SCI-FI BŘEZEN - MĚSÍC ČTENÁŘŮ 03 TMA 04 MARTIN SICHINGER 06 CESTA 07 SRDCE ROBOTA 08 STOPAŘŮV PRŮVODCE GALAXIÍ 10 KREVNÍ POUTO 11

online

číslo 19 březen 2010

SCI-FI

{TéM A]

BŘEZEN - MĚSÍC ČTENÁŘŮ 03 TMA 04 MARTIN SICHINGER 06 CESTA 07 SRDCE ROBOTA 08 STOPAŘŮV PRŮVODCE GALAXIÍ 10 KREVNÍ POUTO 11

CE

VÁŠ KLÍČEK

Vážení čtenáři, březen – měsíc nejen prvního jarního dne, ale již dlouhá léta i měsíc knihy, v poslední době také Internetu. Letos poprvé nese tato každoroční akce název Březen – měsíc čtenářů. Tož tedy již neopěvujme médium, opěvujme sami sebe jakožto jeho konzumenty. My se v měsíci březnu věnujeme sci-fi. Přečtěte si rozhovor, povídku a samozřejmě také recenze věnované tomuto žánru. V recenzích naleznete jedno ohlédnutí, do kin se totiž blíží filmová verze – chystáte se? Do kin Vás zveme také na dokument Oko nad Prahou o tolik diskutované budově Národní knihovny Jana Kaplického (která doufejme sci-fi nebude). Vaše redakce

3

BŘEZEN měsíc čtenářů 2010

Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR vyhlašuje na měsíc BŘEZEN nultý ročník nové kampaně BŘEZEN – měsíc čtenářů. Téměř čtyři stovky veřejných knihoven připravily na měsíc BŘEZEN nové a atraktivní akce. K medializaci této nové akce jsme vydali ve spolupráci s našimi partnery sérii propagačních plakátů. Děkujeme našim partnerům - CEIBA s.r.o., Supraphon a.s., CZ.NIC Správce domény CZ, DigiKnihy ČR. Přehled akcí a mnohé další informace naleznete na: http://skip.nkp.cz/akcBMC2010.htm

Městská knihovna Praha představení veřejnosti práce se čtečkami e-knih, stahování knih do mobilů a seznámení s různými formáty. Knihovna Kroměřížska budou vytvořeny dospělými i dětskými čtenáři knihovny upomínkové záložky, které budou uloženy v nové geocachingové schránce knihovny.

Místní knihovna Valašská Bystřice rozvoz knih seniorům až do domu. Městská knihovna Litomyšl „Knížky do ouška“ – propagace nových audioknih. Geografická knihovna PřF UK zpřístupnění Geografické bibliografie ČR on-line.

Knihovna Karla Hynka Máchy v Litoměřicích zahájení pravidelných aktivit pro rodiče s dětmi: víkendové workshopy: výtvarné, hudební, taneční, muzikoterapie.

Městská knihovna Svatopluka Čecha v Pečkách zahájení prodeje vstupenek na koncerty, do divadel a na sportovní utkání - Ticketpro, Ticketportál, Ticket Art.

Knihovna MO III Pardubice otevření nového klubu společenských her pro aktivní trávení volného času mládeže v naší knihovně.

Městská knihovna Kutná Hora zavedení samoobslužného boxu Herbie před budovou knihovny – „Vrať si svou knihu sám“

Středočeská vědecká knihovna v Kladně propagace nově zakoupené databáze LibraryPressDisplay. Městská knihovna Lišov u Českých Budějovic děti budou učit pracovat seniory na počítači a využívat on-line služeb knihovny – rezervace knih, prodlužování apod. Krajská vědecká knihovna v Liberci výpůjčka brýlí a deštníků Zdroj: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, Klementinum 190, 110 01 Praha 1, http://skip.nkp.cz/

SVĚT KNIHY PRAHA BOOK WORLD EXPO ČESTNÝ HOST: POLSKO

VYBÍRÁME Z PESTRÉHO PROGRAMU: LITERATURA A SBLIŽOVÁNÍ KULTUR, ROSTEME S KNIHOU, SVĚT KNIHY VE FILMU, SVĚT KNIHY NA JEVIŠTI, UDĚLENÍ ORTENOVY CENY, UDĚLENÍ CENY MIROSLAVA IVANOVA, ANTICENY SKŘIPEC A SKŘIPEČEK, A K TOMU NESPOČET VÝSTAV, PŘEDSTAVENÍ A AUTOGRAMIÁD

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

TMA

RECENZE

autor: ONDŘEJ

Fantasy trilogie z Fionavary Guy Gavriel K ay

Fionavarsk á tapiserie II. Potulný oheň Nad Fionavarou se stahují stíny a mr azivá, nepřirozená zima, kter á ne a ne odejít. Veškeré naděje oby vatel se upínají k nově zvolenému velekr áli, jímž je Aileron dan Ailell. Ovšem nejdůležitější je postavit se sílícímu zlu jednotně, tak jako kdysi, ve slavných dobách první por ážky temného boha. Nyní je však zlo zpět a na pochod se dala obrovsk á síla, pokud Fionavar a podlehne, všechny světy padnou do rukou R akothu Maugrimovi. Tapiserie na tk alcovském Stavu světů se roztrhá a pomačk á natolik, že ji už nikdo neopr aví. Svou roli v nadcházejícím boji sehr aje i skupina odhodlaných pozemšťanů. Jejich oběť však bude vysok á, jsou připr aveni ji podstoupit? Pokr ačování Fionavarské tapiserie, klasické fantasy, s níž do žánru vstoupil dnes tolik uznávaný mistr.

