Scénická umění a kultura
Opakování: scénická umění • Scéna: událost, kterou někdo pozoruje • Uměle pro diváka vytvořená scéna může být základní částí uměleckého díla: mluvíme o scénických uměních (drama, film, tanec, atd.) • Většinou scény ve scénickém uměleckém díle vypráví příběh (dílo je epické), scénář patří tedy zároveň do slohového stylu vypravování • Dělení umění na statická (sochařství, výtvarnictví) a dynamická (literatura, divadlo, film) – scénická umění jsou dynamická
Opakování: vznik divadla • Počátky scénických umění se datují k počátkům divadla ve starém Řecku • Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l. • Původ ve sborovém přednesu poezie • Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa
• K přednesu se přidávali herci, kteří přednášené verše předváděli • Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl druhého herce, Sofoklés pak třetího • Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa
Podoba antického divadla • • • •
Hrálo se v amfiteátru Většinou nebylo více herců, než tři Všechny role hráli muži Dodržovala se zásada tří jednot: • Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase • Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě • Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději
• Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha) • Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina („bůh ze stroje“)
Postoje filozofů ke scénickému umění • Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum • Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval • Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času, místa a děje • Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika
Platón a scénické umění • Platón zavádí v souvislosti s uměním pojem „mimésis“ – „nápodoba“ • Tak, jako jsou věci nápodobou idejí, je umění nápodobou věcí; umění je tak nápodobou nápodoby, tvoří „stíny stínů“ • Umění je nepravé a pomíjivé, napodobuje proměnlivé předměty • Mezi umění řadil i různá řemesla, třeba stavění lodí • Umění tak může být buď tvorbou (truhlářství), nebo nápodobou (výtvarné) – mimésis
Platón a scénické umění • Epos, drama a dithyramb jsou podle něj umění napodobivá • Správnost díla je ve správném uspořádání jeho částí, ve správné kompozici a struktuře, která tvoří krásný celek • Libost je podle Platóna doplňkem umění, ne cílem nebo tím hlavním na umění • Umění, usilující jen o požitek, je špatné umění, hudebníci, básníci a dramatici usilují o rozkoš, ne o dobro, jsou to zdánliví umělci • Divadlo kazí člověka a jeho morálku, hlavně u mládeže, protože podněcuje city, uspává společenskou ostražitost, člověk se má nechat vést rozumem, ne citem
Aristoteles a scénické umění • Jediným dochovaným Aristotelovým spisem, který se soustavně věnuje básnictví je Poetika, ale není celá, pouze první díl, pojednává zejména o tragédii, druhý díl pojednával o komedii, ale je ztracen • Scénické umění má tematizovat události a jevy, které mají všeobecný význam a jsou typické • Aristoteles si scénického umění vážil a oceňoval jej • Ve scénickém je díle důležité uspořádání a soulad v celku • Zásada tří jednot: místa, času a děje
Aristoteles a scénické umění • Ve scénickém je díle důležité uspořádání a soulad v celku • Zásada tří jednot: místa, času a děje
Horatius: Umění básnické • • • •
Velké teoretické dílo z roku asi 25 př. n. l. Vychází z Aristotela Důležitá je uměřenost při vyprávění, stručnost je nejasná a matoucí Pojednává podrobně o dramatu: nemá na jevišti předvádět věci přímo, ale má o nich vypravovat • Tragédie má mít pět dějství a vystačit se třemi herci • Do děje by neměly zasahovat nadpřirozené síly, leda by rozřešily zápletku (princip deus ex machina)
Vývoj scénických umění ve středověku • Útlum scénických umění • Středověké divadlo postupně vzniká asi od 9. století • Původně přehrávání a recitování scén z Bible • Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům • Pozvolna se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské, nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů • Stále se dodržovaly aristotelské zásady
Vývoj scénických umění v renesanci • V renesanci již větší vliv scénických umění • Vznikají nově dnes klasické formy: balet, opera, commedia dell‘arte • Renesance: návrat k antice
Vývoj scénických umění v 18.-19. století • Velký rozvoj a masivní rozšíření divadla, opery atd. • Mnoho teoretiků umění, vznik filozofického odvětví estetiky (zakladatel něm. filozof Alex Baumgartner v 18. století) • Proměna vnímání umění v romantismu: od zrcadlení reality k přinášení zajímavého pohledu na realitu (princip zrcadlo vs. lampa) • V 19. století postupný vývoj fotografie a koncem 19. století filmu
