Verměřovický zpravodaj – zima 2007
KARATE KCK TEAM
Skautské okénko
Již třetím rokem navštěvují pravidelně dvakrát týdně naše děvčata tréninky karate v Jablonném nad Orlicí pod vedením trenéra Romana Krátkého. 6. 10. 2007 se zúčastnily mezinárodního turnaje SHOTOKAN CUP v Rychnově nad Kněžnou. Na tomto turnaji se sešla vynikající konkurence 32 týmů z ČR, Polska, Slovenska a Chorvatska.
Umístění:
V soutěži KATA V soutěži KUMITE
Erika Mačátová 3. místo Erika Mačátová 3. místo Lucie Výprachtická 3. místo
20. 10. 2007 se zúčastnily mistrovství VčSKc žactva, dorostu a juniorů v Hradci Králové. V konkurenci jedenácti oddílů z Pardubického a Královehradeckého kraje obhájil klub KCK krajské klubové prvenství.
Umístění:
V soutěži KUMITE
Podzim 2007 Co se u nás za poslední dobu událo?
Poslední den těchto prázdnin jsme si společně s rodiči a známými zavzpomínali při promítání fotek v kulturním domě na uplynulý letní tábor z Posekance u Litomyšle (touto cestou děkujeme Obecnímu úřadu Verměřovice za poskytnutí prostor). S novým školním rokem nastalo v našem oddíle několik změn. Mezi ně patří i nové rozdělení dětí na 3 družinky. Kluci mají pravidelné družinové schůzky v úterý, malé berušky a světlušky ve středu a skautky v pátek. Každý měsíc se snažíme pořádat alespoň jednu společnou oddílovou akci pro všechny družiny: V září to bylo čištění okolí řeky a příkopů od odpadků V říjnu jsme jeli společně na střediskový sraz a vzpomínkový Robinův oheň do Letohradu na Kunčice. Zde byl pro děti připraven program na celý den s řadou zajímavých úkolů. V listopadu jsme u příležitosti svátku zesnulých - dušiček - vyráběli lampiony a následně obešli s lampionovým průvodem celou vesnici.
A co nás v nejbližší době čeká?
Předvánoční koncert v kulturním domě Předvánoční oddílová schůzka Štědrodenní roznášení betlémského světla A krátce po novém roce také Tříkrálová sbírka (ve spolupráci s Diecézní charitou) Daniela Vacková
Erika Mačátová 1. místo Iva Hofmanová 2. místo Lucie Výprachtická 3. místo
17. 11. 2007 se zúčastnily závodů o pohár starosty v Ústí nad Orlicí, na které dorazilo více jak 140 závodníků z 24 oddílů z celé ČR. Umístění: V soutěži KATA Erika Mačátová 3. místo V soutěži KUMITE Erika Mačátová 1. místo Iva Hofmanová 3. místo Hofmanovi
Chce to změnu, řekli jsme si a tak jsme 4. listopadu uspořádali pro děti místo mejdanu pyžamového, mejdan pruhovaný. Sešlo se okolo 100 dětí v pruhovaném a dokonce i někteří rodiče byly v pruhovaném. Za zmínku stojí jeden tatínek, kterému byla udělena zvláštní cena, měl pruhované vlasy i fousy. Mejdan zahájilo taneční vystoupení dětí z místní ZŠ, pod vedením Marušky Pecháčkové. Následovala promenáda a všechny děti v pruhovaném byly odměněny. Losovali jsme tombolu, za kterou DĚKUJEME všem stálým i novým sponzorům. Občerstvení bylo jako vždy bohaté, vybrat si mohl každý. Jako zpestření vystoupila taneční skupina Break dance DSC z Letohradu. Pro děti nadále připravujeme Mikulášskou nadílku a v měsíci únoru uskutečníme Dětský karneval. Děkujeme všem rodičům za pomoc s organizací a přípravou. EŽ 7
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Meteorologické zvláštnosti v roce 2007
LEDEN rekordní teploty: 1. 1. – 12,5°C 9. 1. – 12,8°C 20. 1. – 14,2°C 18. ledna celou naši republiku zasáhl orkán Kirill. Vichr a prudký déšť provázela silná bouřka – první v roce. Nevyplnila se pranostika „Jak dlouho je bouřka před Jiřím, tak dlouho bude zima po Jiřím“. O život však přišli 3 lidé a obrovské škody byly napáchány v našich lesích. Dodavatelé energie vyhlásili stav nouze, téměř ve všech krajích byl vyhlášen nejvyšší stupeň povodňové aktivity. Rychlost větru byla na horách naměřena až 184 km /hod., v Praze např. 162 km/hod. Silný vichr se přehnal opět přes republiku 29. ledna, kdy na Sněžce byla dokonce naměřena rychlost větru 216 km/hod. JARO - LÉTO Podle meteorologů začalo teplotně jaro už v únoru, kdy teploty klesaly jen mírně pod nulu, přes den dosahovaly až 12°C. Celkově bylo jaro velmi suché, teploty nadprůměrné. Letní teploty začaly už v dubnu a celý květen a červen se pohybovaly na hranici rekordů. Rekordní teploty byly až v červenci. A to: 15. 7. – 34,6°C 16. 7. – 35,4°C 18. 7. – 37,0°C Léto skončilo začátkem školního roku. Chladno ukončilo téměř roční období, kdy teplotní průměry převyšovaly dlouhodobé normály. Topná sezóna začala už začátkem září, i když se nemuselo topit trvale. PODZIM 19. října v odpoledních hodinách byla snad poslední bouřka v tomto roce. Ve Verměřovicích uhodilo do trafostanice a víc jak hodinu nešel proud. Časté srážky doplnily tolik chybějící vodu a příroda se připravovala na zimu. Dřív opadalo listí, odlétli ptáci. 28. října už proletoval sníh. 6. listopadu napadl sníh, který však druhého dne roztál. Svatý Martin 11. listopadu zasypal celou republiku, sníh vydržel téměř do konce měsíce. Přírodě neporučíme. Přát si můžeme zimu „ladovskou“ - na jaře si řekneme, jak to dopadlo. -J.S.-
8
URAJINA 2007
Aldy (Aleš Hlavsa) Láďa (Vladimír Formánek ml.) Letos vyrážíme na dovolenou poněkud déle než obvykle, dříve se nám to nehodilo. Původně jsme měli jet ve třech, ale to nevadí hlavně, že někam jedeme. Já na DR 800 BIG a Láďa poprvé na Aprilii 1000 Caponord (dříve jezdil taky na BIGoj).
29. 8. ST
Ráno po 9 hodině vyrážíme z Verměřovic. Na poslední benzínce v Čechách tankujeme plnou a pokračujeme přes Slovensko. Asi 20 km před hranicemi přespáváme v motelu. Sice už neprší, ale obloha je stále zatažená.
