SITUAČNÍ ANALÝZA ZEMĚDĚLSKÉHO SEKTORU NA BLANENSKU

SITUAČNÍ ANALÝZA ZEMĚDĚLSKÉHO SEKTORU NA BLANENSKU

2014

OBSAH OBSAH ..................................................................................................................................................... 2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA REGIONU .................................................................................................. 3 A.

Přírodní podmínky ....................................................................................................................... 4

B.

Pozemková skladba ................................................................................................................... 10

ROSTLINNÁ VÝROBA .............................................................................................................................. 12 C.

Osevní plochy ............................................................................................................................ 13

D.

Výnosnost pěstovaných plodin.................................................................................................. 15

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA ............................................................................................................................... 39 SITUACE NA TRHU ................................................................................................................................. 53 E.

Stavy zemědělských podnikatelských subjektů ......................................................................... 53

F.

Vývoj cenových indexů .............................................................................................................. 57

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ................................................................................................ 60

Stránka | 2

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA REGIONU Okres Blansko leží v severní části Jihomoravského kraje a jeho území sousedí spěti okresy České republiky. Na západě je to okres Žďár nad Sázavou z kraje Vysočina, na severu hraničí s okresem Svitavy z Pardubického kraje a na severovýchodě sousedí s okresem Prostějov z Olomouckého kraje. Na jihovýchodě okres sousedí s územím okresu Vyškov a na jihu pak s okresem Brno-venkov, tedy dvěma okresy Jihomoravského kraje. Po zohlednění změn správního uspořádání k 1. 1. 2007 (sladění hranic okresů podle správních obvodů ORP) se rozlohou 863 km2 okres Blansko řadí k nejmenším okresům Jihomoravského kraje, menší je jen okres Brno-město s 230 km2. Členitý povrch území okresu charakterizují především vrchoviny. Do západní části okresu zasahuje Hornosvratecká vrchovina, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Od severu se středem okresu táhne Boskovická brázda, východní část okresu patří k Drahanské vrchovině. Oba tyto útvary jsou součástí Brněnské vrchoviny. Z hlediska regionálního členění reliéfu se směrem od Brna do okolí Sloupu a Holštejna táhne 3 až 5 kilometrů široký pruh silně zvrásněných devonských vápenců Moravský kras. Tato chráněná krajinná oblast patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Na ploše necelých 100 km2 se zde vyvinuly povrchové i podzemní krasové jevy, díky nimž se stal Moravský kras nejnavštěvovanější turistickou lokalitou celého okresu. Doposud je známo více než 1 000 krápníkových jeskyní, z nichž některé jsou zpřístupněny veřejnosti. Přibližně 47 % výměry okresu tvoří zemědělská půda, z nezemědělské půdy zaujímají lesy plochu více než 37 tis. hektarů. Z hlediska bonity půdy převažují hnědozemě, půdy jílovito-hlinité a jílovité, v povodí Svitavy jsou černozemě. Hospodářství v okrese mělo vždy průmyslově-zemědělský charakter. Okres Blansko však patří k ekologicky nejčistším okresům v republice. Je to mimo jiné ovlivněno i rozsáhlými lesními plochami na tomto území. Ke zdravému ovzduší napomáhá i plynofikace okresu, když podle údajů ze sčítání téměř 78 % trvale obydlených bytů bylo vybaveno plynem. Z hlediska cestovního ruchu je okres atraktivní oblastí pro tuzemské i zahraniční návštěvníky, je zde nespočet kulturních památek a přírodních krás. Nejzajímavější reliéfovou i krajinnou jednotkou blanenského okresu je již vzpomínaný Moravský kras, který byl v roce 1956 vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Území o délce téměř 25 km a šířce 3 až 5 km zaujímá plochu 92 km 2. Nejatraktivnější z toho jsou zpřístupněné jeskyně Punkevní s propastí Macocha, dosahující hloubky 138 m, dále jeskyně Balcarka, Kateřinská jeskyně a Sloupsko – Šošůvské jeskyně. Oblastí klidu jsou na Blanensku přírodní parky Halasovo Kunštátsko, Lysicko, Rakovecké údolí, Řehořkovo Kořenecko a Svratecká hornatina.

Stránka | 3

A. Přírodní podmínky Okres Blansko má velmi pestré geologické složení. Nachází se zde naše nejrozsáhlejší krasová oblast, Moravský kras. Je složena převážně z čistých devonských vápenců, které tvoří úzký severojižně orientovaný pás táhnoucí se od jižního okraje území východně od Adamova až ke Sloupu na severovýchodě. Vápence jsou z východu a ze severu obklopeny monotónními kulmskými sedimenty Drahanské vrchoviny (břidlice, droby, slepence). Na východě navazují na devonské vápence proteozoické hlubinné vyvřeliny granodioritů Brněnského masivu (Adamovská vrchovina). Při okraji území severně od Žďáru jsou granitodiority zbřidličnatělé, v pásu táhnoucím se od Babího lomu k Černé Hoře se vyskytují metabazalty (zelená břidlice). Místy vystupují i devonské slepence a jílovce (např. Babí lom). Východně od Černé Hory se nacházejí permokarbonské jílovce, slepence a pískovce. Z pokryvných útvarů se ve sníženinách a údolích řek údolích řek vyskytují spraše a sprašové hlíny a mladší nivní sedimenty (hlíny, písky a jíly). Spraše a sprašové hlíny se nacházejí i na náhorních plošinách ve střední části Moravského krasu. U Rudic a Olomučan jsou významné jurské a křídové zvětralinové výplně rozsáhlých krasových depresí (kaolinické jíly, písky). Také klimatické podmínky na Blanensku jsou značně různorodé, což je ovlivněno několika faktory. Jednak se stává klima chladnějším a vlhčím s rostoucí nadmořskou výškou. Na množství srážek má kromě nadmořské výšky vliv i srážkový stín Českomoravské vrchoviny, proto jsou srážky západně od Svitavy nižší než na východě, kde k vyšším srážkám přispívá i západní orientace svahů. Též jižní svahy jsou znatelně sušší a teplejší než svahy severní. Obrázek 1 Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek

Zdroj: Povodí Moravy

Údolí Svitavy, Boskovická brázda a jižní části Adamovské vrchoviny spadají podle Quitta do nejteplejší mírně teplé klimatické oblasti MT 11. Na ně navazuje chladnější oblast mírně teplého podnebí MT 7

Stránka | 4

v Hornosvratecké vrchovině na severozápadě a ve výše položené severní části Adamovské vrchoviny. Jižní část Moravského krasu (přibližně po Vilémovice) spadá do mírně teplé klimatické oblasti MT 10, zatímco severní část krasu, stejně jako většina severní části Konické vrchoviny, má chladnější mírně teplé podnebí MT 3. Tak jako jižní část Moravského krasu je i jižní část Konické vrchoviny teplejší. Quitt zde vymezuje mírně teplou klimatickou oblast MT 9 a severněji MT 5. Naopak nejvýše položené oblasti Konické vrchoviny při severním okraji území spadají již do chladné oblasti CH 7. Obrázek 2 Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu

Zdroj: Povodí Moravy

Zatímco mírně teplá klimatická oblast MT 11 se vyznačuje počtem 140 až 160 dnů s průměrnou denní teplotou vyšší než 10 °C, průměrnou červencovou teplotou 17-18°C a srážkovým úhrnem ve vegetačním období 350 až 400 mm, chladná klimatická oblast CH 7 má dnů s průměrnou denní teplotou vyšší jak 10°C 140 až 160, průměrná červencová teplotu jen 15-16 °C a srážkový úhrn ve vegetačním období vzrůstá na 500 až 600 mm. Převážná většina území okresu náleží k mírně teplé klimatické oblasti, kde se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 7 až 8 °C. Pouze nejvýše položené části Drahanské vrchoviny ve východní části okresu jsou chladnější, průměrná teplota zde dosahuje 6 až 7 °C.

Stránka | 5

Obrázek 3 Ohrožení suchem na základě vláhové bilance 1961 – 2000

Zdroj: ČHMÚ

Nejúrodnější půdy, hnědozemě vzniklé na spraších, se nacházejí při severním okraji území v oblasti Malé Hané. V nižších polohách oblasti Brněnského masivu převládají typické kambisoly s luvisoly, ve vyšších polohách Brněnského masivu a v Drahanské vysočině kambisoly kyselé. Na strmých svazích a na úpatích jsou půdy silně ovlivněné geologickým podkladem (litosoly, rankery). Na vápencích Moravského krasu převládají rendziny, také se zde vyskytují reliktní krasové půdy (terra rossa, terra fusca), které se vytvořily v době teplého a vlhkého klimatu třetihor při zvětrávání vápence. Celé území okresu Blansko spadá do povodí řeky Moravy a řadí se z hlediska povrchových vod k méně vodným oblastem v ČR. Specifický odtok se zde pohybuje do 5 l/s na km2. Nejvodnějšími měsíci jsou únor a březen. Osu území tvoří řeka Svitava, která území protéká již zmíněným prolomovým údolím ze severu na jih a přijímá zde řadu drobných vodních toků. Jejími nejvýznamnějšími přítoky jsou Býkovka odvodňující severozápad území a Punkva protékající Moravským krasem. Část území na západě je též odvodňována říčkou Lubě a Kuřimkou do Svratky a část Konické vrchoviny na jihovýchodě Malou Hanou do Moravy a Rakovcem do Litavy. Na Blanensku se nalézají všechny tři na území České republiky zasahující fytogeografické oblasti. Vegetační stupně jsou zastoupeny od druhého bukodubového po pátý jedlobukový stupeň. Druhý bukodubový stupeň je zastoupen jen při jižním okraji území na nejteplejších a nejsušších lokalitách. Třetí dubobukový stupeň je rozšířen v údolí Svitavy a v teplejších polohách maximálně do 400 m n. m. Výše se nachází čtvrtý bukový stupeň a v nejvyšších částech Konické vrchoviny pátý jedlobukový vegetační stupeň. V oblasti Moravského krasu je v hlubokých kaňonovitých žlebech vyvinuta

Stránka | 6

vegetační inverze. Podhorské až horské druhy rostoucí zde v údolích střídají na hranách o 100 až 150 m výše druhy teplomilné. V následujících dvou obrázcích lze vidět mapové zpracování úhrnů srážek a ročních průměrných teplot vzduchu na území ČR v roce 2013 ve srovnání s normálem, vytvořené na základě měření meteorologických stanic ČHMÚ pomocí GIS. Obrázek 4 Roční průměrná teplota vzduchu v roce 2013

Zdroj: ČHMÚ

Podnebí na celém území České republiky je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním s typickým střídáním 4 ročních období (stejně jako v celé střední Evropě). Pro podnebí České republiky je charakteristické západní proudění s převahou západních větrů, časté střídání jednotlivých frontálních systémů (ročně přes naše území přejde v průměru kolem 140 front) a poměrně hojné srážky. Dochází k mísení přímořského a kontinentálního podnebí. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí má nadmořská výška a rozmanitý reliéf. Průměrná roční teplota se v Česku pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, kdy i v nížinách klesne průměrná měsíční teplota pod 0 °C. V průměru o 20 °C teplejší než leden je červenec, který je nejteplejším měsícem roku.

Stránka | 7

V nejteplejších oblastech Česka se v průměru vyskytne 12 tropických dnů za rok. Naopak tropická noc se v mnohých letech nevyskytne ani jednou (je vzácná). Nejčastěji se vyskytuje v Praze, kde v průběhu noci vyzařují naakumulované teplo stavby. Nejvíce ledových a arktických dnů se vyskytuje ve vyšších polohách. Arktické dny zažívají častěji na severovýchodě území, neboť takto chladný vzduch k nám nejčastěji proudí právě od severovýchodu a tyto oblasti jsou více exponované. Ročně se u nás vyskytne kolem 1 až 2 arktických dnů, na horách v mrazových oblastech i kolem 6. Ledových dnů se v nižších polohách vyskytne kolem 30, na horách kolem 70. Obrázek 5 Celkový úhrn srážek v roce 2013

Zdroj: ČHMÚ Srážkové úhrny jsou na území České republiky vzhledem k její velké vertikální členitosti velmi proměnlivé v čase a prostoru. Vliv nadmořské výšky na srážkové úhrny se projevuje jen u nejvyšších pohraničních pohoří. Významné jsou návětrné a závětrné efekty horských překážek. Nejvíce srážek spadne v letních měsících, nejméně naopak v zimních

měsících. V zimních měsících se více srážek vyskytuje především na horách. Srážkové úhrny v letních měsících zvyšují konvektivní srážky (při vydatné bouřce spadne i polovina měsíčního průměru za pár hodin). Nejvíce srážek v roce připadá na měsíc červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor. Rovnoměrnější rozložení srážek během roku můžeme pozorovat ve vyšších polohách. Stránka | 8

Místa ležící na závětrné straně hor jsou podstatně sušší (např. tzv. srážkový stín Krušných hor – Žatecko, Rakovnicko, Kladensko, Dolní Poohří) než návětrné svahy pohoří (Bílý Potok v Jizerských horách, Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech). Roční srážkové úhrny kolísají na území ČR od 410 mm (v Žatecké pánvi, kde se projevuje závětří Krušných hor) po více než 1700 mm v Jizerských horách. Na více než 60 % území potom roční úhrn srážek dosahuje 600-800 mm. Nejsušší oblasti České republiky jsou Kladenská tabule, Žatecká pánev, Řípská tabule, Drnholecká a Jaroslavická pahorkatina, kde jsou srážkové úhrny nižší než 500 mm. Výrazně nízké srážkové úhrny jsou v celé západní polovině Čech, kde spadne průměrně ročně méně než 550 mm. Směrem k východu srážkové úhrny rostou, na Českomoravské vrchovině jsou průměrné srážkové úhrny okolo 700 mm, v pohraničních horách pak mohou dosahovat i více než 1400 mm. Ve vztahu k zemědělské výrobě a vegetaci celkově je rozhodující rozložení srážek během roku. Roční chod srážek v České republice lze charakterizovat jako kontinentální s maximem v létě (40 % srážek) a s minimem v zimě (15 % srážek). Na jaro pak připadá 25 % a na podzim 20 % srážek. Nejvíce srážek tedy spadne od května do srpna a vůbec nejdeštivějším měsícem bývá zpravidla červenec. V nížinných oblastech Moravy se projevuje tzv. druhotné maximum v říjnu, zde je spolehlivě prokázáno ovlivnění Jaderského moře. Minimum srážek v ročním chodu se vyskytuje v ČR zpravidla v únoru, ale v horských oblastech to může být i březen. Kolísání srážkových úhrnů v jednotlivých rocích, dosahuje dlouhodobě asi 40 % normálu (dlouhodobého průměru). Mezi jednotlivými roky to může být -50 až +150 % normálu. Absolutně nejdeštivějším měsícem v historii na území České republiky byl červenec 1897, kdy v Nové Louce v Jizerských horách napršelo 656 mm. Přitom více než polovina tohoto množství spadla v průběhu jediného dne - 29. 7. 1897 spadlo 345 mm srážek, což je středoevropský rekord. Kolik naprší za jeden den – v nížinách je normální, že se během roku vyskytne alespoň jeden den s úhrnem okolo 35 mm, na horách pak až 100 mm.

