Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
SKOK DALEKÝ TEORETICKÉ ZNALOSTI Základy techniky Skok daleký je závodní disciplínou ve všech věkových kategoriích. Pro popis a rozbor techniky se rozděluje na čtyři fáze: rozběh, odraz, let a doskok. Výkony v této rychlostněsilové disciplíně závisí na úhlu a rychlosti vzletu těžiště skokanova těla, na účelnosti jeho pohybů v letové fázi a na účinnosti doskoku. Rozběh Rozběhem získává skokan vodorovnou rychlost, která je základem pro rychlost vzletu těžiště. Délka rozběhu se u mužů pohybuje v rozmezí 16 – 24 kroků, u žen 16 – 22 kroků (tj. asi 30 – 50m). Kritériem rozběhové rychlosti je průměrná rychlost skokana v posledních 5metrech před odrazovým břevnem. Nejlepší skokané dosahují rychlosti přes 11 m/s, skokanky kolem 9-10m/s. Rozběhovou rychlost mohou využít dobře jen závodníci, kteří technicky zvládli odraz v dané rychlosti. To platí pro všechny úrovně, od začátečníků až po nejlepší skokany. Charakteristickými (typickými) znaky dobrého rozběhu jsou plynulost, stupňování úsilí a přesnost. Začátek (prvních 6 kroků) je velmi důležitý, protože v začátku je možné udělat nejvíce nepřesností. Ve střední části (4 – 10 kroků) skokan stupňuje rychlost běhu. Běží s vysokým zvedáním kolen a s podsazenou pánví. Závěrečná část (3-6 kroků) je nejobtížnější. V závěrečné části se skokan připravuje na odraz. Spojení rozběhu s odrazem (obr. 1) v průběhu třetího a druhého kroku před odrazem snižuje skokan těžiště (vzhledem k jeho poloze při normálním běžeckém kroku). V posledním kroku se snaží udržet těžiště ve stejné výšce (tj. hodnota vertikální složky rychlosti těžiště se pohybuje kolem nuly). U nejrychlejších skokanů do dálky se vyskytují dva typy předodrazového rytmu (podle doby trvání letových fází v posledních třech krocích rozběhu): • doby letu se postupně zkracují • letové fáze: kratší – delší – nejkratší.
1
obr. 1 Odraz má dvě fáze – amortizační, během této fáze skokan ztrácí horizontální rychlost a akcelerační, ve které získává rychlost vertikální (svislou). Doba trvání odrazu se u nejlepších skokanů – mužů pohybuje kolem 0,11 – 0,12 s. Během odrazu, ale také v předodrazových krocích, se rozhoduje o tom, pod jakým úhlem vzlétne skokan nad doskočiště. Hodnoty úhlu vzletu byly zjištěny v rozmezí 17 – 25 stupňů. Tendence vývoje techniky odrazu při skoku dalekém je zkracovat dobu trvání amortizační fáze ve prospěch doby trvání akcelerační fáze (při nezměněné délce trvání celého odrazu) a zvyšovat úhel vzletu při zachování vysoké rozběhové rychlosti. Let vzduchem Tato fáze skoku bývá většinou nejvíce propracována, přestože má na výkon menší vliv než první dvě fáze. Dráha těžiště skokana je dána v okamžiku, kdy opustí odraziště. Účelem pohybů za letu je především kompenzovat rotace vzniklé po odrazu, udržovat rovnovážnou polohu částí těla kolem těžiště a připravit co nejúčinnější doskok. Používají se tři základní způsoby techniky letu:
obr. 2 Skrčný způsob – je koordinačně nejjednodušší (obr. 2). Je vhodný zejména pro začátečníky, protože při dobrém propracování umožňuje procítit správnou odrazovou polohu skokana. Skrčný způsob za letu mohou používat i skokani velmi dobré výkonnosti za předpokladu, že zvládnou techniku odrazu bez vzniku velkých rotací kolem podélné a příčné osy těla.
