SENIOR COHOUSING – AKTIVNÍ STÁRNUTÍ V KOMUNITĚ Ing. arch. Veronika Bešťáková doktorandka, Fakulta architektury ČVUT v Praze
[email protected]
Anotace: Senior cohousing vychází z dánského modelu komunitního bydlení. V mnohém odpovídá na moderní trendy v současné stárnoucí společnosti. Především umožňuje zestárnout i zemřít doma, v tzv. přirozeném sociálním prostředí. To naplňuje základní potřeby i přání jedince a zároveň odlehčuje celé společnosti. Senior cohousing v zahraničí využívá efektivněji koordinovanou síť terénních i ambulantních služeb. Koncept je v neposlední řadě zajímavý tím, že podporuje vlastní iniciativu seniorů. Vyžaduje do určité míry včasnou osobní přípravu na stárnutí, vzájemnou podporu a pomoc seniorů a jejich participaci na fungování projektu. V zahraničí je senior cohousing považován za udržitelnou alternativu různým institucím pro seniory.
Abstract: Senior cohousing arises from Danish model of living in community. It answers to modern trends in contemporary ageing society. Senior cohousing makes possible both ageing and dying at home, socalled the natural social ambient. It satisfies individual basic needs and at the same time it disburdens the whole society. Senior cohousing abroad exploits the coordinated network of home care and ambulatory services. Last but not least, the concept is interesting because of its support of senior’s own initiative. It demands a timely personal preparation on ageing process, mutual senior’s support and their help and participation on the project. Abroad senior cohousing is considered as a sustainable alternative to various senior’s institutions.
Příspěvek: Úvod. Vyspělé země se už několik desetiletí potýkají v různé míře s fenoménem stárnutí populace. Jedná se o komplexní změny ve struktuře společnosti 21. století, které se netýkají pouze samotného stárnutí. Prodloužené období stáří postupně nabývá na důležitosti u jedinců i v celé moderní společnosti. Rozhodně ho nelze považovat za pouhé předznamenání konce životní cesty. Stárnutí populace přesto, že je výsledkem záměrného lidského chování, je někdy zjednodušeně označováno za „pohromu“, která bude vytvářet krajně nepříznivé vztahy mezi produktivní a postproduktivní generací. Dále, podle prognóz, bude za pár let výrazná převaha starších osob nad dětmi. Velký počet seniorů ve společnosti se ovšem zároveň stává největší společenskou „výzvou“ 21. století. (Zdroj: Rabušic, Ladislav: Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? VÚPSV, Praha 2002). Trendy. Pokud není možné v dohledné době stárnutí populace zvrátit, nezbývá než se co nejlépe přizpůsobit a zaměřit na „udržitelnost“ budoucího vývoje. To znamená především zajistit důstojný život ve stáří po všech stránkách a zároveň odlehčit ostatním generacím v péči o seniory. Současným trendem v zahraničí již několik desetiletí zůstává především umožnění „stárnutí doma“ (ageing at home), v tzv. „přirozeném sociálním prostředí“. Pokud je z něho totiž stárnoucí člověk vytržen, způsobujeme předčasnou tzv. „sociálně konstruovanou závislost“ (Zdroj: Kubalčíková, Kateřina:
68
