Seminární práce Struktura pedagogických disciplín
Renata Baštová Romana Frídlová Jana Almássyová
Disciplíny rozlišujeme podle toho, v jakém stadiu svého vývoje se nacházejí, zda jsou již konstituované, rozvinuté, nebo zda se teprve vytvářejí. Disciplíny členíme podle předmětu zkoumání, podle druhů škol nebo úrovní vzdělávání, podle typu edukačního prostředí, …
1. Obecná pedagogika Zabývá se:
Vším, co vytváří a determinuje (spoluurčuje) nějaké edukační prostředí Procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a subjekty v nich zúčastněnými Výsledky a efekty těchto procesů
Je pro ni charakteristické procesuální a funkční pojetí jejího předmětu. Tzn., že zkoumá edukační procesy z hlediska jejich průběhu, jejich vstupních determinant, jejich kontextu a také z hlediska výsledků a efektů, které na výstupu těchto procesů vznikají.
2. Dějiny pedagogiky a dějiny školství Je dlouhodobě silně rozvinuta. Zabývá se zkoumáním vývoje pedagogických teorií a vzdělávací praxe. Tato disciplína je zaměřena do minulosti a popisuje vznik a vývoj edukace (od nejstarších historických období až do nedávných let). Tato disciplína je rovněž zaměřena na nejnovější vývoj školství. Dějiny pedagogiky a dějiny školství jsou ovlivňovány politickými a ideologickými závislostmi. Důležitou oblastí v rámci historické pedagogiky představují dějiny didaktických teorií. Zkoumá se zde, jak se formovaly koncepce vyučování v jednotlivých školních předmětech a jejich učebnice.
3. Srovnávací pedagogika Je zaměřena na popis, analýzu a vysvětlování vzdělávacích systémů a problémů spjatých s jejich fungováním, a to ve dvou nebo více srovnávacích zemích nebo regionech.. Mezi problémy vzdělávání, společnými v mnoha zemích, jsou zejména: - problém vzdělávacích příležitostí ( sociální, rasové, náboženských aj. vrstev) - problém uplatnění absolventů různých druhů a stupňů škol (nezaměstnanost v některých skupinách populace)
-
problém úspěšnosti a neúspěšnosti některých žáků a studentů ve školním vzdělávání vztahy mezi školou, rodiči a místní komunitou a spolupráce mezi nimi problémy vzdělávání dětí z rodin imigrantů, etnických menšin aj.
Posuzuje vzdělávací systémy v kontextu historických, ekonomických, kulturních, náboženských a jiných faktorů. Shody a odlišnosti vzdělávacích systémů je nutno nejen popsat, ale také analyzovat, čím jsou odlišnosti způsobovány a jaké mají odlišnosti. Hlavním účelem srovnávací pedagogiky je vysvětlovat, jak funguje vzdělávání v různých zemích světa.
4. Filozofie výchovy Pedagogika jako věda se historicky vyvinula z filozofie. Snaží se objasňovat nejpodstatnější problémy spjaté s edukačními procesy ve společnosti, zabývá se povahou, cíli a prostředky výchovy. Lidská bytost se podle Aristotela skládá jednak z těla, jednak z duše. Duše lidí, na rozdíl od duše živočichů a rostlin, má schopnost myšlení, poznávání a vůle. Od toho odvozoval Aristoteles tři složky výchovy: výchovu tělesnou, rozumovou a mravní. Kladl velký důraz na mravní výchovu. Problémy, kterými by se měla filozofie výchovy zabývat jsou: - smysl a účelovost edukace (má edukace, zejména školní, sloužit pouze neomezenému rozvoji jednotlivce? Nebo se má v edukaci brát zřetel i na rozvoj společnosti? Jaká je vůbec souvztažnost mezi těmito účely edukace?) - úloha školní edukace (Je možno klást na školu nároky, aby byla rozhodujícím činitelem ve výchově a vzdělávání mladé generace, nebo má zastávat jen úlohu doplňující k jiným účelům?) - řízení a kontrola edukace (Kdo je oprávněn řídit, hodnotit a kontrolovat edukaci? Jakou úlohu v tom má stát, veřejnost a na druhé straně rodiče? V jaké proporci má být optimálně jejich vliv na edukaci?) - obsah edukace (Má být školní edukace podřízena spíše principu „všestranného a harmonického rozvoje“ lidí nebo má být spíše zacílena na jejich profesionální přípravu, na život v podmínkách volného trhu?V jakých proporcích mají být složky edukace?) - hodnoty v edukaci (jaké univerzální lidské hodnoty mají být začleněny do školní edukace? Má vůbec školní edukace vytvářet v mladých lidech určité hodnoty a postoje (např. politické) nebo má být hodnotově neutrální? - přístup k edukaci (zda mají všichni lidé neomezené právo na jakékoliv školní vzdělávání nebo zda má být přístup regulován)
5. Teorie výchovy Navazuje na filozofii výchovy. Objevují se zde radikální stanoviska směru označovaného jako antipedagogika a postpedagogika Teorie výchovy se vytváří obtížně a je dosud velmi nedokonalá.