30. 8. ČT
Ráno je pěkně. Přijíždíme na přechod. Za hodinku máme hranice vyřízené. Razíme na první benzínku (Slovensko jsme přejeli bez tankování). Při tankování pukáme smíchy. Ukrajinci mají u každého stojanu velký dřevený klín, na který najíždějí zadním kolem (na straně, kde mají víčko nádrže), aby se dostalo do nádrže co nejvíce benzinu a nezůstal tam vzduch. Totálně po víčko tankují před odjezdem na Slovensko, to je bomba. Dále projíždíme Užhorodem a asi 30 km za Mukačevem nás staví policajt. Chce doklady a ptá se jestli jsme pili pivo. Říkáme, že ne. Musím dýchnout, on s tím pak zahrká a ukazuje, že tam mám 3 promile. Tak jsem se mu vysmál a říkám, že jsem vůbec nic nepil, ani včera. Chvíli si s tím hraje a pak tvrdí, že to je asi rozbité. Jde k autu, na kterém má na střeše položený radar. Něco na něm poladí a ukáže nám, že jsme jeli 71 km/h. Snažím se mu vysvětlit, že to je někoho jiného, nedá si říct. Něco na tom naklape a ukáže nám nesmyslný čas. A už to začíná. Povídá, že sepíšeme protokol, zítra bude soud a bude velká pokuta. Po chvilce dohadování říká, že se to dá vyřešit i jinak. Když mu dáme do kapsy každý 20 euro. Říkám „mnógo", po chvilce slevil na 100 hriven. Nakonec jsme to usmlouvali na 50 hriven za oba. Pak valíme po vedlejších směr Koločava. Docela nás zaujalo veliké množství lanových lávek (pro pěší) přes široká koryta řek. Když se blížíme ke Koločavě musíme klesat. To už je malinko horší. Přímá cesta dolu je trochu drsnější, Láďovi při jednom zastavování uklouzla noha a už je to tady. První pád. Odnesl to přední blinkr a trochu odřel kufr (blinkr spravit půjde a kufr se vyklepe). Při příjezdu do Koločavy už vidíme nějaké české nápisy. Zastavujeme u hospody „Četnická stanice". Hned naproti hospodě nás odchytává babča a nabízí nám nocleh s teplou vodou za 20 hriven. Prý v hospodě je to za 60 hriven. Tedy neváháme a jdeme k ní. Ubytujeme se a babča říká, že jde zatopit na vodu. Za hodinku nám přijde oznámit, že už je voda teplá a tak Láďa vyráží první. Po vykoupání mi jen říká: „To budeš čumět." A taky jsem čuměl. V jednom rohu koupelny byl zabetonovaný veliký hrnec, jakoby na kamnech. Ve druhém rohu byl hrnec se studenou vodou, na zemi na betonu dvě prkénka, velká naběračka a lavor, ve kterém se míchá voda. A teplíčko je tu jako v sauně. Na latrínu chodíme za chlívek přes dvorek plný zvěře. Dáváme si něco k jídlu a jdeme přes ulici do hospody na jedno. Zpočátku si nás nikdo nevšímá, ale pak nás obslouží. Prohlížím si na zdech různé fotografie českých turistů a expedic. Je vidět, že se zde Češi zastaví velmi často. Při odchodu hospodský brumlá, proč jsme se nešli ubytovat k němu, ale k nějaké babče. Taky by nás prý za dvacku nechal přespat. Je vidět, že ho to naštvalo. Babka mu zřejmě dost konkuruje. Jeho manželka se přidává a vypráví nám co dříve i dnes dělali pro Čechy. Vybudují pro nás tady hospodu a my chodíme k nějaký babce. Skoro to vypadá, že si tu zařídili monopol na Čechy.
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 31. 8. PÁ
Ráno se Láďovi nechce moc vstávat. Konečně vyrážíme bez bagáže. Přijíždíme také do nějaké vesnice, kde je zrovna jakýsi jarmark. Dá se tu opravdu sehnat úplně všechno. Lednice, pračky, televize, kola, gumy, ovoce, zelenina, prostě veškeré jídlo, drogerie atd. Na to se u nás nenarazí. Po různých projezdech, cestách a cestičkách se dostáváme do vesnice Jobha. Jediný barevný dům je hospoda, kde si dáváme obídek. Hned se s námi dává do řeči nějaký Ukrajinec od vedlejšího stolu. Dělal prý v České republice u Pardubic. Jídlo bylo celkem dobré, platíme a pokračujeme v cestě. Při odjezdu od hospody již tradiční otázka, kolik stojí naše mašiny (tuto otázku jsme samozřejmě neslyšeli naposled). Dále projíždíme rozbitým Komsomolskem a na konci vesnice je závora. Zastavujeme u ní a vojáček nám hned otvírá. Valíme hned přímo do hor. Cestou potkáváme samé Zily jak svážejí dřevo z hor. Na dvou místech opravují bagry vymletou cestu od řeky. Místy je pěkné bahno. Jedeme několik kilometru, až přijíždíme ke strženému mostu. Nový se teprve začíná stavět, vedle je brod a ním projíždějí Zily z kládami. Jedeme to k brodu omrknout. S chlapíkem u brodu se dáváme do řeči. Během rozhovoru zjišťujeme, že jsme na konci vesnice špatně odbočili a jedeme tedy na druhou stranu. Prý jsme měli hned za závorou odbočit na lávku a potokem nahoru, nu což, tak se vracíme. Najednou stojíme ve frontě Zilů, bagr tam ucpal cestu a nedá se projet. Chvíli čekáme. Dole před vesnicí vidíme zmíněnou lávku. Přejíždíme ji a potůčkem stoupáme pomalu vzhůru. Po nějaké cestě není ani vidu ani slechu. Láďa v některých úsecích zůstává na podvozku. Říkáme si, že už nemůže být hůř, chyba, může. Po prudkém výjezdu, který jsem si dal také dvakrát, se dostáváme na sedlo nad Koločavou. Odtud vede několik cest a my si nejsme jisti, kterou se máme vydat dolů. Objevujeme pouze turistický ukazatel - Koločava 16 km. To jsme znejistili. Podle místních by to mělo být mnohem méně. Naštěstí se z jedné z cest vynořují dva domorodci a potvrzují nám cestu, po které jsme si mysleli, že máme jet. Je to parádička, Láďa sice v některých místech zápasí s váhou své motorky, ale dobrý, dole super brod jsem si dal zas dvakrát. Bomba, no ještěže jsem mu to tam neutopil. Ve vesnici zastavujeme u sochy Nikolaje Suhaje loupežníka (za ní se staví něco cosi velkého). Stmívá se, už nestihneme koupit žádné pečivo a hospoda bude brzo zavírat. Jsme zevnitř propocení a z venku mokří od vody. Boty máme samozřejmě plné vody, už se těšíme na koupel. Moje kufry jsou trochu otlučené (hlavně pravý). Párkrát jsem totiž v potoce škrtnul kufrem o kámen a jednou se mi skácela motorka ze stojánku. Babča roztápí pod kotlem a my se jdeme rychle najíst z našich zásob.
gigantů nám jeden Ukrajinec (co dělal taky v Čechách) povídá, že to budují místní zbohatlíci a celkem ve velkém. Odpoledne přijíždíme do Solotvina, kde jsou slaná jezera. Projíždíme okolo velkého těžebního dolu, ve kterém se těží sůl, odtud vypouštějí slanou vodu do jezer. Je to tu jak na Matějské pouti. Je tu velký turistický ruch, spousta hospůdek, chatiček a jiného ubytování. Trochu jsme to objeli, prozkoumali a jdeme se ubytovat. Pak ještě do města na nákup a pak hurá do vody. Je to něco neskutečného, voda neuvěřitelně nadnáší, je to bomba, neplavec by se tu neutopil. Láďovi se ve slané vodě začal ozývat vlk, o kterém doposud nevěděl. Jdeme na večeři do místního baru a přesto, že domluva při objednávání trochu vázla, jsme se dobře najedli. Večer si k nám přisedl nějaký veterinář, snad jediný, s kým jsme mluvili, který nedělal v Čechách. Prý sem jezdí často a bývá to tu hlava na hlavě. Teď už je týden po sezóně, tak to jde. V noci jsme se nevyspali, protože vedle na diskotéce to vře až do rána. Jejich slavné hity nám v hlavách hučí ještě dnes. 2. 9. NE
Dopoledne vyrážíme směr Rachiv. Ještě před odjezdem jsme se dost napili jejich pitné vody se šťávou. Po chvilce jízdy zjišťuji, že něco není v pořádku. Začal se mi hýbat žaludek. Naštěstí se vše srovnalo. Za Rachivem odbočujeme a jedeme se od jihu podívat k parku na nejvyšší horu Karpat Hoverla (2061 m.n.m.). Za vjezd do rezervace po nás požadují 20 hriven, smlouvat se s nimi nedá. Původně jsme chtěli jet jen kousek a zítra vyrazit bez bagáže z druhé strany, ale po té, co nám oznámili, že se to přes sedlo dá přejet na druhou stranu, jsme se rozmysleli. Měníme plán a jdeme do toho. Za celou dobu cesty jsme nepotkali jediné vozidlo. Konečně dojíždíme na hřeben. Ze hřebenu je to na Hoverlat 2,5 km. Jdeme to zkusit vyjet ještě výš, ale po chvíli to vzdáváme, protože to dost klouže. Vracíme se, protože je dost hodin a více bychom stejně nestihli. Ukazatele, které nám na bráně slibovali, nikde nejsou. Tak vyrážíme podle instinktu. Začíná nám být divné, že stále stoupáme. U jednoho potůčku vidíme stanový tábor. K našemu překvapení je to skupina Čechů, kteří pěšky přecházejí hory a někde takhle vždycky přespí. Doporučili nám směr, ale moc nám neporadili. Akorát říkal, že tam, co jsme dnes jeli, včera taky potkali motorkáře a ti museli z bahna tahat jeepama. Dostali jsme se na sedlo ve výšce
1. 9. SO
Ráno nemůže babča vidět naše boty obalené bahnem a jde nám je vydrbat do strouhy. Jdeme na nákup do místního obchůdku a jedeme k nejbližší benzínce. V Koločavě ještě zastavujeme před školou, kde má památník Ivan Olbracht, který zde dříve učil. Uděláme si fotečku a jedeme dál. Dnes jedeme hodně po asfaltu. U větších měst se staví neskutečné domy připomínající hrady. Při focení těchto 9
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 něco kolem 1600m a cesta vypadá, že stále stoupá podle hřebenu. To se nám nezdá a proto se raději vracíme zpět k pěšince do údolí. Začíná se ochlazovat a trochu stmívat, tak tady bychom nocovat nechtěli. Do údolí více méně seskakujeme, je to trial po vymleté pěšině. Láďovi z těžké motorky ubývají síly a mě začíná zlobit žaludek. Kvalita cesty se malinko zlepšila. Za tmy konečně dorážíme do vesnice. V nejbližším městě hledáme nocleh. Začínám nějak ztrácet sílu, musím zastavit a postupně se vyprazdňuji všemi otvory (kromě uší), je mi z té jejich slavné vody nějak špatně. Naštěstí jsme v pěkném hotýlku a jdeme konečně spát. A co se nestalo, na Láďu to v noci přišlo také. Ve 3 ráno zvrací taky. Je nám jasné, že zítra nikam nepojedeme. Budeme se léčit a odpočívat.
