listopad – prosinec 2007
Ročník: 11
Číslo: 99
SBOROVÝ ZPRAVODAJ CASD v Mladé Boleslavi Verš pro tento měsíc „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.“ (Žalm 73,25.26) Citáty „Láska je přání něco dávat, nikoli dostávat.“ Bertold Brecht
Co je pro Hospodina největší urážkou? Tuto otázku jsem si kladl, když jsem si přečetl tyto verše: 2 Kr 21,14.15 „Pozůstatek svého dědictví zavrhnu, vydám je do rukou jeho nepřátelům, protože se dopouštějí toho, co je zlé v mých očích, a urážejí mě ode dne, kdy vyšli jejich otcové z Egypta, až dodnes." Začal jsem se pak více zajímat o to, co nám Hospodin ve svém slově předkládá a představuje jako urážky jeho samého. My se poměrně často zabýváme tím, abychom snad někoho neurazili. Zdvořilostní bonton se dodržuje jak z niterných důvodů – slušnosti a ohleduplnosti, tak z pragmaticky zdvořilostních důvodů – lidem se spolu prostě ve zdvořilosti lépe žije (a někdy se to prostě jen vyplatí). Jak často si ale klademe otázku, čím můžeme urazit našeho Pána? Vy všichni jistě znáte, jaký je to pocit, když vás někdo urazí, raní tam někde hluboko uvnitř. Bolí to a pálí, a v člověku se buď srdce smutkem scvrkne, anebo se začne hněvem a zlou silou dmout. Bůh není jako my. Ale je to bytost, která má emoce. Je možné ho urazit. Pokud se počítáme za jeho přátele, měli bychom vědět, co se ho dotýká a proč. Prošel jsem si texty, v nichž se objevují slova „urážka“ nebo „urazit“, a v souvislosti s urážkami a urážením Boha jsem v podstatě našel pouze dva důvody, o kterých Hospodin prohlašuje, že ho urážejí. Jedním z důvodů je, že lidé konají to, co je http://casd.mb-net.cz
v jeho očích zlé. A druhý důvod je ctění obrazů, ať už pokusů o zpodobnění Hospodina samého, anebo (což je častější) ctění obrazů bohů cizích. To, že Hospodina uráží, když si ho někdo zpodobní jako nějaké zvířátko, tomu jsem rozuměl, to by asi urazilo každého, natož Pána nebe i země. Že někdo ctí v obrazech bohy, kteří žádnými bohy nejsou, že se jim klaní místo Hospodinu a že to Hospodin cítí jako urážku, to jsem taky chápal. Nechápal jsem ale, proč Hospodina uráží lidské konání všeho toho, co je v jeho očích zlé. Že ho to popouzí k spravedlivému hněvu, protože nenávidí zlo, to je jasné. Proč to ale chápe jako osobní urážku? Když jsem byl ve vězení, čas od času jeden vysoký funkcionář věznice vymýšlel výtvory, které měly dva společné jmenovatele. Byly k ničemu a stály hodně peněz. Každý, kdo nějaký z těch výtvorů viděl, prohlásil, že tohle musel vymyslet určitě nějaký hlupák. (Používám jemný výraz, který nikdy nezazněl, a ponechám na vaší fantazii, jaký asi jiný výraz mohl ve vězení zaznít. Nebojte se do toho opřít .) A v tom to všechno vězí. My totiž hodnotíme (a v podstatě je ten princip správný) tvůrce podle jeho výtvoru. Funkční, užitečnou a krásnou věc musel přeci vytvořit někdo šikovný, moudrý a s vybraným vkusem. Představte si bystrého ateistu, bez předsudků, s otevřenou myslí, který přemýšlí o přírodě a životě. Možná dojde k závěru, že tohle vše nemohlo vzniknout samo od sebe. Možná dojde k závěru, že to vše musel jednoznačně stvořit někdo velice velice Velký. Mocný, až všemocný chtělo by se říct. Někdo velice moudrý, snad až vševědoucí. Někdo s citem pro krásu a možná i smyslem pro humor. Ano, myslím, že tohle vše je možné vyčíst ze stvoření. Když se ale ten člověk podívá na lidi, na lidi kolem sebe, a pokud je to odvážný člověk, tak možná i sám na sebe, jaký si asi tak může udělat obrázek o stvořiteli? Kdo