NEFF

Rušné, avšak poklid slibující páteční odpoledne narušilo záhadné a nepochopitelné: „Cvak“, a přestala jít elektřina. Svět ještě chvíli jel ve svých kolejích, ale pak vykolejil, narazil do sebe jako odbrzděné tramvaje v Košířích a na Václavském náměstí. Ondřej Neff napsal svůj nejtemnější román, a pak jej ještě přepracoval, aby už žádná naděje nezbyla. (Nezoufejte, zbyla, třeba mlokům se nic zásadního nestalo! Ani v této verzi, která dříve vyšla jako Tma 2.0.) Řekli byste si: postkatastrofická klasika jako vyšitá, to nemůže překvapit, ale reálie devadesátých let a jejich následný rozpad vygradovaný naražením Václava Klause na kůl dávají knize nepříjemně realistický nádech. V rovině epiky dějových epoch opravdu nic převratného – dějiny Beninu budou bezesporu děsivější čtení. V rovině osob je to místy dost humus, především proto, že si dovedu sám představit, jak přetěžké by to bylo, zahazovat celý předchozí život a budovat nový od začátku... Neff si vybral množství figur a figurek, ze kterých sestavil mozaiku zmaru. Úspěšné, mladé, ambiciózní, ale i smažky a chátru pohybující se na pokraji společnosti. Dělníky, rolníky i pracující inteligenci. Dědek na zastávce může leda hrozit holí, ale kdo ví, čeho by byl schopen mít moc, a

4

co opravdu dělal, když kolektivizoval vesnice... Zvláště do rolí budoucích vítězných vybral autor dostatečně odporné typy, aby kniha vyzněla bezútěšně. Kniha má dva, respektive tři vrcholy beznaděje. Prvým je rozpad společnosti, který nastává okamžitě po té, co přestane fungovat moderní společnost. Slušný člověk, odkázaný v interakci s násilím na pomoc policie, nemá šanci, protože policie se nedovolá. Druhý temný vrchol přijde později, to když se čtenářovo vědomí pokusí nakopnout hollywoodský scénář a povede se mu to, ovšem jen do té doby, než překážky každodenní rutiny uvrhnou hrdiny opět do beznaděje jen o trochu jiné. Jak je v  tomto ohledu Dickův Dr. Krvemsta optimistická vize! Třetí vrchol je de facto jen potvrzení druhého a dodává knize nimbus skutečného románu-noir.

Fionavarsk á tapiserie I. Letní strom Fionavarsk á tapiserie je fantasy trilogie, jejíž děj se odehr ává částečně v naší současnosti, ale především v magickém světě Fionavar, „prvním ze všech světů“, jejž všechny ostatní (včetně toho našeho) jen nedokonale odr ážejí. Je to příběh pětice studentů, které do „prvního světa Tapiserie“ přivede pomocí kouzel mág Loren Stříbroplášť. Mají se údajně zúčastnit oslav padesátého v ýročí vlády velekr ále. Jenže pochmurná znamení je donutí zůstat a zjistit, jak á je jejich skutečná role i osud v rozsáhlém konfliktu, který se ve Fionavaru odehr ává. Příběh má své bohy a bohyně, mágy a kouzla. Ve Fionavaru žijí trpaslíci, obři a „elfové“, na Pláni vládnou jezdci a setk áme se zde i s vtělením kr ále Artuše, Lancelota a Guinevery.

Přeložila Ludmila Kosatíková, cena: 298 Kč Jenže, kdyby se vrátilo to, čemu ty říkáš civilizace, tak lidé, jako jsme my, mají po prdeli. Podobně jako v  prvém kole odpadli „slušní lidé“, upadají nyní normální lidé do blaha decentralizované společnosti. Shrnul nám to před necelými sto lety soudruh Trocký: „Nepodaří-li se nám rozbít tradiční, patriarchální rodinu, je věc bolševické revoluce ztracena.“ A do třetice, tradiční či nové poměry lze svrhnout jen tehdy, podaří-li se přesvědčit dostatek svrhávačů o výhodnosti takového kroku. Nechci-li prozrazovat, mohu zde skončit upomínkou, že každé hrábě hrabou k sobě, což může být ve světě, kde nad-

Trilogie se v zahr aničí setk ala s takov ým ohlasem, že již žije vlastním životem. Inspirovala ř adu děl hudebních, liter árních, malířských, také internetová fór a, blogy i vědomostní soutěže. Svou epičností, věrností ideálům a v ypr avěčským stylem bý vá přirovnávána k Tolkienovu Pánovi prstenů.

