SBORNÍK Z KONFERENCE VENKOV PO ROCE Regionální centrum Olomouc

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065

SBORNÍK Z KONFERENCE VENKOV PO ROCE 2013 13. 5. 2010 Regionální centrum Olomouc


OBSAH Geografie a mapování prostoru – možnosti spolupráce se sektorem venkova (Jaroslav Burian a Vít Pászto)............................................................................................ 1 Fungování samosprávy v malých obcích - proč malé obce usilují o samostatnost? (Josef Bernard) ......................................................................................... 5 Národní síť akčních skupin ČR v kontextu rozvoje venkova (František Winter) ................................................................................................................ 11 Revitalizace venkovských brownfields aneb návrat architektury zemědělských staveb ( Petr Dýr) ................................................................................... 16 Uplatnění MAS metody LEADER po roce 2010 a 2013 (Oldřich Čepelka) ................................................................................................................ 22 Dvacet let obnovy venkova ČR - Spolek pro obnovu venkova ČR (Marcela Harnová) ............................................................................................................... 28



GEOGRAFIE A MAPOVÁNÍ PROSTORU – MOŽNOSTI SPOLUPRÁCE SE SEKTOREM VENKOVA Jaroslav Burian a Vít Pászto Rozhodování v řadě oblastí je založeno na kvalitních odborných informacích, které vznikají nejrůznějšími metodami vysoce odborných pracovníků. Problematika rozvoje jakýchkoliv oblastí se prakticky vždy opírá o kvalitní a aktuální informace o stavu území, které je nanejvýš vhodné zobrazit pomocí map. Je obecně známo, že přes 80 % existujících dat je vztaženo k nějakému místu a je tedy možné je zobrazit díky celé řadě geoinformatických nástrojů, například pomocí metod kartografické vizualizace za pomoci podrobného mapování. Nedostatkem současných přístupů je bohužel stav, kdy objem a kvalita informací uložených v datových souborech, databázích a programech jsou stále nedoceněny. Jen málo pracovníků dokáže z dat „vydolovat“ maximum. A právě v tom jsou největší rezervy v možnostech spolupráce nejrůznějších organizací se sektorem venkova. Příspěvek ukazuje jeden z přístupů k hodnocení obcí a jejich příslušnosti k venkovskému či městskému prostoru pomocí geoinformatiky a fuzzy množin a logiky. Mezinárodní kritéria vymezení venkova nejsou jednotná (i kvůli samotné nejednoznačnosti pojmu venkov), jediné uznávané kritérium je od OECD, které se však opírá pouze o statistické ukazatel hustoty zalidnění. Ukázková studie využívá pouze dva statistické ukazatele a díky teorie fuzzy logiky a geoinformatiky dokáže zjemnit ostrý přechod z obce venkovské na městskou. Mapování geografického prostoru Geografická data lze zobrazit a prezentovat nejrůznějšími způsoby. Od prostého popisného textu přes tabulky a grafy je možné postoupit k vyšším způsobům prezentace dat pomocí nástrojů GIS (geografických informačních systémů). Nejčastěji se pak jedná o kartogramy, kartodiagramy a další tematické mapové výstupy. Mezi nejpoužívanější lze zařadit následující:       

Virtuální průvodce mikroregionem (webové prostředí, 3D) Informační systém obce (geografické informační systémy) Databáze bodů zájmu (POI – points of interest) Mapový portál naučných stezek, hipostezek, cyklostezek nebo turistických tras Portály cestovního ruchu Digitální územní plán Atlasová díla (např. Atlas rozvoje mikroregionu) 1


Obr. 1 Ukázky nejpoužívanějších způsobů prezentace geografických dat.

Mapy Mapa je jedinečným fenoménem, který umí sdělit velké množství prostorových informací rychle a přesně. Jako jedna z nejvhodnějších možností pro vizualizaci prostorových dat se jeví prostředí geografických informačních systémů (GIS), které umožňuje zachytit jak geometrickou (grafickou) složku, tak popisnou (atributovou) složku prostorových dat. Z těchto důvodů se vizualizace provádí více způsoby a vzniká tak obrovské množství druhů map. Od jednoduchých a snadno čitelných žáky a laiky až po náročná odborná díla využitelná ve vědě a výzkumu. Na pozadí mapování prostoru často stojí prostorové analýzy, které představují rozsáhlý soubor přístupů, od tvorby kvalitního digitálního modelu reliéfu přes analýzy viditelnosti až k prostorovým modelováním a simulacím. Využít lze i data z moderních druhů sběru dat, např. z leteckého laserscaningu, která jsou však relativně drahá a tedy nedostupná pro většinu orgánů veřejné správy. Kromě map lze s úspěchem a širokými možnostmi využití vytvářet také atlasová díla, která jsou dnes zpracovávána jako plně digitální produkty s dalším použitím v řadě geoinformačních úloh. Tento trend není pouhým důsledkem naplňování požadavků na využívání prostředků do hardwarových a softwarových vybavení pracovišť. Geoinformační technologie spolehlivě zajišťují sběr, správu, analytické zpracování či vizualizaci prostorových informací. Je proto logické, že kartografové soustřeďují při podobném zájmu o prostorové informace hlavní část přípravných prací na tvorbě atlasu do prostředí GIS. Nástroje, která tato sofistikovaná řešení poskytují, výrazně usnadňují nejenom sběr a správu prostorových, resp. kartografických dat, ale svými analytickými nástroji umožňují postupy kartografického modelování (přestože tento termín už není korektní). Zpracování kartografických úloh v prostředí GIS a propojení oborů má proto velké možnosti. Atlasové projekty jsou 2

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 jednou z velkých příležitostí společných výzkumných a aplikačních aktivit kartografie, geoinformatiky a příslušné (nejčastěji geovědní) disciplíny. Vymezení venkova Metodika OECD vymezuje venkovské oblasti na základě proporce populace žijící na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel na km 2. Program rozvoje venkova ČR (na období 2007 až 2013) doporučuje vymezit venkov na základě výše zmíněné hustoty zalidnění a také počtu obyvatel obce (menší než 2 000 obyvatel). Pokud tak obec má hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel na km 2 a zároveň méně než 2 000 obyvatel, tak je považována za venkov. Nicméně malé odchylky od těchto hodnot nedovolují obcím, které zjevně venkovské jsou, spadat do kategorie venkova (a nedosáhnout tak např. na dotační tituly). Existují také studie provedené ČSÚ (oddělení regionálních analýz a informačních služeb Pardubice), které vymezovaly venkov na základě více statistických ukazatelů. Tímto způsobem bylo provedeno 8 variant vymezení a také byla vytvořena přechodná zóna mezi městskou a venkovskou obcí. Nicméně i tyto tři kategorie jsou podle charakteru problematiky příliš ostře definované. Geoinformatika svými analytickými nástroji dovoluje modelovat obce v jejich začlenění mezi venkovský typ a městský typ, a to pomocí fuzzy množin a logiky. To je oblast matematiky, která umožňuje pracovat s vágně definovanými pojmy. V tomto případě tak může obec nabývat hodnot od 0 do 1, kdy jeden pól označuje plnou příslušnost obce do městského prostoru a na druhé straně plnou příslušnost k venkovskému prostoru. Vše mezi tím má určitou měrou příslušnost k venkovu a určitou k městu. Lze tak hodnotit obce pojmy jako malé, střední, větší město a naopak. Stejně tak jako slovy, že tato obec je více městská než druhá apod. Byly použity ukazatele hustoty zalidnění v obci a počet obyvatel v obci (pro demonstraci, že použití dvou stejných ukazatelů, jak doporučuje Program rozvoje venkova ČR, může mít více výstupů). Těmto ukazatelům byly výše zmíněné hranice rozvolněny, aby se mohl modelovat prostor přesně na jejich přechodu. Pro počet obyvatel byly stanoveny dvě varianty hraničních hodnot okolo 2 000 obyvatel, pro hustotu zalidnění jedna varianta. Zároveň byly použity dva mechanismy výpočtu příslušnosti obce k jednomu ze dvou typů, a tak byly získány a vizualizovány dohromady 4 výsledky analýz. Na obrázku 2 je ukázka jednoho z těchto výstupů.