2
obr. 3 Pomocí závěsného způsobu (obr. 3) lze vyrovnávat především rotaci (otáčení) kolem podélné osy těla (rotace vzniká při rychlém pohybu švihové nohy vpřed vzhůru). Závěsu tedy používají ti skokané, kteří se neodrážejí příliš daleko za těžištěm těla. Koordinačně nejsložitější je kročný způsob (obr. 4). Je vhodný pro skokany, kteří se odrážejí poněkud dále za těžištěm těla a jsou nuceni vyrovnávat rotace jak kolem podélné, tak kolem příčné osy těla. Za letu skokané vyměňují dolní končetiny buď jednou (obr. 4a) nebo dvakrát (obr. 4b). Některou z variant kročného způsobu používá většina nejlepších skokanů, závodníci nižší výkonnosti skáčou s jednou výměnou.
obr. 4a
obr. 4b 3
Doskok Způsob doskoku může značně ovlivnit měřený výkon. Jeho účinnost je závislá na velikosti přednožení před svislý průmět těžiště, na výšce těžiště v okamžiku doteku se zemí a na technice přenesení těžiště přes místo opory (obr. 5). Čím vzpřímenější je trup skokana při doskoku, tím blíže může dosáhnout nohama k místu, kde parabolická dráha těžiště protíná rovinu doskočiště. Je větší nebezpečí, že skokan nedokáže přenést těžiště přes místo opory bez ztráty dosažené vzdálenosti. Opačný extrém – doskok s předkloněným trupem – umožňuje snadnější přenesení těžiště přes místo opory, zmenšuje však velikost přednožení před svislý průmět těžiště.
Obr. 5 V technice doskoku se vyskytuje několik variant: • skrčení dolních končetin do dřepu a vztyk • skrčení dolních končetin do dřepu, aktivní protlačení kolen a pánve vpřed a pád do vyhloubené jámy • pokrčení dolních končetin a vysednutí do písku stranou. Většina dobrých skokanů se snaží o aktivní provedení doskoku, tj. snaží se ovlivňovat dráhu svého těžiště, hned když se dotknou doskočiště. Rozhodující pohybové schopnosti Rychlost se uplatňuje hlavně v prvních dvou fázích skoku dalekého – v rozběhu a odrazu. Při rozběhu jde o projev rychlosti v cyklických pohybech, tj. pohybech,které se opakují. Při odrazu jde o projev rychlosti při acyklickém pohybu, tj. pohybu, který se neopakuje. Síla se uplatňuje hlavně při odrazu, ale také při rozběhu a doskoku. Jde především o dynamickou (silnou) a výbušnou sílu dolních končetin. Pro efektivní využití síly je však nutná přiměřená úroveň síly svalového korzetu trupu. Pohyblivost a obratnost podmiňuje dokonalé technické zvládnutí jednotlivých fází skoku dalekého. Pohyblivost je důležitá hlavně v těch kloubech, které se podílejí na provedení odrazu (kyčelních, kolenních a hlezenních), ale na přiměřené úrovni musí být i pohyblivost v ostatních kloubech. Pružnost svalů, šlach a vazů (tj. částečný předpoklad pohyblivosti) musí být na co nejlepší úrovni vzhledem k charakteru pohybů, které se uplatňují při skoku dalekém. Obratnost se projevuje především při nácviku jednotlivých fází skoku. Nízká úroveň obratnosti se může stát omezujícím faktorem při zdokonalování techniky.
