1 - 2 / 2016
Z PRAV O DAJ sboru Církve bratrské v Hranicích a jeho kazatelských stanic v Přerově a ve Valašském Meziříčí. ČTYŘI STROMY Na břehu potoka před chalupou zasadily ruce jednoho člověka sazeničky čtyř smrků. Za pár let z nich vyrostly krásné urostlé stromky. V zimě se nechaly přikrýt bílou peřinou, v parném létě vytvářely stín a začali v nich hnízdit ptáci. Nádherný pohled na stromy, kterým dal Bůh vzrůst a které přinášely tolik užitku. Potom přišel jiný člověk a přinesl si motorovou pilu. Seřízl tu krásu a nechal pouze pahýly. Ani ne pařezy, ale jen holé kůly. Ptáci odlétli pryč. Ani sníh neměl co přikrývat. Nyní je zde čas, kdy mne nutí má kultura podívat se zpět i plánovat sebestřednou budoucnost. Je v tom mnoho smutku, ale i radost a naděje. Je zde Bůh, který mne má rád a napsal mi dopis:
Nedívej se zpět, tvé plány nemusí být mými. Ve mně je plnost života. Ty stromky nedorostly do stromů. Životní zkratka jim to nedovolila. Muž s motorovou pilou se neptal a jednal podle svých představ. Pane, toužím chodit s Tebou, bez motorové pily… a přeji to i druhým. Láďa Melkus
DEJ DO TOHO VŠECHNO ! Ježíš se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni tam totiž dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého
nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí." (Mk 12, 41-44) „Dávej!" „Dej do toho všechno!" Takové fandění bývá slyšet na běžeckých závodech. Tak se povzbuzují běžci navzájem. Pochopili totiž, že ani v závodě není důležité, jak někdo dopadl v absolutním srovnání výkonu, ale jestli sebral odvahu a dal do toho všechno, co měl k dispozici. A často právě ten, kdo to šidí a nejde do toho naplno, začne řešit, jak jeho výkon vypadá, a předvádět, jak maká, když ho zrovna někdo vidí. A následně hledá výmluvy, proč to nedopadlo líp. Podobně to můžeme dělat i v jiných oblastech života - v práci, doma, ve vztahu s Bohem ... - co dělám jen na efekt, aby to navenek vypadalo dobře? - kde něco předstírám, maskuji, vymlouvám se? .. a do čeho jdu opravdu naplno? Bůh nepotřebuje, abychom mu něco dávali. On stojí o nás. O to, abychom s ním spojili celý svůj život, abychom se o něj s důvěrou opřeli. Co vyjadřují moje projevy zbožnosti? Pomáhají mi dorůstat k postoji vdovy z evangelia, která vložila do Božích rukou celý svůj život? - Pavel Semela, www.vira.cz
UČIT
SE RADOVAT Z JEDINEČNÝCH
CHVIL Život je těžké definovat. Co tím myslím? No, všichni hledáme tu věc, které se říká život, možná hledáme příjemné zážitky, pokoj, prosperitu, vztahy, štěstí nebo zdraví. Ať už hledáme cokoli, můžeme si být jistí tím, že to propásneme, jesli si nikdy neuděláme čas na to, abychom si užili to, co máme, a ty krátké chvilky, kterým říkáme “náš život”. Nedávno jsem se vrátil z Ameriky z promoce a ze svatby svého syna. Byly to jedinečné chvíle jeho života a nejen jeho, ale i naše. Chvíle, na které budeme dlouho vzpomínat. Ale všiml jsem si, že zatímco jsem byl uprostřed těchto dvou jedinečných událostí, byl jsem v pokušení nechat se strhnout maličkostmi a potížemi natolik, že mi skoro ušlo to, co bylo nejdůležitější. Užívat si cestu životem. Naplno zažívat dramatičnost emocí a blízkosti, ano, i těch věcí, které jsou těžké.
