/Klad, třída, podtřída?/
Savci (Mammalia)
Nejvyspělejší skupina endotermních amniot (a živočichů vůbec) suchozemského původu, od plazů se odlišují mnohem výrazněji než ptáci. Apomorfní znaky 1. kožní kryt primárně ve formě srsti z chlupů 2. bohatě rozvinuté kožní žlázy včetně mléčných 3. spodní čelist – jediná kost (os dentale = mandibula) a druhotný čelistní kloub 4. 3 sluchové kůstky ve středním uchu 5. heterodontní chrup (řezáky, špičáky, třenáky a stoličky) 6. rozvoj druhotné kůry koncového mozku 7. vytvořena levá aorta (pravá mizí během zárodečného vývoje) 8. tělní dutina rozdělena svalnatou bránicí 9. dokonalá endotermie (homoiotermie) a vysoká úroveň metabolismu 10. rozvoj smyslového vnímání a duševních schopností vyústil ve vysokou úroveň chování 11. vývoj zárodků v těle matky, mláďata zpočátku živena mateřským mlékem
plazi
savci
Primární čelistní kloub mezi os articulare a os quadratum (červeně), sekundární čelistní kloub mezi os squamosum a os dentale. Červená šipka ukazuje na primární, černá na sekundární čelistní kloub.
1
„Vznik“ savců Za výchozí skupinu fylogenetického vývoje savců jsou považováni therapsidní plazi cynodonti (Cynodontia) s jedinou spánkovou jámou na lebce (klad Synapsida s množstvím vymřelých forem na jehož konci jsou savci). V počátcích vývojové linie je vymezení taxonu Mammalia obtížné, za rozhodující kritérium se považuje přítomnost druhotného čelistního kloubu na kosti spánkové. Synapsida (savci v širším slova smyslu) je velká skupina obratlovců, lze ji definovat jako skupinu, která je příbuznější savcům než plazům (tj. zahrnuje vlastní savce, jejich amniotní předky a blízké příbuzní). Obsahuje několik významných skupin živočichů. Na bázi stojí vymřelé skupiny Pelycosauria a Therapsida (včetně Cynodontia) – jsou někdy dohromady nesprávně označovány jako savcovití plazi či přesněji plazovití savci, i když s plazy nemají nic společného.
První savci se objevili v pozdní křídě, tj. zhruba před 210 miliony let, asi 60 milionů let poté, co se objevili první therapsidní plazi.
Tritylodon sp. Thrinaxodon sp.
Oligokyphus sp.
2
Systém savců
během posledních 10-20 let doznává velkých změn, zvláště na základě výzkumů na molekulární úrovni, ale výsledky dosud neustálené
2 podtřídy, cca 5500 recentních druhů
Podtřída: vejcorodí (Prototheria) 5 druhů živorodí (Theria) přes 5400 druhů
3
4
/Podtřída/
Vejcorodí (Monotremata) Starobylí savci s výraznými znaky blanatých předků (plazů), zejména rozmnožování vejci. CHARAKTERISTIKA 1.
2. 3.
4. 5.
6.
PLAZÍ ZNAKY úprava urogentitální soustavy a způsob rozmnožování (vejce s vysokým obsahem žloutku) plně vyvinutá kloaka pletenec hrudní končetiny s kostmi procoracoid, coracoid a interclavicula stavba pánve některé úpravy mozku, oka (sklerotizovaný prstenec chrupavek) chybění boltců
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
SAVČÍ ZNAKY srst kožní žlázy včetně mléčných (ústí na žláznatém políčku) sekundární čelistní kloub 3 kůstky ve středním uchu 7 krčních obratlů svalnatá bránice úplné rozdělení srdce teplokrevnost
SPECIALIZOVANÉ ZNAKY 1. čelisti – rohovitý zobák 2. rohové ostruhy na zadních končetinách s jedovými žlázami 3. vakové kosti
Systém vejcorodých
1 řád, 2 čeledi, 5 recentních druhů Řád: ptakořitní (Monotremata) Čeleď: ježurovití (Tachyglossidae) 4 druhy ptakopyskovití (Ornithorhynchidae) 1 druh Vývojoví předchůdci žijících vejcorodých nejsou dosud známi (snad svrchní křída). U některých vymřelých zástupců i dvojitý čelistní kloub.
5
č. ptakopyskovití,
ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus) – 30 až 55 cm, kachní zobák, elekromagnetický smysl, plochý ocas, plovací blány, zuby pouze v embryonálním stadium, nory, 2 vejce (inkubace 10-11 dní), v Austrálie a Tasmánie) a
č. ježurovití – trubicovitý čumák, dlouhý jazyk, hrabavé nohy, mravenci a termiti Ježura australská (Tachyglossus aculeatus) – zčásti bodliny, zčásti srst, Austrálie, Tasmánie, j Nové Guinea b Paježura (Zaglossus sp.) – delší hlava, více srsti, méně bodlin, několik druhů, Nová Guinea c
a
b
c
6
/Podtřída/
Živorodí (Theria) Vývojově pokročilejší skupiny savců rodící výhradně živá mláďata. CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5.
Mléčné žlázy savců
výhradně živorodost, bez vaječné skořápky je vytvořeno vnější ucho redukce lopatkového pásma, os coracoid a os interclavicula vymizely, naopak zvětšení lopatky není kloaka, urogenitální a anální otvor odděleny mléčné žlázy vyúsťují na bradavkách či strucích
struk
bradavka
Systém živorodých
2 nadřády, 20-27 řádů, 85-100 čeledí Nadřád: vačnatí (Metatheria) asi 330 druhů placentálové (Placentalia, Eutheria) přes 5100 druhů 7
Nadřád:
Vačnatí (Metatheria) Monofyletická skupina živorodých savců rodících velmi nedokonale vyvinutá mláďata. CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6.
větší počet zubů charakteristický, dovnitř zahnutý tvar dolní čelisti z pánve vybíhají párové vakové kosti (epipubes) – u obou pohlaví (!), vak ovšem mají zpravidla jen samice 2 dělohy a 2 pochvy (rozeklaný penis) počet mléčných bradavek 2-27 mláďata se vyvíjejí v trvalém kontaktu s mléčnou bradavkou
Systematické členění vačnatých je značně proměnlivé a zejména v posledních 10-20 letech se názory na podkladě výsledků výzkumů na molekulární úrovni mění poměrně rychle (např. počet řádů kolísá od 1 do 7). Důležité je rozlišovat dvě základní vývojové větve – americkou a australskou, které se morfologicky odlišují tvarem kloubního spojení mezi kostmi nártu.
Američtí vačnatci (Ameridelphia) Vždy úplný chrup, i u samic někdy chybí vak, v současnosti obývají většinu Nového světa, vymřelí zástupci byli nalezeni i v Antarktidě i na severní polokouli (2 řády).
Australští vačnatci (Australidelphia) Různě modifikovaný chrup, případně různá úprava prstů předních končetin (syndatylie), současné rozšíření Austrálie (včetně Tasmánie) a Nová Guinea (1 zástupce i v Jižní Americe) (5 řádů). 8
/Řád/ Vačice (DIDELPHIMORPHIA)
Pozemní či stromové druhy, velký počet zubů (50) zčásti nediferencovaných (tzv. polyprotodontní chrup), pětiprsté končetiny s protistojným palcem, částečně ovíjivý ocas, vak může chybět; j Kanada až j Argentina, téměř 90 druhů č. vačicovití
– vačice virginská (Didelphis virginiana) – větší velikost (40-50 cm), nejseverněji žijící vačnatec (j Kanada až Kostarika), ze všech savců nejkratší dobu březosti – 12,5 dne a vačice vydří (Chironectes minimus) – 27 až 40 cm, na zadních nohách plovací blány, potápí se, Mexiko až Argentina b vačice třípásá (Monodelphis americana) – krátký ocas, v Brazílie c
a
b
c
9
/Řád/ Vačíci (PAUCITUBERCULATA)
Reliktní skupina 6-7 druhů, horské deštné lesy Jižní Ameriky, samice bez vaku, na první pohled připomínají rejsky č. vačíkovití – vačík rejsčí (Caenolestes fuliginosus) – 8 až 10 cm, hustá přízemní vegetace a
a
/Řád/ Kolokolové (MICROBIOTHERIA)
č. kolokolovití
– kolokolo (Dromiciops gliroides) – 8 až 13 cm, starobylý druh, jediný zástupce australské vývojové linie v Jižní Americe (Gondwana), horské lesy v Chile, zimní spánek, příbuznost potvrzena cytogeneticky, molekulárně i morfologicky b
b
10
/Řád/ Vakokrti (NOTORYCTEMORPHIA)
č. vakopkrtovití – specializovaní podzemní vačnatci, válcovité tělo, krátký ocas, zakrnělé oči, mohutné drápy na 3. a 4. předním prstu, rohovitý štít na čenichu, dlouhá jemná srst, srůst krčních obratlů (odolnost páteře při rytí), 2 druhy vakokrt písečný (Notoryctes typhlops) – 12 až 16 cm, sz a střední
a
Austrálie a
/Řád/ Kunovci (DASYUROMORPHIA)
Ekologické typy podobné šelmám nebo rejskům, polyprotodontní chrup s velkými špičáky (42-46 zubů), přední končetiny 5prsté, zadní 4prsté, zpravidla pozemní, dobře vyvinutý a dozadu otevřený vak č. kunovcovití – kunovec tečkovaný (Dasyurus viverrinus) – 28 až 45 cm, dobře šplhá, přímořské lesy jv Austrálie a Tasmánie b ďábel medvědovitý (Sarcophilus laniarius) – 50 až 80 cm, nyní největší dravý australský vačnatec delší ocas, řídká srst, masivní čelisti s velkými zuby („hyena“), Tasmánie c vakorejsek chvostnatý (Phascogale tapoatafa) – 16 až 25 cm (velikost veverky), blahovičníkové lesy, dobře šplhá a skáče, Austrálie d č. vakovlkovití – vakovlk (Thylacinus cynocephalus) – 1 až 1,3 m, jediný druh čeledě (†1936), ekologický typ psovité šelmy, zakrnělé (chrupavčité) vakové kosti e č. mravencojedovití – mravencojed žíhaný (Myrmecobius fasciatus) – 17 až 27 cm, chrup početný (52), ale málo členitý (kolíčkovitý) – mravenci a termiti, silné drápy, dlouhý jazyk (10 cm), nemá vak, jz Austrálie, ohrožený f
b
c
f
d e
11
/Řád/ Bandikuti (PERAMELOMORPHA)