Stránka | 9

B. Pozemková skladba V následujícím grafu lze vidět poměj orné půdy v ha od roku 1996 do roku 2013 a také meziroční změny. Graf 1 Vývoj rozlohy orné půdy na okrese Blansko (v ha a meziročních změnách) 35000 31695 30000

32257

31783

32111

32251

32024

32047

31908

31963

10,00%

31828 29438

31860

29446

29296

29376

29219

25000 20000

8,00%

29126 29105

6,00% 4,00%

0,28% -0,02% 1,49%

15000

-0,20%

-0,43%

-0,19%

-0,07%

-0,15%

-0,17%

-0,21%

-0,10%

-0,03%

-0,26%

-0,27%

-0,07%

-0,32%

2,00% 0,00% -2,00% -4,00%

10000

-6,00% 5000 0

-8,00% -7,48%

-10,00%

Zdroj:ČSÚ

Nejvyšší podíl orné půdy byl v roce 1998 a naopak nejnižší je aktuálně v roce 2013. Poměr orné půdy se tedy postupem času snižuje. Od roku 1996 do roku 2006 se poměr orné půdy na Blanensku držel na konstantní úrovni. V roce 2007, jak můžeme vidět na křivce meziročních změn, nastal prudký pokles poměru orné půdy o 7,5 %. Od toho roku, kdy nastal pokles orné půdy, se do současné doby poměr orné půdy příliš neměnil. V následující tabulce lze vidět pozemková struktura v letech 1996 až 2013 na území České republiky i v okresu Blansko. Průměrně nejvyšší zastoupení mají lesy a jen o pár % méně mají osevní plochy. Jako další poměrně zastoupené jsou trvané travnaté porosty nebo zastavěné plochy a nádvoří. Další plochy jako jsou vinice, chmelnice, zahrady, sady, nebo vodní plochy už mají podstatně nižší zastoupení jak na území okresu Blansko tak i v České republice.

Stránka | 10

okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika Česká republika Česká republika

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2003

okres Blansko

2004

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

Graf 2 Pozemková skladba v letech 1996 až 2013

okres Blansko okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika okres Blansko Česká republika

33,7%

10,1%

39,3% 33,7%

12,0% 10,0%

39,2% 34,3%

12,1% 9,5%

39,3% 34,2%

12,0% 9,5%

39,3% 34,1%

12,0% 9,7%

39,1% 34,0%

12,2% 9,7%

39,0% 34,0%

12,2% 9,7%

38,9% 33,9%

12,3% 9,7%

38,8% 33,9%

12,3% 9,7%

38,7% 33,8%

12,3% 9,7%

38,6% 33,8%

12,3% 9,7%

38,5% 34,1%

12,4% 9,7%

38,5% 34,1%

12,4% 9,7%

38,4% 34,1%

12,4% 9,7%

38,3% 34,0%

12,5% 9,7%

38,1% 33,9%

12,5% 9,7%

38,0% 33,8%

12,5% 9,7%

38,0% 33,7%

12,6% 9,7%

37,9%

12,6%

43,8%

7,1%

33,4%

8,7%

43,8%

7,1%

33,4%

8,7%

43,8%

6,9%

33,4%

8,6%

43,8%

6,9%

33,4%

8,6%

43,8%

7,0%

33,4%

8,6%

43,9%

6,9%

33,5%

8,6%

43,9%

7,0%

33,5%

8,6%

43,9%

7,0%

33,5%

8,7%

43,9%

7,0%

33,5%

8,7%

43,9%

7,0%

33,6%

8,7%

43,9%

7,1%

33,6%

8,8%

43,3%

7,2%

33,6%

8,8%

43,3%

7,3%

33,6%

8,8%

43,3%

7,3%

33,7%

8,9%

43,3%

7,3%

33,7%

8,9%

43,4%

7,3%

33,7%

8,9%

43,4%

7,4%

33,8%

8,9%

43,4%

7,4%

33,8%

9,0%

orná půda

zahrady

sady

chmelnice

vinice

trvalé travní porosty

lesní pozemky

vodní plochy

zastavěné plochy a nádvoří

ostatní plochy Zdroj: ČSÚ Stránka | 11

ROSTLINNÁ VÝROBA Rostlinná výroba je základní odvětví zemědělské výroby, které se zabývá pěstování rostlin a jejich produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat a jako průmyslové suroviny. Sklizené zbytky spolu s odpadky živočišné výroby (statková hnojiva) jsou cenným zdrojem organických látek pro zúrodnění půdy. Ze všech produktů, které vytvářejí pěstované rostliny neboli zemědělské plodiny, je vhodná pro lidskou výživu přibližně jedna čtvrtina. Zbývající produkty jsou z největší části zužitkovány v živočišné výrobě jako krmiva a stelivo, menší část jako průmyslové suroviny a asi 10-20% posklizňových zbytků obohacuje přímo půdu o organické látky humus. Výměra zemědělské půdy v ČR aktuálně činí 4,2 mil. ha. Rozhodující část této plochy 3 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a ovocné sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha). Do rostlinných komodit patří obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a současně i oblast produkce osiv, výživa půdy a ochrana rostlin, jsou základní a z hlediska plochy a produkce nejdůležitější částí rostlinných komodit. Klasická struktura osevních postupů v zemědělství s propojením rostlinné a živočišné výroby se stala v posledních 20 letech minulostí. Nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin zůstaly obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 mil. ha, z čehož 1,3 mil. ha činí každoroční výměra pšenice a ječmene. Od začlenění ČR do EU v roce 2004 je zabezpečována regulace trhu s obilovinami prostřednictvím společné organizace trhu (SOT). V oblasti odrůd, osiva a sadby s výjimkou trvalých kultur se metodicky řídí a usměrňuje rozvoj šlechtitelské činnosti, odrůdového zkušebnictví a zkoušení osiva a sadby v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Nedílnou součástí je i spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou (SRS).

Stránka | 12

C. Osevní plochy Tabulka 1 Osevní plochy vybraných plodin (v tis. ha) Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

okres Blansko Obiloviny celkem z toho

16,5

16,3

16,3

14,6

15,1

13,4

14,3

14,0

14,3

Pšenice

8,2

7,6

7,6

8,3

9,7

8,7

8,9

8,7

8,3

Žito

1,1

0,8

0,8

0,7

0,3

0,4

0,4

0,5

0,9

Ječmen

6,0

6,4

6,4

4,7

4,6

3,7

4,3

4,1

4,4

2,8

2,8

3,8

2,8

2,5

2,9

2,7

2,8

3,1

Řepka

Česká republika Obiloviny celkem

z toho

Pšenice Žito Ječmen

Řepka

1 593,5

1 527,1

1 561,2

1 552,7

1 528,0

1 459,5

1 468,1

1 444,7

1 428,2

820,4

781,5

811,0

802,3

831,3

833,6

863,1

815,4

829,4

46,9

22,5

37,5

43,4

38,5

30,2

25,0

30,6

37,5

521,5

528,1

498,7

482,4

454,8

388,9

372,8

382,3

349,0

267,2

292,2

337,6

356,9

354,8

368,8

373,4

401,3

418,8

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

Z tabulky je patrné, že poměr obilovin na Blanensku se od roku 2005 do roku 2013 snižoval. Nejvíce zastoupenou obilovinou je pšenice a tvoří téměř polovinu všech obilovin pěstovaných na tomto území. Poměr pšenice v jednotlivých letech kolísá a nejvyšší poměr pšenice byl v roce 2009 a nejnižší v roce 2006 a 2007. Druhou nejčastější obilovinou je ječmen, který nabírá na časové ose klesající hodnoty, stejně jako poměr osevní plochy obilovin celkově, a nejvyšší podíl ječmene bych v roce 2006 a 2007 a nejnižší v roce 2010. Nejméně zastoupenou obilovinou je žito, které v časové ose nabírá různě kolísavé hodnoty. Nejvíce žita bylo v roce 2005 a naopak nejméně v roce 2009, ve kterém bylo množství žita téměř čtyřikrát nižší. Množství řepky se v jednotlivých lezech také příliš neměnilo. V roce 2005 a 2006 byl poměr řepky 2,8 ha a v roce 2007 byl zaznamenán nárůst na 3,8, kdy byly hodnoty nejvyšší. Rok poté zase hodnoty klesly a držely se na konstantní úrovni. Ve srovnání s hodnotami v České republice se poměr obilovin v časové ose také snižuje, zatímco osevní plocha řepky se v České republice prudce zvyšuje, od roku 2005 do roku 2013 se zvýšila téměř o 40 %.

Stránka | 13

Tabulka 2 Podíl osevní plochy vybraných plodin na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

okres Blansko Obiloviny celkem

51,9

51,3

55,5

49,4

51,3

45,9

48,9

48,0

49,2

Pšenice

25,8

24,0

25,9

28,1

33,0

29,6

30,6

29,7

28,7

3,5

2,6

2,8

2,3

1,1

1,4

1,4

1,9

2,9

18,7

20,1

21,7

16,0

15,7

12,7

14,5

14,2

15,0

8,6

8,6

12,7

9,3

8,6

9,9

9,1

9,5

10,8

z toho

Žito Ječmen

Řepka

Česká republika Obiloviny celkem

52,3

50,2

51,5

51,3

50,6

48,5

48,9

48,3

47,8

Pšenice

26,9

25,7

26,7

26,5

27,6

27,7

28,8

27,2

27,8

1,5

0,7

1,2

1,4

1,3

1,0

0,8

1,0

1,3

17,1

17,4

16,4

15,9

15,1

12,9

12,4

12,8

11,7

8,8

9,6

11,1

11,8

11,8

12,3

12,4

13,4

14,0

z toho

Žito Ječmen

Řepka Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

V této tabulce lze vidět procentuální množství jednotlivých obilovin a řepky na celkové rozloze orné půdy. Vidíme, že obiloviny tvoří polovinu veškeré orné půdy jak na Blanensku, tak v České republice. Z toho pšenice tvoří od 25 do 30 %. Na Blanensku poměr orné půdy pšenice byl v roce 2009 dokonce 33 %. Poměrně velkou část orné půdy obilovin tvoří ječmen, jehož procentuální hodnoty se pohybují od 15 do 20 %. Nejnižší procentuální zastoupení orné půdy obilovin má žito. Jeho hodnoty se pohybují od 1 do 3 %. Opět na Blanensku v roce 2005 byl poměr orné půdy žita nejvyšší i v porovnání s ČR a to 3,5 %. Řepka zabírá od 8 do 15 % orné půdy. Této plodiny se vyprodukovalo v průměru více za Českou republiku, než za okres Blansko. Velikost orné půdy řepky se v České republice rok od roku zvyšovala a v roce 2013 už tvořila 14 %. Na území Blanenska to bylo nejvíce 12,7 % řepky na celkové ploše orné půdy tohoto území a to v roce 2007.