Na pozdim vyjde:

Guy Gavriel K ay: Fionavarsk á tapiserie III. – Nejtemnější cesta Trilogie v ychází ve spolupr áci s nakladatelstvím

Triton.

pokračování na další stránce

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

RECENZE

pokračování z předchozí stránky

řízené hrábě dosáhnou na podřízené jen občas, pro trávník opravdu nemilé. Jestliže jsou na světě hřbety a biče, je lepší být tím bičem. Dlouho jsem přemýšlel, kde bral Neff pro své vize inspiraci. Pochopitelně, zemětřesení v Chile ukázalo, jak rychle začíná bez dozoru rozklad. Ale chaos se, jak známo, organizovaně těžko vytváří a má obecnou tendenci se rozpadat, zrovna jako dokonalý řád. Jak si povšiml anarchista Bakunin, vládce, který byl dělníkem, je úplně stejný vládce jako ten, který jím nebyl. Živelný chaos je prostě lebeda rostoucí ve vývratu. Za padesát let se koruny okolních dubů uzavřou a lebedě znovu zbude jen okraj lesa a čekání na vichřici. Neffova devastace společnosti má rozměr třídního boje nebo spíš etnocidy. Není to rychlý boj po obsazení, ale pomalé klučení nekonformních názorů – stavění do řady, které trvá neustále a jehož následky trvají generace (alespoň mají-li evoluční biologové pravdu). Pořád mám pocit, že kniha libruje mezi polohou bolševické revoluce na ruském venkově a rekatolizací po třicetileté válce maskovanou hony na čarodějnice. U nás to moc neznáme, ale podívejte se na zfilmování některého Sienkiewiczova románu. Vztah polské šlechty k  Ukrajincům a Bělorusům (a vice versa v  případě atamanů), toť aplikovaná vláda Jindry Hřivnáče. Teror, teror a zase teror, jehož účelem je prostě jen ukázat moc

5

nebo spíše jen moc. Neff je vůbec velký realista v popisu. Neffův koncept nové šlechty v  sobě nese dvě premisy: »» Že selfmademani opravdu naplňují své americké sny. Obávám se, že zvláště zde ostatní krabi stahují do košíku lépe, než kde jinde. (To je takový eufemismus z knihy samé, vyjadřující známou pravdu, že pohled na sousedovy chcíplé kozy je lepší, než pohled na vlastní zdravé kozy.) Společnost je příliš složitá, než aby se v jejich vyšších sférách dalo přežít bez papínkových konexí a službiček. Čteme to sice v každém životopise: „Vyšel z chudých poměrů...“, (třeba Janukovyč), ale málokdy je to pravda a v místní perspektivě rychlokvašení selfmademani také tvořili náplň sudů v přehradách a čekatelů na konkurz spíš než na vstup do hradních předsálí.

za to Bohu nebo statistické fyzice. Když přestane fungovat elektřina, nebudou nás upalovat věrozvěsti nové víry Světla, ale řádně demokraticky zvolení okresní hejtmani a rozsudek bude podepsán patřičným biskupem.

»» Druhý předpoklad je systematičtější, Neff si myslí, že celá vládnoucí třída jsou vnější, nadřazenou mocí dosazené figurky. Srágory neschopné vůbec utkat se o svou moc, tím méně pak si ji udržet.

Dal jsem si tentokrát tu práci a připravil si při čtení košík na vši a mohu se proto nyní ostentativně ptát: Proč upálí Mirdu a obcházejí potom starou Rambovu mrtvolu? Proč svítí Slunce ještě předtím, než vyjde? Jak mohl dojet Starý muž z  východního Slovenska, když tratě byly rozebrané? Kde berou všichni ti atechničtí hrdlořezové náboje? V  minisukni a lodičkách se na Hlavním nádraží sice přežívá noc těžko, ale statisticky ji přežije prakticky každá homelesačka. Kdo by zastavil vojenské kolony na Vysočině? Zdivočelí pěstitelé brambor s  naostřenými motykami? Sláva Boží rychle bledne v  záři trasovacích střel kulometu. Od dob madhistického povstání prakticky nikdo nepochyboval, že oheň v srdci a klacky přemůžou kulomety nebo i dobře organizovanou palbu z pušek. Ibrahím ibn-Jakúb a další otrokáři procestovali střední Evropu v dobách Velkomoravské říše, není proto důvodu domnívat se, že by jí neprojel vojenský konvoj.

Zní to dobře, zní to archetypálně, ale buďme realisté, žádnou novou vládu nepovede popelář, když bude k  dispozici náměstek ředitele. Zmizí-li vynucení zákona, zmizí omezení pro počestné obchodníky a tito se smísí s veksláky, než bys řekl švec. Děkujme

Je tu dost důvodů utěšovat se, že beznaděj by nikdy nebyla tak beznadějná, jak ji popisuje Neff. Ovšem není potřeba, aby umřeli všichni do vzdálenosti tří dnů pochodu daleko, stačí, když umřeme sami, že? V  tomto dal Neff námět k  přemýšlení – jak přežít, jak

žít, kdyby se život změnil. Jak by se nám žilo, kdybychom namísto připojení k internetu řešili přístup ke studni o dvě ulice daleko. Ovšem, právě to jsou problémy, které řeší většina světové populace, a dle Lomborga mnohem úspěšněji než kdy dřív. Přinutit lidi (zvláště pak mocné), aby se dělali záměrně bezmocnými, je přetěžké a nedá se to dělat dlouho. Vždycky se jeden průkopník najde (ony už se učebnice mechaniky takto nepíší, ale v patřičném náhledu je patrné, za kolik matematiky a jiných plodů ducha vděčíme potřebě střílet dále a přesněji) a otevře továrničku na náboje. Ostatně, jak mudžahedíni v Afghánistánu, tak Habsburská moc na českém trůně se opírají a opíraly o obrovskou vnější sílu, bez ní by se neutužilo v době pobělohorské nevolnictví, protestanti by nevyhynuli, ba i pod Hindukúšem by se otevřela pornokina. (Jakkoli tato vnější síla není rozhodnutím jediného muže nebo rady.) Ve skutečnosti je tam jeden zásadní a velký důvod, proč chlapa oběsit. Zlepšuje to kázeň. Jakmile nastavíte nějaká pravidla, ty svině lidi se je naučí znát a využívat a obcházet a ohýbat a lámat a nakonec do nich zamotají toho, kdo je vymyslel. Takže – jen žádný pravidla! Vydal Albatros v roce 2009. Jaromír Kopeček