Bydlení pro seniory. ERA Group Brno 2006, str. 22). Naopak v domácím prostředí zůstává člověk déle aktivní fyzicky, psychicky i sociálně. Setrvání doma, nejlépe do konce života, je ovšem nutné podporovat mimo jiné koordinovanou sítí terénních a ambulantních služeb. Ty by měly i v České republice nabývat na větší důležitosti, než dosud nabývají služby rezidenční, protože další zvyšování kapacity ústavů je z dlouhodobého ekonomického hlediska stejně neúnosné. V zahraničí obecně platí pravidlo, že institucionální péče by měla nastoupit, až když je to nezbytně nutné a pouze na nezbytně nutnou dobu. Dalším současným trendem může být i očekávání alespoň částečné vlastní iniciativy samotných seniorů i budoucích seniorů (např. vzájemná formální i neformální pomoc, vlastní projekty, atp.). Dánský model cohousingu. Senior cohousing se vyvinul z úspěšného dánského modelu bydlení, a to vícegeneračního cohousingu. V Dánsku existuje již několik desítek let. Slovo cohousing by se do češtiny dalo volně přeložit jako „společné bydlení“ nebo „blízké sousedské bydlení“. Jedná se o vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Senior cohousing, v angličtině také známý pod názvem elder cohousing, je specifickou variantou vícegeneračního cohousingu. Žádné další, jiným výraznějším způsobem zúžené varianty cohousingu neexistují, protože obecně platí pravidlo, že čím víc je společenství různorodé (i co se týká věku), tím lépe je udržitelné po sociální, ekonomické i ekologické stránce. Přesto vznikla varianta cohousingu jen pro seniory, mimo jiné jako odpověď na vývoj stárnutí populace (rapidní růst počtu seniorů a současný pokles počtu rodin s dětmi ve společnosti). Senior cohousing je více zaměřen na obyčejné i specifické potřeby a přání starších lidí. V zahraničí je senior cohousing zajímavou alternativou různým institucím, jako domovům pro seniory. Senior cohousingy ve světě. Senior cohousing se rychle šíří v USA a již existuje i v dalších zemích především severní a západní Evropy (Švédsko, Holandsko). Průzkumy ohledně možné implementace senior cohousingu intenzivně probíhají ve Velké Británii, na Dálném východě (Jižní Korea, Japonsko) nebo v Austrálii, což jsou vyspělé země s rychle rostoucím počtem stárnoucích obyvatel. Obecné principy senior (i vícegeneračního) cohousingu. Na začátek je třeba říci, že cohousing nabízí nový přístup k bydlení. Nejedná se vyloženě o nový životní styl, a to ze čtyř následujících důvodů: (1) nemá společnou ideologii či filosofii, (2) není ani založen na politické vizi, (3) není postaven na sociální hierarchii, (4) nemá sdílenou ekonomiku. Na rozdíl od ostatních typů komunit obyvatelé cohousingu mají „jen“ silný smysl pro „blízké sousedství“ s ostatními lidmi. Díky výše jmenovaným důvodům, ale i díky rozmanitým přístupům a formám, je cohousing populárnější a udržitelnější než jiné formy kolektivního bydlení a záměrně budovaných komunit (intentional communities). Cohousing může nabývat nejrůznějších architektonických podob a může být postaven v podstatě kdekoli. Typický dánský nebo americký cohousing je zbudován formou nové vesnice (osady) z rodinných domů na zelené louce v blízkosti stávající obce, v tzv. „suburbánní poloze“. Vzhledem ke konceptu cohousingu zde v mnohem menší míře hrozí přeměna v nechvalně proslulá „satelitní městečka“. Na druhou stranu může být cohousing vybudován i v městském prostředí, např. jako nový vysokopodlažní dům, jako tomu bývá často ve Švédsku, nebo zrekonstruovaný bývalý výrobní, zemědělský či školský areál. Senior cohousing z hlediska typologického rozlišení nepatří mezi „objekty občanské vybavenosti“, tj.stavby zdravotnické nebo stavby sociální péče. Jedná se spíš o „budovy obytné“, ať už rodinné nebo bytové domy, obohacené o sdílené vybavení a sdílené aktivity.
