Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě
ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Distanční studijní opora
Renáta Zeleníková
Opava 2012
Projekt č. CZ.1.07/2.2.00/15.0178 Inovace studijního programu ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě
Obor:
Ošetřovatelství
Klíčová slova:
Zdraví, životní styl, prevence, výchova ke zdraví.
Anotace:
Distanční studijní opora „Zdravý životní styl“ je určena pro studenty bakalářského studijního programu Ošetřovatelství. Obsahuje 9 kapitol zaměřených na problematiku zdraví a prevenci nemoci.
©
Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě
Autor:
PhDr. Renáta Zeleníková, PhD.
Lektoři:
Jména lektorů
ISBN
OBSAH 1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL..............................................................................7 1.1 Zdraví.............................................................................................................................7 1.1.1 Zdraví – pojem, definice, charakteristika................................................................7 1.1.2 Holistický koncept zdraví......................................................................................10 1.1.3 Upevňování zdraví – historický pohled.................................................................11 1.1.4 Základní podmínky zdraví.....................................................................................12 1.2 Determinanty zdraví...................................................................................................13 1.3 Životní styl....................................................................................................................14 1.3.1 Životní styl člověka současnosti............................................................................15 2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ....................................................................................................19 2.1 Výchova ke zdraví – pojem, definice, hlavní zásady................................................21 2.2 Cíle výchovy ke zdraví................................................................................................22 2.3 Metody výchovy ke zdraví..........................................................................................22 2.3.1 Obecné zásady edukace pacientů...........................................................................24 2.3.2 Chyby při edukaci pacientů...................................................................................25 2.3.3 Ochota pacientů ke spolupráci...............................................................................25 2.4 Podpora zdraví............................................................................................................26 2.4.1 Aktivity podpory zdraví.........................................................................................27 3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“..................................30 3.1 Světová zdravotnická organizace...............................................................................31 3.2 Zdraví pro všechny do roku 2000 – předchůdce Zdraví 21.....................................32 3.3 Zdraví 21......................................................................................................................34 3.3.1 Příprava programu Zdraví 21................................................................................34 3.3.2 Pravidla a zásady Zdraví 21...................................................................................35 3.3.3 21 cílů programu Zdraví 21...................................................................................36 4 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ......................41 4.1 Životní prostředí..........................................................................................................41 4.1.1 Znečištěné ovzduší................................................................................................42 4.1.2 Pitná voda..............................................................................................................43 4.1.3 Sluneční záření......................................................................................................44 4.2 Pracovní prostředí.......................................................................................................45 4.2.1 Podpora zdraví na pracovišti.................................................................................45 4.2.2 Vliv pracovního prostředí na zdraví......................................................................46 4.2.3 Ochrana zdraví při práci........................................................................................47 5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING......................................................49 5.1 Kouření.........................................................................................................................49 5.1.1 Pozitiva a negativa kouření....................................................................................50 5.1.2 Boj proti kouření....................................................................................................53 5.2 Konzumace alkoholu...................................................................................................55 5.2.1 Negativa konzumace alkoholu...............................................................................55 5.2.2 Boj s alkoholismem...............................................................................................56 5.3 Drogy............................................................................................................................57 5.3.1 Stadia vzniku závislosti.........................................................................................57 5.3.2 Příčiny užívání drog...............................................................................................57 5.3.3 Typy závislostí.......................................................................................................58 5.3.4 Prevence drogové závislostí..................................................................................59 3
5.4 Gambling – patologické hráčství................................................................................60 6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA....................................................................................64 6.1 Výživa...........................................................................................................................64 6.1.1 Komponenty výživy..............................................................................................65 6.1.2 Zásady zdravé výživy dětí a mládeže....................................................................67 6.1.3 Výživa ve stáří.......................................................................................................68 6.1.4 Výživa během historického vývoje člověka..........................................................69 6.1.5 Tělesná aktivita......................................................................................................70 6.1.6 Pozitiva fyzické aktivity........................................................................................71 7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA...................................................................................75 7.1 Stres..............................................................................................................................76 7.1.1 Definice stresu.......................................................................................................76 7.1.2 Stresory a salutory.................................................................................................78 7.1.3 Vliv stresu na zdraví..............................................................................................80 7.1.4 Duševní hygiena....................................................................................................82 7.1.5 Dovednosti zvládání stresu....................................................................................83 8 PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ......................................................................................................................86 8.1 Prevence neinfekčních onemocnění...........................................................................86 8.1.1 Druhy prevence......................................................................................................87 8.2 Prevence ischemické choroby srdeční.......................................................................88 8.3 Prevence obezity..........................................................................................................89 8.4 Prevence osteoporózy..................................................................................................92 9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ...................95 9.1 Prevence nádorových onemocnění.............................................................................95 9.2 Prevence kolorektálního karcinomu..........................................................................97 9.3 Prevence karcinomu prsu...........................................................................................99 9.4 Prevence nádorového onemocnění kůže..................................................................101 9.5 Prevence nádorového onemocnění plic....................................................................102
4
ÚVODEM Vážení studenti, distanční studijní opora, kterou listujete, je určena ke studiu předmětu Zdravý životní styl a je určena studentům bakalářského studijního programu Ošetřovatelství. Byla vytvořena v rámci realizace projektu s názvem „Inovace studijního programu ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě“ s registračním číslem OPVK CZ.1.07/2.2.00/15.0178. Doufám, že Vám vytvořený studijní materiál bude pomocníkem při studiu předmětu Zdravý životní styl. Studijní opora je rozdělena do 9 kapitol. Každá kapitola má ještě své vlastní členění na podkapitoly. Všechny kapitoly mají stejnou strukturu, obsahují základní a ostatní prvky. Začátek tvoří Rychlý náhled do problematiky kapitoly, kde je stručný přehled o tom, co Vás bude čekat. Další částí jsou Cíle kapitoly, v nichž se dozvíte, co po úspěšném a aktivním absolvování příslušné kapitoly budete umět, co získáte a čeho budete schopni. Klíčová slova kapitoly obsahují 5 – 10 slov, následuje samotný text členěný podle obsahu. Téměř u každé kapitoly naleznete pár jednoduchých testových otázek a také odpovědi na ně. Můžete si sami otestovat, jak pozorně jste text četli. Nejde o ověření vědomostí, jde spíše o rozptýlení. Shrnutí kapitoly Vám poskytne stručný souhrn, co jste se naučili. V závěru každé kapitoly naleznete další bibliografické zdroje, které můžete dále využít při studiu dané problematiky.
5
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Studijní opora Zdravý životní styl obsahuje 9 kapitol, které se zabývají pojmem zdraví, determinanty zdraví, výchovou ke zdraví, programem SZO „Zdraví pro všechny v 21. století“, životním a pracovním prostředím a jejich vlivem na zdraví. Další kapitoly se věnují problematice kouření, alkoholu a drog. Dozvíte se informace o výživě a tělesné aktivitě, jak zvládat stres a co je to mentální hygiena. Naučíte se, jak předcházet nejčastěji se vyskytujícím neinfekčních a onkologickým onemocněním.
6
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
1
ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Zdraví je základním lidským právem a také nezbytnou podmínkou sociálního a ekonomického rozvoje. Zdraví má nevyčíslitelnou hodnotu. Následující kapitola se zabývá definicí zdraví, holistickým konceptem zdraví, základními podmínkami zdraví, determinanty zdraví a zdravým životním stylem.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ●
definovat pojem zdraví; vyjmenovat podmínky zdraví; rozlišit determinanty zdraví; charakterizovat životní styl.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 60 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zdraví, holistický koncept zdraví, podmínky zdraví, determinanty zdraví, životní styl.
1.1
Zdraví
1.1.1
Zdraví – pojem, definice, charakteristika
PRŮVODCE STUDIEM 1 Následující text ukazuje, co si lidé různých profesí představují pod pojmem zdraví.
Co znamená „být zdravý“? Obecně „Nebýt chorý.“ Co si lidé představují pod pojmem zdraví? 7
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Lékař – nepřítomnost nemoci, úrazu. Sociolog – člověk dobře fungující ve všech sociálních rolích. Humanista – člověk, který je schopný vyrovnat se s životními úkoly. Idealista – člověk, kterému je dobře – tělesně, duševně, duchovně i sociálně. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 1 A co pro Vás znamená zdraví? Zamyslete se také nad tím, při jakých příležitostech používáte pojem zdraví.
Zdraví ● ● ● ● ●
lat. salús, -útis, = zdraví, blaho štěstí valétúdó, – inis = zdraví, zdravotní stav anglicky health německy Gesundheit francouzky santé
Zdraví není jen charakteristikou organismu. Je i významnou humánní hodnotou, a to jak individuální, tak sociální. Je provázeno mnohými společenskými, právními, politickými, ekonomickými, kulturními a dalšími aspekty. Pochopení obsahu pojmu zdraví může usnadnit poznámka, že slovo „zdraví“ má lingvisticky úzký vztah k pojmu „celek“. Např. anglické health vzniklo ze staroanglického slova hale mající bezprostřední vztah ke slovu whole (celý, zdravý), podobně německé heil znamená celek i zdravit. Ve slovanských jazycích se výrazy zdravit a celovat sice již oddělily, ale např. když se rána hojí, říkáme, že se zaceluje. Zdraví je spíše hodnotou humánní a sociální než jednostranně medicínskou. Zdraví je individuální hodnota, není to tedy jen protipól nemoci, jeho determinanty lze ovlivnit a to nejen úrovní zdravotnických služeb. DEFINICE 1-1 ZDRAVÍ WHO definice zdraví, 1948: „Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“
8
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL PRŮVODCE STUDIEM 2 WHO definice zdraví patří k nejznámějším definicím zdraví. Přesto tato definice není dokonalá a prof. Křivohlavý ve své publikaci tuto definici podrobil kritické analýze. Následující text uvádí klady a zápory definice WHO.
Kritika definice WHO
Kritika definice WHO (Křivohlavý) ● KLADY: ○ zdraví jako kladná, obecně žádoucí hodnota; ○ zdraví je víc než nepřítomnost nemoci; ○ zdraví není jen otázkou fyzického zdraví, ale také psychické, sociální; ○ definice má motivační charakter (naznačuje cíl); ○ velice jednoduchá, snadno zapamatovatelná. ● ZÁPORY: ○ opomíjí stav, kdy člověku „není dobře“; ○ opomíjí duchovní oblast; ○ nedefinuje termíny, které používá; ○ nedefinuje kritéria ideálu, které stanoví; ○ ideál zdraví je nepraktický, postaven nerealisticky.
DEFINICE 1-2 ZDRAVÍ (DLE PROF. KŘIVOHLAVÉHO) Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální, duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. (Křivohlavý, J.)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 2 Čím se tato definice liší od definice WHO?
Zdraví je základním lidským právem a je nezbytnou podmínkou sociálního a ekonomického rozvoje. Oblast posilování a rozvoje zdraví je stále ve větší míře považována za nejdůležitější komponentu celkového zdravotního rozvoje. Jde o nástroj, který lidem umožňuje převzít odpovědnost za své vlastní zdraví.1 1 Jakartská deklarace, 1997.
9
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Dobré zdraví je důležitým předpokladem sociálního, ekonomického i osobního rozvoje a je podstatnou komponentou kvality života. Zdraví může být posilováno nebo naopak ohrožováno širokou škálou faktorů politických, ekonomických, sociálních, kulturních, behaviorálních a biologických. Smyslem posilování a rozvoje zdraví je zlepšovat všechny tyto podmínky života důslednou obhajobou a prosazování zdraví.2 Posilování a rozvoj zdraví má v důsledku vynaložených zdrojů a vykonávaných činností zřetelný vliv na determinanty zdraví s cílem dosáhnout co největšího zlepšení zdraví lidí a významně přispět jak ke snížení nespravedlivých rozdílů v úrovni zdraví lidí, tak k rozšíření a naplnění lidských práv a v neposlední řadě i k vytváření sociálního kapitálu.3 1.1.2
Holistický koncept zdraví
Slovo „zdraví“ původně znamenalo „celek“ (řecky i latinsky „salus“). Tento význam se objevuje i dnes, a to v názvu směru, který chápe zdraví a péče o zdraví ze širšího hlediska. Jde o tzv. holismus (od anglického „whole“ – celek). Současné ošetřovatelství zdůrazňuje holistický pohled na zdraví jako celek, a ne oddělování jednotlivých oblastí zdraví. Holistický koncept zdraví zahrnuje následující aspekty zdraví: ● ● ● ● ● ●
fyzické; mentální; emocionální; sociální; duchovní; společenské.
Identifikace rozličných aspektů zdraví zvyšuje povědomí komplexnosti holistického konceptu zdraví. Všechny aspekty zdraví jsou vzájemně závislé a ovlivňují se. WHO navrhuje koncept zdraví jako prostor, ve kterém jednotlivec nebo skupina je schopen na jedné straně realizovat své touhy a uspokojovat potřeby a na straně druhé měnit nebo přizpůsobit se prostředí. Zdraví je teda vnímáno jako zdroj pro každodenní život, ne jako cíl života. Jde o pozitivní koncept zdůrazňující sociální a osobní zdroje jako i fyzické kapacity. Tato definice zdůrazňuje následující myšlenky: ● ● ● ●
osobní růst a rozvoj (realizovat touhy); uspokojování základních potřeb jednotlivce; schopnost přizpůsobit se změnám prostředí; zdroj pro každodenní život, ne cíl života;
2 Ottawská charta, 1986. 3 Jakartská deklarace, 1997.
10
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL ● ●
1.1.3
holistický koncept; ne „nepřítomnost nemoci“ (pozitivní koncept). Upevňování zdraví – historický pohled
Ve všech lidských kulturách bylo a je zdraví kladeno na přední místo v hierarchii zastávaných hodnot, neboť umožňuje naplnění života, dosažení a udržení stavu spokojenosti a štěstí, ale též plnohodnotné uplatnění ve společnosti. V antice filozofové věnovali velkou pozornost „jak žít moudře“. „Žít zdravě“ znamenalo „žít moudře a dobře“. Definice zdraví v antice: ● řecky „ischio“ – „být zdravý a silný“; ● řecky „hygiaio“ – „být zdravý a schopný života“; ● řecky „holokteria“ – „dokonalé zdraví“. Terminologie zdraví zahrnuje i terminy nemoci. ● ● ● ● ● ●
řecky „astheneia“ – „slabost“; řecky „astheneo“ – „zeslábnout“ (astenický – slabý); řecky „arrostos“ – „ten, kdo není zdatný“; řecky „nosos“ – „nemoc“; řecky „therapeuo“, „iaomai“, „apokathistemi“ – „uzdravovat“; řecky „sothein“ 3 významy: ○ zachránit člověka, který byl v ohrožení života, ale také v depresi – např. v nebezpečí ztráty smyslu života, v nebezpečí podlehnutí „zlým mocnostem“ (v moderním pojetí – drogám, workoholismu, touze po penězích a moci…); ○ pomoci člověku, aby byl celým člověkem (tělesně, duševně, duchovně zdravý a celý – v pořádku po všech stránkách); ○ uzdravit chorého člověka.
Podobně se se širším ponětím zdraví setkáváme i v jiných jazycích: Hebrejsky „šalom“ znamená „celé zdraví, vnitřní klid, mír, celost, neporušenost“ člověka jako nedělitelného tělesného, duševního a duchovného celku. Znamená to i „směřování k zralosti“ a prosperitě a uskutečnění toho, co si daný člověk předsevzal. Židé a nejen oni si dodnes při setkání a loučení přejí „šalom“ jako to nejdůležitější v životě. PRŮVODCE STUDIEM 3 V následujícím textu se dozvíte, jak se pojetí a vnímání zdraví vyvíjelo v posledních letech.
11
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Až do doby před zhruba 200 lety se v medicíně považoval zájem o zdraví (dobré fungování těla, mysle a ducha) za prvořadý úkol lékaře. Do 18. století se medicína zabývala víc zdravím než odchylkami dílčích funkcí od normálu. Nezačínala analýzou, kde dochází k odchylkám, čím byla daná funkce narušena a jak to odstranit, aby to fungovala normálně. Medicína se zabývala více celkovým způsobem života člověka a jeho výživou. Od 19. století se medicína orientovala na normální fungování, organickou strukturu a fyziologické znalosti. To se stalo ústředním bodem myšlení lékařů a sester. Důraz na podporu zdraví (správnou životosprávu jednotlivce nebo socioekonomické faktory) se měnil v průběhu desetiletí. V 1. polovině 20. století byla počáteční práce veřejného zdravotnictví zaměřena na reformu životního prostředí (např. likvidace špinavých chudých městských čtvrtí, zlepšení hygienických podmínek a vyčištění ovzduší). V 50. – 60. letech 20. století se pozornost přesunula směrem k potřebě změnit individuální životní styl (např. plánování rodiny, prevence pohlavních nemocí, prevence úrazů, imunizace, konzumace alkoholu, kouření, redukce nadváhy). Důraz na úpravu životosprávy znamenal koncentraci na „zdravotní výchovu“. V 70. letech 20. století byl důraz na „zdravotní výchovu“ kritizován, protože odváděl pozornost od sociálních a ekonomických determinantů zdraví a vedl k výlučnému převzetí odpovědnosti jednotlivců za jejich zdravotní stav. V 80. letech 20. století se objevil rozšířený přístup zdravotní podpory a veřejného zdraví. Zdůrazňoval zdravotní výchovu, ale také politické a sociální aktivity zaměřené na problematiku chudoby, zaměstnanosti, diskriminace a životního prostředí. Tento přístup zdůrazňoval lidem, že „mají vlastní zdraví ve svých rukou“. 1.1.4
Základní podmínky zdraví
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 3 Co je podle Vás nevyhnutnou podmínkou zdraví? Bez čeho není možné dosáhnout a udržet zdraví?
Základní podmínky zdraví
K základním podmínkám zdraví patří: ● ● ● ● ● ● ●
12
mír; obydlí; vzdělání; sociální bezpečí; sociální vztahy; příjem; podpora žen;
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL ● ● ● ● ●
stabilní ekosystém; trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů; sociální spravedlnost; respektování lidských práv; spravedlnost.
Největší hrozbou pro zdraví je zejména chudoba.4 Demografické trendy, jako je např. urbanizace, zvyšování počtu starších lidí a vysoký výskyt chronických nemocí, přinášejí všem zemím nové problémy. Ostatní sociální, behaviorální a biologické změny, jako je např. rozšiřování sedavého způsobu života, rezistence na antibiotika a na mnohé další používané léky, rostoucí zneužívání drog a růst násilí mezi občany i v domácím prostředí ohrožuje zdraví a pocit pohody stovek milionů lidí. Integrace globální ekonomiky, finančních trhů a obchodu, široký přístup k hromadným komunikačním prostředkům a informačním technologiím, degradace životního prostředí v důsledku nezodpovědného drancování přírodních zdrojů – to vše jsou změny, které formují hodnoty, které lidé zastávají, ovlivňují životní styl jednotlivých věkových skupin a podmínky života na celém světě.5
1.2
Determinanty zdraví
Zdraví člověka je podmíněno kladným i záporným působením různých faktorů, které se označují jako determinanty zdraví. Determinanty zdraví rozdělujeme na: ● vnitřní (genetické faktory) ● zevní (životní styl, kvalita životního a pracovního prostředí, zdravotnické služby). ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 4 Co myslíte, který z uvedených determinantů nejvíce ovlivňuje zdraví?
Zdraví ovlivňují následující faktory: ● ● ● ●
genetická výbava (10 – 20 %); životní styl (50 %); životní pracovní prostředí (20 – 30 %); zdravotní péče (10 %).
4 Jakartská deklarace, 1997. 5 Jakartská deklarace, 1997.
13
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková
Obrázek 1-1: Determinanty zdraví.
zdrav. péče 10%
způsob života 50%
genom 20%
životní prostř. 20%
Jednotlivé determinanty zdraví se vyskytují a působí v návaznosti na mnoho dalších podmínek. Jednou z rozhodujících okolností pro zdraví jedince je jeho sociální pozice a další sociální faktory.
1.3
Životní styl
Životní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru z různých možností. Můžeme se rozhodnout pro zdravé alternativy z možností, které se nabízejí a odmítnout ty, které zdraví poškozují. Životní styl je tedy charakterizován souhrou dobrovolného chování (výběrem) a životní situace (možností).6 Faktory, které ovlivňují rozhodování člověka při volbě životního stylu: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
rodinné zvyklosti; tradice společnosti; ekonomická situace vlastní; ekonomická situace společnosti; sociální pozice; motivace; věk; temperament; vzdělání; zaměstnání; příjem; příslušnost k rase;
6 Machová, 2006, s. 12.
14
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL ● ● ● ●
pohlaví; hodnotová orientace; postoje; dostatek informací.
Pro realizaci správného životního stylu je nezbytné, aby každý člověk: ● byl dostatečně informován a motivován, aby chtěl své zdraví šetřit a upevňovat a zároveň eliminoval škodlivé faktory; ● přesně věděl, co je zdraví prospěšné a co mu škodí; ● měl vytvořené podmínky k realizaci zdravého způsobu života. Zdraví nejvíce poškozuje: ● ● ● ● ● ● ●
kouření; nesprávná výživa; nízká pohybová aktivita; nadměrná psychická zátěž; nadměrný konzum alkoholu; zneužívání drog; rizikové sexuální chování.
Žádný z uvedených rizikových faktorů nepůsobí izolovaně, ale vždycky v návaznosti na další faktory životního stylu. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 5 Jaký je Váš životní styl? Co by bylo možné změnit?
Pozitivní působení životního stylu se uplatňuje jen v komplexním dodržování správných zásad. 1.3.1
Životní styl člověka současnosti
Životní styl současného člověka je ovlivněn následujícími změnami: ● modernizace techniky v domácnosti (dálkové ovládače, myčky, pračky, vysávače); ● modernizace dopravy (doprava do práce autem nebo jiným dopravním prostředkem); ● pracovní vytíženost – nedostatek času na sebe, na rodinu a budování mezilidských vztahů; ● nadměrná psychická zátěž – nárůst stresových situaci; ● výrazný nárůst a upřednostňování elektronické komunikace (práce na počítači v práci i doma). Životní styl člověka současnosti je charakterizován: ●
sedavým způsobem života; 15
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ● ●
nedostatkem středně intenzivní pohybové zátěže; zhoršením mezilidských vztahů.
Výchova ke zdravému životnímu stylu má začít již od dětství a musí být systematická. V důsledku změn životního stylu přibývá chronických neinfekčních onemocnění: kardiovaskulární nemoci, obezita, cukrovka, nádorová onemocnění. Nevhodná výživa ovlivňuje vznik řady chorob: kardiovaskulární onemocnění, onkologická onemocnění, obezita, nemoci jater a žlučníku, osteoporóza. Nedostatek fyzické aktivity může vést ke vzniku vad držení těla, vzniku obezity a kardiovaskulárních onemocnění.
OTÁZKY
1. WHO definice zdraví pochází z roku: a) 1948; b) 1977; c) 1985; d) 1990. 2. Největší hrozbou pro zdraví podle Jakartské deklarace je: a) životní prostředí; b) chudoba; c) infekce; d) nevzdělanost. 3. Mezi vnitřní determinanty zdraví patří: a) životní styl; b) zdravotní péče; c) genetické faktory; d) prostředí. 4. Největší vliv na zdraví má: a) životní styl; b) zdravotní péče; c) genetické faktory; d) prostředí.
16
1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL 5. Faktory, které podmiňuji zdraví člověka kladným i záporným působením, se označují jako: a) hlavní priority zdraví; b) základní podmínky zdraví; c) faktory zdraví; d) determinanty zdraví. 6. Dynamický stav určité kvality, který v podmínkách určitých konkrétních vztahů organismu s jeho okolím disponuje určitým potenciálem, se označuje jako: a) hlavní priorita zdraví; b) základní podmínka zdraví; c) potenciál zdraví; d) determinanta zdraví.
SHRNUTÍ KAPITOLY „Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“ (WHO definice zdraví, 1948) Zdraví je základní lidské právo. Dobré zdraví je důležitým předpokladem sociálního, ekonomického i osobního rozvoje a je podstatnou komponentou kvality života. K základním podmínkám zdraví patří mír, obydlí, vzdělání, sociální bezpečí, sociální vztahy, příjem, podpora žen, stabilní ekosystém, trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů, sociální spravedlnost, respektování lidských práv a spravedlnost. Největší hrozbou pro zdraví je zejména chudoba. Zdraví člověka je podmíněno kladným i záporným působením různých faktorů, které se označují jako determinanty zdraví. Rozdělují se na vnitřní (genetické faktory – 20%) a zevní (životní styl – 50%, kvalita životního a pracovního prostředí – 20%, zdravotnické služby – 10%). Životní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru z různých možností. Životní styl současného člověka je charakterizován sedavým stylem života. Výchova k zdravému životnímu stylu má začít již od dětství a musí být systematická.
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZROJE [1] EWLES, L., SIMNETT, I. Promoting health. 5th ed. Bailliere Tindall, 2003. 348 p. ISBN 0-7020-2663-8. [2] KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Akademia, 2005. 263s. ISBN 80-200-1307-5 17
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková [3] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 807178-774-4. [4] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [5] Prevencia v primárnej starostlivosti. Odporúčania pre podporu správnej praxe. 1. vyd. Všeobecná zdravotná poisťovňa a program CINDI v SR. MAURO, Bratislava 1998. 188 s. ISBN 80-968092-1-0. [6] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. I. – V. díl. Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. 624 s. ISBN 80-7071080-2.
