Tfiída: Savci (Mammalia) Savci mají povrch tûla kryt˘ srstí tvofienou chlupy, v kÛÏi jsou ãetné Ïlázy. Typické jsou mléãné Ïlázy. AÏ na v˘jimky jsou savci Ïivorodí. Potrava savcÛ je rÛznorodá - nacházejí se mezi nimi druhy b˘loÏravé (jelenovití, hrabo‰ovití), hmyzoÏravé (netop˘fii, hmyzoÏravci), masoÏravé (vût‰ina ‰elem) a v‰eÏravé (my‰ovití, prase divoké). Chování savcÛ je velmi rozmanité, je spojeno s rozmnoÏováním, ochranou teritoria a získáváním potravy. ¤ada druhÛ savcÛ byla v minulosti ãlovûkem domestikována a mají v˘znam jako hospodáfiská zvífiata. Lovné druhy savcÛ mají pro ãlovûka v˘znam z hlediska myslivosti. Savci ob˘vají v na‰em regionu v‰echna prostfiedí.V˘skyt jednotliv˘ch druhÛ ovlivÀuje potravní nabídka v rÛzn˘ch typech biotopÛ, moÏnost vhodn˘ch úkrytÛ, vlhkost prostfiedí i teplotní aspekty té které lokality apod. Zvlá‰tû u drobn˘ch zemních savcÛ je vazba k danému prostfiedí velmi tûsná a zákonitû odráÏí dlouholet˘ v˘voj krajiny i jednotliv˘ch stanovi‰È. V âeské republice se volnû v pfiírodû vyskytuje kolem 90 druhÛ savcÛ (vãetnû zavleãen˘ch druhÛ).V okrese Vsetín byl od 70. let ve volné pfiírodû zji‰tûn v˘skyt 65 druhÛ. Z toho je 9 druhÛ hmyzoÏravcÛ, 18 druhÛ letounÛ (netop˘rÛ), 17 druhÛ hlodavcÛ, 13 druhÛ ‰elem, 2 druhy zajícÛ a 7 druhÛ sudokopytníkÛ. Jeden druh (koãka divoká) nebyl od konce 70. let jiÏ prokázán, dal‰í tfii druhy (jeÏek západní, plch velk˘, kfieãek polní) se vyskytují ojedinûle. Historie v˘zkumu Nejintenzivnûji jsou v okrese sledováni drobní zemní savci. Jejich v˘zkumy se v okrese zaãaly provádût aÏ po 2. svûtové válce. Do poloviny 60. let je realizovali zoologové Slezského muzea v Opavû a okrajovû také z Muzea jihov˘chodní Moravy v tehdej‰ím Gottwaldovû. Nûkteré terénní odchyty zde provádûl také Parazitologick˘ ústav âSAV kvÛli získání materiálu pro sledování vnitfiních parasitÛ. Pravidelnûj‰í sledování v˘skytu drobn˘ch zemních savcÛ lze v okrese Vsetín sledovat aÏ se zaloÏením pfiírodovûdného oddûlení tehdej‰ího Vlastivûdného ústavu Vsetín ve Vala‰ském Mezifiíãí, tj. od roku 1966. Na v˘zkumech se podíleli Lubomír Brabec, TomበKa‰par a Jifií Boroviãka, od zaãátku 80. let v˘zkumy provádí Karel Pavelka. Boroviãka a Ka‰par (1977) zji‰Èovali v˘skyt drobn˘ch savcÛ také na základû rozborÛ v˘vrÏkÛ sov. Zaãátkem 70. let provedl rozsáhl˘ v˘zkum drobn˘ch savcÛ na Vsetínsku Vladimír Zicháãek, tehdej‰í profesor vsetínského gymnázia. V˘sledky publikoval ve své disertaãní práci (Zicháãek 1974). BohuÏel se v‰ak dokladov˘ materiál z jeho sbûrÛ nezachoval. Od poloviny 70. let do konce 80. let provádûlo OVM Vsetín prÛzkum drobn˘ch savcÛ v pfiírodních lesích tfií vegetaãních stupÀÛ (PR Kutan˘ na Vsackém Cábu, masív âertÛv ml˘n - Knûhynû). V 80. a 90. letech muzeum zaji‰Èovalo dílãí odchyty na rÛzn˘ch biotopech a místech okresu. Soustavn˘ prÛzkum vût‰ího územního celku byl realizován pouze v Javorníkách. Mnoho cenn˘ch faunistick˘ch údajÛ o v˘skytu drobn˘ch zemních savcÛ získal rozborem v˘vrÏkÛ sov rovnûÏ T. Ka‰par. Jím získan˘ materiál obsahuje jiÏ 40 tisíc kusÛ a je‰tû nebyl vyhodnocen. V 80. letech provádûl v˘zkum drobn˘ch savcÛ Bohuslav Bene‰ ze Slezského muzea v Opavû (Bene‰ 1987, 1989). V letech 1992 - 1993 sledovala drobné savce v Host˘nsk˘ch vr‰ích KuchyÀková (1993) v rámci své diplomové práce. Na konci 90. let provádûli intenzivní v˘zkum drobn˘ch terestrick˘ch savcÛ v masívu Knûhynû - âertÛv ml˘n pracovníci Ústavu biologie obratlovcÛ AV âR v Brnû.