mohl stvořit chlápka, který ukradne staré babičce poslední peníze? Anebo kdo mohl stvořit ženskou, která promyšlenou pomluvou zlikviduje svou sokyni? Příkladů bychom mohli vymyslet spousty. Logickou odpovědí bez znalosti Božího zjevení v Písmu a v Kristu je, že takové bytosti mohl stvořit jen pořádný šmejd. Protože podle výtvoru hodnotíme tvůrce a podle stvoření Stvořitele. A proto si myslím, že samotný náš stav, stav, který se projevuje v našich zlých činech, je tou největší urážkou Boží. Protože člověk byl stvořen k obrazu Božímu. To znamená, že
[email protected]
-2-
při pohledu na člověka by měl pozorovatel vidět, jaký je Bůh. Tak to původně bylo a tak by to mělo být. Jak je to ve skutečnosti, víte stejně jako já. Co ale s tím? Jak to změnit? V čem přesně tkví to „být obrazem Božím“? Je ještě vůbec někdo, o kom to lze říct, s kým se lze poměřit a posoudit svůj stav? Já myslím, že ano. Je psáno: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného,“ (Ko 1,1315). Tedy ano, je Někdo, v kom lze spatřit obraz Boží. Ježíš. Boží Syn. V čem ale Ježíš sám viděl to, že je obrazem Božím? Je psáno: Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.“ (J 14,7-10) Co je v tomto textu klíčové? Proč v Ježíši mají ostatní vidět (obraz) Otce? Klíčová jsou „slova“ a „skutky“. Jelikož Ježíš říkal ne svá slova, ale slova Otce, a konal ne své skutky, ale skutky Otce, proto kdo viděl a slyšel Ježíše, viděl a slyšel Otce. Proto byl Ježíš obrazem Božím. Slova a skutky. A je jasné, že Otcova slova a Otcovy skutky nebyly a ani nemohly být pouhými informacemi a úkony, které jsou napodobeny či zopakovány bez barvy a vůně lásky, kterou je každé Boží slovo a každý Boží skutek doslova a do písmene prodchnut. Pokud budou na našich rtech a v našich srdcích Ježíšova slova, pokud budou v našich srdcích Ježíšovy pohnutky a naše ruce budou pohotové k Ježíšovým skutkům, pak ti, kdo nás spatří, neuvidí nás, ale Ježíše. Staneme se opět obrazem Božím. A o to jde Bohu především. Vždyť je psáno: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,2224) „Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadli vášním.“ (Ř 13,13.14) Na závěr je potřeba říct, že na tento úkol samozřejmě my sami nestačíme. Potřebujeme mocného Pána, který na to má: „Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě to vše mocí Ducha Páně.“ (2K 3,17.18) Ale to už je další kapitola. http://casd.mb-net.cz
Michal Braunč
Poděkování 16. června letošního roku jsem uzavřel největší smlouvu v mém životě, byl to můj křest na rybníku „Rasovna“, který proběhl za vaší přítomnosti. Po uzavření této smlouvy s Bohem jsme se přesunuli do sboru, kde jste mě všichni vřele přivítali, přáním, dětským vystoupením a spousty dárky. Ty jsem ještě zdaleka nestačil přečíst, ale už nejenom z jedné jsem mohl čerpat ke studiu. Mám od vás v paměti na vždy kus z našeho společného začátku, který mě bude vždy doprovázet na té nové cestě a v těžkých chvílích mi bude oporou. Proto vám všem, nyní už i mé rodině, moc děkuji. Pepa Svačina
