Stíny horkého léta …
Dokáže chránit druhé a taky to udělá. Právě tahle vlastnost je jeho podstatou od dvanácti let, kdy po otcově uvěznění převzal péči o rodinu. Nedělal si iluze o tom, že dobro vždycky zvítězí, ale i kdyby pokaždé neuspěl, rozhodně ne proto, že se málo snaží. Pochybnosti, které ho v posledních letech pronásledovaly, se rozplynuly. Opět získal správný nadhled. Únava se stala tím, čím měla – vyčerpáním z nedostatku spánku, a ne nervovou a svalovou slabostí z vražedného biochemického koktejlu emocionálního a fyzického stresu. Dopřeje si několik hodin spánku a pak se mu lépe podaří najít, konfrontovat a potřít současné hrozby. A až toho dosáhne, zváží, co si dál počít. Jinak tě to tvoje tajnůstkaření sežere zaživa. Hughova slova z dopisu rezonovala v jeho mysli tak jasně, jako by přítel stál vedle něj a vyslovil je. Hugh má pravdu – svůj život podroboval rolím, které hrál. Dočista ho vyčerpaly. Udělal dobře, když zažádal o návrat do běžné služby. A tak to musí zůstat, aby se konečně mohl stát Nickem Mathesonem. Když stoupal do schodů, z lavičky na balkoně se někdo zvedl. Jo. Poznal její profil, ladné pohyby i štíhlé tělo v oblečení, jež se v nedostatečném světle zdálo bílé. Přistoupila blíž. „Myslím, že jsem tě právě spatřila takového, jaký doopravdy jsi,“ pravila tiše. „A taky se domnívám, že už tě začínám chápat.“ Předpokládal, že její přítomnost naruší právě nalezenou rovnováhu, avšak nestalo se tak. Schválně si to vyzkoušel. „Uplynulých deset let jsem strávil tím, že jsem si hrál na někoho jiného,“ přiznal. „Proč myslíš, že tohle není jenom další divadlo?“ Po krátkém zamyšlení odpověděla: „Důslednost. Opravdovost. A taky skutečnost, žes mi připadal…“ Nachýlila hlavu stranou a pátrala po vhodném slovu. „Celistvý. Smířený sám se sebou.“
S tíny
horkého léta
Celistvý a smířený? „Pracuju na tom. Aikido mi chybělo. Několik let jsem se mu svědomitě věnoval, ale jako tajný polda jsem nemohl otevřeně trénovat. Když jsem nedokázal usnout, rozhodl jsem se, že to napravím.“ Zvedla ruku a špičkami prstů se otřela o jeho tvář. Krátce, něžně. Neucukl před jejím dotykem. „Zdá se, že se ti to povedlo. Půjdeš teď spát?“ „Asi ano.“ Stále byl plný blahodárného klidu, ale spát… Kdepak, chtěl víc. „Co ty? Taky nemůžeš usnout?“ „Trápila mě noční můra.“ Smutně se pousmála. „Moje podvědomí dobře ví, že statečná jsem jenom naoko.“ „Máš za sebou několik příšerných dní.“ „Ano. Pokouším se zachovat klid a chladnou hlavu, ale… v jádru jsem k smrti vyděšená. Toho násilí je na mě trochu moc.“ Znovu se zazubila, ale úsměv ji zradil. Rozpačitě se kousla do rtu. A to byl Nickův konec. Od prvního dne bojuje s náklonností, kterou k ní cítí. Nemá smysl to popírat. Byla by to lež a těch už má plné zuby. Uchopil Jo do náruče. Nebránila se. Hlavou mu spočinula rameni, dlaněmi se opřela o jeho hruď. Když se k němu dnes přitiskla poprvé, mohla být v šoku, traumatizovaná. Hledala v někom oporu a jemu důvěřuje. Třeba si na to ani nevzpomíná. Ale tentokrát je to jiné. Přivinul ji blíž a přitiskl se tváří k jejím vlasům. Ostře vnímal každý dotek jejího těla, oblou křivku ramen, útlý pas pod rukama i hebkou látku trička, z nějž sálalo teplo jejího těla. Uvědomoval si svou zodpovědnost i její potřebu útěchy. Pokusil se jí vlít do žil nějakou naději. „Nejsi jediná, kdo se bojí, Jo, a já ti nemůžu slíbit, že všechno dobře dopadne. Ale ti grázlové se dopouštějí chyb. Brzy se jim dostaneme na stopu. Slibuju, že do té doby budeš pod policejní ochranou.