250
Z dal‰ích skupin savcÛ je vût‰í pozornost vûnována netop˘rÛm (podrobnûji je popsáno v kapitole o letounech), velk˘m ‰elmám a nûkter˘m dal‰ím lovn˘m druhÛm (zejména jelenovit˘m). Lovné druhy savcÛ jsou pfiedmûtem zájmu myslivcÛ a jejich poãetnost je sledována jiÏ nûkolik staletí. V˘sledky z minul˘ch dob lze nalézt v rÛzn˘ch historick˘ch pramenech, obecních kronikách a v archívech. V posledních desetiletích jsou roãní poãetní stavy lovn˘ch druhÛ získávány souãtem roãních v˘kazÛ z jednotliv˘ch honiteb v okrese, které jsou sumarizovány na Okresním úfiadû Vsetín, referátû Ïivotního prostfiedí. Mnoho údajÛ o v˘skytu velk˘ch ‰elem eviduje také Správa CHKO Beskydy v RoÏnovû pod Radho‰tûm, Okresní vlastivûdné muzeum Vsetín a âesk˘ svaz ochráncÛ pfiírody. Ochrana savcÛ Ochranáfisky v˘znamné druhy se nacházejí pfiedev‰ím mezi drobn˘mi zemními savci, netop˘ry a velk˘mi ‰elmami. U v‰ech druhÛ je dÛleÏitá územní ochrana jimi ob˘van˘ch stanovi‰È, u velk˘ch ‰elem je navíc nutná ochrana jednotliv˘ch kusÛ. O úloze tûchto ‰elem v pfiírodû i o jejich chování pfietrvávají mezi lidmi mnohé pfiedsudky, které je nutno vyvracet systematickou osvûtovou ãinností na pfiedná‰kách, besedách, exkurzích do terénu a na v˘stavách o pfiírodû. O ochranû netop˘rÛ je podrobnûji pojednáno v ãásti o letounech. ¤ád: HmyzoÏravci (Insectivora) Chrup hmyzoÏravcÛ je charakteristick˘ mnoÏstvím mal˘ch zubÛ, mají velmi dobfie vyvinut˘ sluch a zejména ãich. Mnohé druhy jsou schopny se orientovat v prostfiedí na principu echolokace (mají schopnost vydávat a pfiijímat ultrazvukové signály).Ve vsetínském okrese je fiád zastoupen ãeledûmi jeÏkovití (2 druhy), rejskovití (6 druhÛ) a krtkovití (1 druh). JeÏek v˘chodní (Erinaceus concolor) je pÛvodnû lesostepní aÏ stepní druh, kter˘ ob˘vá teplej‰í a su‰‰í místa v krajinû, vyh˘bá se souvisl˘m lesním komplexÛm. S intenzivním rozvojem zemûdûlské velkov˘roby v uplynul˘ch 50 letech a s tím souvisejícími úpravami krajiny a vysokou chemizací byl druh zatlaãen do lidsk˘ch sídel, sadÛ a na zahrádky. V niωích a stfiedních polohách se na uveden˘ch místech vyskytuje pomûrnû ãasto na vût‰inû území okresu, chybí ve vy‰‰ích polohách okresu Vsetín a také v územích s velk˘m podílem lesa. JeÏek západní (Erinaceus europaeus) se ojedinûle vyskytuje v západní ãásti okresu, napfi. v roce 1998 byl zji‰tûn ve Vala‰ském Mezifiíãí.V˘chodní hranice areálu probíhá moravsk˘mi úvaly a v˘skyt v okrese lze povaÏovat za naprostou v˘jimeãnost. Krtek obecn˘ (Talpa europaea) se vyskytuje na celém území okresu, hojnûj‰í je v údolních nivách obou Beãev a dal‰ích vodních tokÛ a ve stfiedních polohách.V nejvy‰‰ích místech okresu a v lesních komplexech je jeho pfiítomnost jiÏ sporadická, tam se s ním setkáme pfiedev‰ím na svûtlinách listnat˘ch a smí‰en˘ch lesÛ. Nevyhovuje mu pfiíli‰ kamenitá pÛda a místa s vysokou hladinou podzemní vody, pfiesto v‰ak byl zaznamenán i na vrcholech âertova ml˘na a Knûhynû. Rejsek obecn˘ (Sorex araneus) je obecnû roz‰ífien˘ druh drobného hmyzoÏravce, kter˘ osídluje rÛzná prostfiedí (lesní, nelesní) s rÛzn˘m vodním reÏimem. Jde o velmi pfiizpÛsobiv˘ druh, vyskytující se od níÏin aÏ po nejvy‰‰í vrcholy, kde mÛÏe tvofiit dominantní sloÏku spoleãenstev drobn˘ch savcÛ.