3


Obr. 2: Ukázka jedné z variant vymezení obcí do venkovského prostoru pomocí fuzzy teorie. Červeně jsou znázorněny města, žlutě venkov. Oblasti mezi nimi mají příslušnost k jednomu či druhému typu znázorněnou stupnicí. Závěr Tento příspěvek nemůže plně zachytit všechny aspekty a možnosti geoinformatiky, kartografie a spřízněných disciplín ve spolupráci se sektorem venkova. Geoinformatika je dnes spíše nástrojem pro podporu při rozhodování právě díky svým analytickým nástrojům a následnou vizualizací. V posledních letech se také ukazuje, že je geoinformatika a její produkty běžně používanou záležitostí, mnohokrát bez uvědomění, že lidé skutečně používají výsledky tohoto oboru. Jako příklad lze uvést známé mapové servery, běžně používané navigace (turistické i autonavigace), školní atlasy a další mapy, apod. Tento příspěvek tedy slouží spíše pro představení možností geografických informačních systémů a na příkladu vymezení obcí do venkovského nebo městského prostoru ukazuje konkrétní řešení daného problému.

4

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 FUNGOVÁNÍ SAMOSPRÁVY V MALÝCH OBCÍCH – PROČ MALÉ OBCE USILUJÍ O SAMOSTATNOST? Josef Bernard Systém obecní samosprávy v České republice je v evropském i světovém měřítku dosti unikátní. Vyznačuje se totiž velmi silnou fragmentací obcí a existencí velkého množství velmi malých obcí, které jsou nadány stejnými samosprávnými pravomocemi jako obce mnohonásobně větší. Na území České republiky se nachází přibližně 6250 obcí (přesný počet se průběžně mírně mění s tím, jak některé obce zanikají, popř. vznikají nové odtržením od stávající větší obce). Dobrým ukazatelem typické velikosti obce je medián počtu obyvatel, který se pohybuje kolem hodnoty 380 obyvatel. Polovina obcí má tedy méně než 380 obyvatel, polovina více. Tato míra fragmentace je důsledkem dlouhodobého historického vývoje (na začátku 20. století byl počet samosprávných obcích ještě vyšší, postupně docházelo k jejich konsolidaci), ale také poměrně nedávných procesů. V 90. letech 20. století, bezprostředně po převratu z roku 1989, totiž došlo k vlně desintegrace. Obce, které byly během předchozích desetiletí slučovány, často bez ohledu na názory místních obyvatel, získaly možnost opětovného osamostatnění, a ve velkém množství ji využili. V letech 1990-1994 tak vzniklo cca 2200 nových obcí. Naprostá většina nově vzniklých obcí má jen stovky obyvatel a patří mezi nejmenší obce na území České republiky. Pozoruhodné je, že občasné návrhy na konsolidaci, které se objevují na vyšších úrovních veřejné správy, jsou představiteli malých obcí téměř jednohlasně odmítány. Nabízí se tedy otázka, co malým obcím jejich vlastní samospráva přináší. Jaká existující pozitiva pro místní obyvatele by mohla být případnou konsolidací ohrožena? I přesto, že víme, že prosti slučování obcí existuje značný odpor, nevíme přesně, z čeho tento odpor pramení. Nabízejí se dvě různé hypotézy o příčinách tohoto odporu. První z nich můžeme nazvat hypotézou lokální identity. Úsilí o udržení vlastní samosprávy podle ní vyplývá ze silné lokální identity, pocitu sounáležitosti se svou obcí, neochoty přenechat rozhodování o místních záležitostech aktérům a institucím, které nesídlí přímo v obci. Vysoká míra lokální identity může být na jednu stranu spojená s pocitem hrdosti na svou obec, na druhou stranu s nedůvěrou vůči vnějšímu světu. Druhou hypotézu můžeme nazvat hypotézou rozvojových možností. Podle ní snaha o udržení místní samosprávy vyplývá z toho, že malá samosprávná sídla se rozvíjejí úspěšněji než malá sídla bez vlastní samosprávy. Malá sídla s vlastní samosprávou mají svůj rozpočet, s nímž každoročně hospodaří a rozpočtové prostředky alokují na takové aktivity, které jim pro rozvoj obce připadají nejpotřebnější. Pokud vesnice vlastní samosprávu nemá, rozhoduje o tom, kolik peněz se v ní bude investovat, a na jaké projekty budou určeny, samospráva sídlící 5

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 v jiném, sousedním sídle. V takovém případě se může stát, že vesnice bez samosprávy bude dlouhodobě investičně a rozvojově zanedbávána. V tomto příspěvku zkoumám hypotézu rozvojových možností pomocí dostupných statistických dat o českých obcích. Porovnávám situaci v obcích, které mají samosprávu dlouhodobě, s obcemi, které vznikly jako samosprávné jednotky v 90. letech 20. století. Konkrétně se zabývám tím, zda mezi malými sídly (vesnicemi) s dlouhodobou tradicí samosprávy a sídly s nově vzniklou samosprávou existují rozdíly z hlediska vybavenosti vybranými službami (škola, prodejna potravin) a z hlediska vybavenosti technickou infrastrukturou (podíl domů připojených na inženýrské sítě). Nejprve sleduji situaci na začátku 90. let (v době, kdy dochází k osamostatňování). Pokud hypotéza o vyšších rozvojových možnostech samosprávných obcí platí, měly by obce s nově v zniklou samosprávou být v této době hůře rozvinuté než obce dlouhodobě samosprávně. Poté zkoumám situaci v roce 2001. Podle stejné hypotézy by nově vzniklé samosprávné obce mohly mít šanci svůj rozvojový handicap do té doby alespoň částečně dohnat. Škola a prodejna potravin patří i v malých obcích k důležitým institucím, které mohou zvyšovat kvalitu života v obci. Přitom ovšem ne ve všech obcích může škola či prodejna existovat. Některé obce jsou příliš malé na to, aby prodejnu udržely, a nemají dostatek dětí, aby mohly mít vlastní školu. Pravděpodobnost výskytu obou těchto institucí tedy prudce roste s rostoucí velikostí obcí. Grafy na obr. 1 ukazují, jak závisí pravděpodobnost existence školy na velikosti obce v letech 1994 a 2001, a to ve třech typech obcí. V těch, které se nově osamostatnily, v těch, které nějakou místní část v 90. letech ztratily, a v těch, které vlnu fragmentace prodělaly beze změn. Graf ukazuje, že obce s méně než 400 obyvateli mají školu spíše výjimečně, naopak obce s více než 600 obyvateli ji už mají velmi často. Pravděpodobnost výskytu školy se v různých typech obcí výrazně neliší. Pouze obce, které v 90. letech ztratily nějakou místní část, jsou školami vybaveny lépe než ostatní. Jedná se často o bývalé střediskové obce, které jednak mají výhodnou polohu a tvoří přirozená dojížďková centra, a jednak byly v období komunismu finančně zvýhodňovány. V roce 2001 je situace podobná.