3. 9. PO
Celý den ležíme a popíjíme čajíčky. Nálada je na bodu mrazu i přes to, že se pan domácí o nás dobře stará. Večer dorazili nějací dva pěší turisté Češi, chvíli si s nimi povídáme. Ráno prý vyráží do hor a také tam budou přespávat. Moc jsme je nepotěšili, když jsme jim řekli, jaká tam večer byla zima.
daleko nic není. Co se dá dělat. Stmívá se, tak pokračujeme směrem Slovenské hranice a u prvního motelu, už za tmy zastavujeme. Motel je postaven jako srub a je v něm vše nové. Lepší ubytovaní jsme za celou dovolenou zatím neměli. Dokonce nám domácí přikrývá motorky plachtou, akorát nejsme si jisti, zda to k něčemu je.
5. 9. ST
Ráno se probouzíme a venku ještě stále prší. Vypadá to, že dnes už to lepší nebude. Při pohledu na řeku je nám jasné, že v horách dost lilo, pěkně se zvedla a zhnědla. Tak je to jasné - jede se domů. Máme to něco přes 650 km domů. Přijíždíme na menší hraniční přechod Ublja a zjišťujeme, že je zavřený, pro rekonstrukci, proto musíme jet o 50 km níž na jediný přechod Užhorod. Na hranicích tankujeme plnou (na naše cca 20 Kč/l) a utrácíme poslední drobné. Fronta sice nevypadá moc dlouhá, ale přesto jedeme co nejblíže k budkám. Chvíli čeká-
benzínová pumpa
4. 9. ÚT
Ráno je nám podstatně lépe. Balíme všechny věci a vyrážíme. Teď už budeme pít pouze balenou vodu. Pokračujeme směrem na Jaremču. Zde je vidět celkem velký turistický ruch, potkáváme často česká auta i nějaký autobus. Je vidět, že se zde místní více snaží. Najednou před námi vidíme stopku a hned za ní otevřenou bránu, kde stojí policista. Předpokládám, že nějaký vstup do parku. Přibrzďujeme u stopky a zastavujeme kousek za ní u policajta, který hned povídá: „Motocykly stranou a doklady". A už to začíná. Proč jsme nezastavili 3 metry před ním na stopce, ale až u něho? Z druhé strany masírují taky Čechy v autě, oni zaplatí a pak si zve do budky mě. Vypadá to bledě, chtějí nás zase obrat o prachy. A je tu stejná písnička. „Sepíšeme protokol zítra bude soud, dnes se budeme muset ubytovat v hotelu, to nás bude stát peníze a pak minimální pokuta 1000,-. Pak nabízí řešení 500,- bez papíru, říkám: „Mnógo, mnógo, dám 200,- Kč." Smlouvám dost dlouho, ale končíme na 300,- Kč. Ukazuji mu, jak většina místních na stopce nestaví a projíždí dál, to ale nevidí, natož náklaďáky (ty prý můžou, že staví silnici). A jde na řadu Láďa. V rychlosti mu stačím říct, že jsem mu dal 300,- Kč, ať víc nedává. Samozřejmě, že chce taky 500,- Kč, prý jeho kamarád zaplatil, ale teď už je to rychlejší, končí na 300,Kč. Mají tady z toho udělanou pěknou živnost – holomci. Docela nám to zkazilo náladu. Příště jim už snad ani nebudeme zastavovat. Přijíždíme do Jaremči, která na místní poměry vypadá docela slušně a jdeme najít vodopád. Chvíli bloudíme, ale nakonec jsme ho našli. Jedeme po vedlejších, původně jsme chtěli jet nějakými zkratkami, ale protože prší, neriskujeme to, nikdo neví, jak hodně bláta by tam bylo. Od města Doliny jedeme převážně po hlavní silnici. Škoda, na jednu zkratku jsem se obzvlášť těšil. Dnes chceme dojet do Uzanského parku. Před parkem opět kontrola. Naštěstí všechno v pohodě. Ptáme se jich také na ubytování, tvrdí nám, že široko 10
me, samozřejmě na dešti. Pak dostaneme zelené papíry a odstaví nás, že to musíme vyplnit. Docela s tím bojujeme, trochu tam překáží naše motorky a musíme je dvakrát přeparkovat, moc nespěcháme. Ženská na celnici se zřejmě naštvala a máme jí podat naše pasy, dala razítko do pasu a můžeme jet. Nakonec nemusely být ani ty zelené papíry vyplněné. Sbohem Ukrajino. Při projíždění kolem Tater vidíme, že jsou celé bílé, muselo tady pěkně chumelit. A stále prší.... U Zemplinské Šíravy zastavujeme, abychom se trochu ohřáli. Utrácím poslední slovenské peníze za čajík. No, už jen 200 km a jsme doma, jelo se špatně, ale hurá, před 23 hod. jsme doma.
Závěrem:
Není problém sehnat ubytování nebo hotel. Stan se spaním jsme vezli sebou a ani jednou jsme ho nepoužili, za tu cenu ubytování (20-60 hriven) už ho příště nebereme.. Strach jíst v hospodě bych neměl, akorát v hodně hospodách nevaří, někdy jsme jedli až třeba po pátém zastavení. V zemi jsou všeobecně vidět hodně veliké životní rozdíly (domy, auta...). Zajímavé je, že jsou Ukrajinci naučeni toaletní papír nesplachovat, ale dávat vedle do koše, na to jsme si nezvykli. Cesty v horách jsou většinou hodně rozbité s hlubokými kolejemi a kolikrát vedou jen říčkou. Hlavní tahy celkem ucházející. Benzin všude stojí 4,6 hriven (necelých 20,- Kč), což ujde... ALDY( Aleš Hlavsa)
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Nejčastější dotazy ke třídění odpadů
Je třeba před vhozením do kontejneru odstranit z PET lahve víčko a etiketu?
PET láhve můžete do kontejneru vhazovat s etiketou i víčkem. Obojí bude při dalším zpracování odstraněno. PET láhve sešlápněte!!! Nesešlápnuté láhve jsou objemné a tím zdražují přepravu, komplikují manipulaci a recyklace se tak stává nákladnější.
Musím před vhozením do kontejneru důkladně vymýt kelímky od jogurtů, másla a jiných potravin?
Drobné znečištění obalů nevadí. Stačí tedy, když potravinu dojíte nebo z kelímku vyškrabete. Zbytek nečistot bude odstraněn při dalším zpracování.
Musím před vhozením do kontejneru odstranit z časopisů a dokumentů kancelářské svorky?
Svorky není třeba odstraňovat. Při dalším zpracování, takzvaným rozvlákněním, jsou odloučeny. Z papíru se stane hladká kaše a těžší části jako svorky a sponky klesnou ke dnu, odkud jsou vybírány magnetickou separací.
Patří PVC do kontejneru?
PVC do kontejnerů na tříděný odpad nepatří!!! Komplikuje následné zpracování plastů. PVC obsahuje chlor a při zahřátí mohou vznikat nebezpečné zplodiny. Jedná se například o novodurové trubky či linoleum.