Druhý a třetí prst na zadní končetině srůstá (hřeben k pročesávání srsti), 4-5 horních řezáků a 3 dolní, břišní vak je přítomen a otevírá se dozadu, asi 20 druhů č. bandikutovití – hmyzožraví, připomínají králíky nebo tarbíky, pravá placenta, početný chrup (46-48 zubů), Austrálie, Tasmánie, Nová Guinea; bandikut nosatý (Perameles nasuta) – 30 až 45 cm, silné drápy, pralesy, blahovičníkové lesy, buš i parky, osídluje opuštěné nory králíků, v Austrálie a bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) – 30 až 55 cm, velké uši a osrstěná chodidla (pouštní druh), dlouhý jazyk, sz Austrálie b č. koalovití, koala (Phascolarctos cinereus) – 60 až 90 cm, stromový druh s chápavýma nohama a bez ocasu, zakulacená hlava, v a jv Austrálie c č. vombatovití – specializovaní podzemní vačnatci, větší velikost, zavalité tělo, pahýlovitý ocas, krátké nohy s velkými drápy, drobné oči, 20 zubů, potrava – podzemní části rostlin, vombat obecný (Vombatus ursinus) – 80 až 110 cm, jv Austrálie, Tasmánie d
c
b
a
d
12
/Řád/ Málozubci (DIPROTODONTIA)
Klasický diprotodontní chrup (první dolní dlátovitý řezák zvětšený a horizontálně položený, velký je i první horní řezák, ostatní řezáky redukované nebo chybějí stejně jako špičáky), vak otevřený dopředu, 4 mléčné bradavky. č. kuskusovití – stromoví vačnatci, 5prsté končetiny uzpůsobené ke šplhání (včetně silného protistojného palce), případně srůst některých prstů (klíšťky), dlouhý chápavý ocas, 40-46 zubů; kuskus skvrnitý (Spilocuscus maculatus) – 34 až 44 cm, pohlavní dvojtvárnost ve zbarvení, potrava – listy, plody a drobná zvířena, Nová Guinea a sv Austrálie a kusu liščí (Trichosurus vulpecula) – 35 až 55 cm, proměnlivé zbarvení, velké pachové (hrudní a podocasní) žlázy, všežravý, lov pro kožešinu, Austrálie a Tasmánie (vysazen na Novém Zélandu) b č. vakoveverkovití – „létající“ kuskusové, mezi předními a zadními končetinami padákový lem, pasivní let 50-120 m, ukrývají se v dutinách; vakoveverka létavá (Petaurus breviceps) – 15 až 21cm, s a v Austrálie, vysazena na Tasmánii c č. vakoplšíkovití, vakoplšík létavý (Acrobates pygmaeus) – malá velikost (6 až 8 cm), nevýrazný padákový lem, potrava – nektar z květů, v Austrálie d č. possumovití – stromové druhy s hustou vlnitou srstí, zpravidla bez létací blány, silný, krátce osrstěný a chápavý ocas, 2 protistojné prsty na předních končetinách, býložraví a noční; possum vlnitý (Pseudocheirus peregrinus) – 30 až 39 cm, i v příměstských parcích, v Austrálie a Tasmánie e vakovec létavý (Petauroides volans) – 35 až 45 cm, jako jediný z čeledě má „padák“, přední končetiny však natahuje dopředu a nikoli do stran, v Austrálie f; possum medosavý (Tarsipes rostratus) – 4 až 9 cm, na hlavě krátký chobůtek a jazyk s kartáčkem na konci – živí se nektarem, pylem a drobným hmyzem z květů, jz Austrálie g
g e
f
b
d
a
c
13
č. klokánkovití –
předci „pravých“ klokanů – malá velikost, méně specializovaný chrup (34 zubů) se zachovanými špičáky, lysý šupinatý ocas, jednoduchý žaludek; klokánek krysí (Potorous tridactylus) – 20 až 26 cm, krátké zadní nohy, chápavý ocas, v husté přízemní vegetaci, jv Austrálie a Tasmánie a č. klokanovití – zadní chodidlo s velkým 4. prstem a drápem (palec chybí), 5. prst o hodně kratší, 2. a 3. prst srůstají a malé, svalnatý ocas, prostorný vakovitý žaludek (mikroorganismy), 32-34 zubů s dolními dlátovitými řezáky, špičáky chybějí, vak pouze samice (!); klokan obrovský (Macropus giganteus) – až 1,5 m, stepi a savanové lesy, v Austrálie b klokan rudokrký (Wallabia rufogrisea) – 60 až 88 cm, jeden z nejhojnějších druhů, hustý kožich (snáší i evropskou zimu – v Anglii zdivočel), jv Austrálie a Tasmánie c klokan stromový (Dendrolagus lumholtzi) – 48 až 59 cm, svalnaté přední nohy jen o málo kratší než zadní, silné drápy a protistojné prsty, hustě osrstěný ocas, sv Austrálie (jiné stromové druhy i Nová Guinea) d
b
a
c
d
14
Nadřád: Placentálové (Placentalia) Největší monofyletická skupina recentních savců se zárodky vyvíjejícími se v děloze. CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
zárodky se delší dobu vyvíjejí v děloze vyživované prostřednictvím (alantochoriální) placenty absence vakových kostí i vaku děloha v různém stupni spojená, vždy jedna pochva penis jednolitý (není rozeklaný) mléčné bradavky rozmístěny jen ve 2 řadách redukce počtu zubů a mléčný chrup tendence ke zvětšování mozku a diferenciaci koncového mozku
Typy placenty
p. rozptýlená
p. klkovitá
p. pásová
p. terčovitá
Také systematika placentálů v poslední době prochází převratnými změnami, jejichž obdobu lze mezi obratlovci jen stěží najít. Zatímco původní systém reflektoval především morfologické znaky na chrupu a lebce, nové pojetí vychází z molekulární systematiky a fylogeneze. Základní divergence žijících placentálů má vazbu na rozpad prakontinentu Pangea a posléze i Gondwany (zhruba před 185-85 mil. let) a v současné podobě systému se odráží na čtyř základních vývojových linií (kladech). AFROTHERIA
Současné rozšíření Afrika, menší diverzita druhů, větší diverzita vyšších taxonů; společný znak formování zárodečných obalů.
Původ: Afrika
XENARTHRA
Současné rozšíření Jižní Amerika, kosterní znaky, diverzita dtto.
Původ: nearktická oblast (při oddělení Afriky a Jižní Ameriky)
EUARCHONTOGLIRES
Současné rozšíření kosmopolitní, morfologie – stavba penisu, umístění šourku aj.; diverzita druhů vyšší než diverzita taxonů
Původ: palearktická oblast
LAURASIATHERIA Současné kosmopolitní, dtto.
rozšíření diverzita
Původ: holarktická oblast
15
Boreoeutheria (nebo Boreotheria) je velká skupina savců, příbuznost jejíchž členů je podpořená analýzami DNA. Zahrnuje rozličné typy od velkých vodních zvířat (kytovci) i velkých suchozemských zvířat (sudokopytníce, lichokopytníci, šelmy) přes malé hlodavce či letouny až po primáty. Dělí se na dvě větší podskupiny – Laurasiatheria a Euarchontoglires. Sesterskou skupinou boreoeutherií jsou Atlantogenata zahrnující chudozubé a Afrotheria; ale existují i jiné verze – viz níže.
Alternativní kladogramy placentálů
16
Systém placentálů
18-20 recentních řádů, přes 5100 druhů
AFROTHERIA Řád: hrabáči (Tubulidentata) 1 čeleď bércouni (Macroscelidea) 1 čeleď afričtí hmyzožravci (Afrosoricida) 3 čeledi damani (Hyracoidea) 1 čeleď sirény (Sirenia) 2 čeledi chobotnatci (Proboscidea) 1 čeleď XENARTHRA Řád: pásovci (Cingulata) 1 čeleď Řád: lenochodi a mravenečníci (Pilosa) 2 čeledi EUARCHONTOGLIRES Řád: zajíci (Lagomorpha) ČR 2 čeledi hlodavci (Rodentia) ČR 28-33 čeledí tany (Scandentia) 1 čeleď letuchy (Dermoptera) 1 čeleď primáti (Primates) 15 čeledí LAURASIATHERIA Řád: rejsci a krtci (Soricomorpha) ČR 4 čeledi ježci (Erinaceomorpha) ČR 1 čeleď letouni (Chiroptera) ČR 18 čeledí sudokopytníci (Artiodactyla) ČR 10 čeledí kytovci (Cetacea) 10 čeledí lichokopytníci (Perissodactyla) ČR 3 čeledi luskouni (Pholidota) 1 čeleď šelmy (Carnivora) ČR 9-12 čeledí
1 druh 15 druhů 45 druhů 4 druhy 5 druhů 3 druhy 14 druhů 7 druhů 92 druhů téměř 2300 druhů 20 druhů 2 druhy 376 druhů 430 druhů 20 druhů asi 1100 druhů 240 druhů asi 80 druhů 17 druhů 8 druhů 250 druhů
Dva řády – hlodavci a letouni = téměř 2/3 druhů (62ˇ%) 17
AFROTHERIA 1
/Řád/ Hrabáči (TUBULIDENTATA)
Starobylá reliktní skupina, palce na končetinách redukované, kolíčkovité zuby bez kořenů (neustále dorůstají), výrazně vyvinutý čich, krátké nohy, silná kůže s řídkými štětinami, velké uši, kopýtkovité drápy, dlouhý jazyk, dvojitá děloha, pásovitá placenta; 1 čeleď, 1 druh; hrabáč (Orycteropus afer) – 44 až 70 cm, řídké lesy, buš, savana, velké nory, potrava = termiti a mravenci, tropická Afrika a
a
/Řád/ Bércouni (MACROSCELIDEA)
Drobné hmyzožravé formy s dobře vyvinutým slepým střevem, hlava protažena v pohyblivý chobůtek, velké oči (noční způsob života), zadní nohy delší než přední, dlouhý ocas, diskovitá placenta; 1 čeleď, 15 druhů (většinou subsaharská Afrika); např. bércoun africký (Macroscelides proboscideus) – 14 cm, kratší rypáček, písečné a kamenité polopouště, okraj stepí, jz Afrika b bércoun žlutohřbetý (Rhynchocyon chrysopygus) – největší druh (velikost malého králíka), v Afrika c
c b
18
AFROTHERIA 2
/Řád/ Sirény (SIRENIA)
Mořští savci, býložraví (porosty vodních rostlin při pobřeží), přizpůsobeni životu ve vodě, ztrátu srsti kompenzuje silný podkožní tuk, přední končetiny pádlovité ploutve se zbytky kopýtek, loketní kloub ohebný, zadní končetiny redukované (zbytky pánve), široká ocasní ploutev, ušní boltce chybějí, rozštěpený svalnatý horní pysk, několikadílný žaludek, 1 prekociální mládě; molekulární genetika – spojitost s damany, morfologie – spíše s chobotnatci; 2 čeledi, 5 druhů. č. dugongovití – ocasní ploutev 2 laloky, malá hlava, u samců řezáky s podobě malých klů (překryté masivními pysky), 2 recentní druhy (1 vyhubený, 18. st. – koroun bezzubý, Hydrodamalis gigas; až 6 m, chladnomilný druh) a, dugong indický (Dugong dugong) – 2,5 m, pobřežní vody Indického a Tichého oceánu od Rudého moře po s Austrálii b č. kapustňákovití – zavalitější tělo, zakulacená ocasní ploutev, krátké přední končetiny, 6 krčních obratlů, 4 druhy (vých. pobřeží Afriky a záp. pobřeží Jižní a Střední Ameriky), kapustňák širokonosý (Trichechus manatus) – až 4,5 m, relativně běžný druh, brakické vody, od Virginie po ústí Orinoka c