hektických životech, malé pohromy, které se stávají, když se chystáme na dovolenou, rostoucí nepříjemnosti, když stavíme dům, když se naše plány změní kvůli špatnému počasí? Tohle všechno a ještě mnohem víc jsou kousíčky života, který žijeme jen jednou. Život se skládá z miliónů krátkých chvilek a událostí, dejte si pozor na to, aby nám neunikl život, který už máme, tím, že budeme hledat velké události a cíle, které jsou často prázdné. Víte, že náš vztah s Bohem je na tom také tak. Občas máme jako křesťané tak veliké cíle, cíle být dokonalí, jako Ježíš, duchovnější, víc takoví nebo makoví.... Ale musíme být opatrní i v této oblasti našeho věčného života, abychom nepropásli ty důležité každodenní věci. Bůh je s námi i ve všech malých věcech, v našich myšlenkách a v tom, jak nás občas vede téměř nepostřehnutelným způsobem, aby změnil náš charakter, touhy a naděje. Také mu dělá velké potěšení dávat nám život. Jako nádherný západ slunce, chladivý vítr na tváři, sluneční teplo po douhé zimě, krása květiny v naší vlastní zahradě atd.. Lukáš 9:25 „Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?“ Vím, že v životě jsou důležité věci, které je třeba udělat, ale dovolte Bohu, aby vám dal také vlastnictví vaší duše, dovolte mu dát vám život. Nebeský Otče, stal jsem se tak zaneprázdněným a chyceným ve stresu života, že jsem téměř ztratil radost ze života. Dávám svůj život znovu do tvých rukou a prosím tě, abys mě vedl ke klidným vodám a zeleným pastvinám. Proveď mne údolím stínu smrti a utiš mou duši svým pokojem. A pak mne veď ke stolu života, abych mohl do sytosti jíst z života, který jsi mi dal. Amen. - Jerry Lillard
Občas je to právě to těžké, co nás spojuje ještě těsněji, když tím společně projdeme, a co utváří ty nejtrvalejší vzpomínky. Moje dnešní myšlenka je: jsme v nebezpečí, že se budeme vyhýbat životu, který tak hledáme? Těm chvílím, kdy naše děti vyrůstají v našich hodně
foto: Karla Došková
KAŽDÝ Z NÁS MÁME SÍLU NIČIT Mnohé velké osobnosti dějin, které známe jako tvůrce pokoje, o sobě někdy vypověděly, že by byly schopny nejhorších zločinů (František z Assisi, František Saleský, Maxmilian Kolbe... ). Snad i v každém z nás se občas ozývají zlé, destruktivní myšlenky, které by nás mohly dovést až k hrůzným činům. Denně máme nespočet možností, kdy jednat arogantně, zle, kdy můžeme rozdmýchávat zášť a nevraživost … Anebo také ne. Můžeme se totiž stále nově rozhodovat pro opak. Můžeme se pokoušet nedávat v sobě průchod zlu, které se hlásí o slovo, můžeme chtít kultivovat své myšlení a jednání. Tisíckrát denně. Pochopitelně je někdy třeba zakročit i rázně. Ale je na nás, zda v takovýchto situacích budeme jednat jen rozhodně, anebo i s nenávistí a pohrdáním. Jak říká apoštol Pavel: "Ani když se rozhněváte, nehřešte" (Ef 4,26). A co je ale hlavní: Přináší to plody pokoje pro nás samé i pro naše okolí. Sami na to ale nemáme. Jen ve spojení s Ježíšem Pánem pokoje to uskutečňovat lze. Nebojme se proto opakovaně sázet na kartu pokoje, lásky a smíření. "Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem. Ať posilní vaše srdce!" (srov. 1 Sol 3,12 – 13) -IMA-, www.vira.cz
NEJVĚTŠÍ BOJ Boj se svým já je to nejtěžší, čím každý procházíme. Zříci se všeho co je mi vlastní, svých zájmů, prospěchu, ba i sám sebe vyžaduje maximální nasazení všech sil. K svatosti nově narozený člověk se však v lásce a víře Bohu rád poddává. Pokud se příliš zabývám sebou, svými těžkostmi a problémy, odvrací mě to od Krista. Je to ďábelská lest! Ať nikdo nemyslí pouze sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! Je nezbytné co nejvíc hovořit o Pánu Ježíši, zabývat se jím ve svých myšlenkách tak vytrvale až mé já v něm zcela zmizí. Slova: Nežiji už já - žije ve mně Kristus dojdou svého naplnění. V SÍLE BOŽÍ Ďábel dorážel na Krista nejprudšími a nejrafinovanějšími útoky. Byl však vždy poražen. Ty boje byly vedeny i za tebe. Vítězství Ježíšova jsou i naše vítězství.