“ „Děkuju ti.“ Ani se nepohnula. Dál spočívala v jeho náruči. Cítil, jak zhluboka a pravidelně oddechuje ve snaze se upokojit. Přizpůsobil se jejímu rytmu. Opravdový. Celistvý. Nemůže takový být, dokud bude skrývat svoje emoce. „Položil bych za tebe život, jen abych tě zachránil.“ Maličko zvedla hlavu a podívala se na něho. „Já vím, Nicku.“ Aniž ho spustila z očí, letmo ho políbila. A potom znovu. Ano, bylo to smyslné, ale nejenom to. Důvěrné. Upřímné. V uplynulých letech sehrál bezpočet rolí, a když to jeho práce vyžadovala, provozoval sex. Vždy se držel scénáře. Počínal si drsně a smyslně, a často se
S tíny
horkého léta
ovládal. Nikdy neprojevoval něhu ani náklonnost. A za žádných okolností nebyl upřímný. Nebyl sám sebou. Nyní objímá vyděšenou ženu a oplácí jí její důvěru. Dovoluje jí, aby poznala jeho zranitelnost. Opájí se jejími ústy, něžným obličejem, cítí její tep. Tiskne se k němu, křehká a přesto silná, a on touží po něčem víc, než je živočišný sex, jenž zbaví tělo napětí. Chce něco mnohem intimnějšího, touží víc dávat než brát. Přestali se líbat, přerývaně oddechovali. Jo si opřela hlavu o Nickovo rameno a ruku mu ovinula kolem pasu. Ani nepotřeboval pod bosými chodidly cítit chladnou dřevěnou podlahu, aby pochopil, že opět nalezl pevnou půdu pod nohama. Objímá Jo, je na správném místě. Znovu je sám sebou. Zvedla hlavu a pohlédla mu kurážně do očí. Nato pravila vážným tónem: „Řekla jsem Erin, že se nezapletu s mužem, kterého můžou zabít. Tohle pomyšlení mě děsí, Nicku. Když Leon zemřel, zármutek mě dočista zničil. Úplně mě paralyzoval. Na dlouho. Krušily mě obavy, že už nikdy nebudu jako dřív.“ Sebejistota ho začala opouštět. Důležitá je Jo a její potřeby, ne jeho. „Ale sama sobě ses neztratila.“ „Ne tak docela a ne navždycky. Ale už nikdy nechci něčím podobným projít.“ Stále ji vinul ke svému bušícímu srdci. Rozvázal si kimono a položil její dlaň na zjizvenou kůži na žebrech, kam ho zasáhla kulka Terryho Costella. Hlas mu povážlivě zhrubl. „Nemůžu ti slíbit, že nezemřu.“ Napůl očekával, že ruku s trhnutím stáhne, ale zlehýnka se jizvy dotýkala prsty. Konejšila jimi rozervaná nervová zakončení, která se stále ještě hojila. Poté je zakryla dlaní a pohlédla mu do očí. „Nemám ponětí, co mezi námi je, Nicku, ani kam to povede. Ta síla mě děsí, ale odmítám cokoliv popírat. Chci tě. Ráda bych, abys u mě dnes v noci zůstal. Žádné sliby, domněnky nebo komplikace. Zkrátka buď u mě.“ Vášnivě ji políbil. Zavřel oči a zapojil všechny smysly, aby si prožitek lépe vychutnal. Stravoval ho žár a touha. Svět se mu zúžil na jediné – Jo. Nic než Jo. Na ničem jiném nezáleží. Prahl po ní. Chtěl se jí zcela odevzdat. Skutečnost, že tak ostřílený a zocelený muž dovede být neskonale něžný, ji nepřekvapila. Zaskočilo ji zjištění, jak zoufale po něm touží.