ODPOVĚDI 1 a;
18
2 b;
3 c;
4 a;
5 d;
6 c.
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
2
VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Kapitola Výchova ke zdraví nabízí vysvětlení pojmů výchova ke zdraví, podpora zdraví, jako i hlubší obeznámení se zásadami, cíly a metodami výchovy ke zdraví.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
popsat výchovu ke zdraví; rozlišit jednotlivé metody výchovy ke zdraví; pojmenovat aktivity podporující zdraví.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 90 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zdraví, výchova ke zdraví, cíl, metoda, zásady výchovy ke zdraví, podpora zdraví, sestra, edukace, edukátor.
PRŮVODCE STUDIEM 4 První kapitola byla zaměřena na zdraví a zdravý životní styl. Druhá kapitola se věnuje výchově ke zdraví.
19
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 6 Ošetřovatelství současnosti je orientováno taky na zdraví, jeho podporu a udržení. Dokladuje to Koncepce ošetřovatelství z roku 2004. V úvodu je uvedeno, že „ošetřovatelství má nezastupitelné postavení v péči o zdraví člověka“. Přečtěte si následující text (část z Koncepce ošetřovatelství z roku 2004) a zaměřte se na to, jak často se v něm píše o zdraví.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 KONCEPCE OŠETŘOVATELSTVÍ (Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, vydáno září 2004, částka 9) Úvod Ošetřovatelství má nezastupitelné postavení v péči o zdraví člověka. Ošetřovatelskou péčí se rozumí soubor odborných činností zaměřených na prevenci, udržení, podporu a navrácení zdraví jednotlivců, rodin a osob, majících společné sociální prostředí nebo trpících obdobnými zdravotními obtížemi. Součástí ošetřovatelství je péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění klidného umírání a důstojné smrti. Ošetřovatelská péče je poskytována v rámci integrované péče i paliativní péče. Ošetřovatelství si v ústavní, ambulantní i komunitní péči vytvořilo vlastní pole působnosti, v němž ošetřovatelský personál pracuje výrazně samostatněji. Charakteristickými rysy ošetřovatelství je individualizovaná péče založená na vyhledávání a plánovitém uspokojování potřeb člověka ve vztahu k jeho zdraví nebo potřebám vzniklých nebo pozměněných onemocněním. Koncepce klade důraz na náročnější a samostatnější práci ošetřovatelského personálu. Zdůrazňuje nutnost práce metodou ošetřovatelského procesu doprovázeného řádně vedenou zdravotnickou dokumentací jako základního metodického postupu ošetřovatelského personálu při práci se zdravým i nemocným člověkem, jeho rodinou a sociálním prostředím. Lze očekávat, že systematické používání této koncepce v praxi se odrazí ve zkvalitnění celkové péče o zdraví české populace, a to nejen v kvalitnější ošetřovatelské ústavní, ambulantní i domácí péči, pevného zakotvení v integrované a paliativní péči, ale i v komunitní ošetřovatelské péči na úseku prevence a výchovy ke zdraví. Definice, cíle a charakteristika oboru Definice ošetřovatelství Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. 20
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Ošetřovatelství je zaměřeno zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Ošetřovatelství se významně podílí na prevenci, diagnostice, terapii i rehabilitaci. Ošetřovatelský personál pomáhá jednotlivci, rodinám i skupinám, aby byli schopni samostatně uspokojovat fyziologické, psychosociální a duchovní potřeby. Vede nemocné k sebepéči, edukuje jejich blízké v poskytování laické ošetřovatelské péče. Nemocným, kteří o sebe nemohou, nechtějí, či neumějí pečovat, zajišťuje profesionální ošetřovatelskou péči. Cíle ošetřovatelství Hlavním cílem ošetřovatelství je systematicky a komplexně uspokojovat potřeby člověka s respektem k individuální kvalitě života, vedoucí k udržení nebo navrácení zdraví, zmírnění fyzické i psychické bolesti v průběhu umírání. Při dosahování těchto cílů ošetřovatelský personál úzce spolupracuje s nemocným, lékaři, dalšími zdravotnickými pracovníky a jinými odbornými pracovníky. Cílem ošetřovatelství je: ● podporovat a upevňovat zdraví, ● podílet se na navrácení zdraví, ● zmírňovat utrpení nemocného člověka, ● zajistit klidné umírání a důstojnou smrt. Komunitní ošetřovatelství Ošetřovatelské služby poskytované v rámci komunitní péče jsou organizovány zpravidla mimo ústavní zařízení a zajišťují potřebnou péči o rodinu, jednotlivce či skupinu obyvatel. Komunitní péče je zaměřená na ochranu zdraví, prevenci onemocnění a výchovu ke zdraví. Dále se zaměřuje na péči o nemocného a jeho rehabilitaci, včetně edukace rodinných příslušníků a blízkých v poskytování laické ošetřovatelské péče. Komunitní péče zahrnuje i péči o chronicky a nevyléčitelně nemocné a o zdravotně postižené občany, včetně zajišťování různých forem domácí péče. Zdravotnický pracovník, který poskytuje ošetřovatelskou péči v rámci komunitní péče, úzce spolupracuje s lékaři, orgány státní správy a samosprávy, občanskými sdruženími apod. Rozvoj komunitního ošetřovatelství je prioritou Světové zdravotnické organizace
2.1
Výchova ke zdraví – pojem, definice, hlavní zásady
Výchova ke zdraví zahrnuje činnosti, jejichž cílem je poskytnout lidem přístupným způsobem dostatek informací o možnostech a způsobech, jak předcházet nemocím, zlepšit znalosti, motivovat, ovlivnit postoje a přivést lidi k aktivnímu zájmu o své zdraví a konečně ke změně chování vedoucí k posílení zdraví. Výchova ke zdraví je obor, který využívá poznatků z řady vědních oborů – např. lékařských, sociálních, pedagogických a psychologických. Je nedílnou součástí péče o zdraví, na kterou má nárok každý občan a která je garantována státem. 21
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Hlavní zásady: Výchova ke zdraví může být jen tehdy efektivní, jestliže splňuje řadu nezbytných náležitostí a zásad. Jde o činnost: ● ● ● ● ● ● ● ● ●
2.2 Cíle
soustavnou, systematickou, komplexní a důkladně promyšlenou; cílenou vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům jedince v oblasti zdravotní, psychické, sociální a společenské; aktualizovanou nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu; respektující životní prostředí jedince; založenou na osobní zainteresovanosti každého jedince – tzn. pochopení osobní zodpovědnosti za vlastní zdraví; zaměřenou na jednotlivce, skupiny, komunity a celou společnost; jako součást primární, sekundární a terciární prevence; celoživotní; obsahující formální a neformální edukaci.
Cíle výchovy ke zdraví
Cíle zdravotní výchovy: ● ● ●
kognitivní – poznávací: zaměřeny na vědomosti a informace, na základě kterých se může jednotlivec rozhodnout; afektivní – citové: zaměřeny na postoje, přesvědčení, hodnocení, názor, příp. Změnu; behaviorální – podněcující konání: stimulují konání ke změně.
V praxi jde zpravidla o kombinaci cílů.
2.3 Klasifikace metod
Metody výchovy ke zdraví
Klasifikace metod výchovy ke zdraví A. Podle objektu zdravotně-výchovního působení: 1. Metody individuálního působení – individuální rozhovor, individuální konzultace a instruktáž, zdravotně-výchovní konzultace prostřednictvím telekomunikačního přenosu, telefonicko-magnetofonová služba, zdravotně-výchovní korespondence. Sestra uplatňuje zásady individuálního přístupu. 2. Metody skupinového působení – přednáška, diskuze, beseda, panelová diskuze, kurzy, klubová setkání a jiné aktivizační metody, např. problémové a inscenační metody, brainstorming, sociální učení. Sestra se zaměřuje na menší i větší skupiny, příp. celou komunitu. Skupinová edukace podporuje atmosféru vzdělávání. U skupinové edukace lze také využít následující formy: ● ●
22
výměna názorů; inscenování;
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ ● ●
konstruovaná činnost – simuluje skutečnou událost v prostředí kontrolovaném sestrou, pacienti se učí o sebe a svých dovednostech; metody hromadního působení – tisk, rozhlas, televize, internet, soutěže, činnost center a poraden zdraví: zaměřeny na širší okruh lidí.
B. Podle forem působení zdravotní výchovy: 1. metody mluveného slova; 2. metody tištěného slova; 3. metody přímé zkušenosti a názorných pomůcek a metod. Metody mluveného slova Využívají se nejčastěji. Metoda mluveného slova poskytuje poznatky, odevzdává informace, formuje postoje, nabízí podnět k vytváření nových názorů, získávání jednotlivců a skupin pro žádoucí změnu chování. Výhody: ● ● ●
možno použít kdykoliv i v složité situaci možno pozměnit v praxi účinná metoda
Metody mluveného slova: ● monologické – přednáška, výklad ● dialogické – individuální rozhovor, beseda Metody tištěného slova ● ●
Výhoda: možnost ovlivnění velkého počtu osob prostřednictvím textu. Nevýhoda: náklady na tisk (finanční), přípravu.
Příklady metod: ● Heslo – na letácích, billboardech, plakátech. ● Leták. ● Článek. ● Brožura, časopis. ● Kniha. Metody přímé zkušenosti a názorných pomůcek: ● ● ●
Demonstrace. Metoda realistického zobrazení předmětů a jevů – fotografie, film, televize. Symbolická zobrazení – kresba, schéma, model, diagram, záložky do knih, obrázky…
Metody výchovy jsou přizpůsobeny podle specifických cílů: ● upoutání pozornosti k danému problému – velkoplošná reklama, plakáty, televizní spoty, upomínkové předměty;
23
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ●
● ●
sdělení základních informací a rad – letáky, pohlednice, kalendáře, brožury, články v novinách a časopisech, televizní a rozhlasové pořady, ústní informace zdravotnickým pracovníkem; sdělení obsažnějších informací – televizní a rozhlasové pořady, obsažnější monotematické brožury, knihy, přednášky a besedy, zprávy do počítačových sítí; motivace ke změně chování – soubory doporučení a postupů, receptáře, výstavy, počítačové programy.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 2 Přiřaďte k následujícím tématům vhodnou metodu výchovu ke zdraví a stanovte cíle zdravotní výchovy (kognitivní, afektivní, behaviorální): ● ● ● ●
2.3.1 Edukace pacientů
edukace veřejnosti o škodlivosti kouření; edukace jednotlivce o správné výživě; edukace mládeže o pohybové aktivitě; edukace dětí předškolního věku o dentální hygieně.
Obecné zásady edukace pacientů
Má-li být poučování úspěšné, musí být vyjádřeno přístupnou formou, jednoduše, citlivě a pokud možno opakovaně. Jednoduchostí se míní komunikace na takové úrovni, aby jí pacient bez problémů porozuměl. ● Pacienti někdy nechápou nebo si nezapamatují vysvětlení své diagnózy, nebo způsobu léčby, životosprávy. ● Pacientům nebývá příjemné žádat o vysvětlení těchto otázek, když zdravotničtí pracovníci používají výrazů, jimž oni nerozumí. Opakování je nezbytné při každé formě poučování, působení a výchovy. ● ● ●
V důsledku neporozumění nebo zapomínání se stává, že pacienti mohou zapomenout až polovinu toho, co jim sdělil zdravotnický personál. Nejlépe jsou zapamatovatelné informace, které byly sděleny na začátku rozhovoru, a ty, jež byly několikrát zopakovány a řečeny s důrazem. Písemné nebo audiovizuální materiály jsou nejlepšími pomůckami a mělo by se jich užívat co nejčastěji.
Citlivost v odhadu pacientova momentálního emocionálního stavu, jeho celkové duševní úrovně a informovanosti (rozsahu zdravotních znalostí) může podstatně zvýšit pravděpodobnost, že pacient sdělení lékaře pochopí a vštípí si ho dobře do paměti. ● Úroveň pacientova vzdělání a poměrů, z jakých pochází, může ovlivnit úspěch zdravotní výchovy. ● Odmítá-li pacient spolupráci, znesnadňuje to zdravotnickému personálu poučit jej. ● Pacienti, kteří už stejné nebo podobné onemocnění prodělali, si leckdy vytvářejí o nemoci a její léčbě různé neadekvátní představy a falešné domněnky, což poučování ztěžuje. 24
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Jak vybírat materiály pro edukaci pacientů? Ideální materiál pro edukaci pacientů splňuje následující požadavky: ● ● ● ● ●
2.3.2
zdravotnický pracovník jej sám dobře zná; neobsahuje reklamu na specifické výrobky či služby; pacient mu při čtení rozumí; ideální materiál by dále měl být souhrnný, vyčerpávající a všem přístupný; měl by doplňovat ústní informace. Chyby při edukaci pacientů
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Sestra si nedomluví s pacientem cíle edukace. Zbytečné opakování. Přetížení pacienta informacemi. Sestra se nepřesvědčí, zda pacient správně pochopil. Přehlížení skutečnosti, že pacient má právo rozhodnout se jinak. Neschopnost učit se ze svých vlastních chyb. Neschopnost pracovat se situací, ve které se pacient nachází. Neschopnost pracovat se situací, ve které se pacient nachází. Neschopnost zvolit správný čas k výuce a ignorování stresové hladiny pacienta. Nesplnění evaluace. Používání odborné terminologie, které pacient nerozumí.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 3 Jaké jsou další možné chyby při výuce pacientů?
2.3.3
Ochota pacientů ke spolupráci
Faktory ovlivňující pacientovou ochotu ke spolupráci Pacienti jsou jen zřídkakdy ochotni přiznat, že nedodržují léčebný plán. Ochotu ke spolupráci je možné zvýšit, jestliže známe faktory, které ji ovlivňují a použije se vhodných metod a výchovných zásahů. Na ochotu ke spolupráci mají vliv tři hlavní skupiny faktorů: pacientovy vlastnosti, vztah zdravotník – pacient a požadavky na pacienta. Pacientovy vlastnosti Celkově lze konstatovat, že pacientovy vlastnosti nemusí být v přímé souvislosti s jeho ochotou ke spolupráci, mezi některými faktory však existují určité korelace. ●
Úroveň vzdělání – čím je pacient vzdělanější, tím pravděpodobnější je, že bude s lékařem ochotně spolupracovat. 25
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ● ●
● ●
2.4
Anamnéza – pacienti, kteří mají v anamnéze, že nespolupracují, se pravděpodobně bez nějakého dalšího zásahu či silné nové motivace nebudou ochotni podvolit ani novému režimu. Názor na léčbu, životosprávu, životní styl – jestliže pacient uvěří tomu, že když nebude spolupracovat, projeví se to nepříznivě na jeho zdravotním stavu, zvýši se i jeho ochota spolupracovat. Zázemí – jestliže pacient má rodinu nebo přátelé, kteří jej budou podporovat, spolupráce se zlepší. Národnostní, etnické či kulturní zvláštnosti – jestliže pacient v souvislosti se svou národností či etnickou příslušností, kulturním zázemím atd. věří v jiné příčiny nemoci, může být obtížné dosáhnout spolupráce.
Podpora zdraví
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 7 Co se Vám vybaví pod pojmem podpora zdraví?
Pojem „podpora zdraví“ (angl. health promotion) se v oficiálním kontextu začal poprvé používat na Mezinárodní konferenci Světové zdravotnické organizace o primární péči v Alma– Atě v roce 1978, kde byl vysloven požadavek připravit Deklaraci o ochraně a podpoře zdraví. DEFINICE 2-1 PODPORA ZDRAVÍ Podpora zdraví je v Ottawské chartě (1986) definovaná jako: proces umožňující jednotlivcům a populaci vytvářet podmínky pro udržení, respektive zlepšení zdraví a kontroly nad ním. Zabývá se populací jako celkem, a to v kontextu každodenního života člověka, a naopak se nezabývá osobami vystavenými riziku specifických onemocnění. Zaměřuje se taky na účinky determinant zdraví.“
Výše uvedený náhled (definice) na podporu zdraví naznačuje zlepšení zdraví a prostředky, kterými ho možno dosáhnout v rámci aktivního přístupu lidí samých. DEFINICE 2-2 PODPORA ZDRAVÍ – WHO Podle slovníku ošetřovatelské terminologie sestaveného Oddělením ošetřovatelství Evropské regionální úřadovny WHO: Podpora zdraví (health promotion) je proces, který pomáhá jednotlivcům a komunitám ovlivňovat činitele působící na zdraví, a tím zlepšit vlastní zdravotní stav. Koncepce zlepšuje způsob života a další sociální, ekologické a osobní faktory, které vedou ke zdraví. Definice WHO: „proces umožňující lidem zvýšit kontrolu nad svým zdravím a zlepšit své zdraví“ (Ewles, Simnett).
26
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ 2.4.1
Aktivity podpory zdraví
Činnosti, které podporují zdraví: ● zvyšování vědomostí lidí o zdravotních záležitostech; ● poskytování vědecky podložených informací, které jim umožní vyrovnávat se se zdravotními problémy; ● podporování správné výživy, cvičení a dostatku spánku; ● zabezpečení vzdělávání a práce, která odpovídá tělesným a duševním schopnostem každého člověka; ● zabezpečení vhodného bydlení, bezpečných vodních zdrojů a hygienických zařízení; ● zlepšení materiálního, ekonomického, kulturního, psychologického a sociálního prostředí; ● sociální podpora poskytovaná místními organizacemi. Tyto činnosti můžou vykonávat jednotlivci, rodiny, komunity, různé spolky, zdravotničtí pracovníci, vládní a mimovládní organizace nebo kombinace všech zmíněných činitelů.7 Obrázek 2-1: Rámec pro aktivity „podpory zdraví.
Rámec pro aktivity „podpory zdraví“
Preventivní zdravotní péče (primární, sekundární, terciární)
Edukační programy
Komunitní péče
Oblasti aktivit „podpory zdraví“
Ekonomické a regulační aktivity Zajištění zdravého prostředí
Institucionální rozvoj Politika veřejného zdraví
Terminologie
Terminologie, která se k nám dostává ze zahraničí v souvislosti s podporou zdraví: ● ● ●
health gain – získání zdraví; health improvement – zlepšení zdraví; health development – rozvoj zdraví;
7 Ďuržová a kol.
27
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ● ● ●
health education – výchova ke zdraví, zdravotní výchova; health promotion – podpora zdraví; public health – veřejné zdraví.
Mezinárodní společnost pro podporu zdraví a edukaci (The International Union for Health Promotion and Education – IUHPE) ● nezávislá profesní asociace jednotlivců a organizací; ● poskytuje spojení mezi organizacemi pracujícími v oblasti podpory zdraví a edukace; ● zajišťuje celosvětovou výměnu zkušeností a vědomostí; ● podporuje vědecký výzkum a informované veřejné mínění o zdravém životním stylu; ● má 42 členů z 25 zemí. OTÁZKY 1. Mezi metody individuálního působení výchovy ke zdraví nepatří: a) individuální rozhovor b) individuální konzultace a instruktáž c) telefonicko-magnetofonová služba d) přednáška 2. Mezi metody skupinového působení výchovy ke zdraví nepatří: a) diskuze b) beseda c) telefonicko-magnetofonová služba d) přednáška 3. Metoda přímé zkušenosti a názorných pomůcek není: a) demonstrace b) beseda c) fotografie d) film
SHRNUTÍ KAPITOLY Výchova ke zdraví zahrnuje činnosti, jejichž cílem je poskytnout lidem přístupným způsobem dostatek informací o možnostech a způsobech, jak předcházet nemocím, zlepšit znalosti, motivovat, ovlivnit postoje a přivést lidi k aktivnímu zájmu o své zdraví a konečně ke změně chování vedoucí k posílení zdraví. Cíle výchovy ke zdraví rozdělujeme na kognitivní, afektivní a behaviorální. Metody výchovy ke zdraví se dělí podle objektu zdravotně výchovného působení: na metody individuálního působení a metody skupinového působení, podle forem působení zdravotní výchovy: na metody mluveného slova, metody tištěného slova, metody přímé zkušenosti a názorných pomůcek a metod. 28
2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Podpora zdraví (health promotion) je proces, který pomáhá jednotlivcům a komunitám ovlivňovat činitele působící na zdraví, a tím zlepšit vlastní zdravotní stav. Koncepce zlepšuje způsob života a další sociální, ekologické a osobní faktory, které vedou ke zdraví.
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] ĎURŽOVÁ, O., BERNADIČ, M. Medzinárodná rada sestier. In Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 2003, roč. 9, č. 3, s. 76 – 81. ISSN 1335-5090. [2] ĎURŽOVÁ, O., ČIERNY, G., BERNADIČ, M. Slovník ošetrovateľskej terminológie. In Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 2003, roč. 9, č. 4, s. 124 – 130. ISSN 1335-5090. [3] EWLES, L., SIMNETT, I. Promoting health. 5th ed. Bailliere Tindall, 2003. 348 p. ISBN 0-7020-2663-8. [4] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. I. – V. díl. Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. 624 s. ISBN 80-7071080-2. [5] ŠKRLOVI, P. a M. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent – Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1. [1] ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateľstve. 2. vyd. Martin: Osveta, 2005. 118 s. ISBN 80-8063-193-X.
ODPOVĚDI 1 d;
2 c;
3 b.
29
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková
3
PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Kapitola Program SZO „Zdraví pro všechny v 21. století“ – jak již vyplývá z názvu – se věnuje nejnovějšímu programu Světové zdravotnické organizace. Dozvíte se, kdy a za jakých okolností vznikla SZO, jaké jsou její cíle, funkce a úkoly. Naučíte se, že předchůdcem současného programu Zdraví 21 je program WHO „Zdraví pro všechny do roku 2000“ a se svými 38 cíli. Další části kapitoly budou věnovány samotnému programu Zdraví 21 – konkrétně jeho přípravě, etickému základu a charakteristice 21 cílů.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
popsat cíle a úkoly SZO; charakterizovat etický základ programu Zdraví 21; interpretovat 21 cílů programu Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 60 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY SZO, WHO, Světová zdravotnická organizace, World Health Organization, program, „Zdraví pro všechny v 21. století“, „Zdraví pro všechny do roku 2000“.
PRŮVODCE STUDIEM 5 Víte, co přesně znamená zkratka SZO? Věřím, že okamžitě se Vám vybaví název Světová zdravotnická organizace. Proč a kdy vznikla, jaké je její poslání a cíle – to všechno se dozvíte v následujícím textu.
30
3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“
3.1
Světová zdravotnická organizace
Světová zdravotnická organizace – SZO (World Health Organization – WHO) vznikla jako výsledek více než stoletého úsilí spojit sily národů a států při řešení společných zdravotních problémů 7. 4. 1948. (Den založení WHO je zároveň Světovým dnem zdraví).
SZO
SZO je řídícím a koordinačním orgánem pro mezinárodní spolupráci v péči o zdraví. Členy SZO jsou vlády jednotlivých států, které také poskytují finanční prostředky pro rozpočet SZO. Cílem SZO je, aby všichni lidé na světě dosáhli co nejvyšší možné úrovně zdraví. SZO považuje právo na zdraví za jedno ze základních práv každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení a hospodářského nebo sociálního postavení.
Cíl SZO
SZO zajišťuje zejména tyto úkoly: ● ● ●
stálé služby ve světovém měřítku, které mohou zajímat všechny státy (např. boj proti infekčním nemocem); odbornou pomoc vládám, které o to požádají (např. pomoc při živelných katastrofách); organizaci a podporu výzkumu v oblasti péče o zdraví.
SZO je decentralizovaná do šesti regionů, v jejichž čele stojí regionální ředitelé, kteří řídí Regionální úřady a Regionální výbory. Jednotlivé regiony SZO jsou: Evropa, Amerika (Jižní, Střední, Severní), Afrika (mimo arabské země), Východní Stredomoří, Jihovýchodní Asie a Západní Tichomoří. Sekretariát SZO je v Ženevě. Sídlo Regionální úřadovny SZO pro Evropu je v Kodani. Funkce SZO
SZO se soustředí na 6 základních funkcí: ● ● ● ● ● ●
formulování a obhajoba věrohodné, eticky a vědecky podložené zdravotní politiky; zpracování informací, jejich srovnání, hodnocení trendů a rozvoj výzkumu v této oblasti; organizační podpora změn s cílem rozvíjet spolupráci a posílit možnosti řešení zdravotnických problémů; rozvoj partnerství na národní i mezinárodní (globální) úrovni; stanovování, ověřování, monitorování a zavádění norem a standardů; podpora a rozvoj nových technologií, nástrojů a doporučení (směrnic) pro zvládnutí nemocí, snížení rizika, řízení péče o zdraví a poskytování zdravotnických služeb.
SZO každoročně připomíná 4 „světové dny“: ● ● ● ●
24. března 7. dubna tématem; 31. května 1. prosince
Světový den boje proti tuberkulóze (World TB day); Světový den zdraví (World Health Day) s každoročně vyhlašovaným Světový den boje proti kouření (World No Tobacco Day); Světový den boje proti AIDS (World AIDS Day);
31
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková SAMOSTATNÝ ÚKOL 4 Vyhledejte jaké je téma Světového dne zdraví pro letošní rok.