6

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Graf 1: Pravděpodobnost výskytu školy v závislosti na velikosti obce a době, kdy obec získala samosprávu, rok 1994 a 2001

Zdroj: ČSÚ, vlastní kalkulace Výsledky podobné analýzy, tentokrát ovšem pro pravděpodobnost výskytu prodejny potravin, zobrazuje graf 2. Vyplývá z něj, že ve sledovaném období celkově došlo k poklesu vybavenosti malých obcí prodejnami potravin. V roce 1994 se prodejna potravin vyskytovala téměř ve všech obcích s alespoň 200 obyvateli. V roce 2001 je situace o něco horší, pouze cca 3/4 obcí se 200 obyvateli svou prodejnu potravin dokázaly udržet. Téměř absolutní vybavenost prodejnami nalézáme až u obcí s cca 400 obyvateli. Nejlepší situace je opět v těch obcích, které v 90. letech ztratily nějakou místní část, podobně jako v případě vybavenosti školou. Obce nově osamostatněné jsou prodejnami vybaveny nejhůře, zejména se tento rozdíl projevuje u obcí nejmenší velikosti.

7

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Graf 2: Pravděpodobnost výskytu prodejny potravin v závislosti na velikosti obce a době, kdy obec získala samosprávu, rok 1994 a 2001

Zdroj: ČSÚ, vlastní kalkulace Poslední analýza se zabývala podílem domů napojených na inženýrské sítě (součet podílu domů napojených na vodovod, plyn a kanalizaci). Analýza opět jasně dokládá, že vybavenost sítěmi se zlepšuje s rostoucí velikostí obce, a navíc, že ve sledované dekádě došlo ke značnému rozvoji sítí (zejména se zlepšila vybavenost rozvodem plynu). Výrazné systematické rozdíly mezi obcemi různého typu se neprokázaly, pouze se zdá být zřetelné, že nově osamostatněné obce největší velikosti (s 1500-2000 obyvateli) byly na začátku 90. let sítěmi vybaveny nejhůře. Svou situaci pak ve sledované dekádě tyto obce výrazně zlepšily, i když náskok ostatních obcí zcela nedohnaly.

8

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Graf 3: Podíl domů napojených na inženýrské sítě v závislosti na velikosti obce a době, kdy obec získala samosprávu, rok 1991 a 2001

Zdroj: ČSÚ, vlastní kalkulace Co vyplývá z provedených analýz pro zkoumanou hypotézu? Ukazuje se, že hypotéza o horší rozvinutosti malých sídel bez vlastní samosprávy platí jen částečně. Na počátku 90. let, když se nově osamostatnělé obce odtrhávaly od větších obcí, byly ty nejmenší z nich hůře vybaveny prodejnami potravin než obce s tradicí vlastní samosprávy, naopak ty větší z nich měly podprůměrně rozvinuté technické sítě. Po necelém desetiletí působení vlastní samosprávy v těchto obcích se nezměnilo mnoho. Je ale možné, že ustavení vlastní samosprávy v některých sídlech pomohlo nastartovat rozvoj inženýrských sítí. Patrné je přetrvávající zvýhodnění obcí, které v 90. letech ztratily nějakou místní část. Není však zcela zřejmé, zda jsou zvýhodněny svou polohou, nebo jestli je jejich situace dědictvím jejich minulého výhodného administrativního statusu jakožto střediskových obcí. Rozhodně lze konstatovat, že, rozdíly ve vybavenosti sídel se samosprávou a bez ní nebyly na začátku 90. let příliš výrazné a pokud měla existence samosprávy vliv na rozvoj obcí, pak jen na některé typy služeb. Souhrnné statistické výsledky navíc mohou zakrývat specifickou situaci v některých regionech. Závěry Motivy vedoucí k výrazné vlně osamostatňování malých obcí na začátku 90. let byly zřejmě komplexní a je dosti pravděpodobné, že důležitou roli v nich hrála naděje na možnost nastartování rozvoje obce pod taktovkou vlastní zvolené samosprávy. V jednotlivých případech také tyto naděje jistě došly naplnění. Pokud ovšem 9

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 sledujeme údaje o všech obcích v České republice, je na místě opatrnost. Rozvinutost obcí, kterou v tomto příspěvku pro zjednodušení chápeme jako vybavenost některými službami a rozvinutost inženýrských sítí, je očividně závislá na řadě faktorů, mezi nimiž výraznou roli hraje velikost obce, ale také její mikro a jistě i makroregionální poloha. Existence vlastní samosprávy má jen dílčí význam.

10

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 NÁRODNÍ SÍŤ MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN ČR V KONTEXTU ROZVOJE VENKOVA František Winter Národní síť Místních akčních skupin České republiky je nestátní, nezisková organizace, která sdružuje Místní akční skupiny, pracujících metodou LEADER a především hájí jejich zájmy. Posláním NS MAS ČR je především sdružovat MAS, reprezentovat a zastupovat MAS na národní úrovni při jednáních s vládními institucemi, ministerstvy a jimi zřizovanými organizacemi a dalšími relevantními subjekty a na mezinárodní úrovni při jednání s organizacemi a subjekty pracujícím v intencích iniciativy Leader a ve vztahu k ostatním partnerům, institucím a úřadům apod. V neposlední řadě je NS MAS ČR svými členy pověřena spolupracovat a komunikovat s kraji a jejich krajskými úřady, s organizacemi zabývajícími se rozvojem venkova, s finančními ústavy, na mezinárodní úrovni s příslušnými institucemi EU, s mezinárodními institucemi zabývajícími se problematikou venkova a metodou LEADER. Součástí činnosti je propagace a medializace ve sdělovacích prostředcích a vlastními aktivitami. Cílem NS MAS ČR je podpora činnosti MAS při realizaci programu obnovy a všestranného rozvoje venkova s cílem:  zlepšit kvalitu života na venkově prostřednictvím setrvalého a integrovaného místního rozvoje, 

zajistit reciproční přenos poznatků a zkušeností mezi členy sítě,



zajistit reciproční přenos poznatků a zkušeností na úrovni spolupráce mezi členskými zeměmi Evropské unie a jejich MAS,



podporovat spolupráci s dalšími zeměmi, které ve venkovském prostoru chtějí používat metodu LEADER.

NS MAS ČR má volené orgány, které jsou delegovány z jednotlivých MAS přes krajskou úroveň až do výboru Národní sítě ČR. Nejvyšším orgánem NS MAS ČR je Valná hromada NS MAS ČR, která aktuálně sdružuje celkem 117 MAS. Celkový počet MAS v ČR je 151, NS MAS ČR jich tedy zastupuje téměř 80 %. Aktuální seznam členů NS MAS ČR je dostupný na webových stránkách NS MAS ČR www.nsmascr.cz.

11

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Začátky sdružování místních akčních skupin v ČR Začátky sdružování Místních akčních skupin v České republice se datují od roku 2005, kdy byla založena Národní síť rozvoje venkova. Současnou podobu a název sdružení dostalo 11.4.2007, kdy na ustavující schůzi vznikla Národní síť Místních akčních skupin České republiky, o.s. Mapa č.1: Místní akční skupiny v ČR

Činnost NS MAS ČR NS MAS ČR se aktivně zapojuje do rozvoje metody LEADER v ČR a navrhování úprav Pravidel PRV, OSY IV, kde se snaží stále více vyjít vstříc potřebám žadatelů a MAS. Současně probíhají jednání spojené s přípravou na nové programovací období 2014–2020. Stručný přehled činnosti:  aktivní účast při tvorbě a připomínkování pravidel PRV Osa IV.,  prosazovat zájmy MAS a sledovat proces realizace tohoto programu  prosazování metody LEADER do ostatních dotačních programů v ČR  asistence při vyhledávání partnerů pro projekty spolupráce  zapojení v činnosti Celostátní sítě venkova ČR 12