Bůh dá sílu všem, kdo o ni prosí. Nikdo nemůže být bez svého souhlasu satanem přemožen. Nemůže ovládnout ničí vůli ani donutit duši k páchání hříchu. Může sužovat, nemůže však poskvrnit. Může vyvolat úzkost, avšak ne znečistit. To, že Kristus zvítězil, by nám mělo dát odvahu nebát se bojovat mocí Páně proti hříchu a jeho původci. BITVA JE PÁNA Je velmi důležité nepokoušet se bojovat s ďáblem sám. Když k tobě přistoupí, předej jej Spasiteli. On bude jednat za tebe. Nakolik rozhodně toto uděláš, tak rychle se satan od tebe vzdálí, protože ví, že Kristus ho již přemohl. Možná se pousměješ následující ilustraci, nicméně některým může hodně pomoci: Jsi na safari v středoafrických džunglích a máš cestovat přes neschůdnou a nebezpečnou oblast. Nejsi důvěrně obeznámen s touto zemí a zvířaty zde žijícími. Zkušený a osvědčený vůdce ti nabízí své služby. Cestu absolvoval úspěšně již několikrát. Zná tuto zemi a ví jak jednat s divokými zvířaty. Je připraven na všechny alternativy, co mohou nastat. Časem se dostáváš do blízkosti velké a hrozivé gorily. Sotva jsi ji zahlédl, už běží směrem k tobě. Mohl by ses gorile postavit sám bez jakékoli zbraně. Určitě bys projevil velikou odvahu. Vzpomněl sis ale na vůdce, který je pověřen vedením a tak namísto toho, abys se sám postavil proti zvířecímu obru, zavoláš na něj: ,,Rychle, pomoz mi proti té gorile!“ Co asi v této situaci může vůdce udělat? Volá na tebe: ,,Uteč odtamtud pryč! Nemohu použít zbraň, stojíš mi v cestě.“ Takto by jsi jen zmařil práci vůdce a sám by sis přivodil porážku. Taktéž je nezbytné přenechat Kristu práci, která mu náleží. Když přijde nepřítel, nesnaž se jej přemoci, protože takový ,,boj je Hospodinův“ - 1 Sam. 17,47 2 Par. 20,15. - z dostupných zdrojů sestavil Barabáš Vladimír
ÚZKÁ CESTA Křesťanská společenství jsou často nemocná. Jsou napadána různými „viry“. Virus : Mohu být křesťanem, ale nechci se vázat do nějakých viditelných smluv. Lék: Vstup do řádné smlouvy s Bohem a s církví. Ukazuj Bohu, že ho chceš následovat upřímně, bez postranních úmyslů. Odmítnutí této smlouvy ukazuje opak.
ABYCHOM NEZABLOUDILI Zkusme si odpovědět na otázku, k čemu je dobrý nám, novozákonním křesťanům, Starý zákon. Nejde tu jistě o to, abychom byli „zákoničtí“, ale abychom se naučili hledat Boží vůli. Abychom na základě porovnání myšlenek Starého a Nového zákona zjistili celkový Boží pohled „na věc“. Protože Starý a Nový Zákon se navzájem potvrzují a tvoří nedílný celek, asi tak jako dvě půlky jednoho jablka. Sám Pán Ježíš říká: „nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit“. „Amen, nepomine ani jediné písmenko ze Zákona, dokud se všechno nenaplní.(toto vše nestane).“ Bůh nám ve světle Písma zjevuje svoji vůli, jakýsi základ pro život lidí žijících na zemi. Ta ovšem mívá pro každého z nás jinou podobu. Připomeňme si Boží slova: „Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův ..“ , která uslyšel Mojžíš, stojící před hořícím keřem. Co tím asi Hospodin mínil, když vyjmenoval tyto tři lidi? Zamyslíme-li se nad každým z těchto patriarchů zvlášť, zjistíme, že všechny spojovala víra v Hospodina, avšak jejich životy byly odlišné Abraham – člověk víry, praotec vyvoleného národa. Ten, který v pokročilém věku vykročil v poslušnosti za Hospodinem a přes různá klopýtnutí ve zkouškách obstál. Izák – v překladu Smíšek, byl dítětem požehnání. Po svém otci zdědil dobrý duchovní základ, ale také početná stáda a veliký majetek. Dokonce i krásnou a pracovitou nevěstu Rebeku mu přivedli až domů. Nechtělo se po něm víc, než aby při tom všem zůstal Bohu věrný. Jákob – původní význam tohoto jména je lstivý. Skutečně obelstil svého bratra Ezaua, když ho připravil