Musím před vhozením do kontejneru důkladně vymýt plastové obaly od kosmetiky, když je to chemikálie?
Stačí, když zbytky kosmetických přípravků jako jsou mýdla, šampony, krémy vylijete. Dočištěny budou při dalším zpracování.
Musím před vhozením do kontejneru vytrhnout z dopisních obálek fóliové okénko?
Do kontejneru na papír můžete vhazovat obálky celé. Zpracovatelé mají zařízení, která si s fóliovými okénky poradí za vás.
Musím před vhozením do kontejneru odstranit ze skleněných láhví kovová víčka a musím třídit sklo na bílé a barevné?
Zpracovatelé mají zařízení, která ze směsi střepů odstraní drobné nečistoty jako jsou např, kovová víčka, a rozdrtí jej na požadovanou velikost. Odtud se směs z barevného nebo čirého skla odváží ke zpracování do skláren. Při výrobě bílého skla se nikdy nesmí dostat do pece sklo barevné!!!
Mohu do kontejneru vhazovat skartovaný papír?
Do kontejneru vhazujte skartovaný papír stejně jako každý jiný papír, který není mokrý, mastný nebo jinak znečištěný. Tím se myslí i biologické nečistoty. E.H.
S přicházejícím zimním obdobím zaznamenáváme vyšší výskyt nachlazení a tedy i oparů. Možná právě proto se vám bude hodit následující rada, o kterou nás požádala jedna spotřebitelka. DOTAZ:
Chtěla bych se zeptat na řešení tohoto problému. Reklamovala jsem mast na opary v lékárně z důvodu, že tuba byla prázdná a neobsahovala daný krém. Paní magistra mi sdělila, že si mám zavolat výrobci, což jsem odmítla, jelikož jsem daný výrobek zakoupila u ní! Výrobek stojí kolem devadesáti korun, což není zanedbatelná položka a pro mě jako samoživitelku zvlášť! Když jsem paní magistře sdělila podmínky reklamace, jen se mi vysmála a sdělila, že jí zákony nezajímají! Můžete mi prosím poradit, jak mám nadále postupovat a jaké kroky můžu podniknout vůči paní magistře? Podotýkám, že v lékárně nevisí reklamační řád a nevydávají se účtenky! Předem mockrát děkuji! S pozdravem S. Č.
ODPOVĚĎ:
Učinila jste naprosto správně, že jste se se svou reklamací obrátila na prodávajícího. Prodávající je povinen Vaši reklamaci přijmout a vydat Vám písemné potvrzení o tom, kdy jste své právo uplatnila, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace požadujete (máte právo na výměnu za nový bezvadný kus, pokud to nebude možné můžete požadovat vrácení peněz). Tento doklad musí dále obsahovat potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace a případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. (§19 Zákona o ochraně spotřebitele) Není možné, aby se prodávající této odpovědnosti zprostil s odkazem, že se máte obrátit na výrobce. Reklamační řád v prodejně viset nemusí, ale prodávající má povinnost spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, což evidentně nedodržuje. Co se týče účtenek, prodávající je povinen na žádost spotřebitele vydat písemný doklad o zakoupení výrobku s uvedením data prodeje, určením výrobku, ceně a s identifikačními údaji prodávajícího. (§16 Zákona o ochraně spotřebitele). Doporučujeme Vám zvážit podání stížnosti na Českou obchodní inspekci, která může prodávajícímu pro porušování výše uvedených povinností udělit nemalou pokutu.
Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) www.spotrebitele.info Poradenská linka 900 08 08 08 (8 Kč/min.) Perličky z hlášení MNV
1. 2. 3. 4. 5.
Závěrem bych chtěl vyzvednout s. Malou za mléko a s. Vávru za vejce. Prosím, abych byla ve své věci uspokojena, jinak se obrátím na veřejnost. Žádám o povolení přestavby stodoly na bytovku, a to tak, že předek nechám stát a budu hýbat jen zadkem. Žádám o poukaz na térový papír. Důvod - prší mi na kozy. Soudruzi, co je s mou žádostí, je 18. a ještě jsem to nedostala. 11
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Společenská kronika
•
zastupitelstvo zamítá
Vítejte mezi námi:
30. 09. Nella Novotná, V. 91 27. 10. Daniela Pomikálková, V. 127
příspěvek pro zrakově postižené Zora Praha
Sňatek uzavřeli:
22. 09. Dagmar Shejbalová a Pavel Rybka 06. 10. Karolína Horská a Zdeněk Růžička 08. 12. Pavlína Tejralová a Luděk Skalický
USNESENÍ ZO Č. 9/2007 ZO schvaluje
Blahopřejeme k jubileu: 50
60
70
80 81 82 83 84 88
03. 11. 24. 11. 19. 10. 30. 10. 25. 12. 05. 11. 05. 11. 29. 12. 18. 11. 03. 10. 23. 11. 07. 10. 07. 11.
•
Balcar Milan V. 188 Dolečková Naděžda V. 57 Mačát Jiří V. 156 Marek Ladislav V. 93 Kulhánková Zdenka V. 67 Čada Václav V. 141 Štěpánová Venuše V. 95 Moravec Karel V. 43 Vychytil Josef V. 99 Pomikálková Eliška V. 2 Hrdinová Marie V. 158 Motlová Matylda V. 148 Moravcová Božena V. 112
•
• •
• • •
Rozloučili jsme se:
12. 11. Vacková Vlasta
V. 34 •
JEDNÁNÍ ZO
•
USNESENÍ ZO Č. 8/2007
•
•
finanční dar ve výši 5.000,- Kč Hospici Anežky České v Červeném Kostelci pro rok 2008 vykoupení pozemků p. č. 717/10 o výměře 3 510 m za 20,- Kč/m , p. č. 280/1 o výměře 1 687 m za 5,Kč/m a p. č. 280/4 o výměře 928 m za 5,- Kč/m od Ing. S., Mgr. P. a p. H. výkup pozemků p .č. 717/13 o výměře 4 035 m a p. č. 717/22 o výměře 2 515 m za 20,- Kč/m od paní L. P., V. 82 výkup pozemku p. č. 717/11 o výměře 5 270 m za 20,- Kč/m od p. M. M., K.167 výkup pozemků p. č. 717/12 o výměře 4 104 m a p. č. 717/21 o výměře 2 760 m za 20,- Kč/m od p. A. Ch. prodej nových pozemkových parcel III. etapy Na Skalách za cenu 150,- Kč/m zvýšení nájemného v obecních bytech podle zákona č. 107/2006 Sb., a ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 151/2007Sb., ze dne 25. června 2007 uzavření smlouvy na zimní údržbu obecních komunikací s firmou TS Sklenář Michal pro období 20072008 roční odměnu pro účetní, kronikáře a knihovnici smlouvu o poskytnutí příspěvku na projektovou dokumentaci Cyklostezky Letohrad – Červená Voda Sdružení obcí Orlicko ve výši 23 671,- Kč zvýšení provozní dotace na platy zaměstnanců ZŠ o 100.000,- Kč 2
2
• • • •
•
• •
•
12
2
2
•
2
•
2
2
2
•
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
•
rozpočtové provizorium pro Obec Verměřovice na měsíc leden a únor 2008 ve výši 2/12 rozpočtu roku 2007 rozpočtové provizorium pro Základní školu a Mateřskou školu Verměřovice, okres Ústí nad Orlicí na měsíc leden a únor 2008 ve výši 2/12 rozpočtu roku 2007 rozpočtovou změnu č. 2 složení inventarizačních komisí pro zajištění inventur obecního majetku k 31. 12. 2007 poskytnutí příspěvku Sdružení Orlicko ve výši 950,- Kč na školení Kooperativu, pojišťovnu a.s. pro pojištění obecního majetku dodatek č. 3 ke smlouvě o přepravě domovních odpadů předložený firmou KUKA – spol, Výprachtice přidělení dvou malometrážních bytů v čp. 240 manželům Z. a paní K. prodej pozemků parc.č. st. 1 o výměře 5630m , parc.č. st. 184/1 o výměře 473m a parc.č. st. 184/2 o výměře 88m za 20,- Kč/m² firmě Podorlicko, a.s., vykoupení pozemků parc.č. 962/23 o výměře 26m od pana G. a paní K., majitelů budovy čp. 17 za 20,- Kč/m vykoupení pozemků parc.č. 5/5 o výměře 234m2 za 20,- Kč/m² od paní M. H., Ve čp.1 vykoupení pozemku parc.č. 717/7 o výměře 2122m za 20,- Kč/m² od pana M. D. , Ve 66 vykoupení pozemku parc. č. 717/8 o výměře 2087m za 20,- Kč/m² od paní B. z Letohradu vykoupení pozemku parc. č. 717/9 o výměře 1741m za 20,- Kč/m² od pana M. M., Ve čp.37 vykoupení pozemků parc.č. 717/4 o výměře 5853m a 717/17 o výměře 3193m za 20,- Kč/m² od manželů S. Ú.O. přísedícího Okresního soudu K. H., Ve 172 pro čtyřleté období úhradu neinvestičních nákladů ve výši 77.000,- Kč obci Dolní Čermná za žáky z Verměřovic pronájem části pozemku 781/26, který slouží jako přístupová cesta k ubytovně čp. 170 panu J. T., J.O. 537 za údržbu 2
ZO schvaluje •
úhradu nákladů spojených s konáním Pruhovaného mejdanu v Kulturním domě Verměřovice dne 4. 11. 2007
2
•
2
• •
•
2
2
2
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Vánoční oslovení
Vánoce 2007 - NOVÝ ROK
Co jsme, odkud pocházíme, kam směřujeme? Tyto otázky trápili lidstvo od nepaměti. Komu je vše jasné má o problém méně. My ostatní se musíme čas od času zastavit a nad těmito otázkami zamyslet.
Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden. V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí - malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem. V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku. Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Prý, když se chodíme dívat na zápasy, zbavujeme se nutnosti zápasit sami se sebou. Prý hledáme informace k tomu, abychom si přestali všímat novinek okolo nás. Nejen podle teologů je doporučení, jak oslavit nový rok jasné: Bavme se naplno, při vědomí všeho, co uděláme, abychom si právě mohli uvědomit, že je nutné přemýšlet, poznávat a zabývat se. Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé. Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P. F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.
Vánoční čas je krásný nejen pro zasněženou krajinu a všude znějící koledy, ale pro celou atmosféru, která se kolem Vánoc vytváří. Jsme citliví a vnímaví pro radost druhých. Zvlášť to prožijeme na Štědrý večer při rozbalování dárků. Některé udělají radost mně, jinými dárky udělám radost druhým. I pohlednice, dopisy s přáním krásných Vánoc a s ujištěním, že o sobě víme, nás naplní radostí. Věřím, že bude dobře… A to je to pravé rozpoložení, kdy jsme oslovitelní. Co kdybychom se nechali také oslovit „Slovem, které se stalo člověkem, aby přebývalo mezi námi“, jak píše v Bibli na začátku svého evangelia svatý Jan. Snad bude milé v těchto dnech vědět, že kromě lidí, kteří nám svou lásku projevili dárkem, pohledem či dopisem, je tu ještě Někdo, jehož láska je nekonečná, nezatížená vnucováním, plná svobody, a ukazuje se úžasně citlivým způsobem. Ač se většinou prohlašujeme za nevěřící, dotek a něha toho všeho nám jasně říkají, že pravda je někde jinde. My víme a známe dobře, že není slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší. Jsou slova vtipná, radostná, urážející, plná bolesti i tvrdá. Ale slovo, které se nás o těchto vánočních svátcích dotýká, je Slovo věčné, Slovo plné dobroty a lásky. Tímto Slovem přišel sám Bůh proměnit tento svět. Přišel ho uzdravit. Záleží opravdu jen na nás, zda se otevřeme a popřemýšlíme… Projevem tohoto otevření bude jistě i to, že si podržíme tu nádhernou atmosféru Vánoc i pro všední dny. Nepůjde přitom jen o poetičnost a naladěnost koledami, ale o připravenost ukazovat druhým lásku. Budu přijímat, abych dával, budu dávat, abych dokázal, že štěstí není v peněžence či na bankovním účtu, ale v srdci. Budu se učit mít rád a naslouchat. Budu se učit čekat a přemýšlet. Budu se učit důvěře… Bůh člověka miluje a prokazuje mu dobro, nemá pro to vyhrazené jen některé dny či úřední hodiny. Celou historií lidstva volá: „Člověče, vrať se, čekám na tebe!“ Vánoční čas je krásný, pro sníh i koledy, pro dárky a různá hezká přání… vánoční čas je krásný, protože ten tajemný Bůh v Ježíši Kristu, který se narodil v Betlémě, je blízko člověku. Přeji radost a pokoj do každého lidského srdce ve Verměřovicích a to nejen o Vánocích, ale po celý nový rok 2008.
Pavel Seidl
13
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Vánoční svátky dříve a dnes
Je dost těžké psát o vánocích, jak je slavili naši předkové několik roků za sebou. První rok se člověk snaží psát o všem co člověk pamatoval z mládí, jak se vše lišilo od dnešní doby, ovlivněné nákupními horečkami. Další rok už člověk musí sáhnout do vzpomínek našich prarodičů, jak oni sami vzpomínali na odlišnosti slavení z jejich pohledu. K tomu všechny dostupné záznamy v kronice a podobně když pak dojde k dalšímu popisování vánoc, najednou člověk zjistí, že už nemá o čem psát, aby se neopakoval. Naštěstí mám možnost nahlédnout do kronik v sousedních Kunčicích. Býval tam totiž řídícím učitelem pan Alois Kněžek se svým pomocníkem Milanem Vondroušem, kteří dokázali své žáky a dokonce i staré sousedy kunčické nadchnout pro zaznamenávání všeho pozoruhodného z jejich okolí. Pan učitel Vondrouš někdy učil i u nás ve Verměřovicích. Kunčičtí kronikáři se tak postarali velmi dobře o popsání našeho okolí. Tak dobře, že se svého času o jejich práci zajímal i československý rozhlas a noviny „Venkov“ v roce 1927. Z kroniky Jana Skály z Ovčína cituji: Představme vánoční svátky našich pradědečků svátkům nynějším. Když ještě o pěkném chlebě nevěděli, ani o pletenicích, koláčích, mazancích, o všelijakých lahůdkách až skoro pohoršujících, přímo výstav výkladních skříní a peníze, které oni neměli a žádná naděje na lepší časy. Zlepšování nastávalo teprve, když se zbavili roboty. Tenkrát koláč byl velikou zvláštností. O štědrém večeru přišli na stůl malé ořechy – kde je měli, ke koupi totiž nebyly – suché hrušky, křížaly a štěpová jablka. Každá matka pamatovala na štědrý den, pak bídné vaření na ohni. Štědrovečerní večeře byla sestavená z obyčejných jídel, která se vařila celý rok. Otec říkával, že se uvařilo všecko. Zelná polívka, kroupová, čočková, hrachová, rýžová, všecky kaše, aby co zbude, dostal štědrovečerní večeři dobytek také. Ještě za světla muselo být vše hotovo. Když se stmívalo, vzala hospodyně do čistého hrnečka svěcenou vodu, čistou musí kosinku každá kolem svého stavení vše svěcenou vodou vykropila. V chlévě, v kurníku, ve světnici, na stropě, ve stodole. To všechno s nábožným úmyslem, aby Pán Bůh všechno chrániti ráčil. Teprve pak začal svatvečer. Po večeři měl vždy slovo hospodář. Nikdo nesměl chybět. Vzpomnělo se mrtvých, kteří nás již opustili, událostí v rodině, chyby kterých je třeba se vyvarovat a život v rodině zlepšit. Mluvilo se o krajích, kde lidé žijí lehčeji a lépe, že není mezi lidmi v takových krajích takový pořádek, jako byl při tom u nás. Krášlení vánočního stromku neznali. Pokud žila babička, trávila vždy štědrý večer s námi. Naposled jsme se pomodlili růženec. Ten byl ke cti a chvále Narození Páně, za dar osvícení Ducha Svatého a našich dětí, aby neupadly do záhuby a hanby a velkou nouzí aby v životě trpět nemusely. K Andělu strážci se modlili, aby jim dával dobrá vnuknutí, za šťastnou hodinku smrti a za duše v očistci. Po modlení dostal každý svou hromádku sušeného ovoce. Kde měli čeládku, přidávala pro ně hospodyně něco na sebe. Pak se šlo na půlnoční. Dědečkové a babičky chodili v čistých bílých kožichách. Kostely bývaly přeplněné. Bohoslužba bývala latinská – nesrozumitelná – tak se lidé modlili každý po svém. Další část kroniky se už před rokem 1933 ztratila, proto ani já si nebudu vymýšlet. Pro dokreslení života na vsi dodávám ještě, že rýžová kaše bývala tehdy vrcholem hodů o svatbách. To se pak říkalo: „Panečku, to bylo nóbl, měli i rýžovou nadívajnu.“ O jiných mlsotách neměli lidé ani potuchy, takže jim to opravdu stačilo. Lepší jídla byla pouze pro pány na zámku. Co jim však chybělo na vybraných jídlech, to si prý vynahradili láskou jeden k druhému. A to byl a ještě i dnes dar nad všechny dary světa. A to nejen na vánoční svátky. kronikář Josef Mařík