b
c
a
19
AFROTHERIA 3
/Řád/ Afričtí hmyzožravci (AFROSORICIDA)
Dříve řazeni mezi hmyzožravce – podobnost je výsledkem konvergence, vývojově primitivní formy chrupu (tzv. zalambdodontní stoličky – hrbolky uspořádány do tvaru V), podzemní, zemní i vodní formy, 3 čeledě, 45 druhů. č. zlatokrtovití –
podzemní druhy, zavalité tělo bez ušních boltců a ocasu, zakrnělé oči, široká hlava, holý čenich s koncovou rohovitou destičkou, přední končetiny krátké a s dlouhými drápy na 2 prstech; 21 druhů (Afrika na jih od Sahary); zlatokrt kapský (Chrysochloris asiatica) – 9 až 11 cm, písčitá půda, jz Afrika a č. bodlínovití – vývojově nejpůvodnější hmyzožravci, malá mozkovna, echolokace, soumračná a noční zvířata, klasický příklad adaptivní radiace (různé ekologické formy), 21 druhů (pouze Madagaskar); bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus) – 26 až 39 cm, tuhá srst a štětiny, v mládí na hřbetě „chřestítko“ (10-15 zesílených ostnů, kontakt s rodiči), lesnaté oblasti b bodlín ježkovitý (Setifer setosus) – 15 až 22 cm, ostnitý pokryv těla c č. vydříkovití – na africkém kontinentě, blízcí tenrekům, adaptace k životu ve vodě (protáhlé tělo, plochá hlava, malé uši, dlouhý ocas, nápadné smyslové chlupy – vibrisy – na čenichu, kvalitní srst, „hřebínek“ na zadních nohách; 3 druhy (střední a západní Afrika); vydřík hbitý (Potamogale velox) – 29 až 35 cm, břehy vod v deštných lesích, střední Afrika d
a
c
b
d
20
AFROTHERIA 4
/Řád/ Damani (HYRACOIDEA)
Býložraví, velikost králíka, skalnatá stanoviště nebo stromy, přední končetiny 4prsté a zadní 3prsté s nehtovými kopýtky, našlapují na přilnavé polštářky prstů (prstochodci), 2. zadní prst dráp k čištění srsti, horní řezáky připomínají hlodáky hlodavců (sklovina pouze vpředu), prekociální (nidifugní) mláďata, denní aktivita, society; 1 čeleď, 4 druhy (Afrika a Přední Asie); daman skalní (Procavia capensis) – 30 až 55 cm, skalnaté biotopy, od Libanonu do j Afriky a
a
c
/Řád/ Chobotnatci (PROBOSCIDEA)
Největší suchozemští savci, svalnatý chobot (srůst čenichu a horního pysku), tlustá a téměř lysá kůže, velké boltce (termoregulace, dorozumívání), horní řezáky – kly, špičáky chybějí, vždy 1 stolička, pneumatizovaná lebka, sloupovité pětiprsté končetiny, prstochodci, vyspělý sociální život; 1 čeleď, 3 druhy (Afrika, jv Asie); slon africký (Loxodonta africana) – 6 až 7,5 m a 2,5 až 6 t, výška až 4 m, 2 prstíky na chobotu a tři kopýtka za zadních nohách, subsaharská Afrika b; podle posledních výzkumů je mu příbuzný mamut (Mammunthus primigenius); slon indický (Elephas maximus) – 5,5 až 6,5 m a 2 až 5,5 t (výška 2,5 až 3 m), 1 prstík na chobotu, 4 kopýtka na zadních nohách, Přední a Zadní Indie, Cejlon, Sumatra c
b
21
XENARTHRA 1 [Klad, Nadřád?]: CHUDOZUBÍ (Xenarthra) – xenarthrální spojení hrudních a bederních obratů (přídatné klouby) zpevnění páteře u vymřelých „megaforem“, jednoduchý kolíčkovitý chrup – bez řezáků a špičáků, jednoduchý kořen či bez, není ani sklovina, či úplná redukce chrupu, proměnlivý počet krčních obratlů (6-9), mohutná krkavčí kost (os coracoid) na lopatce, nízká úroveň metabolismu aj., 2 řády (Střední a Jižní Amerika jih Severní Ameriky).
/Řád/ Pásovci (CINGULATA)
Pozemní či podzemní druhy, velký počet homodontních zubů, pancíř – naspodu kostěný a svrchu rohovinovým pancířem či rohovitým krunýřem, hrabavé nohy s drápy, jako jediní chudozubí na lebce úplný jařmový oblouk, 1 čeleď – pásovcovití, 21 druhů; pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus) – 40 až 57 cm, nejrozšířenější druh, klenutý krunýř s 8-9 pásy, utajená březost, polyembryonie (až 12 zárodků), Texas až s Argentina a pásovec obrovský (Priodontes maximus) – 0,7 až 1 m, celý opancéřovaný, travnaté a křovinaté savany, Venezuela až s Argentina b pláštník malý (Chlamyphorus truncatus) – 12 až 15 cm, rohovitý až kožovitý krunýř, většinu času v podzemí, Argentina c
a
b
c
22
XENARTHRA 2
/Řád/ Lenochodi a mravenečníci (PILOSA)
Pozemní či stromové druhy, menší počet homodontních zubů nebo redukované, Střední a Jižní Amerika, 2 čeledi, 8 druhů. č. lenochodovití tříprstí
– stromové druhy, 6-9 krčních obratlů, dělený žaludek, rozšířené střevo před konečníkem, 18-20 nerozlišených třenáků a stoliček, tělesná teplota 28-35 °C, silné končetiny s hákovitými drápy (vpředu i vzadu na třech prstech), 3 druhy; lenochod tříprstý (Bradypus tridactylus) – 50 až 60 cm, malá hlava, krátký krk, pahýlovitý ocas, Venezuela až Brazílie a č. lenochodovití dvouprstí – na předních nohách pouze 2 prsty, větší hlava, 2 druhy; lenochod dvouprstý (Choloepus didactylus) – 60 cm, Kolumbie až s Brazílie b č. mravenečníkovití – různá velikost, bezzubé čelisti (náhrada svalnatý žaludek), dlouhý lepkavý jazyk, přední končetiny s mohutnými drápy (při chůzi otočeny dozadu – našlapují na hřbety prstů), potrava mravenci a termiti, 4 druhy (Střední a Jižní Amerika); mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) – 1 až 1,2 m, největší žijící zástupce řádu, z boků stisknuté tělo, úzká trubkovitá hlava, velký ocas, pampy a deštné lesy, Belize až sev. Argentina c mravenečník čtyřprstý (Tamandua tetradactyla) – 54 až 77 cm, stromový druh, chápavý ocas, Venezuela až s Argentina d
a
b
c
d
23
EUARCHONTOGLIRES 1
/Řád/ Zajíci (zajícovci) (LAGOMORPHA)
Dva páry horních řezáků, první velký, druhý malý za hlodáky, stoličky s vysokými korunkami, rozpolcený pysk, ploskochodci, slepé střevo se spirálním záhybem, kulový čelistní kloub umožňuje žvýkavé pohyby do stran, cekotrofie (požírání výkalů), terčovitá placenta, oba typy mláďat (preko- a altriciální), poloha šourku před penisem, 2 čeledi, 92 druhů.
č. pišťuchovití – menší formy s krátkými boltci, zavalité tělo, krátké končetiny, velehory a stepi, asi 30 druhů (Asie a Severní Amerika); např. pišťucha horská (Ochotona alpina) – 18 až 22 cm, náhorní planiny a skalnatá či kamenitá úbočí velehor střední Asie a pika (O. princeps) – hory na z Severní Ameriky b č. zajícovití – větší velikost, prodloužené boltce i zadní nohy, asi 62 druhů, zásluhou člověka kosmopolitní rozšíření; zajíc bělák (Lepus timidus) – 45 až 65 cm, sezonní změna zbarvení, naspodu hustě osrstěné tlapky, severní Eurasie a jižněji položené velehory (Alpy) c králík lávový (Romerolagus diazi) – 37 až 31 cm, krátké boltce i končetiny (původně považován za pišťuchu), subalpínské polohy vulkánů poblíž Mexico City d
d
a
b
c
c
24
/Řád/ Hlodavci (RODENTIA)
Malé až středně velké formy, přes velkou rozrůzněnost jednotná anatomická stavba, charakteristická úprava chrupu (řezáky, diastema, třenáky a stoličky někdy s ukončeným či trvalým růstem), končetiny se 4 a 5 prsty, mohutná žvýkací svalovina, velká rozmnožovací schopnost, mláďata většinou altriciální (výjimka např. morčatovci), 28-33 čeledí, na 2300 druhů. č. plchovití ČR – arborikolní (stromové) druhy, více či méně huňatý ocas a stoličky s příčnými lištami (palearktická oblast a Afrika); např. plch velký (Glis glis) – Evropa a selevinie (Selevinia betpakdalaensis) – 7 až 10 cm, pozemní pouštní druh, hustá srst, nehuňatý ocas, převážně hmyzožravý, Střední Asie b č. bobruškovití – reliktní skupina, vývojově z žijících hlodavců nejprimitivnější (utváření některých částí lebky), větší než ondatra, nedokonalá termoregulace, stanoviště poblíž vod, 1 žijící druh; bobruška (Aplodontia rufa) – 30 až 46 cm, 5prsté končetiny s dlouhými drápy, složité labyrinty nor, Severní Amerika c č. rypošovití
– podzemní formy, mohutné dopředu vyčnívající řezáky, krátké 5prsté končetiny, malé boltce a malé oči, vnímají vzduchové proudy v podzemních chodbách, otřesy půdy, zvuky o nižších kmitočtech, magnetické pole, nízká tepová a dechová frekvence i spotřeba kyslíku, počet zubů 12-28, stoličky extrémně vysoké korunky, 16 druhů (Afrika); např. rypoš lysý (Heterocephalus glaber) – 24 až 33 cm, jediný hlodavec s téměř lysou kůží, tělesná teplota 30-32 °C (jediný z placentálů), kolonie o 60-70 jedincích s kastami (dělníci, obránci, 1 samice), v Afrika d
EUARCHONTOGLIRES 2 Systematika hlodavců Je dosud neustálená, původní členění se opíralo o morfologii m. masseter (žvýkací sval) a dolní čelisti. Podle molekulární systematiky se zatím jeví několik monofyletických linií: A – Gliridae, Sciuridae a Aplodontidae, B – Ctenodactylidaa, Hystricidae, Bathyergidae, Caviidae, Hydrochaeridae, Chinchillidae, Myocastoridae, C – Castoridae, Geomyidae, Heteromyidae D – Dipodidae, Muridae.