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065  zapojení NS MAS do mezinárodních struktur (ELARD, Evropská síť venkova)  zastoupení v Monitorovacím výboru PRV Pracovní skupiny a komise Ke splnění některých úkolů nebo k zajištění dlouhodobé specializované činnosti si Výbor NS MAS ČR zřídil pracovní skupiny složené z členů Výboru, členů NS MAS ČR a případně externích odborníků. Činnosti pracovních skupin jsou zaměřeny na plnění cílů a hlavních úkolů NS MAS ČR. Základní pracovní skupiny jsou PS LEADER, Mezinárodní spolupráce, Propagace a medializace. Tyto pracovní skupiny spolupracují s ministerstvem zemědělství na úpravách Programu rozvoje venkova, jeho propagaci a prezentaci. Partneři NS MAS ČR a činnost NS MAS ČR na mezinárodní úrovni NS MAS ČR v jednáních navazuje na již potvrzená partnerství s Ministerstvem zemědělství ČR, Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Agrární komorou ČR, Spolkem pro obnovu venkova ČR, Asociací krajů ČR a Národní observatoří venkova o.p.s. Národní síť Místních akčních skupin ČR je členem v Evropské asociaci pro rozvoj venkova Leader (ELARD) A má svého zástupce v Evropské síti venkova ELARD je mezinárodním neziskovým sdružením, které bylo založeno v roce 1999 národními sítěmi LEADER jednotlivých členských států EU. Jeho cílem je podpořit rozvoj venkova, prosazovat výměnu zkušeností a podporovat spolupráci prostřednictvím přeshraničních projektů. ELARD, který v současnosti sdružuje asi 450 místních akčních skupin, je hlavním propagátorem a zastáncem metody LEADER na místní i institucionální úrovni. NS MAS je členem tohoto uskupení od roku 2008. Cíle NS MAS ČR v návaznosti na rozvoj venkova 1: Program rozvoje venkova (PRV)  připomínkování osy IV , zjednodušení čerpání evropských fondů,  snižovat administrativní a finanční zátěže žadatelů  navýšení alokace osy IV, prosazovat metodu LEADER do ostatních os PRV 2: Podpora nepodpořených MAS  podpora nevybraných MAS, pokrytí území ČR v celém rozsahu (pomoc 39 nepodpořených MAS)

13

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Mapa č.2: Odstraňme bílá místa na mapě

3: Podpora MAS ze strany krajů Na základě podepsaného Memoranda s Asociací krajů (důležitý zdroj po roce 2013) 4: Budoucnost MAS po roce 2013 Podílení se na přípravě dalšího plánovacího období 2014 – 2020, budoucnost LEADER. 5: Obnovitelné zdroje energie promítnutí programu LEADER do tématu obnovitelných zdrojů energie  Zemědělství  Podpora pěstování biomasy  Koncepční plánování rozvoje obcí/regionů  Vznik a rozvoj drobného podnikání  Propojení sociální politiky a tématu obnovitelných zdrojů energie 6: Cestovní ruch Cestovní ruch – řešení programu LEADER a promítnutí do oblasti cestovního ruchu  Značení místních výrobků 14

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065  

Vznik a rozvoj drobného podnikání Koncepční plánování rozvoje regionů

7: Nezaměstnanost Zahájení jednání s MPSV v oblasti řešení nezaměstnanosti na venkově  Vznik a rozvoj drobného podnikání  Vzdělávání na venkově 8: Posílení pozice NS MAS ČR  jako neopomenutelného připomínkového místa (subjektu) ke koncepcím, které se týkají rozvoje venkova 9: Prohlubovat a zkvalitňovat činnost pracovních skupin  Medializace a propagace  Mezinárodní komise  Tematická pracovní skupina LEADER Česká republika je podle Evropské LEADER asociace pro rozvoj venkova (ELARD) v používání metody LEADER vzorem pro další státy střední a východní Evropy. Použití této metody, založené na spolupráci místních společenství a partnerství občanů, veřejné správy, neziskových organizací a podnikatelů při řešení problémů daného regionu, přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti, k ochraně životního prostředí, zlepšení kvality života a diverzifikaci hospodářství venkova v ČR. Česká republika byla první zemí mezi členskými státy, která vstoupila do EU v roce 2004 a začala uplatňovat metodu LEADER. O několik let později je dle ELARDu Česká republika v používání této metody všeobecně považována za příkladnou a metodu LEADER velmi dobře rozvíjející. Metoda LEADER se v Evropské unii používá už od roku 1991. Podle NS MAS ČR by metoda LEADER mohla být účinným nástrojem rozvoje venkovských oblastí i v dalším programovém období po roce 2014.

15

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 REVITALIZACE VENKOVSKÝCH BROWNFIELDS aneb NÁVRAT ARCHITEKTURY ZEMĚDĚLSKÝCH STAVEB PETR DÝR Římský stavitel a architekt Marcus Vitruvius Pollio ve svých „Deseti knihách o architektuře“ jasně formuluje principy a zásady, které mají vést stavební dílo ke kvalitní architektuře. Architektuře, jejíž struktura má naplňovat tři základní kriteria: „firmitas-utilitas-venustas“, tedy: stavby mají být „trvanlivé, užitečné a krásné“. Hovoří takto o veškerém stavebním díle, aniž by rozlišoval, zda se jedná o stavby světské nebo církevní, obytné, veřejné, inženýrské či pro válečné účely. Vývoj architektury zemědělských staveb prošel od svých prvopočátků dlouhým a složitým procesem. K jeho objasnění a pochopení je třeba seznámit se s historií a rozvojem zemědělství, které bezprostředně stavby sloužící zemědělské výrobě ovlivňuje. Vždy se jednalo o stavby účelové a jejich stavebně - technická úroveň vycházela ze současného poznání, způsobu obdělávání půdy a vyspělosti zemědělské techniky. Současně však, alespoň dle dochovaných pramenů či staveb samotných, byla snaha jejich tvůrců vnést do zemědělských staveb a souborů umělecký duch své doby. Kromě ryzé účelovosti použít výtvarné prvky, které tyto stavby zařadily mezi architekturu. Bylo tomu tak v dějinách vždy? Snad ano. Troufám si říct, že do poloviny minulého století určitě. Obr. 1: Jan Blažej Santini – barokní statek „LYRA“ ve Žďáře nad Sázavou

16

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Pak ale přišla doba, která pozapomněla (a nejen u staveb zemědělských) na "stavební kulturu" a zahltila krajinu, vesnice a města ryze účelovými objekty, s architekturou nemaje nic společného. Od roku 1948 jsme postupně získali dědictví, se kterým se nyní musíme vypořádat. Tedy pokud chceme vrátit českou, moravskou či slezskou krajinu i sídla do kulturního prostředí a k verši státní hymny: …" a to je ta krásná země, země Česká, domov můj!" Obr. 2: Dlaskův statek – ukázka hospodářské zemědělské usedlosti Pojizeří

Stavby byly a budou vždy součástí kulturní krajiny. Krajiny, kterou člověk v průběhu staletí mnohokráte přetvářel. Jejich vznik vždy souvisel se způsobem života v té které lokalitě a jejich vzhled tak dosahoval jisté rázovitosti. Původně pestré architektonické struktury však postupně přerostly do unifikovaných staveb a souborů, které de facto zničily historické hodnoty venkovského prostředí. Politický tlak a vzory z tehdejšího Sovětského svazu přinesly v letech 1950 - 1989 radikální zásahy do české krajiny. Zakládáním jednotných zemědělských družstev či státních statků a jejich postupným slučováním do obrovských agropodniků, se podstatně mění staletý způsob hospodaření drobných sedláckých usedlostí. Vznikají nekonečné lány polí pro intenzivní pěstování, pro chov všeho se staví velkokapacitní areály, stále vyšší výnosy vyžadují budování agrochemických center a velká mechanizace vyžaduje strojní a traktorové stanice. Celá tato mašinérie vede postupně k degradaci zemědělského stavitelství a architektury. Unifikované konstrukční soustavy (JÚZO, VUZO, HARD, NHKG či BIOS) s jasnými trendy: využití velkoplošných dílců s vyšším stupněm kompletizace, uplatnění prostorových prvků ve výstavbě, výstavba objektů s větší univerzálností (pro více výrobních oborů), maximální prefabrikace atd. naprosto 17

