Čsl. kinematografie po r. 1945 -poválečné výslechy: Lída Baarová, Adina Mandlová, Václav Binovec, Miloš Havel, Svatopluk Innemann -1945: zestátnění kinematografie dekret prezidenta č. 50/1945 Sb. „o opatření v oblastech filmu“; podepsaný Benešem 11. 8. 1945 → restrukturalizace „k provozu filmových ateliérů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických(v dalším jen filmů), k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů, jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně jen stát“ → cílem soběstačnost filmového průmyslu -ustavení profesních institucí: Československý filmový ústav filmová škola při AMU (1.školní rok 1946–47) 3 specializace: dramaturgie + scenáristka, režie a kamera; později produkce, střih a fotografie 1946 – I. mezinárodní filmový festival v Mariánských lázních –nesoutěžní, o 4 roky později do Karlových Varů
-1945–1948: nástup animovaného filmu → jeho umělecké kvality převýšují význam filmu hraného ZLÍN: Hermína Týrlová + Karel Zeman PRAHA: AFIT (Ateliér filmových triků) –> studio Bratři v triku – Jiří Trnka, Jiří Brdečka, Eduard Hoffman -ocenění na světových festivalech: VZPOURA HRAČEK (1946, Týrlová) ŠPALÍČEK (1947, Trnka) CÍSAŘŮV SLAVÍK (1948, Trnka) INSPIRACE (1949, Zeman)
-projekty roztočené ještě za okupace (v distribuci na konci války/v prvních poválečných měsících): lechtivá retrokomedie Prstýnek (1944, Frič) historická velkoprodukce Rozina sebranec (1945, Vávra) vitalistický snímek, samostatný debut Řeka čaruje (1945, Krška) psychologická kriminálka Lavina (1946, Cikán)
-náměty: -okupační a odbojové – ještě celkem netendenční -historické – např. 1. český barevný hraný film – JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947) (režie: Vladimír Borský; kamera: Jan Stallich) – adaptace Jiráska
SLOVENSKÝ FILM: → do znárodnění chybí tradice systematické produkce -1946: VARÚJ! - 1. produkčně slovenský film ; režie Martin Frič; Bielik + Štěpničková -podle psychologického dramatu Ivana Stodoly Bačova žena -1.slovenský film slovenského tvůrce – VLČIE DIERY (1948) r. Pal'o Bielik -drama ze Slovenského národního povstání 1949–1953 – vybudovány filmové ateliéry na bratislavské Kolibě -následující desetiletí v SR kinematografii: agitky s folklórním pozadím -podstatná změna až začátkem 60. let: → nástup generace vyškolené na FAMU: Stanislav Barabáš, Peter Solan, Štefan Uher, Eduard Grečner, Martin Hollý, Juraj Jakubisko, Eliáš Havetta
-první poválečný čsl. film slavící oceněným v zahraničí: SIRÉNA (1947) -silně apelativní sociální drama r: Karel Steklý → 1947 Benátky - Velká cena + cena za hudbu (E. F. Burian) -podle románu Marie Majerové -život dělnické rodiny během hornické stávky 1889 -bída i hrdé odhodlání -Marie Vášová, Ladislav Boháč
ZMĚNA POLITICKÉHO KLIMATU (1948-1956) -1948 zmanipulované volby, komunistický převrat -abdikace prezidenta Beneše → nástup Klementa Gottwalda → represivní zákony a opatření (mj. zákon o zřizování táborů nucených prací) → likvidace soukromého sektoru, násilná kolektivizace zemědělství → soudní procesy s politickou opozicí, popravy (Horáková, Slánský) → pokusy o emigraci (Jiřina Štěpničková – říjen 1951 zadržena, vězněna za velezradu) 1953 – otřes, smrt Stalina i Gottwalda, prezidentem Zápotocký, měnová reforma 1948–56 – éra politického stalinismu → doba nejtěžšího propadu umění a kultury → filmová tvorba podřízena ideologickému diktátu 13. 4. 1948 – ustanoven Čs. státní film 1949 - Filmová rada - ideologicko-politický dohled -ministr informací a osvěty VÁCLAV KOPECKÝ -ministr školství a osvěty ZDENĚK NEJEDLÝ → jiráskovská akce → ideologická převýchova celého národa Vávra – historická trilogie: JAN HUS (1954); JAN ŽIŽKA (1955); PROTI VŠEM (1956)