b
d
a
c
25
EUARCHONTOGLIRES 3 č. veverkovití ČR – rozmanitá skupina, velké oči, hrbolkaté stoličky, 4prsté přední a 5prsté zadní končetiny, asi 280 druhů (chybí Austrálie, jih Jižní Ameriky, Madagaskar aj.); např. svišť horský (Marmota marmota) – 40 až 60 cm, zavalité tělo se širokou hlavou, malé boltce, horský druh Evropy a sysel perličkový (Spermophilus suslicus) – 18 až 25 cm, pozemní druh, štíhlé tělo, krátké nohy, krátký ocas, lícní torby, jv Evropa b psoun prériový (Cynomys ludovicianus) – 28 až 33 cm, zavalitější tělo, ale velikost syslů, přední palec s nápadně velkým drápem, velké society, Severní Amerika c veverka popelavá (Sciurus carolinensis) – 20 až 30 cm, veverky nemají lícní torby, tento druh boltce bez štětiček, robustnější postava, s Severní Ameriky, vysazena ve Velké Británii a Itálii d poletuška slovanská (Pteromys volans) – 13 až 20 cm, široký kožní lem po stranách těla, padákový let 20-30 m, Eurasie e
b
a
d
c
e
26
EUARCHONTOGLIRES 4 č. dikobrazovití – velcí pozemní hlodavci, na hřbetě a ocase dlouhé bodliny (schopnost vystřelovat), široký tupý čenich, prekociální mláďata 5prsté končetiny, mimořádně dlouhá střeva, 20 zubů, 11 druhů (Afrika, ji Asie); např. dikobraz obecný (Hystrix cristata) – 57 až 70 cm, ostny až 30 cm dlouhé, přizpůsobivý druh, prostorné nory, tropy a subtropy Afriky a Asie a j Evropa a č. urzonovití – štětinami či bodlinami připomínají dikobrazy, ostny však krátké (do 4 cm) a prostoupené dlouhými chlupy, arborikolní – zadní nohy s protáhlými drápy, 12 druhů (Severní a Jižní Amerika); např. urzon kanadský (Erethizon dorsatum) – 65 až 70 cm, malá hlava, dlouhý široký ocas, b č. morčatovití – denní aktivita, velké oči, tupěji zakončená hlava, krátký až neviditelný ocas, 4prsté přední a 3prsté zadní končetiny, 18 druhů (Jižní Amerika); např. morče divoké (Cavia aperea) – 16 až 35 cm, široké lysé boltce, bílé řezáky, prekociální mláďata, travnaté a křovinaté pampy, Jižní Amerika c morče domácí (C. porcellus) – Inkové, do Evropy v 16. století; č. kapybarovití – největší žijící hlodavci, 4prsté přední a 3prsté zadní končetiny s plovacími blánami, rozpolcený horní pysk, široké řezáky s hlubokými rýhami, 1 druh (Jižní Amerika); kapybara (Hydrochaeris hydrochaeris) – 1 až 1,3 m a 27 až 70 kg, řídká hrubá srst, pachové žlázy, Panama až sv Argentina d č. nutriovití ČR – plovací blány na zadních 5prstých končetinách, lysý ocas, mohutné oranžové řezáky, 1 druh (Jižní Amerika); nutrie (Myocastor coypus) – 43 až 63 cm, kožešinový druh, střed Jižní Ameriky, vysazována v teplých oblastech světa e č. činčilovití – nápadně velká hlava, velké oči i uši, huňatá jemná srst na těle a dlouhém ocase, vysokohorské polohy And, 7 druhů (jižní Amerika); např. činčila vlnatá (Chinchilla lanigera) – 22 až 23 cm, významný kožešinový druh již od doby Inků, s Chile f
c
a
d
f
b Další známější čeledi jihoamerických hlodavců: agutiovití, pakovití, hutiovití, tukotukovití, osmákovití, korovití.
27
EUARCHONTOGLIRES 5 č. bobrovití ČR – polovodní druhy, lysý (šupinatý) zploštělý ocas, 5prsté končetiny, plovací blány na zadních nohách, uzavíratelné nozdry a zvukovody, mohutný kořen jazyka (zabraňuje pronikání vody do hrtanu), rodinné society, 2 druhy (Severní Amerika, Eurasie); bobr evropský (Castor fiber) – 75 až 100 cm a 17 až 30 kg, významný krajinotvorný prvek, Eurasie a č. tarbíkovití ČR – pouštní a polopouštní formy, prodloužené zadní končetiny se srostlými dlouhými kostmi a redukovaným počtem prstů (obvykle 3), myšivky 5 prstů, přes 50 druhů (Eurasie a Severní Amerika); např. tarbík egyptský (Jaculus jaculus) – 9 až 12 cm, písčité pouště, severní Afrika až Írán b myšivka horská (Sicista betulina) – 7 až 9 cm, končetiny zhruba stejně dlouhé, nápadně dlouhý ocas (částečně chápavý), hory Evropa c č. noháčovití – klokanovitý vzhled (až 4 m dlouhé skoky), zadní 4prsté končetiny s plochými kopýtkovitými drápy, zaječí hlava s velkýma očima a dlouhými boltci, savany, polopouště a okraje pouští, 1 druh; noháč jihoafrický (Pedetes capensis) – 35 až 43 cm, jižní Afrika d č. slepcovití – hrabavý podzemní způsob života, válcovité tělo, nerozlišený krk, oči překryté kůží, boltce a ocas chybějí, nohy však nejsou hrabavé – nory hloubí hlavou s vyčnívajícími hlodáky, asi 8 druhů; např. slepec malý (Spalax leucodon) – 15 až 24 cm, Maďarsko až Malá Asie e
b
a
d
c
e
28
č. myšovití ČR – velká a velmi rozmanitá čeleď zahrnující skupiny dříve odlišované samostatně na úrovni čeledí – např. křečkovití, hrabošovití, vzhledem k původu (expanzivní radiace) se nyní jeví jako přijatelnější široce koncipovaná čeleď s příslušnými podčeleděmi; společný vzorec chrupu (16 zubů – 4 řezáky a 12 stoliček), jinak vzhledem i způsobem života velká diverzita, na 1300 druhů, kosmopolitní rozšíření.
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) – 11 až 18 cm, krátké nohy i lysý či přiléhavě osrstěný ocas, tupěji zakončená hlava, lícní torby, pětiprsté končetiny se zakrnělým předním palcem, Turecko až Sýrie a křeček bavlníkový (Sigmodon hispidus) – 12 až 20 cm, připomíná hraboše s delším ocasem, j USA až Peru b hraboš polní (Microtus arvalis) – 10 až 12 cm, agrocenózy, Evropa c lumík norský (Lemmus lemmus) – 8 až 15 cm, zavalité tělo, na předních palcích dráp k „dobývání“ potravy, populační gradace, severní Evropa d pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) – 11 až 15 cm, pískomilové vzhledem připomínají spíše myši, ale jejich dlouhý ocas je osrstěný, pouštní a polopouštní oblasti, j Sibiř až s Čína e krysa obrovská (Cricetomys gambianus) – 35 až 40 cm, protáhlá až zašpičatělá hlava, velké oči a boltce, 4prsté přední a 5prsté zadní (delší) končetiny, dlouhý šupinatý ocas, lícní torby (jinak u myší chybějí), j Afrika f krysa mnohobradavková (Mastomys natalensis) – 20 až 27 cm, 8-12 párů mléčných bradavek, subsaharská Afrika, známý laboratorní druh g
EUARCHONTOGLIRES 6
a
c
b
e d
g f
29
EUARCHONTOGLIRES 7
/Řád/ Tany (SCANDENTIA)
Hmyzožraví stromoví savci (připomínají menší veverky), protáhlý čenich a boltec „opičího“ tvaru, zdokonalený zrak a mozek, krátké slepé střevo, uzavřené očnice na lebce, jako primáti pohybují čelistmi nejen horizontálně, ale i vertikálně zároveň primitivní znaky (typ zubů), 1 čeleď tanovití, 10 druhů (jv. Asie); tana obecná (Tupaia glis) – 14 až 23 cm, největší, nejrozšířenější a nejznámější, deštné i druhotné lesy, jv Asie až Velké Sundy a
a
/Řád/ Letuchy (Dermoptera)
Široká osrstěná blána po stranách těla od hlavy po kořen ocasu, klouzavý let (až 140 m), hřebínkovité spodní řezáky, 5prsté končetiny, tlusté střevo delší než slepé, noční aktivita, 1 altriciální mládě (na kůži břicha), 1 čeleď letuchovit, 2 druhy (jv. Asie); např. letucha filipínská (Cynocephalus volans) – 34 až 42 cm, deštné lesy, potrava – listí, pupeny, plody, j Filipíny b
b
30
EUARCHONTOGLIRES 8
/Řád/ Primáti (PRIMATES)
Adaptace k životu na stromech, denní nebo noční aktivita, zdokonalení zraku s prostorovým viděním, redukce čichu, přední končetiny k jiným funkcím, rozvoj koncového mozku (zvrásnění polokoulí), sociální chování → základní atributy „vzniku člověka“. Hlavní znaky – pohyblivé pětiprsté končetiny s protistojným palcem, klíční kosti, drápy nebo ploché nehty, neosrstěná chodidla, ploskochodci, slepé střevo, dvourohá děloha, 1-3 páry mléčných žláz, lebka s velkou mozkovnou a s částečně či plně uzavřenými, dopředu směřujícími orbitami, splynutí obou polovin dolní čelisti, 15 čeledí, 376 druhů (tropy a subtropy kromě Austrálie, nepočítáme-li člověka).