3.2
Zdraví pro všechny do roku 2000 – předchůdce Zdraví 21
Základní principy strategie WHO: ● 1977 (30. světové shromáždění SZO) – příprava programu „Zdraví pro všechny do r. 2000“ – jednalo se o celosvětovou strategii, jejímž cílem bylo, aby: „Všichni lidé na světě by měli dosáhnout do r. 2000 takové úrovně zdraví, která by jim umožnila vést společensky a ekonomicky produktivní život.“ (rezoluce 30. světového shromáždění SZO). ● 1978 – konference v Alma – Atě – kladla důraz na nové pojetí základní (primární) zdravotní péče jako jeden ze základních prostředků realizace Zdraví pro všechny do r. 2000. ● 1984 – schválen návrh 38 cílů Evropským regionálním výborem. 38 cílů programu „Zdraví pro všechny do roku 2000“ (1984) – předchůdce Zdraví 21 I
ZLEPŠENÍ ZDRAVÍ (cíle 1 –12): 1. Ekvita (spravedlnost) ve zdraví 2. Zdraví a kvalita života 3. Péče o zdravotně postižené občany 4. Omezení chronických nemocí 5. Omezení přenosných nemocí 6. Zdravé stáří 7. Zdraví dětí a mládeže 8. Zdraví žen 9. Omezení kardiovaskulárních nemocí 10. Zhoubné nádory 11. Úrazy 12. Omezení duševních poruch a sebevražd
II. A
ŽIVOTNÍ STYL (cíle 13 –17):
13. 14. 15. 16. 17.
Politika a zdraví Rozvoj zdraví na lokální úrovni Zdravotní kompetence Zdravý život Tabák, alkohol, psychotropní látky
II. B ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (cíle 18 – 25): 18. Politika a životní prostředí 32
3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“ 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
Řízení a životní prostředí Kvalita vody Kvalita ovzduší Kvalita a bezpečnost potravin Skládky a znečišťování půdy Humánní ekologie a osídlení Zdraví lidí v práci
II. C VHODNÁ PÉČE O ZDRAVÍ (cíle 26 – 31): 26. Zaměření zdravotnických služeb 27. Zdroje zdravotnictví a jejich řízení 28. Základní zdravotní péče 29. Nemocniční péče 30. Podíl společnosti na uspokojování zvláštních potřeb 31. Kvalita péče a přiměřená technologie III.
ROZVOJ ZDRAVÍ PRO VŠECHNY (cíle 32 – 38): 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38.
Zdravotní výzkum a rozvoj Zaměření strategie „Zdraví pro všechny“ Řízení strategie „Zdraví pro všechny do roku 2000“ Informační systém ve zdravotnictví Příprava a výchova lidí ke zdraví Partnerství pro zdraví Zdraví a etika
Na program „Zdraví pro všechny do roku 2000“ navázaly další programy a projekty orientované na dílčí aspekty úsilí o co nejlepší zdraví lidí. Program CINDI (Countrywide Integrated Non- communicable Diseases Intervention Programme) vychází z potřeby pomoci aktivitě veřejnosti v oblasti životního stylu a vytváření zdravých životních podmínek. Program je zaměřený na některé chronické neinfekční nemoci (kardiovaskulární choroby, nádory, cukrovka, duševní nemoci, chronické nemoci dýchacího systému a úrazy) a zdravotně rizikových faktorů. Pozornost je věnovaná hlavně kouření, nezdravé výživě, alkoholismu, sedavému způsobu života a psychosociálnímu stresu. Program Zdravá města (Healthy Cities) je zaměřen na pozitivní motivaci jak politického vedení měst, tak veřejného mínění občanů. Program Zdraví podporující škola (Health Promoting School) vychází ze skutečnosti, že škola hraje významnou roli v rozvoji osobnosti – formování systému hodnot a při vytváření a volbě životního štylu. Další programy zaměřeny na prevenci jsou Zdravý podnik, Zdravá rodina a Zdravý region.
33
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková SAMOSTATNÝ ÚKOL 5 Pokud jste četli předchozí text pozorně, zodpovězte si otázku, co je cílem WHO?
3.3
Zdraví 21
3.3.1
Příprava programu Zdraví 21
Východiskem pro přípravu programu Zdraví 21 byl program Zdraví pro všechny do roku 2000 a celá řada dalších okolností, které provázely realizaci předchozího programu a ovlivnily diskuse o nové variantě programu. Jde zejména o následující: ● ● ● ● ●
politická vůle k pokračování v programové aktivitě; uznání ostatními mezinárodními organizacemi (Dětský fond OSN, UNESCO, Rozvojový fond OSN a Rada Evropy); věrohodná návaznost politického a vědeckého přístupu; rostoucí zájem o sociální oblast; příznivá odezva z členských zemí.
Program Zdraví 21 vychází z potřeb a zájmu jednotlivých států a jejich obyvatel, staví na dobrém metodickém základu a respektuje dosavadní získané zkušenosti. Zdravotní politika
Zdravotní politika je ponímána jako projev výrazného zájmu o zdraví a touhy po spravedlnosti při spravování záležitostí obce i jako forma odpovědnosti za zdraví lidí. Hlavním cílem zdravotní politiky je vytvořit a rozvíjet příznivé životní prostředí, v němž by lidé mohli žít zdravě. „Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století“ je nástrojem evropské zdravotní politiky. Program Zdraví 21 vychází z potřeb a zájmu jednotlivých států a jejich obyvatel, staví na dobrém metodickém základu a respektuje dosavadní získané zkušenosti. Na 51. světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 1998 se členské státy Světové zdravotnické organizace usnesly na deklaraci, která formulovala základní politické principy péče o zdraví v jeho nejširších společenských souvislostech. Zdraví je v deklaraci, obdobně jako v české ústavě, stanoveno jedním ze základních lidských práv a jeho zlepšování hlavním cílem sociálního a hospodářského vývoje. Uskutečňování této zásady vyžaduje spravedlnost a solidaritu, všeobecný přístup ke zdravotním službám, založeným na současných vědeckých poznatcích, dobré kvalitě a udržitelnosti pozitivního rozvoje. Deklarace byla přijata, aby zdůraznila a podpořila program Světové zdravotnické organizace Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století (Health 21 – health for all in the 21st century). Jeho hlavními cíli je ochrana a rozvoj zdraví lidí po jejich celý život a snížení výskytu nemocí i úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí. K signatářům deklarace patřila také Česká republika (dále jen „ČR“), jejíž vláda nyní schvaluje národní rozpracování tohoto programu, vědoma si, že zdraví obyvatelstva patří mezi nejvýznamnější priority její činnosti a činnosti všech resortů. Význam dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky – Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století (dále jen „ZDRAVÍ 21“) je v tom, že před34
3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“ stavuje racionální, dobře strukturovaný model komplexní péče společnosti o zdraví a jeho rozvoj, vypracovaný týmy předních světových odborníků z medicínských oborů a odborníků pro zdravotní politiku a ekonomiku. Pro členské státy Světové zdravotnické organizace je ZDRAVÍ 21 podnětem a návodem k vlastnímu řešení otázek péče o zdraví, k vlastním cestám, jak dosáhnout 21 cílů společného evropského programu k povznesení zdravotního stavu národů a regionu. Protože cíle vesměs nejsou stanoveny v absolutních ukazatelích, ale koncipovány jako zlepšení současných národních úrovní, jsou stejně náročné pro státy s různou výchozí úrovní zdraví obyvatelstva. Důležitým cílem ZDRAVÍ 21 je snížit rozdíly ve zdravotním stavu uvnitř států a mezi státy Evropy, protože jsou jedním z prvků sociálních nerovností a faktorem, který může ovlivňovat stabilitu národních společenství a v důsledcích i regionu. ČR z tohoto hlediska nepatří mezi země s kritickou úrovní zdravotního stavu obyvatelstva, není však bez problémů a přes znatelný pokrok dosud nedosáhla parametrů zdraví v nejvyspělejších demokratických průmyslových státech. Nadto má úroveň zdraví výraznou časovou dynamiku a teoretická i reálná hladina zdraví jednotlivce a populace se v prosperujících společnostech stále posunuje výš. Zdraví pro všechny v 21. století (ZDRAVÍ 21): ● ● ● ● ● ●
3.3.2
nejnovější program WHO; mobilizace společnosti pro rozvoj zdraví; priority: společenská závažnost, prevence, ekonomická hlediska; hlavní problémy: kardiovaskulární choroby, nádory, úrazy, poruchy reprodukce, duševní choroby, drogy, AIDS; snižování rizik: výživa, kouření, alkohol, drogy, sex, pohybové aktivity; ve srovnání s předchozí variantou programu do programu bylo nově zařazeno celoživotní pojetí (life cycle approach) a byla zdůrazněna multisektorová zdravotní strategie. Pravidla a zásady Zdraví 21
Pravidla a zásady Health 21 pro evropský region: ● trvalým cílem: je dosažení úplného potenciálu zdraví pro všechny. Na tento cíl navazují dva hlavní cíle: ○ ○
podporovat a chránit zdraví lidí po celý život; snížit výskyt nebezpečných nemocí a zranění a zmírnit utrpení, které způsobují.
Etický základ programu je tvořen třemi základními hodnotami: ● ● ●
zdraví jako základní lidské právo ekvita (spravedlnost) ve zdraví a solidarita při činnosti mezi jednotlivými zeměmi i mezi skupinami lidí uvnitř jednotlivých zemí, a to včetně žen a mužů spoluúčast a odpovědnost jednotlivců, skupin, institucí a obcí za trvalý rozvoj péče o zdraví.
35
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Byly svoleny 4 základní postupy, jejichž smyslem je přispět k realizaci programu využitím vědeckých, ekonomických i politických podmínek: ● meziresortní strategie postihující determinanty zdraví a beroucí v úvahu zdravotní, ekonomické, sociální, kulturní i další okolnosti a soustavně hodnotící zdravotní dopad přijatých opatření; ● příprava a realizace programů zaměřených na zdravotní výsledky a důsledné hodnocení investic do zdraví z hlediska jejich přínosu; ● integrovaná základní zdravotní péče zaměřená na rodinu a celé společenství podporovaná pružným a citlivým nemocničním systémem; ● participační zdravotní rozvoj, jehož prostřednictvím bude rozvíjena účast všech, kteří mohou ke zdraví lidí přispět, např. rodin, škol, pracovišť, místních společenství a územních celků, přičemž smyslem je posílit společné rozhodování, realizace i odpovědnost. 3.3.3
21 cílů programu Zdraví 21
21 cílů programu „Zdraví pro všechny v 21. století“ (1998): 1. Solidarita zdraví v Evropském regionu Do roku 2020 by se měl současný rozdíl ve zdravotním stavu mezi členskými státy Evropského regionu snížit alespoň o jednu třetinu. 2. Spravedlnost (ekvita) ve zdraví Do roku 2020 by se měly zdravotní rozdíly mezi socioekonomickými skupinami uvnitř jednotlivých členských zemí snížit nejméně o jednu čtvrtinu, a to podstatným zlepšením úrovně zdraví deprivovaných populačních skupin. 3. Zdravý start do života Do roku 2020 by ve všech členských zemích Evropského regionu měly mít všechny narozené děti a děti předškolního věku lepší zdraví umožňující jim zdravý start do života. 4. Zdraví mladých Do roku 2020 by měli mladí lidé Evropského regionu být zdravější a schopnější plnit svoji roli ve společnosti. 5. Zdravé stárnutí Do roku 2020 by měli mít lidé nad 65 let možnost plně využívat svůj zdravotní potenciál a aktivně se podílet na životě společnosti. 6. Zlepšení duševního zdraví Do roku 2020 by se měla zlepšit psychosociální pohoda lidí a pro lidi s duševními problémy by měly být plně dostupné komplexní služby. 7. Snížení výskytu infekčních nemocí Do roku 2020 by se měly podstatně snížit nežádoucí důsledky infekčních nemocí prostřednictvím systematicky realizovaných programů na vymýcení, eliminaci nebo zvládnutí společensky závažných infekčních nemocí. 8. Snížení výskytu neinfekčních nemocí Do roku 2020 by se v Evropském regionu měla na co nejnižší možnou úroveň snížit 36
3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“
9.
10.
11. 12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
nemocnost, invalidita a předčasná úmrtnost v důsledku hlavních chronických nemocí. Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy Do roku 2020 by v Evropském regionu měly trvale a výrazně klesat počty zranění, invalidit a úmrtí v důsledku nehod a násilí. Zdravé a bezpečné životní prostředí Do roku 2015 by měli lidé v Evropském regionu žít v bezpečnějším životním prostředí, v němž by výskyt zdraví nebezpečných látek neměl přesahovat mezinárodně schválen normy. Zdravější životní styl Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl. Snížení škod způsobených alkoholem, drogami a tabákem Ve všech členských státech by se do roku 2015 měly výrazně snížit nepříznivé důsledky návykových látek, jako je tabák, alkohol a psychoaktivní látky. Zdravé místní životní podmínky Do roku 2015 by obyvatelé Evropského regionu měli mít více příležitostí žít ve zdravých sociálních a ekonomických životních podmínkách doma, ve škole, na pracovišti a v místním společenství. Společná odpovědnost různých odvětví za zdraví Do roku 2020 by si měly všechny resorty uvědomit a přijmout svoji odpovědnost za zdraví. Integrovaný resort zdravotnictví Do roku 2010 by lidé Evropského regionu měli mít mnohem lepší přístup k základní zdravotní péči, která je orientovaná na rodinu i místní společenství a opírá se o flexibilní a vhodně reagující nemocniční systém. Řízení v zájmu kvality péče Do roku 2010 by všechny členské státy měly zajistit, aby řízení resortu zdravotnictví od populačních programů po individuální péči o pacienta na klinické úrovni, bylo orientováno na výsledek. Financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů Do roku 2010 by členské státy měly mít takový mechanismus financování a rozdělování zdrojů pro zdravotnictví, který by spočíval na zásadách rovného přístupu, hospodárnosti, solidarity a optimální kvality. Příprava zdravotnických pracovníků Do roku 2010 by měly všechny členské státy zajistit, aby pracovníci ve zdravotnictví i zaměstnanci dalších odvětví získali odpovídající vědomosti, postoje a dovednosti k ochraně a rozvoji zdraví. Výzkum a znalosti pro zdraví Do roku 2005 by všechny členské státy měly mít takový zdravotní výzkum, informační i komunikační systém, který by umožnil získávat, využívat a předávat znalosti vedoucí k rozvoji zdraví všech lidí. Mobilizace partnerů pro zdraví Do roku 2005 by do realizace strategie zdraví pro všechny měli být zapojeni 37
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková jednotlivci, skupiny a organizace jak veřejného, tak soukromého sektoru, občanských společností a sdružení pro zdraví. 21. Opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny Do roku 2010 by měly všechny členské státy přijmout a zavádět opatření směřující ke zdraví pro všechny, a to na celostátní, krajské i místní úrovni, která by byla podporována vhodnou institucionální infrastrukturou, řízením a novými metodami vedení. Program Zdraví 21 je od svého vzniku provázen v jednotlivých zemích jak velmi příznivým přijetím spojeným s rozsáhlou výzkumnou, organizační i politickou prací, tak i určitou skepsí, rezervovaností, pasivitou až odporem ke změnám a ulpíváním na „tradičním“ biomedicínském modelu medicíny i na mocensko autoritářském stylu řízení. Důležitým krokem konkretizace a využití programu Zdraví 21 v ČR byla příprava „Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR“, který Vláda ČR schválila 30.10.2002.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 6 Vyhledejte Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR a zjistěte, jaké jsou úkoly u cíle 4: Zdraví mladých.
OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Který program byl předchůdcem Zdraví pro všechny v 21. století? Který ze „světových dnů“ každoročně připomíná WHO 31. května? Kolik cílů má program Zdraví pro všechny do roku 2000? Kolik cílů má program Zdraví pro všechny v 21. století? Vyjmenujte cíle programu Zdraví pro všechny v 21. století. Světový den zdraví – den založení WHO je: a) 7. 4. b) 11. 4. c) 31.5. d) 24.3. 7. Světový den boje proti kouření je: a) 7.4. b) 11.4. c) 31.5. d) 24.3.
38
3 PROGRAM SZO „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ“ 8. Program WHO „Zdraví pro všechny do roku 2000“ má: a) 21 cílů; b) 36 cílů; c) 38 cílů; d) 31 cílů. 9. Světový den boje proti tuberkulóze je: a) 7.4. b) 24.3. c) 31.5. d) 1.3. 10. WHO vznikla: a) 7.4.1948; b) 11.4.1948; c) 31.5.1955; d) 24.3.1955. 11. Program WHO „Zdraví pro všechny do 21. století“ má: a) 21 cílů; b) 36 cílů; c) 38 cílů; d) 31 cílů.
SHRNUTÍ KAPITOLY Světová zdravotnická organizace – SZO (World Health Organization – WHO) vznikla 7. 4. 1948. Den založení WHO je zároveň Světovým dnem zdraví. SZO je řídícím a koordinačním orgánem pro mezinárodní spolupráci v péči o zdraví. Členy SZO jsou vlády jednotlivých států, které také poskytují finanční prostředky pro rozpočet SZO. Cílem Světové zdravotnické organizace je, aby všichni lidé na světě dosáhli co nejvyšší možné úrovně zdraví. Z toho vycházejí programy Zdraví pro všechny do roku 2000 (38 cílů) a současný Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století. 21 cílů programu Zdraví 21 jsou: Solidarita zdraví v Evropském regionu, Spravedlnost (ekvita) ve zdraví, Zdravý start do života, Zdraví mladých, Zdravé stárnutí, Zlepšení duševního zdraví, Snížení výskytu infekčních nemocí, Snížení výskytu neinfekčních nemocí, Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy, Zdravé a bezpečné životní prostředí, Zdravější životní styl, Snížení škod způsobených alkoholem, drogami a tabákem, Zdravé místní životní podmínky, Společná odpovědnost různých odvětví za zdraví, Integrovaný resort zdravotnictví, Řízení v zájmu kvality péče, Financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů, Příprava zdravotnických pracovníků, Výzkum a znalosti pro zdraví, Mobilizace partnerů pro zdraví, Opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny.
39
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ODPOVĚDI 1. 2. 3. 5.
Zdraví pro všechny do roku 2000. Světový den boje proti kouření (World No Tobacco Day) 38 4. 21 21 cílů programu „Zdraví pro všechny v 21. století“: Solidarita zdraví v Evropském regionu, Spravedlnost (ekvita) ve zdraví, Zdravý start do života, Zdraví mladých, Zdravé stárnutí, Zlepšení duševního zdraví, Snížení výskytu infekčních nemocí, Snížení výskytu neinfekčních nemocí, Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy, Zdravé a bezpečné životní prostředí, Zdravější životní styl, Snížení škod způsobených alkoholem, drogami a tabákem, Zdravé místní životní podmínky, Společná odpovědnost různých odvětví za zdraví, Integrovaný resort zdravotnictví, Řízení v zájmu kvality péče, Financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů, Příprava zdravotnických pracovníků, Výzkum a znalosti pro zdraví, Mobilizace partnerů pro zdraví, Opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny. 6. a 7. c 8. c 9. b 10. a 11. a
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] HANZLÍKOVÁ, A. a kol. Úloha ošetrovateľstva v ochrane komunitného zdravia 1. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. 176 s. ISBN 80-223-1533-8. [2] ZDRAVÍ 21: VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ: ÚVOD DO EVROPSKÉ ZDRAVOTNÍ STRATEGIE ZDRAVÍ PRO VŠECHNY V 21. STOLETÍ. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004. 160 s. ISBN 80-85047-33-0. [3] http://www.mou.cz/mou/section_show.jsp? s=901|907|939&selIdDoc=100 [4] www.who.dk
SZO v Kodani
[5] www.who.int
SZO v Ženevě
[6] www.mzcr.cz
Ministerstvo zdravotnictví
[7] www.uzis.cz
Ústav zdravotnických informací a statistiky
[8] www.szu.cz
Státní zdravotní ústav
[9] www.izpe.cz
Institut pro zdravotní politiku a ekonomiku
40
4 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ
4
ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Následující kapitola se věnuje životnímu a pracovnímu prostředí a jejich vlivu na zdraví. Seznámíte se s faktory životního prostředí, riziky na pracovištích a rizikovými faktory v běžných pracovních systémech a ochranou zdraví při práci.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
rozlišit 4 základní sféry životního prostředí; popsat rizika pracovního prostředí; informace o ochraně zdraví při práci.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 50 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Životní prostředí, pracovní prostředí, vliv na zdraví, rizikové faktory, ochrana zdraví při práci.
4.1
Životní prostředí
Životní prostředí je historický, vývojem podmíněný celek, zahrnující složky přírodní, umělé i sociální, propojené vzájemnými vztahy. Životní prostředí působí na člověka všemi svými složkami: ● přírodní složky: ○ abiotické (atmosféra, hydrosféra, litosféra, pedosféra); ○ biotické (živé organismy a vztahy mezi nimi). ● umělé složky (technosféra, specifické výrobní a nevýrobní činnosti člověka); ● sociální složky (lidská společnost, sociální vztahy). 41
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Z hlediska ovlivnitelnosti podmínek prostředí člověka rozlišujeme 4 základní sféry životního prostředí: 1. Regionální prostředí – geografické a klimatické podmínky dané oblasti (klimatické pásmo, nadmořská výška, geologické poměry) – neovlivnitelné. 2. Komunální prostředí – podmínky v lokalitě, kde člověk žije (hustota a charakter zástavby, stav zeleně, stupeň znečištění ovzduší, vody, půdy, kvalita potravin, hluk). 3. Pracovní prostředí – podmínky na pracovišti (protiúrazová zábrana, ochranné oděvy a pomůcky, osvětlení). 4. Intimní prostředí – individuální, rodinné. Tyto sféry nepůsobí na člověka izolovaně, ale jsou vzájemně propojeny. K ZAPAMATOVÁNÍ 1 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Životní prostředí je souhrn biologických, fyzikálních, chemických a sociálních faktorů, které mohou nějakým způsobem ovlivnit zdraví.8
Faktory životního prostředí: ● ● ● ●
biologické (velikost populace, infekční agens,…); fyzikální (teplota, tlak, hluk, vibrace, radiace,…); chemické (živiny, kyslík, toxické látky,…); sociální (socializace, míra životní spokojenosti, životní úroveň,…).
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 8 Které faktory životního prostředí Vás nejvíce ohrožují v prostředí, kde žijete?
4.1.1
Znečištěné ovzduší
Znečištěné ovzduší Kontakt se sliznicí dýchacích cest může vyvolat akutní problémy (pálení, dráždění, reflexivní kašel až bronchokonstrikce). Delší expozice vyvolává změny povrchových buněk (zvýšená produkce mukózních žláz) nebo ovlivnění plicních funkcí (např. snížení hodnot vitální kapacity plic). Oxid siřičitý, prašný aerosol, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, ozón, těkavé organické látky (aromatické uhlovodíky, aldehydy, terpeny). Od r. 1994 je v provozu celostátní Systém monitorování zdravotního stavu obyvatel ve vztahu k životnímu prostředí – monitoruje stav ovzduší, 8 Kubátová, 2006, s. 198.
42
4 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ Zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002Sb a Nařízení vlády č.350/2002Sb. stanovují imisní limity, podmínky a způsob sledování a hodnocení kvality ovzduší, podmínky a opatření pro případ smogové situace. Smog: ● ●
zimní – oxid síry a prachové částice (mlha s kouřem); letní – oxid dusíku a uhlovodíky, vzniká přízemní ozón.
Doporučení při zhoršené rozptylové situaci: 1. Omezit pobyt venku (6 – 10 hod a 16 – 20 hod). 2. Při pobytu venku nevyvíjet nadměrnou fyzickou ak¬tivitu, která by vedla ke zvýšené plicní ventilaci. 3. Neprovozovat tělesnou výchovu a sport na venkov¬ních sportovištích. 4. Místnosti, kde se zdržují lidé, větrat krátkodobým (na 3 – 5 minut) otevřením oken ne více než 3 – 4 x denně. 5. Nezdržovat se v zakouřených místnostech, v obyt¬ných místnostech nekouřit. 6. Nepoužívat přípravky s organickými rozpouštědly, spreje s hnacími plyny. 7. Neprovádět lakýrnické práce a podobné činnosti zvyšující potřebu větrání. 8. Nepoužívat krbová topeniště, nespalovat žádné materiály na otevřeném ohni, nespalovat odpadky v kamnech. 9. Omezit jízdy osobním autem. 10. Nepřetápět obytné místnosti, resp. snížit teplotu vytápění obytných místnosti alespoň o 2°C oproti obvyklé úrovni. Komunitní intervence ● ● ● ● ● ●
omezení lokálního vytápění pevnými palivy, nahrazení plynem, elektřinou, dálkovým topením; omezení znečišťování ovzduší z průmyslových a živnostenských provozoven; omezení spalování odpadů na volných prostranstvích, v zahradách, ve spalovacích zařízeních, která nejsou k tomuto účelu uzpůsobená; vhodná organizace dopravy, omezení v obytných oblastech; bezprašné povrchy komunikací. Mytí ulic, chodníků. Zpevnění nebo zatravnění prašných ploch; opatření na snížení prašnosti při stavební činnosti, výkopech apod.
Celospolečenské intervence ● ●
4.1.2
legislativa Ministerstva životního prostředí zajišťuje minimalizaci zdrojů znečištění; monitoring znečišťujících látek má mimo jiné funkci zpětné vazby. Pitná voda
Podle údajů za rok 2006 používá 90% domácností vodu z veřejných vodovodů a 10% domácností vodu z vlastního zdroje.