6. Sociologie výchovy Zabývá se sociálními aspekty výchovy a procesy společenské reprodukce (výchova ve společnosti, v kultuře, vztah rodičů a dětí, učitelů a žáků aj., struktura a funkce výchovných institucí aj.) Největší problémy sociologie výchovy jsou: - rovnost vzdělávacích příležitostí - vzdělanostní mobilita (jde o to, že úroveň vzdělání dosahovaná mladými lidmi je významně vázána na vzdělanostní úroveň rodičů) - postoj k vzdělávání (zaměřeno na sociální rozdíly) - vztahy rodiny – školy – komunity ( bez kooperace rodiny a školy se nemůže dařit samotná školní edukace) Předmětem sociologie výchovy je také samotné prostředí školy. Zkoumají se sociální charakteristiky školy ( funkce školy, očekávání učitelů o žácích). Školní vzdělávání má reálný vliv na rozvoj člověka a společnosti.
7. Pedagogická antropologie Edukace ve školním prostředí je výrazně ovlivňována kulturně antropologickými faktory. Problémy: interkulturní rozdíly Jazyk a komunikace Rozdílnost prostředí (motivace k učení ve škole, rozdílné učební styly aj) Hodnoty, postoje a předsudky Edukace imigrantů
8. Ekonomie vzdělávání Zabývá se financováním školství, efektivností prostředků vynakládaných na vzdělávání v rámci vzdělávacích systémů a škol, vztahy mezi vzděláním lidí a jejich uplatněním na trhu práce.
Sledují se náklady na vzdělávání z hlediska struktury výdajů: výdaje na primární, sekundární a terciární vzdělávání; velikost výdajů v průměru na jednoho žáka nebo studenta;podíly na platy pracovníků a investiční a neinvestiční výdaje. S kvalitou vzdělávání souvisí akontabilita neboli odpovědnost škol za vzdělávání.
9. Pedagogická psychologie Tematické okruhy: Učení a poznávání – jak se žák učí a jaké poznávací procesy k tomu využívá (např. paměť, pozornost, jazykové dispozice aj) Teorie činnosti Vývojová psychologie Pedagogicko-psychologická diagnostika Sociálně orientovaná pedagogická psychologie Psychodidaktika aj.
10. Speciální pedagogika Je zaměřena na „speciální“ nebo „zvláštní“ edukaci lidí, kteří mají ze zdravotních důvodů zvláštní vzdělávací potřeby. Vědecký rozvoj vedl ke vzniku specifických subdisciplín: - Entopedie: zabývá se edukací, reedukací a zkoumáním mládeže sociálně narušené a obtížně vychovatelné - Psychopedie: je zaměřena na zkoumání edukace, příčin a důsledků mentálního postižení člověka, vrozeného nebo získaného - Somatopedie: zabývá se edukací lidí s tělesným postižením, zejména s omezením schopnosti pohybu, a lidí dlouhodobě nemocných. - Logopedie: zabývá se korekcí nebo odstraňováním poruch řeči (koktavost, vady ve výslovnosti aj) - Surdopedie: je zaměřena na edukaci mládeže a dospělých s různými vadami sluchu - Tyflopedie (též:optopedie): zabývá se edukací osob se zrakovým postižením (částečná slabozrakost, slepota aj.) Specifické vývojové poruchy učení: - dyslexie – snížená schopnost naučit se číst běžně používanými metodami - dysgrafie a dysortografie – obtíže při osvojování písmen, psaní a pravopisu - dyskalkulie – obtíže při počítání a operacích s čísly Další závažné problémy: - edukace osob s mentálními (rozumovými) postiženími (zvláštní školy, pomocné školy, ústavy sociální péče)
-
tělesné a smyslové handicapy dětí a jejich důsledky na školní vzdělávání (speciální školské a ústavní instituce)
Speciální školy – poskytují výchovu a vzdělávání žákům mentálně, smyslově nebo tělesně postiženým. Dále žákům s vadami řeči, žákům s více vadami, žákům obtížně vychovatelným a žákům nemocným a oslabeným. Připravují tyto žáky k začlenění do pracovního procesu a života společnosti. Zvláštní školy – vzdělávají děti s takovými rozumovými nedostatky, které jim nedovolují úspěšně absolvovat běžnou nebo speciální základní školu. Pomocné školy – jsou určeny žákům, které trpí těžkým mentálním postižením. Praktické školy – od r.1995. Jsou určeny pro žáky s lehčím mentálním postižením, ale také pro absolventy pomocných, zvláštních škol aj. Dále pak: dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy aj. Zřejmě nejzávažnější problém ve speciální pedagogice je: integrace handicapovaných žáků do běžných tříd a škol.