[email protected]

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ

MARTIN SICHINGER S přihlédnutím k tématu jsme tentokrát vyzpovídali českého autora, kterému v tomto měsíci vyjde první sci-fi kniha Hudba pro Anvilany. Učitel, překladatel beletrie z angličtiny, autor románu Cukrový klaun (za ten v roce 2008 získal cenu Knižního klubu) a povídkové sbírky Přes čáry a vlny – Martin Sichinger. Občanským povoláním jste učitel, co učíte? Vedete své žáky ke čtení? Učím dospělé i děti. Studenty, kteří se učí angličtinu, nejvíce baví zjednodušené anglické texty jako jsou povídky Raymonda Chandlera nebo v  poslední době často vydávané horory Montaguea Rhodese Jamese. Naopak cizinci, kteří studují češtinu, si nejraději čtou články o firmách, ve kterých pracují, a nestačí se divit všem nesmyslům, které se o nich v českých médiích objevují. Z české literatury se mi za sedmnáct let učení zatím podařilo „předat“ jen dva romány – jeden holandský student se srdnatě pustil do Švejka a jeden Angličan přečetl Kunderovu Nesmrtelnost. A co Vaše děti, četl jste jim hodně? S  četbou je to jako se vším – děti si vybírají, co chtějí. Nejvíc vás překvapí tím, že to, co vám připadalo jako dítěti úžasné, je příliš nezaujme, a naopak to, co někdy vytáhnete naprostou náhodou, je dokonale fascinuje. Takhle jsem jednou o Vánocích – právě když

6

přicházel Ježíšek – vytáhl Portugalské lidové pohádky, které měly nečekaný úspěch a založily naši rodinnou vánoční tradici čtení portugalských pohádek, kterou jsem rozhodně nijak neplánoval. Jinak moje tři dcery čtou rády, z  letmého pohledu do jejich nepořádku teď vidím na stole komiksy jako Flafík a příběhyLewise Trondheima. Za svou druhou knihu Cukrový klaun jste získal Cenu Knižního klubu, ovlivnilo Vás to nějak? Neovlivnilo to mě, ale určitě nakladatele, kterým posílám své další knihy, protože už nejsem v  kategorii neznámý autor, a za to jsem nesmírně a upřímně rád. Nejnovější kniha Hudba pro Anvilany je sci-fi

rozhovor s osobností

román. Jak vznikl nápad napsat sci-fi, v čem jste se inspiroval? Už od dětství mě naprosto fascinovala hudba. Nemám hudební sluch – na rozdíl od ženy a dětí – ale něco v hudbě mě vždycky přitahovalo (nejspíš asi fenomén melodií, které se člověku objevují v hlavě, i když o to vůbec nestojí). Když jsem jednou pročítal dějiny starověké hudby, narazil jsem na zmínku o benediktýnském otci Pellegrinu Ernettim, který pátral po starověkých hudebních záznamech – tedy záznamech z doby, kdy ještě neexistoval notový přepis. Také se mi líbilo, že až do Edisonova vynálezu fonografu byla hudba považována za cosi naprosto nezachytitelného a pomíjivého. Představa našich vrstevníků, kteří se procházejí po ulici a poslouchají nahrávky, by Smetanu jistě ohromila. Ale na počátku Anvilanů stál rozhodně rozhovor otce Ernettiho o chronovizoru a dějinách starověké hudby.

V knize Hudba pro Anvilany figuruje jako mocné médium televize, je to podle Vás médium budoucnosti? A co Internet? Médiem budoucnosti je podle mě – zcela nevyhnutelně – chronovizor. Chystáte nyní nějakou další knihu? Jaký bude námět? Na konci dubna mi v  Knižním klubu vychází román Jediná bytost – příběh českých parašutistů, vysazených z  Anglie v  březnu 1943 do okupovaných jižních Čech. Najdete si čas také na čtení? Co nebo koho si rád přečtete? Asi není pracovní den, kdy bych si v metru nebo autobuse alespoň hodinu nečetl. O víkendech jsem radši venku s dětmi. Hlavně čtu detektivky, nejraději mám Patricii Highsmith a George Pelecanose, z  britských autorů se líbí John Le Carré, no a pak čtu hodně scifi, hlavně Neala Stephensona a Philipa K. Dicka. Z  českých autorů se rád vracím k Janu Křesadlovi a v  poslední době sleduji knihy Václava Cílka a Jana Sterna. racer [email protected]

alza

[email protected]