43
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Možná zdravotní rizika: ● bakteriologická a biologická kontaminace (např. Escherichia coli, enterokok, virus hepatitidy A – vznik infekčních onemocnění); ● vyšší obsah organických či anorganických chemických nebo radioaktivních látek a prvků/těžké kovy, dusičnany, chlorované uhlovodíky – mutagenní a karcinogenní účinky). Zdroje zásobování vodou: ● ● ● ●
veřejný vodovod (voda upravená na pitnou); vlastní studna (kontrola kvality 1x ročně); prameny a veřejné studně (bez pravidelných kontrol kvality vždy nebezpečí znečištění); balené vody (kojenecká, stolní, pitná, sodová, přírodní minerální, přírodní léčivá, mineralizovaná).
Doporučení pro praxi: ● ● ● ● ● ● ●
4.1.3
kupovat vodu dostatečně označenou (původ, typ vody, minerálové složení); ke stálému pití používat vody kojenecké a stolní; minerální vody nekonzumovat trvale; dbát na pitný režim (příjem 2l za den); nekupovat vodu u stánků, všímat si způsobu skladování; všímat si data spotřeby, kupovat co nejčerstvější; po otevření láhve spotřebovat ihned nebo do 3-4 dnů. Sluneční záření
Sluneční záření: ● prospěšné – prevence nedostatku vitamínu D (UVB) a podíl na metabolismu kalcia, baktericidní účinky UVC záření (germicidní výbojky); ● škodlivé – např. urychlení stárnutí kůže. Dělení UV záření: ● ● ● ●
dlouhovlnné UVA; středněvlnné UVB; krátkovlné UVC; vakuové.
Rizika plynoucí z expozice: ● Kůže: ○ aktinická elastóza – stárnutí kůže; ○ narušená mikrocirkulace kůže – destruktivní změny cév v kůži; ○ karcinogenní účinky – nárůst počtu karcinomů a maligních melanomů kůže; ○ imunosuprese a imunotolerance – k UV indukovaným tumorům a potlačení reakce buňkami zprostředkované imunity. 44
4 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ ●
Oko: ○ poškození oka; ○ keratitis – zánět oční rohovky; ○ konjunktivitis – zánět oční spojivky; ○ katarakta – šedý zákal, UV záření patří mezi hlavní rizikové faktory poškození sítnice.
Doporučení pro praxi: ● ochrana kůže prostředky u UV filtrem podle typu kůže a místa slunění; ● vyhýbat se vlivu slunečního záření při užívání léků, které navozují zvýšenou fotosenzitivitu; ● vyhýbání se pobytu na poledním slunci; ● ochrana zraku před UV zářením brýlemi s UV filtrem; ● při pobytu v soláriu dodržovat doporučenou dobu, používat ochranné brýle, po ozáření ošetřit kůži hydratačními krémy.
4.2
Pracovní prostředí
4.2.1
Podpora zdraví na pracovišti
V současné době vysoce konkurenčního tržního prostředí a rostoucího tlaku na pracovní trh si mnoho zaměstnavatelů uvědomuje potřebu zavádět opatření ke zlepšování produktivity a efektivity práce a rovněž k pozvednutí pracovního prostředí a kultury. Společnost i jednotlivé podniky jsou stále více závislé na dobře zacvičených, vysoce kvalifikovaných a motivovaných zaměstnancích. Podpora zdraví na pracovišti (dále PZP) je jednou z možností, které přispívají k vyrovnání se s těmito nároky. Oblast podpory zdraví na pracovišti v sobě integruje tradiční přístupy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pracovního lékařství, které obohacuje o celostní pohled jak na zdravotní stav jednotlivých pracovníků, tak na podnik jako prostředí ovlivňující zdraví a pohodu všech zaměstnanců s přesahem do celé společnosti. Podpora zdraví na pracovišti počítá s aktivním přístupem všech zúčastněných stran a inkorporuje otázky zdraví do všech úrovní podniku. Toto pojetí PZP je zakotveno v základním dokumentu Evropské sítě podpory zdraví na pracovišti (European Network for Workplace Health Promotion – ENWHP), tzv. Lucemburské deklaraci o podpoře zdraví na pracovišti v Evropské unii, která byla podepsána členskými organizacemi sítě v roce 1997 a aktualizována v roce 2005. Z Lucemburské deklarace vycházejí také Kritéria kvality podpory zdraví na pracovišti, která vznikla v roce 1999. Národní síť podpory zdraví na pracovišti spolupracující s partnerskými organizacemi v rámci ENWHP by měla přispívat k propagaci dobré praxe v tomto oboru a k jejímu prosazování na pracovištích v České republice. Národním kontaktním centrem ENWHP v České republice je Centrum pracovního lékařství ve Státním zdravotním ústavu v Praze.
45
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Lucemburská deklarace
Lucemburská deklarace o podpoře zdraví na pracovišti Výzvy pracujícímu světu v 21. století Svět práce prochází velkou proměnou – procesem, který bude pokračovat. Některé z klíčových problémů, kterým se bude čelit, jsou: ● ● ● ● ● ● ● ● ●
globalizace; nezaměstnanost; zvyšující se využívání informační technologie; změny v zaměstnavatelské praxi (např. krátkodobá a částečná zaměstnání, práce na dálku); stárnutí; zvyšující se důležitost sektoru služeb; snižování (počtů, objemů výroby, podniků); zvyšující se počty lidí pracujících v malých a středně velkých podnicích (SME); orientace na zákazníky a řízení jakosti.
Budoucí úspěch organizací závisí na tom, zda mají dobře kvalifikované, motivované a zdravé zaměstnance. PZP hraje významnou úlohu v přípravě a vybavování lidí a organizací k vyrovnání se s těmito problémy. 4.2.2
Vliv pracovního prostředí na zdraví
Působení pracovního systému, tj. určitého typu stroje či zařízení, používaných pracovních postupů a technologií, ale i charakteru prostředí na zdraví pracovníka může být jak pozitivní, tak negativní. Na jedné straně je to např. získávání nových dovedností, znalostí, zvýšení fyzické zdatnosti, odolnosti proti zátěži (větší zátěžová tolerance), uspokojení z práce apod. Na druhé straně to pak mohou být důsledky negativní jako je únava (lokální, celková, chronická), potíže a příznaky týkající se dysfunkce smyslových analyzátorů (zrak, sluch), poškození muskuloskeletálního, či nervového systému, vnitřních orgánů, až po vznik pracovních úrazů, průmyslových otrav a nemocí z povolání. Příčiny stresu v práci
Příčiny stresu v práci: ● přetížení množstvím práce; ● časový stres; ● neúměrně velká odpovědnost; ● nevyjasnění pravomocí; ● vysilující snaha o kariéru; ● kontakt s lidmi; ● nezaměstnanost; ● hluk; ● nedostatek spánku; ● vztahy mezi lidmi;
46
4 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ ● ● ● ●
negativní sociální jevy; nesvoboda a pocit bezmoci; dlouhodobá napětí; omezený prostor.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 9 Co vnímáte jako stres v práci?
Rizikové faktory, které se nejčastěji vyskytují v běžných pracovních systémech, lze rozdělit do následujících skupin: Fyzikální: ● ● ● ● ● ●
prašnost; tepelně vlhkostní podmínky; hluk, vibrace; elektromagnetická pole; osvětlení; UV a IR záření a lasery, ionizující záření.
Chemické: ●
chemické látky a jejich kombinace.
Biologické: ● ●
infekční agens a paraziti; prach rostlin.
Ergonomické: ● ● ●
4.2.3
antropometrické; fyziologické; psychologické. Ochrana zdraví při práci
Preventivní opatření lze zhruba rozdělit do těchto skupin: 1. Technická: ● výměna hlučných strojů za nehlučné; ● hermetizace; ● ergonomická úprava pracoviště. 2. Technologická: ● náhrada toxických látek méně toxickými; ● dálkové řízení procesů.
47
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková 3. Zaměřená na zaměstnance: ● preventivní prohlídky; ● školení. 4. Náhradní (pouze doplňková): ● organizační změny; ● střídání pracovníků; ● OOPP. SHRNUTÍ KAPITOLY Životní prostředí je historický, vývojem podmíněný celek, zahrnující složky přírodní, umělé i sociální, propojené vzájemnými vztahy. Životní prostředí ze zdravotního hlediska je souhrn biologických, fyzikálních, chemických a sociálních faktorů, které mohou nějakým způsobem ovlivnit zdraví. Faktory životního prostředí jsou biologické (velikost populace, infekční agens…), fyzikální (teplota, tlak, hluk, vibrace, radiace,…), chemické (živiny, kyslík, toxické látky,…) a sociální (socializace, míra životní spokojenosti, životní úroveň,…).
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] HANZLÍKOVÁ, A. a kol. Úloha ošetrovateľstva v ochrane komunitného zdravia 2. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. 128 s. ISBN 80-223-1534-6. [2] KRIŠKOVÁ, A., WILLARDOVÁ, P. H., CULP, K. Ošetrovateľstvo v zdraví pri práci. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. 155 s. ISBN 80-8063-109-3. [3] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 807178-774-4. [4] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [5] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. [CD-ROM] Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004. 730 s. ISBN 80-7168-942-4. [6] www.szu.cz
48
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING
5
KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Pátá kapitola má za cíl seznámit studenty s problematikou zdraví škodlivých návyků. Obsah kapitoly tvoří základní informace o kouření (pozitiva a negativa, vliv na zdravotní stav), konzumaci alkoholu, užívání drog (stádia vzniku závislosti, příčiny užívání drog, typy závislosti a prevence) a patologickém hráčství (charakteristika, varovné signály, doporučení pro praxi).
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
vyjmenovat pozitiva a negativa kouření; popsat postupný vývoj a vznik závislosti; charakterizovat základní znaky patologického hráčství.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 60 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Kouření, tabák, nikotin, alkohol, zdraví, drogy, gambling.
5.1
Kouření
DEFINICE 5-1 KOUŘENÍ Kouření je jakákoliv spotřeba tabáku, kouření cigaret, dýmky, doutníku, žvýkání tabáku nebo jeho šňupání a také pasivní vystavení produktům hoření tabáku.
Během 20. století zemřelo na následky kouření 100 milionů lidí. Ročně zemře více než 3 miliony osob, každých 10 vteřin jeden lidský život.
49
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Závislost na tabáku
Závislost na tabáku je chronické, recidivující a letální onemocnění, které zkracuje život polovině kuřáků v ČR v průměru o 15 let. V Evropě i v ČR je příčinou každého pátého úmrtí, a to především na kardiovaskulární nemoci, dále způsobuje asi třetinu onkologických onemocnění, přes 80 % chronických plicních onemocnění a další nemoci ve všech klinických oborech. V ČR je každoročně 18 000 úmrtí, tedy 50 denně způsobeno kouřením.9 PRO ZÁJEMCE 1 HISTORIE KOUŘENÍ Víte, že… ● ● ● ● ● ●
5.1.1
Tabák ke kouření začali jako první používat Indiáni? Tabák do Evropy přivezli námořníci Kryštofa Kolumba v roce 1492 a byl využíván jako léčivo? Tabák se začal pěstovat v Portugalsku roku 1556? Nejčastěji byly ke kouření využívány dýmky resp. většinou jedna, která kolovala v kruhu? Doutníky a cigarety se začaly vyrábět až v roce 1830? Cigarety nyní vytlačují ostatní způsoby kouření a to hlavně díky jejich rychlému a jednoduchému použití?
Pozitiva a negativa kouření
Pozitiva
Kouření má v krátkodobém pohledu kladný vliv na:10 ● pocit zvládnutí stresu; ● vymanění se z pocitů méněcennosti; ● zvýšení pocitu sebehodnocení; ● překonání pocitů nejistoty; ● odstranění pocitů závislosti na druhých lidech; ● zlepšení pocitů bezmoci a nenacházení naděje a opory; ● přijetí do (žádoucí) skupiny lidí, kteří kouří; ● získání pocitu dospělosti; ● přiblížení se obrazu „ideálního (úspěšného) muže“ či „společensky úspěšné ženy“.
Dočasné pozitiva
Kouření dočasně:11 ● ● ●
zvyšuje soustředěnost – koncentraci pozornosti; zvyšuje kladné pocity – radosti, pohody, potěšení; zlepšuje výkon;
9 Králíčková et al., 2005, s. 327. 10 Křivohlavý, 2001, s. 191. 11 Křivohlavý, 2001, s. 191.
50
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING ● ● ● ●
zlepšuje schopnost vyloučit ze sféry pozornosti nepodstatné detaily; zvyšuje kapacitu paměti a schopnost vybavovat věci z paměti; snižuje napětí; snižuje úzkost.
Kouření způsobuje zhruba 24 nemocí: ● 20 % kardiovaskulárních onemocnění (56% úmrtí v ČR); ● 30 % nádorových onemocnění (22% úmrtí), nejčastěji nádory plic (90%); ● 75 % chronických plicních nemocí.
Kouření a nemoci
Kouření má v dlouhodobé perspektivě (např. 20 – 30 let) vliv na:12
Negativa
● ●
rakovinu (30 % všech úmrtí na rakovinu má v pozadí vliv kouření); kardiovaskulární onemocnění (víc úmrtí pacientů – kuřáků než na rakovinu).
Kouření: ● zvyšuje riziko chronické bronchitidy, dýchacích obtíži a emfyzému; ● zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů; ● zvyšuje nebezpečí nehod (např. při řízení vozidel); ● zvyšuje nebezpečí založení ohně a popálení; ● způsobuje nižší porodní hmotnost dětí kouřících matek; ● negativní vliv na vývoj plodu; ● negativní vliv na řadu fyziologických funkcí; ● snižuje tvorbu HDL cholesterolu; ● zvyšuje koagulaci krve; ● zvyšuje riziko srdeční krize v interakci s jinými faktory; ● snižuje kognitivní výkony dospívajících; ● bývá úvodním druhem závislosti k dalším závislostem; ● negativně ovlivňuje nekuřáky, kteří jsou v blízkosti kuřáků. Kuřáci: ● ● ● ●
kladou menší váhu na hodnotu zdraví; obvykle pijí více kávy než nekuřáci; konzumují obvykle více alkoholu než nekuřáci; jsou méně fyzicky zdatní.
PRO ZÁJEMCE 2 Cuyler Hammond a Daniel Horn zveřejnili v USA v roce 1958 výsledky své překvapující a dalekosáhlé studie. První dokázali, že kouření vyvolává nejenom rakovinu plic, ale také nemoci srdce a má i další negativní důsledky na zdraví. Německý lékař F. H. Müller naznačoval už téměř 20 let předtím, že kouření způsobuje rakovinu plic – nemoc, výskyt které 12 Křivohlavý, 2001, s. 192.
51
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková se po první světové válce nápadně zvýšil. V jedné americké studii se dokazovalo, že ze 650 mužů postižených rakovinou plic více než 620 kouřilo cigarety déle než 25 let.13
Odvykání kouření
Při odvykání kouření se:14 ● ● ● ● ● ● ● ●
snižuje soustředěnost (koncentrace pozornosti); snižuje schopnost vyloučit ze sféry pozornosti nepodstatné informace; snižuje kapacita paměti; snižuje psychomotorický výkon; zvyšuje pocit úzkosti; zvyšuje pocit psychického napětí; zvyšuje dráždivost (iritabilita); zvyšuje dysforie (špatná nálada).
PRŮVODCE STUDIEM 6 Ohrožení jedinci jsou nejenom aktivní kuřáci, ale také pasivní kuřáci. V dalším textu se dozvíte několik informací o pasivním kouření.
Pasivní kouření
Pasivní kouření je nedobrovolné vystavení osoby cigaretovému kouři, který uniká z volně hořící cigarety. Nekuřák, který stráví 1 hod v zakouřeném prostředí, vdechne takové množství škodlivin, jako kdyby vykouřil 15 cigaret. Nejvíce jsou pasivním kouřením ohroženy děti. Tabákový kouř obsahuje více než 4000 látek (64 kancerogenů), mutageny, iritancia, alergeny, jedy. Vliv kouření na zdravotní stav: ● ● ● ● ● ●
podílí se nejméně v 30% na vzniku všech nádorových onemocnění; příčinou nádorové úmrtnosti; výrazně ovlivňuje vznik nádorového onemocnění plic (riziko je nejčastější ve středních letech pro kuřáky než pro nekuřáky); podílí se na jiných nádorových onemocněních (močový měchýř, slinivka, děložní čípek, děloha, hltan, dutina ústní, žaludek, tlusté střevo); cigarety jsou nezávažnější příčinou pro vznik nádorových onemocnění (žvýkací nebo šňupací tabák je taky řazen mezi karcinogenní látky); zakouřené prostředí je jednou z hlavních příčin asi u 30% všech nádorových onemocnění plic (negativní vliv zakouřeného prostředí na dětský organismus, časté bronchitidy, záněty plic, astmatické záchvaty, podráždění zažívacího traktu a sníženou funkci respiračních orgánů);
13 Roystonová, 1999, s. 94. 14 Křivohlavý, 2001, s. 192.
52
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING ● ● ●
5.1.2
kouření společně s alkoholem podstatně zvyšuje riziko vzniku nádorů v dutině ústní, hltanu, hrtanu a jícnu; úmrtnost na kardiovaskulární choroby se u kuřáků zvyšuje dvakrát a je vyšší v mladém věku; pasivní kouření je spojováno s nádorovým onemocněním plic, se zvýšenou incidencí infekcí dolních cest dýchacích, se zvýšenou prevalencí zánětu středního ucha, iritací horních dýchacích cest a zvýšeným výskytem astmatu u dětí. Boj proti kouření
Boj proti kouření: ● zákaz jakékoliv reklamní kampaně a podpory distribuce tabákových výrobků; ● rozsáhlá osvětová kampaň proti kouření; ● úprava legislativy ve prospěch nekuřáků, právo na nekuřácké prostředí; ● zapojení zdravotníků do kampaně proti kouření. Zásady: ● ● ● ● ●
Strategií prevence je doporučit nekouřit. Nekouřit, nikdy nezkoušet kouřit. Model úspěšného chování v moderní evropské společnosti je spojen s nekuřáctvím. Zřizovat poradny pro odvykání kouření. Motivovat kuřáky v rozhodnutí přestat.
Závislost na nikotinu: ● ●
Kouření není zlozvyk, kouření je závislost. Neexistuje jiná droga, kterou je možné tak často a legálně aplikovat a ze které by měl stát i výrobce legální zisk.
LINKA PRO ODVYKÁNÍ KOUŘENÍ: 844 600 500 Krátká intervence (5A nebo česky 5P):15 Ask: Ptát se na kuřáctví a zaznamenat do dokumentace, záznam aktualizovat. Advice: Poradit, jasně doporučit kuřákům přestat. Assess: Posoudit ochotu přestat. Nechce-li, je možná jen motivace: vysvětlit adekvátním způsobem výhody nekuřáctví v jejich konkrétním případě Assist: Pomoci těm kuřákům, kteří chtějí přestat, v rámci svých časových možností, což může znamenat nabídku podpory. Arrange follow up: Plánovat kontrolní návštěvy.
15 Králíková, 2005.
53
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková SAMOSTATNÝ ÚKOL 7 Vyhledejte v odborné literatuře možnosti náhradní nikotinové terapie.
PRO ZÁJEMCE 3TEST ZÁVISLOSTI NA NIKOTINU 1. Jak brzy po probuzení si zapálíte první cigaretu? a) do pěti minut 3 body b) za 6 – 30 minut 2 body c) za 31 – 60 minut 1 bod d) po 60 minutách 0 bodů 2. Je pro vás obtížné nekouřit tam, kde to není dovoleno? a) ano 1 bod b) ne 0 bodů 3. Které cigarety byste se nejméně rád/a vzdal/a? a) té první ráno 1 bod b) kterékoli jiné 0 bodů 4. Kolik cigaret denně kouříte? a) do 10 0 bodů b) 11 – 20 1 bod c) 21 – 30 2 body d) 31 a více 3 body 5. Kouříte více v prvních hodinách po probuzení než ve zbytku dne? a) ano 1 bod b) ne 0 bodů 6. Kouříte, i když jste nemocný/á tak, že strávíte většinu dne na lůžku? a) ano 1 bod b) ne 0 bodů
Sečtěte body a vyhodnoťte závislost na nikotinu: 0–2 žádná nebo velmi nízká závislost; 2–4 nízká závislost; 5 střední závislost; 6–7 vysoká závislost na nikotinu; 8 – 10 velmi vysoká závislost na nikotinu.
54
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING
5.2
Konzumace alkoholu
DEFINICE 5-2 KONZUMACE ALKOHOLU Konzumace alkoholu se pohybuje v rozmezí od úplné abstinence po pravidelné těžké pití (alkoholismus). Rizikové pití s pravděpodobnými zdravotními následky je u mužů 350 g (35 jednotek) alkoholu týdně, u žen 210 g (21 jednotek) alkoholu týdně. Při tomto množství alkoholu může dojít k poškození duševního i somatického zdraví. 10 g alkoholu je obsaženo v 1 sklence vína, 0,5 l piva, 1 stopce destilátu.
5.2.1
Negativa konzumace alkoholu
Fyzické poškození: ● zvýšení mortality na nádorová onemocnění prsu, prostaty, jater, ústní dutiny, hltanu, jícnu, tlustého střeva a konečníku; ● vyšší mortalita na hypertenzi a mozkové hemoragie, kardiomyopatie; ● vyšší úrazová mortalita (dopravní nehody); ● nižší schopnost erekce; ● vyšší mortalita na jaterní selhání v důsledku jaterní cirhózy; ● snížení tělesné teploty u akutní intoxikace; ● bolesti hlavy; ● poruchy spánku. Psychické a sociální škody: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
podrážděnost, úzkost, deprese; více násilné činnosti; rozvrat rodiny; zneužívání dětí; problémy spojené s výkonem zaměstnání; neúmyslné zranění; sebevraždy; závažné trestní činy; finanční problémy; snížený pracovní výkon; nedostatečná koncentrace.
55
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková PRO ZÁJEMCE 4 Pozitiva užívání alkoholu mírných až středních konzumentů (10 – 30 g alkoholu denně) oproti dlouhodobým abstinentům. (nevztahuje se na abstinenty ze zdravotních důvodů a bývalé alkoholiky): ● snížení mortality na ICHS; ● antioxidační účinek látky resveratrol (v červeném víně); ● psychické uvolnění, euforie, ztráta ostychu a zábran, sociální konverzace.
5.2.2 Intervence
Boj s alkoholismem
Intervence: ●
●
●
●
●
56
Národní protialkoholická politika: ○ zemědělská a obchodní politika; ○ regulace cen; ○ restrikce reklamy; ○ restrikce místa a času prodeje (neprodávat osobám mladším 18 let); ○ systematická zdravotní výchova veřejnosti o škodlivosti alkoholu. Zdravotní výchova zaměřena na: ○ zdravotní nebezpečí; ○ psychické a sociální škody; ○ zaměření na citlivé skupiny: těhotné ženy, děti, mládež; ○ zaměření na okolnosti, které představují nebezpečí: pracoviště. Poznat nebezpečí a škody: ○ zjišťování návyků pití; ○ dotazníky (druh konzumovaného alkoholu, množství za den); ○ AUDIT = alcohol use disorders identification test; ○ restrikce místa a času prodeje; ○ zdravotní výchova veřejnosti. Poradenství a pohovory: ○ identifikace problémů spojených s pitím alkoholu; ○ upozornění klientů na nebezpečí; ○ zdůraznění myšlenky omezení pití alkoholu. Kontraindikace pití: ○ Psychická nebo fyzická porucha (onemocnění jater, cirhóza, deprese, psychóza, hypertenze); ○ Užívání léků (antibiotika, hypnotika, sedativa, antidepresiva); ○ Obsluha strojů, řidiči, policie; ○ Ostraha střelných zbraní, toxických a radioaktivních látek;
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING ○
5.3
Těhotné a kojící ženy.
Drogy
Zneužívání návykových látek – užívání nelegálních návykových látek nebo oficiálně předepisovaných léků, které neodpovídá účelům lékařské péče.
Zneužívání návykových látek
Vznik závislosti je proces, nejde o jednoduše definovatelný chorobný stav, ale o postupné navyšování hodnoty návykové látky pro jedince na úkor ostatních hodnot a životních aktivit. Termín „zneužívání“ se vztahuje hlavně k ilegálním drogám. 5.3.1
Stadia vzniku závislosti
Postupný vývoj a vznik závislosti zahrnuje stádia: Stadium A) Abstinenti, „experimentátoři“, rekreační uživatelé – většinou nevyžaduje léčebnou pomoc, jen preventivní informace, vhodné jsou peer programy (osvěta prováděná vrstevníky, např. na školách). Za určitých podmínek může dojít k narušení normálních funkcí organismu nebo k jinému poškození souvisejícímu s aplikovanou látkou. Stadium B) Pravidelní uživatelé, problémoví uživatelé – nevyžaduje léčebnou pomoc, spíše psychologickou podporu v životní orientaci, hodnotových schématech, zvýšení sebekontroly. Jedná se ale už o dysfunkční užívání, které vede k poškození psychologických nebo sociálních funkcí. Stadium C) Závislí, duševně nemocní, osoby se zdravotními a infekčními komplikacemi – vyžaduje léčbu, komplexní přístup, hledání a podporu motivace k ukončení abúzu, což je podmínkou terapeutického zvládnutí závislosti. Prokazatelně dochází k fyzickému poškození organismu nebo rozvoji duševní poruchy. 5.3.2
Příčiny užívání drog
Užívání drog nemá jedinou příčinu, ale jde o komplexní interakci mezi osobou, drogou a prostředím. Urbanův interakční tetraedr
Dobře je popisuje tzv. Urbanův interakční tetraedr, droga (schopnost navozovat libé pocity, toleranci, odvykací stav); + osobnost postiženého (nevyzrálá, emočně nestabilní, specifická porucha osobnosti, narušené hodnotové schéma); + celkové sociální prostředí (nezaměstnanost, kriminalita, nedostatečné zákonné normy, nepříznivá politická situace, negativní vliv médií); + vyvolávající moment („svedení“ v partě toxikomanů, pracovní stres zdravotníků s dostupností návykové látky, stav deprese). Závislost na návykových látkách je rovněž geneticky podmíněna, předpokládá se vliv více genů ve vztahu zejména k dopaminu, serotoninu a endorfinům.
