Listopad - prosinec 2008
Ročník: 12
Číslo: 104
SBOROVÝ ZPRAVODAJ CASD v Mladé Boleslavi
Obsah: • Sborové info str.: 2 Pavel Přibyl
• Nemilé překvapení str.: 3 Vlastik s rodinou
• První den dům od domu str.: 3 Matouš Hýbl •
Adventní pozdrav ze Sedlčan str.: 4
• Křížovka str.: 8 • Nemilé překvapení – pokračování str.: 9
Jarka Kuruczová
• Múzička 2008 str.: 4 - 5
Vlastik s rodinou
• Dietrich Bonhoeffer str.: 9 Petra Kučerová
• Vánoční přemýšlení str.: 5 - 6
• Narozeniny • Rozpis kázání • Sbírky sboru Mladá boleslav Karel Vasilek
• Liberecká nebo boleslavská vybíjená ??? str.: 6 - 7 Petra Kučerová
str.: 10
• Bojovníček str.: 11 • Poděkování str.: 12 Josef Svačina
http://casd.mb-net.cz
[email protected]
-2-
Sborové info • První sobotu v září jsme hostili okrskovou sešlost bratří a sester ze sborových skupin Brandýsa n/L a Neratovic - Mělníka při příležitosti návštěvy předsedy československé unie CASD kazatele Pavla Šimka. Sobota byla povzbuzením pro všechny přítomné, nejvíce asi pro učitele sobotní školy Pepu Svačinu, který téma o službě biblických žen okořenil darem kytičky všem přítomným sestrám a poděkováním za jejich službu v jednotlivých sborových společenstvích. Náš host Pavel Šimek byl touto pozorností pohnut a ocenil ji vyjádřením, že ho tímto aktem Pepa „dostal“. • Na první víkend v říjnu jsme vyjeli znovu do Krkonoš na Rezek, do penzionu Hájenka. Cílem tentokrát nebyla rekreace, ale rozhodnutí našich tří přátel – Tomáše Gnieweka a Markéty Vaňkové, kteří se rozhodli biblickým křtem uzavřít smlouvu s Bohem, a Ota Kolář, který jel smlouvu s Bohem obnovit přijetím do sborové rodiny podáním ruky. Slavnostní sobota na tomto místě připomněla premiéru při naší sborové dovolené v srpnu, když se zde rozhodla přijmout křest Lenka Brodská. Pozvání na společný víkend přijali také Kuruczovi ze Sedlčan, kteří již s sebou vzali novou partu přátel. Bylo nám s nimi moc dobře a tak jsme se zase neradi loučili. Jejich poslání na Sedlčansku přináší viditelné ovoce, proto se modlíme za Boží požehnání pro jejich další službu. • Ve středu 3. 12. jsme se sešli k poslednímu ze setkání Klubu zdraví, která probíhají v salonku vegetariánské jídelny Gája na Starém městě. Jelikož podzimní cyklus měsíčních přednášek posluchače obohatil mnohými novými informacemi, rozhodli jsme se pokračovat i v prvním pololetí roku 2009. Pro úplnost přináším všechna nová témata s daty jednotlivých setkání: 7. 1. – „Čokoláda, také jste závislí?“ (ing. Robert Žižka), 4. 2. – „Co s únavou, aneb jak dobít baterky“ (B. Th Jiřina Krejzová), 4. 3. – „Cesty ke zdravému srdci“ (MUDr. Marek Ondráček), 1. 4. – „Etický rozměr vegetariánství, aneb nedělejte si ze svých žaludků hřbitov“. (B.Th Karel Vasilek), 6. 5. – „Psychologie zdraví, aneb zkouším žít zdravě, ale ono mi to nejde!“ (B. Th Karel Vasilek),
http://casd.mb-net.cz
3. 6. – „Med, léčivé tajemství přírody“ (lektorka IŽS Dagmar Mrkvičková). Máte zájem udělat něco pro své zdraví a vzít s sebou nové přátele? Neváhejte a udělejte si na setkání čas! • Pozvání na společné prožití silvestrovského večera máme letos ze dvou míst. Ta první možnost je známé místo, které nám zařizuje Alice v pavilonu ve Václavkově ul., druhá možnost je osobní pozvání Lenky a Leoše do jejich domečku v Dobrovici. Děkujeme za obě možnosti a rozhodněme se co nejdříve! • S předstihem informuji o mimořádném programu, který vzešel z dlouhodobých potřeb našeho sboru s ohledem na nejbližší budoucnost. Náš kazatel Karel Vasilek naplánoval, aby se termínem tohoto členského setkání stala sobota 7. 2. 