/Podřád/ Poloopice (Prosimii, Strepsirhinii) Stromoví nebo polostromoví primáti s noční či denní aktivitou, prsty ještě drápy, velké oči, očnice dozadu ještě otevřené, zadní končetiny obvykle mohutnější než přední, čenich zakončen vlhkým a holým rinariem s charakteristickým tvarem, potrava rostlinná, hmyz i drobní obratlovci, 7 čeledí, asi 90 druhů (Afrika, Madagaskar, jv Asie).
Podřád: poloopice (Prosimii) Čeleď: makiovití (Cheirogaleidae) (6) lemurovití (Lemuridae) (19) ksukolovití (Daubentoniidae) (2) indriovití (Indridae) (11) kombovití (Galagonidae) (19) outloňovití (Lorisidae) (9) Podřád: nártouni (Tarsioidea) Čeleď: nártounovití (Tarsiidae) (7) Podřád: vyšší primáti (Anthropoidea) Nadčeleď: ploskonosí (Platyrrhini) Čeleď: kosmanovití (Callithricidae) (26) malpovití (Cebidae) (asi 50) chápanovití (Atelidae) (10) Nadčeleď: úzkonosí (Catarrhini) Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae) (přes 130) Nadčeleď: lidoopi a lidé (Hominoidea) Čeleď: gibonovití (Hylobatidae) (14) lidoopi a lidé (hominidi) (Hominidae) (6) (čísla v závorce = orientační počet recentních druhů)
31
EUARCHONTOGLIRES 9 č. makiovití –
„trpasličí lemuři“, drobná velikost, huňatá a jemná srst, dlouhý ocas u kořene rozšířený (zásobní tuk), letní spánek, 6 druhů (Madagaskar); např. maki trpasličí (Microcebus murinus) – 12 až 15 cm, nejmenší současný primát, lysé boltce, z a j Madagaskar a č. lemurovití – protažený obličejová část hlavy (i lebky), na prstech nehty vyjma drápu na 2. zadní nohy (údržba husté a jemné srsti), spodní řezáky hřebínkovité, všežraví s převahou rostlinné složky (slepý vak u žaludku a dlouhé slepé střevo), 19 druhů (Madagaskar); např. lemur kata (Lemur catta) – 38 až 45 cm, nejznámější druh, spíše pozemní druh, j Madagaskar b č. ksukolovití – specializovaný chrup připomíná chrup hlodavců (počet 18 zubů, úprava a stálý růst řezáků), na prstech drápy, 3. prst přední končetiny nápadně tenký a dlouhý´(měkký dužnina ze stébel bambusu a larvy hmyzu), 2 druhy (1 druh vyhubený), Madagaskar; ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis) – 36 až 46 cm, vlhké lesy, mangrovy a bambusové houštiny, noční hlasové projevy (aje-aje), vzácný, ale není bezprostředně ohrožený, s a v Madagaskar c č. indriovití – stromové druhy, štíhlé tělo, nápadně dlouhé nohy, nehty, denní, býložraví, 11 druhů (Madagaskar); např. indri (Indri indri) – 60 až 90 cm, největší poloopice a nejkratší ocas, až 10 m dlouhé skoky d č. kombovití – štíhlé stromové poloopice s dlouhým ocasem, velkými očima i ušima a noční aktivitou, zadní silné skákavé nohy, spodní řezáky hřebínkovitý tvar, křovinaté a lesní biotopy Afriky, 19 druhů, např. komba ušatá (Galago senegalensis) – 14 až 21 cm, krátce osrstěný ocas (na rozdíl od jiných druhů), na konci prstů zrohovatělé plošky kůže (lepší úchyt), střední Afrika e č. outloňovití – zavalité tělo s krátkým či zakrnělým ocasem, zakulacená hlava, malé boltce, velké oči, pomalý váhavý pohyb, na kořist číhají (hmyz a drobní obratlovci), 9 druhů Afrika a tropická Asie, např. outloň váhavý (Nycticebus coucang) – 26 až 38 cm, jv Asie až j Filipíny f; podobný druh lori (Loris tardigradus) – Indie, Cejlon
b
c
f
d
e a
32
EUARCHONTOGLIRES 10 Podřád?: Nártouni (Tarsioidea) Původně k poloopicím, fylogeneticky blíže k vyšším primátům; pokročilá stavba mozku, obrovité oči, prsty s přísavkami, nejisté postavení v systému – slepá větev či bazální skupina vyšších primátů, 1 čeleď, 7 druhů (jv Asie – hlavně Sundy a Filipíny); např. nártoun celebeský (Tarsius spectrum) – 13 až 27 cm, Celebes a okolní menší ostrovy a
c
a
e
Podřád: Vyšší primáti (Anthropoidea, Haplorrhini) Zkrácená obličejová část hlavy (lebky), rinarium redukované, spojený a pohyblivý horní pysk, oči směřují dopředu, očnice zcela uzavřeny, prsty zpravidla s nehty, většinou denní aktivita, koncový mozek se zvrásněnou kůrou, 4 čeledí, cca 128 druhů (Eurasie, Afrika, Střední a Jižní Amerika). Nadčeleď: ploskonosí (Platyrrhini) Široká přepážka mezi nozdrami, postrádají lícní torby, špatně protistojný palec, nemají sedací hrboly, jiná úprava kostěného zvukovodu, 3-4 čeledi, asi 128 druhů, Střední a Jižní Amerika č. kosmanovití – na většině prstů drápky, hustá srst, osrstěné boltce, ocas není chápavý, asi 26 druhů (Panama až jižní Brazílie); např. kosman bělovousý (Callithrix jacchus) – 18 až 28 cm, velké ušní štětičky, ekologicky přizpůsobivý (i městské parky), v Brazílie b č. chápanovití – „pětinohé“ opice (dokonale chápavý a citlivý ocas), útlé tělo i kočeniny, malá hlava, a dlouhá řídká srst bez podsady, asi 10 druhů (Střední a Jižní Amerika), např. chápan černý (Ateles paniscus) – severní polovina Jižní Ameriky c vřešťan rezavý (Alouatta seniculus) – silný hlas, kostěný; ozvučný bubínek (vznikl z jazylky) do něhož zasahuje vzdušný vak – vychlípený jícen), Jižní Amerika severně od Amazonky d
b
f d
č. malpovití –
různorodá skupina, řada typů (malpy, mirikiny, titiové, kotulové, chvostani, neosrstěný boltec, ploché nehty, chápavý ocas (i jako hmatový orgán – smyslové papily naspodu), na rukách nejsou palce protistojné, 55 druhů (Střední a Jižní Amerika); např. malpa kapucínská (Cebus capucinus) – 33 až 45 cm, částečně osrstěný ocas, dobře vyvinuté palce na předních nohách, s Jižní Ameriky e mirikina noční (Aotes trivirgatus) – 24 až 47 cm, připomíná spíše poloopice, jediný vyšší primát s nočním způsobem života (obrovské oči), drobné uši, Panama až s Argentina f
33
Nadčeleď: úzkonosí (Catarrhini) Úzká přepážka mezi nozdrami, nechápavý ocas, na zadku sedací hrboly, všechny palce protistojné, prsty s nehty, lícní torby (kočkodani), jednoduchý (kočkodani) či trojdílný (hulmani) žaludek, jiný chrup (menší počet třenáků), převážně stromový způsob a býložravý způsob života, 1 čeleď (řada typů – kočkodani, mangabejové, paviáni, makakové, guerézy, hulmani, languři aj), asi 130 druhů, j Asie a Afrika (okrajově Evropa) č. kočkodanovití – popis viz úzkonosí, dále kostěné valy nad očnicemi, sagitální hřeben, ocas může druhotně c mizet; vlastní kočkodani (23-25 druhů) štíhlé stromové opice s dlouhým (balančním) ocasem, časté pestré zbarvení s pohlavní dvojtvárností, zakulacená hlava s krátkým obličejem, dlouhý palec na předních nohách; např. kočkodan husarský (Erythrocebus patas) – 60 až 90 cm, pozemní druh, silný chrup, savany i deštné lesy, střední Afrika a gueréza pláštíková (Colobus guereza) – 60 až 90 cm, vyčnívající nos zahnutý dolů, pahýlovitý přední palec, dlouhá srst, několikadílný žaludek, lícní torby chybějí, listožravá, střední Afrika b pavián g pláštíkový (Papio hamadryas) – „psí“ tlama, vystouplé nadočnicové valy, šavlovité špičáky, delší ocas, velké lícní torby, pozemní způsob života; 40 až 60 cm, hříva, otevřené savany, skály a úbočí hor, s Afrika a jz Arabského poloostrova c mandril (Mandrillus sphinx) – 55 až 95 cm, neúměrně velká hlava, pestré zbarvení tváří, zakrnělý ocas, deštné lesy, střední Afrika d mangabej pláštíkový (Cercocebus albigena) – 45 až 70 cm, anatomicky mezi kočkodany (sedací mozoly, dlouhý ocas drží vzhůru ) a makaky (protáhlejší čenich, nadoční lišty, silné čelisti), střední Afrika e makak rhezus (Macaca mullata), oproti kočkodanům robustnější a zavalitější, silnější končetiny s krátkým f palcem, protáhlejší hlava, výrazné nadočnicové oblouky, prostorné lícní vaky, 45 až 60 cm, v Afghánistán až Vietnam, laboratorní druh f magot (Macaca sylvana) – 55 až 75 cm, s Afrika a Gibraltar, jediný evropský primát; hulman posvátný (Semnopithecus entellus) – útlá postava, štíhlé nohy, dlouhý ocas, malá zakulacená hlava a malé sedací hrboly, 40 až 80 cm, listy, květy a plody, society – redukce potomstva, různá stanoviště, j Asie g
EUARCHONTOGLIRES 11
a
b
e
d
34
EUARCHONTOGLIRES 12 Nadčeleď: lidoopi a lidé (Hominoidea) Velcí primáti s dorzoventrálně zploštěným hrudníkem, prodlouženýma rukama, bez lícních toreb, rozvoj koncového mozku, znaky na chrupu (pětihrbolkaté stoličky), menstruační cyklus samic a dlouhá gravidita, 2 čeledi, 20 druhů, j Asie a Afrika, resp. celý svět (člověk).