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

OHLÉDNUTÍ

CESTA autor: CORMAC

McCARTHY

Spisovatel Cormac McCarthy (*1933) patří už téměř půl století mezi velké americké autory. Rok 2007 se dá říci byl pro něj z uměleckého pohledu velmi zdařilý. Filmové zpracování jeho románu „Tahle země není pro starý“ získalo proslulého Oscara jako nejlepší film roku, a za svůj zatím poslední román „Cesta“ (orig. The Road) získal prestižní Pulitzerovu cenu za rok 2007. Román „Cesta“ je jistým odbočením z jeho předešlé tvorby. Tedy aspoň v žánrové oblasti. Jedná se o science fiction odehrávající se v Americe po blíže nespecifikované celosvětové katastrofě. Svět prostě shořel, nic živého téměř nikde není, vzduch je plný popílku a voda má barvu oceli. Po zemi se spíše jen plahočí pár přeživších lidí. Těmi jsou i naši dva hrdinové - muž a chlapec, otec a syn. Dvě osamělé bytosti, které jsou na cestě na jih k oceánu, na cestě před nadcházející mrazivou zimou do jižních oblastí, kde muž doufá v teplejší klima. Jejich život jsou vlastně jen postupné přesuny při hledání jídla a vody, dvou věcí, které nekompromisně určují jejich bytí či nebytí. Za prioritní v díle ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis katastrofického světa, ale především vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností, postav přitom tak rozdílných. Muž-otec je člověk, který znal svět před „tím“, který „poté“

7

viděl zdivočelé hordy lidí vraždit a masakrovat ostatní lidi. Naopak chlapecsyn se narodil jako jedno z posledních dětí už po katastrofě. Jeho mysl nikdy neviděla a nepoznala „normální“ svět předtím. (to autor krásně vypodobnil ve scéně s Coca-Colou) Samozřejmě jako dítě vyrůstající pod ochranářskou péčí svého otce pohlíží na svět a osudy ostatních přeživších trochu jinak, více lidštěji. Tyto dva rozdílné pohledy vytváří hlavní dramatický náboj knihy. Mužova praktická bezcitnost, nezlomná myšlenka

chránit sebe a svého syna jakýmikoliv prostředky, nikomu nevěřit, všechny považovat za potenciální vrahy. Je to prototyp člověka, který nikomu nechce ublížit, ale přitom ani pomoct. Chlapec jako dítě na svět pohlíží jinak, hledá nové věci, hledá, či snad věří v dobro v lidech. Krásně je to vidět v epizodách při setkání s jiným dítětem, či na první pohled skutečně neškodným slepnoucím starcem. A pak je tady ještě jeden dramatický konflikt, možná bychom mohli říci ten nejděsivější, který už z této děsivé záležitosti dělá skutečný psychologický horor. Muž jako otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou, pro každého rodiče hrůznou myšlenkou - zabít ho sám rychle a bezbolestně, než nás někdy dopadnou a budou mučit a sní nás? To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu. Ta nerozhodnost, to hledání hranice, kdy už je to zbytečné týraní milované bytosti a kdy ještě je tu stále šance či naděje. Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama,

ale science fiction a horor, to vše v jednom. Horor podobný schématu slavného „Svědectví“ od Stephena Kinga, ale na rozdíl od něj se nezabývá katastrofou celoplošně, ale jde pouze o takový komorní příběh dvou osob. Z toho důvodu se ani na konci nedozvíme nic o příčině celé katastrofy. K celkovému vyznění dopomohl i autorův styl a jazyk, dá se říci velmi strohý, temný, stejně jako svět okolo. Nezvyklé dialogy, vnitřní dialogy a prosté popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje hrůzu kolem i uvnitř. Ale přitom musíme nechat, že autor vytvořil čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je jen pro otrlé čtenáře. I když se autor příliš nezabývá popisem krutostí doby, záměrně se tomu ani nevyhýbá. A někdy popisem a svou fantazií překonává i hororové výjevy S. Kinga. Knihu vydalo v edici AAA nakl. Argo v překladu Jiřího Hrubého.

V tomto neopakoVatelném počinu se setkáVají nejVětší literární hVězdy, žijící klasikoVé české science fiction

- ondřej neff (lunární cyklus), Vladimír šlechta (oggerd), jaroslaV Velinský (christy Bigs), jiří W. p rocházka (rox’n’roll) a Vilma k adlečkoVá (legendy o argenitu). k aždý přichází s krátkým románem neBo noVelou, každý s dosud nepuBlikoVaným příBěhem spadajícím do

jeho nejznámější románoVé série. k niha hVězdy české sci-fi dokazuje, že kValitní fantastika u nás není jen otázkou historie, ale že čapek neBo nesVadBa mají následoVníky hodné jejich tradice.

ondřej jireš ed.

BoboKing

[email protected] Recenze vyšla na literárním serveru Knihovnice.cz 4. dubna 2008.

Brzy vyjde poslední díl Pohraniční trilogie

Města na planině! Vyjde V duBnu 2010 KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

CENZE POVÍDKA

SRDCE ROBOTA autor: JANA

Když mi Monika oznámila, že Robby se začal chovat divně, nebral jsem ji moc vážně. Proč by se, proboha, měl chovat divně? Pochybuju, že se vůbec chová.