Stránka | 14

D. Výnosnost pěstovaných plodin Tabulka 3 Výnosnost vybraných plodin – srovnání (t/ha) Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Česká republika Obiloviny

4,75

4,17

4,53

5,37

5,08

4,70

5,60

4,53

5,32

Pšenice

5,05

4,49

4,86

5,77

5,24

4,99

5,69

4,32

5,67

Žito

4,19

3,33

4,73

4,83

4,63

3,91

4,74

4,81

4,70

Ječmen

4,21

3,59

3,80

4,65

4,40

4,07

4,87

4,23

4,57

2,88

3,01

3,06

2,94

3,18

2,83

2,80

2,76

3,45

celkem

z toho

Řepka

Jihomoravský kraj Obiloviny

5,13

4,48

4,37

5,75

5,51

5,13

6,10

4,09

5,72

Pšenice

5,07

4,45

4,54

5,80

5,20

5,05

5,71

3,28

5,78

Žito

4,11

3,45

4,08

4,39

4,34

3,44

4,40

3,94

4,80

Ječmen

4,28

3,66

3,30

4,82

4,26

4,00

4,92

3,70

4,67

2,85

3,15

3,02

3,08

3,14

2,83

2,87

2,28

3,49

celkem

z toho

Řepka

okres Blansko Obiloviny

4,65

3,89

3,97

5,33

4,80

4,48

5,59

4,35

5,32

Pšenice

4,80

4,13

4,52

5,30

4,60

4,30

5,40

4,25

5,50

Žito

4,10

3,80

4,70

5,10

5,00

4,50

5,20

4,40

5,11

Ječmen

4,50

3,75

3,58

4,85

4,45

3,90

5,20

4,15

4,75

2,90

3,00

3,00

2,80

2,80

2,60

3,20

3,20

3,57

celkem

z toho

Řepka

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

Výnosnost obilovin na Blanensku v časové ose kolísala. Poměr výnosnosti pšenice, žita a ječmene byl jednotlivých v jednotlivých letech téměř stejný, nejvíce se vyprodukovalo v roce 2013 pšenice a nejméně v roce 2007 ječmene. Na území Jihomoravského kraje i České republiky výnosnost obilovin také hodně kolísala, ale nabírala spíše rostoucí trend. V JMK i ČR je výnosnost pšenice oproti jiným obilovinám vyšší, než na území Blanenska. Výnosnost řepky, byla ve všech územních celcích téměř stejná. Nejvyšší výnosnost řepky byla na Blanensku v roce 2013.

Stránka | 15

Pšenice Pšenici lze považovat za nejstarší obilninu, která se rozšířila na většinu severní i jižní polokoule hlavně z oblasti přední Asie, případní severní Afriky. Pšenice setá, podobně jako ostatní uvedené druhy patří do čeledi lipnicovité (Poaceae). Je to jednoletá rostlina jarního a ozimého charakteru. Pšenice je samosprašná, částečně i cizosprašná. Odnožuje na podzim nebo i časně z jara (i pod sněhem po celou dobu vegetace). Zrno má rýhu, je až 8 mm dlouhé a kulaté (naduřelé). Rostlina dosahuje výšky 0,4 – 1,6 m. Primární kořínky (zárodečné) mají obvykle 2-4 vlastní kořínky, druhotné (sekundární) kořínky jsou svazčité a zakládají se většinou v ornici, i když jednotlivé kořínky mohou zvláště na úrodných hlubokých půdách dosahovat až do hloubky kolem 1 m. Stonek, u obilnin stéblo, je rozděleno kolénky na mezičlánky, kterých je u pšenice obvykle 4-6 a jsou zvl. u současných odrůd poměrně krátká. Tím je zajišťována i větší - dostatečná pevnost vlastního stébla a schopnost nést dostatečně velký klas. Listy obilnin sestávají z listové pochvy a listové čepele. U pšenice seté jsou ouška zřetelně obrvená (trichomy). Květenství u pšenice je klas, který může být - osinatý, osinkatý, bezosinný. Také barva klasu pšenice je v různém stupni tzv. červená, nebo je klas bílý. Barva klasu a osinatost se liší podle jednotlivých variet. Na každém článku klasového vřetene je u pšenice 1 klásek, u kterého jsou obvykle (ve střední části klasu) 3-4 plodné kvítky. Nejspodnější a horní klásky mívají jen 1-2 plodné kvítky. Pšenice setá patří bezesporu mezi nejnáročnější obilniny tzv. 1. skupiny obilnin. Z hlediska půdních vlastností jsou pro pšenici nejvhodnější typy černozemě, pravé i degradované, hnědozemě, rendziny, s pH neutrálním. Snáší i půdy slabě kyselé i slabě alkalické. Z hlediska půdních druhů jsou nejvhodnější půdy střední - hlinité, jílovito-hlinité až hlinito-jílovité, které mají vyrovnaný poměr vody a vzduchu v půdě a mají dobrou půdní strukturu a dobrou biologickou činnost. Nejvhodnější jsou z tohoto hlediska lepší řepařské oblasti, případně i další řepařské oblasti. Velmi dobré podmínky jsou i v kukuřičných oblastech, které jsou srážkově odpovídající a které netrpí přílišným suchem v době, kdy pšenice má největší nároky na vodu a živiny (od DC 31 do DC 61, případně 71).

Stránka | 16

Požadavky pšenice na vláhu jsou dosti vysoké. Jako vhodné podmínky lze označit takové, které umožňují v podzimní době dobré vzcházení a v době jarní vegetace poskytují dostatek vláhy zvláště v květnu, červnu a první dekádě července. Stejně jako celkové měsíční sumy srážek, je důležité rozložení srážek v měsíci. Suma teplot (součet průběžných denních teplot za vegetaci) je optimální pro naše odrůdy kolem 2500 - 2600 °C. Pšenice je významná zejména v potravinářství. Vyrábí se z ní mouka, která je základní surovinou pro většinu pečiva. Využívaná je i v průmyslu pro výrobu lihu a škrobu. Používá se také jako krmná plodina. Sláma se používá jako podestýlka pro hospodářská zvířata. Pšenice je velmi náročná na zásobu živin v půdě, proto je nutné ji hnojit. Hnojení je možné provádět různými způsoby. Při minerálním hnojení je nutné musíme vycházet ze skutečné potřeby pšenice v daných klimatických a půdních podmínkách a z rozborů půdy. Při hnojení dusíkem se dávky dusíku na 1 ha pohybují v rozmezí od 40 do 120-160 kg. Celková dávka se rozděluje na základní, regenerační či podzimní hnojení. Základní hnojení je v dávce 0-40 kg/ha a aplikace se provádí před setím. Regenerační hnojení bývá v dávce 30-40 kg/ha a aplikace se provádí na jaře po přezimování, aplikuje se nejčastěji v ledkové formě. Produkční hnojení se provádí 3-4 týdny po regeneračním hnojení v dávce 20-40 kg/ha. Působí na tvorbu klasů a odnožování, nejčastěji se aplikuje DAM 390, který se dá kombinovat s pesticidy. Pozdní přihnojování se provádí v dávce kolem 30-45 kg/ha ve třech obdobích: 1. v době sloupkování zvyšuje počet klasů, 2. v době metání zvyšuje počet zrn v klasu, 3. v době kvetení zlepšuje biologické vlastnosti zrnakvalitativní hnojení. Při pozdním hnojení se aplikují především ledkové formy hnojiva.

Stránka | 17

Graf 3 Osevní plochy pšenice (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 9693

10000 9000

8260

8220 7640

8000

20% 8670

8940

8652

8340

17

7640

15% 10%

7000 8

6000

5% 3

5000

0%

0

4000

-3

3000

-5%

-4

-10%

-7

2000

-11

-15%

1000 0

-20% 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Z grafu je patrné, že nejvíce osevní plochy pšenice bylo v roce 2009. Nejméně osevní plochy bylo v letech 2006 a 2007. Od roku 2007 do roku 2009 byl zaznamenán nejvyšší nárůst pšenice, po tomto roce už hodnoty opět mírně klesaly. Celkově se dá říct, že osevní plocha pšenice se v roce 2013 oproti předchozím rokům zvyšovala. Graf 4 Podíl osevních ploch pšenice na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) 33,0 26,9

25,8 25,7

24,0

28,1 27,6 26,7 25,9 26,5

27,7

29,6 28,8 30,6

29,7 27,2

27,8 28,7

ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres BK BK BK BK BK BK BK BK BK 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetřen

Na tomto grafu je vidět srovnání osevní plochy pšenice na území Blanenska a České republiky. Hodnoty osevní plochy pšenice na území ČR je v časové řadě konstantnější než na Blanensku. Od roku 2005 do roku 2008 jsou hodnoty za ČR vyšší než na území Blanenska. Po roce 2008 je to naopak. Stránka | 18

Graf 5 Výnosnost pšenice (v t/ha) 5,95

4,90

5,10 4,35

4,90 4,20

4,48 4,00

5,10

4,93

4,79

4,10

5,90

5,80

5,80

5,10

4,90

4,80

4,35

5,20

4,50

3,89

3,90

4,10

4,15

4,10 3,50

2,80 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Pšenice ozimá

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Pšenice jarní

Zdroj: vlastní šetření

Nejvyšší výnosnost na území MAS byl z jarní pšenice v roce 2004 a 2011, a to 4,90 tun. Naopak nejnižší výnosnost byla v roce 2000 a v roce 2003 se již dostala na poměrně konstantní úroveň. Trend kolísaní výnosnosti u pšenice ozimé relativně kopíruje hodnoty výnosnosti pšenice jarní. Nejvyšší výnosnost byla v roce 2004 a to 5,59 tun a nejnižší v roce 2000. Pouze v roce 2003 byla výnosnost pšenice jarní o 0,3 tun vyšší než výnosnost pšenice ozimé. Pšenice jarní patří z pohledu ozimé pšenice a jarního ječmene pouze k doplňkovým plodinám. K výraznému navýšení osevních ploch jarní pšenice dochází především v ročnících s nepříznivými podmínkami pro setí ozimé pšenice nebo po vyzimování ozimů. Nevýhodou jarní pšenice je kratší vegetační doba a menší kompenzační schopnost. Nepříznivé povětrnostní podmínky v jarních měsících a začátkem léta mají silnější negativní vliv na pšenici jarní než ozimou, což je příčinou vysokého kolísání výnosů. V příznivých ročnících může jarní pšenice dosáhnout srovnatelných výnosů s ozimou pšenicí, v průměru však dosahuje cca o 20 % nižších výnosů než ozimá. Ozimá pšenice patří mezi plodiny se střední potřebou živin. Na 1 tunu zrna a odpovídající množství slámy a kořenů odčerpá v průměru 25 kg dusíku, 5 kg fosforu, 20 kg draslíku, 2,4 kg hořčíku a 4 kg síry. Je proto nezbytné aby osivo bylo kvalitní, bylo bohaté především na dostatek zásobovacích látek a vyznačovalo se vysokou enzymatickou aktivitou, což se následně odráží i v jeho klíčivosti. Rostliny ozimé pšenice kořenovým systémem na dobrých strukturních půdách do zimy dosahují hloubky kolem 0,7 – 1,0 m. Podstatná část kořenového systému se však rozprostírá ve vrstvě 0,4 m.

Stránka | 19

Z tohoto důvodu má významnou úlohu pro optimální růst a vývoj pšenice v podzimním období obsah živin v půdě. Pro kvalitní přezimování porostů ozimé pšenice je nezbytné zajistit, aby rostliny během podzimní vegetace přijaly dostatek živin a vytvořily si energetické zásoby pro zimní období. Význam tu hraje termín setí, který limituje délku podzimní vegetace. Časté výseky přispívají při optimálním průběhu povětrnosti k vyšší tvorbě sušiny rostlin během podzimu, což by mělo přispět i k vyšší vitalitě a schopnosti rostlin přečkat mrazivé období. Platí to ale pouze tehdy, má-li rostlina k dispozici dostatek živin, což můžeme vyhodnotit na základě rozborů vzorků rostlin, které se během podzimu odeberou.

Stránka | 20

Ječmen Ječmen setý je hospodářská, 80 - 120 cm vysoká obilnina, která má dlouhé a objímavé listy. Stonek se nazývá stéblo a celá rostlina s postupem dozrávání mění barvu ze zelené na zlatavou. Květy vytváří klas, což je čtyř nebo šestiřadé květenství. Má asi 5 cm dlouhé pichlavé osiny, které obklopují celý klas. Ječmen setý patří mezi nejstarší obilniny. Starověké národy pěstovaly ječmen nejen jako poživatinu, ale vařily z něj i pivo. Velmi významnou úlohu hrál ječmen u starých Řeků a Římanů. Ječná kaše byla v té době běžným jídlem. Ječné odvary posilovaly při sportovních kláních gladiátory v aréně. Užívaly se též jako náhradní výživa kojenců a posilující prostředek pro rekonvalescenty a těžce nemocné. Později ječmen vytěsnila pšenice a zůstal jen ve výživě chudších vrstev. Kromě jídelníčku jsme jej mohli ve starých dobách nalézt i na trzích. Zrno ječmene se zde totiž používalo jako nejmenší váhová a délková jednotka. Na naše území přinesly ječmen stěhovavé národy z jihozápadní Asie asi před pěti tisíci lety. V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Ječné zrno je především zdrojem sacharidů (75-85 %) a bílkovin (11-13 %), v menší míře pak tuků (cca 2-3 %) a dalších látek. Důležitý je i obsah vitaminů (zejména skupiny B a E, kyselina pantotenová, listová a biotin) a minerálních látek, zvláště křemičitanů, vápníku a fosforu. Díky vysokému obsahu vitamínu B5 chrání před záněty kůže a zabraňuje šedivění vlasů. Ječná výživa působí velmi příznivě v prevenci závažných civilizačních onemocnění. Ječmen je odpradávna doporučován jako léčivý prostředek při onemocnění střev, žaludku, dvanácterníku, srdce a jater. V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Nejkvalitnější část produkce (v Čechách asi 30 % jarních ječmenů) slouží k výrobě sladu pro pivovarnický průmysl. Látky obsažené ve výtažcích ječmene mají pravděpodobně účinek na organismus podobný tomu, který je přisuzován červenému vínu a zelenému i černému čaji a který je pro organismus pozitivní. Tento účinek je lékařsky uznáván zejména při srdečních chorobách. Pro léčebné účely se používá zelený ječmen, dosud nezralé obilky.