57
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková 5.3.3
Typy závislostí
Typy závislosti: ●
●
psychická – stav, kdy užití látky vyvolává příjemné pocity a uspokojení. K dosažení tohoto stavu nebo zabránění nepříjemných pocitů při absenci je nutná opakovaná aplikace fyzická – adaptační stav, který se projevuje intenzivními tělesnými obtížemi, pokud je podávání návykové látky omezeno nebo je mu zabráněno.
Nejčastěji zneužívané skupiny návykových látek: ● opioidy (heroin, morfin); ● kanabinoidy (marihuana, hašiš); ● sedativa, hypnotika (benzodiazepiny, dříve barbituráty); ● stimulancia (metamfetamin, efedrin, kokain); ● halucinogeny (psylocybin z hub, LSD); ● tabák; ● organická rozpouštědla (barvy, ředidla, laky); ● kombinace uvedených látek. Účinky drog: ●
●
psychické – farmakologické psychotropické efekty – excitace, veselost, euforie, zrakové a sluchové halucinace, zvýšené sebevědomí, změněné vnímání, deprese, agresivita sociální – nefarmakologické efekty – „drogové chování“ – zanedbávání povinností doma, v práci, ve škole, násilnosti, trestná činnost
Zdravotní následky: ● předávkování (vědomé, nevědomé); ● hypotermie, horečka; ● respirační komplikace; ● kardiovaskulární komplikace; ● účinek na CNS (křeče, optická neuropatie); ● vliv na reprodukční orgány, sexuální funkce; ● psychologický účinek (poruchy vnímání, paměti); ● psychiatrická onemocnění (schizofrenie, deprese, hypomanie); ● sebevražedné chování; ● přenos infekčních chorob (HIV, hepatitidy). PRO ZÁJEMCE 5 Detekce přítomnosti drog či jejich metabolitů v organismu se provádí zejména z moči. Možnost průkazu drog po aplikaci: ●
58
Benzodiazepiny, barbituráty – do 5 dnů
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING ● ● ● ● ● ●
5.3.4
LSD – do 8 hodin Morfin – do 48 hodin Heroin – do 6 hodin Těkavá rozpouštědla – do 14 dnů Kanabinoidy – do 3 týdnů Amfetamin – do 3-5 dnů
Prevence drogové závislostí
Cíle prevence: ● snížení individuálního rizika zneužívání; ● snížení společenských škod spojených s užíváním drog. Pět strategií pro prevenci: ● ● ● ● ●
legislativní opatření (zákaz nebo omezení zneužívání je dáno legislativou); výchova a vzdělávání (výchovné programy na 2. stupni základních škol, středních školách, media, tisk); včasné odhalení (anamnestické údaje, laboratorní testy); léčba (krizová centra, léčebna, terapeutická komunita); omezování škodlivých následků (zabránění přenosu infekčních onemocnění při aplikaci – výměna jehel).
Doporučení pro praxi: ● znalost symptomů zneužívání drog; ● výchovné programy podávat v širším rámci výchovy k podpoře zdraví; ● neprovádět testy bez souhlasu pacienta; ● při stanovení problému informovat o možnostech léčby, rizicích spojených s užíváním (přenos chorob, zdravotní a psychosociální komplikace), nabídnout pomoc dalších odborníků; ● doporučit, aby klient pod vlivem drogy neřídil poskytovat ve spolupráci s místními odbornými službami a svépomocnými skupinami poradenství, dlouhodobou podporu pacientovi i jeho rodině. Terénní programy: ● ● ● ● ● ●
výměna injekčního náčiní a distribuce zdravotnického materiálu; sběr kontaminovaného materiálu; navazování nových kontaktů s cílovou populací; poskytování informací o rizicích spojených s užíváním drog, distribuce metodických materiálů; reference klientů k dalším odborným službám; sociální asistence.
59
Doporučení pro praxi
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Psychoterapeutické a poradenské služby: ● individuální a skupinová, popř. rodinná terapie, ● krizová intervence, ● sociálně právní poradenství, ● nácvik relaxačních technik, ● konzultace s psychiatrem nebo s právníkem, ● případně doporučení do dalších odborných institucí, ● nabídka skupinové terapie rodičů, jejichž děti berou drogy, ● jsme připraveni vyhovět i požadavku rodičů individuálního sezení, v případě, že odmítnou nabídku rodičovské skupiny, ● toxikologická vyšetření moči.
5.4
Gambling – patologické hráčství
Patologické hráčství – gambling, gamblerství, závislost na automatech apod. patří mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy, které jsou charakterizovány třemi základními znaky: ● ● ● Varovné signály
neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí > nedokáže odolat hře a také není v ní schopen přestat; napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát; hraní je spojeno s pocitem uspokojení > gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty.
Varovné signály ● ● ● ●
Doporučení pro praxi:
člověk hraje častěji a hazardní hra mu zabírá čas, který by mohl trávit (případně dříve trávil) mnohem užitečněji a příjemněji; zanedbává školu, práci, rodinu, přátele a zájmy; začne lhát, podvádět, někdy i krást; ve vztahu ke hře se špatně ovládá – pokračuje v hraní i tehdy, když je v jasném rozporu s jeho zájmy.
Doporučení pro praxi: ● ● ● ● ●
Omezení pobytu v rizikových místech Odborná pomoc psychologa, psychiatra Ústavní léčba (kognitivně – behaviorální terapie) Rodinná psychoterapie Sociální poradenství (krizová centra)
OTÁZKY 1. Korsakova psychóza je spojena: a) s užíváním drog; b) s nadměrnou konzumací alkoholu;
60
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING c) s kouřením; d) s pohlavně přenosným nemocemi. 2. Nadměrná konzumace alkoholu může způsobit: a) cirhózu jater a rakovinu plic; b) cirhózu jater a rakovinu žaludku; c) rakovinu laryngu; d) rakovinu kůže a hypertenzi.
SHRNUTÍ KAPITOLY Kouření je jakákoliv spotřeba tabáku, kouření cigaret, dýmky, doutníku, žvýkání tabáku nebo jeho šňupání a také pasivní vystavení produktům hoření tabáku. Kouření není zlozvyk, kouření je závislost. Strategií prevence je doporučit nekouřit a motivovat kuřáky přestat kouřit. Konzumace alkoholu se pohybuje v rozmezí od úplné abstinence po pravidelné těžké pití (alkoholismus). Zdravotní výchova v oblasti prevence alkoholismu je zaměřena na zdravotní nebezpečí alkoholismu; psychické a sociální škody způsobené pitím; zaměření na citlivé skupiny: těhotné ženy, děti, mládež; zaměření na okolnosti, které představují nebezpečí: pracoviště. Zneužívání návykových látek je užívání nelegálních návykových látek nebo oficiálně předepisovaných léků, které neodpovídá účelům lékařské péče. Vznik závislosti je proces, nejde o jednoduše definovatelný chorobný stav, ale o postupné navyšování hodnoty návykové látky pro jedince na úkor ostatních hodnot a životních aktivit. Užívání drog nemá jedinou příčinu, ale jde o komplexní interakci mezi osobou, drogou a prostředím. Patologické hráčství (gambling, gamblerství, závislost na automatech) patří mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy, které jsou charakterizovány třemi základními znaky: neschopnost odolat impulsu, pokušení; napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát; hraní je spojeno s pocitem uspokojení.
ODPOVĚDI 1. b
2. b
61
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] HRUBÁ, M., FORETOVÁ, L., VORLÍČKOVÁ, H. Role sestry v prevenci a včasné diagnostice nádorových onemocnění. 1. vyd. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2001. 77 s. ISBN 80-238-7618-X. [2] KRÁLÍKOVÁ, E. et al. Doporučení pro léčby závislosti na tabáku. Časopis lékařů českých. 2005, 144, č. 5. s. 327-333. [3] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 807178-551-2. [4] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 807178-774-4. [5] MACHÁČKOVÁ, M. Možnosti odvykání kouření. Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL. 2007, roč. 4, č. 1, s. 36-38. ISSN 1802-0518. [6] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [7] MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003. 99 s. ISBN 80-7254-421-7. [8] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. I. – V. díl. Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. 624 s. ISBN 80-7071080-2. [9] ROYSTONOVÁ, A. 100 najväčších medicínskych objavov. 1. vyd. Bratislava: TIMY, 1999. 109 s. ISBN 80-88799-80-5. [10] VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÁ POISŤOVŇA A PROGRAM CINDI V SR. Prevencia v primárnej starostlivosti. Odporúčania pre podporu správnej praxe. 1. vyd. Bratislava: MAURO, 1998. 188 s. ISBN 80-968092-1-0. [11] proti kouření: http://www.nekurak.cz/ (česky) [12] život bez cigaret: http://www.bezcigaret.cz/ (česky) [13] www.odvykanikoureni.cz (česky) [14] www.prestatfajcit.sk (slovensky) [15] tabák očima Světové zdravotnické organizace: http://tobacco.who.int/ (anglicky) [16] fakta o tabáku: http://www.tobaccofacts.org/ (anglicky) [17] proti kouření mladistvých: http://www.notobacco.org/ (anglicky) [18] www.drogy-info.cz [19] www.sananim.cz [20] www.drogovaporadna.cz 62
5 KOUŘENÍ A ALKOHOL. DROGY A GAMBLING [21] www.drogy.net [22] www.mcssp.cz/riaps [23] www.kriceos.cz [24] www.renarkon.cz [25] www.cecko.cz
63
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková
6
VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Následující kapitola Výživa a tělesná aktivita se věnuje důležitým složkám životního stylu, které mají úzký vztah ke zdraví a vzniku různých nemocí. Obsah kapitoly tvoří komponenty výživy, zásady výživy dětí a mládeže, prevence poruch výživy ve stáří. Pozornost se věnuje také fyzické aktivitě a benefitům z ní plynoucím.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
vysvětlit význam správné výživy pro zdraví; popsat složky výživy; vyjmenovat pozitiva fyzické aktivity.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 70 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Výživa, komponenty výživy, makronutrienty, mikronutrienty, seminutrienty, tělesná aktivita, fyzická aktivita, cvičení.
6.1 Civilizační choroby
Výživa
Jako civilizační choroby se označují choroby, které mají v populaci vysoký výskyt a jsou vázány na životní styl. Mohou být chápány jako důsledek nedostatečné nebo pro svého nositele nepříznivé adaptace na zevní prostředí. Během evoluční krátkého období 200 – 250 let došlo v rozvinutých zemích k zásadnímu poklesu fyzické aktivity člověka (pokles potřeby energie a snížení kapacity utilizovat tuky) v kombinaci se snadnou dostupností energeticky denzní stravy bohaté na tuky a bílkoviny na úkor polysacharidů.16
16 Müllerová, 2003, s. 13.
64
6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA Civilizační choroby jsou následkem kombinace více faktorů: ● nadbytek příjmu energie ve vztahu k nedostatku pohybu; ● větší příjem tuků a bílkovin na úkor škrobových i neškrobových polysacharidů. 6.1.1
Komponenty výživy
Výživa je významný faktor životního stylu, který ovlivňuje zdraví. Poskytuje nejen pokrytí základních potřeb energie a jednotlivých živin nezbytných k životu, ale je spojena i se smyslovými prožitky – chuti a emocemi, často s pocitem uspokojení. Výživa se spolu s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi podílí na výsledném výživovém stavu jedince. Komponenty stravy = základní složky výživy se označují jako živiny (nutrienty). Dělí se na makronutrienty, mikronutrienty a seminutrienty. Makronutrienty jsou nositeli energie, proto jsou někdy také označovány jako kalorifery. Mezi komponenty výživy patří: ● ●
●
●
●
voda; makronutrienty – energetické substráty: ○ sacharidy (cukry a škroby); ○ lipidy (tuky); ○ proteiny (bílkoviny); ○ alkohol a polyfenoly; mikronutrienty: ○ minerály: ■ základní prvky a makroelementy; ■ mikroelementy; ■ stopové prvky; ○ vitamíny: ■ rozpustné ve vodě; ■ rozpustné v tucích; seminutrienty: ○ vláknina potravy (prebiotika); ○ fytochemické látky; nenutriční komponenty výživy: ○ probiotiky; ○ symbiotika;
Voda tvoří největší část lidského těla, 50 – 75%, v nepřímé závislosti na zastoupení tělesného tuku. Její zastoupení klesá s věkem. U dětí do 1 roku tvoří denní obrat vody 15% tělesné hmotnosti, u dospělého už jenom 4%. Proteiny (bílkoviny) ve výživě jsou nezbytným zdrojem dusíku, síry a esenciálních aminokyselin, které si lidský organismus není schopen sám vytvořit. Podle původu se bílkoviny rozdělují na živočišné a rostlinné. Živočišné mají v porovnání s rostlinnými vyšší obsah a také většinou zastoupení všech esenciálních aminokyselin. Hlavními zdroji bílkovin jsou maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, ryby, luštěniny, obiloviny a zelenina včetně brambor. 65
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Lipidy (tuky) přispívají k podstatnému zvyšování celkové přijaté energie, zvyšují chutnost potravy ovlivněním její konzistence a udržováním vůně a usnadňují vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Hlavní součástí tuků v potravě jsou triacylglyceroly (denní příjem 70-140 g), z kterých se trávením a hydrolýzou uvolňují mastné kyseliny, využívané buňkami jako zdroj energie. Sacharidy (cukry) jsou nezbytnou součástí potravy. Zdrojem sacharidů jsou kromě mléka potraviny rostlinného původu. Sacharidy se rozdělují na jednoduché sacharidy (monosacharidy, disacharidy) a polysacharidy. Hlavními monosacharidy v potravě jsou glukóza (hroznový cukr) a fruktóza (ovocný cukr), z oligosacharidů jsou to sacharóza, laktóza a maltóza. Polysacharidy se dělí na stravitelné (využitelné) polysacharidy – hlavní zdroj jsou škroby, a nestravitelné polysacharidy – vláknina potravy. Mikronutrienty ve výživě mají funkci biologických regulátorů a modulátorů, dále mohou ovlivnit genovou expresi, maximalizovat fyziologickou funkci, oddalovat či předcházet chronickým nemocem. Patří mezi ně vitamíny a minerály. Vitamíny jsou rozpustné ve vodě (B1, B2, niacin, B6, pantothenová kyselina, biotin, listová kyselina, B12, C) a rozpustné v tucích – tzv. liposolubilní, kterých účinné vstřebávání je podmíněno nerušeným vstřebáváním tuků (A, D, K, E). Minerály se podle množství denního příjmu rozdělují na základní prvky a makroelementy – přijímány v denních dávkách nad 100 mg (vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlorid, síra), mikroelementy – denní příjem 1-100 mg (železo, zinek, mangan, fluor, měď) a stopové prvky – denní přijem v μg (molybdén, chrom, jód, selen, kobalt, arsen, bor, cín, křemík, nikl, vanad). Fytochemické látky se vyskytují v rostlinné stravě (ovoce, zelenina, luštěniny, obiloviny) a mají na člověka biologický účinek. Patři mezi ně tzv. fytoprotektivní látky, které jsou semiesenciální a vykazují antikarcinogenní a antiaterogenní účinky. Dělí se na flavonoidy, chlorofyly, inhibitory proteáz, indol a jeho deriváty, isothiocynáty, jednoduché polyfenolové sloučeniny, karotenoidy (α-karoten, β-karoten), sulfidy, terpeny. Prebiotika, probiotika a symbiotika – látky nenutriční povahy, které jsou ale svým účinkem organismu prospěšné. Jsou jako funkční složky součástí tzv. funkčních potravin, tj. potravin vykazujících kromě vlastního nutričního účinku ještě další prospěšný vliv na jednu či více cílových funkcí organismu (např. snížení rizika určitých onemocnění…). Pod funkční složky potravin se kromě antioxidantů a rostlinných sterolů zařazují probiotika (zdraví prospěšné živé kultury bakterií) a prebiotika (oligosacharidy). Probiotické potraviny jsou potraviny s živou kulturou mikroorganismů, zdravotně příznivě ovlivňující stabilizaci střevní flóry (zejména mléčné výrobky s bakteriemi Bifidus, Lactobacilus). Prebiotické potraviny jsou potraviny s nestravitelnou přídatnou látkou, např. inulinem nebo oligofruktózou. Svou přítomností ve střevě podporují růst nebo aktivitu bifidobakterií, které produkují látky s antibiotickými a imunomodulačními účinky. Tak brání růstu nežádoucí mikroflóry (Escherichia coli, Proteus, Staphylococcus aureus, Salmonella typhi), která se může podílet na vzniku toxických produktů fermentace, jako jsou amoniak, aminy, nitrosaminy, fenoly, indoly a další. Bifidobakterie přispívají k výživě hostitelského organismu produkcí vitamínů skupiny B. Symbiotika jsou kombinace probiotik a prebiotik s možným synergickým účinkem. 66
6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA U dospělých na 1 g bílkovin a 1 g tuků připadají 4 g sacharidů. Oxidací živin se získá: z 1 g bílkovin (stejně z 1 g sacharidů) z 1 g tuků z 1 g alkoholu
17,2 kJ (4,1 kcal) 38,9 kJ (9,3 kcal) 29,3 kJ (7,0 kcal)
U zdravého člověka energetická potřeba závisí na genetických dispozicích, velikosti těla, zejména jeho tuku, růstových nárocích a fyzické aktivitě. Životní styl představuje z hlediska ovlivnění zdraví jeden z nejvýznamnějších faktorů. Jeho vliv se uplatňuje v celé řadě oblastí života – v rodině, ve škole, na pracovišti, volnočasových aktivitách atd. Na neuspokojivém zdravotním stavu se významně podílela a dosud podílí nevhodná skladba výživy (nadměrný energetický přívod, převaha živočišných tuků, jednoduchých cukrů, soli, stále ještě nedostatečná konzumace vlákniny, zeleniny a ovoce), i když v posledních letech došlo ke změnám ve spotřebě potravin, které je možno pokládat za pozitivní (zvýšená spotřeba zeleniny, ovoce, drůbežího masa, pokles spotřeby vepřového masa, trvanlivých salámů, másla, vajec, cukru). Přesto se vyskytuje příliš často nadváha až obezita u mužů i žen. Souvisí to i s nízkou pohybovou aktivitou populace. Na úseku výživy a nezávadnosti potravin je nutná těsná spolupráce při určování cílů přispívajících ke zdraví v rámci meziresortní potravinové politiky. Důležitost takové spolupráce narůstá. Vhodné potraviny dokážou snížit riziko mnoha chorob a jejich zemědělská a potravinářská produkce může navíc přispívat k trvale udržitelnému rozvoji a zdravému životnímu prostředí. Řada úkolů i v této oblasti je zapracována a řešena v Akčním plánu zdraví a životního prostředí ČR, v programech podpory zdraví a v materiálu „Strategie zajištění bezpečnosti (nezávadnosti) potravin v České republice“, který byl přijat vládou usnesením vlády ze dne 10.12.2001 č. 1320 a v Národním programu rozvoje sportu pro všechny přijetím usnesení vlády č. 17 ze dne 5. 1. 2000. 6.1.2
Zásady zdravé výživy dětí a mládeže
Zdravá výživa by měla zahrnovat následující prvky: 1. pravidelný stravovací režim – konzumace 5 – 6 jídel denně, energeticky přiměřených (snídaně zhruba 25 %, přesnídávka 15 %, oběd 35 – 40%, svačina 10% a večeře 15 % denní energetické dávky); 2. dostatečný příjem tekutin – mléko, ovocné čaje a šťávy místo sladkých limonád; 3. dostatečný příjem bílkovin v denním jídelníčku: ● maso 3-4 x týdně (libové, vařené, dušené nebo slabo pečené); ● vejce 2-3 ks týdně; ● mléko a mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, sýry) v množství odpovídajícímu 1/3 l mléka na den (polotučné mléko je možno podávat od ukončeného 2. roku života); ● ryby nebo rybí výrobky (zdroj nenasycených mastných kyselin a jódu) – alespoň 1 x týdně; 67
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková 4. denní konzumace zeleniny a ovoce nejméně 3 x denně – zdroj vitaminů, minerálů, stopových prvků a vlákniny; 5. zařazování celozrnného chleba a pečiva, obilovin, luštěnin, olejnatých semen a sóji do jídelníčku dítěte; 6. skladba tuků ve prospěch rostlinných tuků a olejů; 7. omezování příjmu uzenin, tučných, slaných a pikantních pokrmů a sladkostí; 8. vytváření žádoucích stravovacích postojů a návyků. 6.1.3
Výživa ve stáří
Podvýživa je poměrně častým nálezem u starých lidí. Důsledky podvýživy: ● pokles tělesné hmotnosti; ● pokles proteosyntézy; ● pokles syntézy proteinů zodpovědných za imunitní funkci; ● zhoršené hojení ran – operačních, traumatických; ● spojení se snížením přísunu tekutin – dehydratace s poruchou perfuze orgánů; ● závratě, tranzitorní ischemické ataky, mozkové cévní příhody; ● flebotrombózy s možnými následnými plicními emboliemi; ● snížení prokrvení ledvin vede k menší tvorbě koncentrované moči – riziko rozvoje močové infekce, případně urosepse; Příčiny zhoršení výživy ve stáří: ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ● ●
68
ekonomické důvody; psychosociální izolace; deprese; demence; neschopnost zorganizovat si činností v souvislosti s konzumem jídla: ○ dojít si nakoupit; ○ donést si nákup; ○ řádně uskladnit či uložit nakoupené potraviny; ○ vhodným způsobem z potravin připravit jídlo vhodné ke konzumaci; poruchy hybnosti končetin v důsledku mozkových cévních příhod, artróz kyčelních a kolenních kloubů; poruchy polykání; hypogeusie, hyposmie (poruchy čichu a chuti); snížení tvorby slin; ztráta zubů; problémy se zubní protézou; poruchy žvýkání tuhých soust.
6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA Prevence poruch výživy u starých lidí: ● Znát problémy konkrétního člověka – definovat, umět je ovlivnit. ● Znát somatický a psychický stav klienta, ekonomické možnosti, jeho vztahy s blízkými příbuznými a se sousedy. ● Zajistit dostatečnou výživu pomocí sousedů, známých, příbuzných, příp. zajistit pečovatelskou službu, event. dům s pečovatelskou péčí, domov důchodců či jiné sociální, respektive charitativní zařízení. ● Problémy se starými lidmi jsou obecně snadněji řešitelné na venkově a v malých městech, než v městech velkých. V zásadě je nutné zabezpečit alespoň jedno velké teplé jídlo denně. 6.1.4
Výživa během historického vývoje člověka
Tabulka 6-1: Výživa během historického vývoje člověka. Období historického vývoje
Charakteristika
Výživa
Potraviny
30 000 – 50 000 let lovec – sběrač př. n. l.
· časté hladovění; · nízkotučná strava; · pestrá varieta přirozených rostlinných zdrojů s vysokým zastoupením vlákniny, vit. C, esenciálních mastných kyselin řady n-3;
· ovoce, ořechy, semena, kořeny, hlízy, květy, listy, lodyhy, fazole; · maso, ryby, vejce;
10 000 let př. n. l . – zemědělec 18. stol. n. l.
· omezení hladovění; · snížená varieta přirozených zdrojů potravin s následkem mikronutrientních deficitů;
· kukuřice, rýže, amarant, sója, pšenice, luštěniny; · maso, ryby, vejce, mléko, ovoce a zelenina;
posledních 250 let · potravinářský průmysl v Evropě a severní (rozvoj produkce, výroAmerice by, transportu i konzervace); · sanitární revoluce;
· dostatek a nadvýroba stravy; · soustavné zvyšování energ. denzity stravy; · zvyšující se obsah tuků, bílkovin, rafinovaného cukru a soli; · snižující se zastoupení polysacharidů, vlákniny, esenciálních MK; · kontrola mikronutrientních karencí a infekčních onemocnění z vody;
· k předchozímu období navíc oleje, ztužované tuky, rafinovaný cukr, bílá mouka, v Evropě nově brambory; · aditiva, xenobiotika;
současnost
· prohlubování sociální diverzifikace v praktikování zdravé výživy ve prospěch sociálně-ekonomicky silnějších skupin (vzdělání, ekonomické možnosti a ambice); · tlak na snížení příjmu tuků a zvýšení polysacharidů ve stravě, pestrost zdrojů;
· celozrnné potraviny; · maso, mléčné výrobky s nízkym obsahem tuku; · syntetická chuťová analoga tuku; · mikronutrientní fortifikace potravin; · značení energetického a nutrientního obsahu potravin;
· genetické modifikace potraviny; · radiační ošetřování potravin; · osvěta zdravé výživy;
Zdroj: Můllerová, 2003, s. 13.