S tíny
horkého léta
Pod rukama cítila pohyb vypracovaných svalů. Na zádech, na ramenou, v pase i na hrudi. Tiskl se k ní boky. Z urostlého těla čišela síla, ale ne hrozba. Vychutnávala si jeho blízkost. Zkoumala jeho obličej, jeho ústa. Hladověla po spojení. Nickovy ruce se dotýkaly její pleti a probouzely v ní živočišný chtíč. Dole někdo několikrát zakašlal. Téměř to nevnímala, zato Nick se zarazil a okamžitě zbystřil. Nahoře byla tma a nikdo je nemohl vidět, ale on ji mlčky uchopil za ruku a odváděl k potemnělé kanceláři, kde jim žaluzie na oknech poskytnou soukromí. Aniž pustil její ruku, zastavil se u své tašky, shýbl se, sáhl do ní a vytáhl něco malého, co umělohmotně zašustilo. Nato se napřímil. Jo se usmála. Bude chráněná na všech frontách. Zamkla dveře. Střešním oknem proudilo dovnitř měsíční světlo a dopadalo na Nicka, který se před ní tyčil jako skála. Přerývaně oddechoval stejně jako ona. Špičkami prstů smyslně vykresloval pálící pěšinku, vedoucí po jejím líčku a šíji. Pak přeskočil na ňadra a pokračoval až k pasu. Jo se zachvěla a znovu mu vklouzla do náruče. Toužila po vzájemné blízkosti. Mužovy ruce sklouzly k bokům a přetáhly jí tílko přes hlavu. Nervová zakončení ukrytá v kůži jako by ožila. Jo rozhrnula Nickovi kimono a přitiskla rty k jeho hrudi. Přeběhla prsty po jeho pasu tam, kde měl uvázanou suknici hakama. „Na můj vkus jsi zvolil trochu moc formální oblečení, Nicku,“ zašeptala. „Chci se tě dotýkat. Celého. Kůže na kůži.“ Něžně zvedl její hlavu, aby spatřila touhu v jeho očích. „Jak je libo.“ Nato se k ní sklonil a vroucně ji políbil. V levé dlani potěžkal její ňadro a žádostivost Jo prolétla jako šíp. Dychtivě Nicka líbala, lačná všech pocitů a zoufale odhodlaná poskytnout mu onu prchavou rozkoš, jakou on poskytuje jí. Smyslně se jí dotýkal a spolehlivě tím vypudil z její hlavy všechny souvislé myšlenky. Zápolila s tkanicemi hakama, avšak smetl její ruce stranou a rozvázal je sám. „Počkej,“ zamumlal, aniž od ní odtrhl ústa. „Nehýbej se.“ Nespouštěl z ní zrak a ustoupil o krok dozadu, ale jen na tak dlouho, aby se svlékl.
S tíny
horkého léta
Jo mu stáhla kimono z ramen a položila mu dlaně na hruď. Hřejivá pokožka, pevné svaly, jizvy. Nakrátko jí celý patří. Rozdělí se s ní o to, co mu náleží. Zahrne ji náklonností, pozorností a láskou. „Chci tě, Nicku. Celého.“ Na podlahu dopadly poslední kousky jejich oblečení a na zádech ji zastudila cvičební podložka. Nick se nad ní skláněl. Omámil všechny její smysly. Jeho oči, tmavé a hluboké, se vpíjely do jejích, když se opakovaně nořil do sametové hlubiny. Pak zvrátil hlavu a nechal se ovládnout vášní, divokou a silnou. Převalovala se přes ně jedna vlna rozkoše za druhou. Když vášeň opadla natolik, aby mohl zase myslet, uchopil Jo do náruče a přivinul ji k sobě. Rty spočinul na její skráni. Nick u ní zůstal a ona spala schoulená v jeho objetí. Musela být velice utahaná, nebo naopak klidná, protože ji z příjemné dřímoty nevytrhlo ani to, že se Nick ve spánku pohnul. Uplynula spousta času od doby, kdy se s někým dělila o postel, naslouchala mužskému dechu a cítila žár stoupající z jeho těla. Žádné sliby, předsevzala si. Žádné komplikace. Dva dospělí nezadaní lidé, kteří se fyzicky přitahují, by měli být schopni mít sex bez toho, aby se spolu „zapletli“. Ale co když sdílejí více než to? Milovali se, projevovali si lásku, navzájem se jí zahrnovali a přijímali ji. Jejich vztah rozhodně není jednoduchý. Propadá Nickovu kouzlu – vlastně mu již propadla. Ví, že by Nick udělal cokoliv, aby ji ochránil před všemi hrozbami. Ale bude s ním moci žít? Má nebezpečnou práci a traumatickou minulost. Co když přijde ve službě o život? Jak se s tím vypořádá? Co když Nick neunese tíhu zodpovědnosti a sejde na scestí jako Hugh? Anebo bude jednoho dne mít všeho plné zuby, rozhodne se to vzdát, přiloží si ke spánku pistoli a zmáčkne spoušť? Nick ji pohladil palcem po skráni a zlehka políbil na čelo. „Spi,“ zamumlal ospale. „Se mnou ti nic nehrozí.“ Věděla, že jí nemůže číst myšlenky, ale poslušně zavřela oči. Vrátil se k ní požehnaný klid, přestože k tomu nebyl žádný racionální důvod. Nick není Leon. Zato ona je mnohem odolnější než dívka, kterou kdysi byla. Zkrátka musí oba zůstat naživu a tuhle krizi přestát. Dál se uvidí. Když se znovu probudila, byl pryč. Střešním oknem se do místnosti dralo svítání. Zezdola k ní doléhal šum hlasů. Ještě nebylo šest.