„Třeba si myslí,“ nasadil jsem výraz tvrďáka a pokračoval hlubokým hlasem, „že je to prostě... jeho poslání.“

MARTINÍKOVÁ

„Samozřejmě. Řekl jen: Možná si to ještě rozmyslíte. Já nevím, nezní ti to trochu jako výhružka? Mám z  něho prostě husí kůži.“

Terminátora 2 přímo zbožňuju. „Chceš říct, že mu vycházejí špatné výsledky?“ „To už dávno nejsem schopná kontrolovat,“ odsekla poněkud zatrpkle. „Zato on kontroluje mě.“ „Kouká ti na výsledky?“ „Ne! Kouká mi úplně jinam!“ Mimochodem, zrovna pro tohle bych měl pochopení. Monika je krásná žena a chlapi po ní koukají. Není divu. Ale Robby? Nepamatuju si, že bych ho někdy viděl jinak, než zabraného do práce, soustředěného, nevšímavého k  okolí. Pokud už s  někým promluvil, pak jedině o právě řešeném problému. A když se váš pohled vzácně střetl s jeho, ty vybledlé šedé oči se dívaly jakoby skrze vás. Lidi Robbyho nezajímali. „Ty mi nevěříš,“ uhodla Monika. „Ale on mě dokonce i sleduje! Když jdu mimo kancelář, za chvíli už se motá někde poblíž. Jako kdyby na mě dával pozor, nebo co...“

8

„Šašku jeden!“ Hodila po mně polštářem a konečně se rozesmála. Každý problém můžete zlehčit vtipem. Bohužel to ale neznamená, že zmizí. Ten večer začal pěkně. Dělal jsem bramboráky, které má Monika moc ráda, a potom další věci, které má ráda. Ona na oplátku dělala věci, které mám rád já. A pak, zrovna když jsem začínal příjemně klimbat, prohlásila, že Robby se ji dneska pokusil sbalit. „On ti naznačil -“ „Robby nenaznačuje,“ odsekla. „Robby oznamuje. Moniko, jste osamělá,“ přeháněla jeho bezvýraznou intonaci. „I já jsem osamělý. Navrhuji, abychom to spojili.“ „No – mluví jako robot,“ pokrčil jsem rameny s nevinným úsměvem. „Moc vtipné, díky!“ „No tak promiň. Nechtěl jsem tě naštvat. Doufám, žes ho odmítla?“

Bylo mi jí líto. Navrhl jsem, že by Robbyho mohli převést na jiný druh práce. Aby byl od ní dál. Vysmála se mi. Asi jsem si prý nevšiml, že už nějakou dobu je Robby prakticky jejím šéfem. Vypracoval se. Jak by taky ne – tráví prací veškerý svůj čas. Nemá rodinu, přátele, koníčky. Nic, co by ho rozptylovalo. „Je prostě dokonalý! Dokonalá, přesná, pedantská, odporná studená mašina!“ Znělo to až nenávistně. Musela si to uvědomit, protože se zarazila: „Promiň. Jsem z  toho na nervy a kazím nám rande. A taky... je mi zima,“ přitulila se. „Mám zapnout topení?“ „Zkus něco jiného,“ zavrněla. Začal jsem ji tedy zahřívat tím zajímavějším způsobem. Když nazítří vtrhla ke mně do dílny, bylo mi jasné, že je zle. Kromě slz jsem na její tváři zaznamenal velkou červenou skvrnu.

Praha 2030. Na troskách ČEZu povstává několik let po velké finanční krizi EnerClad, nejbohatší evropská firma, a zahajuje vysílání vlastní vesmírné televize. Zatímco lodě EnerCladu úspěšně terifikují jednu planetu za druhou, na Zemi se musí firma vypořádat s nečekaným problémem: v řídicí místnosti jaderné elektrárny Temelín se objevuje přízrak, který přesně před sto lety spatřil v Londýně inženýr Richard Eastman. Nakolik souvisí tento jev s objevem otce Pellegrina Ernettiho, který ve Vatikánu představil nejpozoruhodnější přístroj lidských dějin? Sci-fi román o elektřině, televizi a vesmíru... Martin Sichinger (1967) se narodil ve Vimperku. V Plzni dokončil pedagogickou fakultu. Pobýval na malých městech i v zahraničí, nyní žije v Praze. Je ženatý, má tři děti a i nadále by rád zůstal učitelem. S manželkou překládá beletrii z angličtiny. Vydal povídkovou sbírku Přes čáry a vlny a román Cukrový klaun, za nejž obdržel Literární cenu Knižního klubu. Hudba pro Anvilany je jeho prvním sci-fi románem.

258 Kč Argo

pokračování na další stránce

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

POVÍDKA

pokračování z předchozí stránky

„Jdu se rozloučit!“ vrhla se mi do náruče. „Dávám výpověď!“ Mezi vzlyky mi vylíčila, co jsem v  tu chvíli už tušil. Robby se ji v kanceláři pokusil políbit. Zhnuseně ho odstrčila, načež ji praštil do obličeje. Ten parchant! „Bude litovat,“ vyrazil jsem ke dveřím. „Počkej! Ne!“ Zastoupila mi cestu. „Nedělej nic, prosímtě! Ty nevíš, jak je nebezpečný. Nad ním prostě nemůžeš vyhrát. On tě zničí!“ Znovu mě objala, její slzy mi smáčely košili. „Moniko... dobře, uklidni se. A na výpověď zapomeň. Robby za tohle zaplatí. Nedovolím, aby ti ubližoval. Já -“ pohled mi zalétl k polici se sadou šroubováků. „Způsobím mu poruchu.“ Než jsem šel na věc, chvíli jsem listoval Clarkovou Vesmírnou odyseou. Nic mě nedokáže uklidnit tak, jako četba. Nejradši mám scénu, kde David Bowman bojuje s  šíleným počítačem. Clarke to musel vědět už tenkrát. Tušil, že ze setkání člověka a inteligentního stroje kouká jedině malér. Vecpal jsem se za Robbym do výtahu a stiskl horní tlačítko. Opravdu se mu v tváři mihlo překvapení? „Udělal jsi chybu,“ upozornil mě chladně. „Zmáčkni čtyřku.“

9

„To ty jsi udělal chybu, když jsi začal otravovat Moniku. Pojedeme až nahoru – a jeden z nás bude pokračovat ještě výš. Úplně nejvýš.“

přehnal. Horko bylo o něco větší, než by snesl zdravý člověk. A Robby, jak jsem měl zjištěno, zdravý nebyl. Srdce, víte?