69
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Kontaminující cizorodé látky v potravě Mezi kontaminanty se řadí kadmium, olovo, rtuť, arsen, hliník, dusičnany, polychlorované bifenyly, estery kyseliny ftalové a další. Do potravního řetězce se kontaminující látky dostávají různým způsobem: ● ● ●
6.1.5
ze znečištěného životního prostředí (spadem, půdou, vodou); při používání agrochemie a šlechtictví; během užité potravinářské technologie, výroby, balení a transportu. Tělesná aktivita
Na udržení tělesné zdatnosti je potřeba dostatek tělesného pohybu. Na posouzení tělesné zdatnosti u lidí v mladším dospělém věku používá sestra 5 kriterií: 1. kardiorespirační vytrvalost; 2. svalová síla a vytrvalost; 3. ohybnost kloubů; 4. tělesná hmotnost a poměr tuku; 5. motorické schopnosti.
Tabulka 6-2: Kritéria tělesné zdatnosti. Kritérium Kardiorespirační vytrvalost
Svalová síla a vytrvalost
Ohybnost kloubů Tělesná hmotnost a poměr tuku
Motorické schopnosti
Zdroj: Kozierová, 1995, s. 652. 70
Člověk s vysokou tělesnou zdatností Člověk s nízkou tělesnou zdatností Pomalejší klidový puls Zrychlený klidový puls Zvýšený jednorázový srdeční objem Snížený jednorázový srdeční objem Bezpečné překročení klidového pulsu v klidu dva nebo třikrát v průběhu namáhavé- Žádná kardiorespirační rezerva při cviho cvičení čení, potenciální přetížení srdce, nebezpečí nepravidelného srdečního rytmu při cvičení Krátký dech, bolest v hrudníku a bolesti kostrového svalstva jako příznak nedostatečného prokrvení srdečního svalu a pracujícího kostrového svalu Pevné svalstvo, zvýšený tonus Ochablé svalstvo, snížený tonus Přiměřená svalová hmota Zvýšený tonus nebo příliš Zvýšená svalová síla kontrahované svaly, napnuté vazy, Zvýšená svalová vytrvalost zmenšená svalová hmota Snížená svalová síla Snížená svalová vytrvalost Zvýšená ohybnost kloubů Snížená ohybnost kloubů Poměr hmotnosti a výšky v normě Nevyvážený poměr hmotnosti a výšky Procento tělesného tuku méně jak 15% (Nadměrná hmotnost) u mužů a méně jak 25% u žen Procento tělesného tuku nad 16 % u mužů a nad 26 % u žen. Zvýšená stabilita, síla, agilnost, rych- Snížená stabilita, síla, agilnost, rychlost, lost, reakční čas i koordinace reakční čas i koordinace
6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA Být zdatný znamená: ● udržet si přiměřenou tělesnou hmotnost (BMI); ● mít zdravé a výkonné srdce a plíce; ● mít přiměřeně silné svalstvo; ● udržet si pohyblivost kloubů, šlach a vazů; ● udržet si duševní pohodu (schopnost zvládat stres). 6.1.6
Pozitiva fyzické aktivity
Zdravotní výhody pravidelné fyzické aktivity jsou mnohé. Na dosažení těchto výhod postačuje již 30 minut přiměřené fyzické aktivity denně, např. rychlé chůze. Zvýšení množství fyzické aktivity vede také k zvyšování benefitů. Pravidelná fyzická aktivita: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
redukuje riziko předčasného úmrtí; redukuje riziko úmrtí zapříčiněného srdečním selháním nebo mozkovou příhodou, které jsou odpovědné za třetinu všech úmrtí; redukuje riziko rozvoje onemocnění srdce a karcinomu tlustého střeva až do 50%; redukuje riziko rozvoje onemocnění diabetes mellitus 2. typu (50%); pomáhá předcházet/redukuje hypertenzi, která ovlivňuje pětinu dospělé světové populace; pomáhá předcházet/redukuje osteoporózu, redukuje riziko zlomeniny až do výše 50% u žen; redukuje riziko rozvoje bolesti dolní části páteře; podporuje duševní pohodu, redukuje stres, úzkost a pocity deprese a osamělosti; pomáhá předcházet rizikovému chování, speciální mezi dětmi a adolescenty, jako je kouření, užívání alkoholu a jiných drog, nezdravá výživa či násilí; pomáhá kontrolovat hmotnost a snižuje riziko obezity (50%) v porovnání s lidmi se sedavým způsobem života; pomáhá vytvářet a udržovat zdravé kosti, svaly a klouby, zlepšuje vytrvalost u lidí se znevýhodněním; může pomoct v zvládání bolesti, jako je bolest páteře nebo kolenního kloubů. (WHO).
Fyzická aktivita (chůze, cyklistika, tanec, plavání) způsobuje, že se člověk „cítí lépe“. Pravidelná fyzická aktivita přináší mnohem víc pozitiv. Není to jenom zlepšení a udržení zdraví, ale taky přináší sociální a ekonomické výhody. Pravidelná fyzická aktivita přináší společnosti a ekonomice výhody ve smyslu snížení nákladů na zdravotní péči, zvýšení produktivity, zlepšení školní docházky, nižší absenci v práci a fluktuaci, zvýšení produktivity, zvýšení participace ve sportu a rekreačních aktivit. V mnohých zemích významný podíl na zdravotních výdavcích tvoří náklady spojené s nedostatkem fyzické aktivity a obezitou. Podpora fyzické aktivity může být rentabilní a obhajitelnou intervencí veřejného zdraví.
71
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Tabulka 6-3: Výhody tělesného cvičení. Systém Kostrovosvalový systém
Výhody
Zvýšení svalové síly Zvýšení svalového tonu Zvětšení svalové hmoty Zvýšená svalová vytrvalost Lepší koordinace a stabilita Celkové zvýšení čisté svalové tkáně Zvýšená ohybnost kloubů Zachovalá nebo zvýšená hustota kostí Kardiovaskulární systém Snížený puls v průběhu odpočinku i námahy Rychlejší úprava pulsu po námaze Zvětšení srdečního svalu, zejména levé komory Zvýšená síla svalové kontrakce Zvýšení systolického objemu při každém srdečním stahu Zvýšení kolaterálního zásobování srdečního svalu Snížení systolického a diastolického krevního tlaku, zejména byl-li předtím zvýšený Zvýšená efektivnost periferní cirkulace, zejména venózní Snížená pravděpodobnost srdeční arytmie Dýchací systém Zvýšení vitální kapacity a funkční kapacity v pokoji i při námaze Zvýšení difúze kyslíku a oxidu uhličitého Zvýšení maximální spotřeby kyslíku (zvýšení účinnosti svalů při odebírání kyslíku z krve) Metabolismus a výživa Snížení hladiny sérových triacylglycerolů Snížení hladiny sérového cholesterolu Zvýšená glukozová tolerance Zlepšení perfúze výživných látek do tkání těla a odstraňování metabolického odpadu Celkové snížení množství tělesného tuku a zlepšení jeho dlouhodobé regulace Vylučování Zvýšená motilita gastrointestinálního traktu, snížení možnosti obstipace Sociální, citové a intelek- Snížení nervového napětí při psychickém stresu tuální výhody Zvýšená schopnost vyrovnat se se stresem Zvýšení sebevědomí a smyslu pro zdravý život Zvýšení energetické úrovně Snížení sklonu k depresi a úzkostným reakcím Zvýšení pracovních výkonů Zlepšení kvality spánku
Zdroj: Kozierová, 1995, s. 652.
OTÁZKY 1. Vyjmenujte komponenty výživy. 2. Které vitamíny jsou rozpustné v tucích? 3. Co jsou probiotické potraviny? 4. Co jsou to kalorifery?
72
6 VÝŽIVA A TĚLESNÁ AKTIVITA 5. Mikronutrienty jsou: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky a prebiotika; c) tuky, cukry, bílkoviny; d) minerály a vitamíny. 6. Kalorifery je označení pro: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky a prebiotika; c) mikronutrienty; d) makronutrienty. 7. Seminutrienty jsou: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky a prebiotika; c) tuky, cukry, bílkoviny; d) minerály a vitamíny. 8. Makronutrienty jsou: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky; c) tuky, cukry, bílkoviny; d) minerály a vitamíny. 9. Nenutriční komponenty výživy jsou: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky; c) tuky, cukry, bílkoviny; d) minerály a vitamíny. 10. Flavonoidy, chlorofyly, inhibitory proteáz, indol a jeho deriváty patří mezi: a) probiotika a symbiotika; b) fytochemické látky; c) tuky, cukry, bílkoviny; d) minerály a vitamíny.
SHRNUTÍ KAPITOLY Výživa je významný faktor životního stylu, který ovlivňuje zdraví. Výživa se spolu s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi podílí na výsledném výživovém stavu jedince. Komponenty stravy = základní složky výživy se označují jako živiny (nutrienty). Dělí se na makronutrienty, mikronutrienty a seminutrienty. Zdravotní výhody pravidelné fyzické aktivity jsou mnohé. Na dosažení těchto výhod postačuje již 30 minut přiměřené fyzické aktivity denně. 73
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Pravidelná fyzická aktivita přináší společnosti a ekonomice výhody ve smyslu snížení nákladů na zdravotní péči, zvýšení produktivity, zlepšení školní docházky, nižší absenci v práci a fluktuaci, zvýšení produktivity, zvýšení participace ve sportu a rekreačních aktivit. V mnohých zemích významný podíl na zdravotních výdavcích tvoří náklady spojené s nedostatkem fyzické aktivity a obezitou.
ODPOVĚDI 1. Voda, makronutrienty, mikronutrienty, seminutrienty a nenutriční komponenty výživy. 2. A, D, E, K. 3. Probiotické potraviny jsou potraviny s živou kulturou mikroorganismů, které zdravotně příznivě ovlivňující stabilizaci střevní flóry. 4. Jiný název pro makronutrienty jako nositeli energie. 5. d; 6. d 7. b 8. c 9. a 10. b
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 807178-774-4. [2] KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateľstvo 1, 2. 1. slovenské vyd. Martin: Osveta, 1995. 1474 s. ISBN 80-217-0528-0. [3] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [4] MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003. 99 s. ISBN 80-7254-421-7. [5] WHO Benefits of physical activity. [online]. [cit. 2007-06-26]. Dostupné z:
74
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA
7
STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Kapitola Stres a mentální hygiena se zabývá stresem, definicí, jeho příčinami, stresory a salutory. Dále je zde podkapitola vliv stresu na zdraví. Osobitá pozornost je věnována duševní hygieně a dovednostem zvládání stresu.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
popsat vliv stresu na zdraví; rozeznat stresory; objasnit pojem duševní hygiena.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 70 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Stres, stresor, mentální hygiena, relaxace, odpočinek.
PRŮVODCE STUDIEM 7 Každý z nás už někdy v životě „na vlastní kůži“ prožil nějakou stresující událost nebo situaci. Jde např. o situace jako úmrtí v rodině, havárie, očekávání bolestivého zákroku, operace, ztráta přítele, vážná nemoc, ztráta důvěry, zklamání, zahanbení, zkouška, blížící se termín splnění úkolů, které nejsem s to ukončit. Pro takové situace používáme i jiné termíny – životní krize, neřešitelné konflikty, katastrofy – osobní, společenské či přírodní. Určitým stresem je současný životní styl, pracovní tempo, rychlé a neustálé změny, převraty. Člověk se naučil měnit hmotný svět rychleji, než je schopen se mu přizpůsobit. Zvyšovat odolnost k životním situacím a stresu je proto naším stále aktuálnějším úkolem. Následující kapitola se věnuje problematice stresu a duševní hygieně.
75
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková
7.1 Pojem stres
Stres
Slovo stres pochází z anglického „stress“, které vzniklo z latinského slovesa „stringo, stringere, strinxi, strictum“= „utahovati, stahovati, zadrhovati – jako smyčku kolem krku odsouzence, kterého věší na šibenici“. Termín stres byl dříve znám v technice. O stresu se v mechanice hovořilo tam, kde materiál byl vystaven zátěži. V technickém smyslu slova je slovo „stres“ blízké svým významem „presu“ – lisu, co znamená „působit tlakem na daný předmět“. Stres vyjadřuje situace, kdy na náš organismus jsou kladeny takové požadavky (zátěž), které přesahují jeho možnosti a jsou prožívány jako nadměrné. Organismus se s nimi neumí vyrovnat a nedokáže je zvládnout. Stresový model rozpracoval na konci 19. a počátku 20. století americký fyziolog Walter Canon. Je považován za průkopníka studia tzv. sympatoadrenálního systému při stresu. Na pokusech se zvířaty zjistil, že v situaci v ohrožení dochází k mobilizaci celého organismu a k celkovému zvýšení činnosti sympatikového nervového systému. Později se stresovou teorii zabýval Hans Selye, který je považován za zakladatele tzv. kortikoidního pojetí stresu (studia zvýšené funkce nadledvin ve stresových situacích). Selye zavedl termín „stresor“ pro fyzikální, chemické, biologické a emocionální podněty, které v organizmu aktivují biologické procesy a při dlouhodobém trvaní můžou vést až k onemocnění. Lazarus zdůrazňoval kognitivní (poznávací a myšlenkovou), specificky lidskou charakteristiku zvládání těžkostí lidmi. Zaměřil se na to, co se děje v psychice člověka, který se dostává do těžké životní situace. Prvotní zhodnocení situace se týká zvážení situace z hlediska ohrožení (zdraví, sebehodnocení, vlastní pověsti…). Druhotné zhodnocení se týká možností určitého člověka zvládnout danou situaci, zvažování naděje na to, že by se člověk mohl ubránit tomu, co ho ohrožuje. Při zhodnocování rizikového charakteru situace, do které se člověk při ohrožení dostává, je třeba brát ohled i na zranitelnost – vulnerabilitu daného člověka. Zranitelnější (při jinak objektivně stejném riziku) je dítě, starší člověk, člověk bez zkušeností. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 10 Kdy jste naposledy slyšeli slovo stres? Pamatujete si, v jakém to bylo kontextu?
Termín stres se používá ve dvou významech: ● ●
7.1.1
pro situaci člověka, který se nachází v tlaku nepříznivých životních podmínek pro různé faktory, které člověka vystavují tlaku (pro jednotlivé nepříznivé vlivy, které mohou vést k tíživé osobní situaci člověka – nyní se používá termín „stresory“). Definice stresu
„Stres je výsledkem interakce (vzájemné činnosti) mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku.“ (H. Selye)
76
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA „Stres je extrémní a neobvyklá situace, jejíž hrozba vyvolává významnou změnu chování.“ (R. G. Miller) „Stres vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problému, když se do cesty řešení tohoto problému postaví nepřekonatelná překážka.“ (A. Howard, R. A. Scott) Stresem se rozumí vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Pro definici stresové reakce je podstatný poměr mezi mírou (intenzitou, velikostí, tlakem) stresogenní situace (stresoru či stresorů) a „silou“ (schopnostmi, možnostmi) danou situaci zvládnout. O stresu mluvíme, když míra intenzity stresogenní situace je vyšší než schopnost/možnost daného člověka tuto situaci zvládnout.17 Stresem se může rozumět: ● ● ● ●
celá těžká situace (úmrtí, rozvod); podmínka, okolnost či nepříznivý faktor; odpověď organismu na stresující činitele; celkový (fyzický a psychický) vnitřní stav člověka sevřeného nepříznivými okolnostmi. Příčina stresu
Příčina stresu je u různých lidí různá. Může být vyvolán množstvím různých událostí. Jde o následující situace: ● závažné životní změny (změna bydliště, zaměstnání, svatba); ● každodenní nepříjemnosti (dopravní zácpa, hádka); ● traumatické události mimo oblast běžné lidské zkušenosti (katastrofy, nehody, sexuální zneužívání); ● neovlivnitelné události (smrt blízkého, nemoc); ● nepředvídatelné události (profese hasičů, zdravotníku na JIP); ● události představující výzvu pro hranice našich schopností a našeho sebepojetí (státnice); ● vnitřní konflikty – nevyřešené konflikty (vědomé i nevědomé). Ke konfliktu dochází, když se člověk musí rozhodnout mezi neslučitelnými nebo vzájemně se vylučujícími cíli nebo postupy jednání.18 Podle toho, jak stres působí na člověka, je možno jej charakterizovat jako negativní či pozitivní. ● ●
Distres (negativně působící stres) je používán pro nejnepříznivější stresové situace. Eustres (kladně působící stres) je vázaný na pozitivně laděné emoční procesy (svatba, narození dítěte, nečekané radostné překvapení – např. výhra v loterii).
17 Křivohlavý, 2003, s. 170-171. 18 Atkinson, 2003, s. 487.
77
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Nadlimitní zátěží nemusí být jen jediný, byť velice „silný“ stresor. Může jí být i nadlimitní množství běžných starostí. Hovoří se o tom, že běžné každodenní starosti se podílejí na větším množství stresů než tzv. velké individuální stresory. 7.1.2
Stresory a salutory
Stresory – podněty z vnějšího i vnitřního prostředí, které mohou na člověka působit stresogenně. Stresory jsou faktory, které vedou ke stresu a distresu. Druhy stresorů
Druhy stresorů: ● ● ● ● ●
fyzikální – radiace, znečištění vzduchu, nehody, úrazy, změny ročních období, viry, bakterie, jedy (alkohol, nikotin, drogy) emocionální – anxiozita, zármutek, obavy, strach, nenávist, nepřátelství, zloba materiální – nedostatek potravy, tekutin, extrémní změna barometrického tlaku sociální – působení agresivních, netaktních, hrubých lidí ostatní – nedostatek času, nedostatek místa, osamění
Ministresory – mikrostresory – mírné až velmi mírné okolnosti či podmínky vyvolávající stres. Makrostresory – děsivě působící, deptající až ničící vlivy. Tabulka 7-1: Přehled stresorů dle věku. Období Dítě
Adolescent
Mladý dospělý
Střední věk
Starší dospělí
Stresory Konflikty mezi závislosti a nezávislosti Začátek školní docházky Uzavírání přátelství se spolužáky a sociální adaptace Vyrovnávání se se soutěživostí spolužáků Akceptování změn tělesné stavby Navazování heterosexuálních či jiných vztahů Získávání nezávislosti Volba profese Uzavření manželství Odchod z rodičovského domu Vytváření vlastního domova Vstup do pracovního procesu Pokračování ve vzdělávání Narození vlastních dětí Akceptování fyzických změn při stárnutí Udržování sociálního postavení a životního standardu Pomoc vlastním dětem při dosahování nezávislosti Přizpůsobení se stárnoucím rodičům Akceptování poklesu fyzických schopností a zdraví Akceptování změny bydliště Vyrovnání se s odchodem do důchodu a se snížením příjmu Vyrovnání se se smrtí manželského partnera
Zdroj: Kozierová, 1995, s. 807.
78
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA Salutory – faktory, které v těžké situaci člověka posilují, povzbuzují a dodávají mu sílu, výdrž v boji i odvahu k dalšímu pokračování zápasu se stresorem (např. smysluplnost vykonávané práce, pochvala, uznání). Posily – situace, které člověka „staví na nohy“ (přijetí dobrých zpráv, návštěva člověka, který je zdrojem pozitivní sociální opory). PRO ZÁJEMCE 6 PŘEHLED NÁROČNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ Sestavil prof. T. Holmes se svým žákem R. Rahem.19 Tabulka 7-2: Přehled náročných životních situací. 1. smrt manžela/manželky 2. rozvod 3. rozchod s partnerem 4. pobyt ve vězení 5. úmrtí v nejbližší rodině 6. vlastní úraz nebo nemoc 7. vlastní svatba 8. ztráta v zaměstnání 9. usmíření s partnerem 10. odchod do důchodu 11. nemoc rodinného příslušníka 12. těhotenství 13. sexuální potíže 14. příchod nového člena rodiny 15. změna postavení v zaměstnání 16. změna ve vlastní finanční situaci 17. smrt blízkého přítele 18. změna zaměstnání 19. přibývání partnerských hádek 20. půjčka větší než 50 000 Kč 21. větší dluhy 22. změna odpovědnosti v zaměstnání
100 73 65 63 63 53 50 47 45 45 44 40 39 39 39 38 37 36 35 31 30 29
23. syn nebo dcera opouští domov 24. neshody s tchýní nebo tchánem 25. mimořádný osobní úspěch 26. manželka vstoupila do zaměstnání nebo její odchod 27. zahájení nebo ukončení školy 28. změna životních podmínek 29. změna osobních zvyklostí 30. spory s nadřízeným 31. změna pracovních podmínek nebo doby 32. změna bydliště 33. změna školy 34. změna trávení volného času 35. změna činností v církevní oblasti 36. změna ve společenské činnosti 37. půjčka méně než 50 000 Kč 38. změna návyků ve spánku 39. změna četnosti rodinných setkání 40. změna návyků v jídle 41. dovolená 42. vánoce 43. nepatrné přestupky zákona
29 29 28 26 26 25 24 23 20 20 20 19 19 18 17 16 15 15 13 12 11
Tabulka 7-3: Výsledky. Celková hodnota skóre 150 – 199 200 – 299 300 a více
Pravděpodobnost onemocnění nízká 9 - 33% Průměrná 0 - 52% Vysoká 50 - 86%
Síla odolnosti proti stresu vysoká odolnost hraniční odolnost nízká odolnost
19 Tento test je upraven podle M.Jablonského (1993) a pochází z publikace Health Style, A Self Test 1981. Department of Health and Human Serices.
79
Salutory
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková 7.1.3
Vliv stresu na zdraví
Jako odpověď na stresor rozvíjí organizmus kaskádu dějů, které se souhrnně nazývají stres. Rychlá odpověď na stres je doprovázena sekreci adrenalinu – hormonu nadledvin. Symptomy této sekrece jsou: bušení srdce, sucho v ústech… Jakmile je smyslovými orgány zachycen signál, který je v mozku vyhodnocen jako ohrožující, tělo se připravuje na použití síly a rychlosti. Klesá citlivost na bolest, zlepšuje se soustředění a myšlení, zornice se rozšiřují, plíce dýchají intenzivněji, stoupá srdeční frekvence a krevní tlak, zvyšuje se hladina cukru v krvi (potřeba pro mozek a svaly). Vyplavuje se adrenalin – hormon reakce na útok nebo útěk. Při dlouhodobém stresu dochází k fázi tzv. rezistence. Tělo provádí změny, které mají vést k rekonvalescenci a stabilizaci. Metabolizuje se energie uchovávaná v tucích. Kůra nadledvin produkuje hormon kortizol, regulující trávení a imunitu. Dlouhodobé účinky mohou být toxické. Chronický stres vyvolává v organizmu změny, které mohou poškozovat imunitní systém, mozek i srdce. Zvyšuje se únava, zloba a deprese. Stres je rizikovým faktorem mnohých onemocnění (viz tabulka 7-4). Ohrožení jedinci: ● jedinci trpící chronickým stresem; ● jedinci mající potíže udržet vyrovnaný životní styl; ● jedinci, jejichž mechanismy vyrovnání jsou nedostatečné; ● jedinci s emočními problémy v průběhu předchozího onemocnění.
Tabulka 7-4: Reakce na stres. Psychické reakce:
úzkost vztek a agrese apatie a deprese oslabení kognitivních funkcí Fyziologické reakce: zrychlení metabolismu zrychlení srdeční činnosti dilatace (rozšíření) zornic zvýšení TK zrychlení dýchání svalové napětí vylučování endorfinů a ACTH uvolňování cukru z jater
Zdroj: Atkinson, 2003, s. 492.
Vliv stresu na zdraví: ● Možné změny aktuálního psychického stavu. ● Podpora rozvoje psychosomatických chorob (žaludeční vředy). ● Rozvoj somatických onemocnění. ● Oslabení imunity jedince.
80
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA Tabulka 7-5: Stres jako rizikový faktor nemocí. Systém kardiovaskulární
Účinek • •
ischemická choroba srdce hypertenze
kožní
• •
ekzémy jiné druhy kožních onemocnění
gastrointestinální
• • •
žaludeční vředy návaly a zvracení dráždivý syndrom střeva
urogenitální
• • •
impotence organismická dysfunkce časté nucení na moč
imunologický
• •
snížená rezistence k nemocem únava a letargie
svalový
• • •
bolesti v zádech bolesti v oblasti hrudníku bolesti hlavy
dýchací
• • •
astma dechová nedostatečnost hyperventilace
Zdroj: Křivohlavý, s. 38.
Mezi příznaky stresového stavu zařazujeme: ● Fyziologické příznaky stresu: palpitace, bolest a sevření za hrudní kosti, nechutenství a plynatost, křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjem, časté nucení na močení, sexuální impotence a nedostatek sexuální touhy, změny v menstruačním cyklu, bodavé, řezavé a palčivé pocity v rukou a nohou; svalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s bolestmi v těchto částech těla; úporné bolesti hlavy, migréna, exantém, nepříjemné pocity v krku, dvojité vidění a obtížné soustředění pohledu očí na jeden bod; a další. ● Emocionální příznaky stresu: prudké a výrazně rychlé změny nálady, nadměrné trápení se s věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité; neschopnost projevit emocionální náklonnost; nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhled; nadměrné snění a stažení se ze sociálního kontaktu, omezení kontaktu s druhými lidmi; nadměrné pocity únavy a potíže při soustředění pozornosti; zvýšená podrážděnost, irritabilita a anxiozita; a jiné. ● Behaviorální příznaky stresu: nerozhodnost a nerozumné nářky, zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, sklon ke zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení auta; zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, výmluvy, vyhýbání se odpovědnosti; zvýšená konzumace alkoholu a cigaret, ztráta chutí k jídlu nebo přejídání, větší závislost na drogách a tabletách (na spaní, na uklidnění), změněný denní životní rytmus: problémy s usínáním, dlouhé noční bdění a pak pozdní vstávání s pocitem velké únavy; snížené množství vykonané práce a zvýšená nekvalitnost práce, a další.