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 zničily jakékoli výtvarné hodnoty staveb a souborů. Snaha projektantů a architektů tehdejší státní zemědělské projekce-Agroprojektu o komplexní architektonickourbanistické pojetí souborů staveb končila většinou pouze na rýsovacích prknech. Stejně jako snahy projektantů obytných souborů o kvalitní občanskou vybavenost, sportoviště či zelené plochy v sídlištích. K čemu vlastně došlo. Během čtyřiceti let se naše krajina zahltila obrovským množstvím nekvalitních zemědělských staveb a souborů, které v nové ekonomické situaci po roce 1989 pozbývají svůj původní účel (v současné době pro zemědělskou činnost ne víc než 50%). Stávají se tak venkovskými "brownfields." Toto dědictví přebíráme jako břímě, které musíme řešit. Nově vznikající územní plány obcí stále častěji tato území začleňují do kategorie výrobních ploch určených k revitalizaci, zejména se zaměřením pro lehkou a středně těžkou výrobu. Cíl je jasný. Ekonomicky zhodnotit tato území, přilákat investory a podnikatele, zajistit nová pracovní místa a v neposlední řadě odstranit tyto krajinné zátěže. Obr. 3: Zemědělský areál – častý pohled dnešních dní

Od roku 1997 se cíleně věnuji na Fakultě architektury VUT Brno myšlence revitalizace těchto venkovských území s hlavním cílem: pokusit se navrátit architekturu do těchto účelových staveb a souborů. V roce 2006, při příchodu na novou školu architektury při Fakultě stavební VUT Brno, na tuto tradici navazuji a spolu se svými studenty řešíme modelové projekty venkovských „brownfields“. Smyslem této práce je připravit pro obce zajímavé náměty, které budou využity např. v rámci dotačních programů Podpory obnovy a rozvoje venkova, vyhlášených

18

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Ministerstvem pro místní rozvoj ČR nebo prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v Operačním programu Podnikání a inovace (OPPI) 2007-2013. Současný trend je směrován k využití bývalých zemědělských areálů pro studie, zaměřené na druhotné zpracování energeticky využitelných surovin. Příklady a zkušenosti ze sousedního Německa či Rakouska jen potvrzují, že malé energetické zdroje vybudované v blízkosti obcí mají budoucnost. Zemědělská a lesní půda nabízí každoročně množství obnovitelných energetických surovin, které se mohou následně energeticky zpracovávat. Možností a forem je hned několik. Ať již se jedná o spalování štěpky, lisování olejů, výroba bionafty,termické zpracování čistírenských kalů, či v poslední době stale populárnější bioplynové stanice, které jsou schopny účinně a ekologicky likvidovat veškerý biologický odpad. Pro tyto technologické soubory jsou právě bývalé areály zemědělských družstev a státních statků-nyní venkovská “brownfields”-velmi vhodnou plochou k umístění. Pro tento účel mají mnoho výhod. Areály jsou vybaveny inženýrskými sítěmi resp. inženýrské sítě jsou k areálům přivedeny. Střediska jsou převážně dobře přístupna komunikačně napojením na silniční síť, současně take na síť polních a lesních cest, která umožní snadnou dopravu biomasy. Některé bývalé objekty zemědělské výroby jsou po rekonstrukci schopné dale sloužit nové funkci např. stávající silážní žlaby převezmou funkci zásobníků siláže pro bioplynovou stanici. Případná kontaminační zátěž z minulé výroby nemusí tu současnou výrobu ohrozit. Nové funkce přinesou nabídku pracovních příležitostí a v neposlední řadě: odstraní z obce i krajiny brownfield a snad i umožní návrat architektury tohoto typologického druhu. Jako příklad uvádím několik zajímavých architektonických studií. A.”Nymphaea”- architektonicko-urbanistická studie zemědělského brownfields v Brně-Modřicích, v těsné blízkosti čistírny odpadních vod je technologicky zaměřena na biotermické zpracování čistírenských kalů. Ty se dosud likvidovaly částečně jako hnojivo v zemědělství, z větší části však končily na skládkách nebo v technologickém procesu cementáren.Studie řeší jejich energetické využití spalováním a získané teplo pro vytápění skleníků. Obr. 4: Nymphaea – biotermické zpracování kalů; autor: Dominika Skrývalová

19


B.„Bio-energo centrum Popice“- architektonicko-urbanistická studie zemědělského brownfields v Popicích (okr.Břeclav) převádí rozsáhlé plochy areálu do několika funkcí. Část ploch je navržena pro fotovoltaickou elektrárnu, plochy v jižní poloze v blízkosti silnice II. třídy jsou transformovány do komlexu lisovny řepkového oleje s výrobou bionafty. Vzhledem k turistické atraktivitě dané lokality je výrobní část doplněna o motorest s čerpací stanicí pohonných hmot. Obr. 5: Bio-energo centrum Popice; autor: Martin Křížek

C.„BPS Tlumačov“ - architektonicko-urbanistická studie zemědělské bioplynové stanice poblíž Tlumačova (okr.Zlín) využívá potenciál rozlehlých kukuřičných lánů pro výrobu bioplynu a při současné ekologické likvidaci chlévské mrvy a kejdy. Odpadní teplo s kogenerační jednotky je využíváno částečně pro vytápění skleníků, částečně pro sušení digestátu, který je následně briketizován a spalován v teplárně Otrokovice. 20

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Obr. 6: Bioplynová stanice Tlumačov; autor: Petr Švéda

LITERATURA Petr Dýr, Zemědělské stavby v ČR – Vývoj a budoucnost využití: VUTIUM Brno, 2005. Edice PhD Thesis, sv.322 ISSN 1213-4198. Internet: www.mmr.cz - Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky Internet: www.mpo.cz - Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky

21


UPLATNĚNÍ MAS A METODY LEADER PO ROCE 2010 A 2013 Oldřich Čepelka Současný stav (duben 2010) v ČR je: 160 registrovaných MAS, z nich 145 aktivních („žijících“). MAS celkově zahrnují 4600 obcí se 4,37mil. obyvatel a působí na území o rozloze 58,3 tis. km2 s průměrnou hustotou 75 obyvatel na km 2, tedy na 80 % venkovského území ČR se 73 % jeho obyvatelstva a téměř 75 % malých měst a obcí. Aktivity MAS lze rozdělit do 4 skupin: I. – MAS je založena, prochází počátečním, přípravným, zkušebním obdobím a plní tomu odpovídající základní funkce. Přijímá členy, organizuje se, vyhledává informace, pořádá jednotlivé akce, propaguje myšlenku Leader. Odhadujeme, že pouze převážně v tomto stadiu je v ČR stále ještě 15-25 MAS, avšak s připočtením těch, které plní již rozvinutější poslání, se podle našeho odhadu jedná až o 130 MAS. II. - MAS působí ve funkci místní nadace – rozděluje prostředky svěřené MZe žadatelům v souladu se strategickým plánem Leader a s PRV a v této souvislosti vykonává předepsané administrativní, programové, finanční, kontrolní a další činnosti. Zřejmě jen okrajově fungují MAS jako nadace s pomocí jiných finančních zdrojů (v případech jejich získání uskutečňují zpravidla vlastní projekty a akce). Jde o 112-115 MAS. III. – MAS působí jako rozvojová agentura: poskytuje místním subjektům (tedy nejen svým žadatelům) poradenské, vzdělávací, informační a podobné služby. Vyhledává perspektivní záměry, koordinuje vznik společných projektů různých subjektů, je iniciátorem nových aktivit a akcí v regionu včetně těch, na které jednotlivé subjekty nemají síly, avšak je to v zájmu jejich nebo celého regionu (např. společná propagace regionu pro účely cestovního ruchu nebo využití objektů k podnikání). Podle našeho odhadu takto pracuje 50-90 MAS. IV. – MAS je motorem pozitivních změn v regionu, tvůrcem přeměny místního společenství, které je díky činnosti MAS prokazatelně aktivnější a soběstačnější než tomu bylo dříve. Její aktivizační a iniciační role je tak intenzivní a rozsáhlá, že má potenciál stát se jedním z klíčových aktérů místního rozvoje. O tom svědčí to, že je mezi obyvatelstvem a místními organizacemi a institucemi dobře známá, že získává a přerozděluje prostředky z různých finančních zdrojů, že má široké spektrum aktivit, že posiluje identitu regionu, že pomáhá k růstu schopností a motivace lidí, že svými akcemi napomáhá k vyšší zaměstnanosti a k vyššímu hrubému produktu, resp. přidané hodnotě v regionu. V ČR je to 0-5 MAS. 22