Stránka | 21

V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice. Běžné jsou však ječné kroupy a krupky, sloužící jako přísada do polévek a dušených jídel. Konzumaci komplikují pluchy. V posledních letech se prokazují také pozitivní účinky ječmene, a to v jeho zelené fázi, tedy před

úplným

uzráním

zrna.

Ječmen

obsahuje

antioxidanty, tedy látky, které chrání buňky před kyslíkovými radikály. Najednou se začíná na obyčejný ječmen pohlížet málem jako na léčivku. Ječmen ozimý můžeme pěstovat v nižších a středních plochách, ječmen jarní je na prostředí celkově náročnější. Klíčí při teplotě 3-4 °C. Ječmen ozimý snese jen malé mrazy, vymrzá a při napadení plísní sněžnou i vyzimuje. Nároky na vodu jsou střední až nižší, jarní ječmen má vyšší nároky na vodu. Dobře roste na černozemích, hnědých i lužních půdách, vyhovují mu středně těžké, hlinité a písčité půdy. Optimální suma teplot je 2000 °C, optimální pH 6.8 - 7.5 (neutrální až zásadité). Ječmen ozimý je po ozimé pšenici a jarním ječmeni třetí nejrozšířenější obilovinou v ČR, výnosem zrna se řadí na 2. místo po ozimé pšenici. V podmínkách ČR je ozimý ječmen využíván především pro krmné účely. Krmná kvalita je u odrůd s větším zrnem na úrovni krmných odrůd ječmene jarního. V osevním postupu ozimý ječmen umožňuje příznivé rozložení pracovních špiček jak při setí, tak především ve žních, z důvodu brzké sklizně je nejvhodnější předplodinou pro řepku. Ozimý ječmen patří k plodinám méně náročným na výživu. Praxí je často považován za "doběrnou" plodinu, je většinou pěstován extenzivně, s minimálními vstupy, na základní dávce hnojení a při minimálním využití pesticidů. Výnosy v zemědělské prvovýrobě se, i přes využití nových odrůd, snižují a rozdíl mezi výnosovým potenciálem nově registrovaných odrůd a jeho skutečným uplatněním v praxi se zvětšuje. Ozimý ječmen bývá první sklízenou obilovinou, i polopozdní odrůdy dozrávají před ranými odrůdami pšenice i řepky. Volbou odrůd s různou raností lze žňovou pracovní špičku vhodně rozložit a vyhnout se tak přezrání porostů a ztrátám způsobeným lámáním stébla. Vlhkost zrna při sklizni by měla být mezi 12 až 16 %. Při vlhkosti nad 17 % a pod 12 % dochází k poškozování zrna a zvyšování ztrát.

Stránka | 22

Na posklizňové zpracování není ječmen náročný, skladovací vlhkost by měla být pod 15 % (mírně vyšší může být při krátkodobém skladování, při vlhkosti nad 16 % je vhodné zavést alespoň ventilaci studeným vzduchem). Do praxe jsou uváděny stále nové odrůdy, jejichž vysoký výnosový potenciál může být využit při vyšší intenzitě pěstování. Rozevírající se nůžky mezi stoupajícími výnosy v registračních odrůdových zkouškách a poklesem výnosů v zemědělské prvovýrobě může praxe přivřít intenzifikací pěstování i u ozimého ječmene. Jarní ječmen je v České republice po ozimé pšenici druhou nejmasovější plodinou. Tomu odpovídá i jeho ekonomický význam. Na výrobu sladu se zpracovává kolem 30 % celkové sklizně jarního ječmene, asi 70 % zrna se používá ke krmení a jen velmi malé množství pro potravinářské využití. Vzhledem ke krátké vegetační době, slabšímu kořenovému systému a své biologické povaze ječmen citlivě reaguje na stresové podmínky všeho druhu, a tedy i na každou pěstitelskou chybu. Nároky ječmene na teplotu a vláhu nejsou velké, ale zato má vysoké nároky na půdu, protože 90 % jeho kořenů se nachází v hloubce do 30 cm. Jakostní osivo je nezbytným předpokladem pro dosažení dobrého výsledku při pěstování jarního ječmene. Přestože se nákup certifikovaného osiva může zdát finančně nákladný, investice do osiva se vyplatí, protože takové osivo dává záruku vysoké biologické hodnoty, která se ve výsledku promítne do výnosu a kvality zrna. Podstatnou součástí úpravy osiva je jeho namoření účinným mořidlem, které působí v půdě proti škodlivému působení půdní mikroflóry a chrání rostliny před chorobami přenosnými

osivem,

především

před

pruhovitostí

ječmene, ale i proti primární infekci hnědou skvrnitostí. Některá mořidla mohou mít i vedlejší příznivé účinky, např. na mohutnost kořenového systému nebo na snížení napadení padlím travním v raných vývojových fázích rostlin ječmene. Mořidel vhodných pro úpravu osiva jarního ječmene je na trhu celá řada a semenářské firmy používají ověřené nejvhodnější prostředky.

Stránka | 23

Graf 6 Osevní plochy ječmene (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 7000

6390

30%

6390

5960

6000

20%

14 4707

5000

4616 4250

4000

4135

4375

10%

6

0%

3720

7

3000

0

-2

-3

-10%

2000 1000

-20%

-26

-19

0

-30% 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Osevní plocha ječmene po roce 2005 nejprve stoupala, ale v roce 2008 prudce klesla až o 26 %. Rok poté se hodnoty osevní plochy ječmene příliš nezměnili, ale v roce 2010 byl zaznamenaný opět prudký pokles. V roce 2011 hodnoty vzrostly a do roku 2013 se již držely na konstantní úrovni. Nejvyšší množství osevní plochy bylo v letech 2006 a 2007 a nejnižší v roce 2010. Kolísání hodnot nám také přibližuje křivka meziročních změn, která ukazuje v procentuálním vyjádření, o kolik se hodnoty měnili. Ostrost křivky poukazuje na prudký propad hodnot v roce 2008, ale hodnoty rostly nebo klesali i v dalších letech. Graf 7 Podíl osevních ploch ječmene na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) 21,7 18,7 17,1

20,1 17,4

16,4

15,9 16,0

15,1 15,7

14,5 12,9 12,7 12,4

12,8

15,0

14,2 11,7

ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres BK BK BK BK BK BK BK BK BK 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

Stránka | 24

V předchozím grafu vidíme srovnání okresu Blansko a České republiky v podílu osevních ploch ječmene na celkové rozloze orné půdy. Hodnot osevní plochy ječmene od roku 2005 do roku 2007 na území Blanenska stoupali, až v roce 2007 nabírali maximální hodnoty ve sledovaném období. Po roce 2007 hodnoty prudce klesly a dále vykazovali střídavě rostoucí a klesající trend, ale už pouze v nižších hodnotách. Zatímco na území ČR hodnoty za celé sledované období klesali až do roku 2013. Pouze v roce 2007 a 2012 hodnoty lehce vzrostli oproti předchozímu roku. Graf 8 Výnosnost ječmene (v t/ha) 5,30

5,30 5,20

4,90 4,80

4,80

4,60

5,10 4,50

4,85

4,50 4,64

4,30 4,00 4,20

4,25

3,55

4,40

4,20

3,95

3,80 3,47

3,50 3,00

2001

2002

2003

3,30 2,86

2,75 2000

4,50

2004

2005

2006

Ječmen ozimý

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Ječmen jarní

Zdroj: vlastní šetření

Výnosnost ječmene ozimého nabírala kolísavé hodnoty. Nejdříve v roce 2001 hodnoty narostly, poté začali zase prudce klesat, až nabrali nejnižší hodnoty v roce 2003. Rok poté nastal opět prudký nárůst a tak se křivka výnosnosti pohybovala v kolísavém trendu až do roku 2013. Nejvyšší výnosnost ječmene ozimého byla v letech 2004 a 2011. Křivka výnosnosti ječmene jarního je podstatně ostřejší než u ječmene ozimého. V roce 2001 hodnota výnosnosti prudce vzrostla oproti předchozímu roku, a do roku 2003 se držela na stabilní úrovni. Po tomto roce opět vzrostla a v roce 2007 byl prudký propad. Rok poté hodnoty opět narostly a hned zase začaly klesat. V roce 2011 byl opět zaznamenán nárůst a rok poté zas pokles, ale už s podstatně menšími výkyvy. Nejnižší výnosnost byla zaznamenána v letech 2000 a 2007 a naopak nejvyšší v letech 2004 a 2011.

Stránka | 25

Žito Žito je jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m. Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3-6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia). Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryta krátkými chloupky. Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky. Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené. Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní. Žito se využívá v potravinářském průmyslu k výrobě žitného chleba, žitného perníku, žitovky, melty, žitných těstovin, sladové náhražky, alkoholických nápojů (např. whisky, režná), žitného piva (zvláště v Německu, Finsku) či ruského kvasu. Je bohatým zdrojem škrobu, který má využití v průmyslu. Námel se využívá ve farmacii k výrobě léčiv. Odpad při zpracování slouží ke krmení hospodářských zvířat a zimnímu přikrmování zvěře. Žitná sláma je dlouhá a pevná, takže se tradičně preferovala v rukodělné výrobě. Výborně se hodí k pletení ošatek, zhotovení vánočních ozdob, výrobu rohožek či došků, k vycpávání a jako podestýlka. Obilky žita obsahují asi 70 % sacharidů, 9-15 % bílkovin, 1,5 % tuků, minerální látky. Žito obsahuje rozpustnou vlákninu, která dokáže vázat množství vody a tím chrání sliznici střev. Významné minerální látky obsažené v žitě

Stránka | 26

jsou vápník, draslík a fosfor, které mají význam pro zdravý vývoj kostí, železo – podporující krvetvorbu, síra, fluor a hořčík – na posílení imunity. Graf 9 Osevní plochy žita (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 1200

58

1100

1000 820

820

800

850 20%

677

0

40%

28

28

60%

2 539

600 -17 -25

400

0%

420

410

-20%

321

200

-40%

-53

0

-60% 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Osevní plochy žita byly v roce 2005 nejvyšší. V roce 2006 hodnoty prudce klesly a klesající trend přetrvával až do roku 2009, kdy byly hodnoty nejnižší. V roce 2010 se osevní plocha žita začala opět zvyšovat, rostoucí trend pokračoval až do roku 2013. Je tedy pravděpodobné, že osevní plochy žita se můžou v příštích letech vyšplhat, až na množství jaké bylo v roce 2005. Graf 10 Podíl osevních ploch žita na celkové rozloze orné půdy – srovnání 3,5% 2,9%

2,8%

2,6%

2,3% 1,9% 1,5% 1,2%

1,4%

1,3%

1,4%

1,4% 1,1% 1,0%

0,7%

0,8%

1,3% 1,0%

ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres ČR okres BK BK BK BK BK BK BK BK BK 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

Stránka | 27

Předchozí graf vyjadřuje podíl osevních ploch žita na celkové rozloze orné půdy ve srovnání okresu Blansko s Českou republikou. Z grafu je zřejmé, že procentuální podíl osevní plochy žita na Blanensku, je téměř v celém sledovaném období podstatně vyšší, než osevní plocha žita na území ČR V ČR byl nejvyšší podíl osevní plochy žita v roce 2005 a to 1,5 % z celkové rozlohy orné půdy. Nejméně bylo hned rok poté 0,7 %. Na území Blanenska to bylo nejvíce také v roce 2005, a to 3,5 % z celkové rozlohy orné půdy. Nejméně to bylo v roce 2009 a to 1,1 %. Osevní plocha žita na Blanensku je tedy v průměru o 2 % než na území České republiky. Graf 11 Výnosnost žita (v t/ha) 5,25 5,10

5,20

5,11

5,00

4,70 4,25

4,50

4,05

4,40

4,10 3,90

3,80

3,45 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Výnosnost žita byla ve sledovaném období nejnižší na jeho počátku a to v roce 2000. V roce 2001 se hodnoty prudce zvýšili a další dva roky poté nabírali klesající trend. Skok ve výnosnosti žita z roku 2003 do roku 2004 byl velice rapidní, výnosnost se v tomto krátkém období se výnosnost žita zvýšila z 3,90 tun na 5,25 tun. V roce 2004 byla výnosnost nejvyšší za celé sledované období. Dále následoval opět pokles hodnot výnosnosti žita a následný růst až do současnosti.