o prvorozenství a požehnání. Bůh ho však v životě prováděl mnoha těžkostmi a přiváděl ho do různých konfrontací tak dlouho, až vytříbil jeho charakter. Pak dostal od Boha nové jméno – Izrael. A stal se praotcem židovského národa. Všichni tři výše jmenovaní byli Božími vyvolenými, všichni šli za Bohem. Ale každého z nich Bůh vodil jinými cestami. Zrovna tak je to i s námi dnes. Čteme Písmo a známe obecná doporučení pro následovníky Ježíše Krista. Bylo by však zavádějící se navzájem srovnávat. Každý z nás má jiný život, s každým Pán pracuje jiným způsobem. Apoštol Jakub dobře věděl, co říká, když upozorňoval: „A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes
nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Zdá se to tak logické, když si o tom čteme. Ale víme, že ne vždy se to v praxi děje. Naše přání a představy bývají mnohdy silnější, ať už se týkají našeho vlastního života, anebo životů našich blízkých či přátel. Můžeme mít pocit, že v té věci máme jasno. Přesto - tvrdit někomu: já jsem to měl (měla) takto a ty to budeš mít určitě také tak, je velmi zavádějící. Když se totiž tyto plány a představy nesplní (což se skutečně stane, pokud se nekryjí s Boží vůlí), může to působit na takto „povzbuzovaného“ člověka až destruktivně. Je určitě dobré, máme-li touhy a vize, které předkládáme na modlitbách. (Pane, co tomu říkáš, je to cesta, kterou máme jít?) Ale modlitby – Pane, prosím požehnej mi tuto věc, protože já to vidím takto ..“, nejsou správné. Nestavme se do pozice Boha-tvůrce. To On je hrnčíř a my všichni jsme jen hlína, kterou On tvaruje podle svého záměru. To ale předpokládá ochotu nechat se vést a jít po jeho cestách. Mít před očima jeho vůli, nevzdalovat se od Jeho ruky. A ještě něco: Co znamená v překladu slovo „hřích“? První křesťané nazývali hřích slovem hamartia. Byl to termín převzatý ze světského života. Hamartia byla situace lukostřelce, který se netrefil do terče. Slovo hřích tedy znamená – netrefit se, minout se cíle. Nemusí to být vždycky jen záměrně špatné jednání. Někdy můžeme udělat dokonce i dobrou věc, ale nesprávným způsobem, s nesprávným motivem, anebo v nesprávném čase .. a mineme se. Je dobré povzbuzovat se navzájem, ale jako křesťané především k hledání Boží vůle, ne k naplnění osobních ambicí. Je to tělesný postoj, pramenící mnohdy z našeho porušeného, neuzdraveného JÁ. „Z Tvé ruky, Pane můj, co dáváš chci vzít. Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, co přebývá a schází ...“, ... zpívá se v jedné křesťanské písni. Dejme tedy v pokoře přednost našemu Pánu a nechme jej jít vždy nejméně o krok před námi, protože to je záruka, že se nemineme. Že dorazíme do cíle správně a včas. Karla Došková
BLÍZKOST
NEBOJ SE, JÁ BUDU S TEBOU
Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. Ef 2.13
Často já pocit mám,
Kdysi jsem si liboval v samotě, od druhých, kteří po mě něco chtějí, vesměs rodiče a učitelé. Stále někdo něco chce, proto "čao, everybody." Pak mě Ježíš přiblížil k rodičům, a k učitelům, se kterými se potkávám každý týden. Bůh uzdravuje můj pohled na ně. Kdysi jsem toužil po jedné dívce, pak po další. Oddával jsem se představám, jaké by to s ní bylo, když jsem jel autobusem a ona byla vzadu. Pak se ke mně Ježíš přiblížil a ukázal mi, že to nepotřebuji, ale že mi i takovou blízkost může dát, protože se mu zalíbilo v tom, aby lidé byli spolu. Kdysi jsem si myslel, že budu hrdinou, který nikoho nepotřebuje, a všechno zvládne sám, a tak jsem makal, osamostatňoval se a cestoval, až jsem zjistil, čím jsem dál, On je mi blíž. V hluboké samotě, když jsem se ztratil bez kompasu v lesích, On přišel ke mně a řekl: "Už se nemusíš bát, protože všichni kdo