c
a
č. gibonovití
– stromoví primáti, dlouhé ruce (brachiace), bez ocasu, krátký nos, nízká lebka (jv Asie po Sundy); např. gibon lar (Hylobates concolor) – 45 až 60 cm, dvě barevné fáze (bílá a černá), Barma až Sumatra a č. lidoopovití a lidé
– původně 2 čeledi – Pongidae a Hominidae, nejnovější genetický výzkumy ukazují dělení jako bezpředmětné, velký objem mozku, u většiny druhů (kromě člověka) výrazný sagitální hřeben na lebce (úpon krčního svalstva – vzpřímená poloha hlavy), relativně malé oči, dlouhé ruce, bez ocasu a obvykle i sedacích mozolů, 6 druhů (Afrika a Asie); orangutan (Pongo pygmaeus) – 1,2 až 1,5 m, samotářský, hrdelní vak samců, Sumatra a Borneo b gorila obecná (Gorilla gorilla) – 1,4 až 1,8 m, největší žijící primát, výlučně býložravá, ze všech lidoopů se nejvíce pohybuje po zemi, silné sloupovité nohy, při chůzi se opírají o klouby prstů, rovníková Afrika c gorila horská (G. beringei) – menší velikost, hustá srst, nejnověji jako samostatný druh, pohoří Virunga d šimpanz (Pan troglodytes) – 63 až 94 cm, dosud místy hojný lidoop, geneticky člověku nejvíce příbuzný, society v pralesích i na okraji savan, málo vystouplý nos, předsunuté pysky, odstávající boltce aj., živí se i masem, Guinea až Uganda e bonobo (P. paniscus) – 70 až 83 cm, pralesní druh, menší, štíhlejší a téměř f černě zbarvený, odchylné chování, střední Kongo f
d b
e
35
EUARCHONTOGLIRES 13 Člověk moudrý či rozumný (Homo sapiens), zvětšování a diferenciace mozku, rozšíření čelistního oblouku a zmenšení zubů, přechod ke vzpřímené chůzi, nejstarší pozůstatky staré asi 195 tisíc let (Omo, Etiopie)
36
LAURASIATHERIA 1
/Řád/ Ježci (ERINACEOMORPHA) ČR
Tělo pokryté ostny (přeměna chlupů), svinovací sval, masivní lebka s úplnými jařmovými oblouky, 1 čeleď ježkovití, asi 24 druhů (Evropa, Asie, Afrika); č. ježkovití ČR např. ježek ušatý (Hemiechinus auritus) – 15 až 23 cm, dlouhé boltce, polopouštní a stepní oblasti, sv Afrika až sz Indie a
/Řád/ Rejsci a krtci (SORICOMORPHA) ČR Menší velikost, ploskochodci s 5prstými končetinami, rostrum s pohyblivým rypáčkem, protáhlá lebka s malou mozkovnou, jařmové oblouky někdy chybějí, stoličky s ostrými hranami, úplná ztráta slepého střeva, echolokace, 4-5 čeledí, asi 450 druhů. č. krtkovití ČR – podzemní nebo polovodní způsob života, protáhlá lebka se slabými tyčkovitými jařmovými oblouky, příp. lopatovité končetiny (krtkové), asi 40 druhů (Eurasie a Severní Amerika); např. krtek obecný (Talpa europaea); vychuchol povolžský (Desmanha moschata) – 18 až 22 cm, zadní končetiny s plovacími blánami, ze stran zploštělý šupinatý ocas, hustá srst, pohyblivý čumáček, jv Evropa b č. štětinatcovití – mnohonásobná zvětšenina rejsků, hrubá srst, silné drápy na prstech, drobné boltce, podčelistní jedové žlázy, izolovaná skupina na Velkých Antilách; štětinatec haitský (Solenodon paradoxus) – 28 až 35 cm, ostrov Hispaniola c č. rejskovití ČR – malá velikost, protáhlá lebka bez jařmových oblouků, rychlý metabolismus, asi 375 druhů (mimo Austrálii a většinu Jižní Ameriky); rejsek obecný (Sorex araneus) – 7 až 10 cm, Eurasie d bělozubka nejmenší (Suncus murinus) – 3,5 až 5 cm a 1,2 až 2 g, nejmenší pozemní savec, Středozemí až s Indie e
a
b
c
e d
Dříve Insectivora, poté po oddělení afrických hmyzožravců jako Eulipotyphla, nejnověji jsou ještě děleni na 2 řády – Erinaceomorpha a Soricomorpha.
37
LAURASIATHERIA 2
/Řád/ Letouni (CHIROPTERA) ČR
Jediní savci schopní aktivního letu, přední končetina přeměna v křídlo, prodloužené záprstní kosti a články prstů (2.-5.), tenká létací blána, zadní končetina zakloubena obráceně než u ostatních savců a slouží k zavěšování, létací svalovina a hřeben na kosti prsní, echolokace, heterotermie/hypotermie, utajené oplození či utajená březost, 18 čeledí, asi 1100 druhů (všude kromě Antarktidy).
a
č. kaloňovití
– větší druhy (rozpětí do 1,7 m), protažená hlava, velké oči, echolokace málo vyvinutá (tzv. laryngeální – kmitání jazykem), ocas rudimentární, potrava – plody, květy, nektar či pyl (opylovači), 1 čeleď, asi 190 druhů (tropy Starého světa včetně Austrálie a části Tichomoří), např. kaloň malajský (Pteropus vampyrus) – 30 až 40 cm, jv Asie až po Filipíny a kaloň plavý (Eidolon helvum) – 14 až 21 cm, Arábie a subsaharská Afrika b č. vrápencovití ČR
– trojdílné blanité výrůstky v okolí nozder, boltec bez ušního víčka, pomalý třepetavý let, při zavěšení zabalen i do létací blány, úkryty primárně podzemní prostory, druhotně i lidské příbytky; např. vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) – 5,5 až 7 cm, hlavně krasová území, subtropy Eurasie c
c b
38
LAURASIATHERIA 3 č. netopýrovití ČR
– nejpočetnější čeleď s více než 400 druhy, čenich bez výrůstků, blanité ušní víčko, např. netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr černý (Barbastella barbastellus) b a další zástupci viz fauna ČR
a b
č. listonosovití – rozmanitá skupina netopýrů Nového světa, jednoduchý lístkový výrůstek na čenichu, boltce s víčky, ocas v létací bláně nebo volný, asi 160 druhů; např. upír obecný (Desmodus rotundus) – napadá kopytníky, ostrými zuby způsobí ranku a vytékající nesrážející se krev olizuje (nesaje!), j USA až Argentina c č. noktiliovití – protáhlá křídla, dlouhé drápy na nohách, mohutné špičáky, 2 druhy, Střední a Jižní Amerika; např. netopýr rybožravý (Noctilio leporinus) – loví ryby, ukrývá se v jeskyních, Mexiko až Brazílie, Antily d
c d
č.
netopýrkovití, netopýrek thajský (Craseonycteris thonglongguyai) – nejmenší známý žijící savec velikosti čmeláka
39
LAURASIATHERIA 4
/Řád/ Sudokopytníci (ARTIODACTYLA) ČR Středně velcí až velcí býložravci, osa končetiny prochází mezi zvětšeným 3. a 4. prstem, oba nesou kopyta, slabší 2. a 5. prst s menšími kopýtky (tzv.paspárky), nebo i vymizí stejně jako 1. prst (tzv. končetina paraxonická); chybí klíční kost a na končetinách různé srůsty, primitivnější skupiny úplný chrup, u specializovanějších se kromě špičáků redukují horní řezáky (neukusují, ale škubou), mohutný jazyk, tendence k dělení žaludku, mláďata v různé míře prekociální, až na výjimky (prasata) menší počet, 10 čeledí, asi 240 druhů (všude kromě Antarktidy, ostrovů a primárně Austrálie – vysazeni člověkem). Podřád/Nadčeleď: Nepřežvýkaví (Bunodontia, Nonruminantia) ČR Úplný chrup a jednoduchý, nanejvýš dvoudílný žaludek, potravu nepřežvykují, zvětšené špičáky jako kly, stoličky se zaoblenými hrbolky (tzv. bunodontní), paspárky se při chůzi obvykle dotýkají podkladu, 3 čeledi, 24 druhů (Starý i Nový Svět).
a
b
c
č. prasatovití ČR
– všežravci, z boků stlačené tělo, protáhlý rypák, větší počet mláďat, 19 druhů, Starý Svět, např. prase savanové (Phacochoerus africanus) – 0,9 až 1,5 m, řídká štětinatá srst, rodinné tlupy, savany, střední Afrika a babirusa (Babyroussa babyrussa) – 0,8 až 1,1 m, horní špičáky prorážejí kůži na rypáku a obloukovitě se stáčejí, deštné lesy, Celebes a okolí ostrovy b č. pekariovití
– menší prasata, složitější žaludek, krátký ocásek, na zadních končetinách obvykly 3 prsty, úplný chrup, špičáky u samců a samic stejně velké, menší počet mléčných bradavek i mláďat, 4 druhy (Střední a Jižní Amerika), např. pekari páskovaný (Pecari tajacu) – 0,8 až 1 m, nejmenší druh, různá stanoviště, j USA až s Argentina c
d
č. hrochovití –
zavalití polovodní či pralesní kopytníci, s lysou silnou kůží (mazové žlázy, „červený pot“) a velkou tlamou, řezáky a špičáky kůlovité a neustále dorůstající, stoličky se nahrazují postupně podobně jako u chobotnatců, došlapují na poslední články 4 prstů (poloprstochodci), objemný třídílný žaludek, nejbližší žijící příbuzní kytovců; 1 čeleď, 2 druhy (Afrika), např. hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) – 2,5 až 3,5 m a 1 až 3 t, většinu života ve vodě, potrava na souši, původně povodí Nilu a Afrika na jih od Sahary, nyní ostrůvkovitě d
40
LAURASIATHERIA 5 Podřád/Nadčeleď: Mozolnatci (Tylopoda) Velké druhy, na každé noze jen 3. a 4. prst, došlapují na plochu posledních tří článků krytých silným pružným mozolem, úplný chrup, uchopovací pysky, čtyřdílný žaludek a přežvykování (avšak jiný vznik než u přežvýkavců), oválný tvar červených krvinek (výjimka), 1 čeleď, 4 druhy + 2 domestikované formy (Asie, Afrika a Jižní Amerika). č. velbloudovití – viz popis podřádu/nadčeledi, velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus) – 2,2 až 3,5 m, jediný divoce žijící velbloud, hospodaření s vodou, poušť Gobi a; předpokládá se, že velbloud jednohrbý (C. dromedarius) je domestikovaná forma, divoký předek vyhuben b; guanako (Lama guanicoe) – 1 až 2,3 m, „bezhrbý velbloud“, štíhlá postava s nevelkou hlavou, zašpičatělý čenich, hluboce rozštěpený horní pysk, dlouhé nohy a krk, našlapují spíše na konečky prstů, hory na j Jižní Ameriky c; vikuňa, lama vikuňa (Vicugna vicugna) – menší druh, dlouhá kvalitnější srst d; DOMESTIKOVANÉ FORMY – lama krotká (L. glama) → guanako e, lama alpaka (V. pacos) → (pravděpodobně) vikuňa f.