Rejsek mal˘ (Sorex minutus) je nበnejmen‰í savec váÏící 2,5 aÏ 5 gramÛ. Stejnû jako pfiede‰l˘ druh se vyskytuje v rÛzn˘ch prostfiedích. Na rozdíl od nûj v‰ak upfiednostÀuje místa s chladnûj‰ím a vlhãím mikroklimatem.To se projevuje jeho poãetnûj‰ím v˘skytem na horsk˘ch vrcholech, zejména v Radho‰Èské hornatinû. Je také mnohem aktivnûj‰í neÏ rejsek obecn˘, a proto mÛÏe mít i rozsáhlej‰í teritorium. Rejsek horsk˘ (Sorex alpinus), SO, je chladnomiln˘ lesní druh. Jeho souãasné, spí‰e ostrÛvkovité roz‰ífiení je pozÛstatkem kdysi rozsáhlého a souvislého v˘skytu.Je vázán pfiedev‰ím na nejvy‰‰í vrcholy a pak také na inverzní polohy v niωích nadmofisk˘ch v˘‰kách. Místa v˘skytu druhu jsou známa napfi. z katastrÛ Malé Lhoty, Huslenek, Zdûchova, Halenkova, Karolinky, Velk˘ch Karlovic, Pulãína, Lideãka, Francovy Lhoty, Vala‰ské Senice, Dolní Beãvy, Prostfiední Beãvy, Ratibofie. Vyskytuje se v lesích a v okolí potokÛ v horsk˘ch údolích, i na mokfiadech mimo les. Je to nበnejvzácnûj‰í hmyzoÏravec. Rejsec vodní (Neomys fodiens) je nejvût‰í z na‰ich rejskÛ. Nejãastûji se s ním setkáme na ãlenit˘ch bfiezích vodních tokÛ, stojat˘ch vod a mokfiadÛ. Neb˘vá vzácn˘ i daleko od vody - v lese, na loukách i u lidsk˘ch sídel. V okrese se vyskytuje od nejniωích poloh aÏ po nejvy‰‰í vrcholy. Îije hlavnû v údolních nivách vût‰ích vodních tokÛ, napfi. obou Beãev a fiíãky Bystfiice, i v okolí men‰ích potÛãkÛ ve vy‰‰ích polohách (napfi. údolí Dynãák ve Velk˘ch Karlovicích). Jeho v˘skyt je znám i z poloh okolo 1150 m n. m. (âertÛv ml˘n u Prostfiední Beãvy). Rejsec ãern˘ (Neomys anomalus) byl dfiíve povaÏován za vzácn˘ druh. Podle souãasn˘ch znalostí ov‰em patfií k druhÛm ãastûj‰ím, je roz‰ífien˘ mozaikovitû po celém okresu, hlavnû v niωích a stfiedních polohách, a byl zji‰tûn i na nejvy‰‰ích vrcholech v Radho‰Èské hornatinû. UpfiednostÀuje bohatû zarostlé bfiehy vodních tokÛ i stojat˘ch vod, mokfiady a baÏiny. Byl napfi. zji‰tûn v okolí obcí Vsetín, Huslenky, Zdûchov, Halenkov, Nov˘ Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice, Pulãín, Francova Lhota, Bystfiiãka, Vala‰ské Mezifiíãí, Malá Lhota, Lhotka nad Beãvou, Perná, Poliãná, Chorynû, Za‰ová, Zubfií, RoÏnov, Dolní Beãva a Prostfiední Beãva. Na mnoh˘ch lokalitách se vyskytuje spoleãnû s rejscem vodním. Bûlozubka ‰edá (Crocidura suaveolens) se vyznaãuje synantropním zpÛsobem Ïivota, b˘vá totiÏ nejhojnûj‰ím druhem hmyzoÏravce v blízkosti lidsk˘ch sídel. Setkáme se s ní pfiedev‰ím v teplej‰ích niωích a stfiedních polohách v zahradách, polích, na loukách, pastvinách a v kfiovinat˘ch biotopech. Je známa z okolí obcí Chorynû, Le‰ná (Jasenice, Perná aj.),Kelã,Vala‰ské Mezifiíãí,Vsetín,Janová a z dal‰ích míst.