2009. Celý dopolední program (odpadá sobotní škola i klasické kázání) nabídne vzájemnou diskusi o potřebách a možnostech všech věkových kategorií našeho společenství, nabídne kompletní prezentaci stavebního projektu našeho sborového domu, jeho plánované využití, a hledání dalších možností pro naplnění potřeb našeho okolí. • Biblický týden 2009 se uskuteční v termínu 26. července - 2. srpna v rekreačním středisku Dlouhé u Ždírce nad Doubravou. Hlavním řečníkem bude vedoucí kazatelského oddělení a oddělení výchovy Transevropské divize církve adventistů ThDr. Daniel Duda, pedagog a kazatel. Téma BT mi dosud není známo. Všem zájemcům o účast připomínám - rozhodujte se co nejdříve, abychom nepropásli rezervaci, která se zanedlouho otevře! Pokud jste dosud s účastí na BT váhali, dosvědčuji, že je to jedinečná příležitost, jak “natankovat“ potřebnou duchovní posilu. Daniel Duda umí jedinečným a nevšedním způsobem oslovit své posluchače. • Pro úplnost ještě sděluji, že náš rezervovaný termín pro sborovou dovolenou na Rezku je 2. 8. - 9. 8. 2009. Čáru přes rozpočet nám udělalo rozhodnutí zaměstnavatele Škoda-auto, že celozávodní dovolená je pro rok 2009 naplánována mimo naši rezervaci na druhou polovinu července. Rád bych přivítal všechny zájemce, aby mi na sborovou dovolenou nahlásili svoji rezervaci. Pavel Přibyl
[email protected]
-3-
Nemilé překvapení Naši milí rodiče a přátelé, v sobotu jsme se vrátili z města kolem 11 hodiny a našli jsme v domě oheň. Bylo to v suterénu a všude černý kouř. Ihned jsme začali hasit a zavolali pomoc. Zdálo se, že se oheň pomalu podařilo udolat, ale záhy vyšlehly plameny z dalších prostor domu. Pak přijeli hasiči a za pomoci techniky vše rychle zastavili. To už ale byla 1/3 baráku zničená. Hlavně prádelna, koupelna a ložnice. Nechtěli jsme věřit vlastním očím, ale bylo pozdě. Podařilo se zachránit naše pasy a služební počítač. Zůstali jsme stát venku jen ve svátečním oblečení, s autem a 3 Biblemi. Navečer nás vzali do města na jídlo a nakoupit nejpotřebnější oblečení. Máme tu na škole velkou oporu. Ještě než jsme večer ulehli do domu pro hosty, tak se k nám dostávaly finanční dary od několika lidí. Stres, pláč a bolest ze zráty mnoha osobních věcí nás provázely celou tu dobu. Tězko se mi o tom vůbec i píše. Ani jsme nemohli usnout. Asi kolem půlnoci jsme konečně usnuli, ale ve 2.40 ráno nás opět probudily známé sirény požárních vozů. Když jsme pohlédli z okna ven, viděli jsme za stromy mnohem větší požár, opět z našeho domu. Někde se to ještě samovznítilo, a když se sousedi probudili, bylo opravdu pozdě. Hasily se jen zbytky. Tak jsme už přišli o všechno. Pak už se nedalo usnout vůbec. Přišli jsme o všechno oblečení, zimní kabáty, svetry, boty, osobní počítač, tiskárnu, dokumenty, smlouvy, DVD, kufry, knihy, hračky, flétny, žehličku, nádobí, 3 fotoaparáty, dárky, vysavač, lednici, pračku, 4 kola, 6 vysílaček, 7 spacáků, matrace, postele, stoly, deky, povlečení, hygienické potřeby, peníze atd. Vše je pryč. My jsme přišli o věci v hodnotě několika tisíc dolarů, ale škola přišla o dům za zhruba $80.000. Přesto se nám všichni snaží velice pomoci. Prosím, nevolejte nám, těžko se o tom mluví. Při každém pomyšlení na to, co jsme tam ještě ztratili, nám vyhrknou slzy z očí. Máme kolem sebe přes 100 lidí, kteří se nám nabízejí s pomocí a přinášejí nám taky peníze. Díky Bohu za to povzbuzení. Při tom všem neštěstí jsme měli velké štěstí, že se to stalo ve chvíli, kdy jsme byli celá rodina pryč, a nám se nic nestalo. Mohlo to taky klidně http://casd.mb-net.cz
přijít v noci a už bychom se nestačili zachránit. Všechno bylo ze dřeva a plastů a hoří to ukrutně rychle. Naše děti to zvládají statečně. Naše telefony prý taky někdo zachránil, ale nevíme, kde momentálně jsou, a asi nefungují. V Bibli je psáno, že se nemáme trápit tím, co budeme jíst, a co si oblékneme. Bůh přece ví, že to všechno potřebujeme, a postará se. Život a tělo je víc než oděv. Vím, že to je pravda, už jsme se o tom mnohokrát přesvědčili a i tentokrát nám v tom Bůh pomůže skrze spoluvěřící z města. Díky Bohu za to i nyní. Ozveme se vám ve vhodné chvíli. Vlastik s rodinou