ti rozumí, jsou tady, jsou ve mně, jsou s námi. Nikdy o ně nepřijdeš, protože když jsi se mnou, jsi i s nimi." Kdysi jsem nesnášel ty, kterým se vše dařilo, stále se usmívali, měli štěstí a já jsem si říkal: "Samota je spása pro všechny nešťastné, kterým se nedaří." A Ježíš mi ukázal, jaká je to blbost, jaká je to lež. Život není o štěstí, ale o tom zažít blízkost, která mě činí svobodným, to je výhra. Být svobodný od srovnávání se s druhými. Být v Ježíši blízko sobě, blízko druhému. Blízkost, kterou dnes mám, nemám proto, že jsem tak úžasný, milý a přátelský, ale díky Němu. Díky Němu jsem tady. Díky Němu, je tady: ……………………… i Ty. Můžu být s židem, můžu být s pohanem, můžu být s křesťanem, můžu být s okultistou pro Kristovu prolitou krev, můžu být s tak lidmi, jaké bych asi nepotkal. Smlouva přátelství stvrzená prolitou krví pro toho, kdo ji přijímá, i pro toho, kdo o ní ještě neví, ale díky tobě, díky mě, k Němu přichází. Můžu být beze strachu. Můžu být ve svobodě, protože Ježíš zvítězil nade vším, co mě svazovalo. Je to úžasné, tady být. O tomhle přátelství to je. Přátelství, které zbořilo zeď. Přátelství, které překročilo propast rozdělení. Ježíš mě znovu přesvědčil, že to platí, když jsme s druhými přijímali chleba a víno. Když jsme mluvili s těmi, kteří jsou tady, díky jeho blízkosti. Vám všem, kteří jsme si blízcí, ale nebyli bychom si. Nebyli bychom. Ježíš je s námi a my jsme. Pro inspiraci Closer od Bethelu: https://youtu.be/jas8siNG3Bo - Radek Palacký
že když jdu, klopýtám. Mnohdy sám toužím dát světu to, co nemám sám. Ale proč málo znám toho, co by mi pomohl rád? A proč slovo ´chci ´ polykám, když se mě ptá, zda chci jít světem s ním? Snad jsem ještě mladý, snad bojím se vstát. Prý stačí jen chtít a s ním promlouvat.
Neboj se, člověče, životem svým netrap se. Neboť všude kam tě pošlu, tam půjdeš a co ti přikážu, řekneš. Neboj se, já budu s tebou!
Když vidím zlo, jenž v srdci bolí, pak nevím, zda řešit - čas možná to zhojí. Bůh mne zasadil jak zrno úrodné, dal mi vláhu, pole příhodné, abych rostl a sílil a Jemu se líbil a nebál se přinést užitek.
Neboj se, člověče, životem svým netrap se. Neboť všude kam tě pošlu, tam půjdeš a co ti přikážu, řekneš. Neboj se, já budu s tebou!
Chválím tě, Otče,
prohlášení pro tisk. „Židé i křesťané musí být v popředí, jde-li o učení světa základním morálním hodnotám.“
za ruku ochrannou. Jenž vede nás,
A to právě umožňuje nynější úcta katolické církve k judaismu.
stále vede nás za Tebou. Dík, že mne nenecháš zkouškami projít, aniž bych nepoznal Tvou vůli.
Neboj se ..
ORTODOXNÍ RABÍNI:
KŘESŤANSTVÍ PATŘÍ DO BOŽÍHO PLÁNU
Dr. Eugene Korn z Teanecku vypracovat prohlášení.
(NJ)
pomáhá
Larry Yudelsohn Před padesáti lety, na druhém Vatikánském koncilu, změnila katolická církev svůj postoj k židovskému národu, když odmítla obvinění z bohovraždy a uznala, že smlouva Židů s Bohem zůstává platná. Za čtrnáct dní skupina ortodoxních rabínů tento projev přízně oplatila. Ve svém prohlášení „Chceme splnit vůli svého Otce na nebesích: k partnerství Židů a křesťanů“ se rabíni, kteří je podepsali, „snaží přijetím ruky, podané jim jejich křesťanskými bratřími a sestrami, splnit vůli svého Otce na nebesích.“ „Je to průkopnické prohlášení“, prohlásil rabín dr. Eugene Korn. „Je to jediné prohlášení mezinárodní ortodoxní komunity, o němž vím, které mluví o praktickém i teologickém příbuzenství s katolickou církví po Nostra aetate.“ Rabín Korn, žijící v Teanecku a Jeruzalémě, patřil k autorům prohlášení, publikovaného Střediskem porozumění a spolupráce křesťanů a Židů, izraelským mezivěroučným centrem, založeným rabínem Šlomo Riskinem. Rabín Korn je academic director Střediska.