v zimním období do hluboké letargie, tzv. zimního spánku (hibernace), kdy se jejich metabolické procesy zpomalí na minimum a tûlesná teplota poklesne na teplotu okolního úkrytu. Netop˘fii si jako zimovi‰tû volí nejãastûji podzemní prostory s vysokou relativní vlhkostí vzduchu (aÏ 100 %) a stabilní teplotou jen nûkolika stupÀÛ nad bodem mrazu. Ve velk˘ch podzemních prostorech, jako jsou jeskynû a opu‰tûné ‰toly, se tak mohou shromáÏdit vysoké poãty netop˘rÛ ze ‰irokého okolí. Netop˘fii opou‰tûjí zimovi‰tû na jafie. Po ukonãení jarních pfieletÛ, bûhem nichÏ je‰tû mohou vystfiídat i nûkolik pfiechodn˘ch úkrytÛ, zakládají gravidní samice tzv. letní kolonie, v nichÏ rodí a vychovávají mláìata.Tyto letní kolonie se u nás nejãastûji nacházejí na pÛdách vût‰ích budov, zejména kostelÛ. Nûkteré lesní druhy tvofií kolonie ve stromov˘ch dutinách, pfiíp. i v ptaãích budkách. Poãetnost tûchto shlukÛ mÛÏe u nûkter˘ch druhÛ dosáhnout i nûkolika set jedincÛ. Dospûlí samci Ïijí v tomto období zpravidla samotáfisky. V ãervnu a v prÛbûhu první poloviny ãervence samice rodí po jednom,vzácnûji po dvou mláìatech.Ta se jiÏ na konci ãervence a bûhem srpna zcela osamostatÀují. V této dobû se letní kolonie postupnû rozpadají a nastává období podzimních pfieletÛ. Pfiitom pohlavnû aktivní jedinci nav‰tûvují pfiechodné úkryty, kde se páfií. Poté následuje vyhledávání a postupné osídlování zimních úkrytÛ. I v mimohibernaãním období upadají netop˘fii do spánkové letargie. Denní spánek v‰ak není zdaleka tak hlubok˘ jako hibernace. Pfii osídlování zimních i letních úkrytÛ hraje v˘znamnou roli tzv. sociální tradice. Zvífiata se po léta vracejí do stejn˘ch úkrytÛ. Mláìata pfied pfiíchodem zimy následují dospûlé jedince, spolu s nimi osídlují tradiãní úkryty a na jafie se pak vracejí do kolonie, v níÏ se narodila. Historie a metody v˘zkumu netop˘rÛ na Vsetínsku ÚdajÛ o v˘skytu netop˘rÛ v okrese Vsetín je ve srovnání napfi. s krasov˘mi oblastmi málo. Systematické sledování netop˘rÛ zapoãalo v 70. letech 20. století.V˘zkum netop˘rÛ se pfiitom omezil na jejich sledování v dostupn˘ch úkrytech bûhem letargického spánku - tj. v zimû v jeskyních a ‰tolách, v létû na pÛdách budov. Poãátek sledování netop˘rÛ na zimovi‰tích souvisí se speleologick˘m v˘zkumem pseudokrasov˘ch jeskyní. Dvû z tûchto jeskyní se nacházejí na severov˘chodním okraji okresu - jedná se o jeskyni Cyrilka na Pustevnách a âertovu díru na svahu âertova ml˘na. První z nich je nejdéle sledova-