První den dům od domu Prosil jsem tátu, aby mě vzal s sebou kolportovat. Dlouho jsem se těšil, kdy to bude. Jednoho dne jsme teda vyrazili. Když jsme se dostali do Monterey, tak jsme zastavili u kolejí, kde nebyly žádné domy. Museli jsme chvilku jít pěšky, až jsme došli k prvnímu domu. Chvilku jsme stáli přede dveřma a zvonili. Pak jsme slyšeli hlas z domu a nějaké staré paní na vozíčku nás volaly dovnitř. Šli jsme tam, povídali si o životě a o Pánu Bohu. Neměli peníze na knížku, ale modlili jsme se s nima. Pak jsme pokračovali dále, ale lidi neměli zájem. Potom si jeden pán od nás koupil malou knížku “Cesta ke Kristu”, kterou jsem nabízel já. Pak jsme přišli k jedné paní a ona si od nás klidně koupila jednu velkou kuchařku. Když jsme dál s tatínkem pokračovali a zpívali si, bylo nám dobře a lidi si ještě postupně koupili další čtyři knížky “Cesta ke Kristu” ode mě. No a pak byl konec ulice a jeli jsme spolu domů. Tak jsem byl poprvé kolportovat a měl jsem z toho radost. Pán Bůh mi pomáhal a taky jsem si vydělal svých prvních 10 dolarů. Pro sborový zpravodaj z Tenessee Matouš Hýbl, 8 let
[email protected]
-4-
Adventní pozdrav ze Sedlčan
Múzička 2008
S láskou Vás všechny zdravím ze Sedlčan, kde už budeme trávit druhé Vánoce, a tak si uvědomuju, jak ten čas utíká. Už jsme se pomalu začlenili do řad sedlčanských občanů a musím říct, že se tu cítíme opravdu dobře, a oni nás laskavě přijali a stále se průběžně ptají, jak se nám tu líbí. Prožíváme teď tu krásnou dobu před Vánoci, doděláváme klubík pro volnočasové aktivity, který máme dole v přízemí našeho domu, a protože jsme to trochu přeháněli, tak jsme teď nachlazení a unavení, ale nadšení tvořit dál.
Příprava na letošní Múzičku začala v září, kdy jsme se s naším oddílem Pathfinder začali zajímat, s jakým příběhem bychom mohli vystoupit. Vyhlášené téma bylo „Přátelství“. Je pravda, že pod toto téma se dá schovat cokoliv.
Dostalo se mi taky té radosti, že můžu učit v ZUŠ výtvarku a keramiku, byla to vždycky moje touha a vlastně se mi splnila v době, kdy už jsem nedoufala, to jen Bůh ví, že vše má svůj čas. Když jsme šli do Sedlčan, tak jsme spíš měli představu, že budeme pracovat s podobnými typy lidí, jako jsme měli klienty v Naději, ale i když pár takových lidiček tu máme, tak se stále potkáváme se širokým okruhem dětí. Jenda trénuje 20 kluků ve fotbale, já učím děti při výtvarce, v čajovně máme program, kam chodí děti, tak najednou musíme řešit, co s nimi(o: Na léto chystáme tábor, tak mě čeká polní kuchyně a já se na to na "starý kolena" těším. Je to pro nás takové dobrodružství, když pozorujeme, kudy nás to vede a směruje, a hledáme, co po nás Bůh chce, a jsme stále překvapení, protože většinou je to vždy jinak, než si představujeme. Ale je pro nás velkou radostí a povzbuzením to vědomí, že můžeme být při tom, že můžeme doufat, že jsme užiteční, a to i navzdory všem našim chybám a nedostatkům. V čajovně mívám poradnu zdravého stylu a taky dělám ochutnávky, píšu recepty a povídám si s lidma, kteří o to mají zájem a dělá mi to radost. Moc na Vás všechny vzpomínáme, jste v našem srdci pro všechen ten čas, který jsme spolu prožili, a taky Vám přeju, abyste mohli prožívat to spojení s Bohem a lásku k lidem okolo nás. Ať pokoj Boží vládne v našich srdcích a je svědectvím o Jeho blízkosti. Jarka Kuruczová
Vybírali jsme ze dvou příběhů: Ten první byl o postiženém chlapci, který dostal na rozloučenou od kamaráda Bibli, a psal lidem, kteří chodili okolo jeho pokoje, verše. Po nějaké době díky jeho veršům uvěřil jeden pán a stal se mu opravdovým přítelem. Druhý příběh se odehrával v Africe, do které se přestěhovala jedna rodina, která dostala na přivítanou od domorodců malého munga, zvířátko, které jediným skokem dokáže usmrtit kobru královskou. Mungo dostal jméno RIKI TIKI, skamarádil se s rodinou i se zvířátky, která žila na jejich zahradě, a právě od nich se dozví o nebezpečí, které všem hrozí od královské kobry. Příběh