celková kapacita plic je dána součtem zbytkového objemu a vitální kapacity plic. VITAMIN PP – neboli nikotinová kyselina. Tento vitamin rozpustný ve vodě patří k vitaminům skupiny B. Je obsažen v celé řadě enzymů. Pokud v organismu schází, může vzniknout tzv. avitaminóza. Ve vyšších dávkách se používá jako lék k rozšiřování cév a snižování cholesterolu. Přirozeně se vyskytuje v obilí, masu a kvasnicích. VNITŘNÍ FAKTOR – v úplném znění Castelův vnitřní faktor je glykoprotein vylučovaný žaludečními žlázkami. Je nepostradatelný pro správné vstřebávání vitaminu B12. Nedostatečná sekrece tohoto faktoru způsobuje nedostatek vitaminu B12 a následnou perniciózní anémii. VOLNÉ RADIKÁLY – jedná se o biologické radikály, které zvyšují oxidativní charakter. Hrají klíčovou roli v chemických reakcích biologických systémů. Podílí se také na reakcích vedoucích v důsledku k poškození buněk. Snižují hladinu antioxidantů vnitřního prostředí organismu.
Zdroj: Vokurka, M., Hugo, J.: Velký lékařský slovník. 5. aktualizované vydání. MAXDORF s. r. o., Praha 2005 Ilustrační foto: www.samphotostock.cz