Stránka | 28

Oves Oves je obilnina pěstovaná na zrno, dále jako zelená píce či krycí plodina. Společně s pšenicí, ječmenem a žitem je jednou z nejrozšířenějších obilnin mírného pásma. Je to jednoděložná rostlina z čeledi lunicovité. Z ovesné mouky se připravuje různé pečivo, ovesné vločky jsou ve společnosti oblíbeným základem zdravých pokrmů, ovesný šrot se zkrmuje a ovesná sláma se hlavně stele. Oves jako krmivo je vynikající zejména pro koně. Oves je obilní druh nenáročný na teplo. Obilky začínají klíčit již při teplotě 1-2 °C. Se zvýšením teploty na 5-6 °C se doba vzcházení značně zkracuje. Při teplotě půdy 5 °C trvá období od setí do vzejití 20 dní, při 15 °C jen 7 dní. Suma teplot pro ranější odrůdy ovsa činí 1000-1500 °C a pro pozdnější 15001800°C. Oves je během celé doby vegetace velmi náročný na dostatečné zásobení vodou. Na vytvoření jednoho kg sušiny oves využije minimálně 500 l vody, zatímco ječmen a jarní pšenice pouze 350-400 l. Proto je oves nutné pěstovat na půdách dostatečně zásobených vodou. Přírůstek výnosu je u ovsa výrazně nižší, chybí-li srážky v 5. a 6. měsíci. Vliv sucha se projevuje především redukcí založených zrn i snížením jejich hmotnosti. Naopak příliš vlhký ročník (v kombinaci se stanovištěm, výživou a odrůdou) je příčinou poléhání a následného snížení výnosu. Oves má poměrně malé nároky na půdu, dobře využívá všech půd, které mají vhodný vodní režim. Mohou to být přitom půdy chudé, jako jsou v horských polohách, ale daří se mu dobře i na rozoraných loukách, vypuštěných rybnících a rašelinných půdách. Snese i půdy silně kyselé s pH 4,05,0. Nevhodné jsou pro něj půdy lehké, snadno propustné, kde lze oves pěstovat jen v podmínkách pravidelného přísunu srážek (650-800 mm) během vegetace. V porovnání s ostatními druhy oves reaguje výrazněji na vláhové a půdní poměry a na výživu. Na úrodných půdách s dostatkem vláhy v létě je možné dosáhnout vysokých výnosů. Oves byl tradičně zařazován na konec osevního sledu, jako doběrná plodina, protože má poměrně dobrou schopnost přijímat živiny z půdy a značnou odolnost vůči nepříznivým podmínkám prostředí. Obvykle se jeho pěstování obejde bez použití pesticidů. V současné době, kdy v osevních sledech převažují ozimé obilniny a ozimá řepka, může zařazení ovsa významně přispět nejen k redukci plevelů, ale i chorob. Oves je značně odolný

Stránka | 29

proti houbovým chorobám, zvláště chorobám pat stébel, je proto velice vhodným přerušovačem v obilních sledech. Ekonomicky i agronomicky zajímavým může být i zařazení ovsa jako druhého přerušovače. V osevním sledu, kdy byl oves zařazen po zlepšující širokolisté plodině před pšenici, vykazovaly všechny plodiny lepší zdravotní stav, vyšší výnos a nižší náklady na aplikaci pesticidů. Tradičně je oves používán jako krycí plodina pro podsev jetele. Oves je schopen využívat až ze 60 % dusík z půdní zásoby. Pro výnos 4-6 t/ha je celkový odběr dusíku 160-180 kg. Se zhoršující se přízní prostředí potřeba dusíkatého hnojení roste, současně roste význam předplodiny pro výnos ovsa. Výživa dusíkem se podílí na výnosu 15-45 %. Kromě stanoviště efekt dusíkatého hnojení značně ovlivňuje působení ročníku (průběh počasí). Nároky na fosfor, který čerpá z půdy poněkud obtížněji, se projevují v prvních fázích růstu až do doby tvorby druhotných kořenů. V následujících fázích růstu je fosfor přijímán více méně rovnoměrně. Naproti tomu draslík z půdy přijímá velmi dobře. Osvojovací schopnost ovsa pro draslík je oproti jarnímu ječmeni výrazně (o 150-200 %) větší. Draslíku vyžaduje oves nejvíce ze všech obilnin (90 kg K2O/ha). Oves má velké nároky na hořčík, ale poměrně obtížně ho přijímá. Zvláště na těžkých půdách, chudých na hořčík, se aplikací hořečnatých hnojiv zvýší výnos až o 0,5 t/ha. Potřeba vápníku je stejná během celé periody růstu. Graf 12 Osevní plochy ovsa (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 59 730

800

59

60%

730

700

40%

600 500

20%

460

435

433

410 366

400 0

300

274

-6

8 395

0%

-11

-20%

200 100

-41

-40%

-37

0

-60% 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Stránka | 30

Osevních ploch ovsa v okresu Blansko v posledních letech ubývá. Této klesající trend se dá očekávat i v příštích letech. Nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v letech 2006 a 2007. Rok poté hodnoty prudce klesly a v roce 2009 byla osevní plocha ovsa nejnižší. Od roku 2010 se hodnoty drží na poměrně konstantní nízké úrovni až do roku 2013. Graf 13 Podíl osevních ploch ovsa na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) 2,5% 1,9% 1,6%

1,7%

1,7%

1,7% 1,5%

1,5%

1,5%

1,5%

1,4%

1,3%

1,4%

0,9%

ČR

okres BK

2007

ČR

okres BK

2008

ČR

okres BK

2009

ČR

okres BK

2010

ČR

okres BK

2011

ČR

okres BK

2012

ČR

okres BK

2013

Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření

Osevní plochy ovsa v posledním desetiletí stagnují na zhruba padesáti tisících hektarech. Také výnosy ovsa kolísající kolem 3t/ ha jsou neuspokojivé. Roční produkce 150 tisíc tun stěží pokrývá domácí spotřebu. Příznivé stanovištní podmínky, výborné domácí odrůdy nahého i pluchatého ovsa, tradice jeho pěstování i dostatek kapacit pro skladování a zpracování ovsa jsou nevyužitým potenciálem pro uplatnění na trhu obilovin. Zpracovatelské podniky uvádějí, že z důvodu nízké produkce a nevyrovnané kvality je nabídka ovsa nedostatečná. Zemědělci přestávali oves pěstovat z důvodů nízkých resp. nestabilních cen. Je zřejmé, že bez dlouhodobé, oboustranně výhodné spolupráce mezi prvovýrobou a zpracovateli se můžeme stát, co se ovsa týče, importérskou zemí, dovážející možná za ne nejpříznivější ceny. Při lepším průzkumu exportních možností a propagaci na domácím trhu může být oves opět zajímavou plodinou. Současné pluchaté odrůdy dosahují v odrůdových pokusech výnosu 6-7 t/ha, výnosy nahých odrůd 45 t/ha. V praxi by tedy neměl být problém při dodržení agrotechnických zásad dosahovat výnosy zrna 4-5 t/ha u pluchatých a 3 t/ha u nahých odrůd. Při takových výnosech a ceně kolem 3500 Kč za 1 tunu u pluchatého resp. 4500 až 5500 Kč za 1 tunu u nahého, může oves být ekonomicky efektivní

Stránka | 31

plodinou díky nižším nákladům na pěstování oproti pšenici. Výnosy ovsa v provozních podmínkách však nedosahují ani 45 % úrovně výnosů dosahovaných v odrůdových zkušebnách. Abychom více využili produkční potenciál ovsa, je třeba dbát důsledně agrotechnických zásad, které vycházejí ze znalosti jeho růstu a vývoje. Oves se od ostatních obilovin tvorbou výnosu přece jen poněkud odlišuje. Graf 14 Výnosnost ovsa (v t/ha) 4,40

4,30

3,80 3,60

3,80

3,80 3,60 3,48

3,45

3,45

3,40 3,10

2,80 2000

2,80 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Výnosnost ovsa byla v roce 2000 nejnižší. V dalším roce se výnosnost prudce zvedla z 2,80 tun na 3,60 tun. Další dva roky šla výnosnost opět mírně dolů, ale v roce 2004 nastal velký nárůst výnosnosti ovsa a ve sledovaném období představoval maximum. Do roku 2007 byl zaznamenán rychlý a prudký prodat hodnot výnosnosti ovsa a v roce 2011 se hodnoty opět přiblížili svému maximu, které bylo v roce 2004. Do roku 2013 výnosnost ovsa nabývá klesající trend, je tedy pravděpodobné, že výnosnost ovsa se bude v příštích letech snižovat.

Stránka | 32

Tritikale Druh tritikale je uměle vytvořený mezidruhový kříženec pšenice seté a žita setého, kde je původní mateřskou rostlinou pšenice a otcovskou žito. Odrůdy mají geneticky fixovaný vysoký výnosový potenciál, jsou tolerantnější k horším pěstitelským podmínkám než pšenice a mají dobrý zdravotní stav. U nás jsou pěstovány ozimé odrůdy, existují i jarní formy. Tritikale se obvykle používá k výrobě krmných směsí pro starší kategorie zvířat. Obsahuje 11-13 % dusíkatých látek. Tritikale může být ekonomickou náhradou za pšenici pro brojlery, pokud jeho cena nepřesahuje 95 % ceny pšenice. Tritikale obsahuje rovněž antinutriční látky, ale jejich obsah je příznivější než v žitu. Přestože tritikale je křížencem pšenice a žita, vliv antinutričních látek, které jsou obsaženy v žitě, se u novějších odrůd tritikale výrazně neprojevuje. Jak uvádějí zahraniční zdroje, je krmná hodnota tritikale srovnatelná se směsí kukuřice, ječmene a ovsa. Využití tritikale v krmné dávce drůbeže je u nás stále velmi omezené, i když až 20 % zastoupení, by nemělo působit problémy při zkrmování. Tritikale lze úspěšně využít i ve výkrmu skotu, přežvýkavci obvykle využívají tritikale efektivněji než zvířata monogastrická a je u nich tráveno rychleji, než kukuřice nebo ječmen. Je velmi vhodné především pro krmení mladého skotu jako cenný zdroj energie i kvalitních bílkovin. Jako nejvýznamnější se jeví možnost využití tritikale ve výkrmu prasat. Výnosový potenciál tritikale a jeho poměrně dobrá výnosová stabilita byly jistě hlavními příčinami zájmu o jeho pěstování zejména v méně příznivých pěstitelských podmínkách.

Stránka | 33

Graf 15 Výnosnost tritikale (v t/ha)

5,10

5,02

4,90

4,80

4,55

4,40 4,20

4,19 4,00 3,80 3,60 3,30 2,90

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Počátkem pěstování tritikale na Blanensku je rok 2001, kdy se sklidilo 4,8 tun. Po roce 2001 začala výnosnost této plodiny klesat až do roku 2003, kdy byly hodnoty výnosnosti nejnižší. Rok poté hodnoty prudce vzrostly a byly za celé sledované období nejvyšší. Mezi roky 2003 a 2004 byla tedy zaznamenaná nejvýraznější změna za celé sledované období. Do roku 2006 hodnoty zase postupně klesaly, a od tohoto roku až do roku 2013 měla výnosnost tritikale spíše rostoucí trend.

Stránka | 34

Řepka Řepka olejná je velmi významnou a ceněnou plodinou. Patří k nejdůležitějším olejným rostlinám. Řadí se mezi 10 nejvýznamnějších plodin světa. Řepka patří do čeledi brukvovitých. Jde o velmi mladý a dosud značně proměnlivý a vitální druh, který vznikl křížením brukve zelné a brukve řepice. Původní výskyt řepky je vázán na středomoří, kde jsou také lokalizovány brukev zelná a řepice. Řepka se pěstuje ve formách jarní a ozimá řepka. Ozimý typ má výrazně užší areál rozšíření. Pěstování řepky na našem území se předpokládá již v 8. století. V období středověku nalezla semena řepky uplatnění pro výrobu olejů na svícení a mazání či pro mydlářství. V Čechách se její pěstování ujalo v 19. století a ve velkém rozsahu je pěstována od roku 1942. Od roku 1974 se plochy ozimé odrůdy řepky s minimálním obsahem kyseliny erukové začaly rychle šířit. Po roce 1990 se začala řepka uplatňovat jako energetická surovina a od roku 2000 se stala nejvýznamnější exportní komoditou rostlinné výroby ČR. Z toho důvodu se za období 1989 – 2000 plochy řepky zvětšily asi o 350 % a mají tendenci dále narůstat, k čemuž přispívá i velmi dobrá prodejnost. Řepka vytváří kořen s velkým množstvím postranních větví. Hloubka zakořeňování se udává v rozmezí 110-312 cm. Dolní listy ve fázi listové růžice jsou řapíkaté, lyrovitě zpeřené, modravě ojíněné. Lodyžní listy jsou přisedlé a poloobjímavé, mladé na rubu řídce chlupaté, prostřední a horní jsou lysé, zubaté nebo celokrajné. Lysá lodyha vyplněná dření je 120-150 cm vysoká, ale dosahuje výšky i 2 m. lodyha se v horní části větví. Hroznovité květenství je od počátku vývoje prodloužené, kališní lístky odstálé, korunní plátky zelenožluté, bledě žluté až sytě žluté. Plodem řepky je šešule, skládající se ze dvou chlopní a blanité přepážky, uprostřed je hladká, válcovitá, 5-10 cm dlouhá Zralá snadno puká. Semena jsou nepravidelně kulatá, červenohnědá až modročerná, 1,5-2,8 mm dlouhá. V systému střídání plodin má řepka mimořádné postavení, považuje se za vynikající přerušovač obilních sledů. Řepka se po sobě nesnáší z důvodu výskytu řady chorob i škůdců. Při změně typů řepky, nebo při přemnožení odrůd, zvláště hybridních, je také nutno zvolit velký časový odstup, neboť zaoraná semena řepky přežívají jako klíčivá v půdě běžně 5 let (výjimečně až 21 let). Stránka | 35

Nejvhodnější předplodiny pro řepku jsou rané brambory a raná zelenina, ozimé směsky, a to zvláště pro horské podmínky, kde se řepka seje počátkem srpna, jarní směsky a pícniny sklizené v červenci, kmín či hrách. Řepka olejka může být jarního nebo ozimého charakteru. Řepka ozimá je typická dlouhodenní rostlina. Na podzim vytváří přízemní listovou růžici a na jaře dochází k prodlužovacímu růstu. Vyznačuje se velmi dobrou chladu vzdorností (až -12 °C). Pro podzimní vývoj řepky není důležitá teplota, ale dostatek vláhy pro dobré zakořeňování a vytvoření odpovídající přízemní růžice. Na jaře dochází k prodlužování stonku a zakládání květenství. Do optimální pícninářské zralosti (počátek kvetení) vyžaduje řepka ozimá v jarním období cca 40 dnů s průměrnými teplotami 7-8 °C. Graf 16 Osevní plochy řepky (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 4000

0,4

3750 36%

3500 3000

2750

2750

2750

2900 2536

3148 2650

2758

14%

2500

0,3 0,2

14% 0,1

2000

4% 0

0

1500

-8%

-9%

-0,1

1000

-0,2

500 -27%

0 2005

2006

2007

2008

-0,3 2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Osevní plocha řepky se držela v roce 2005 a 2006 na stejné úrovni, meziroční trend byl tedy nulový. Rok poté byl zaznamenán obrovský nárůst osevní plochy řepky až o 36 %, a za celé sledované období byly hodnoty nejvyšší. V dalším roce hodnoty opět klesly na stejnou úroveň, jak tomu bylo v letech 2005 a 2006. V roce 2009 osevní plocha řepky opět klesla a dostala se na nejnižší úroveň za sledované období. Další drobný nárůst byl v roce 2010 a v roce 2011 opět slabý pokles. Od roku 2011 se hodnoty osevní plochy řepky začínají opět zvyšovat. Je tedy pravděpodobné, že osevní plochy řepky budou i v příštích letech stoupat.