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Co bude dál? Co chceme, aby bylo? Jak tento potenciál MAS v ČR nadále podporovat, rozvíjet a využívat? Nejde mi tu o další podporu z PRV, ta je zřejmá a pro MAS většinou velmi bolestná a stresující. Klíčové inovace - jsou sice realizovatelné až po splnění předběžných podmínek anebo se dokonce časem ukážou jako neschůdné, ale přinesly by kvalitativní změny do celého hnutí Leader v ČR a do rozvoje MAS. 1. Podpora aktivit fungujících MAS: A/ Pokud jde o samotný PRV, považuji za elementární 4 změny: - zavedení paušálních plateb na provoz MAS - finanční podpora 19 fungujících, avšak v PRV dosud nepodpořených MAS s těmito možnostmi: a) Obnovit národní program Leader ČR, který by byl zaměřen na tématiku rozvoje venkova nepokrytou dosavadními opatřeními PRV a který by byl zpřístupněn též uvedeným MAS. b) Vyhlásit další kolo v opatření PRV 4.2.1 a do tohoto opatření přesunout finanční prostředky z méně využívaných opatření. c) Získat finanční prostředky na podporu MAS z jiných zdrojů, zejména ze strukturálních fondů EU a z krajských rozpočtů. - Rozšířit samostatnost a odpovědnost MAS v implementačním procesu. Učinit z nich subjekty kompetentní k tomu, aby činily samostatná rozhodnutí o přidělení podpory konečným příjemcům (místním žadatelům) a aby prováděly potřebnou kontrolu a monitoring (dle předem stanovených pravidel) bez nutnosti duplicit ze strany PA. - Vytvořit místním akčním skupinám prostor pro uplatnění inovací a specifických řešení tím, že se umožní financovat projekty, které nespadají do některého ze schválených opatření I.-III. osy, avšak jsou v souladu s cíli PRV. - V implementaci opatření PRV a v činnosti MAS podpořit zvýhodnění partnerských projektů před projekty samostatných žadatelů. B/ Kromě snižování administrativní zátěže MAS podporovaných v PRV je podstatná i podpora MAS i v jiných programech, které vypisují kraje a jednotlivé resorty. Z nich především MŽP a MMR by mohly významně přispět k dalšímu rozvoji MAS, budou-li na ně zaměřovat některé, současné i budoucí programy a vyhnou-li se zbytečné byrokratické zátěži. Mohlo by jít například o některá opatření OP ŽP s dosud nižším čerpáním. 2. Oživení dalších MAS: Některé „zmrazené MAS“ mohou být oživeny, bude-li k tomu vhodný impuls. Potřebným impulsem by mohla být nabídka MŽP, MMR nebo MZe na výkon 23

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 poradenských, vzdělávacích a informačních služeb a na drobné projekty v intencích Programu obnovy venkova (POV je dnes vyhlašován jednotlivými kraji, příp. MMR). Mohou to být především: a) nabídky na vzdělávací, poradenské a podobné aktivity (tuzemské programy MŽP nebo MAS jako iniciátor Místních agend 21), b) účast v projektech spolupráce (PRV, opatření IV.2.1), c) získání grantů v operačních programech nebo nadacích (tzn. mimo PRV). V případech sub a) a b) by mohla být vhodná taktika v tzv. párování: ke každé nedostatečně rozvinuté nebo spící MAS se dobrovolným výběrem přiřadí jedna vyspělejší MAS s funkcí patrona nebo kouče. 3. Provázanost MAS s krajem: Chybí systematická spolupráce a využití potenciálu MAS - přestože dnes kraje většinou chápou smysl a úlohu MAS (a dokonce už i fakt, že MAS přinášejí do kraje desítky miliónů Kč, které by sem jinak „nepřišly“). V době příprav krajských koncepcí a komplexních plánů rozvoje v letech 2007-8 většina krajů nevyzvala MAS, aby se aktivně účastnily, a to ani na tvorbě oborových či tématických koncepcí (např. rozvoje cestovního ruchu, což je již tradiční zájem venkovských regionů). Kraj mohl koordinovat provázanost svých vizí na strategie MAS, tj. čerpat z nich, nikoliv jen „strpět“, aby se na něj MAS pasivně navazovaly či aby osvědčovaly spojitost s plánem „shora z kraje“, jak se od žadatelů obecně vyžaduje. Z velkého množství možností, které kraje vůči MAS mají, vybírám: - přizvání MAS k aktualizaci a připomínkování krajských rozvojových dokumentů ve všech tématických oblastech - využití Integrovaných rozvojových strategií území (ISÚ) jednotlivých MAS jako podkladů pro přípravu vlastní krajské dotační politiky - využití struktury MAS pro sběr projektových námětů a vstupní konzultace záměrů (MAS jako decentralizovaná informační místa kraje) v ROP i v krajských programech - příspěvek na činnost těch MAS, které nebyly úspěšné v žádostech do PRV – ovšem s tím, že za příspěvek musí MAS přinést konkrétní výsledky (nikoliv, jak tomu bývalo dříve) - finanční pomoc při realizaci SPL (půjčka na předfinancování, úhrada úroků, úhrada neuznatelných nákladů apod.)