c
a
e
b d f
41
LAURASIATHERIA 6 Podřád/Nadčeleď: přežvýkavci (Ruminantia) ČR Střední až velké druhy, většinou čtyřdílný žaludek – bachor, čepec, kniha a slez, přežvykování (boční pohyby čelistí), vymizení horních řezáků, většinou redukované či chybějící i špičáky, delší nohy, nášlap na špičku 3. a 4. prstu, býložravci, 6 čeledí, přes 200 druhů (všude kromě Antarktidy a původně i Austrálie) č. kančilovití
– malá velikost, nedokonale rozdělený třídílný žaludek, prodloužené horní špičáky vyčnívají z tlamy, čtyřprsté končetiny, 8 druhů (Afrika, jižní Asie), např. kančil menší (Tragulus javanicus) – 40 až 50 cm, nejmenší zástupce čeledi, lesní biotopy, jv Asie a Sundy c
b
a
č. kabarovití – stavbou žaludku se podobají kančilům, dlouhá a široká kopýtka roztahují, horní špičáky velké, nemají parohy ani obličejové žlázy, naopak mají žláznatý váček na břiše (pižmo), např. kabar pižmový (Moschus moschiferus) – 0,7 až 1 m, východní Asie d č. žirafovití
– velcí savci se 2 prsty, prodloužený krk, na hlavě 2, 3 nebo 4 růžky pokryté osrstěnou kůží, dlouhý jazyk, 2 druhy (Afrika); žirafa (Giraffa camelopardalis) – výška přes 4 m, oproti tradičním tvrzením má o 1 krční obratel víc (tedy 8), naopak první hrudní jí vymizel, savany, akácie, Afrika subsaharská Afrika e, okapi (Okapia johnstoni) – pralesní druh, střední Afrika f
c
d
c
42
LAURASIATHERIA 7
č. jelenovití ČR
– pravidelně narůstající parohy samců (výjimka sob), na výběžku kosti čelní, pohlavní výběr, zachovaný 2. a 5 prst, většinou ve stádech, přes 50 druhů (chybějí v Africe na jih od Sahary a v Austrálii), např. muntžak malý (Muntiacus reevesi) – 75 až 85 cm, krátké parůžky na kůžích pokrytých pučnicích, dlouhé špičáky, pachové žlázy, hory jv Číny a jelen lesní (Cervus elaphus) – cca 2 m, statný jelen, Eurasie, Severní Amerika b sob (Rangifer tarandus) – 1,2 až 2,2 m, parohy i samice, dlouhá srst, široká chodidla, severní oblasti Eurasie a Severní Ameriky c
a
b
c
č. vidlorohovití – duté shazované rohy obě pohlaví, 1 druh (Severní Amerika), vidloroh (Antilocapra americana) – 1 až 1,5 m, malá stáda,
prérie a polopouště, j Kanada až s Mexiko d
e
č. turovití ČR
– nejbohatší skupina recentních kopytníků, rohy u obou pohlaví či jen u samců, rohový výběžek kosti čelní, dutý toulec z keratinu, stálé, neshazují je jako jeleni, došlap na špičku 3. a 4. prstu, paspárky velmi redukované, horní řezáky a špičáky mizejí, chrup s podélnými lištami (tzv. selenodontní), asi 140 druhů (chybějí v Jižní Americe a původně v Austrálii). Několik podčeledí: chocholatky, buvolci, antilopky srnčí, bahnivci, pravé antilopy, kozy a ovce a tuři. Ukázky některých typů (zástupců podčeledí) turovitých: pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) e gazela Thomsonova (Eudorcas thomsoni) f antilopa jelení (Antilope cervicapra) g sajga (Saiga tatarica) h kamzík bělák (Oreamnos americanus) i takin (Budorcas taxicolor) j pratur (Bos primigenius) k argali (Ovis ammon) l; dále např. buvol africký (Syncerus
g
f
caffer), bizon (Bison bison), antilopa losí (Taurotragus oryx), kudu velký (Tragelaphus strepsiceros), kozorožec horský (Capra ibex) aj.
d
i
j
l h
k
43
LAURASIATHERIA 9
/Řád/ Kytovci (CETACEA)
Savci extrémně přizpůsobení životu ve vodě, na souši hynou, holý povrch těla (smyslové chlupy, silná pokožka, vrstva podkožního tuku), proudnicový (rybí) tvar těla, vodorovně postavená ocasní ploutev, přední končetina ploutvovitá (pohyb v ramenním kloubu, zmnožený počet prstních článků), kost klíční chybí, zadní končetina redukovaná (zbytky pánve), nosní otvor/otvory na hřbetní straně, lebka s dutinami, prodloužené rostrum, relativně malý mozek, zevní zvukovod zarostlý, na přenosu zvukových vln se podílejí kosti, dutiny a výplně lebky, hydrolokace, dozadu protažené plíce, šikmá bránice, adaptace na potápění (velké množství krve, vazby kyslíku na hemoglobin a myoglobin, tolerance na vysoký obsah CO2, výdech před ponořením („vodotrysk“), 2 mléčné bradavky, prekociální mládě (rodí se ocasem napřed), společenští savci, 10 čeledí, asi 80 druhů. Tradiční členění na kosticovce (Mysticeti) a ozubené (Odontoceti) zpochybněno (kvůli nejistému postavení vorvaně), systém neustálený. Kosticovci: zuby jen v embryonálním stadiu, v dospělosti jen kostice, velký jazyk, souměrná lebka se dvěma dýchacími otvory, dolní čelist delší než horní, samice větší než samci. Ozubení kytovci: velký počet homodontních (tj. nerozlišených) zubů, dolní čelist stejně dlouhá jako horní, nesouměrná lebka s jedním dýchacím otvorem, rozmanité hlasové projevy – ultrazvuky i infrazvuky, nad rostrem mohutné tukové těleso (tzv. meloun) slouží jako zvuková čočka.
č. velrybovití – hlava tvoří 1/3 délky těla, 200-300 kostic, nezvykle prohnutá dolní čelist, výdechové otvory leží dále od sebe („fontána“ ve tvaru V), široké a tupé hrudní ploutve, bez hřbetní ploutve, 4 druhy, např. velryba grónská (Balaena mysticetus) – 15 až 18 m a 30 až 70 t, Severní ledový oceán a č. plejtvákovití – největší žijící tvorové, protáhlejší tělo s kratší a plochou hlavou, úzké zašpičatělé hrudní ploutve, jen mírně zakřivená dolní čelist, hřbetní ploutev a podélné rýhy na spodu hlavy, 7 druhů, např. plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) – 19 až 28 m a 60 až 140 t, všechna moře a oceány; plejtvák myšok (B. physalus) – 18 až 23 m a 45 až 70 t, menší velikost, špičatější hlava, kosmopolitní výskyt, kostra v NM v Praze b č. vorvaňovití – největší „ozubený“ kytovec, krátkou dolní čelist, jediný dýchací otvor, malý počet zubů, rozsáhlé prostory v hlavě vyplněné olejovitým spermacetem, potápí se do značných hloubek (až 1000 m, údajně i 2500 m, na jedno nadechnutí vydrží pod hladinou 75-90 minut), potrava hlavonožci, kosmopolit, 1 druh vorvaň (Physeter catodon) – 8 až 20 m a 35 až 70 t c
c
a
b
44
LAURASIATHERIA 10
č. vorvaňovcovití
– menší velikost, zobákovité čelisti, úzké hrudní ploutve, hodně posunutá hřbetní ploutev, 21 druhů, např. vorvaňovec anarnak (Hyperoodon ampullatus) – 7 až 10 m a 6 až 7,5 t, potápí se do značných hloubek, potrava hlavonožci a ryby, severní oblasti Atlantiku a č. delfínovcovití
– primitivní sladkovodní (ozubení) kytovci, protažené a úzké čelisti, malá hlava, nízká hřbetní ploutev, široké a zašpičatělé hrudní ploutve, 5 druhů netvoří monofyletickou skupinu, např. delfínovec ganžský (Platanista gangetica) – 2 až 3 m, s Indie aj. (řeky Ganges, Brahmaputra a přítoky), ohrožený b
POZOR !!
Na podkladě výsledků molekulární (fylogenetické) genetiky je nesporná blízká příbuznost sudokopytníků (Artiodactyla), zejména hrochovitých, a kytovců (Cetacea), takže nejnověji jsou obě skupiny řazeny do jediného řádu kytokopytníci (Cetartiodactyla).
a
b
č. narvalovití
– 2 odlišně vyhlížející druhy, krátké čelisti, tupá či zakulacená hlava, nízký počet zubů, malé ploutve, 5dílný žaludek; narval (Monodon monoceros) – 3 až 6 m, bez zubů, levý horní řezák = spirálovitý kel s nejasnou funkcí (až 2,7 m), Severní ledový oceán a přilehlá moře c běluha (Delphinapterus leucas) – 3 až 4 m, zavalité tělo, menší počet zubů, velké oči a zakulacená hlava, výskyt Severní ledový oceán a přilehlá moře, občas proti proudu větších řek d č. delfínovití –
nejbohatší čeleď (34 druhů), zobákovité čelisti, asymetrie lebky; např. delfín obecný (Delphinus delphis) – až 2,4 m, moře teplých a mírných oblastí světa e delfín skákavý (Tursiops truncatus) –2,5 až 4 m, rozšíření dtto f kosatka dravá (Orcinus orca) – 5 až 9 m, nejobávanější dravec moří, menší společenstva, spíše chladnější moře a oceány g
c
d
e f g f
45
LAURASIATHERIA 11
/Řád/ Lichokopytníci (PERISSODACTYLA)
Velcí savci s redukovaným počtem prstů krytých zepředu i ze stran mohutnými kopyty z rohoviny; na přední noze 1-4 prsty, na zadní noze 1 nebo 3 prsty (ve všech případech chybí palec) a jediný nejsilnější, kterým prochází osa končetiny je 3. prst (končetina mezaxonická), dále srůsty různých kostí na končetinách, nemají klíční kosti, protáhlá hlava a obličejová část lebky, řezáky zachované v horní i dolní řadě zubů (potravu ukusují), silné pysky, redukované špičáky, hrboly na třenácích a stoličkách splývají v meandrovitě stočené záhyby, jednoduchý žaludek, velké slepé střevo, obvykle 1 prekociální mládě; 3 čeledi, 17 druhů (nepatrný zbytek někdejší diverzity řádu v eocénu), recentní rozšíření Asie, Afrika a Jižní Amerika. č. tapírovití – dlouhé zavalitější tělo, chobotovitě protažený horní pysk, přední nohy 4prsté, zadní 3prsté, malá kopýtka, krátký ocas, malé oči po stranách hlavy, pevná a tuhá kůže pokrytá krátkou a přiléhavou srstí, 4 druhy, např. tapír čabrakový (Tapirus indicus) – až 2,5 m a 2 až 3 q, podrost deštných lesů, soumračná a noční aktivita, dobře plave, jv Asie (Barma až Sumatra) a
a
č. nosorožcovití
– mohutní býložravci, až 6 cm silná kůže (někdy v podobě pancíře) a 1-2 rohy na klenutých nosních kostech (produkt pokožky, z dutých keratinových vláken vzdáleně podobných chlupům), velká protáhlá hlava, sloupovité nohy po 3 prstech, 5-6 druhů, např. nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) – 3,5 až 4 m a 1,5 až 3,6 t, dlouhá hranatá hlava a nápadně široké rovné pysky (spásání travin), 2 rohy, původně travnaté oblasti Afriky, nyní 2 populace na pomezí Ugandy a Konga a v Jižní Africe b č. koňovití – extrémně specializovaní kopytníci s jediným prstem na každé noze, došlapují na kostěnou špičku 3. prstu krytou kopytem, protáhlá hlava a lebka, 8 žijících druhů (mnohé vyhubeny – tarpan, kvagga), např. kůň Převalského (Equus przewalskii) – až 2,8 m, dlouhý ocas, stojatá hříva, „úhoří“ pruh, původně velká část Asie, nakonec stepi Mongolska a Číny, vyhuben, chov v zoo – zpětná reintrodukce c osel africký (E. asinus) – oslové jsou menší, subtilnější, ocas s koncovou štětkou z krátkých žíní; asi 2 m, původně s Afrika a Blízký východ, nyní ostrůvkovitě Somálsko a Etiopie d, osel asijský (Equus hemionus), též poloosel – znaky oslů (větší hlava, méně ožíněný ocas, velké uši) i koní (širší kopyta), 2 až 2,5 m, stepi a polopouště Eurasie (Ukrajina až Čína a z Indie, řada poddruhů) e zebra stepní (E. quagga burchellii) – 2 až 2,5 m, různé poddruhy, bezlesá území subsaharské Afriky f zebra kvagga (E. q. quagga) – j Afrika, vyhubena koncem 19. století.