69
Každá domácnost vlastní plně zařízenou bytovou jednotku, rodinný dům nebo byt, a navíc spoluvlastní společné prostory, především tzv. „společenský prostor nebo dům“ (z anglického common house), dále např. různé venkovní prostory (zahrádky, terasy, bazén, hřiště či jiné venkovní sportovní vybavení, dílny, místnosti pro podnikání apod.). Obyvatelé by měli mít příležitost si vybrat mezi tím být v určitou chvíli sami nebo naopak s ostatními, podle momentálních potřeb a nálad, a proto jsou jak v rámci celkového urbanistického uspořádání, tak v rámci dispozičního řešení bytových jednotek, pečlivě rozlišeny soukromé, polosoukromé a společné prostory. Centrem sociálních aktivit je výše zmíněný společenský prostor-dům, u kterého je důležité umístění v rámci souboru, jeho vybavení a velikost. Osvědčené je umístění v centru komunity nebo při vstupu do komunity tak, aby ho obyvatelé viděli přímo ze svých bytových jednotek nebo ho míjeli při cestě domů. Získají tím přehled, co se právě ve společenském prostoru děje a mohou se rozhodnout o své případné účasti. Co se týká jeho vybavení, tak je třeba si uvědomit, že do jisté míry nahrazuje prostory i funkce v soukromých bytových jednotkách (i když plně, ale spíš skromněji, zařízených). Vždy obsahuje velkou kuchyň, na kterou navazuje většinou polyfunkční jídelna, sloužící nejen ke společným večeřím, ale i dalším formálním i neformálním setkáním. Společné večeře patří podle některých autorů (Charles Durrett, Kelly a Chris Scotthanson) dokonce mezi klíčové charakteristiky cohousingu. Nejde jen o příjemné strávení času u dobrého jídla a pití, ale o důležité sociální pojítko mezi obyvateli cohousingu. Dále společenský prostor-dům poskytuje místo pro různé technické zázemí (prádelna, sušárna, dílna, počítačová místnost, úložné prostory), pokoje pro hosty, pokoje pro rehabilitační pracovníky, tělocvičny, knihovny, atp. Sdílené prostory a aktivity poskytují jak praktické, tak sociální výhody. Obyvatelé prvních cohousingových projektů nevěděli, co od společenského prostoru čekat, takže do něho raději tolik neinvestovali. Po té, co se společenský prostor osvědčil, začal se v dalších generacích projektů výrazně zvětšovat a nabíral další funkce, zatímco soukromé bytové jednotky se spíš zmenšovaly a dnes poskytují skromnější vybavení (např. standardizované kuchyně a sociální zázemí, což je považováno v západních zemích za ne zcela nesamozřejmý ústupek). Kromě určité standardizace je pro soukromé bytové jednotky typické, že jejich nejživější části (kuchyň s obytnou jídelnou) jsou orientovány do společných prostor komunity. Intimnější části (ložnice a obývací pokoj) jsou pak orientovány naopak co nejdále od společných prostor, např. do soukromých zahrádek či teras. Bytové jednotky by měly být snadno upravitelné podle individuálních potřeb jejich obyvatel. Pojítko a zároveň „nárazník“ mezi hodně živými společnými prostory a soukromými bytovými jednotkami tvoří velmi důležitý „polosoukromý prostor“. Jeho nejčastější formou je krytá veranda s posezením před domkem nebo posezení na společné obytné prosklené chodbě před bytem. Jeho plusem je zároveň zvětšení užitné plochy bytové jednotky.Architektonické a urbanistické řešení celého projektu je zaměřeno na usnadnění vzájemného setkávání obyvatel. Tomu napomáhá mimo jiné bezpečný pěší provoz. Pokud má cohousing podobu osady z rodinných domků, automobily mezi nimi neprojíždí a jsou parkovány na okraji pozemku. Podstatná je i blízkost, nejlépe pěší dostupnost, občanského vybavení (tj. obchod s potravinami, lékárna, zdravotnické nebo i kulturní či sportovní zařízení). Důležitá je aktivní účast obyvatel / budoucích obyvatel při vytvoření komunity. V dnešní době už existuje několik vývojových modelů cohousingu, které byly vyvinuty především v USA, a to podle
70