24

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Navíc by bylo žádoucí: - uvádět MAS jako výslovné příjemce v příslušných opatřeních ROP (budou-li ještě vyhlašovány výzvy), krajského Programu obnovy venkova, příp. dalších „dotačních titulů“ krajského grantového programu, - pomoci provázat aktivity MAS s aktivitami v agrárním sektoru kraje (např. zprostředkovat lepší spolupráci s Agrární komorou) a usnadnit – tam, kde dosud neexistují - vznik krajských asociací MAS jako přirozených zájmových sdružení významných subjektů rozvoje území kraje. 4. Rozšiřování metody Leader (po r. 2013): Nejde jen o MAS, jde o metodu Leader! Rozšíření metody Leader se nabízí nejen ve zbývajících venkovských regionech ČR, ale výslovně také ve městech, a to i ve velkoměstech (Praha a krajská města). Všude tam mohou MAS působit v jednotlivých čtvrtích a podílet se na oživení a hlavně provázání aktivit místních podniků, neziskových organizací a obyvatel. Podobně jako ve venkovském prostoru, bude třeba i ve městech překonávat historicky získanou nechuť ke sdružování a společnému postupu (s výmluvami odpůrců o jakési hrozbě dřívější „Národní fronty“). Právě naopak, metoda Leader a) je ryzím projevem občanského, antitotalitního přístupu k řešení problémů území, b) zapojováním aktivních občanů posiluje demokracii na místní úrovni, c) „oslabuje“ působnost státu a kraje tam, kde lze aspoň dílčí pravomoci přenést směrem dolů, v souladu s evropským principem subsidiarity. Dnes existující MAS na venkově tuto možnost spíše zamítají, jistě i proto, že se obávají, že by se musely s městskými MAS dělit o stejné zdroje. Jde však o metodu, která nemusí a neměla by být vázána na PRV. Na principu Leader by mohly fungovat například některé projekty v rámci současných Integrovaných plánů rozvoje měst (IPRM) financovaných v ROP a IOP, avšak zpřístupnit této metodě by se daly i další „evropské“ i národní programy. Ostatně, bylo by to v souladu s úvahami o proměnách evropské politiky soudržnosti v dalším programovacím období. Tak například P. Zahradník (expert České spořitelny na problematiku EU) uvádí: „Třetím pilířem územní soudržnosti je právě místní úroveň, ať už ve městech nebo na venkově a podpora iniciativ na místní úrovni.“ Kritickými faktory dalšího rozvoje MAS jsou lidé a peníze. Bude třeba získávat další lidi do vedení MAS, další poradce pro venkovské regiony, další lektory. To se neobejde bez finanční podpory vzdělávání těchto skupin, jakož i místních aktérů ze všech sektorů. Efektivně nastavená podpora by mohla mít pákový efekt (nabalování dalších odborníků, dobrovolných spolupracovníků a místních subjektů, kteří budou do společných akcí přinášet nové myšlenky a nové peníze). V dotazníkové akci, v níž jsme na přelomu března a dubna získali odpovědí reprezentativního vzorku 83 MAS, jsme se zajímali o názory na nové programovací období EU po roce 2013.

25

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 1. Dvoutřetinová většina MAS doporučuje podporu MAS mimo resort zemědělství. 2. Téměř všechny MAS zdůrazňují potřebu rozšířit MAS jako příjemce do dalších OP, tedy i mimo PRV. 3. Téměř všechny MAS soudí, že by se na metodu Leader měla v programech vyčlenit určitá částka a tím metodu preferovat před žádostmi izolovaných zájemců. Z těchto a dalších zjištění usuzujeme, že pro období po r. 2013 by MAS uvítaly a využily: a) podstatné rozšíření finančních zdrojů (z PRV na další programy), b) zvýšení kompetencí a odpovědnosti (proti současnému stavu – SZIF) a c) rozvoj tématické působnosti MAS na další otázky, které se týkají rozvoje venkovských regionů. Na základě našich zjištění odhadujeme, že tyto změny by mohlo realizovat až 145 současných MAS a s přihlédnutím ke znovuoživeným a nově vzniklým MAS (pod vlivem vyhlídky na svou podporu po r. 2013) celkem 150-180 MAS s pokrytím 85-100 % území ČR. Pro další programovací období připravovat Leader jako metodu, pomocí které se budou rozdělovat finanční prostředky z dnešní I. - III. osy. Pokud jde o budoucí PRV, tak buď z celé osy, nebo v některých opatřeních anebo v některých regionech. PRV by pak obsahoval výčet opatření nebo regionů, v nichž by se tématické osy implementovaly metodou Leader. 5. Úloha metody Leader při realizaci kohezní politiky EU po r. 2013 Příprava reformy kohezní politiky EU pro období 2013-20 naznačuje, že metoda Leader má v budoucnu důležité místo. Ukazuje to jak Sdělení Evropské komise z 3. března 2010 „EVROPA 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, tak zpráva F. Barcy o budoucnosti evropské politiky soudržnosti nazvaná „Agenda pro reformovanou politiku soudržnosti“. Klíčovým pojmem Barcovy zprávy je „place-based development model“ čili místně orientovaný model rozvoje, který má zdůraznit integrovaný územní, resp. regionální přístup k řešení problémů. Strategie „založená na místě“ (place-based policy) má za cíl snížit přetrvávající nevyužívání potenciálu komunit a regionů. To je ovšem v plném souladu s podstatou a účelem metody Leader: přístup bottom-up založený na specifičnosti místních problémů, řešený spojením sil místních aktérů, kteří společně lépe využijí vnitřní potenciál regionu. Reforma má být postavena na deseti pilířích, z nichž šestý zní: „Podpora experimentování a mobilizace místních subjektů“. Zde je opět přímá souvislost s metodou Leader. Zpráva zde zdůrazňuje pozitivní efekt toho, že se řešení soustředí na úroveň místních potřeb. Je třeba se soustředit na konzervativní přidělování prostředků na územním základě (řešení místních specifik). Inovace musí být 26

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 založeny na „metodách orientovaných na výsledky“ (nikoliv na množství vynaložených prostředků). V diskusích se často připomíná fakt, že Lisabonská smlouva přinesla nové pojetí subsidiarity spojené s posílením úlohy regionálních a místních subjektů. Bohužel neznám současný vývoj názorů představitelů Evropské komise na podporu venkova, avšak je známo, že Komise donedávna počítala s tím, že se problematika dosavadních os 3 a 4 PRV odejme zemědělské politice EU a začlení se do kohezní politiky. Pawel Samecki (předchozí evropský komisař pro regionální politiku) v prosinci 2009 píše: „Přesunutí osy 3 a 4 EAFRD … do kohezní politiky by umožnilo komplexní přístup k rozvoji a efektivnější intervence, pokud jde o integrovaný udržitelný rozvoj venkovských oblastí. Umožnilo by také zlepšit vztahy a vzájemné působení mezi městem a venkovem.“ Jak se nyní Česká republika postaví k možným změnám evropské zemědělské a kohezní politiky? A bude to činit pasivně („uvidíme, až co nám předepíšou“), anebo aktivním vyjednáváním a navrhováním?

27

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 DVACET LET OBNOVY VENKOVA ČR – SPOLEK PRO OBNOVU VENKOVA ČR Marcela Harnová Před rokem 1990 byl našimi aktivisty mapován příkladný rozvoj venkova v sousedním Rakousku a Německu. Po otevřením hranic se většina z nás podívala také na venkov ve Francii, Švédsku, Finsku a dalších zemích. Mezi naše aktivisty patří nebo patřili (bohužel již někteří nejsou mezi námi): Ing. Dejmal, arch. Baše, Mgr. Blažek, arch. Kutěj, Ing. Vačkář, arch. Florian, Ing. Hladík a další. Velkým přínosem byly pozitivní příklady koncepčně dotaženého systému pozemkových úprav v Bavorsku, řešící ÚP i péči o krajinu. Dále např. v Rakousku používaný model řešící výstavbu dvou domů v obci ročně, důvodem bylo splynutí se stávajícím obyvatelstvem. Ukázková byla také vstřícnost úřadů a možnosti prodeje vyrobených produktů ze dvora. Na základě zkušeností z okolních států byl zpracován Program obnovy vesnice, který přijala vládou ČR dne 29. 5. 1991 jako svůj pracovní dokument. Program se týkal participace obyvatelstva i duchovního rozměru obnovy vesnice, rozvoje podnikání na venkově, stavební obnovy a péče o krajinu. Rozšíření a schválení novely programu již na úrovni Usnesením vlády č. 730 bylo projednáno a přijato dne 11. 11. 1998. Již od d roku 1994 byly vyčleněny na program finance a obce mohly získat podporu od státu s využitím vlastního POV. V roce 1994 bylo ze státního rozpočtu vyčleněno 100 mil. Kč. V roce 1997 (povodně) byl navýšen na 250 mil. Kč. V roce 1999 objem dosáhl téměř 490 mil Kč. Výše uvedení aktivisté souběžně s prací na realizovaném programu připravovali založení neziskové organizace s názvem Spolek pro obnovu venkova ČR (dále jen Spolek), který byl založen dne 1.černa1993 a je registrován jako občanské sdružení. Současnost Spolek je pracovní a iniciativní skupina občanů ustavená na podporu a koordinaci prací při obnově a rozvoji venkova a posílení nástrojů umožňujících rozvoj venkovských komunit. Spolek sdružuje zástupce obcí, zemědělců, orgánů samosprávy, venkovských mikroregionů a skupin pro místní akce, dále pracovníky státní správy, odborných institucí, škol, projekčních pracovišť, peněžních ústavů a věci oddané jednotlivce, kteří mají společný cíl - rozvoj venkova. Vedení Spolku: Předseda: Mgr. Eduard Kavala – starosta obce Bělotín, 1. místopředseda: Jiří Žák – senátor, místopředseda: JUDr. Radan Večerka - tajemník MŠTM. Mezi cíle Spolku patří: 