c
d
f
b
e
46
LAURASIATHERIA 12
/Řád/
Šelmy (CARNIVORA) ČR
Velice rozrůzněná skupina savců (nejsou všichni masožravci) s úplným chrupem a vyspělými smysly i chováním, zakrnělé či chybějící klíční kosti, oční odrazová vrstva tapetum cellulosum (noční aktivita), slepé střevo chybí, válcovitý kloub dolní čelisti – pouze pohyb v jedné rovině (nahoru a dolů, nikoli tedy dopředu a dozadu jako u hlodavců či do stran jako u kopytníků). Starý systém Nový systém Pozemní šelmy (Fissipedia) ČR
Kočkotvární (Feliformia) – malé nebo chybějící bakulum (penisová kost), menší počet zubů, kratší lebku, zatažitelné drápy, 120 druhů: kočkovití, cibetkovití, pucholovití/šelmy madagaskarské, promykovití, hyenovití. Psotvární (Caniformia) – bakulum, protáhlá lebka, nezatažitelné drápy, více zubů, 160 druhů: psovití, medvědovití, lachtanovití, mrožovití, tuleňovití, lasicovití, skunkovití a medvídkovití.
Ploutvonožci (Pinnipedia)
Paleontologie a molekulární fylogenetika → šelmy se záhy oddělily do dvou sesterských vývojových linií (skupin) – Feliformia (Viverridae, Herpestidae, Eupleridae, Hyaenidae a Felidae) a Caniformia (Canidae, Ursidae, Mustelidae, Procyonidae + Pinnipedia). Systém založen na 2 podřádech, 11–15 čeledích a téměř 290 druzích.
Většinou na zemi (nanejvýš na stromech) žijící šelmy s prodlouženými špičáky, zvětšenými trháky (poslední horní třenák P4 a první dolní stolička M1), jednoduchý žaludek a krátké střevo, zpravidla 4 prsty, mimořádně rozvinutý čich a zvrásněný povrch mozku, altriciální mláďata, 9–12 čeledí (zmíníme jen nejdůležitější), asi 250 druhů.
Dříve samostatný řád, přizpůsobení vodnímu prostředí – přeměna končetin v ploutve (zachováno 5 prstů), silná tuková vrstva, homodontní chrup, fyziologické adaptace k potápění, prekociální mláďata, 3 čeledě, 36 druhů. č. hyenovití –
podobní psovitým šelmám, postava s nižším zadkem, mohutný chrup, neobyčejně silné žvýkací svaly, většinou zdechlinami, 1 druh hmyzožravý, 4 druhy, např. hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) – 1 až 1,5 m, samice větší a dominují samců, smečky, savany subsaharské Afriky a
b
č. cibetkovití
– protáhlé tělo, dlouhý ocas (připomínají poněkud lasicovité), často skrvnité či jinak nápadné zbarvení, krátké končetiny, zašpičatělá hlava, silně vyvinuté pachové žlázy, asi 40 druhů tropy a subtropy Starého Světa, např. ženetka tečkovaná (Genetta genetta) – 40 až 55 cm, Afrika až j Evropa b fosa (Cryptoprocta ferox) – 60 až 80 cm, spojuje znaky cibetek a koček, Madagaskar c č. promykovití –
štíhlé protáhlé tělo, nízké nohy, nenápadné zbarvení, malé boltce, kožní řasa ukrývající řitní otvor a pižmové žlázy, asi 40 druhů teplé oblasti Afriky a Asie, např. promyka ichneumon (Herpestes ichneumon) – 45 až 65 cm, zašpičatělá hlava, loví jedovaté hady, Afrika až Malá Asie, leckde vysazena a
a
c d 47
LAURASIATHERIA 13
č. kočkovití ČR
– specializované masožravé šelmy se sníženým počtem zubů (nejvýše 30), zkrácenou obličejovou část hlavy (a lebky), velké oči, drápy obvykle zatažitelné do pochev, kořist překvapí, pronásledují krátce a rdousí nebo zakousnou, 40 druhů; např. rys červený (Lynx rufus) – představitel tzv. malých koček, 0,6 až 1 m, Severní Amerika až střední Mexiko a levhart (Panthera pardus) – velké kočky, 1 až 2 m, Afrika a Asie b jaguár (P. onca) – 1 až 1,9 m, Mexiko až s Argentina c tygr (P. tigris) – 1,4 až 2,8 m, j a v Asie d lev (P. leo) – 1,4-2,5 m, Afrika, j Asie (původně i j Evropa) e irbis (Uncia uncia) – 1 až 1,3 m, velehory Střední Asie f gepard (Acinonyx jubatus) – 1 až 1,5 m, Afrika a Přední Indie g
g
b f
d
c a e
48
LAURASIATHERIA 14 č. lasicovití ČR – protáhlé tělo, krátké nohy, malá a střední velikost, velmi ohebná páteř, plosko- nebo poloploskochodci, nezatažitelné drápy, pachové žlázy kolem řitního otvoru, na 60 druhů takřka po celém světě, např. jezevec americký (Taxidea taxus) – 40 až 70 cm, Severní Amerika a sobol asijský (Martes zibellina) – 35 až 55 cm, Skandinávie až v Sibiř b rosomák (Gulo gulo) – 0,6 až 1 m, jedna z největších lasicovitých šelem, sever holarktické oblasti c vydra mořská (Enhydra lutris) – 1 až 1,2 m, pobřeží severního Pacifiku až po Kalifornii a Sachalin d skunk pruhovaný (Mephitis mephitis) – 30 až 45 cm, pachové žlázy, Severní Amerika f
a
d
b
e
c
č. psovití ČR –
dlouhé nohy, prodloužená obličejová část hlavy (lebky), početný chrup, kořist zpravidla štvou, často smečky, asi 35 druhů na celém světě, např. pes hyenový (Lycaon pictus) – do 1,1 m, savany v Afriky f pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) – cca 1 m, kromě drobných živočichů i plody, pampy Jižní Ameriky g č. medvědovití ČR – největší žijící pozemní šelmy, většinou všežravé (projevuje se na chrupu), ploskochodci, nemají obličejovou mimiku, 5prsté končetiny, nemají klíční kosti, 8 druhů, Amerika, Eurasie, např. medvěd lední (Ursus maritimus) – 2 až 2,5 m, cirkumpolární rozšíření, potrava tuleni h panda velká (Ailuropoda melanoleuca) – 1,2 až 1,5 m, potravní specialista na bambus, přídatná kůstka na zápěstí („šestý prst“), Nepál až sev. Barma i č. medvídkovití ČR – menší velikost, dlouhý ocas (i chápavý), 5prsté končetiny s krátkými drápy, tropy a mírné oblasti Ameriky, 18 druhů, např. mýval severní (Procyon lotor) – 45 až 70 cm, j Kanada až Panama j
f
h
j
i
g 49
LAURASIATHERIA 16 č. lachtanovití – zachované boltce, mohou postavit zadní nohy pod tělo a pohybovat se po poušti, 16 druhů, např. lachtan ušatý (Eumetopias jubatus) – 2 až 3 m a 2 až 10 q, severní polovina Pacifiku a č. mrožovití – mohou podsunout nohy pod tělo a pohybovat se po souši, ale nemají boltce, velké zahnuté kly (špičáky), mohutné rezonanční vaky, 1 druh, mrož (Odobaenus rosmarus) – 2 až 3,5 m a 4 až 17 q, Severní ledový oceán b č. tuleňovití – nemají boltce, končetiny jako ploutve, po zemi se jen plazí, 19 druhů, např. tuleň obecný (Phoca vitulina) – 1 až 2 m, pobřeží severní polokoule c
a
c
b
50
LAURASIATHERIA 17
/Řád/ Luskouni (PHOLIDOTA)
Starobylá, izolovaně stojící skupina, v důsledku konvergence některé podobnosti s mravenečníky (protáhlá bezzubá tlama, velmi dlouhý tenký jazyk, velké slinné žlázy, žaludek s rohovitými vrstvami k rozemílání potravy, hrabavé nohy aj.), primitivní znaky – mimořádně malý mozek, dobře vyvinutý Jacobsonův orgán, tělo kryjí rohovité šupiny epidermálního původu, na břiše srst; potrava – mravenci a termiti, 1 čeleď, 8 druhů (tropy Afriky a Asie). č. luskounovití –
viz popis řádu, např. luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla) – 30 až 40 cm, stromový druh s ovíjivým ocasem, z Afrika a luskoun velký (Manis gigantea) – až 1 m a 35 kg, velké šupiny, Afrika b
b
a
51