Neusmál se. Jeho škoda, propásl poslední příležitost pochopit vtip. A ke všemu docela dobrý vtip, myslím si. Možná ho nakonec pochopil, protože se na mě pokusil vrhnout. Ale byl jsem rychlejší. Než jsem s ním skončil, chrčel cosi o srdci. Zůstal logický až do konce. Jistě - srdce bylo to, o co tu šlo především. Na pohřbu Moničina šéfa Roberta Fabiána se nás sešlo všeho všudy dvacet. Jak řekla Monika: Robby neměl rodinu ani přátele. Jen bývalou manželku, která se s ním rozvedla už před lety. Proslýchalo se, že ve hře bylo domácí násilí. Ani se nedivím, že nepřijela truchlit. Koneckonců, i my jsme sem šli jen splnit nepříjemnou povinnost. Monice to v  černém kalhotovém kostýmu dráždivě slušelo. Dělal jsem jí doprovod. Trochu mě rozčilovala kravata. Vždycky mě pod ní svědí výrobní číslo. Monika se nikdy nezeptala, jak jsem celou věc provedl. Ale vlastně by nebylo co vyprávět. Jen jsem zastavil výtah a pořádně v něm zatopil. Jsem, kromě jiného, na přitápění stavěný. Tentokrát jsem to, pravda, trochu

„Nebreč,“ pošeptal jsem Monice, která se poctivě snažila vypadat smutně. „Večer budou bramboráky.“ Přimhouřila oči, olízla si horní ret a předvedla parádní klopýtnutí, po kterém mi skončila v náručí. Jsem dobrý kuchař, ale bramboráky jsou pro nás něčím víc, než jen jídlem. Stala se z nich, abych tak řekl, součást předehry. Moniku vzrušuje dívat se, jak je smažím na svém nahém břiše. „Omluvte nás, prosím,“ požádal jsem nejbližší skupinku. „Monice není dobře. Myslím, že by v  tomhle stavu neměla řídit. Odvezu ji domů.“ Cestou k  autu jsem zaslechl, jak se o mně kolegové baví. Mluvili polohlasem, ale moje smysly jsou jemnější než lidské. „Podívejte, jak ji ten Karel něžně podpírá. Je tak pozorný. Člověk by to nečekal... od robota.“ „Jo, to se musí nechat, ten má srdce na pravém místě.“ Musel jsem se usmát. Zajímalo by mě, kdo jim napovídal, že roboti mají srdce.

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

ČLÁNEK

STOPAŘŮV PRŮVODCE GALAXIÍ

DOUGLASE ADAMSE ČÁST ŠESTÁ (ZE TŘÍ):

EOIN COLFER: A JEŠTĚ NĚCO... Přeložil: VÍT PENKALA, 298 KČ

Nápad sepsat šesté pokračování Stopařova průvodce Galaxií se může zdát pochybený, snad i rouhačský, zvlášť když se uváží, že autor „pentalogie ve třech dílech“ je už devět let po smrti. Ale nenechme se mýlit, byl to právě jeho nápad. Douglas Adams nebyl příliš spokojen s tím, kam celý cyklus dovedl, a mluvíval o šestém dílu – jen se prostě nedokázal přinutit ho napsat. Rok 2009 byl rokem, kdy Stopařův průvodce Galaxií oslavil třicáté narozeniny. Zrodil se nápad uctít toto výročí šestým dílem. Adamsův agent navrhl Eoina Colfera – tento autor známé série knih s Artemisem Fowlem byl tedy k  tomuto nelehkému úkolu vyzván. Do práce pustil po mnoha pochybách, pomohlo, že jeho „nominaci“ schválila Adamsova manželka Jane Belsonová. Jak sám říká, „váhal jsem, ale pak jsem si uvědomil, jak bych litoval, kdyby takovou knihu napsal někdo jiný“. Svou knihu pojal jako poctu Adamsovi, aniž by se příliš pokoušel napodobit jeho jedinečný styl. I tak musel čelit hněvu fanoušků, kteří na internetu houfně zakládali debatní skupiny, kde

10

Colfer dostával co proto. Situace se změnila, když se sám na Facebooku přidal ke skupině „Zabraňme Colferovi napsat pokračování Stopařova průvodce“. Když přihodil několik urážek na vlastní adresu („Colfer je idiot, znám ho už dlouho a tak to moc dobře vím“), přesvědčil všechny, že má přinejmenším smysl pro humor. Soudě podle pozitivních ohlasů, s  jakými se kniha A ještě něco… setkala, získal fanoušky Adamsových knih na svou stranu. Pokračování stopařské pentalogie je na první pohled vyloučené: nezemřeli snad všichni důležití hrdinové na konci pátého dílu při útoku Grebulonů? Třeba ne… Vesmír je komplikovaný, a stát se v  něm může leccos, zejména

v tom Adamsově. Každopádně Arthur i Ford jsou opět na scéně, také Trillian a Čira, a Zafodův přílet se dá čekat každým okamžikem. Tentokrát ovšem dostávají přednost postavy poněkud opomíjené – jako právě Čira a její matka –, postavy, které si pozornost zdánlivě nezasluhují (nebo jsme se snad o Vogonech dozvěděli všechno důležité?), či postavy, které měly v předchozích epizodách pouze epizodní úlohu (jako jistý vesmírný cestovatel nebo Adamsův oblíbený severský bůh). A pozor, Eoin Colfer nás seznamuje i s  postavami zcela novými, a zcela pozoruhodnými. Vydejte se tedy na cestu, která vám o povaze života, vesmíru a vůbec řekne opět o něco víc, autor to má pevně v rukou, pročež nepropadejte panice! Argo

www.argo.cz [email protected]