Pečovat o prohloubení duchovního a společenského života na venkově. 28

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065        

Propagovat obnovu a rozvoj venkova a získávat jim vážnost ve společnosti. Vytvářet podmínky pro spolupráci při obnově a rozvoji venkova. Napomáhat vzniku a činnosti místních a regionálních sdružení a spolků ustavených k obnově a rozvoji venkova, a to dětí, mládeže i dospělých. Účastnit se evropské spolupráce při obnově venkova. Spolupracovat na realizaci a rozvoji vládního Programu obnovy venkova. Pomáhat při vytváření a rozvíjení podpor venkovského života a hájení jeho základních principů. Motivovat venkovské občany k dobrovolné aktivitě, podněcovat je k odhodlání podílet se na zdárném vývoji obce. Překonávat úzce resortní přístupy v řešení venkova.

Aktivity Spolku jsou: 1. Pracovní setkání v časové a věcné koordinaci postupu právnických a fyzických osob při obnově venkova a k vyhodnocování užitých metod přípravy, projekce, realizace a financování Programu obnovy venkova a dalších projektů dotýkajících se venkova. 2. Pořádání odborných přednášek, tématických exkurzí a seminářů k obnově venkova. 3. Vydávání odborných a osvětových publikací a informačních materiálů k obnově venkova. 4. Pravidelné vydávání Zpravodaje SPOV ČR. 5. Spolupráce a podpora občanských a podnikatelských aktivit směřujících k rozvoji a obnově venkova. 6. Spolupráce se senátory, poslanci, samosprávou a státní správou ve směru rozvoje a obnovy venkova. 7. Aktivní působení směřující k uznání trvale udržitelného venkovského způsobu života a obhajobě podmínek k životu venkovských komunit. 8. Aktivní realizace projektů k podpoře výše vytýčených cílů. Spolek má své krajské zastoupení ve všech krajích. Níže jsou uvedeni předsedové jednotlivých krajských organizací. Kraj

předseda

Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký

Jan Malík Zdenek Peša JUDr. Radan Večerka Martina Bedrychová

ulice Horní Stropnice 212 nám. Míru 20 Stružná 112 Holovousy 39

PSČ 373 35 679 74 364 22 508 01

obec Horní Stropnice 0lešnice Stružná Holovousy 29

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Liberecký Jindřich Kvapil Moravskoslezský Jan Tomiczek Olomoucký

Otakar Hlaváč

Pardubický

Jiří Kosel

Středočeský Plzeňský

Radomír Hanačík Stanislav Rampas

Vysočina Zlínský Ústecký

Zdena Švaříčková Bohumil Škarpich Václav Tyl

Koberovy 140 Třanovice 250 Masarykova n. 213

Železný 468 22 Brod 739 93 Třanovice

783 73 Grygov Horní Horní Ředice 533 75 Ředice Loděnice Jánská Loděnice 74 267 12 Janská Ejpovice 61 337 01 Ejpovoce Luka nad Luka n. Jihlavou 588 22 Jihlavou Rusava 244 768 45 Rusava Vědomice 270 413 01 Vědomice

Spolek je iniciátorem a zakladatelem soutěže Vesnice roku. Poprvé byla soutěž vyhlášena v roce 1995. Cíl soutěže bylo povzbudit obyvatele venkova k aktivní účasti na rozvoji svého domova, zveřejnit rozmanitost a pestrost uskutečňování programů obnovy vesnic a upozornit na význam venkova. Vyhlašovatelé soutěže v roce 2010: Spolek pro obnovu venkova ČR, Svaz měst a obcí ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo zemědělství ČR. Spolupracující úřady: Kancelář prezidenta ČR, krajské úřady, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Ministerstvo životního prostředí ČR, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Ministerstvo kultury ČR, MŠMT ČR,SMS ČR, Folklorní sdružení ČR. Vítězi soutěže: 1995 Telnice 2004 Kovářov 1996 Vratěnín 2005 Bořetice 1997 Svatý Jan nad Malší 2006 Liptál 1998 Jiřetín 2007 Havlovice 1999 Olešnice 2008 Lidečko 2000 Sloup 2009 Tučín 2001 Kameničky 2002 Nečtiny 2003 Vilémov

30

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065 Program obnovy venkova a kraje Usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 793/2003 byly do rozpočtu krajů v rámci dotace na financování běžného a investičního rozvoje územních samosprávných celků na rok 2004 převedeny také prostředky na financování POV. Vzniklo velké nebezpečí, že kraje využijí prostředky z programu na obnovu venkova na projekty realizované ve městech. Spolek inicioval a zajistil podpis „Prohlášení Asociace krajů“, o využití převedených financí do POV v jednotlivých krajích. Petice proti diskriminaci venkova v ČR Spolek od května 2006 organizoval a v červnu 2007 předal Senátu Parlamentu ČR Petici proti diskriminaci venkova v ČR, kterou požaduje, aby senátoři a poslanci: • změnili „Zákon o rozpočtovém určení daní“ tak, aby nebyl venkov diskriminován vůči větším sídlům, • v tomto smyslu tak naplnili závazky České republiky z Evropské charty místní samosprávy • přijali samostatný „Zákon o venkově České republiky“, který by kodifikoval pojem venkov a jasné odpovědnosti za jeho další rozvoj, • novelizovali „kompetenční zákon“ tak, aby zvýšili odpovědnost Ministerstva zemědělství za rozvoj venkova až po jeho přejmenování na Ministerstvo venkova Petice měla všechny legislativní náležitosti a byla přijata. Senát PČR zorganizoval ve věci Veřejné slyšení a dále bylo připraveno projednání problematiky na schůzi Senátu PČR dne 26. 3. 2008. K Petici bylo přijato níže uvedené Usnesení: • výpis z jednání Senátu PČR dne 26.3.2008 • Senát Parlamentu České republiky považuje za žádoucí, aby Ministerstvo financí České republiky připravilo nový zákon o rozpočtovém určení daní s účinností nejpozději od 1. 1. 2010 tak, aby zohledňoval venkovský prostor, považuje za žádoucí, aby Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky společně s Ministerstvem zemědělství České republiky předložilo změnu zákona číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která by zahrnula i problematiku rozvoje venkova včetně vymezení pojmu venkov, a opět považuje za žádoucí, aby vláda České republiky předložila Parlamentu České republiky návrh novely zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kompetenční zákon, tak, aby byla povýšena a zprůhledněna resortní odpovědnost za venkov a jeho rozvoj.

31

SBORNÍK Z KONFERENCE VENKOV PO ROCE Regionální centrum Olomouc

Recommend Documents