→ požadavky socialistického realismu → budovatelské agitky, schematické filmy DS-70 NEVYJÍŽDÍ (1949, Vlamir Slavínský) SLEPICE A KOSTELNÍK (1950, Oldřich Lipský, Jan Strejček) – Vlasta Burian Josef Mach: VZBOUŘENÍ NA VSI (1949); RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (1950); AKCE B (1951)
Ján Kadár, Elmar Klos: ÚNOS (1952)
KOMEDIE: veselohry Bořivoje Zemana: DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) + ANDĚL NA HORÁCH → Jaroslav Marvan
Ján Kadár, Elmar Klos: HUDBA Z MARSU (1955)
1951: angažovaná komedie CÍSAŘŮV PEKAŘ – PEKAŘŮV CÍSAŘ neshody Wericha a Jiřího Krejčíka → režii přebírá Martin Frič POHÁDKY: divácky úspěšné pohádky Bořivoje Zemana – PYŠNÁ PRINCEZNA (1952) + BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954) → obě podle Boženy Němcové; Frič: PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU NA ČELE (1959) FILMY PRO DĚTI A MLÁDEŽ: Karel Zeman: 1955: CESTA DO PRAVĚKU
PŘÍSLIB TÁNÍ PO ROCE 1956 1956: XX. sjezd KSSS – proslov Nikity Chruščova –> kritika stalinismu a kultu osobnosti, požadavek revize uplynulých let → krátké uvolnění -ve filmu překračování schémat a dramaturgických klišé -prohloubení psychologie postav, postavy začínají řešit intimní i všednodenní problémy -nástup režisérů: Vojtěch Jasný, Ladislav Helge, Zbyněk Brynych, Karel Kachyňa, Ivo Novák kamera: Jaroslav Kučera, Jan Čuřík, Josef Illík, Josef Vaniš herci: Jana Brejchová, Vladimír Menšík, Blanka Bohdanová, Jiří Vala 1957: TAM NA KONEČNÉ (Kadár, Klos) → vliv neorealismu (italský scenarista Cesare Zavattini na FAMU) filmy o mladých lidech: 1957: ŠTĚNATA (Novák) - takřka reportážní záběry rušného pražského života 1958: ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (Brynych) 1957: ŠKOLA OTCŮ (Helge) 1958: ZDE JSOU LVI (Krška) 1958: TOUHA (Jasný) 1958: TŘI PŘÁNÍ (Kadár, Klos)
→ stoupá nespokojenost ideologických revizorů
22. 2. - 1. 3. 1959 festival v Banské Bystrici → zhodnocení výsledků kinematografie, poukázání na její nedostatky -ministr školství a kultury ZDENĚK KAHUDA – referát, v němž kritizoval: → výlučné charaktery hrdinů českého filmu → ignorování dělnického prostředí → nahrazování optimistických perspektiv mládeže pochybami a morálními otazníky (většina ideologů filmy vůbec neviděla!!) → odsouzeny zejména filmy Tři přání + Zde jsou lvi → krátce po festivalu staženy z distribuce (+ Velká samota) → od filmové práce odstaveni Krška + scenárista jeho filmu Zde jsou lvi Oldřich Daněk → na několik let umlčeni Kadár s Klosem → vedení Barrandovského studia vyměněno za nové → zastrašování a autocenzura → rozmělnění filmové tvorby
ALFRÉD RADOK (1914–1976) -scenárista, novinář, progresivní divadelník 1949: DALEKÁ CESTA → podle Erika Kolára: povídka Cesta -o pražské židovské rodině postupně povolávané k transportu do terezínského ghetta (ponor do psychiky rasově smíšeného manželského páru) -neusiluje o realismus a objetivitu → STYLIZACE -inscenované dějové pasáže + dokumentaristické mystifikace + komentované záběry z dobových aktualit -atmosféra koncentračního tábora; kamera: Josef Střecha -rafinovaná montáž -vliv expresionismu, tvorby Orsona Wellese, nastupujícího neorealismu, avantgardní
tradice českého divadla (E. F.
Burian) -civilní herectví (Blanka Waleská, Otomar Krejča) -výrazná hudba: Jiří Sternwald -obvinění z formalismu, kosmopolitismu -omezená distribuce (mimo Prahu – okrajová kina a venkov) v 70. letech (po Radokově emigraci) v trezoru
1952: DIVOTVORNÝ KLOBOUK -Radok opět doplácí na pověst formalisty → cenzurní zásahy -svěží, výtvarně stylizovaná podívaná -kvalitní herecké výkony (Josef Kemr, Zdeněk Dítě, Saša Rašilov) -hudba: Jiří Sternwald 1956: DĚDEČEK AUTOMOBIL -v 50. letech bezprecedentní dílo -podle románu Adolfa Branalda -komedie o prehistorii motoristického sportu 1958 Expo Brusel – Laterna Magika → multimediální divadlo (živý herec + filmový obraz)