„Nyní, když katolická církev uznala věčnou smlouvu Boha s Izraelem, můžeme uznat trvalou konstruktivní platnost křesťanství jako našeho partnera při spáse světa aniž se musíme obávat, že to bude využito k misijním účelům,“ praví se v prohlášení. „Židovští myslitelé už dříve sepisovali prohlášení o židovsko-křesťanských vztazích a teologii, jako ´Dabru emet´ v roce 2000, avšak pouze nemnoho ortodoxních rabínů bylo s to souhlasit ve světle svého chápání židovské tradice s příslušnými teologickými i praktickými tvrzeními,“ řekl rabín Korn. „Průlom tohoto prohlášení spočívá v tom, že vlivní ortodoxní rabíni napříč všemi středisky židovského života konečně uznali, že křesťanství a judaismus již nejsou zaměstnány teologickým soubojem na život a na smrt, a že křesťanství má s judaismem mnoho společného, teologicky i prakticky. Vzhledem k naší toxické historii je to u ortodoxních neslýchané.“ V pasáži, kde rabín Korn hovoří o „důsledném rozšíření halachické a rabínské tradice,“ prohlášení cituje dřívější rabínské myslitele, od Maimonida po rabína Samsona Raphaela Hirsche včetně rabína rabína Sheara Yashuva Cohena, posledního hlavního rabína haifského, jenž tvrdil, že křesťanství patří do božího plánu pro lidstvo. „Uznáváme, že křesťanství není nahodilostí ani chybou, nýbrž záměrným zázračným závěrem a darem národům,“ praví se v prohlášení. „Rozdělením judaismu a křesťanství Bůh sledoval rozdělení partnerů bez signifikantních teologických rozdílů, nikoliv rozdělení nepřátel.“
„Toto prohlášení ortodoxních je důležité proto, že vyzývá k bratrskému partnerství náboženských vůdců Židů a křesťanů, přičemž se zde uznává kladná teologická funkce křesťanské víry,“ prohlásil rabín Riskin ve zprávě pro oznámení pro tisk.
A pokračuje: „My Židé a křesťané máme více společného než toho, co nás dělí: etický monoteismus Abrahámův; příbuzenství s jediným Stvořitelem Nebes i Země, jenž nás všechny miluje a stará se o nás; židovská Svatá písma; víru v závaznou tradici; a hodnoty života, rodiny, soucitné spravedlnosti, práva, nezadatelné svobody, všezahrnující lásky a konečného světového míru.“
„Skutečně důležité je toto prohlášení ortodoxních proto, že vyzývá k bratrskému partnerství mezi židovskými a křesťanskými náboženskými vůdci, přičemž rovněž uznává pozitivní teologickou funkci křesťanské víry“, řekl rabín Riskin v příslušném
Kromě rabínů Korna a Riskina se na prohlášení podíleli rabíni Irving Greenberg a David Rosen z Amerického židovského výboru. Zatím pod ně získali padesát podpisů. Doposud se zdá, že jména odpovídají spíše Orthodox International Rabbinical
Fellowship než Americké radě rabínů. „Neříkáme, že souhlasíme se vším v katolické teologii,“ prohlásil rabín Korn. „Ve skutečnosti se v prohlášení praví, že nechceme minimalizovat vážné rozpory, jež mezi námi jsou.“ Prohlášení rabína Korna přišlo v předvečer prohlášení Vatikánu „Boží dary a povolání jsou nezrušitelné,“ deseti tisíc slov, reflektujících teologické otázky, týkající se katolicko-židov-ských vztahů u příležitosti padesátého výročí Nostra Aetate.“ Rabín Korn řekl, že jakkoli velká část tohoto dokumentu popisuje historii posledních padesáti let židovsko-křesťanských vztahů, „a v tomto smyslu tu není nic skutečně nového, prohlášení je opravdu důležité proto, že jen nemnoho ať už Židů či křesťanů to vše dobře zná.“ Dokument soustředil pozornost ke svému výslovnému prohlášení, že – slovy rabína Korna – „[dnes] tu už není poslání obracet Židy na katolickou víru.“ V prohlášení se hovoří o odmítnutí Ježíše Židy, kteří obvinili katolickou církev ze zaprodávání slova Božího. „Pro židovské společenství je důležité dozvědět se, že katolická církev změnila svůj postoj ohledně misijní práce v židovském národě,“ prohlásil rabín Korn. „Zřeknutí se misionářství bylo v Nostra Aetate implicitně a v posledních padesáti letech se vynořovalo stále více explicitně,“ dodal rabín Korn. „V Nostra Aetate se praví, že smlouva Boha s židovským národem, jež započala v Bibli, je stále platná. Z toho logicky vyplývá, že naprosto není zapotřebí, abychom kvůli věrnosti Božímu zaslíbení konvertovali.“ Rabínské prohlášení je určeno výslovně katolické církvi. Rabín Korn poznamenal, že převážná většina křesťanů ve světě jsou katolíci. „Z 2,2 miliardy křesťanů je 1,3 miliardy katolíků. Učiní-li formální prohlášení, rezonuje v celém křesťanstvu.“ Překlad © I. Dokulil 2016; k zamyšlení doporučuje Jindřich Kimler