Požehnání Tak jsem nazval můj celodenní zážitek, protože se odehrál ve středu. Začalo to už v práci, kde jsem dostal za úkol vyříznout několik Whitworthových závitů, a zdaleka to pro mě nebyl snadný oříšek. Práce na několik hodin mi nakonec zabrala dva dny. V průběhu celého středečního dne jsem tak vyráběl samé potrhané závity a údržbář si je s nelibostí odnášel. Za žádnou cenu jsem nemohl přijít na žádný problém v technologickém postupu, přesto že jsem se modlil k Hospodinu, žádná odpověď nepřicházela, i když jsem jí potřeboval jako sůl. Z práce jsem odcházel jako uštvaný pes, ať jsem se snažil sebevíc, nešlo to. Připadalo mi to jako jedna velká beznaděj. Připadalo mi to jako kdybych procházel nějakou zkouškou, která se mi rozhodně nelíbila. Pokračování mělo totiž ještě dohru doma. Ani přidělání dvou poliček ke zdi se mi vůbec nedařilo. Přitom jsem si všechno pečlivě odměřil a narýsoval. Ve zdi po mě akorát zbyla památka v podobě několika děr. Vše jsem přitom doprovázel hrubými slovy a byl moc naštvaný ze všech těch okolností, čeho se moje ruce
[email protected]
-3-
dotkli, to se nedařilo. Kladl jsem si otázku kde nebo v čem je to Boží požehnání, když se nedaří udělat ani ty jednoduchý věci, o co se potom člověk vůbec může snažit. Kdybych si v tu chvíli uvědomoval, že tady na naší planetě se odehrává vesmírný konflikt mezi dobrem a zlem, snad bych zůstal pevně ukotven a spolehnut na Boha. Mohl jsem vyznat, jako učinil Jób: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Následkem mého vzdorovitého postoje bylo rozpadnutí a zhroucení mé víry, chtěl jsem totiž přijímat pouze to dobrý a snadný. Vedlo mě to k hlubšímu zamyšlení nad mým postojem a vztahem k Bohu. Musel jsem se rozhodnout, zda vůbec chci žít za takových podmínek s Bohem, nebo bez něho. Byli tedy přede mě postaveny dvě cesty, ale ta jedna neměla žádnou vizi, ani budoucnost, ani smysl. Zato ta druhá cesta mi dávala všechno, život s Bohem. Volba tedy byla jednoznačná. V tu chvíli jsem si připadal hodně bídně, ale s vědomím, že mám kam přijít. Opět mi byla ukázaná moc a síla Nejvyššího, zároveň také moje slabost a bezmocnost. Jákob se také snažil a toužil po Božím požehnání, celou noc o něho usiloval, celou noc se pral s Bohem. Nedal mu ho hned, ale až ráno, když svítalo. Velmi si vážím Jákoba, neumím si totiž představit prát se celou noc. Vynaložil veškerou svou sílu a nepolevil ani na okamžik, nepoznal hned nebeskou bytost, ale domníval se, že mu někdo usiluje o život. Až po jeho ochromení zjistil, že vlastně bojuje s andělem. Ovšem ve svém sevření nepolevil, ale usiloval o jeho požehnání. Ve chvíli kdy chtěl anděl odejít, Jákob vyznal: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Jákob si jistě uvědomoval, že proti andělovi nic nezmůže, nezmohl nic za celou noc a nyní musel být téměř k smrti unavený, ale vyjádřil tím svoji důvěru v Boha a opravdovou touhu po jeho přízni. Ani já jsem nezvítězil, mohl jsem ovšem na konci dne úplně vyčerpán pokleknout k Bohu a vyjádřit mu svou touhu o jeho požehnání. Věděl jsem, že když se ho pevně uchopím a nechám se jím pokorně vést, tak věci půjdou a požehnání se mi dostane v tom, co budu potřebovat. To mě naplnilo hlubokou radostí a pokojem. Druhý den mi kolega Tomáš odhalil můj problém a najednou mi šlo závity řezat jedna báseň. Po tom už jsem ani nepochyboval o úspěšném přidělání poliček, nyní už jsou na svém místě zaplněné knihami. Úplně na závěr děkuji Bohu za prožitou zkušenost a zároveň přeji, vám všem bratři a sestry, Jákobovu http://casd.mb-net.cz
vytrvalost, touhu a důvěru v Boha, která přináší požehnání. Pepa Svačina
