„Self-efficacy“ – její ovlivnění prostřednictvím cílených intervencí Eva Jarošová Katedra psychologie a sociologie řízení Fakulta podnikohospodářská Vysoká škola ekonomická v Praze
Struktura sdělení
Bandurův koncept vnímané osobní účinnosti („self-efficacy“) Vnímaná osobní účinnost a reakce na nezaměstnanost Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti účastníků Příklady ověřování účinku intervenčních programů na nárůst vnímané osobní účinnosti Význam vnímané osobní účinnosti pro jedince
Vnímaná osobní účinnost („Self-efficacy“)
Vnímaná osobní účinnost se týká usuzování o vlastní kompetenci a vyjadřuje postoj jedince ke své vnitřní připravenosti dosahovat žádoucích výsledků svého jednání. Je to „přesvědčení jedince, že dokáže úspěšně realizovat chování, které je potřebné k dosažení specifických cílů“ (Bandura, 1997, str. 3). Lze ji chápat jako seberegulační mechanismus, který významně ovlivňuje chování jedince a jeho změny (Bandura, 2000). Vnímaná osobní účinnost se vztahuje k přesvědčení jedince o kontrole nad událostmi, o možnosti je ovlivňovat.
Vnímaná osobní účinnost („Self-efficacy“) „Osobní účinnost se vztahuje k přesvědčení jedince o jeho schopnostech mobilizovat kognitivní, motivační a behaviorální dispozice, potřebné k vykonání specifického úkolu v daném kontextu“ (Stajkovic, 2003, str.3). Jedná se o přesvědčení, že dokážeme jednat tak, abychom dosáhli svých cílů a záměrů v určité situaci či při plnění specifického úkolu.
Pojetí vnímané osobní účinnosti
Podle Bandury (1997, str. 36) není přesvědčení jedince o jeho osobní účinnosti jednotný rys, ale „diferencovaný soubor přesvědčení, vztahující se k rozdílným sférám působení“. Vnímaná osobní účinnost je tak pojímána jako úkolově a situačně specifická.
Někteří badatelé však ji chápou jako „obecné přesvědčení o vlastní osobní účinnosti, která se vztahuje k celkové důvěře jedince ve své schopnosti zvládnout a vypořádat se se širokým rejstříkem náročných nebo nových situací“ (Schwarzer, Scholz, 2000).
Vnímaná osobní účinnost jako součást motivačních a seberegulačních procesů 1)
2)
Před rozhodnutím vyvinout úsilí určitým směrem má člověk tendenci nejprve zhodnotit informace o svých předpokladech, schopnostech a připravenosti zvládnout daný úkol či situaci. Tato očekávání vzhledem k osobní účinnosti dosáhnout cíle určují: zda a jaké úsilí daný jedinec vynaloží směrem ke zvládnutí úkolu či situace, jak dlouho ve svém úsilí vytrvá bez ohledu na obtíže, překážky a nepříznivé průvodní „signály“.
Vnímaná osobní účinnost jako součást seberegulačních a motivačních procesů Lidé s vysokou mírou vnímané osobní účinnosti se motivují a regulují své jednání tím, že: si stanovují náročné cíle, mobilizují své vnitřní i vnější zdroje k tomu, aby těchto cílů dosáhli (Bandura 1996).
Vnímaná osobní účinnost jako součást seberegulačních a motivačních procesů Lidé, kteří vnímají svou osobní účinnost jako nízkou, se s větší pravděpodobností: buď ani nepokusí dosáhnout svého cíle nebo předčasně ve svém úsilí poleví a v důsledku toho neuspějí dobře nebo zcela zklamou (Bandura, 1996), což následně posílí jejich negativní očekávání a hodnocení jejich osobní kompetence.
Vnímaná osobní účinnost a reakce na nezaměstnanost
Psychologické reakce na nezaměstnanost kolísají v závislosti na konkrétní interakci mezi přesvědčením o výsledcích a o osobní účinnosti (Buchtová,2001):
Jedinci s vysokou mírou vnímané osobní účinnosti vyvinou pravděpodobně déletrvající aktivitu při hledání práce, zejména pokud věří, že získání práce bude provázeno kladnými důsledky.
Jedinci s nízkou mírou vnímané osobní účinnosti, kteří se navíc domnívají, že jejich pokusy o nalezení práce jsou marné, budou rezignovaní a apatičtí či budou trpět skleslostí a podceňováním sebe sama.