Stránka | 36

Graf 17 Podíl osevních ploch řepky na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %)

12,7% 11,8% 11,1% 8,8% 8,6%

2005

9,6%

2006

2007

12,4%

12,3%

11,8%

9,9%

9,3%

8,6%

14,0%

13,4%

8,6%

2008

2009 ČR

2010

10,8% 9,1%

2011

9,5%

2012

2013

okres BK

Zdroj: vlastní šetření

Řepka olejná je známá tím, že se její osevní plochy po celé České republice zvyšují. Vyznačuje se křiklavě žlutou barvou, jak je možné vidět na obrázcích na předchozích stranách. Tento rostoucí trend v České republice dokazuje i tento graf. Vidíme, že hodnoty každým rokem stoupají, pouze v letech 2008 a 2009 byly na stejné úrovni a nedošlo k žádnému přírůstku množství osevní plochy řepky. Hodnoty se za sledované období zvýšili z 8,8 % na 14 %. V roce 2005 byl tedy podíl osevních ploch řepky nejnižší a v roce 2013 nejvyšší. Je tedy velmi pravděpodobné, že podíl osevních ploch řepky se bude stále zvyšovat, nebo alespoň zůstane na stávající úrovni. Na území okresu Blansko nemají ani zdaleka hodnoty tak jednoznačný trend, jako je tomu u České republiky. Hodnoty osevních ploch řepky nabírají chvíli rostoucí a chvíli klesající trend. Téměř za celé sledované období byl procentuální podíl osevní plochy řepky vyšší v České republice než na území Blanenska. Jediná výjimka byla v roce 2007, kdy hodnoty osevních ploch řepky nabírali svoje maximum, a byly vyšší než na území České republiky.

Stránka | 37

Graf 18 Výnosnost řepky (v t/ha)

3,57

3,50 3,00

3,20

2,80

2,90

2,50

3,20

3,00 2,80

2,60

2,28

2,20

1,00

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní šetření

Výnosnost řepky se od roku 2000 do roku 2002 příliš neměnila, byl zaznamenán nejdříve drobný nárůst a poté zase úbytek. V roce 2003 byl prudký propad výnosnost řepky až na pouhou 1 tunu. Rok poté výnosnost prudce stoupla, až vykazovala téměř nejvyšší hodnoty za celé sledované období. V roce 2005 výnosnost řepky mírně klesla a do roku 2010 vykazovali hodnoty střídavě rostoucí a klesající trend, ale jen s mírnými změnami. Od roku 2010 už výnosnost řepky roste a v roce 2013 je nejvyšší. Výhledově je pravděpodobné, že výnosnost řepky bude i v následujících letech mírně stoupat, nebo alespoň vydrží na stávající úrovni.

Stránka | 38

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA Živočišná výroba je významnou součástí zemědělské výroby. V celosvětovém měřítku převažuje hodnota živočišné výroby nad rostlinnou. Tuto převahu vytvářejí především státy s rozvinutou tržní ekonomikou, tedy státy vyspělé, ve kterých je živočišná výroba vedoucím odvětvím zemědělské výroby. Rostlinná výroba je ve vyspělých zemích zaměřena pro potřeby výroby živočišné, především produkce zrnin. Ve většině rozvojových zemí je živočišná výroba až druhořadým odvětvím, protože postrádá kvalitní krmivovou základnu. Nedostatek potravin živočišného původu se projevuje v populaci tzv. bílkovinným hladem, který působí negativně na fyzickou kondici obyvatel a pracovní výkonnost. Rozmístění živočišné výroby ovlivňují dvě skutečnosti: 1) krmivová základna 2) spotřeba (poptávka po produktech živočišného původu) Ve vyspělých zemích je první faktor, tedy krmivová základna, geograficky oddělena od vlastního chovu. Proto se zde při rozmístění živočišné produkce významnou měrou uplatňuje činitel spotřeby. Působení trhu se projevuje ve dvou územních dimenzích. Jednak přitahuje zemědělskou výrobu včetně živočišné výroby do svého bezprostředního zázemí (příměstský chov mléčného skotu a drůbeže). Dále působí v širších geografických dimenzích především zásluhou modernizace dopravy. V rozvoji a rozmístění živočišné výroby se uplatňují významnou měrou i náboženské vlivy. Islamisté nejedí vepřové, hinduisté zase hovězí maso. Živočišnou výrobu můžeme rozdělit na intenzivní a extenzivní typy. Rozdíly jsou však velmi relativní a v řadě zemí dochází ke kombinaci intenzivní a extenzivní živočišné výroby. Mezi větší zpracovatele zemědělské produkce na okrese patří řeznictví v Olešnici a v Lipovci. Jediným zpracovatelem mléka v okrese a vlastně i v celém Jihomoravském kraji je Mlékárna Olešnice. Pro snadnější odbyt svých produktů se zemědělské podniky sdružují do odbytových organizací. Na okrese je založeno již několik odbytových organizací na vepřové a hovězí maso, některé podniky jsou členy celostátních odbytových organizací na mléko a na krůty.

Stránka | 39

Chov koní Kůň je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu

sloužili

jako

potrava.

Později

člověk

koně

domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích. Zatímco dříve se koně používali především pro přepravu, dnes už převažuje rekreační ježdění. Značným pokrokem bylo zřizování chovatelských svazů, které spolupracovaly se státními hřebčinci při prosazování chovných záměrů. Velmi pozitivní úlohu sehrály tyto chovatelské svazy i při zjišťování testace hřebců, tedy hodnocení jejich výkonnosti. Právě výkonnostní zkoušky hřebců byly významným kvalitativním pokrokem při zlepšování výkonnostního potenciálu chovaných koní. Tyto výkonnostní zkoušky byly zpočátku velmi jednoduché a byly zaměřeny hlavně na hodnocení tažné síly. Teprve postupně se počet hodnocených vlastností zvyšoval. Zkušební systémy se tak zdokonalovaly. Všechna tato opatření směřovala tedy jednoznačně k systematickému zvyšování kvality koní. Chov koní, ačkoliv plní i jiné funkce než ostatní hospodářská zvířata, spadá jednoznačně do oblasti zemědělské prvovýroby. Díky tzv. hobby aktivitám, především sportovnímu a rekreačnímu využití jejich stavy navzdory snižujícímu se významu koní při práci neklesají.

Stránka | 40

Graf 19 Chov koní (ks)

119 105

106

2005

2006

2007

126 115

2008

2009

131

133

2011

2012

128

126

2013

2014

120

2010

Zdroj: vlastní šetření

Počet koní se od roku 2005 do roku 2008 zvyšoval. V roce 2009 nastal pokles chovu koní a počet se snížil o 11. Poté začaly hodnoty opět stoupat a v roce 2012 byl zaznamenán nejvyšší počet koní v okresu Blanensko. V současné době zaznamenáváme drobný pokles v chovu koní. Z grafu je patrné, že chov koní je stále oblíbený a na časové ose není zaznamenaný žádný výrazný úbytek či přírůstek. Hodnoty se tedy pohybují na stabilní úrovni.

Stránka | 41

Chov skotu Chov skotu je hlavní a nejvýznamnější odvětví živočišné výroby s vazbami na ostatní odvětví zemědělské výroby, hlavně rostlinnou výrobu. Je nejnáročnější na investice a spotřebu živé práce. Význam chovu skotu spočívá v zajištění výživy lidí (4447% krytí potřeby živočišných bílkovin), zajištění dostatečného množství kvalitních a bezpečných potravin a zajištění surovin k průmyslovému zpracování. Hlavními produkovanými komoditami jsou mléko a maso. Mléko je jednou z mála komodit, která je produkována ve všech členských státech EU. Je to komodita pracovně a materiálně nejnáročnější, na kterou je navázáno velké množství dalších pracovních příležitostí. Užitkovostí dojnic patří Česká republika na přední místa v rámci EU i světa. Jeho produkce podléhá kvótám, kvóta ČR 2,88 mil tun, s výjimkou kvótového roku 2005/06, nebyla nikdy nenaplněna, v posledních letech o cca 6 %. Postavení výroby mléka je provázané s krmivovou základnou a rostlinnou výrobou vůbec, problémy bývají způsobeny klimatickými vlivy (povodně, sucho). Cena mléka kolísá v průběhu roku i v průběhu let. Meziročně došlo k nárůstu ceny syrového kravského mléka v roce 2013 oproti roku 2012. Stále více se rozevírají nůžky mezi cenou producentů mléka a cenou spotřebitelskou. Kromě toho patří Česká republika se svojí cenou ke státům s nejnižší výkupní cenou mléka. Hovězí maso je charakteristicky cihlově červené, obsah svalového barviva a výsledná barva masa však dále závisí na věku poraženého zvířete – u mladých kusů je bledě červená, u starších kusů a zvláště býků tmavě červená. Typická chuť a pach masa je ovlivněna přítomností těkavých mastných kyselin. Je zvláště výrazná u starších zvířat. S chuťovými vlastnostmi masa blízce souvisí šťavnatost a křehkost masa. Největší vliv na šťavnatost má pak schopnost masa udržet vodu (údržnost), vaznost a stupeň mramorování masa, křehkost je způsobena vysokým obsahem svalových bílkovin. Maso od dobře vykrmených zvířat je křehčí než maso od zvířat hubenějších.

Stránka | 42

Průměrný obsah tuku v jatečně opracovaných půlkách by proto neměl přesahovat 5,7-6,2 %, libové hovězí maso obsahuje do 3 % tuku. Hovězí maso je biologicky velmi

hodnotné,

aminokyselin,

má

železa

vysoký a

obsah

vitamínu

B2.

esenciálních Největšími

producenty hovězího masa ve světě jsou USA, Brazílie a Čína. V Evropě jsou nedůležitějšími producenty Francie, Německo a Itálie. Pro produkci hovězího masa se využívají specializovaná masná plemena nebo býci a jalovičky mléčných a kombinovaných plemen, které však mají nižší kvalitu masa, nižší přírůstky a vyšší spotřebu krmiva. Výroba hovězího masa je dlouhodobě určována především poptávkou na domácím trhu a možnostmi exportu hovězího masa a zejména živého skotu na zahraniční trhy, ale také vzhledem k ekonomice chovu skotu výší evropských a národních dotačních opatření, včetně nastavení podmínek možnosti jejich čerpání jednotlivými chovateli skotu. Počty krav v posledních letech stagnují. Pokud jde o vývoj cen hovězího masa, tak ceny zemědělských výrobců všech kategorií jatečného skotu kulminovaly v roce 2006. Kdy následovalo několikaleté období jejich poklesu. Nejmarkantnější následné meziroční poklesy byly následně zaznamenány jak v roce 2007, tak i v roce 2008, a to právě v kategorii jatečných telat. V posledních letech lze ve všech kategoriích jatečného skotu sledovat poměrně stabilní stav cen s jejich mírným růstem v posledních dvou letech, kromě již zmíněné kategorie jatečných telat, kde dochází ke kolísání ceny. Neméně významné jsou také mimoprodukční funkce, na něž je zejména ve vyspělých zemích kladen čím dál větší důraz. Díky chovu skotu lze zajistit multifunkční a trvalé a konkurenceschopné zemědělství. Umožňuje udržení krajiny v přirozeném a kulturním stavu, efektivitu pěstování objemných krmiv na orné půdě, životnost venkovského prostoru i udržení zaměstnanosti.

Stránka | 43

Graf 20 Chov skotu (ks)

5 854

5 727

5 797

5 601 5 177

2005

2006

2007

2008

2009

4 778

2010

4 557

4 664

4 613

4 670

2011

2012

2013

2014

Zdroj: vlastní šetření

Chov skotu se v posledních letech snižuje. Platí to nejen pro území okresu Blansko, jak můžeme vidět v grafu, ale podobně klesající trend mají i hodnoty za celou Českou republiku. Důvodem mohou být nedostatečné finanční prostředky z příslušných fondů pro zemědělce chovající dobytek. Zemědělci tedy musí zvyšovat ceny domácí produkce, a tím klesá poptávka domácího hovězího masa a roste poptávka po dovezeném mase ze zahraničí, které je levnější, díky dotačním programům v daných zemích, ale kvalita při dovozu není zdaleka tak vysoká, jako kvalita domácí produkce. Za zvyšování cen masa může z velké části zvýšení cen krmiva, ale také nafta, pojištění a další nevyhnutelné náklady. I když tedy výkupní ceny hovězího masa v posledních letech rostou, stále se nevyrovnají nákladům spojeným s provozem a zemědělci vykazují ztrátu. Chov skotu byl tedy nejvyšší v roce 2005 a do roku 2008 lehce klesal, ale od roku 2009 byl zaznamenán výraznější pokles. Od roku 2011, se hodnoty začali lehce stabilizovat a v roce 2014 se chov skotu dokonce zvýšil oproti předchozímu roku o 57 kusů. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán v roce 2011.