¤ád: Letouni (Chiroptera) Podfiád: Netop˘fii (Microchiroptera) Netop˘fii jsou podfiádem druhovû velmi poãetného fiádu letouni (Chiroptera, 925 druhÛ). S v˘jimkou Antarktidy zahrnuje jejich areál v‰echny ostatní kontinenty. Vyh˘bají se jen polárním a pou‰tním oblastem. Ze 759 druhÛ jich cca 30 Ïije v Evropû. Na území âeské republiky bylo prokazatelnû zji‰tûno 22 druhÛ, z toho v okrese Vsetín 18 druhÛ.V‰echny evropské druhy netop˘rÛ se Ïiví hmyzem, pfiípadnû jin˘mi drobn˘mi ãlenovci. Jsou dÛleÏit˘mi ãlánky potravních fietûzcÛ v‰ech suchozemsk˘ch ekosystémÛ. Jako bioregulátory poãetnosti hmyzu plní netop˘fii v noci stejnou ekologickou funkci jako hmyzoÏraví ptáci ve dne. Roãní Ïivotní cyklus netop˘rÛ souvisí jednak se zmûnami v potravní nabídce, jednak se stfiídáním roãních období. V na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách upadají netop˘fii
Krtek obecn˘ (Talpa europaea)
251
n˘m zimovi‰tûm netop˘rÛ v okrese. Pravidelné sãítání netop˘rÛ zde zahájil Wagner se sv˘mi spolupracovníky z organizace ORCUS Bohumín jiÏ v roce 1976 (Rumler 1985,Wagner 1990). Wagner prozkoumal i dal‰í jeskynû v jiÏní ãásti okresu. Sãítání netop˘rÛ na tûchto, ale i jin˘ch lokalitách provádí od roku 1994 BaroÀ se sv˘mi spolupracovníky (BaroÀ 1995, Kirchner a ¤ehák 1995, BaroÀ a ¤ehák 1997). První publikované údaje o letním v˘skytu netop˘rÛ na Vsetínsku pocházejí z roku 1973 z JavorníkÛ (Bejãek 1975a, b). K nejlépe prozkouman˘m oblastem v‰ak patfií okolí Vala‰ského Mezifiíãí. V˘zkum letních kolonií v této oblasti více neÏ dvû desetiletí provádí Ka‰par. Od roku 1971 navíc doplÀuje faunistické údaje o nálezy kosterních zbytkÛ netop˘rÛ ve v˘vrÏcích sov. Klasick˘ zpÛsob sãítání netop˘rÛ v zimních a letních úkrytech byl jiÏ od 70. let doplÀován i údaji z odchytu do nárazov˘ch sítí. V okrese Vsetín byla tato metoda zprvu pouÏívána jen Ka‰parem, od roku 1997 také ¤ehákem a jeho spolupracovníky. DoplÀující informace o v˘skytu netop˘rÛ pfiiná‰ejí také nálezy uhynul˘ch netop˘rÛ a vizuální pozorování létajících jedincÛ. K poznávání netop˘rÛ podle siluety a chování v letu je v‰ak zapotfiebí vût‰í zku‰enosti a je pouÏitelné jen u vût‰ích druhÛ, vylétávajících jiÏ za soumraku. Akustická determinace na základû hlasit˘ch signálÛ sly‰iteln˘ch lidsk˘m uchem je spolehlivá jen u netop˘ra pestrého (Vespertilio murinus), a to na podzim nebo dokonce i v zimû. Netop˘fii v‰ak pouÏívají k prostorové orientaci a k lovu ultrazvukové signály, které jsou pro lidské ucho nesly‰itelné (tzv. echolokace). Transformaci tûchto echolokaãních signálÛ do oblasti lidského vnímání umoÏÀují detektory ultrazvuku, tzv. bat-detektory. Tyto detektory se od roku 1996 s úspûchem pouÏívají i pfii prÛzkumech na Vsetínsku. Ultrazvuková detekce pfiedstavuje metodu sledování létajících netop˘rÛ bez jejich ru‰ení.Tato metoda
Netop˘r velk˘ (Myotis myotis)
252