S tíny
horkého léta
Z tašky, kterou jí přinesla Erin, vytáhla džíny a tričko a kvapně se oblékla. Když sešla do přízemí, kadeti právě nastupovali do autobusu. Ostatní policisté se připravovali na nadcházející den. Někteří svírali v prstech nějaké dokumenty, jiní hrnky s kávou. Rotariáni opět nažhavili svoje grily a otevřenými dveřmi dovnitř pronikala vůně opékané šunky. Nick měl na stole v zadní části místnosti otevřený notebook a vedle něj postavený šálek. Nicméně on sám rozčileně přecházel sem a tam s mobilem přitisknutým k uchu a veškerý jeho včerejší klid byl ten tam. Byla příliš daleko, aby ho slyšela, a navrch tu byla puštěná televize, avšak s gest usoudila, že jde o naléhavý hovor. Frank přinesl talíř s rolkami plněnými šunkou a vejci. Jednu si vzala, i když na jídlo neměla moc chuť. Nicméně neví, co ji dnes čeká, a doplnit zásoby energie bude víc než rozumné. Dávala si pozor, aby se nepotřísnila žloutkem, a zároveň nespustila Nicka z očí. Sotva dokončil hovor, vyťukal další číslo. Ale tentokrát zřejmě nechával vzkaz, neboť hned zavěsil. Nato k ní přistoupil, aby se s ní pozdravil. Detektiv každým coulem. Po milenci z předchozí noci nezůstalo ani stopy. „Mohla by ses do pěti minut sbalit? Odvezu tě na policejní stanici. Budeš tam ve větším bezpečí než tady.“ „Stačí mi dvě minuty. Co se stalo?“ „Povím ti to v autě. Mohla bys vzít i mou bagáž? Sejdeme se u zadního vchodu.“ Vyběhla do schodů a uložila do tašky vypůjčené knihy. Popadla Nickovu sportovní kabelu a pospíchala do přízemí. Počkala v kuchyňce, až Nick vycouvá z parkoviště a přistaví jí auto. Cesta na policejní stanici netrvala dlouho – pouhé dva bloky. Nick nespouštěl oči ze silnice. Byl ve střehu a čišelo z něho napětí. „Ráno jsem mluvil s Interpolem,“ vysvětlil stručně. „Otisky prstů i porovnávání obličeje potvrdilo, že muž, jehož jsi viděla na motorce, je Eduardo Guerrera Ramirez. Tihle Ramirezovi řídí jeden z největších drogových kartelů v Mexiku.“ Mexické kartely. Četla o nich v novinách. Věděla o násilí v Mexiku a drogových válkách v jiných částech Jižní Ameriky. Litovala zlého dopadu, který mají na obyčejné Mexičany. „Oni jsou tady, v Austrálii?“ „Ano. Přitáhli sem v posledních letech, protože drogy jsou tu drahé a obchodovat s nimi se na rozdíl od jiných zemí vyplatí. Viděl jsem spoustu vše-
S tíny
horkého léta
lijakých zločineckých skupin. Mnohé z nich jsou schopny velkého násilí, ale dopouštějí se ho především proti svým rivalům. V Mexiku mají kartely obrovský vliv. Pomáhá jim v tom korupce, výhružky a strach. Kdo se jim nelíbí, toho zlikvidují. Australskou policii především znepokojuje skutečnost, že podobné praktiky přenášejí sem.“ Odbočil k parkovišti policejní stanice a otevřel si bránu pomocí bezpečnostní karty. Podíval se na svou spolujezdkyni. „Nechci přehánět, ale už jsem tě upozorňoval, jak je Ramirez nebezpečný. Jsi jediná, kdo ho může spojit s místem Mitchellovy vraždy. Vím, že je to tvrdé, ale musíš zůstat pod ochranou, dokud se nám nepodaří ho zatknout a pochytat všechny jeho kumpány.“