Vnímaná osobní účinnost a různé aspekty pracovního života
Výsledky empirických studií (shrnuté Luthansem a Stajkovicem,1998) prokázaly vztah mezi vnímanou osobní účinností a: výkonem manažerské práce, hledáním zaměstnání, adaptabilitou na nové technologie, výběrem profesní dráhy, výsledky v akademické oblasti, adaptací nováčka v organizaci, řešením otázek spojených s profesní kariérou, nabýváním profesních dovedností aj.
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti
Intervenční programy = „uspořádané soubory aktivit, který má ovlivnit chování lidí s cílem zlepšit jejich působení ve vztahu k nějakému sociálnímu nebo praktickému problému nebo může být zaměřena na podporu a rozvoj určitých pozitivních skutečností“ (Schneider, Gruman,Coutts,2005).
V průběhu intervenčního programu je možné cíleně podporovat vnímanou osobní účinnost účastníků v oblasti daného obsahového zaměření.
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti
Metodická vodítka pro podporu osobní účinnosti vyplývají z poznatků o zdrojích informací pro usuzování o své kompetenci.
Přesvědčení, že dokážeme udělat to, co je potřeba, abychom dosáhli našich cílů v určitém úkolu, je založeno na 4 zdrojích informací (viz Janoušek, 1992): minulý úspěch či neúspěch v dané činnosti či v obdobných situacích, zástupná zkušenost s pozorováním jiných lidí jako vzorů, verbální povzbuzování od jiných osob, úsudek o vlastním fyziologickém stavu (např. pocit napětí, trémy, úzkosti v daném úkolu).
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti
Skupinový intervenční program pro nezaměstnané by tudíž měl umožnit účastníkům, aby: (1) si zkusili „nanečisto“ některé obtížné situace (např. absolvování výběrového rozhovoru) , (2) pozorováním spoluúčastníků programu byli svědky zvládnutí obdobných situací jinými lidmi, (3) bylo jim sděleno prostřednictvím zpětné vazby od ostatních či vedoucího programu v čem jsou dobří a na čem by bylo dobré ještě pracovat, (4) a to vše v atmosféře přátelské a neohrožující, která může přispívat k redukci emocionálního napětí a úzkosti.
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti
Všechny zdroje informací mohou být v intervenčním program obsaženy avšak jejich skutečný vliv na osobní účinnost závisí na jejich individuálním zhodnocení.
Přesvědčení o osobní účinnosti je formováno na základě subjektivního vnímání a hodnocení reality spíše než na objektivních charakteristikách dané situace.
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti V rámci intervenčního programu by měla být účastníkovi cíleně poskytnuta podpora v tom, aby: mohl zaznamenat a uvědomit si úspěšnou změnu ve svém chování, znalostech či dovednostech (příležitost pro zážitek úspěchu),
připisoval tyto pozitivní změny více vlastnímu úsilí a kompetenci spíše než externím vlivům,
zaměřil se i na minulé úspěšné zkušenosti a vnímal je jako určité návody pro jednání v budoucnu,
uvědomil si situace, kdy mu negativní očekávání a prožitky omezují uskutečnit určité kroky.
Intervenční programy a podpora vnímané osobní účinnosti Postupy v průběhu skupinového intervenčního programu: zvýraznění pozitivních vzorů, chápání významu strategií jednání, nikoliv osvojení „behaviorálních mimikrů“(např. pochopení významu pravidelných aktivit v době hledání zaměstnání), citlivé uplatnění zpětné vazby, podpora sebereflexe (např. osobní „audit“ svých dosud nevyužitých dovedností, znalostí) záměrná různorodost používaných postupů, aktivit a situací a jejich náročnosti (postupný nárůst požadavků na účastníky) podpora transferu do reality.
Dimenze osobní účinnosti a její měření Bandura (1982) rozlišuje u osobní účinnosti tři dimenze: 1. Výši, úroveň - tj. jakou míru obtížnosti úkolu či jak obtížnou situaci si daná osoba troufá zvládnout, 2. Obecnost - tj. zdali se změny v chápání osobní účinnosti dotknou pouze určitého okruhu úkolů, či zdali změny v osobní účinnosti zasáhnou i širší oblast očekávání jedince ve vztahu k jeho budoucím výkonům, 3. Sílu - tj. jak pevně (či naopak slabě) je daná osoba přesvědčena, že kompetenci k zvládnutí úkolu či situace má. Většina výzkumných studií opírá o jednodimenzionální škály měření osobní účinnosti jedince, přibližující se Bandurově dimenzi „síly“ (Maddux ,2001).
Příklady položek sebeposuzovacích škál osobní účinnosti Příklady položek: Jak dobře dokážete obhájit své názory, když s Vámi druzí nesouhlasí? 1 neumím dobře
Nebo
2
3 nepříliš dobře
4
5 docela dobře
6
7 zcela dobře
(„Asertivity Scale“, Bandura,2001)
Je pro mě poměrně snadné držet se svých předsevzetí a dosáhnout cílů, které si stanovím.