11. Sociální pedagogika Zabývá se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých. Je zaměřena na výchovu a pomoc rodinám s problémovými dětmi, na skupiny mládeže ohrožené drogami, na jedince propuštěné z vazby aj. Okruhy problémů v soc.pedagogice: poruchy rodiny a rodičovství; náhradní rodinná výchova a ústavní výchova dětí a mládeže; vzdělávání dětí uprchlíků a imigrantů; týrané, zneužívané a zanedbávané děti; školní fobie; delikvence a agrese mládeže; dodržování práv dítěte; dětská prostituce a pornografie aj.
12. Pedagogika volného času Zabývá se mimoškolním časem dětí a mládeže, kdy tento mimoškolní čas lze vyplnit velmi odlišnými způsoby – od přípravy na školu, kulturních nebo sportovních aktivit až po kriminální činnost. Pedagogika volného času má vysokou společenskou důležitost a nároky na její vědecké základy vzrůstají. Zabývá se: 1. obsahem, formami a prostředky edukačních aktivit pro kultivaci prospěšného trávení volného času u dětí a mládeže; 2. činností školských a jiných zařízeních; 3. teorií a výzkumem toho, jek současná mládež tráví volný čas v podmínkách soudobého stavu společnosti
Systém školských zařízení pro výchovu mimo vyučování a zájmové vzdělávání ve volném čase zahrnuje: - školní družiny a kluby pro žáky základních škol - základní umělecké školy - jazykové školy - střediska pro volný čas dětí a mládeže
13. Andragogika Věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé. Patří sem různé typy vzdělávání v podnicích a organizacích, ale i vzdělávání seniorů (tzv. univerzity třetího věku) aj. Subdisciplíny: - Andragogická didaktika – zabývá se formami, metodami a technologiemi edukace dospělých vzhledem k věkovým specifičnostem daných subjektů. - Gerontagogika (Gerontopedagogika) – teorie o vzdělávání seniorů, resp. Lidí v ekonomicky postproduktivním věku.
14. Obecná didaktika Zabývá se konkrétními činnostmi, vyskytujícími se každodenně v životě jednotlivce a společnosti. Základní složkou obecné didaktiky je teorie a výzkum vyučování. Zahrnuje tato hlavní témata: - organizační formy vyučování - metody vyučování - didaktické prostředky
15. Oborové a předmětové didaktiky Předmětové didaktiky jsou teorie o vzdělávání v jednotlivých vyučovacích předmětech nebo složkách předmětů. Oborové didaktiky jsou teorie o vzdělávání týkajícím se skupiny předmětů, určitých širších oblastí teorie a praxe. -
didaktika českého jazyka (zabývá se vyučováním, obsahem vzdělávání a cíly vzdělávání) didaktika cizích jazyků
16. Technologie vzdělávání Teorie o využívání různých technických prostředků ve vyučování a učení (=didaktická technika).Studuje způsob, jak organizovat pedagogické prostředí, jak použít vzdělávací nebo výcvikové prostředky, jak uspořádat poznatky atd.
17. Pedagogická evaluace Zabývá se hodnocením jevů edukační realita. Evaluace = hodnocení výsledků vzdělávání u jednotlivých žáků, tříd a celých škol. - evaluace vzdělávacích potřeb a programů - evaluace edukačních prostředí - evaluace výuky a vzdělávacích výsledků - evaluace činnosti a produktivity škol
18. Pedagogická diagnostika Vědecká disciplína zabývající se teorií a metodologií diagnostikování v edukačním prostředí. V české pedagogice se diagnostika žáků vztahuje k těmto oblastem: - diagnostika dětí předškolního věku - diagnostika žáků základních škol - diagnostika studentů středních a vysokých škol - diagnostika dospělých Zjišťuje a měří se školní výkony pomocí testů různého druhu. Literatura: Průcha J.: Přehled pedagogiky, Portál, Praha, 2000, str.25-162.