14
Vánoční fejeton
Blížily se Vánoce a přípravy se už už začínaly rýsovat. Největší problém byl stromek, jaký pořídit? Já jsem byl pro smrček, děda horoval pro borovičku a děti by rády jedličku. Po dlouhé tahanici jsem vyhrál já, byl smrček. O Štědrém večeru to začalo před setměním. Stromek nebyl ještě ustrojený a už spadl dvakrát na zem. Při prvním zapálení chytly dokonce i záclony, ale vše jsme zvládli na jedničku, i když mamka spínala ruce. Po večeři se začaly rozdávat dárky. Teta Amálka dostala vanu. Spráskla ruce: „Co já s vanou?“. . . ale já ji připomněl, že chtěla jet do lázní Karlových, teď nemusíš, lehneš do vany a ušetříš peníze. Pochopila a po chvilce ztichla. Strýc Karel rozbaloval velkou klec a v ní byl tchoř. . . vykřikl. . . ale hned jsme ho utišili, že i když ten tchoř zapáchá, že kde je ON, že se to ztratí. Babička dostala knihu se samými horami a zase lamentovala, i když chtěla jet na hory s dědečkem a tak prohlížela. Dědovi jsme chtěli koupit koně, ale on je moc malý a na koni by ho nebylo moc vidět. . . a tak jsme mu koupili tabák do faječky a škopíček na mytí nohou, byl spokojený, dal si nohy do vody a klidně bafal z dýmky. Mamince jsme koupili 2kg kvasnic, ta se divila. . . ale my na to. . . co bys nadávala? .. . Ty kyneš, tak ať ti kyne i těsto a hned zadělej na buchty. Děti dostaly Člověče nezlob se. . . ale stejně si ho hráli dědeček s babičkou. . a chvilku nebylo ticho, furt se hádali. . . babi „Ty švindluješ. . . dělej, jsi na tahu“. . . a tak to šlo furt dokola. A byl tu ještě velký balík, byli jsme zvědaví. . a byl pro bratránka Pepíka. Rozbalil a byl to globus. . . Pepíku nenadávej, chtěl si prchnout do ciziny, tak teď můžeš kdykoliv a dokonce prstem. Já jsem dostal jako vždy kravatu i když ji málo kdy nosím. Byl tu ještě veliký balík pro mne, byla to autodráha, ale po ní hned šáhli dědeček s babičkou a hned to richtovali. A pak to začalo. . . mamka šla zadělávat, já si vázal kravatu a vůbec mě to nešlo. Babička s dědem závodili, děda při tom bafal z dýmky, bratránek točil globusem a zpíval: „Já do ciziny nepojedu!“. . Teta Amálka ležela ve vaně a četla knihu. . . po zemi se válely kostky od Člověče a přes to všechno pobíhal tchoř. . . jdi s tím zápachem ven strýčku, ale on nemohl, venku byla
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 zima. Tak se to stále stupňovalo, svíčky hořely, prskavky prskaly a sem tam i větvičky stromku. . . jedna větev dokonce chytla a hořela. . . malý Pepík to chtěl zachránit, ovšem povalil stromek přímo do dráhy závodní a babičce na krk. . . a ta volala, že se tu nedá chvilku tiše hrát. . a děda v klidu říká: „Dělej, jsi na tahu!“ V tom přeběhl tchoř a začal dýmat a to už bylo cítit nebezpečím. Tak jsem to vzal do ruk sám a uplatnil svoje hasičské znalosti. . . nosil jsem kbelík za kbelíkem, začal jsem hned ode dveří.
Léčebné vlastnosti medu
Než začneme med užívat
Med obsahuje silné přírodní kyseliny a ty mohou u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci. Jestliže po požití medu vzniknou vyrážky nebo pupínky, nebo jiné nepříjemné nežádoucí reakce (svědění těla, dušnost), med ihned přestaneme užívat!
♥ V květovém medu převažují hlavně glukóza,
fruktóza, více vitamínů, pyl, méně minerálních látek, voda max. 19%. ♥ V lesním medu převažují hlavně glukóza, fruktóza, více minerálních látek, pyl, méně vitamínů, voda max. 19%. ♥ Ve smíšeném medu jsou všechny složky v rovnováze. ♥ Medovina je přírodní kvasný lihový produkt z medu obsahující max. 17% alkoholu, vodu, glukózu, minerální látky. Při výrobě se odloučí pyl (bílkoviny), vitamíny a většina lehkých cukrů.
Zánět horních cest dýchacích
Tlumí zánět a bolest. Používá se ho jako sladidla plicních čajů a samotného s máslem nebo rozmixovanou cibulí.
Nespavost
Pro uklidňující účinek medu se doporučuje brát 1 až 2 lžičky před spaním.
Dětské anémie
Med obsahuje ve stopových minerálech vstřebané železo a měď, zvyšuje hodnoty hemoglobinu. U kojenců i u dospělých se po 4 měsících hodnota hemoglobinu zvýšila o 8%.
Rekonvalescence po onemocnění a vyčerpanosti organizmu
Doporučuje se konzumace v roztocích i samotný, protože obsahuje jednoduché cukry, které se vstřebávají přímo do krve a netráví se.
Kojenecký organizmus
Je přizpůsoben výživě mateřským mlékem. Při slazení kojenecké potravy medem udržujeme střevní flóru stejnou jako při kojení mateřským mlékem. Nedochází u nich k vytvoření patologické flóry střevní jako při slazení rafinovaným cukrem, nedochází ke kvasným projevům a bolestem. Děti jsou klidnější, zvyšuje se hemoglobin, lépe přibývají na váze a nedochází k distrofiím.
Ženy v těhotenství
Doporučuje se zvýšená konzumace medu pro celkové zlepšení průběhu těhotenství. Využíváme sedativního účinku medu, stopové minerály vápník a fosfor i ostatní, přispívají ke zvýšení odolnosti organizmu dítěte a k uklidnění a vylepšení výživy matky a ke zlepšení její psychiky.
Přátelé, zdali máte představu o nečistotě, tak to oceníte. Všichni byli promočeni, unaveni a vyčerpáni, nakonec začali pomalu usínat v poloze, ve které se právě nalézali. . . když už zvonili půlnoční, byl všude klid jen sem tam pramínek kouře si zaševelil ve světle pouliční lampy. .
A tak zas jeden pěkný štědrý večer je za námi, budeme na něj dlouho vzpomínat. .
M.K.
Starý člověk
Co je pro kojence v potravě mléko, je pro starého člověka v potravě med. Člověk stárne, zapomíná, musí si psát, co musí vyřizovat ať chce, či nechce. Vrcholem života je období kolem 45 let. Od této hranice se již arterioskleróza hlásí u někoho méně a u jiného více. Abychom stárnutí zpomalili, měli bychom od této věkové hranice využívat antisklerotický účinek medu a včelích produktů a proto většinou sladit medem. Ten přináší vylepšení pasáže střevní, působí uklidňujícím účinkem a předchází zhoršení arteriosklerózy. Více pro staré osoby uděláme, doneseme-li jim láhev dobrého medu, než velkou bombonieru.
Cukrovka
Záleží na stupni onemocnění, zda můžeme med při cukrovce užívat. Zásadně při těžkém stupni je med i jiné cukry zakázán. Při lehčích formách, kde vystačíme s dietou nebo i malými dávkami antibiotik, můžeme med užívat. Jde však o to konzumovat méně uhlovodíků (cukru, limonád, atd.) a užívat med, který má vysoké procento ovocného cukru (med akátový nebo z ovocných stromů). Je totiž prokázáno, že po ovocném cukru ztrácí diabetici méně cukru než po cukru hroznovém. Z toho plyne, že nepochybně fruktóza a laktóza (cukr ovocný a mléčný) mají v těle jiné poslání než glukóza a že jsou v těle lépe zužitkovány.