Dosáhnout až na vrchol 27.9. - 29.9. jsem se s Vaškem a 25 vedoucími Pathfinderu rozhodli zdolat 3000 metrů vysokou horu v alpách DACHSTEIN. Předem podotýkám,že to byl dárek od Davida jakožto našeho nejvyššího vůdce. Startovalo se v 5:00 hodin z Českých Budějovic a za deštivého počasí jsem uháněli směrem ku hranicím s Rakouskem. Na hranicích poslední české jídlo a šupky vstříc dobrodružství. Všichni jsme se modlili za lepší počasí, neboť představa 5-6 hodin chůze v dešti a s báglem na zádech nikoho moc nelákala. Pán nás vyslyšel a asi 50 km za hranicemi se začalo sem tam objevovat sluníčko. Všichni jsme byli Bohu vděčni. V 9:30 batohy na záda a hurá vstříc dobrodružství,ve kterém bylo každému jasné,že si sáhne na hranice svých sil. Naostro Zamávali jsme autům a už se jde. David se nám snaží ukázat, kam až dnes dojdeme. Nikomu se to nechce věřit. Vyrážíme totiž z Gosau see ve výšce 922metrů nad mořem a naše chata, kde spíme, je 2200 m.n.m. Převýšení dosti značné a s těžkým batohem, ale co naplat, jde se. Dorážíme k druhému jezeru, které se s námi loučí pohodovou cestou a naznačuje, že dál už to bude jen do kopce. Počasí není nic moc, ale neprší. Stoupáme serpentýnami výš a výš, mizí tráva, keře, stromy. Začíná kleč, suťa, ochlazuje se. Místy je hustá mlha, takže není, možná naštěstí, vidět, co nás ještě čeká. Přecházíme na první sníh a to napovídá, že už jsme dost vysoko. Po 4 hodinách toho má každý plný zuby. Počasí se zhoršuje, a tak ti trénovanější zrychlují, aby se vyhnuli chumelenici. Hurá, po 5 hodinách výstupu se konečně objevuje chata Adamek Hute ve výšce 2200 m.n.m. Do tmy dorazí všichni. Jen ti pomalejší si okusili chůzi se sněhovou vánicí. Dnešní večer všichni usínáme jeden vedle druhého jak ti trpaslíci v pohádce s modlitbou na rtech, aby se zítřejší den vydařil a každý měl dost síly zdolat vrchol Dachsteinu.
[email protected]
-4-
Výstup Druhý den je sobota a ráno nás čeká nádherné Boží přiznání. Probouzí nás sluníčko. Při ranní pobožnosti všichni děkujeme Bohu, že nám dává ochutnat svoji přítomnost,neboť podle předpovědi mělo právě dnes být škaredě. Za svitu sluníčka se rozhlížíme před chatou a nestačíme se divit té nádherné horské scenérii, kterou jsme včera neviděli. Nazouváme si mačky, soukáme se do sedáků, vážeme si feratové úvazky, mažeme se krémem proti spálení a bez těžkých batohů vyrážíme zdolat Vrchol. Je opravdu nádherný Boží den. Cesta nás vede přes obrovský ledovec až pod vrchol. Začíná nejnáročnější úsek cesty. Karabiny se zacvakávají na ocelová lana, z levé strany je v dálce vidět naše chata a zprava je vidět jen strmý hřeben skal, který padá hluboko do údolí. Jsme ve výšce 2300 m.n.m. Čeká nác strmé šplhání pomocí lan. Ještě600 metrů. Je to už jen kousek, ale ten nejtěžší. Konečně, dotýkám se 6ti metrového kříže na úplném vrcholu Dachsteinu. Je nasvícen sluníčkem a nám se naskýtá nezapomenutelný pohled na nádheru Božího stvoření. Jsme takový malý kousek od nebe, jen si sáhnout. Začíná foukat vítr, je zima, ale přesto všichni čekáme na posledního, abychom se mohli společně vyfotit. A hurá dolů. No ono to zas tak rychle nejde, i přes horolezecké vybavení to klouže. Když se ocitáme na ledovci, tedy už v bezpečí, ze samé radosti sundaváme mačky z bot a kloužeme se dolů, někteří jedou po prdelce, jiní po břiše, prostě radost nemá nezí. Na chaloupce se po návratu vyvařuje, opaluje se, povídá se, no prostě ze všech vyzařuje radost. Večer se zpívá, děkuje Bohu za nádherný den a řeší se problémy Pathfinderu. Za nádherně jasné noci plné hvězd všichni usínáme. Návrat do údolí Neděle ráno. Znovu nás vítá nádherný den. Nedá se nic dělat, všechno má svůj začátek i konec. A tak po snídani a modlitbě se balí. Ještě společné foto a jde se dolů. Batohy už jsou lehčí, a tak se jde lépe. Když jsme dorazili k prvnímu jezeru, tak jsme neodolali a někteří se v té ledárně vykoupali. Bylo to úžasné. Sice ledové, ale stálo to za to. To víte, na horských chatách se s teplou vodou nepotkáte. Cestou se hodně fotí a povídá. Dorážíme zase zpět do http://casd.mb-net.cz