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010

RECENZE

VÁŠ KLÍČEK

KREVNÍ POUTO Neuběhlo ani půl roku od vydání knihy „Měsíční píseň“, a ostravské nakladatelství Fantom Print pro všechny fanoušky urban fantasy či vlkodlaků, upírů a jiných temných bytostí v  našem současném světě, vydalo další knihu z cyklu o Mercy Thompsonové. Záměrně zde říkám další příběh, a ne druhý, přestože je to druhá kniha z  cyklu. Tak to totiž nakladatel prezentuje hned na úvodní záložce knihy (dosti neobvyklý jev, ale marketingově skvělý krok), kde píše: „Pro spoustu lidí je mnohadílný cyklus velmi odrazující. Jedním z  charakter-ristických znaků autorčiných knih je ale skutečnost, že každá představuje ucelený, završený příběh.“ A to skutečně kniha splňuje. Děj nás zavede opět do fiktivního amerického města Tri-Cities, kde v  jedné čtvrti má svoji autodílnu krásná, ale drsná Mercy, autoopravářka specializující se na německé vozy. Není na ní nic výjimečného, pokud tedy je normální být kožoměncem, člověkem, který se dokáže proměnit v  kojota. V  tomto autorčině světě žije spousta obdobných bytostí, jako upíři či vlkodlaci, z nichž někteří se odhalili lidstvu, jiní raději ne. Zdejší klan upírů městu vládne jako mafie. Mercy místo výpalného platí opravami jejich Mercedesů a BMW. Dohled nad ní má jeden z  jejich zastánců, Stefan, jeden z  nejmocnějších upírů ve městě. Právě mu

11

dluží jistou službičku, a tak jeho prosbu nemůže odmítnout. Chce, aby v  přeměně za kojota s  ním odjela k  jednomu motelu, kde se usadil neznámý upír. A tím se nejen z jejího života, ale života celého města stává jedna velká noční můra. G eomet r ick y roste množství vražd a jiných brutalit. Ten neznámý je totiž bytost, ze které mají hrůzu i samotní upíři a vlkodlaci. Je to upír kouzelník, posedlý démonem, tedy bytost neuvěřitelně mocná, a především s  touhou neustále ničit a zabíjet.

autor: PATRICIA

Díky tomu kniha oproti „Měsíční písni“ více inklinuje k hororu, má větší napětí i spád. Snad naopak je jednodušší, protože propletec vzájemn ý c h v z tahů mezi vlkodlaky, upíry a dalšími bytostmi z  nadpřirozených světů se zjednodušil díky tomu, že příběh se odehrává na jednom m í s t ě , mezi upíry a částečně v l ko d l a k y. A primárně tedy nejde o mocenské boje, i když tomu se ve světě Briggsové nevyhneme. Autorka totiž vytvořila u těchto bytostí svůj jedinečný řád, který má své specifické hierarchie, postupy a etiku. Mercy tady

BRIGGS

vystupuje jako velmi svérázná postava, která je i není člověk, patří do světa nadpřirozených bytostí, a přitom jako jediný kožoměnec v širokém okolí není podřízen žádnému systému klanů. To ji na jednu stranu zjednodušuje život, ale protože byla vychována mezi vlkodlaky, a zdejší alfa (vůdce) vlkodlaků ji bere jako téměř svoji partnerku, zcela svobodná v jednání taky není. Na knize je samozřejmě částečně cítit, že knihu psala žena. Stejnou měrou jako kladla důraz na děj, klade důraz i na vztahy. To jak milostné, tak i partnerské. Pravděpodobně asi nikde jinde například nenarazíte na homosexuálního vlkodlaka, či sexuální vzplanutí během tréninku bojových umění. Knihu „Krevní pouto“ s  nádhernou originální obálkou přeložila opět Kateřina Niklová a v  únoru 2010 vydalo nakl. Fantom Print Ostrava. BoboKing

[email protected]

Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny. Adresa pro Vaše e-maily je : [email protected] Redakce

Knihovnice.cz eZin Klíček ke knihám

Vydavatel: Radek Červený – Knihovnice.cz Letňanská 330/15, 190 00 Praha 9 IČ: 69509361 www.knihovnice.cz [email protected]

Sazba a grafické zpracování: www.omicrone.net

Šéfredaktor: Alžběta Červená

Internetové stránky: www.knihovnice.cz/klicek/

ISSN 1803-4446 Na adrese www.knihovnice.cz/klicek/ najdete všechna předcházející čísla a přihlášení k odběru. Pokud máte zájem o inzerci v tomto časopise, dozvíte se všechny informace na následující stránce: www.knihovnice.cz/reklama/#reklama-klicek

KLÍČEK KE KNIHÁM www.knihovnice.cz/klicek číslo 19, březen 2010