81
Příznaky stresového stavu
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková 7.1.4
Duševní hygiena
DEFINICE 7-1 DUŠEVNÍ HYGIENA Duševní hygiena je systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy.20
duševní hygiena – hygiena duše – mentální hygiena
Duševní hygiena: ● v užším slova smyslu – boj proti výskytu duševních nemocí; ● v širším slova smyslu – péče o umožnění optimálního fungování duševní činnosti: přirozeně a realisticky odrážet realitu, reagovat přiměřeně na všechny podstatně důležité podněty, řešit běžné i nenadálé úkoly „na úrovni“, stále se duševně zdokonalovat a duševně, příp. i duchovně dále růst. Duševní hygienou se zabývají i mezinárodní organizace a výbory, jako např.: ● ●
Světová federace duševního zdraví (World Federation for Mental Health) – sídlo v Ženevě. Mezinárodní výbor duševní hygieny.
Duševní hygiena se zabývá: ● duševně zdravými lidmi – upevnění a posílení duševního zdraví; ● lidmi na hranici mezi zdravím a nemocí, u nichž se projevují stále vážnější příznaky narušení duševní rovnováhy – naznačení cesty ke znovunabytí duševní rovnováhy a posílení duševního života; ● nemocnými lidmi – podněty k dodržování zásad duševní hygieny v době mimořádného zdravotního vypětí: jak lépe dodržovat tyto zásady a předcházet nemocem. Činnost duševní hygieny se zaměřuje na tyto oblasti: ● ● ● ● ● ●
sebevýchova; zrání osobnosti; duševní klid; sociální interakce; úpravy životního a pracovního prostředí; úprava životosprávy.
20 Míček, 1984.
82
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA PRŮVODCE STUDIEM 8 Znáte tvrzení: „Co tě nezabije, to tě posilní?“ O stresu to platí také. Studie zjistili, že občasný výskyt stresorů může mít na organismus prospěšný vliv, protože se posiluje fyziologická odolnost organismu. Občasný stres později vede ke stresové toleranci.
7.1.5
Dovednosti zvládání stresu
„Schopnost zvládat stres je považována za jednu z nejvýznamnějších známek duševního zdraví.“21 V boji se stresem se nejčastěji setkáváme s termíny adaptace a coping. Adaptace je slovo latinského původu, které se odvozuje od složeného tvaru „ad-aptare“, kde „apto, aptare“ znamená připravit a upravit, vyzbrojit se k boji, případně duševně se připravit na přicházející těžkou životní zkoušku. Aptus znamená schopný, způsobilý, přiměřený daným požadavkům.22 Coping je anglické slovo, objevující se ve vazbě „coping with stress“ – zvládání stresu, případně „coping with illness“ – zvládání nemoci. Coping (zvládání) je proces, kterým se člověk usiluje o zvládání, vyrovnávání se stresovými událostmi. Má 2 formy: 1. zvládání zaměřené na problém – člověk se orientuje na problém či stresovou situaci a hledá způsob, jak ji změnit nebo jak se jí příště vyhnout; 2. zvládání zaměřené na emoce – člověk se orientuje na zmírnění emocí spojených se stresovou situací (používá se, když je problém neovlivnitelný).23
Tabulka 7-6: Hlavní obranné mechanismy. Obranný mechanismus Charakteristika vytěsnění vyloučení příliš ohrožujících nebo bolestných impulzů či vzpomínek z vědomí racionalizace přizpůsobení logických nebo sociálně žádoucích motivů našim aktivitám, abychom působili racionálním dojmem reaktivní formace neakceptovatelné sklony jsou potlačeny a nahrazeny opačnými sklony projekce připisování vlastních nežádoucích vlastností druhým v přehnané formě intelektualizace pokus oddělit se od stresující situace používáním abstraktních, intelektuálních výrazů popření popírání existence nepříjemné skutečnosti přesunutí (sublimace) motivy, jež nelze uspokojit v určité formě, jsou přesměrovány na náhradní cíl
Zdroj: Atkinson, 2003, s. 513.
21 Křivohlavý, 2003, s. 158. 22 Křivohlavý, 1994, s. 41. 23 Atkinson, 2003.
83
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Základní rozhodnutí vyžaduje, abychom situaci, před níž stojíme, zařadili do jedné ze dvou tříd: ● situace je nezměnitelná; ● situace je změnitelná. Rozhodování pak bude mít jednu z následujících dvou forem: 1. přijmout – akceptovat to, co se událo či děje, jako hotovou věc; 2. bojovat s nepříznivou situací, utkat se se stresorem a snažit se zvládnout obtíže vhodnou strategií (obrannou či útokem). Existuje dvě správná rozhodnutí: přijmout bez reptání to, co je nezměnitelné a bojovat s tím, co se změnit dá.24 Volba strategie zvládání životních situací je soudobou psychologií chápána jako složitý kognitivní proces. Významnou roli v něm hrají osobnostní charakteristiky, individuálně odlišné pohledy člověka na svět, na vhodnost a účinnost různých postupů. Přehled různých druhů strategií zvládání stresu: ● zvyšování informovanosti o tom, co se děje se mnou i mimo mne, jaká je šance změnit chod události; ● přímá činnost, kterou se dávám do boje; ● utlumení určité činnosti, která by mohla mou vlastní situaci zhoršit nebo mne oslabit; ● vnitřní procesy (rozhovor sám se sebou), kde se snažím přehodnotit situaci, změnit žebříček hodnot, najít jinou cestu řešení; ● obracení se na druhé lidi se žádostí o pomoc – odbornou radu, útěchu, uklidnění, posilu, sociální oporu.25 Behaviorální techniky zvládání stresu: ● ● ● ●
biologická zpětná vazba (biofeedback) – jedinec dostává informace (zpětnou vazbu) o určité proměnné svého fyziologického stavu a potom se pokouší tento stav změnit; relaxační trénink; meditace – účinná technika navození uvolnění a snižování fyziologické aktivace; cvičení – tělesná kondice.26
Jak stres neřešit: alkohol, drogy. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 11 Co je pro Vás nejvíce stresující? Jak zvládáte stres? Co by jste chtěli změnit?
24 Křivohlavý, 1994, s. 51. 25 Křivohlavý, 1994, s. 53. 26 Atkinson, 2003, s. 517-518.
84
7 STRES A MENTÁLNÍ HYGIENA SHRNUTÍ KAPITOLY Stresem se rozumí vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Distres je negativně působící stres, eustres je kladně působící stres. Schopnost zvládat stres je považována za jednu z nejvýznamnějších známek duševního zdraví. Stres může způsobit možné změny aktuálního psychického stavu; přispět k rozvoji psychosomatických chorob (žaludeční vředy) a somatických onemocnění; oslabení imunity jedince. Duševní hygiena je systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy. Volba strategie zvládání životních situací je soudobou psychologií chápána jako složitý kognitivní proces. Významnou roli v něm hrají osobnostní charakteristiky, individuálně odlišné pohledy člověka na svět, na vhodnost a účinnost různých postupů. Existují dvě správná rozhodnutí: přijmout bez reptání to, co je nezměnitelné a bojovat s tím, co se změnit dá.
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE [1] ATKINSON, R., L. et al. Psychologie. 2. aktualizované vydání. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3. [2] KOMÁREK, L., KEBZA, V., PEJŠKOVÁ, I. Stres. 1. vyd. Hradec Králové: Oddělení zdravotní výchovy KHS, 1994. 19 s. ISBN neuvedeno. [3] KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateľstvo 1, 2. 1. slovenské vyd. Martin: Osveta, 1995. 1474 s. ISBN 80-217-0528-0. [4] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 807178-774-4. [5] KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. 1. vyd. Praha: Grada, Avicenum, 1994. 192 s. ISBN 80-7169-121-6. [6] KŘIVOHLAVÝ, J., PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. [7] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0.
85
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková
8
PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Následující kapitola nabízí přehled prevence nejčastěji se vyskytujících neinfekčních onemocnění. Jedná se o ischemickou chorobu srdeční, obezitu a osteoporózu. V této kapitole se dozvíte o příčinách vzniku těchto civilizačních onemocnění, ale také o preventivních opatřeních zaměřených na zamezení jejich vzniku.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
příčiny nejčastějších civilizačních onemocnění; preventivní opatření ischemické choroby srdeční, obezity, osteoporózy; definovat primární, sekundární a terciární prevenci.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 50 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY prevence, ischemická choroba srdeční, obezita, osteoporóza, preventivní opatření
8.1
Prevence neinfekčních onemocnění
Hlavní zásady a zaměření prevence u neinfekčních onemocnění vycházejí z rozboru zdravotního stavu populace. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 12 Co je nejčastější příčinou úmrtí v ČR?
86
8 PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ PRŮVODCE STUDIEM 9 Pokud jste odpověděli nemoci srdce a cév, odpověděli jste správně.
V České republice jsou nejčastější příčinou úmrtí: 1. Kardiovaskulární nemoci. 2. Onkologická onemocnění. 3. Externí příčiny (úrazy a otravy). 4. Respirační onemocnění. Nemoci kardiovaskulárního systému (a dále nádorová onemocnění) jsou nejčastějšími příčinami nemocnosti, pracovní neschopnosti a úmrtnosti. PRŮVODCE STUDIEM 10 Zopakujme si z úvodních kapitol: podle epidemiologických studií se na vzniku uvedených poruch zdraví podílí především: ● ● ● ●
nesprávný způsob života (50%); nevhodné životní a pracovní prostředí (20 %); nesprávná či nedostupná zdravotní péče (10 %); dědičné vlivy (20 %).
Je zřejmé, jak velký vliv na zdraví má životní styl.
KONTROLNÍ OTÁZKA 1 Jak se nazývají faktory zmíněné v předchozím textu?
ODPOVĚĎ Determinanty zdraví.
8.1.1
Druhy prevence
1. Primární prevence – je souhrn činností, které mají za cíl snížit počet nových onemocnění, tj. snížit incidenci nemocí. ● specifická – zaměřená proti určitým nemocím (např. očkování, fluoridace pitné vody) nebo proti rizikům (opatření proti znečišťování ovzduší); ● nespecifická – aktivity vedoucí k posilování a rozvíjení zdraví zdravotní 87
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková výchovou či zdravotně žádoucím životním stylem. Na primární prevenci se podílejí zdravotníci, jednotliví občané, komunity, regiony a stát. 2. Sekundární prevence – se zaměřuje na vyhledávání časných stadií onemocnění, vyhledávání rizikových faktorů vedoucích k onemocnění a vhodné léčení těchto časných stadií. Je záležitostí jednotlivců, komunit a zdravotnických pracovníků. 3. Terciární prevence – má za cíl minimalizovat škody na zdraví v případě již vzniklého onemocnění. Je záležitostí zdravotnickou. Z hlediska prevence je možné docílit pozitivní změny ve vývoji zdravotního stavu za předpokladu, že dojde k výrazné změně životního stylu. To znamená: ● docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech; ● výrazně snížit prevalenci kuřáctví; ● snížit spotřebu alkoholu; ● zvýšit podíl tělesné aktivity v denním životě; ● dodržovat zásady správného sexuálního chování; ● zaměřit se na důslednou prevenci drogových závislostí. Životní styl významně ovlivňuje zdraví a je klíčovým momentem prevence poruch zdraví.
8.2
Prevence ischemické choroby srdeční
Ischemická choroba srdeční je hlavní příčinou úmrtnosti u mužů nad 45 let věku a u žen nad 65 let věku v celé Evropě. ČR patří k evropským zemím s nejvyšší úmrtností, přestože se od počátku 80. let výrazně snižuje úmrtnost na srdeční cévní choroby i na CMP. Prevence ICHS: ● ●
●
●
88
nekouření; strava: ○ dostatek ovoce a zeleniny (více jako 400 g denně); ○ dostatek luštěnin, ořechů, semen; ○ dostatek ryb (minimálně 2 porce – 140 g týdně); ○ omezení příjmu tuků pod 30% celkové energie a tučných pokrmů živočišného původu; ○ u hypertenze omezení příjmu soli pod 5-6 g denně; ○ alkoholu maximálně 2 drinky u mužů a 1 drink u žen denně; ○ vhodné potraviny: ryby, kuře, krůta, králík, zvěřina, telecí maso, nízkotučné mléčné výrobky, vaječný bílek, čerstvá, mražená i sušená zelenina, brambory, syrové ovoce, luštěniny a obiloviny, celozrnné pečivo, minerální a stolní vody, čaje, light nápoje; tělesná hmotnost: udržení tělesné hmotnosti v normě či váhová redukce u nadváhy a obezity (BMI v dospělosti 20 – 25), zastoupení tělesného tuku (muži do 25%, mladší muži do 20%, ženy do 30%, mladší ženy do 25% celkové hmotnosti); pohybová hmotnost: minimální aerobní fyzická aktivita alespoň 20 – 30 minut 5x týdně;
8 PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ ●
psychosociální odolnost: emoční „otužilost“ a dostatečná adaptabilita na stresovou zátěž, sociální a zejména pracovní zázemí (pracovní a finanční jistoty), vzdělání.
V roce 1982 byly WHO doporučeny strategie na prevenci ICHS: ● populační strategie (změna životního stylu a prostředí v celé populaci); ● identifikace rizikových osob; ● předcházení opakování IM. Na úrovni celé společnosti: ●
ovlivnění politických, ekonomických a sociálních determinant zdraví = cílená politika zdravé výživy, nekuřáctví, vzdělání v oblasti životního stylu a nemocí, zdravotnictví a dostupnosti zdravotní péče, socioekonomického zajištění.
Telefonní číslo zdravého srdce: „035 140 530“ 0 nekouřit, 3 3km chůze denně nebo 30 minut fyzické aktivity střední intenzity, 5 porcí ovoce a zeleniny denně, 140 systolický krevní tlak < 140 mm Hg, 5 celkový cholesterol < 5 mmol/l, 3 LDL -cholesterol < 3 mmol/l, 0 vyhnout se nadváze a diabetu.
8.3
Prevence obezity
Obezita, která je nejčastějším metabolickým onemocněním dnešní doby, patří k tzv. civilizačním onemocněním. V posledních desetiletích se obezita stala globálním zdravotním problémem lidstva. Závažnost tohoto jevu je vyjádřena i tím, že při WHO vznikla Mezinárodní pracovní skupina pro obezitu, která sdružuje národní obezitologické společnosti ve více než 30 zemích. Velkou explozi obezita zaznamenává USA, ale také Evropa. Ve výskytu obezity je možné pozorovat několik faktorů: ● obézních přibývá s věkem a výskyt obezity vrcholí ve věku kolem 50 – 60 let; ● ženy jsou více obézní než muži; ● vyšší vzdělání a lepší ekonomická situace snižuje výskyt obezity; ● po porodu dítěte se žena obtížněji zbavuje těhotenského přírůstku hmotnosti; ● rodinné zvyky ve stravování ovlivňují hmotnost členů rodiny, avšak svoji roli hraje i genetická predispozice; ● dietní zvyklosti dané národní kuchyní ovlivňují výskyt obezity v populaci (zejména obliba tučných jídel); ● příjem alkoholu vede k vzestupu hmotnosti; ● omezení fyzické aktivity vede k nárůstu hmotnosti.
89
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková DEFINICE 8-1 OBEZITY Obezita (otylost) je definována zmnožením tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je určován pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace. Fyziologicky je vyšší podíl tuku u žen (do 28 – 30%) než u mužů (do 23 – 25%). S věkem podíl tuku v těle stoupá.
K vyjádření stupně nadváhy se používá index tělesné hmotnosti (BMI – z anglického body mass index), který definoval v minulém století A. Quetelet. Vzorec 8-1. BMI =
hmotnost [Kg ] výška [m]2
(8-1)
ŘEŠENÁ ÚLOHA 8-1 Vypočtěte BMI dospělé ženy, která váží 78 kg a měří 165 cm. Řešení: 78 78 = 2 1,65 2,72 BMI =28,67 BMI =
K ZAPAMATOVÁNÍ 2 ROZDĚLENÍ HODNOT BMI Tabulka 8-1: Rozdělení hodnot BMI. BMI Kategorie pod 18,5 podváha 18,5 – 24,9 normální váha 25 – 29,9 nadváha 30 – 34,9 obezita 1. stupně (lehká otylost) 35 – 39,9 obezita 2. stupně (výrazná otylost) nad 40 obezita 3. stupně (morbidní otylost)
Příčiny obezity: ● nadměrné přijímání potravy při nízké pohybové aktivitě; ● dědičnost (50%); ● porucha regulace bílkoviny leptinu (leptin je jeden z regulátorů tělesné hmotnosti 90
8 PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ tím, že působí na centrum sytosti v hypotalamu a vyvolává v něm pocit hladu nebo naopak pocit nasycení). Komplikace obezity
Zdravotní komplikace obezity: 1. mechanické: ● velké zatížení kloubů, šlach a dýchací potíže (dyspnoe); 2. metabolické: ● diabetes mellitus 2. typu; ● hypertenze; ● kardiovaskulární onemocnění; ● hypercholesterolémie; ● další onemocnění (žlučové kameny, rakovina dělohy, rakovina prsu). Snížení tělesné hmotnosti o 5% výrazně redukuje zdravotní rizika.
Léčba obezity
Léčba obezity: ● ● ● ● ● ●
nízkoenergetická dieta; zvýšení pohybové aktivity; změna životního stylu (úprava jídelních a pohybových návyků); pomalé a trvalé snižování hmotnosti o 500 – 1000 g týdně pod lékařským dohledem; farmakologická léčby obezity; chirurgická léčba obezity.
Prevence obezity: 1. pasivně nepřijímat společností a vývojem vnucovaný sedavý styl života (škola, zaměstnání, počítače, televize, transport dopravními prostředky, výtahy, dálkové ovládání; 2. snažit se nebýt frustrovaný (společensky, sociálně, pracovně, partnersky a sexuálně); 3. upravit stravovací zvyklosti ve smyslu kvality, kvantity a pravidelnosti. Fyzická aktivita: ● ● ●
posilovat fyzickou aktivitu od dětství; v dospělosti upřednostňovat každou možnou i drobnou fyzickou aktivitu před pasivitou (schody, chůze); zařadit pravidelné cvičení do volného času.
Psychická pohoda: ● být aktivní; ● umět přijmout své handicapy; ● umět se pozitivně sebehodnotit; ● mít správný hodnotový systém; ● být v souladu s vnitřně přijatým hodnotovým řádem; ● být emočně otužilý.
91
Prevence obezity
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Strava má být: ● pestrá a vyvážená; ● s posílením potravin rostlinného původu na úkor živočišných; ● skromná (odpovídající energetickému výdeji); ● pravidelná (ne s denním hladověním a večerním a nočním přejídáním se); ● s dostatečným pitným režimem nekalorických tekutin; ● s omezeným zařazováním kaloricky denzních potravin typu „fast food“; ● nemá být řešením prožívaných frustrací přejídáním se.
8.4
Prevence osteoporózy
Osteoporóza patří mezi nejčastější onemocnění v civilizovaných zemích. Postihuje kostní tkáň – dochází k úbytku kostní hmoty, a to rovnoměrně složky anorganické i organické. Osteoporóza je charakterizována nízkou hustotou kosti, poruchou její mikroskopické stavby, a v důsledku toho zvýšeným rizikem zlomenin – tím snižuje kvalitu života starých lidí a ohrožuje i jejich život. Příčiny
Příčiny vzniku osteoporózy: složité a multifaktoriální: ● ● ● ● ●
genetické (85%); hormonální (nedostatek estrogenu): po 55. roce se vyskytuje u 1/3 žen a 1/5 mužů; věk (po 35. roce života kostní hmoty ubývá); nedostatečná výživa, nedostatek Ca a vitaminu D; nedostatečný vývoj vrcholu kostní hmoty (nedostatečná fyzická aktivita, kouření, velká konzumace alkoholu).
Prevence: začíná v dětství a trvá celý život. Cíl prevence: 1. vytvářet maximum kostní hmoty během dětství a dospívání; 2. uchovat co nejvíce kostní hmoty v dalším životě. Preventivní opatření: ●
●
●
92
opatření životního stylu: ○ vyloučit faktory, které škodí kostnímu metabolizmu; ○ dostatečná pohybová aktivita po celý život; ○ nekouření; ○ alkohol jen v mírných dávkách; opatření stravování: ○ zajistit doporučenou denní dávku vápníku v potravě; ○ zajistit dostatek vitaminu D; hormonální substituce deficitu estrogenních hormonů po menopauze u žen.
8 PREVENCE NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH NEINFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ OTÁZKY 1. V České republice jsou nejčastější příčinou úmrtí: a) nádorová onemocnění; b) kardiovaskulární onemocnění; c) úrazy; d) nemoci dýchacích cest. 2. Cílem sekundární prevence je: a) vyhledávání časných stadií onemocnění; b) minimalizovat škody na zdraví v případě již vzniklého onemocnění; c) snížit incidenci nemocí; d) provádět aktivity vedoucí k posilování a rozvíjení zdraví. 3. BMI se vypočítá: a) hmotnost (kg) / výška (cm2); b) hmotnost (kg2) / výška (m); c) hmotnost (kg2) / výška (cm); d) hmotnost (kg) / výška (m2). 4. Nadváhu signalizuje BMI: a) nad 25; b) nad 19; c) nad 40; d) pod 25. 5. Cílem terciární prevence je: a) vyhledávání časných stadií onemocnění; b) minimalizovat škody na zdraví v případě již vzniklého onemocnění; c) snížit incidenci nemocí; d) provádět aktivity vedoucí k posilování a rozvíjení zdraví. 6. Aerobní fyzická aktivita alespoň 20 – 30 minut 5x týdně je prevencí: a) obezity; b) ischemické choroby srdeční; c) osteoporózy; d) všechny odpovědi jsou správné.
SHRNUTÍ KAPITOLY Ischemická choroba srdeční (ICHS) je hlavní příčinou úmrtnosti u mužů nad 45 let věku a u žen nad 65 let věku v celé Evropě. Prevence ICHS spočívá v nekouření, udržení tělesné hmotnosti v normě či váhová redukce u nadváhy, dostatečné pohybové aktivitě, psychosociální otužilosti, úpravě stravy (dostatek 93
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková ovoce, zeleniny, luštěnin, ořechů, semen, ryb, omezení příjmu tuků, u hypertenze omezení příjmu soli pod 5-6 g denně, alkoholu maximálně 2 drinky u mužů a 1 drink u žen denně. Vhodné potraviny jsou: ryby, kuře, krůta, králík, zvěřina, telecí maso, nízkotučné mléčné výrobky, vaječný bílek, čerstvá, mražená i sušená zelenina, brambory, syrové ovoce, luštěniny a obiloviny, celozrnné pečivo, minerální a stolní vody, čaje, light nápoje. Obezita (otylost) je definována zmnožením tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je určován pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace. Prevence obezity znamená pasivně nepřijímat společností a vývojem vnucovaný sedavý styl života, snažit se nebýt frustrovaní, upravit stravovací zvyklosti ve smyslu kvality, kvantity a pravidelnosti. Osteoporóza je charakterizována nízkou hustotou kosti, poruchou její mikroskopické stavby, a v důsledku toho zvýšeným rizikem zlomenin – tím snižuje kvalitu života starých lidí a ohrožuje i jejich život. Cílem prevence osteoporózy je vytvářet maximum kostní hmoty během dětství a dospívání uchovat co nejvíce kostní hmoty v dalším životě.
ODPOVĚDI 1) b
2) a
3) d
4) a
5) b
6) d
DALŠÍ ZDROJE [1] HAINER, V., KUNEŠOVÁ, M. et al. Obezita: Etiopatogeneza, diagnostika a terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 126 s. ISBN 80-85824-67-1. [2] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [3] MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003. 99 s. ISBN 80-7254-421-7. [4] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. I. – V. díl. Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. 624 s. ISBN 80-7071080-2. [5] VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÁ POISŤOVŇA A PROGRAM CINDI V SR. Prevencia v primárnej starostlivosti. Odporúčania pre podporu správnej praxe. 1. vyd. Bratislava: MAURO, 1998. 188 s. ISBN 80-968092-1-0.
94
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
9
PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Poslední kapitola nabízí základní informace o nejčastějších onkologických onemocněních a jejich prevenci. Bude se zabývat kolorektálním karcinomem, karcinomem prsu, nádory kůže a nádory plic.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ●
popsat sedm varovných příznaků nádorového onemocnění; doporučit preventivní postupy pro prevenci nejčastějších onkologických onemocnění (kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, kožního karcinomu, karcinomu plic).
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 60 minut.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY prevence, onkologické onemocnění, evropský kodex proti rakovině, samovyšetření prsu, mamografie, screening
9.1
Prevence nádorových onemocnění
Sedm varovných signálů možného nádorového onemocnění: 1. změna ve vyprazdňování moči a stolice; 2. neobvyklé bolesti; 3. neobvyklé krvácení nebo výtok; 4. zvětšení nebo vytvoření bulky v prsu nebo jinde; 5. potíže při zažívání, ztížené polykání; 6. zřejmá změna mateřského znaménka nebo jiné kožní léze; 7. dráždivý kašel nebo chraptění.