je plný bojů mezi RIKI TIKIM a kobrou. Nakonec RIKI TIKI zvítězí a všude zavládne klid a bezpečí. Ti, co se odhodlali nacvičovat na Múzičku, si vybrali příběh Riki Tikiho a začalo se pilně zkoušet. Hlavními aktéry bojů byl Filip Brodský, který ovládá umění kapuery a hrál RIKI TIKIHO. Kamča Bonhardová hrála kobru NAGAJNU, slepici, nejlepší přítelkyni Riki Tikiho hrála Adélka Šamárková, maminku Anka Vopeláková a její holčičku Mínu - Miriam Hudáková. Celý příběh uváděl jako vypravěč Vašek Kučera. Naše zkoušky byly plné napětí, jestli příběh stihneme nacvičit včas. Nakonec jsme všechno stihli. Dík patří také Leoši Brodskému, který Mimce připravil hudební podklad pro sólové zpívání za odborného vedení jeho manželky Lenky Brodské. Do soutěže pro výtvarnou oblast jsme vytvořili nádherné keramické dílo nazvané „Planeta přátelství“. Náročné dílko si vyžádalo hodně práce, než se jen z keramiky vytvoří kulatá zeměkoule! To musíte vytvořit kouli velikou asi jako fotbalový míč, nechat zaschnout, ale zase ne moc, pak tu kouli rozříznout a vydlabat, jinak by to v peci prasklo. Pak znovu spojit a přitom zachovat kulatý tvar. Jen si to někdy zkuste! Zeměkouli držely ruce, které byly na podstavci, a na zeměkouli stálo 5 postaviček, z nichž každá představovala jeden kontinent. Bylo to těžké, ale moc hezké. Tak to byl náš přínos letošní Múzičce. A jak jsme v soutěžním klání nakonec dopadli? Scénka se nám povedla, ale doprovázela ji u některých tak silná tré-
http://casd.mb-net.cz
[email protected]
-5-
ma, že třeba Adélce (slepici) se třepal zobáček tak silně, až to bylo málem slyšet. Boje mezi Riki Tikim a kobrou byly plné napětí. Přesto se nám nepovedlo být těmi nejlepšími. Ve zpívání se nám to ale povedlo. Miriamka má obrovskou výhodu, tréma jí nic neříká. Přijde si na podium, zazpívá a odejde. A ještě jednu přednost má. Pán jí dal nádhernou a velmi zajímavou barvu hlasu. Miriamka si vyzpívala 1. místo. A co naše keramika? No ta byla přeci jasná… Jo, když si někdo dá práci, tak se výsledek dostaví. Anka Vopeláková a Adélka Šamárková si vypracovaly také 1. místo. A co říci na závěr? Jsem ráda, že je to zase za námi, že jsme v některých kategoriích uspěli. Je mým tajným přáním jednou vyhrát i v dramatické tvorbě. To se nám zatím ještě nepovedlo. Poděkování patří všem, kdo se zapojili a pomohli nám. Díky za finanční přispění sboru a především Tobě, Pane Bože, že jsi nám dal tak úžasné děti. Petra Kučerová.
Vánoční přemýšlení Je před Vánocemi a jistě by se slušelo psát na nějaké vánoční téma. Přemýšlím tedy, jaké vhodné téma zvolit. Témat by se jistě našlo velké množství, ať z biblických či z tradičních zdrojů. Přesto je jedno téma, které je v tento čas obzvlášť vybízivé, a to – narození Ježíše Krista. Já se však posunu o něco dále a budu se snažit zamyslet se nad Ježíšovým životem. To však je samo o sobě také velmi rozsáhlé téma. Pokusím se ještě to více zúžit. Budu s vámi přemýšlet nad Ježíšovou myslí. Proč právě nad Ježíšovou myslí? Protože mě inspiroval text z Písma, který budu citovat později. Potom také proto, že se blíží konec starého roku a je potřeba bilancovat. S tím samozřejmě souvisí začátek roku nového, a to je další důvod, který mě může vést k zastavení a přemýšlení, kam povedou v nadcházejícím roce mé kroky. Pojďme tedy k tomu prvnímu důvodu, a tím byl text z Písma: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe http://casd.mb-net.cz
způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (List Filipským 2,5–8) Kdo byl Ježíš Kristus? Co to znamená se jemu připodobnit? Jak se mám proměňovat do jeho charakteru? Jak obnovovat svou mysl v něm? Nakolik se mohu ztotožnit s jeho příběhem? Čtu předchozí citát stále dokola a přemýšlím nad ním, modlím se a znova čtu. Po nějakém čase mám pocit, že začínám chápat, a znova čtu a znova se modlím, a najednou zjišťuji, že tomu už vůbec nerozumím. Zavírám Bibli a jdu spát. Usnout však nemohu. Zjišťuji, že ten text mám zarytý ve své paměti – Bible je asi opravdu „živým Slovem“. Ráno vstávám brzo. Otvírám Bibli a kontroluji zmíněný citát se svou pamětí. Vše souhlasí. Modlím se a čtu. A tak to jde několik dní. Kromě těchto pár veršů jsem několikrát pročetl celou kapitolu a i jiná místa s tím spojená. Začínám si pomalu uvědomovat nesmírnou hloubku a rozměr dopadu celého tohoto textu. Co vše musel Kristus podstoupit a já teď stojím před rozhodnutím jej následovat. Má být mezi námi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši (F 2,5). O čem tedy tento text vypovídá? Je to velmi těžké přiznat, ale o sebezmaření! Sebezmaření – řecky εκενωσεν je aorist od κενοω, což znamená vyprázdnit – připravit sám sebe o úspěch, opustit sám sebe, zničit se (aktivní sloveso!). Zmařit sebe, vyprázdnit sebe? Proč? Vždyť nejsem špatný člověk. Nic zlého nedělám. Lidé mě mají rádi, já mám rád lidi… Přes všechnu svou apologetickou argumentaci vlastního já nemohu uniknout dojmu, že to všechno v mém životě není až tak dokonalé. Když nečtu a nepřipomínám si tento text, je mi dobře. V momentě, kdy nad ním rozjímám, vím, že se musím změnit. Thomas Merton napsal v jedné své knize: „Brát na vědomí osoby, události a situace jen ve světle jejich účinku na mne, znamená žít na prahu pekla.“1 Já stojím na prahu pekla a uvažuji nad Ježíšovým způsobem života. Před svým narozením musel sestoupit z nebe, stal se člověkem, podstoupil i smrt. Ježíšův celý život byl sestupnou cestou dolů. On vyprázdnil svůj život pro naše žití, pro náš prospěch: a) Stal se služebníkem; b) zůstal člověkem (pravá spiritualita vede k autentickému lidství, náboženství odlidšťuje); c) ponížil se – řecky εταπεινωσεν – opět se jedná o aktivní aorist od slova ταπεινόω, což znamená nízký, nepatrný, bezvýznamný, slabý, pokorný, neužitečný, chudý; d) byl posluš-
[email protected]
-6-
ný (2K 10,5), poddaný, bez hranic – absolutně až do ponižující smrti. Často slýchávám, jak bychom měli „duchovně růst“, a ani nevím, proč jsem si vždy tento růst spojoval s vědomostmi. Čím více budu o Bibli a o Bohu vědět, tím budu duchovně zralejší. A nyní zjišťuji, že tomu tak není. Paradoxem toho všeho je, že křesťan roste dolů – cesta vzhůru k Bohu vede dolů, do hlubin vlastního nitra, bolesti, bezmocnosti a ztroskotání, do ponížení. Toto zjištění není jednoduché, kontrastuje se vším tím, co jsem o Kristu doposud poznal, jak jsem si jej ve své mysli představoval. Neustále na mne nepřestává působit tíha těchto myšlenek. Cítím, jak se mé vlastní já proti těmto myšlenkám brání a bouří. Vybavuje se mi text z Písma o moci Božího slova, které je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce (Žd 4,12). Stále jsem staven před otázku, jak skutečná je moje touha po Bohu. Ve slovních projevech a modlitbách jsem „velmi roztoužený a odhodlaný“, ale co má mysl, co můj skutečný stav srdce? Měl bych na toto poznání reagovat? Jestli ano, tak jak? Vždyť musím proměnit celý svůj dosavadní způsob života. Teorii znám velmi dobře. Vím, jak lidem tuto otázku zodpovědět, znám mnoho biblických veršů, které mám dokonce barevně zvýrazněné ve své Bibli, ale tady jde o mě. O můj vlastní „mně příjemný a pohodlný“ způsob života. Začínám přemýšlet. Přemýšlet nad Ježíšovým výrokem o uchopení nesení vlastního kříže (Mt 16,24). Kolikrát ve svém životě jsem „tento kříž“ zvedal a kolikrát ho odložil. Kolikrát jej budu ještě zvedat a kolikrát odkládat? Nevím. Jedno ale vím určitě. Chci se stát Kristovým následovníkem. Chci jej následovat, kamkoli půjde. Dokážu to? Nebo to bude jen „výkřik do tmy“ podobný apoštolu Petrovi (L 22,33– 34)? Co to znamená jej následovat? Jaké dopady toto rozhodnutí bude mít pro můj další život? Měl bych se rozhodnout. moc! Nevím jak dál, chci jít za následovat. Prosím o sílu, prosím ní, prosím o milost a trpělivost. moc!