Do jaké míry o Vás výrok platí? 1= neplatí vůbec 2= platí pouze v omezené míře 3= částečně platí, 4= zcela platí („Dotazník obecné vlastní efektivity“, Křivohlavý, Jerusalem, Schwarzer.1992)
Intervenční programy a hodnocení změn vnímané osobní účinnosti – příklady
Hodnocení změn osobní účinnosti po absolvování programu programu „Trénink sociálních a manažerských dovedností “ na VŠE v Praze (Jarošová, 2004) Hodnocení změn osobní účinnosti po absolvování programu rozvoje manažerských dovedností v podnikové praxi (případová studie) (Jarošová, 2006) Výzkumné studie v rámci projektu VEGA “Podpora rozvoje osobnosti z aspektu efektívnych intervencií a skúmanie ich účinnosti“ 2005 – 2007, hlavní řešitelka doc. PhDr. M.Popelková, CSc., UKF v Nitře
“Podpora rozvoje osobnosti z aspektu efektívnych intervencií a skúmanie ich účinnosti“ (projekt VEGA)
Intervence: programy SPV v rámci profesní přípravy Zkoumané soubory: VŠ studenti - UKF v Nitře, studenti oborů psychologie a sociální práce (82 studentů z výcvikových skupin, 42 studentů kontrolní skupiny) a studenti VŠE v Praze (30 studentů výcvikové skupiny, 30 studentů skupiny kontrolní) Metoda: Generalized Self-Efficacy Scale – GSES, autorů Jerusalem, Schwarzer, 1992 (slovenská verze Košč a Heftyová, český překlad J. Křivohlavý Dotazník obecné vlastní efektivity, 10 položek) Výsledky: Statisticky významné změny v obecné osobní účinnosti u výcvikových skupin, nikoliv u skupin kontrolních.
Individuální význam vnímané osobní účinnosti Vyšší míra vnímané osobní účinnosti = obecný přínos pro jedince: působí na tvorbu optimistických postojů; přispívá k interpretaci těžkých úkolů jako výzev; je spojena s nižší úrovní depresivity; je spojena se snížením sociální úzkosti (Myer, Sutton, 1996); přispívá k pozitivnímu sebehodnocení i životní spokojenosti (Blatný, Osecká, 1998).
Závěr Koncept „self –efficacy“, tj. vnímané osobní účinnosti: je využitelný při přípravě a realizaci intervenčních programů, nárůst vnímané osobní účinnosti účastníků představuje jeden z jejich žádoucích cílů (i pro nezaměstnané), může být nosný pro ověřování účinnosti intervenčních programů.
Děkuji za pozornost !
Vybrané zdroje
Bandura, A.(1986): Social foundation of thought and action: A social cognitive theory. Englewood Cliffs. N.J. Prentice-Hall. Bandura, A.(1993): Perceived Self-Efficacy in cognitive development and functioning. Educational Psychology. 28, 117- 148. Bandura, A (Ed.) (1995) Self-efficacy in Changing Societies. Cambridge: Cambridge University Press. Bandura, A. (1997). Self-efficacy: The exercise of control. New York: W.H. Freeman and Company Jarošová, E. (2004): Sociálně psychologický výcvik v přípravě k řídící práci (disertační práce). Praha: Univerzita Karlova. Křivohlavý,J., Schwarzer,R., Jerusalem,M.(1993): Czech Adaptation of the General Self-Efficacy Scale [online] >http://userpage.fu-berlin.de/~health/czec.htm [7.3. 2004] Popelková, Marta. Zaťková, Marta. Vplyv intervencie na vybrané osobnostné premenné a sebaúčinnosť u vysokoškolákov. In Sociální procesy a osobnost. Praha : PU AVČR, 2006, s. 312-319. Schwarzer, R. (Ed.) (1992). Self-efficacy: Thought control of action. Washington, DC: Hemisphere. Schwarzer,R., Scholz,U (2000): Cross-Cultural Assessment of Coping Resources:The General Perceived Self-Efficacy Scale. Paper presented at the Asian Congress of Health Psychology 2000: Health Psychology and Culture, Tokyo, Japan, August 28-29. [online] http://userpage.fu-berlin.de/~health/lingua5.htm [30.4. 2007] Stajkovic, A, Luthans, F.: Self-efficacy and Work-related Performance: A Meta Analysis. Psychological Bulletin, 1998, Vol. 124,No.2,240-261