Věnčité tepny a srdeční sval
Med přispívá k rozšíření věnčitých tepen srdečních a k lepšímu prokrvení srdečního svalu nejen tím, že dává nezbytnou živinu pro sval - hroznový cukr, vitamíny B a C, stopové prvky draslík a hořčík.
Paradentóza zubů
Ve vyzrálém medu, jakož i ve víčkách zavíčkovaných medových plástů (tzv. voští), jsou látky, kterým říkáme inhibiny, které působí proti rozvoji baktérií.
Hnisavé rány
Med aplikován na hnisavé rány pomáhá odlučovat odumřelé tkáně a rány oživuje. Vyzkoušeno u bércových vředů dokonce i při válečných poraněních.
Noční pomočování dětí
Často přetrvává do dospělosti (neuróza). Od 17 hodiny omezíme příjem tekutin v potravě, před spaním povinně vymočit a dáme lžíci medu, týden budíme dítě po 24 hodině, necháme vymočit, ve dne prodlužujeme interval mezi močením a stav se úplně stabilizuje. Děti mívají živé sny, med jim přináší klidný spánek a jejich psychika se zlepší.
Prořezávání zoubků u dětí
Při bolestech uspějeme podáním lžičky medu. Med snižuje hladinu fosforu v krvi a tím otupuje vnímání bolestivých pocitů. 15
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Mandle a mandloně
Příroda uzdravuje, lékař léčí
Blíží se Vánoce, k tomu tradičně patří pečení cukroví a vánoček. Bez mandlí si to nedovedu představit. Při každoročním sladkém hřešení nám může být útěchou, že mandle, ořechy a oříšky patří k těm druhům potravin, které jsou pro náš organismus nesmírně užitečné.
Mandloň patří mezi nejstarší šlechtěné a pěstované stromy na světě. Jejím domovem byla Asie, kde se domestikované mandloně objevují už 3000 – 2000 let před naším letopočtem. Mandle byly nalezeny například také v Tutanchamonově hrobce v Egyptě – tedy v době 1325 let př.n.l. Jako jedno z nejlepších druhů ovoce jsou plody mandloně zmiňovány už ve Starém zákoně v knize Genesis. V Bibli se s mandloní setkáváme i na jiných místech – když Izraelité poslouchali boží příkazy, rodila mandle sladké mandle, v opačném případě většina mandlí byla hořká, ve čtvrté knize Mojžíšově je pak Levi vybrán Aronovou hůlkou, která kvete mandlovými květy. Pro křesťany byly mandlové ratolesti symbolem neposkvrněného početí Panny Marie, proto se s nimi často setkáváme na obrazech Madony s Ježíškem. Mandloň obecná (Amygdalus communis) dorůstá až do výše 10 m. Kvete časně z jara krásnými bílými až narůžovělými květy. Stará legenda vypráví o princezně ze severu, která se provdala za maurského krále. V neznámé krajině se ji strašně stýskalo po domově a především po sněhu. Nikdo nedokázal její smutek rozptýlit. Jeden moudrý rádce nechal všude vysázet mandloňové stromy. Když rozkvetly a celý kraj byl poset jejich bělostnými lístky, připomněly princezně sníh a to ji vrátilo úsměv. Legendu dodnes připomínají slavnosti na Pyrenejském poloostrově. Kvetoucí mandloně představují také ráj pro včeličky. Například v USA se v únoru v době květu k mandloňovým sadům do Kalifornie přesouvá z 38 států kolem milionů úlů, což je polovina amerických včelstev. Z jednoho stromu se sklidí až 60 kg mandlí. Na světě se jich ročně vyprodukuje kolem 1,5 milionu tun, nejvíce v Kalifornii, v Řecku, Iránu, Itálii, Maroku, Portugalsku, Španělsku, Sýrii a Turecku. U varianty dulcis jsou mandle sladké, u varianty amara hořké. V receptech starých kuchařek se s hořkými mandlemi setkáváme často, nyní je jejich použití při vaření minimální. Obsahují 5 % amygdalinu (sladké jen 0,1%), jehož rozkladem vzniká kyanovodík. Pro dospělého člověka může být už nebezpečná dávka 10 hořkých mandlí. Jejich výtažky se proto používají v kuchyni nebo medicíně spíše výjimečně. Ničím nenahraditelné jsou však sladké mandle, pro náš organismus jsou velmi prospěšné. Dokazuje to například přírodní léčitelství, odedávna je využívá jako dlouhodobou prevenci proti nádorovým onemocněním, proto doporučuje 3 až 4 sladké mandle denně. Známý je Matthioliho recept proti kašli. Oloupané sladké mandle rozmixujeme s trochou smetany, přisladíme medem a užíváme několikrát denně. Žvýkání sladkých mandlí pomáhá od bolesti dásní. Slavný americký léčitel, prorok a jasnovidec Edgar Cayce (1877-1945) přikládal mandlím velkou důležitost při pročišťování organismu. Indická ajurvéda pokládá mandle za důležitou výživu mozku a nervového systému, která výrazně zlepšuje moz16
kové funkce a prodlužuje život. Obsahují totiž neuvěřitelně cennou skladbu vitamínů a minerálních látek. Vedle vápníku, hořčíku, draslíku, fosforu, zinku, selenu a mědi jsou vynikajícím zdrojem vitamínu E, řady vitamínů skupiny B (biotinu, riboflavinu, niacinu), kyseliny listové, železa, antioxidantů a barviv. Protein arginin (obsahují 15-30 % proteinů) pomáhá udržovat tepny pružné a rostlinné steroly snižují škodlivý cholesterol. Nesmírně důležitý je obsah antioxidantů, které zbavují organismus nebezpečných volných radikálů a tím možného nádorového bujení. Podle nejnovějších výzkumů dokážou mandle snížit rovněž riziko Alzheimerovy choroby a diabetu. Nenasycené mastné kyseliny (obsahují až 40 % tuků) působí preventivně při srdečních onemocněních. Je dokázáno, že pravidelná konzumace mandlí zahání stres a neurózy. Velké množství vlákniny pomáhá udržovat střeva čistá a jsou prevencí proti zácpě. Mandle spolu s ořechy a panenským olivovým olejem jsou významnou součástí redukčních diet (pokud je nízkokalorická dieta doplněna mandlemi a ořechy, ztracená kila se prý ani v budoucnu zpět nevracejí). Poslední studie rovněž potvrzují, že podporují imunitní schopnosti organismu a pomáhají proti zánětu jater. Při chudokrevnosti (anémii) pomáhá pravidelná konzumace mandlí a oříšků, obsahují železo a další látky pro tvorbu hemoglobinu. Od starověku v perské, řecké a indické medicíně byl proslavený mandlový olej. Extrahoval se studeným postupem a byl považován za vynikající afrodisiakum při používání jak při masážích, tak při konzumaci. Nyní se vyrábí jen ze sladkých mandlí. Při masážích zvláčňuje pokožku a má rovněž výrazné uklidňující účinky. Spolu s drcenými mandlemi je výborným kosmetickým prostředkem např. pro zjemnění pleti obličeje. Samotný mandlový olej výrazně zmírňuje všechna podráždění trávicího ústrojí – od úst až po konečník. Vhodný je na bronchitidu, záněty močových cest a zevně na místa s úporným svěděním a záněty pokožky. Mandlové mléko (připravené tak, že 60 g spařených, oloupaných mandlí se rozmixuje se stejným množstvím surového přírodního cukru a to vše se rozmíchá v 1 l destilované vody) tlumí kašel a zároveň léčí sliznice. Na konec jsem si nechala to nejpříjemnější. Není snad na světě kuchyně, která by se obešla bez mandlí. Používají se do moučníků, na zdobení dezertů, zmrzlin a pohárů, jsou základní surovinou pro mandlové máslo, nugát, marcipán či marokánky. Ze sladkých mandlí se vyrábí mandlová mouka na výrobu sušenek a moučníků, která je pro nízký obsah cukrů vhodná pro diabetiky. Mandlové mléko zase využívají lidé, kteří nesnáší laktózu kravského mléka. Jsou rovněž nepostradatelné pro některé kombinace masových jídel, neobejde se bez nich zejména čínská, indická a další známé orientální kuchyně. U nás mají mandle rovněž dlouholetou tradici, stačí si otevřít známou kuchařku M. D. Rettigové. Zaskočilo mě tu pouze používané množství této suroviny, naše peněženka by byla při dodržování jejich receptů o dost chudší. A bohužel netýká se to jen mandlí. (Podklady
– Herbář léčivých rostlin J. Janči a J. Zentricha,
časopis 100 + 1 č. 18/2007)
Verměřovický zpravodaj – zima 2007 Mandlové inspirace pro zpříjemnění nejkrásnějších svátků v roce:
Sváteční jednohubky k vínu:
Na kostičky nakrájený sýr (ementál, eidam) ozdobíte konzervovaným ananasem, navrch nastříkáte nebo lžičkou navrstvíte kopeček šlehačky a ještě na něj přidáte slanou mandličku. Výsledkem je „ráj“ v puse. Podáváme buďto samostatně nebo kompletujeme s jinými jednohubkami. Výborně rovněž doplní a ozdobí nářezovou mísu s masem, uzeninami a sýrem.