Bože, prosím, poTebou, toužím Tě o moudrost chápáBože, prosím, po-
Karel Vasilek
http://casd.mb-net.cz
Liberecká nebo boleslavská vybíjená ??? Tak a je to tu zase. Sešel se rok s rokem a náš oddíl sestavuje tým a trénuje na Libereckou VYBIKU. Kdo že to letos bude reprezentovat Mladou Boleslav? Václav Kučera, Jakub Sučík, Kamča Bonhardová, Tomáš Zima, Aneta Bílková, Adam Bonhard, Simča Hudáková a Petruška Vasilková. Fandit pojede Anka Vopeláková a Betynka Kučerová. 13.12.2008 nastupujeme do autobusu a odjíždíme do Liberce. Cesta je v pohodě. Liberec nás vítá sněhovou přikrývkou. Cestou na kostel nám sníh křupe pod nohama. Na kostele jsme odložili batohy, spacáky a další věci. A hurá na zasněžené hřiště, které je přímo nad kostelem. Chvíli se koulujeme a pak se staví 3 obr sněhuláci. V 18.00 večeře, ubytování a startuje se společná hra. Je pro nás přichystáno 12 stanovišť. Na stanovištích se vžíváme do rolí paralympioniků. Staví se komín z kostek, ale nohama, píše se nohou, obléká se jednou rukou, jezdí se na vozíčku, chodí se o berlích a podobně. No, řeknu vám, jsem ráda, že mám své tělo zdravé. Po soutěžích je večerní procházka Libercem a film na dobrou noc. 14.12. Nedělní ráno. V 7.oo budíček, snídaně, sbalit spacáky a honem do aut a přemístit se do tělocvičny, kde se bude hrát vybika. A je to tady! Rozdělení do skupin, zopakování pravidel. Letos se hraje časová vybika, a ta má podstatně jiná pravidla než ta loňská. Pomalu přichází napětí a nervozita. Jde se hrát 1. set, hrajeme proti České Lípě. No, mají starší hráče, ale zatím se daří. Vyhráli jsme nad nimi. Hurá. Přichází 2. set s týmem ze Šluknova. Jsou to samé holky, ale namakané, a opět hraje víc těch starších proti nám. Hra je přeci jen jednodušší. Ale pozor, pozor, Vašek chytil žlutou kartu!!!! Nepřiměřené vybití. „Když ona se skrčila.“ Nezájem, karta je tu. I tak jsme vyhráli. Malá pauza a jde se na 3. set. Ajajaj, čeká nás Jablonec. Velmi dobrý tým. Začala hra, je třikrát nabito, a už to jede, žel proti nám. Jeden vybit a pak už to jde ruku v ruce dál a dál. Ach jo. No, co se dá dělat!!!! Porada týmu a je jasné, že je nesmíme nechat přehodit! Jinak jsme v háji zeleném. Začátek se nám
[email protected]
-7-
řil, náš tým vrací Jablonci prohru. Ale pozor, pozor ! Už mají zase nabito a strefují se do nás! Naštěstí se naše nejmladší holky Peťula a Simča umí dobře vyhýbat. Uf, končí čas a my jsme dokázali vyhrát. Sice o fous, ale neprohráli jsme.
5. místo - LIBEREC 4. místo - ŠLUKNOV 3. místo - ČESKÁ LÍPA 2. místo - JABLONEC 1. místo - MLADÁ BOLESLAV
Čeká nás v první polovině poslední zápas. 4. týmem proti nám je Liberec. No, to bude nejtěžší hra. K Liberci mají mnozí od nás citově velmi blízko, a to se hraje s emocemi, a to není nikdy dobré. Naštěstí pro nás má Liberec slabší tým, protože ti lepší od nich už mají 15 roků, a tak nesmí hrát. Jo, ale někteří do nás zase díky kamarádství nehrají. Tak jsem zvědavá. Jóóó, jsme šikulky, i bez Vaška a později i Kamči dokázalo naše družstvo vyhrát. HURÁ, HURÁ, HURÁ!!!
Hurá, přece jen jsme to dokázali! Máme všichni obrovskou radost, pořád se mně tomu nechce věřit. Ale jo, je to pravda, jdeme si pro diplom a cenu. To je krásný pocit. Je to ten nejhezčí dárek k mým dnešním narozkám. Boleslavský týme, DĚKUJI.
No, tak první polovina je za námi. Máme výborné skóre. Jen jedna remíza, jinak samé vítězství. Ale ještě není všem zápasům konec. Čekají nás ještě odvety! Znovu nastupujeme do boje o první místo. Všechny zápasy jdou velmi dobře, až na obávaný Jablonec! Hned od začátku hraje Jablonec velmi jistě, bez chyby. Jsou dobří. Vypadá to že, s námi bojují o první místo. No, ono to tak nevypadá, ono to tak je! Poprvé jsme prohráli!