civilizace. Myslím, že je to škoda. Ta nádhera, co jsme prožili tam nahoře těsně pod nebem, byla prostě jedinečná a neopakovatelná. Na parkoviště jsme dorazili všichni v pořádku. Poslední pohled tam vzhůru k horám, odkud mnohým přišla během výstupu pomoc, a odjíždíme plni nezapomenutelných zážitků zase do všední reality svých domovů. Petra Kučerová
Múzička 2007 O prázdninách jsem začala číst Betynce pohádky na dobrou noc a jedna z nich, Sněhová královna, kterou asi všichni znáte, mě inspirovala pro letošní Múzičku. Ta je v originále kapku jinačí a já jsem si trochu upravila začátek. V té mojí verzi pohádka začíná vzpourou v nebi. Satan se pohádá s Bohem a chce mu dokázat, že je chytřejší než on. Stvoří velké čarovné zrcadlo a nese ho ukázat Stvořiteli. V zrcadle se vše krásné mění v ohavnost a vše dobré ve špatnost. Cestou satan zakopne a zrcadlo se rozbije. Všechny jeho střepy dopadnou na zem. Dál se už odehrává známý příběh o Gerdě (v našem příběhu Lucinka) a o Kájovi (u nás Petr). Do příběhu jsem zařadila písničku,kterou zpívala Miriamka a Simonka. Celý příběh trvá asi 15 minut, ale zkoušení bylo o mnoho delší. A kdo že učinkoval? Satan: Vaclav Kučera Sněhová královna: Anka Vopaláková Lucinka: Simonka Hudáková Petr: Kuba Vopelák Vypravěč: Kamča Bonhardová Zpěv: Miriam Hudáková Doprovody a hudba: Leoš a Lenka Brodských Počítačové efekty: Markéta Beňušová a Petr Vaněk Režie a dohled nad nácvikem a všemi okolo: Petra Kučerová. Samotná soutěž v Praze byla plná napětí a nervozity. Letos bylo přihlášeno snad nejvíc příspěvků. Celkem 39, což je dvakrát víc než v loni. V naší kategorii "Scénka" bylo 12 příspěvků, takže konkurence opravdu veliká. Vystupovali jsme až s pořadovým číslem 29. Dětem se vystoupení moc povedlo, Mimka se Simčou krásně zazpívaly, ale co naplat, nevyhráli jsme. Později jsem se dozvěděla, že
[email protected]
-5-
jsme byli na čtvrtém místě. Děkuji všem, kdo na nás myslel, a budete-li mít zájem vidět naše divadlo, tak se přijďte podívat na pravděpodobně vánoční bohoslužbu a nebo až na tu novoroční. Termín bude ještě upřesněn. Ještě jednou všem, kdo mi pomáhal, díky a za rok zase znovu. AHOJ na MÚZIČCE. Petra Kučerová
Křesťanské aforismy
nost vedení křesťanského domova přijali manželé – Karel a Zdena Vasilkovi, jako učitelé sobotní školy byli pověřeni – Iveta Škodová, Alena Fadrhonsová a Pavel Přibyl a jako učitelé dětských tříd sobotní školy byli pověřeni – Petra Kučerová, Zdena Vasilková, Markéta Beňušová, Alice Vopeláková a Josef Svačina. Sedmičlenný tým výboru sboru byl doplněn o jména Štefan Hudák a Josef Svačina. Od soboty 10. 11. 2007 se náš sbor přidá k plánovanému celosvětovému modlitebnímu týdnu naší církve. Přednášky modlitebního týdne mají název „Slova naděje“. Budeme se scházet každý den podle rozpisu po rodinách. Na závěr týdne se uskuteční sbírka vděčnosti za celoroční požehnání, kterým nás obklopoval milý Hospodin.
●
Přestaň se ohlížet za tím, co jsi musel nechat za sebou – jednak s tím již nehneš a jednak tě to může pěkně znehybnit.
●
Když křesťané příliš mluví, Bůh nemá, co by řekl.
●
Některé naše vztahy Bůh nemůže vzkřísit, protože nemáme odvahu je pochovat.
Aktuální stav projektu našeho společenského centra.