stupně participace jeho obyvatel a stupně spolupráce ziskových i neziskových organizací, ale určitá alespoň minimální účast na tvorbě a fungování projektu je od každého obyvatele očekávána. Ověřený počet bytových jednotek je přibližně 15 až 25, což odpovídá v případě jedno- až dvoučlenných domácností asi 15-ti až 50-ti obyvatelům. Jedná se o počet lidí, kteří mají reálnou šanci se vzájemně poměrně dobře poznat a kterých je dost na to, aby si mohli mezi sebou rozdělit určité úkoly a povinnosti. Pro koho je vhodný senior cohousing? Anglický název napovídá, že by se mělo jednat o záležitost pro seniory, často ovšem už i pro lidi od středního věku. Určitý spodní věkový limit zde na rozdíl od vícegeneračního cohousingu většinou existuje, ale není stěžejním požadavkem a je v různých státech různý, např. kolem 55-ti let v Dánsku a USA, ale třeba již kolem 40-ti let ve Švédsku - často se proto hovoří o aktivním životním stylu pro „druhou půlku života". Logicky, čím dřív se člověk dostane do senior cohousingu, dokud je ještě „pružný" sociálně, fyzicky i mentálně, tím snadněji a rychleji se zde bude cítit jako doma „mezi svými". Což je pochopitelně obrovská výhoda. Senior cohousing bývá často považován za druhou nebo rozšířenou rodinu. Krom dosaženého věku, který je ale pouze orientační, tu existuje většinou podmínka, že obyvatelé senior cohousingu už nežijí ve společné domácnosti s dětmi. Děti jsou ale samozřejmě vítány kdykoli jako návštěvy. Snad jediným omezením vstupu do senior cohousingu může být velmi špatný zdravotní stav seniora, který vyžaduje specializovanou zdravotnickou péči, kterou není možné poskytnout v domácím prostředí. Hlavní výhody senior cohousingu. Důležitý je fakt, že v senior cohousingu mohou žít i senioři, kteří nejsou plně soběstační a potřebují pomoc ostatních. Vše je totiž projektováno pokud možno s ohledem na změny v životě seniora, tj. např. snižující se pohyblivost starších lidí (bezbariérovost). V senior cohousingu se totiž už při jeho tvorbě počítá s potencionální neformální péčí (co-caring), kterou si mezi sebou podle aktuálních potřeb vzájemně zajišťují sami jeho obyvatelé. Často s pomocí koordinované sítě terénních a ambulantních služeb, pokud existuje. Nejen tyto záležitosti jsou předem pečlivě promyšleny a jasně sepsány v pravidlech komunity. V každém společenství, ve kterém převládají senioři, je nutné počítat se všemi možnými situacemi, které stárnutí přináší. Většina senior cohousingů proto počítá nejen s domácí péči v případě nemohoucnosti (home care), ale i s domácí hospicovou péči, která umožňuje zemřít doma (dying at home). Na rozdíl od rodinného zázemí, které často schází, nebo se může službou nemocnému vyčerpat, je v senior cohousingu mnohem víc potencionálních sil, které mohou pomoci. Pokud v již existujících společenstvích někdo zemře, na jeho „místo" se hlásí dlouhý seznam zájemců. Pokud je přece jen nutný přesun do institucionální péče (např. do nemocnice), ostatní s nemocným udržují pravidelný kontakt, aby se necítil sám. Pro pečovatele bývá vyhrazen speciální prostor (např. malý byt nebo rehabilitační místnosti) ve společenském domě (Zdroj: vlastní původní výzkum autorky a Durrett, Charles: Senior Cohousing – A Community Approach to Independent Living, Habitat Press, Berkeley, California, 2005). Hlavní nevýhody senior cohousingu. Existence senior cohousingu stojí a padá s jeho obyvateli. Ti mají podstatnou část organizace (někdy vše) ve své režii, což je velká výhoda i riziko zároveň. Podle zkušeností Diany Leafe Christian, která pracovala jako editorka Communities Magazine, neuspěje až 90% skupin, snažících se vytvořit fungující komunitu. Mezi hlavní důvody patří především vzájemné konflikty a neschopnost je řešit, nejasná otázka financí nebo to, že se nepodaří najít vhodný pozemek (Christian, Diana Leafe: Creating a Life Together, New Society Publisher, 2003). Demotivující bývá i fakt, že projekt může od prvních kroků k nastěhování trvat několik let. Proces tvorby cohousingu je ale
71
možné urychlit s pomocí ziskových i neziskových organizací, které na sebe také berou část zodpovědnosti, zejména finanční a administrativní zátěže. Toto ovšem funguje jen v zemích, kde už má cohousing určité renomé. Dále někteří kritikové namítají, že cohousing segreguje homogenní skupiny
obyvatelstva,
v tomto
případě
osob
seniorského
věku.