4
Metodický postup Základním principem metodického postupu při nácviku skoku dalekého je nacvičování dokonalého odrazu v postupně se zvyšující rychlosti rozběhu. Postupuje se tedy od násobených odrazů, přes opakované odrazy s 1 – 5 mezikroky ke skokům do doskočiště. Praxe ověřila tento metodický postup: • speciální odrazová průprava • spojení rozběhu s odrazem ve snížené rychlosti • odrazy ze 2 – 3 dvojkroků s doskokem na švihovou nohu • odrazy ze 4 – 5 dvojkroků s doskokem na odrazovou nohu (nácvik výměny nohou ve vzduchu) • skoky z polovičního rozběhu (5 – 6 dvojkroků) s nácvikem pohybů za letu a s částečným přednožením při doskoku • skoky z polovičního rozběhu zaměřené na techniku doskoku • nácvik techniky skokanského běhu • vyměření plného rozběhu • skoky z plného rozběhu (8 – 12 dvojkroků) – nácvik spojení rozběhu s odrazem v plné rychlosti (optimální předodrazový rytmus), úprava kontrolních značek. Výuka Skok daleký je velmi významná a populární disciplína. Možná pro svou zdánlivě nižší náročnost je také na školách hojně provozována. Nácvik a metodika skoku dalekého je již od prvního ročníku základních škol v osnovách tělesné výchovy. Program nácviku I. Odrazová průprava - části a) poskočný klus (úseky 20 - 80m) b) násobené odrazy z nohy na nohu (10 až 20 skoky) c) násobené odrazy po jedné noze (10 až 20 skoky) d) kombinace odrazů, např. levá, levá, pravá, pravá e) odrazy s jedním mezikrokem s doskokem na švihovou nohu (na úseku 40 - 80m) f) skokový běh (30 - 50m). II. Odrazová průprava – klíčové momenty Stále musíme sledovat, zda žáci dokončují každý odraz v plném rozsahu ve všech kloubech, které se na tom podílejí ( kyčelní, kolenní, hlezenní). Nedotažený odraz se pozná tak, že bérec odrazové nohy se pohybuje ihned po odrazu směrem vzhůru, případně se celá noha skrčuje pod pánev a pohybuje se okamžitě vpřed. Je třeba vyžadovat, aby zůstala po odrazu na okamžik napnutá. III. Nácvik techniky skokanského běhu - části a) procvičení dvou krajních poloh pánve v odrazovém náponu; ve stoji na místě oporem
o stěnu; podsazená pánev - páteř v bederní oblasti je rovná, koleno švihové nohy je možné zvednout nad úroveň pasu; vysazená pánev - páteř je v bederní části prohnutá, koleno švihové nohy nelze zvednout do úrovně pasu b) skipink c) předkopávání bérců; 5
IV. Nácvik techniky skokanského běhu - klíčové momenty Snaha o běh s podsazenou pánví vede někdy k tomu, že žáci běží téměř s nataženými dolními končetinami v kolenou. Zpočátku tedy musíme zdůrazňovat frekvenci kroku a teprve při zvládnutí frekvenčního kroku přejít k běhu odrazovému. V. Spojení rozběhu s odrazem v postupně zvyšované rychlosti - části a) b) c) d)
násobené odrazy se 3, 5 a 7 mezikroky s doskokem na švihovou nohu. násobené odrazy se 4, 6 a 8 mezikroky s doskokem na odrazovou nohu. skoky do doskočiště ze 3 - 5 dvojkroků s doskokem na švihovou nohu. skoky do doskočiště ze 4 - 8 dvojkroků s doskokem na odrazovou nohu.
VI. Spojení rozběhu s odrazem v postupně zvyšované rychlosti - klíčové momenty Všechna výše uvedená cvičení vyžadují stupňovaný charakter rozběhu ( každý následující odraz proveden ve vyšší rychlosti). Při násobených odrazech s lichým počtem mezikroků je třeba doskakovat na švihovou, při sudém počtu mezikroků na odrazovou nohu (v letové fázi provést jednoduchou výměnu nohou). VII. nácvik letu a doskoku - části a) skrčný způsob • násobené odrazy se 3, 5 a 7 mezikroky s doskokem na švihovou nohu • skoky do doskočiště ze 3 - 5 dvojkroků s doskokem na švihovou nohu • celé skoky z 5 - 8 dvojkroků rozběhu b) závěsný způsob • nácvik pohybu švihové nohy na místě (spouštět ji skrčenou) společně s pohybem paží (paže na straně švihové nohy jde během odrazu obloukem vzad do vzpažení) • skoky s odrazem z vyvýšeného místa; během letové fáze nácvik "zavěšení" skoky s představou žáka, že je chycen za chodidla, která zůstanou za tělem
6