PUZZLE Chtěla bych připomenout jedno vidění, které do našeho sboru přišlo před několika lety, protože si myslím, že je stále aktuální. V tom vidění dostal každý věřící ve sboru hrst dílků z puzzle. Každý dostal za úkol složit svůj díl obrazu a spojit ho na
správných místech s ostatními díly, jež skládali jiní bratři a sestry. Všichni si v této úloze vedli víceméně dobře, ale přesto se strhly roztržky, hádky a kritika mezi sourozenci. Ten, který stavěl levý dolní roh, kritizoval toho, kdo stavěl levý horní roh, že rozhodně orientace toho rohu nemá být nahoru, ale samozřejmě dolů. Ten, který stavěl levý horní roh, mu oponoval. Ti, co stavěli rohy obrazu, kritizovali ty, kteří stavěli rovné okraje obrazu, protože jim tam údajně chybí roh. Ti, co stavěli uprostřed, zase byli přesvědčeni, že žádné rohy ani okraje se skládat nemají a také to dali patřičně všem najevo. Podobné konverzace probíhaly mezi mnoha sourozenci. Každý tedy byl naprosto přesvědčen, že jeho vnímání situace i reality, je ta správná. Ve skutečnosti však neměl ani ponětí, jak má díl obrazu jejich bratra či sestry vypadat. Jeho poznání mu sotva stačilo na složení vlastní sady puzzle. 1.Korintským se píše: Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. Naše poznání tady na zemi je i v tom nejlepším případě pouze částečné. Na to nezapomínejme. Bůh nám dal každému jiné dary a jinou „sadu puzzle“, kterou máme složit. Obdobně pokud má jakékoli tělo správně fungovat, nemůže srdce diktovat plícím, jak mají správně dýchat, protože to ví jen plíce. Nebo ještě hůř, kdy se srdce dokonce snaží být plícemi. Srdce potřebuje plíce, ledviny, játra i cévy, aby fungovalo správně. A ony se zas nesmí snažit být srdcem. Pokud bude mít tělo pět nejzdravějších srdcí na světě, které nejsou spojeny s alespoň jednou dobrou plící, pak tato srdce zemřou. Na konci toho vidění bylo ukázáno východisko z této situace. Všichni bratři a sestry se začali dívat na Ježíše. Každý se od Něj učil a věděl, co má dělat a nenechal se příliš rozptylovat tím, co dělají druzí. Každý věděl, kde má napojit svoje dílky na dílky ostatních. Ze všech dílků vznikl obraz, který Bůh zamýšlel. Tohoto stavu se dosáhlo jen tak, že všichni uctívali Pána a dívali se na Něj. Pán složil své tělo - církev z různých částí. Pravděpodobně existuje mnoho rozdílných jedinečných částí, které by měly znát svou identitu a své místo v celku. Srdce "ví", že je srdce a uznává hodnotu plic, váží si jich a spolupracuje s nimi. Všechny pravé novozákonní služby se skládají z týmu složeného z různých částí, které fungují společně jako jeden celek. Barnabáš musel odejít a najít Saula (který se později stal Pavlem). Pak se oba museli dostat na správné místo (do Antiochie), než mohli být propuštěni do svých povolání apoštolů. Stejným způsobem i my musíme hledat ty, k nimž jsme povoláni, abychom se s nimi spojili v Pánu, než
budeme moci být propuštěni do našeho povolání. Petra Rybníčková
RECEPTY NA PŘÁNÍ Dobré kynuté těsto bez vajec – na cokoliv 1 kg hladké mouky 1,6 dcl oleje 1 kostka droždí 6 dcl mléka 2 čajové lžičky soli 3 polévkové lžíce cukru – stačí méně Kvasnice rozmícháme v troše vlažného mléka se lžíci cukru, přidáme k ostatním surovinám a vypracujeme kompaktní těsto, které se nelepí na nádobu. Z vykynutého těsta děláme buchty, koláče, záviny, bábovku, vánočku. Nádivku sladkou nebo slanou zvolíme podle chuti. Necháme ještě chvíli kynout a pečeme klasickým způsobem na 180-200 stupňů, podle typu trouby. Nebo můžeme uplést jednoduché pletýnky, které posypeme solí a kmínem, mákem, sezamem. Pro změnu před dopečením položíme plátek anglické nebo debrecínky, sýra a necháme zapéct .., podle chuti a fantazie. Upečené, ještě horké po vytažení z trouby potíráme olejem anebo trochou horkého mléka. Pečivo na povrchu zvláční. Tip: do těsta je dobré nastrouhat trochu citronové kůry z dobře odrhnutého citronu a malou špetku muškátového oříšku. Udělá plnější chuť.