Což
je
ovšem
i
důsledek demografického vývoje společnosti, kdy brzy budou senioři převládat nad rodinami s dětmi. Vzhledem k prodlouženému stáří je ale určitá, i věková, heterogenita zajištěna a komunita může být dále rozmanitá v dalších tzv. osobních faktorech (zájmy, náboženství, národnost). Nejčastější důvody odchodu do senior cohousingu? Mezi nejčastěji uváděné impulsy je touha po co nejkvalitněji prožité druhé půlce života, tj. co největší nezávislosti na pomoci od dětí a státu, zachování vlastní identity, důstojnosti i dosavadního životního stylu, zajištění bezpečí a vzájemné péče (Zdroj: Durrett, Charles: Senior Cohousing, Habitat Press, 2005). Jedná se o uvědomělý příklad tzv. „přípravy na vlastní stárnutí", kdy často lidé v zahraničí včas vyměňují velký rodinný dům za malý bezbariérový byt. Jsou to jistě hodně odlišná přání, než jsou důvody podání žádosti o umístění do domova / penzionu pro seniory nebo domova s pečovatelskou službou. Zde lidé uvádí mezi nejčastější důvody: špatný zdravotní stav, kdy rodina už nestačí zajistit péči, obavy z budoucnosti, kvůli kterým podávají přihlášku jen „pro jistotu", dále hrozí osamělost po odchodu dětí z domácnosti, odchodu do penze nebo ztrátě partnera. Přitom čtyři pětiny žadatelů doufá, že k umístění vůbec nedojde nebo zatím by být umístěni nechtěli! (Zdroj: Vohralíková, Lenka - Rabušic, Ladislav: Čeští senioři včera, dnes a zítra, VÚPSV Brno, 2004). Obecná představa o domovech důchodců je, že se jedná o odkladiště starých lidí, kteří sem přichází dožít. I když jsou dnes mezi domovy výjimky, které se snaží zajistit seniorům naplnění jejich emocionálních i sociálních potřeb, krom potřeb fyzických a střechy nad hlavou, vše nakonec zůstává v režii cizích lidí a „klient" (ne obyvatel) ztrácí právo rozhodovat. Nehledě na to, že v ČR jsou naprosto nedostatečné kapacity a dlouhé čekají lhůty už teď, natož až přibude rychlým tempem počet seniorů z generace dnešních padesátníků a třicátníků. Pro některé seniory je lákavější život ve vícegeneračním cohousingu, který je ovšem spíše orientován na rodiny s dětmi. Jiným vyhovuje senior cohousing, navržený podle potřeb a přání starších lidí. Častokrát je v blízkosti cohousingu zbudován senior cohousing pro starší členy společenství, kteří by rádi např. větší klid, což je ideální řešení. Někdy je i v senior cohousingu možné mít malé či dospívající děti, ale s tím, že určitou přednost tu mají starší. Shrnutí. Pokud se překoná jak počáteční nedůvěra, která provází každou novinku, tak obtížné situace, které mohou v průběhu tvorby i existence senior cohousingu nastat, má tento model bydlení seniorů velký potenciál do budoucna, protože vzhledem k aktivní účasti při jeho tvorbě může nejlépe uspokojit potřeby a přání seniorů. Příkladem mohou být desítky úspěšně fungujících senior cohousingů ve světě. Vzhledem k demografickému stárnutí populace a nutnosti hledání udržitelného řešení do budoucna je vlastní iniciativa seniorů / budoucích seniorů velmi vítána a podporována. Senior cohousing představuje jednu z možností, jak se včas připravit na vlastní stáří strávené mezi přáteli v důvěrně známém prostředí. Nabízí výhody nejen sociální, ale i ekonomické a ekologické.
72
Přílohy: Příklady cohousingu a senior cohousingu. COHOUSING (VÍCEGENERAČNÍ) JYSTRUP SAVVAERK (DÁNSKO).
Obr. č. 1 – Situační schéma.
Obr. č. 2 – Pohled na jednu z bočních fasád.
73
Obr. č. 3 – Řez objektem – odpovídající pohledu na boční fasádu na Obr. č. 2. SENIOR COHOUSING ELDER SPIRIT COMMUNITY (ABINGDON, VIRGINIA, USA).
Obr. č. 4 – Situační schéma.
Obr. č. 5 – Ilustrační foto komplexu. 74