Již potřetí za sebou se stáváme držiteli poháru liberecké vybiky! Za náš tým specielně děkuji: Vaškovi Kučerovi, Kubovi Sučíkovi, Tomáši Zimovi, nejmladší Peťulce Vasilkové a samozřejmě všem ostatním hráčům. Jste dost dobří, a co navíc, jste dobrá parta kamarádů, a to je v této době to nejcennější. TAK ZASE ZA ROK v L i b e r c i A H O J. Petra Kučerová
Pár slziček, naštvanost a nějaké bolístky od prudších vybití. Nedá se nic dělat, to je život. Jo, ale to horší po naší prohře teprve přijde. Opět Liberec. Naši vědí, že Liberec ještě ani jednou nevyhrál, a tak se chtějí zachovat velkoryse a dát jim šanci nad námi vyhrát. No jo, ale když počítám skóre, tak právě toto vítězství nad Libercem potřebujeme!!! Nezbývá mi nic jiného, než se zeptat týmu, o co jim v tomto turnaji jde: o výhru, nebo o to si zahrát? Odpověď není jednoznačná. Ti, co nemají v Liberci tolik kamarádů, ti chtějí samozřejmě výhru. Ti druzí váhají. ACH JO. NENÍ TO TAK JEDNODUCHÉ. No nic, jde se hrát. Snažím se je vyhecovat, ale moc to nefunguje. První poločas jsme málem prohráli. Musela jsem všem trochu vynadat a povzbudit je, aby začali hrát. Sláva! Pochopili. A hned taky zvítězili. Je to za námi. Je 12.30 a jde se počítat skóre. Mám takové vrnění, že nás pohár letos nečeká. Přece jen Jablonec hrál lépe. NÁSTUP NA VYHLÁŠENÍ, začíná se od 5. místa http://casd.mb-net.cz
[email protected]
-8-
Křížovka
http://casd.mb-net.cz
[email protected]
-9-
Nemilé překvapení - pokračování Naši milí v Česku, konečně jsem se na chvíli zastavil napsat další zprávu. Jsme v jednom kole a chodíme spát totálně unavení. Ráno se probouzíme brzo a stále se nám hlavou honí chmurné myšlenky, smíchané se vzpomínkami na věci, které nám připomínaly domov a Česko. Už se nám sešly nějaké věci, i když to jsou kolikrát takové míchanice různého druhu. Bereme to alespoň dočasně, třeba se ještě objeví něco vhodnějšího a pak si to vyměníme. Nejvíce je hlavně oblečení, dek, bund, nádobí a hraček. Děti už taky ale mají kola, batohy a kočárky. Horší je to zatím s nábytkem. Budeme to muset doladit příští týden v úterý. Jsme pozváni do nějakého centra v Chattanooga {TN}, odkud si prý určitě odvezeme slušný nábytek, co nám ještě bude chybět. Jinak tu byla i televize z Nashvillu a vysílali to asi v černé kronice na státním kanálu. Taky k nám přijela zástupkyně Červeného Kříže a darovala nám kreditní kartu na několik stovek dolarů. Bylo to opravdu moc milé. Včera jsem jel přes noc do Atlanty do nakladatelství pro knihy a dnes ráno zpět. Máme zase co prodávat a studenti měli radost, že jsem se hned po návratu s nimi vydal do práce. Váží si mne nyní ještě více než dříve, a to mne taky těší. Také jsem ale od svého nadřízeného dostal finanční výpomoc a nový služební počítač. Ten, který jsme zachránili z ohně, sice šlape, ale smrdí a je trochu očouzený. Zatím spíme v suterénu domu, kde je 6 malých místností pro hosty, zatímco se v horním patře horečnatě pracuje na dokončení malování a různých oprav. Vypadá to, že se ještě do pátečního večera nastěhujeme do téměř vybavených prostor. Barvy jsme volili dost podobné jako v předchozím domě, i když mnohem jemnější odstíny. Někde jsme ale v tom shonu ztratili klíče od našeho auta a už je druhý den nemůžeme najít. Tak jezdím služebním autem a utrácím za benzín z karty, co jsme dostali. Snad až se budeme stěhovat nahoru, tak se klíče najdou. Rezervní shořely. Kdosi nám tu přinesl slovenskou Bibli, tak jsme na to zírali, protože to tu je opravdu rarita. Někteří netušili, co to je za jazyk, a tak jsme se naopak vytahovali, že my rozumíme i této řeči. Většinu dne už máme na tváři úsměv a jsme šťastní a vděční za život uprostřed tak bezvadných lidí. Příště pošlu dvě fotky. Ahoj Vlastik s rodinou http://casd.mb-net.cz
Dietrich Bonhoeffer (Breslau, 4. 2. 1906 - 9. 4. 1945) Německý evangelický teolog, účastník protinacistického odboje, zatčen v dubnu 1943 po atentátu na Hitlera, popraven na jeho zvláštní rozkaz na samém závěru války. Níže uvedená píseň byla původně básní, kterou zaslal 28. 12. 1944 - čtyři měsíce před svou vlastní popravou - mamince k 70. narozeninám z vězení gestapa.