95
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Evropský kodex proti rakovině
Evropský kodex proti rakovině Mezi lety 1986 – 2000 zakladatelské země Evropské Unie realizovaly program Evropa proti rakovině. Zastřešila ho Asociace evropských lig (ECL). Členská základna ECL se postupně rozšiřovala a s pádem železné opony se stala členem i Liga proti rakovině Praha. Přijali desatero Evropského kodexu.27 Desatero pro život 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Nekuřte. Mírněte se v konzumaci alkoholických nápojů. Vyhýbejte se nadměrnému slunění. Dodržujte zdravotní a bezpečnostní pokyny, zejména při práci zahrnující výrobu a manipulaci s látkami, které mohou způsobit rakovinu. Často jezte čerstvé ovoce a zeleninu i obiloviny, neboť obsahují ochrannou vlákninu. Vyvarujte se vzniku nadváhy a omezte spotřebu tučných jídel. Navštivte lékaře, objevíte-li kdekoliv na těle bulku, pozorujete-li změny pigmentového znaménka nebo zjistíte-li krvácení bez známé příčiny. Navštivte lékaře, máte-li přetrvávající potíže, jako jsou kašel, chrapot, nepravidelná stolice, nebo jestliže hubnete bez známé příčiny. Ženy, choďte pravidelně na gynekologické prohlídky a žádejte vyšetření stěru z děložního hrdla. Ženy, kontrolujte si pravidelně prsa (samovyšetřením) a nechte si po dosažení 45 let pravidelně provádět mammografii.
Po vyhodnocení výsledků a s přihlédnutím na vzrůstající počet členských zemí v Evropské Unii, skupina odborníků z onkologických evropských ústavů přepracovala priority rizik a preventivních přístupů při vzniku rakoviny a přijala nový kodex. Některé druhy rakoviny nevzniknou a zdraví populace se zlepší, jestliže si lidé osvojí zdravější životní styl. V Bruselu 17. června 2003 bylo publikováno, jako nový kodex, jedenáct způsobů prevence. Evropský kodex proti rakovině (European Code Against Cancer 3. verze). Celkový zdravotní stav lze zlepšit a mnohým úmrtím na rakovinu lze zabránit, když si osvojíme zdravější životní styl: 1. Nekuřte! Pokud kouříte, přestaňte. Pokud nemůžete přestat, nekuřte v přítomnosti dětí. 2. Vyvarujte se obezitě. 3. Denně vykonávejte nějakou tělesnou činnost. 4. Jezte denně více různých druhů ovoce a zeleniny, alespoň v pěti porcích. Omezte příjem potravin obsahujících živočišné tuky. 5. Jestliže pijete alkohol, a již pivo, víno nebo koncentráty. Omezte konzumaci na dva nápoje denně /jste-li muž/a na jeden /jste-li žena/. 6. Nevystavujte se nadměrnému slunečnímu záření. Zvláště důležité je chránit děti a mladistvé. Ti, kdo mají sklon se rychle spálit, se musí chránit během celého života. 27 http://www.lpr.cz
96
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ 7. Dodržujte přesně pravidla ochrany před známými rakovinotvornými látkami. Dodržujte všechny zdravotní a bezpečnostní předpisy při styku s látkami, které mohou způsobit rakovinu. Dodržujte směrnice radiační hygienické služby. Programy veřejného zdravotnictví, které mají preventivní význam nebo zvyšují pravděpodobnost jejího vyléčení. 8. Ženy od 25 let by se měly zapojit do skríningu děložního hrdla v programu se zajištěnou kontrolou kvality v souladu se Směrnicemi Evropské unie. 9. Ženy od 50 let by se měly zapojit do mamárního skríningu v programu se zajištěnou kontrolou kvality v souladu se Směrnicemi Evropské unie. 10. Ženy a muži od 50 let by se měli zapojit do skríningu tlustého střeva a konečníku v programech se zajištěnou kontrolou kvality. 11. Účastněte se očkovacích programů proti infekci způsobené virem hepatitidy B. Doporučení, která jsou obsahem Evropského kodexu proti rakovině, mají za cíl snížit výskyt rakoviny a vést ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Každý jedinec má svobodnou vůli změnit svůj životní styl, čímž si může snížit riziko vzniku rakoviny. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 13 Srovnejte původní Evropský kodex proti rakovině „Desatero pro život“ a nový kodex. Jaké jsou časté příčiny toho, že lidé nedodržují uvedená doporučení?
9.2
Prevence kolorektálního karcinomu
Tomuto onemocnění je třeba věnovat zvýšenou pozornost: informovat populaci již v primární prevenci – o změně stravovacích zvyklostí, dále informovat o sekundární prevenci – vyšetření stolice na okultní krvácení u bezpříznakových jedinců a nakonec informovat o příznacích již vzniklého onemocnění. Ve vyspělých státech je kolorektální karcinom zjišťován daleko častěji, a proto je zařazován mezi civilizační nemoci. Jeho výskyt v České republice je nejvyšší ve srovnání s výskytem v ostatních státech. Každý rok na toto onemocnění zemře v České republice asi 5 000 lidí. Je nejčastějším zhoubným nádorem trávicího ústrojí a druhým nejčastějším nádorem vůbec. V České republice je kolorektální karcinom druhým nejčastějším zhoubným nádorem. U mužů po bronchogenním karcinomu a u žen po karcinomu prsu. Každý sám může ovlivnit svoje stravovací zvyklosti a přispět tak k ovlivnění zevních faktorů spolupůsobících při vzniku kolorektálního karcinomu. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 14 Zopakujte si, co je primární prevence?
97
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková Primární prevence: ● nízký obsah živočišných tuků; ● preferovat rostlinné tuky (začít se slunečnicovým olejem a pak postupně s olejem olivovým, který je pro Čechy nezvyklého aroma a chuti); ● snížit spotřebu smaženého, grilovaného a pečeného červeného masa, nejvíce omezit spotřebu uzenin a uzeného červeného masa; ● nevhodné je též zvýšené pití piva; ● preferovat hlavně maso drůbeží a rybí; ● zvýšený příjem vlákniny v ovoci, zelenině a celozrnných výrobcích; ● pravidelná stolice; ● normální/ideální váha. Včasné zjištění nádorového onemocnění zlepšuje léčebné možnosti a prognózu onemocnění. Existují možnosti, jak zjistit toto onemocnění ještě v době, kdy je pacient bez příznaků (bezpříznakový jedinec) a dokonce jak zjistit přednádorový stav – adenom – ve formě polypu, a jeho odstraněním zamezit jeho přeměně na karcinom (80% kolorektálních karcinomů vzniká z adenomu). Ke zjišťování těchto nálezů byl vypracován a je praktickými lékaři prováděn depistážní (screeningový) program – test na okultní (skryté) krvácení u rizikových skupin obyvatel. Sekundární prevence: ● ● ● ●
depistáž – masový screening; časná diagnostika – kolonoskopie; profylaxe – endoskopická polypektomie; dispenzarizace.
Test na okultní krvácení ve stolici Tento jednoduchý test, který si každý může provést sám doma, je určen k průkazu skrytého (okultního) krvácení ve stolici. Provádí se ze tří po sobě následujících stolic. Není testem na rakovinu střeva, za který je často mylně pokládán. Ale je testem sloužícím k průkazu skrytého krvácení ve stolici bez bližšího určení příčiny krvácení. Příčinou positivity testu sice může být nádor střeva, a to jak zhoubný, tak nezhoubný, ale i jiné nemoci jako jsou záněty střeva, divertikly (výchlipky) střeva (divertikulární choroba), hemoroidy a další nemoci. Test je positivní asi u 3% testovaných. Pokud se někdo pro provedení testu rozhodne, musí počítat s tím, že může být test positivní a v tom případě je třeba podstoupit další vyšetření (kolonoskopie) k objasnění příčiny krvácení. Test na okultní krvácení je určen pro bezpříznakové jedince, tedy pro ty, kteří nemají žádné potíže, které by mohly svědčit pro rakovinu tračníku a konečníku (kolorektální karcinom). Tyto potíže však nemusejí být příznakem rakoviny tračníku a konečníku, ale jsou jistě důvodem k vyšetření nejlépe u specialisty – gastroenterologa. U pacienta, který má příznaky, není třeba vyšetřovat test na okultní krvácení, vyšetřovací postup zvolí lékař u konkrétního pacienta. Test na okultní krvácení je prováděn u praktického lékaře u třech rizikových skupin: ●
98
u bezpříznakových jedinců nad 50 let věku v intervalu 1x za 2 roky;
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ ●
●
u bezpříznakových jedinců nad 40 let věku v intervalu 1x ročně, kteří jsou příbuzní I. stupně (tj. rodiče, děti a sourozenci) pacientů, u kterých byl zjištěn karcinom tračníku a konečníku; u pacientek, u kterých byl zjištěn nádor prsu, dělohy nebo vaječníku nezávisle na věku v intervalu 1x ročně.
V případě, že je test negativní, je třeba provést ho znovu za jeden nebo dva roky podle rizikové skupiny, ve které se daný jedinec nalézá, a to za předpokladu, že je v průběhu tohoto jedno nebo dvouročního období i nadále bezpříznakový. Pokud je tento test pravidelně využíván v rámci prevence výše uvedenými rizikovými skupinami obyvatelstva, bylo ověřeno, že dochází ke snížení úmrtnosti na kolorektální karcinom, jehož výskyt v civilizovaných zemích a i v naší republice stále stoupá. Jedinci z těchto rizikových skupin se však musí o této preventivní možnosti dozvědět. PRO ZÁJEMCE 7 Význam testování okultního krvácení ve stolici vyplývá z výsledků čtyř randomizovaných studií, které prokázaly snížení mortality na kolorektální karcinom u lidí ve věku 50-80 let o 15-33 %.28
9.3
Prevence karcinomu prsu
Prevence a včasné odhalení Karcinom prsu je nejčastějším nádorovým onemocněním u žen, jehož výskyt stále stoupá. Přitom až 90 % žen, u nichž je nádor odhalen včas, může být současnými léčebnými postupy vyléčeno. Základem prevence je dodržování vhodné životosprávy a k včasnému a úspěšnému vyléčení velmi významně přispívá samovyšetřování prsu a pravidelné preventivní prohlídky na mamografu. Samovyšetřování prsů Nejjednodušší metodou včasného záchytu karcinomu prsu je samovyšetřování prsu. Jak je zřejmé z názvu, vyšetřování si žena provádí sama, a to pravidelně každý měsíc. Ženy, které se samovyšetřováním začínají, by si měly po dobu jednoho měsíce vyšetřovat prsy každý den. Jen tak se naučí znát geografii vlastních prsů. Nejlepší období pro samovyšetřování prsou je druhý nebo třetí den po skončení menstruace, kdy jsou prsy bez napětí. Pro ženy, které nemenstruují, je vhodný kterýkoliv snadno zapamatovatelný den. Samovyšetřování se provádí po osprchování teplou vodou, kdy je pokožka uvolněná a vláčná. Mělo by být zcela běžnou součástí osobní hygieny každé moderní ženy.
28 Skála et al., 2011, s. 7.
99
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková SAMOSTATNÝ ÚKOL 8 Popište jednotlivé kroky samovyšetření prsů.
Screening karcinomu prsu je organizované, kontinuální a vyhodnocované úsilí o časný záchyt zhoubných nádorů prsu prováděním screeningového mamografického vyšetření a doplňujících diagnostických metod u populace žen, které nepociťují žádné přímé známky přítomnosti karcinomu prsu. Mamografický screening znamená aktivní vyhledávání časných forem zhoubného nádorového onemocnění prsu. Jeho cílem je průkaz zejména nehmatných nádorů. Je prokázáno, že pouze takto je možno snížit o 20 – 40% úmrtnost na tuto chorobu. Mamografie je rentgenové vyšetření prsů a vždy následuje po předchozím klinickém vyšetření pohmatem. PRO ZÁJEMCE 8 Víte, že: …v ČR byl plošný mamografický screening oficiálně zahájen v září roku 2002?
Screeningovou mamografii indikuje všeobecný praktický lékař nebo gynekolog v rámci prevence u těchto registrovaných pojištěnců: ●
●
●
věk nad 45 let; a zároveň žena: ○ bezpříznaková, bez klinických známek karcinomu prsu; ○ v dispenzární péči; ve dvouročných intervalech.
Doporučený standard pro poskytování screeningu karcinomu prsu a provádění diagnostické mamografie v České republice upravuje Věstník MZ ČR č. 4/2010. SAMOSTATNÝ ÚKOL 9 Vyhledejte si Věstník MZ ČR č. 4/2010 a zjistěte podmínky úhrady screeningové a diagnostické mamografie.
100
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
9.4
Prevence nádorového onemocnění kůže
Kožní nádory je možné rozdělit do dvou skupin: maligní melanomy a ostatní maligní nádory. Maligní melanom je vysoce maligní karcinom. Rizikové faktory: ● expozice ultrafialovému záření (UV); ● stoupající věk (u některých typů nádoru); ● typ reakce kůže na expozici slunci (lidé, kteří se snadno spálí); ● anamnéza opakovaných slunečních spálenin; ● vícečetné benigní pigmentové névy; ● imunosuprese. Prekancerózy maligního melanomu: ● ● ● ●
syndrom dysplastických névů; kongenitální névus; mnohočetné pigmentové névy v počtu více než 50; syndrom Familiárního maligního melanomu (maligní melanom v rodině).
Změny pigmentového névu jsou varovnou známkou toho, že by na podkladě existující afekce mohl vzniknout maligní melanom. Klinické známky maligní transformace získaného maligního névu v maligní melanom: ● ● ● ● ●
asymetrie; rozpití okrajů (neostré ohraničení); změny barvy; rozměr (průměr přes 5 mm); progrese- změna velikosti, tvaru, okrajů, krvácení, svědění.
Prevence nádorového onemocnění kůže – doporučené postupy: ● vzdělávací programy: ○ podávat informace o škodlivosti nadměrného slunění a jak mu předcházet; ○ nevystavovat se zbytečně slunečnímu záření v práci a při hrách; ○ používat vhodnou ochranu proti slunci; ○ zaměřit pozornost na děti a nabízet dostatek informací rodinám s dětmi; ○ časné vyhledávání kožních nádorů, aby bylo možné zlepšit terapeutický dopad; ○ prohloubit znalosti o známkách časného melanomu a vizuálním vyšetření kůže; ○ provádět vizuální vyšetření kůže jako součást fyzikálního vyšetření pacientů; ● screeningové testy.
101
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková PRO ZÁJEMCE 9 Možnosti screeningu maligního melanomu byly zkoumány v několika observačních studiích. Studie provedené v západním Skotsku a ve státě Connecticut, USA naznčily, že edukace obyvatel a samovyšetření kůže může snížit riziko úmrtí na maligní melanom.29
9.5
Prevence nádorového onemocnění plic
Plicní karcinom je nejčastější onkologické onemocnění u mužů. Má svůj původ v primárních a segmentálních bronších, proto plicní karcinom a bronchiální karcinom jsou synonyma. Většinu nádorů lze zařadit do některé ze 4 skupin: ● epidermoidní nebo dlaždicový karcinom (40 – 45%) – u mužů; ● adenokarcinom (15 – 20% všech plicních karcinomů); ● malobuněčný karcinom (25%); ● velkobuněčný karcinom (10%). Za 90% plicních nádorů je odpovědné kouření tabáku. Kuřáci, kteří spotřebují denně jednu krabičku cigaret, po 30 let mají asi 20násobně vyšší riziko rozvoje plicního karcinomu než nekuřáci. Ti, kteří začali kouřit mezi 15. – 20. rokem života jsou ve větším riziku než lidé, kteří kouří od 25 let. Jestliže člověk přestane kouřit, riziko stále přetrvává, ale postupně se snižuje a za 10 – 15 let dosahuje úroveň nekuřáka. Nejvýznamnější souvislost s kouřením vykazuje malobuněčný karcinom. U nekuřáků se nejčastěji vyskytuje adenokarcinom. Rizikové faktory: ● ● ● ●
kouření; profesionální expozice např. azbestu; vliv radiační zátěže (radon v dolech a domácnostech); znečištění ovzduší.
Klinická manifestace plicního karcinomu: ● ● ● ● ● ●
perzistující kašel; chrapot; hemoptýza; dyspnoe; úbytek hmotnosti; příležitostní hrudní bolest.
29 Skála et al., 2011, s. 12.
102
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ Doporučené preventivní postupy: ● ●
vyhledávat časné symptomy karcinomu plic u pacientů a odesílat k podrobnějšímu vyšetření; použít všechny dostupné prostředky k informování veřejnosti o škodlivosti kouření – podpora programů nekouření.
Nedoporučuje se screeningové vyšetřování RTG plic nebo cytologickým vyšetřením asymptomatických jedinců ani ve vysoce rizikových skupinách. (neprokázala se snížená mortalita). OTÁZKY 1. Mamografický skríning je součástí: a) primární prevence; b) sekundární prevence; c) terciární prevence; d) samovyšetření prsů. 2. Test na okultní krvácení se provádí jako preventivní opatření k vyhledávání: a) karcinomu žaludku; b) karcinomu kůže; c) kolorektálního karcinomu; d) karcinomu pankreatu. 3. Mamografický skríning se v ČR provádí u žen: a) ve věku 39 – 69 let; b) ve věku 40 – 75 let; c) ve věku 45 – 69 let; d) ve věku 50 – 69 let. 4. Nejčastější zhoubný nádor trávicího ústrojí v ČR je: a) kolorektální karcinom; b) karcinom jater; c) karcinom žaludku; d) karcinom pankreatu.
SHRNUTÍ KAPITOLY Česká republika zaujímá dlouhodobě první místo v celosvětových epidemiologických statistikách sledujících výskyt a mortalitu kolorektálního karcinomu (KRCA). Incidence 75/100 000 a mortalita 55/100 000 obyvatel jsou alarmující údaje, které se v posledních letech prakticky nemění a jsou důsledkem nepříznivé genetické zátěže naší populace a bohužel odráží i nepříznivé environmentální faktory a dietní zvyklosti obyvatel ČR, jakými jsou dieta s nízkým obsahem vlákniny, obezita a vysoký podíl živočišných tuků v potravě. Vyšší inci-
103
Zdravý životní styl, Renáta Zeleníková dence karcinomu rekta bývá spojována s nadměrnou konzumací piva, která je pro naši populaci rovněž typická. Kolorektální karcinom je nejčastější nádorové onemocnění trávicího traktu, jehož incidence se stále zvyšuje. Je řazen mezi civilizační onemocnění a České republice patří prvenství v jeho výskytu na celém světě. Primární prevence kolorektálního karcinomu spočívá v ovlivnění stravovacích návyků. Jako sekundární prevence se provádí test na okultní krvácení ve stolici na včasné zjištění tohoto onemocnění u rizikových skupin. Karcinom prsu je nejčastějším nádorovým onemocněním u žen, jehož výskyt stále stoupá. Základem prevence karcinomu prsu je dodržování vhodné životosprávy a k včasnému a úspěšnému vyléčení velmi významně přispívá samovyšetřování prsu a pravidelné preventivní prohlídky na mamografu. Maligní melanom je vysoce maligní karcinom kůže. V rámci doporučených preventivních postupů je nutné se zaměřit na edukaci populace: nevystavovat se zbytečně slunečnímu záření v práci a při hrách a používat vhodnou ochranu proti slunci. Plicní karcinom je nejčastější onkologické onemocnění u mužů. Za 90% plicních nádorů je odpovědné kouření tabáku. Prevence karcinomu plic spočívá ve vyhledávání časným symptomů karcinomu plic u pacientů a odesílání k podrobnějšímu vyšetření, používání všech dostupných prostředků k informování veřejnosti o škodlivosti kouření.
ODPOVĚDI 1) a
2) c
3) c
4) a
DALŠÍ ZDROJE [1] BRANDTL, P. Rakovina tračníku a konečníku (kolorektální karcinom). [online] Dostupné z: [cit. 2007-12-16]. [2] MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0. [3] PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. [CD-ROM] Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004. 730 s. ISBN 80-7168-942-4. [4] SKÁLA, B. et al. Obecné preventivní a vyhledávací postupy u nádorových onemocnění v primární péči. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lé104
9 PREVENCE NEJČASTĚJŠÍCH ONKOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ kaře 2011. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2011. 25 s. ISBN 978-8086998-49-7. [5] www.prevencenadoru.cz [6] www.lpr.cz [7] www.mou.cz [8] www.mamo.cz
105
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY Životní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru z různých možností. Výchova k zdravému životnímu stylu má začít již od dětství a musí být systematická. Výchova ke zdraví zahrnuje činnosti, jejichž cílem je poskytnout lidem přístupným způsobem dostatek informací o možnostech a způsobech, jak předcházet nemocím, zlepšit znalosti, motivovat, ovlivnit postoje a přivést lidi k aktivnímu zájmu o své zdraví a konečně ke změně chování vedoucí k posílení zdraví. Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální, duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. Zdraví je základní lidské právo. Dobré zdraví je důležitým předpokladem sociálního, ekonomického i osobního rozvoje a je podstatnou komponentou kvality života. Zdraví člověka je podmíněno kladným i záporným působením různých faktorů, které se označují jako determinanty zdraví. Rozdělují se na vnitřní (genetické faktory – 20%) a zevní (životní styl – 50%, kvalita životního a pracovního prostředí – 20%, zdravotnické služby – 10%). Zdraví nejvíce poškozuje: kouření, nesprávná výživa; nízká pohybová aktivita; nadměrná psychická zátěž; nadměrný konzum alkoholu; zneužívání drog; rizikové sexuální chování. V důsledku změn životního stylu přibývá chronických neinfekčních onemocnění: kardiovaskulární nemoci, obezita, cukrovka, nádorová onemocnění. Nevhodná výživa ovlivňuje vznik řady chorob: kardiovaskulární onemocnění, onkologická onemocněni, obezita, nemoci jater a žlučníku, osteoporóza. Nedostatek fyzické aktivity může vest ke vzniku vad držení těla, vzniku obezity a kardiovaskulárních onemocnění. Zdravotní výhody pravidelné fyzické aktivity jsou mnohé. Na dosažení těchto výhod postačuje již 30 minut přiměřené fyzické aktivity denně. Stres může způsobit možné změny aktuálního psychického stavu; přispět k rozvoji psychosomatických chorob (žaludeční vředy) a somatických onemocnění; oslabení imunity jedince. Ischemická choroba srdeční (ICHS) je hlavní příčinou úmrtnosti u mužů nad 45 let věku a u žen nad 65 let věku v celé Evropě. Prevence ICHS spočívá v nekouření, udržení tělesné hmotnosti v normě či váhová redukce u nadváhy, dostatečné pohybové aktivitě, psychosociální otužilosti, úpravě stravy (dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin, ořechů, semen, ryb, omezení příjmu tuků, u hypertenze omezení příjmu soli pod 5-6 g denně, omezení příjmu alkoholu). Prevence obezity znamená pasivně nepřijímat společností a vývojem vnucovaný sedavý styl života, snažit se nebýt frustrovaný, upravit stravovací zvyklosti ve smyslu kvality, kvantity a pravidelnosti, zvýšit fyzickou aktivitu. Cílem prevence osteoporózy je vytvářet maximum kostní hmoty během dětství a dospívání uchovat co nejvíce kostní hmoty v dalším životě. Primární prevence kolorektálního karcinomu spočívá v ovlivnění stravovacích návyků. Jako sekundární prevence se provádí test na okultní krvácení ve stolici na včasné zjištění tohoto onemocnění u rizikových skupin. Základem prevence karcinomu prsu je dodržování vhodné životosprávy a k včasnému a úspěšnému vyléčení velmi významně přispívá samovyšetřování prsu a pravidelné preventivní prohlídky na mamografu (od 45 let věku ženy). Maligní melanom je vysoce maligní karcinom kůže. V rámci doporučených preventivních postupů je nutné se zaměřit na edukaci populace: nevystavovat se zbytečně slunečnímu záření v práci a při hrách a používat vhodnou ochranu proti slunci. Prevence karcinomu plic spočívá ve vyhledávání časným symptomů karcinomu plic u pacientů a odesílání k podrobnějšímu vyšetření, používání všech dostupných prostředků k informování veřejnosti o škodlivosti kouření.
106
Z hlediska prevence je možné docílit pozitivní změny ve vývoji zdravotního stavu za předpokladu, že dojde k výrazné změně životního stylu. To znamená docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech, výrazně snížit prevalenci kuřáctví, snížit spotřebu alkoholu, zvýšit podíl tělesné aktivity v denním životě, dodržovat zásady správného sexuálního chování, zaměřit se na důslednou prevenci drogových závislostí. Životní styl významně ovlivňuje zdraví a je klíčovým momentem prevence poruch zdraví.
107
PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON A POUŽITÝCH ZKRATEK
108
Čas potřebný ke studiu
Cíle kapitoly
Klíčová slova
Nezapomeňte na odpočinek
Průvodce studiem
Průvodce textem
Rychlý náhled
Shrnutí
Tutoriály
Definice
K zapamatování
Případová studie
Řešená úloha
Věta
Kontrolní otázka
Korespondenční úkol
Odpovědi
Otázky
Samostatný úkol
Další zdroje
Pro zájemce
Úkol k zamyšlení
Název: Autoři: Vydavatel: Určeno: Povoleno: Počet stran: AA – VA: Vydání: Náklad: Tiskárna: Číslo publikace: Tato publikace neprošla jazykovou úpravou