Stránka | 44

Chov prasat Chov prasat je nedílnou součástí chovu hospodářských zvířat. Obliba tohoto masa je v návaznosti na tradiční českou kuchyni a je v současné době na našem území nejvíce konzumovaným masem. Vedlejšími produkty v chovu prasat jsou krupon, štětiny či krevní žlázy (slouží k výrobě biopreparátů). Toto odvětví živočišné produkce je jedno z mála, které není ovlivněno přímou dotační politikou, a proto jej řadíme mezi odvětví, které je v rukou tržního hospodářství. Chov prasat je přímo navázaný na pěstování obilovin a je na něm závislý. Prase se oproti jiným hospodářským zvířatům vyznačuje vysokou plodností (až 15 selat ve vrhu, 2,4 za rok), krátkou dobou výkrmu a rychlou intenzitou růstu. Celková světová produkce vepřového masa se pohybuje na úrovni 88 mil. tun masa, což představuje asi 1,2 miliardy zvířat. Největším chovatelem prasat na světě je v současné době Čína, která chová přes 50 % celosvětových stavů. EU se podílí na celosvětových stavech asi 20 % a USA cca 10 %. Z Evropských zemí je největším chovatelem Německo, Španělsko, Polsko, Rusko či Francie. Vepřové maso má bledě růžovou barvu. Svalovina je prorostlá tukem, a proto má například proti hovězímu masu vyšší obsah tuku a vyšší energetickou hodnotu. Vepřové maso je hůře stravitelné. Méně tučné a libové vepřové je ovšem snadněji stravitelné. Chuť je závislá na věku a způsobu krmení zvířat. Maso prasat krmených hodně mlékem má světlejší barvu. Velmi jemná vlákna a pevnou bílou slaninu má maso z ročních kusů. Maso starších kusů má tuhá a hrubá vlákna, barva je tmavočervená. Maso vepřové je křehčí než maso hovězí. Chov v podmínkách naší republiky má svá specifika. V médiích lze pozorovat i určité problémy, které jsou pro naši zemi charakteristické – neschopnost producentů se sjednotit a mít společnou produkčně-odbytovou politiku, stále ještě neumíme plně využít genetický potenciál chovaných

zvířat,

včetně

někdy

špatné

hygieny

v chovech.

Stránka | 45

Prase se od jiných druhů hospodářských zvířat liší v mnoha

charakteristikách.

Chov

prasat

je

charakteristický vysokou plodností a relativně krátkou dobou gravidity 115 dní (tj. 3 měsíce, 3 týdny, 3 dny). Počet selat v jednom vrhu bývá vysoký (až 14 selat). Selata přestávají být závislá na mléce poměrně brzy a rychle si zvyknou na krmné směsi. Porážkové hmotnosti dosahují mezi 5 až 7 měsícem, a to s ohledem na konečnou porážkovou hmotnost a konečným využití jatečně opracovaného těla. Jatečná výtěžnost je vysoká, dosahuje až 80 %, je velmi variabilní mezi plemeny a jejich liniemi. Z pohledu výživy jsou prasata nejčastěji krmena krmnou směsí, kdy obsah živin a podíl jednotlivých komponent je závislý na věkové kategorii. Graf 21 Chov prasat (ks)

33 625

35 503 33 365 26 668 22 191

21 337

20 240 15 101

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

13 468

2013

12 979

2014

Zdroj: vlastní šetření

Chov prasat se v posledních letech rapidně snížil. Jediný přírůstek byl zaznamenán v roce 2006, kdy se oproti předchozímu roku zvýšil o více jak 2000 kusů prasat. V následujících letech už šel počet chovných prasat dolů. V roce 2014 byly hodnoty nejnižší a počet prasat v tomto roce tvořil více jak 1/3 počtu z roku 2006, kdy byl počet chovných prasat nejvyšší. Vepřové maso je na tomto území nejoblíbenější a tvoří až 90 % masného jídelníčku lidí.

Stránka | 46

Chov ovcí Chov ovcí je na dnešním území ČR datován již k 9. století. Toto zvíře bylo chováno pro svůj mnohostranný užitek a vysokou odolnost vůči klimatickým podmínkám. Společně

s

kozou

patří

ovce

k

nejstarším

domestikovaným zvířatům této planety. Oblasti Karpat a Beskyd byly z historických pramenů místy, kde došlo k rozvoji

valašnicko-salašnického

způsobu

chovu.

V prvopočátcích byly ovce intenzivně dojeny. Jednalo se o hrubovlnné cápové-valašské ovce. Svůj vzestup zažilo toto odvětví chovů v dobách socialismu, kdy nejvyšších stavů bylo dosaženo v roce 1990 – 429 714 ks. Hluboký propad mezi roky 1990-2000 byl zapříčiněn přílivem levnější ovčí vlny z Austrálie. Došlo k velmi dramatickému snížení stavů chovaných ovcí. Chovu ovcí tak nezbylo nic jiného, než se transformovat a místo produkce vlny se zaměřit na produkci kvalitního masa. Tato transformace, ač užitečná, však s sebou přinesla rapidní pokles stavů ovcí. Dnes v porovnání s EU naše republika značně pokulhává v počtu ovcí chovaných na 100 ha zemědělské půdy. Nejvíce ovcí je chováno v Asii a Africe. Co se týče zemí tak mezi největší chovatele patří Austrálie. V současné době spočívá význam chovu ovcí v jejich mnohostranné užitkovosti. Ovce vedle hlavních produktů (maso, mléko, vlna, kůže, rohy a paznehty) poskytují i vedlejší produkty (lanolin, střeva, krev, lůj, předžaludky). Nepřímý užitkem je např. produkce mrvy a vypásání chráněných území, či míst, která jsou pro ostatní hospodářská zvířata nepřístupná. Česká republika patří ve spotřebě ovčího a jehněčího masa k zemím s velmi nízkou spotřebou. V současné době se spotřeba pohybuje na úrovni 0,15 kg. Přitom ovčí maso patří mezi velmi kvalitní masa. Zejména jehněčí maso, je mezi jižními národy (Řecko, Itálie) velmi ceněno. Maso často bývá označováno jako maso dětí a starců. Je velice lehce stravitelné a v mnoha vyspělých

zemích

je

často

podáváno

lidem

v rekonvalescenci.

Stránka | 47

Graf 22 Chov ovcí (ks)

704

737

772 724

764

629 577

543

395 318

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Zdroj: vlastní šetření

Chov ovcí se stává stále oblíbenější. V roce 2005 byl počet chovných obcí nejnižší a postupně byl zaznamenáván relativně vysoký nárůst až do roku 2007, kdy byla změna oproti předchozímu roku nejvyšší. V roce 2008 počet chovných ovcí klesl, ale v dalších letech opět pravidelně rostl až do současnosti. Nejvyšší počet chovných ovcí byl v roce 2012. Na základě tohoto grafu můžeme předpokládat konstantní, nebo mírně rostoucí počet chovných obcí v okresu Blanenska.

Stránka | 48

Chov koz Chov koz je již po staletí součástí chovů hospodářských zvířat. Na našem území byly nejvyšší početní stavy koz v letech 1900-1945. Z historických pramenů víme, že chov koz byl do II. světové války málo úředně organizován. Plemenitba a chov byl tak plně v rukou samotných chovatelů. Výrazné pokroky byly učiněny na Moravě, kde byly založeny chovatelské spolky, které využívaly k zušlechťování tuzemských chovu kozly sánského plemene. Kontrola užitkovosti a dědičnosti byla na Moravě zahájena již v roce 1932, a to v oblasti Doubravníku (mezi Bystřicí pod Pernštejnem a Tišnovem). Po roce 1945 v Česku chov koz v souvislosti s kolektivizací zemědělství téměř zanikl. Znovu se rozvinul až v 90. letech, v souvislosti s rostoucí poptávkou po kozích produktech, zejména sýrech. Kozy se u nás chovají na specializovaných farmách pro mléko i maso. Kozí produkty jsou ale dosud hodně drahé, a proto je jejich spotřeba omezená. Zakrslá plemena koz se pro svou hravost a inteligenci někdy chovají jako domácí mazlíčci. Kozí mléko je prospěšné zdraví, je často označováno za mléko starců a dětí. Má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské, proto je vhodné i proto lidi s alergií na laktózu. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení. Z kozího mléka se vyrábí výtečné sýry, jogurty i tvaroh, osvěžujícím nápojem je kozí mléko kysané. Kozí maso je málo tučné, ale poměrně tuhé a má osobitý pach, podobně jako kozí mléko. Jateční výtěžnost je u většiny kozích plemen nízká (pod 50 % živé váhy). Za nejlepší masné plemeno se pokládá búrská koza. Oblíbené je hlavně maso mladých kůzlat, které se chutí podobá jehněčímu, je však méně tučné. Pokud jde o dospělé kozy, pro masnou produkci se hodí hlavně kastrovaní kozli (hňupové), jejichž maso má slabší specifický pach. Kozí kůže (zvaná kozinka) je jemná, pružná a přitom pevná. Proslula jako materiál na výrobu rukaviček a jemné dámské obuvi. Ve starověku a středověku byla používána k výrobě pergamenu. Pro vlnu se chovají jen dvě kozí plemena - koza angorská a koza kašmírová. Vlna angorské kozy je známa jako mohér, vlna kozy kašmírové

Stránka | 49

jako kašmír nebo pašmína a patří mezi nejjemnější živočišná vlákna využívaná k textilnímu zpracování. Graf 23 Chov koz (ks) 95

91 86

89 81

63 46 40 30

2005

32

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Zdroj: vlastní šetření

V důsledku podpůrných programů se v posledních letech stavy chovu koz výrazně zvyšují. V roce 2005 byly zaznamenány nejnižší hodnoty a rok od roku se zvyšovaly. Z roku 2009 na rok 2010 byl evidentní prudký nárůst počtu chovných koz a jejich počet se v roce 2010 zvýšil o 32 kusů. V roce 2011 se hodnoty poprvé snížili, ale nejednalo se o závažnou změnu a i v dalších letech byly zaznamenány střídavě rostoucí a klesající změny.

Stránka | 50

Chov drůbeže Drůbežnictví je obor zemědělské výroby zabývající se odchovem a chovem drůbeže, zatímco drůbežářství je obor průmyslové výroby zabývající se zpracováváním drůbeže a jejích produktů. Význam chovu domácí drůbeže

spočívá

zejména

v

produkci

kvalitních

živočišných bílkovin (maso, vejce), které představují důležitou složku zdravé a racionální výživy lidí. Kromě toho i další produkty chovu drůbeže (krev, droby, peří, trus) se účelně využívají. Mezi hlavní produkty drůbežnictví patří vejce a maso. Slepičí vejce mají vysokou výživnou hodnotu a obsahují ve vhodném množství i poměru všechny živiny a další významné látky nezbytné pro lidskou výživu. Vedle přímého konzumu se vejce využívají také v řadě odvětví potravinářského i nepotravinářského průmyslu, medicíně, výzkumu apod. Drůbeží maso obsahuje všechny základní živiny důležité pro výživu člověka. Má vyšší obsah bílkovin, nižší energetickou hodnotu a příznivější složení mastných kyselin v porovnání s vepřovým i hovězím masem. Je proto zdravější i výživnější. Maso mladé hrabavé drůbeže (brojleři) pro své biologické a nutriční vlastnosti je zařazováno jako dietní maso i do léčebné výživy. Kromě hrabavé drůbeže (kur domácí, krůty) rozlišujeme také vodní drůbež (kachny a husy). Mezi hrabavou drůbež patří ptáci od velikosti křepelky do velikosti krocana. Zobák mají silný, krátký a jen mírně zahnutý. Nohy jsou silné, uzpůsobené k hrabání. Živí se hlavně semeny, méně zelenými částmi rostlin nebo hmyzem a jeho larvami. Neplavou a nekoupou se, zato se často popelí (popelová lázeň). Peří je tuhé, prachové peří chybí. Vyznačují se výrazným pohlavním dimorfismem. Jsou to ptáci nekrmiví. Mláďata jsou po opuštění hnízda velmi samostatná a sama se živí. Pro člověka významné druhy vodní drůbeže (kachna domácí, kachna pižmová, husa domácí) patří zoologicky do

Stránka | 51

řádu vrubozobí. U vrubozobých vytvářejí kraje obou dílů zploštělého zobáku kulisovitě postavené rohovité lamely nebo zoubky, kterými svírají potravu jako kleštěmi nebo přecezují bahno vodou a obsah polykají. Přední 3 prsty běháku jsou spojeny plovací blanou. Tělo je přizpůsobeno k životu na vodě. Je hustě pokryto obrysovým peřím, které nepropouští vodu. Pod ním je na celé ploše těla vrstva prachového peří. Kostrční žláza je velká a vytváří hojně olejovitého sekretu, jímž si ptáci zobákem promašťují peří. Jsou to ptáci nekrmiví, jejich mláďata jsou schopna samostatné výživy. Graf 24 Chov drůbeže (ks)

333 573

337 861 325 986

323 262

341 290 310 602 284 705

262 844

255 796 234 816

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Zdroj: vlastní šetření

Z grafu je patrné, že se drůbež v okresu Blansko chová ve velkém. Přesto jejich množství postupem času klesá. Od roku 2005 do roku 2009 se hodnoty rok od roku postupně zvyšovaly a snižovaly. Po roce 2009, kdy byly hodnoty nejvyšší, začalo množství chovné drůbeže klesat. V roce 2013 byly hodnoty nejnižší a představovaly 2/3 z hodnoty v roce 2009. Rok 2014 přináší opět drobný nárůst a dá se předpokládat, že chov drůbeže bude i v příštích letech alespoň drobně stoupat. Drůbeží maso je v posledních letech nejlevnějším masem na tuzemském trhu ve srovnání s ostatními druhy masa. Postupné snižování spotřeby vajec lze chápat jako srovnávání spotřeby této komodity na úroveň běžnou v ostatních vyspělých zemích, kde je spotřeba na obyvatele na daleko nižší úrovni.