●
Nikdo nemá tolik poradců jako ten, kdo má Bibli.
●
Pokud věřící člověk zapomene, jak se žije bez Boha, pravděpodobně se o tom bude chtít přesvědčit…
V předposledním říjnovém týdnu jsme z našeho spořícího účtu v eBance převedli finanční čátku 40 tis. Kč jako zálohu vybranému architektovi, který připravuje studii stavebního projektu. Výstupem této studie bude grafický návrh a míra proveditelnosti našeho stavebného záměru. Po předání studie bude zaplacena druhá část smluveného honoráře do konečné výše 80 tis. Kč. Čekáme na vyjádření odboru životního prostředí magistrátu k předložené žádosti na pokácení vzrostlého ořechu, který na pozemku u „domečku“ cloní našemu stavebnímu plánu. Kácení zrealizuje náš bráška z Jablonce n/N. - lesník Milan Wach.
Převzal Pavel P.
Sborové info Jako součást sobotní pobožnosti 29. 9. se uskutečnila malá slavnost přijetí nově narozených dětí do sborové rodiny. K rodičům dětí Štěpánka Seidla, jeho sestřičky Adélky a Viktorky Hudákové promluvil náš kazatel Karel Vasilek, požehnání na modlitbě pro děti i rodiče vyprosil kazatel Petr Čík. Dětičky dostaly dárek, maminky kytičky a všichni se spolu s přítomným shromážděním radovali. Bohatý program soboty 29. 9., jehož součástí bylo i přijetí společné večeře Páně, byl završen členským shromážděním, jehož hlavním bodem byla volba z návrhů výboru sboru na doplnění uvolněných služebností po odstěhování rodin Hýblových, Číkových a Kuruczových. Do sborových služebností byli zvoleni tito členové našeho sboru: Jako tajemníci osobní služby (vedení sborového traktátu) - Anička a Štefan Hudákovi, za vedoucí dětské sobotní školky – Zdena Vasilková, služebhttp://casd.mb-net.cz
Pavel Přibyl
Služby kázání v MB 3. 11.
K. Vasilek
[email protected]
-6-
10.11. 17. 11. 24. 11. 1. 12. 8. 12. 15. 12. 22. 12. 29. 12.
M. Wach J. Schovánek D. Horničár P. Čík, VP L. Miškovský M. Ondráček br. Smolka K. Vasilek
Sbírky v uplynulém období za měsíc září 2007 sbírka pro sbor sborový dům misie ADRA - provoz zvláštní sb.-misijní projekty dary 13. soboty
3 051,00 Kč 9 300,00 Kč 2 092,00 Kč 745,00 Kč 714,00 Kč 1 960,00 Kč
za měsíc říjen 2007 sbírka pro sbor 3 166,00 Kč sborový dům 2 800,00 Kč misie 1 050,00 Kč 140,00 Kč ADRA - provoz domov seniorů Malenovice 1 050,00 Kč
Tak jako pokaždé tak i v tomto Sborovém zpravodaji chceme přát všem oslavencům všechno nejepší. U toho samozřejmě naše přání nemůže zůstat, protože vyznáváme velkého Boha a mocného Stvořitele. Takže kromě všeho nejlepšího přejeme i mnoho radosti z Boží blízkosti, pokoj srdce smířeného s Bohem a plnost Boží lásky. Modlíme se, aby nejenom oslavenci, ale i každý z nás zažíval každý den radost z Božího požehnání. Hodně radosti a málo starostí přejeme i našim dětem, ať cítí Boží ochranu a lásku svých rodičů každý den svého života. Máme z nich ze všech radost a jsme opravdu rádi, že jsou mezi námi. Kéž jim všem Bůh požehná. Jménem sboru přeje Iveta Š.
Narozeniny 17. 11. 22. 11. 28. 11.
Vlastík Hýbl Alenka Fadrhonsová Dana Ňorbová
3. 12. 4. 12. 14. 12. 15. 12. 17. 12.
Maruška Procházková Alice Vopeláková Petra Kučerová Iveta Škodová Renata Bonhardová
Naše děti a mládež 4. 11. 24. 11.
http://casd.mb-net.cz
Kristýnka Hýblová Miriamka Hudáková
[email protected]
-7-
© 2007 Mladá Boleslav
http://casd.mb-net.cz
[email protected]