O předivné tiché moci Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn. Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra, a bude s námi každý nový den. Ta divná dobrá moc svou sílu dá mi a věrně povede můj každý krok. Jí obklopen i dnes chci zůstat s vámi a s vámi prožít tento nový rok. Mé staré srdce ještě prudce buší a těžce nese zlobu těchto chvil. Ach, Pane, podej vyplašené duši svou spásu, již jsi pro ni připravil. Máš-li však pro nás hořký kalich strastí, jež trpce přetékají přes kraje, my přijmeme jej, nechceme se třásti, vždyť s námi vždy tvá dobrá ruka je. A kdybys dopřál, Bože milostivý, na světě radost v jasu slunečním, pak prožitého dobře pamětlivi svůj život celý dáme k službám Tvým. Své tiché světlo, jež se jasně skvěje, nech teple prozařovat naši noc a dej, ať smíme spatřit obličeje svých milých, které provází Tvá moc. Když po vichřici soumrak plyne tiše, rád chorálu bych lidstva naslouchal a za zdmi slyšel nést se výš a výše tvých věrných dětí vděčnou píseň chval.
Dietrich Bonhoeffer
[email protected]
- 10 -
Sbírky sboru Mladá Boleslav Září 2008 pro sbor spoření sbor. dům misie 13. sobota
Narozeniny Jménem našeho sboru přejeme všem našim oslavencům všechno nejlepší, hodně pevné víry, zdraví, úspěchu - ať ve škole či v práci, a hlavně odhodlání žít s Bohem nejen v dobrém.
2 869,2 500,1 600,1 742,-
Říjen 2008 pro sbor 3 330,misie 1 091,dětem na Múzičku 670,-
Hýblová Renata Sejdlová Adélka Řezáčová Dana Nypl Daniel Vasilek Karel Bělská Zdena Bonhard Tomáš Rutová Ivana Přibyl Pavel
Listopad 2008 pro sbor 3 085,spoření sbor. dům 3 700,isie 959,dary MT 3 170,ADRA 20,-
3.1. 9.1. 14.1. 23.1. 28.1. 5.2. 17.2. 24.2. 27.2.
Rozpis kázání Mladá Boleslav
Brandýs n. Labem
Neratovice
3.I 10.I 17.I 24.I
Vasilek Král Jetelina* Trdla
Svačina Vasilek Jura Vasilek
Kovařík Svačina Vasilek Čík VP
31.I
Ondráček
Zvolánek
Vasilek
7.II 14.II 21.II
Vasilek Kořenský Schovánek
Schovánek Vasilek Marušák
Krejzová Kohút Vasilek
28.II
Šroll
Kovařík
Marušák
7.III 14.III 21.III
Čík/Vasilek VP Krejzová Přibyl
Král Čík VP Vasilek
Kovařík Vasilek Čík VP
28.III
Vasilek
Krejzová
Kohút
I. Q 2009 Leden
Únor
Březen
Duben
Poznámky
* ve 13h musí odjíždět
Vasilek - Bělá pod Bezdězem
4.IV
11.IV http://casd.mb-net.cz
[email protected]
- 11 -
Bojovníček Tato nová rubrika je určena především pro všechny menší přátele, kteří si chtějí hrát, rozvíjet se, poznávat nové věci a zdolávat nepřekonatelné. Proto tuto část věnujeme právě vám, kdo se nebojíte něco dělat a ještě za to něco moc pěkného dostat. Ale aby vám skvělé odměny nevysbírali dospělí, nesmíte být starší 15 let. Pak už vám nic nebrání v tom, začít si společně hrát.
1. Přemýšlej nad tím, co se odehrává na obrázku. Pokus se odhalit, o jaký biblický příběh se zde jedná. 2. Příběh najdi v Bibli, přečti si jej a představ si, jak se asi odehrál. 3. Tento biblický příběh nakresli, jak nejlépe dovedeš, a pod obrázek uveď, kde přesně jsi jej v Bibli našel.
Tentokrát jde ve hře o puzzle – každý má šanci uspět!!! Co pro to stačí udělat???
Když si s něčím nebudeš vědět rady, rodiče nebo kamarád ti budou smět pomoci.
http://casd.mb-net.cz
Poté, co máte splněno celé zdání, můžete obrázky posílat na adresu:
[email protected] A nebo rovnou donést do sboru, kde můžete své práce předat osobně mně nebo Pavlovi Přibylovi – staršímu sboru.
[email protected]
- 12 -
Poděkování I. Na závěr bych chtěl poděkovat všem autorům, kteří se podíleli na tvorbě tohoto vydání. Zvláště pak Ivě Adamové za zkontrolování celého textu a slohovou úpravu. Josef Svačina
Poděkování II. Pepovi Svačinovi za „doborovolné“ převzetí služebnosti redaktora sborového Zpravodaje, pod jehož vedením vstupuje náš sborový plátek do 13 vydavatelského roku. Pavel Přibyl
http://casd.mb-net.cz
[email protected]