Stránka | 52

SITUACE NA TRHU E. Stavy zemědělských podnikatelských subjektů Počet zemědělských podnikatelských subjektů postupem času klesá. Tato práce je velice náročná a lidem se už v zemědělství nevyplatí pracovat. Většina zemědělců vykazuje především v posledních letech ztráty. Úbytek pracovních sil v zemědělském sektoru pokračoval i po vstupu ČR do EU, ale již zdaleka ne takovým tempem jako v 90. letech. Díky příslušným zemědělským fondům, a dotacím, je možné, že se bude stav zemědělských podnikatelských subjektů zvyšovat, nebo alespoň přestane klesat a udrží se tak určitý poměr domácí produkce. Graf 25 Vývoj počtu zemědělských subjektů – srovnání územních celků (2009=100) 145 140 135 130 125 120 115 110 105 100 2009

2010 Česká republika

2011 Jihomoravský kraj

2012

2013

okres Blansko

Zdroj: ČSÚ

Zemědělských subjektů na všech úrovních územních celků od roku 2009 do roku 2012 rapidně přibývalo. Nejvyšší poměr zemědělců je v Jihomoravském kraji. Vývoj počtu zemědělských subjektů v okresu Blansko je srovnatelný s hodnotami za Českou republiku. Na území Jihomoravského kraje se počet zemědělských subjektů vyvíjel poměrně rychle. Nejprudší změna nastala mezi roky 2010 a 2011 a v roce 2012 byly zaznamenány hodnoty nejvyšší. V roce 2013 už nastal pokles a hodnoty se začaly opět snižovat. V příštích letech se očekává spíše klesající trend vývoje počtu zemědělských subjektů. V následující tabulce je uveden výpis zemědělských subjektů působících na území MAS Partnerství venkova: Stránka | 53

Tabulka 4 Zemědělské subjekty na území MAS Partnerství venkova

Název

Sídlo

LESCUS Cetkovice, s.r.o.

Cetkovice

Mlčoch Martin

Cetkovice

Ing. Jurka Miroslav

Deštná

Lžičař Zdeněk

Horní Poříčí

Zedník Ladislav

Horní Poříčí

HOLAS CZ s.r.o.

Lazinov

LEDEKO, a.s.

Letovice

Chladil Petr

Letovice, Dolní Smržov

Širůček František

Letovice, Kladoruby

Dvořáček Stanislav

Letovice, Kochov

Štrych Jan

Letovice, Meziříčko

Chladil Otto

Letovice, Slatinka

Janková Jana

Letovice, Třebětín

Toul Tomáš

Míchov

Havránek Josef

Velké Opatovice, Svárov

Bránský Jaroslav

Stvolová, Vlkov

Ing. Rosenberg Antonín

Šebetov

AGROSPOL, agrární družstvo

Šebetov, Vanovice

Horák Miroslav

Vanovice

VOS zemědělců, a.s.

Velké Opatovice

Jalový Roman

Velké Opatovice, Bezděčí

Daniel Vondál

Vísky

Vondál Josef

Vísky

Zdroj: ARES

Na území České republiky a okresu Blanska se hodnoty vyvíjely téměř shodně a do roku 2010 byly také na úrovni Jihomoravského kraje. V dalších letech byl sice také zaznamenán nárůst, ale ne v takové míře jako u Jihomoravského kraje. V roce 2013 hodnoty pět klesaly ve stejném poměru.

Stránka | 54

Graf 26 Vývoj podílu zemědělských subjektů v ekonomice 6,2%

6,3%

6,3%

6,0% 5,5% 5,2%

5,4%

5,2%

4,6% 4,8%

4,3%

4,9%

4,8%

2012

2013

4,5% 4,3% 2009

2010 Česká republika

2011 Jihomoravský kraj

okres Blansko

Zdroj: ČSÚ

Podíl zemědělských subjektů v ekonomice je největší na území okresu Blansko. V roce 2009 byl tento podíl nejnižší a postupem času se postupně vyvíjel a nabíral rostoucí trend. Z roku 2012 na rok 2013 již nebyla naznamenána žádná změna a podíl zemědělských subjektů v ekonomice zůstal sejný. Na území Jihomoravského kraje byl podíl zemědělských subjektů v ekonomice v roce 2009 stejný, jak na území České republiky. Od roku 2010 již začaly hodnoty za území Jihomoravského kraje stoupat rychleji. Hodnoty nabírali rostoucí trend až do roku 2012 a v roce 2013 nastal drobný pokles, který se dá předpokládat i v příštích letech, pokud bude situace stále stejná. Vývoje podílu zemědělských subjektů v ekonomice na území České republiky roste stejným tempem jak na území Jihomoravského kraje, ale s nižšími hodnotami. V roce 2009 byly hodnoty nejnižší a v roce 2012 nejvyšší. Od roku 2013 je také zaznamenán drobný pokles, který může nastat i v příštích letech.

Stránka | 55

Graf 27 Vývoj podílu drobných zemědělců na celkovém počtu zemědělských subjektů 54,1% 49,2% 48,5%

43,8% 45,6%

42,1%

42,9%

38,3%

2009

40,9%

35,1%

34,9%

40,6% 34,4%

40,4% 34,0%

2010

2011

2012

2013

Česká republika

Jihomoravský kraj

okres Blansko

Zdroj: ČSÚ

U podílu drobných zemědělců na celkovém počtu zemědělských subjektů je v okresu Blansko naopak nejméně. V roce 2009 byly hodnoty nejvyšší a pak se postupem času snižovaly na úrovni všech územních celků. Největší propad na území okresu Blansko byl z roku 2009 na rok 2010. Po tomto roce sice hodnoty nabíraly klesající trend, ale velice mírný, dá se tedy říci, že hodnoty byly téměř konstantní. Hodnoty za Jihomoravský kraj jsou nejvyšší a do roku 2012 prudce klesají a v tomto roce je podíl drobných zemědělců shodný i s hodnotami za Českou republiku. Zatímco v roce 2013 je v Jihomoravském kraji zaznamenán nárůst, tak naopak v České republice pokračuje klesající trend.

Stránka | 56

F. Vývoj cenových indexů Graf 28 Indexy cen zemědělských výrobců – bazický (2010=100) 150 140 130 120 110 100 90 80 70 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Živočišná výroba

Rostlinná výroba

Ovoce

Zelenina a zahradnické produkty

2013

Zemědělská výroba Zdroj: ČSÚ

Indexy cen jednotlivých zemědělských komodit, byly ve sledovaném období velmi kolísavé. Nejprudší změny byly zaznamenány u ovoce a rostlinné výroby. V roce 2007 a 2008 byly ceny většiny zemědělských výrobků nejvyšší Poté začaly hodnoty klesat, a na nejnižší úroveň se ceny veškeré zemědělské výroby dostaly v roce 2009. V roce 2010 se indexy cen zemědělských výrobců dostaly na stejnou úroveň, ale oproti roku 2009 se zvýšili. Od tohoto roku až do součastnosti hodnoty spíše rostly, nebo místy lehce klesaly, celkový trend je ale spíše rostoucí. V přítích letech očekávámé další zvyšování cen zemědělských výrobců.

Stránka | 57

Graf 29 Indexy cen vstupů do zemědělství – bazický (2010=100) 140 130 120 110 100 90 80 2005

2006

2007

Osivo a sadba Umělá hnojiva Krmiva Stroje a zařízení Vstupy celkem

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Energie a maziva Prostředky na ochranu rostlin Veterinární služby Budovy

Zdroj: ČSÚ

Cenové indexy vybraných zemědělských subjektů ve sledovaném období různě kolísaly. Nestabilnější hodnoty v časové ose vykazovaly stroje a zařízení, budovy nebo například veterinární služby. Prostředky na ochranu rostlin, energie a maziva nebo osivo a sadba již vykazovali kolísavější hodnoty. Nejméně stabilní jsou však ceny umělého hnojiva a krmiva, které na časové ose od roku 2010 prudce vzrostly.

Stránka | 58

Graf 30 Porovnání cenových indexů zemědělských výstupů a vstupů 140

130

120

110

100

90 2005

2006 2007 Index cen výrobců

2008

Lineární (Index cen výrobců)

2009

2010

2011 2012 Index cen vstupů

2013

Lineární (Index cen vstupů)

Zdroj: ČSÚ

V předchozím grafu vidíme porovnání cen vstupů a výstupů zemědělských subjektů. V roce 2005 i 2006 byly ceny vstupů a výstupů nízké. Od konce roku 2006 začaly ceny vstupů a výstupů růst, ale ceny výstupů rostly více, proto v tomto období do roku 2008 byly zemědělci nejvíce výděleční. V roce 2009 nastal pokles cen vstupů, ale prudký propad cen výstupů a to dokonce až pod hranici cen vstupů. V tuto chvíli nebyly zemědělci schopní ani pokrýt svoje náklady. V roce 2010 ceny opět mírně vzrostly a ceny vstupů i výstupů se dostaly na stejnou úroveň. Od roku 2010 začaly ceny vstupů i výstupů opět růst, ale ceny výstupů se dostaly na vyšší úroveň a až do roku 2013 se držely ve stejném tempu.

Stránka | 59

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Obrázek 1 Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek .............................................................................. 4 Obrázek 2 Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu....................................................................... 5 Obrázek 3 Ohrožení suchem na základě vláhové bilance 1961 – 2000 .................................................. 6 Obrázek 4 Roční průměrná teplota vzduchu v roce 2013 ....................................................................... 7 Obrázek 5 Celkový úhrn srážek v roce 2013............................................................................................ 8

Tabulka 1 Osevní plochy vybraných plodin (v tis. ha) ........................................................................... 13 Tabulka 2 Podíl osevní plochy vybraných plodin na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) ........ 14 Tabulka 3 Výnosnost vybraných plodin – srovnání (t/ha) ..................................................................... 15 Tabulka 4 Zemědělské subjekty na území MAS Partnerství venkova ................................................... 54

Graf 1 Vývoj rozlohy orné půdy na okrese Blansko (v ha a meziročních změnách) .............................. 10 Graf 2 Pozemková skladba v letech 1996 až 2013 ................................................................................ 11 Graf 3 Osevní plochy pšenice (v ha) a jejich meziroční změny (v %) ..................................................... 18 Graf 4 Podíl osevních ploch pšenice na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) ........................... 18 Graf 5 Výnosnost pšenice (v t/ha) ......................................................................................................... 19 Graf 6 Osevní plochy ječmene (v ha) a jejich meziroční změny (v %) ................................................... 24 Graf 7 Podíl osevních ploch ječmene na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %).......................... 24 Graf 8 Výnosnost ječmene (v t/ha) ....................................................................................................... 25 Graf 9 Osevní plochy žita (v ha) a jejich meziroční změny (v %) ........................................................... 27 Graf 10 Podíl osevních ploch žita na celkové rozloze orné půdy – srovnání......................................... 27 Graf 11 Výnosnost žita (v t/ha).............................................................................................................. 28 Graf 12 Osevní plochy ovsa (v ha) a jejich meziroční změny (v %) ........................................................ 30 Graf 13 Podíl osevních ploch ovsa na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) .............................. 31 Graf 14 Výnosnost ovsa (v t/ha) ............................................................................................................ 32 Graf 15 Výnosnost tritikale (v t/ha) ....................................................................................................... 34 Graf 16 Osevní plochy řepky (v ha) a jejich meziroční změny (v %) ...................................................... 36 Graf 17 Podíl osevních ploch řepky na celkové rozloze orné půdy – srovnání (v %) ............................ 37 Graf 18 Výnosnost řepky (v t/ha) .......................................................................................................... 38 Graf 19 Chov koní (ks) ........................................................................................................................... 41 Graf 20 Chov skotu (ks) ......................................................................................................................... 44 Graf 21 Chov prasat (ks) ........................................................................................................................ 46 Stránka | 60

Graf 22 Chov ovcí (ks) ............................................................................................................................ 48 Graf 23 Chov koz (ks) ............................................................................................................................. 50 Graf 24 Chov drůbeže (ks) ..................................................................................................................... 52 Graf 25 Vývoj počtu zemědělských subjektů – srovnání územních celků (2009=100) ......................... 53 Graf 26 Vývoj podílu zemědělských subjektů v ekonomice .................................................................. 55 Graf 27 Vývoj podílu drobných zemědělců na celkovém počtu zemědělských subjektů ..................... 56 Graf 28 Indexy cen zemědělských výrobců – bazický (2010=100) ........................................................ 57 Graf 29 Indexy cen vstupů do zemědělství – bazický (2010=100) ........................................................ 58 Graf 30 Porovnání cenových indexů zemědělských výstupů a vstupů .................................................. 59

Stránka | 61