Řízek v mandlové košilce
Asi 5 dkg hrubě strouhaných nebo jemně nasekaných mandlí smícháme se lžící strouhanky. Čtyři omyté kuřecí řízky (lze použít vepř. panenku, krůtí řízky, telecí) naklepeme, osolíme, opepříme, obalíme v mouce, rozšlehaných vejcích a nakonec ve strouhance s mandlemi. Osmažíme a podáváme jako sváteční řízky s přílohami dle chutě a nápaditosti.
Ryba na mandlích a česneku
Osušené rybí maso (pstruh, kvalitní filé) osolíme, popepříme, poprášíme moukou a na másle opatrně opečeme (lze i na olivovém oleji). Když rybu dopékáme, přidáme plátky nebo nudličky z oloupaných mandlí a nahrubo nasekaný česnek, pokapeme citr. šťávou, případně ještě posypeme zelenými bylinkami (petrželkou, bazalkou apod, pokud nemáme čerstvé, dají se nahradit sušenými). Jednodušší příprava – vše se dá také prostě připravit jen v troubě. Kombinace mandlí a česneku s bylinkami je na rybě vynikající a obojím nemusíme šetřit. Protože recept pochází ze středomoří, nejlepší přílohou je bílý chléb se zeleninovými saláty a dobrým bílým vínem.
Mandlové hrudky
20 dkg oloupaných mandlí nakrájíme na nudličky, nasypeme je na suchý plech, vložíme do trouby vyhřáté na 160 stupňů C a opatrně za stálého míchání je opečeme dozlatova. 10 dkg hořké a 10 dkg bílé čokolády rozlámeme, každou zvlášť rozpustíme v misce ponořené do horké vodní lázně a do každé čokolády vmícháme polovinu opečených mandliček. Z mandlové hmoty pomocí lžičky vytvoříme hrudky, které necháme ztuhnout.
Kynutá bábovka podle M. D. Rettigové
200 g másla, 6 žloutků, 1 koflík dobré kyselé smetany, 35 g cukru, 40 g droždí, sůl, 500 g polohrubé mouky, skořice, 60 g loupaných mandlí. Máslo utřeme (poctivě) se žloutky do pěny, přidáme po částech smetanu s cukrem, v troše mléka vykynuté droždí, sůl a po částech mouku. Vypracujeme hustší těsto (až jde od vařečky) a vyválíme je na vále posypaném moukou asi na sílu 1 cm (spíše jak se to podaří). Pomažeme rozpuštěným máslem, posypeme cukrem a skořicí (nebo skořicovým cukrem), nasekanými nudličkami mandlí a stočíme. Bábovkovou formu vymažeme, vysypeme moukou a spodek vyložíme ještě mandlemi. Těsto do formy složíme, necháme asi 3/4 hod. kynout, pak je zvolna asi 3/4 hod. pečeme. Vyklopenou bábovku pocukrujeme skořicovým cukrem. (Stojí za to zkusit, jak se vařilo a peklo skoro před dvěma sty lety. Bábovku jsem pekla asi 3x, je vynikající, ale nesmírně sytá). B. Hrubantová
Perníčky
Do kastrolu dát 10 dkg másla, 4 lžíce medu, kůru z ½ citrónu, 1 vanilkový cukr, 1 lžíce kakaa, rovná lžička skořice, špička nože hřebíčku a nového koření (je možné přidat stejné množství anýzu a badyánu). Vše smíchat nad párou, až se vše rozpustí. Přidat 40 dkg moučkového cukru, 4 vejce, 50 dkg hladké mouky. Promíchat, až je těsto horké (jakoby se trhá). Potom přidat 2 lžičky jedlé sody a promíchat. Na vál dát 36-40 dkg hladké mouky, do ní vlít hmotu z kastrolu a zpracovat.
Vyvalovat asi ½ cm silnou placku, vykrajovat tvary. Plech hodně vymastit. Před vložením do trouby potřít perníčky vodou – odstraní se stopy mouky, perník je hladší. Péci v horké troubě. Ještě horké na plechu potřít rozšlehaným vejcem (lesknou se). Poleva: Na 1 bílek 15 dkg práškového cukru. Spotřeba asi 2 bílky.
Výhoda je, že se perníčky dají konzumovat již druhý den
Vánoční pletenice-2 ks
¼ l vlažného mléka, 40 g droždí, 1 lžíce moučkového cukru, 1 lžíce hladké mouky. Z těchto surovin vytvoříme do mísy kvásek. Přidáme 500 g polohrubé mouky, 50 g moučkového cukru, špetku soli 3 žloutky, 1 lžíce citrónové šťávy, 100 g rozpuštěného másla.
Těsto rozválíme na 6 oválků, do kterých dáme nádivku a stočíme do ruliček. Ze tří ruliček upleteme cop a stočíme do podkovy. Na vymazaném plechu necháme vykynout, potřeme vajíčkem a pečeme dozlatova. Náplň: 200 g strouhaných vlašských ořechů, 200 g strouhané čokolády na vaření, 100 g moučkového cukru, 3 vejce.
Tatrankové koule
3 ks tatranek, 125 g cukru moučka, 2 lžíce rumu, mleté lískové nebo vlašské ořechy dle chuti
Tatranky dáme do mrazáku, pak nastrouháme. Rozpustíme tuk, přidáme cukr, rum, nastrouhané tatranky a tvoříme koule, obalujeme v mletých oříšcích.
Kávová zrna
12 dkg mletých piškotů, 8 dkg cukru, 8 dkg másla, 2 lžíce kakaa, 1 malá lžička mleté kávy, 4 lžíce mletých ořechů, 2 lžíce rumu, rozpuštěná čokoláda na namáčení
Těsto propracujeme a necháme odpočinout. Z těsta uděláme oválky asi 1 cm dlouhé, mírně zmáčkneme a uprostřed uděláme rýhu – tím nám vznikne jakoby tvar zrna. Necháme v chladničce ztuhnout, potom máčíme v rozpuštěné čokoládě. 17
Verměřovický zpravodaj – zima 2007
Vánoční program 2007 Štědrý den 24. 12. 2007 v 16.00 hodin
Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
25. 12. 2007 ve 24.00 hodin
PŮLNOČNÍ MŠE SVATÁ
farní kostel v Dolní Čermné na tuto mši sv. je zajištěna doprava autobusem (odjezd 23.30 od zahradnictví a pokračuje dál)
Boží hod vánoční 25. 12. 2007 v 9.00 hodin
MŠE SVATÁ
se zpěvem koled dětského sboru chrámový sbor uvede mši sv. Jana Jakuba Ryby „Hej Mistře“
MŠE SVATÁ
Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
při této mši sv. zazní rytmické písně v podání místního chrámového sboru
koleda
Půjdem spolu do Betléma (Pavel Svoboda, Jaromír Gelnar)
2. Začni, Kubo, na ty dudy: dudaj, dudaj, dudaj dá! Ježíšku... 3. A ty Janku, na píšťalku, dudli, tudli, dudli dá! Ježíšku... 4. A ty, Mikši, na housličky: hudli, tydli, hudli dá! Ježíšku... 5. A ty Vávro, na tu basu: rum, rum, rum, rum, ruma dá! Ježíšku...
Plesy a dětský karneval ve Verměřovicích v roce 2008
26. 1. 2008 Lidový ples 16. 2. 2008 Hasičský ples
24. 2. 2008 Dětský karneval 1. 3. 2008 Květinový ples
Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvovatelů.
Verměřovický zpravodaj – zima 2007, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52
e-mail:
[email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu redakční rada: M. Beránková, V. Čada, J. Hlavsová, I. Kloučková, J. Sklenářová, P. Smetanová, E. Žerníčková 18