Masová roláda Masitý bůček bez kosti prořízneme tak, aby vznikl souvislý plát masa. (Případně objednáme v řeznictví už rozkrojený plát. Ne v supermarketu – u soukromníka). Maso naklepeme, osolíme a potřeme česnekem. Srolujeme a uložíme do chladna odležet do dalšího dne, nejlépe v mikrotenovém sáčku. Zároveň si připravíme směs na plnění. Směs: čerstvé mleté maso (nejlépe kuřecí), sůl, drcený kmín, trochu pepře, zelenou petržel nebo pažitku, dost česneku, na zahuštění hrst strouhanky a trochu solamylu. Vypracujeme směs na sekanou, kterou uložíme v míse dobře přikrytou do ledničky. Druhý den plát masa rozbalíme a potřeme směsí. (Když je plát velký, můžeme jej přepůlit a vzniknou nám rolády dvě. Směs ještě můžeme doplnit sterilovaným odkapaným hráškem, proužky papriky, nebo podle chuti a obsahu ledničky.) Roládu opatrně zarolujeme a ovážeme nití nebo potravinářským provázkem. Já ještě pro jistotu zabalím do alobalu, nebo pečícího papíru. Vložíme do trouby vyhřáté na 150 stupňů a pomalu pečeme. Stupeň propečení zkoušíme špejlí, jako u moučníku. Ke konci pečení rozbalíme alobal a zvýšíme teplotu, aby povrch
rolády získal pěknou barvu. Pokud masová směs zbude, můžeme udělat ještě karbanátky. Roládu podáváme teplou s bramborovou kaší. Pokud chceme podávat po studenu, je lépe upéct roládu den předem, studená se lépe krájí na plátky. Tip: Je-li plát masa tučnější, je lépe udělat klasickou nádivku z rohlíků, které dobře vsáknou vypečenou šťávu. Pak podáváme teplé, se zelím a bramborovým knedlíkem.
Bramborové knedlíky do zásoby - zasyrova do mrazáku Na jednu dávku: 60 dkg uvařených brambor (ne předem, ale v ten den) l vejce 10 dkg solamylu 15 dkg krupice hrubé (opravdu nepoužít hrubou mouku, ale hrubou krupici!) sůl nakonec zapracovat 4 rohlíky nakrájené na drobné kostičky Zpracovat těsto, vytvořit válečky cca 4 x 15 cm, obalit v krupici, každý zvlášť zabalit do fólie nebo mikroten.sáčku, přibalit lísteček s poznačeným datem výroby, syrové naskládat do mrazáku. Před vařením vytáhnout asi ¾ hodiny předem, pak dát do vařící vody, vařit až vyplavou, uvařené nakrájet na plátky. Oblíbené, hodí se ke všemu. Recepty jsou tentokrát poněkud vydatněšjší, nicméně – pokud má naše fyzické tělo v zimě správně fungovat, snese o něco kaloričtější stravu než v jiným částech roku. Tak dobrou chuť a ať slouží ke zdraví. ☺ 1. Timoteovi 4:4 „Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.“
Sdělení čtenářům : Veškeré články a příspěvky zveřejněné ve zpravodaji jsou otisknuty bez jakékoli cenzury a jsou vyjádřením náhledu podepsaného autora, na základě jeho osobního duchovního poznání. Nevyjadřují postoj redakce, nejsou ani oficiálním stanoviskem kazatele či staršovstva sboru. Na kterýkoliv z článků je možno písemně reagovat. Adresa redakce:
[email protected]