umoÏní zmapovat roz‰ífiení nûkter˘ch druhÛ netop˘rÛ na rozsáhlém území okresu. PoslouÏí k vyhledávání blízk˘ch letních úkrytÛ a k poznání v˘znamn˘ch lovi‰È netop˘rÛ. V˘zkumem netop˘rÛ v okrese Vsetín se v souãasnosti zab˘vají Zdenûk ¤ehák a Ivo BaroÀ z Pfiírodovûdecké fakulty Masarykovy univerzity v Brnû, TomበKa‰par z Okresního vlastivûdného muzea Vsetín, Josef Wagner ze ZO âeské speleologické spoleãnosti - ORCUS v Bohumínû. Na zabezpeãení v˘zkumu se podílejí âeská spoleãnost pro ochranu netop˘rÛ, Agentura ochrany pfiírody a krajiny a ZO âSOP ã. 76/06 Orchidea Vsetín. V˘skyt v zimním období Pfiehled druhÛ vyskytujících se v okrese Vsetín v zimním období (15. fiíjen aÏ 30. duben) je uveden v tabulce. Vedle nálezÛ na zimovi‰tích tam jsou zahrnuty i ojedinûlé nálezy netop˘ra pestrého (Vespertilio. murinus) v nadzemních místnostech budov (RoÏnov p. R., Vala‰ské Mezifiíãí) a optická i akustická pozorování téhoÏ druhu v letu (Vala‰ské Mezifiíãí). Z tabulky je zfiejmé, Ïe v zimním období bylo v okrese zji‰tûno zatím 8 druhÛ netop˘rÛ. S v˘jimkou netop˘ra pestrého byla u ostatních druhÛ prokázána hibernace. Koneãn˘ poãet druhÛ v‰ak bude zfiejmû vy‰‰í, ponûvadÏ pfii pouÏité metodû zimního sãítání nejsou rozli‰ovány dvojice velmi podobn˘ch druhÛ - netop˘r vousat˘ (Myotis mystacinus) - netop˘r BrandtÛv (Myotis brandtii), netop˘r u‰at˘ (Plecotus auritus) - netop˘r dlouhouch˘ (Plecotus austriacus). Z jedenácti znám˘ch zimovi‰È je sedm jeskyní, tfii ‰toly a jeden sklep. Nejv˘znamnûj‰ími zimovi‰ti jsou tfii pseudokrasové jeskynû na vrchu Kopce u Lideãka, jeskynû Cyrilka a ‰tola Sintrová u Liptálu. Ve v‰ech v˘raznû dominuje kriticky ohroÏen˘ vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros). V‰echna v˘znamná zimovi‰tû se nacházejí ve vy‰‰ích polohách nad 500 m n. m.
Jeskynû Cyrilka a âertova díra, jejichÏ vchody leÏí v nadmofiské v˘‰ce nad 1000 m, patfií spolu s KnûhyÀskou jeskyní v okrese Fr˘dek-Místek k nejv˘‰e poloÏen˘m zimovi‰tím v âeské republice. Zajímavostí je, Ïe i pfies intenzívní v˘zkum zimovi‰È nebyl dosud nalezen netop˘r ãern˘ (Barbastellus barbastellus).Tento druh patfií totiÏ na chladn˘ch zimovi‰tích k nejbûÏnûj‰ím, a to i v blízkém Hranickém krasu nebo Odersk˘ch vr‰ích (Rumler 1985). V˘skyt v letním období V letním období (1. kvûten aÏ 14. fiíjen) bylo na území okresu Vsetín zji‰tûno 18 druhÛ netop˘rÛ (viz tabulka). Z toho u 8 druhÛ byly nalezeny letní kolonie - ty jsou dÛkazem jejich reprodukce. BohuÏel, nûkteré kolonie na dan˘ch lokalitách v souãasnosti jiÏ neexistují. Celkem bylo zaregistrováno 19 kolonií. V‰echny se nacházely v pÛdních prostorech nebo pod stfie‰ní krytinou lidsk˘ch stavení;9 z nich bylo nalezeno na kostelích. Ve srovnání se zimovi‰ti leÏí úkryty letních kolonií v niωí nadmofiské v˘‰ce (300 - 500 m n. m.). Pouze kolonie netop˘ra severního (Eptesicus nilssonii) byly nalezeny ve v˘‰ce témûfi 600 m n. m. Letní kolonie se nacházejí v obcích leÏících v údolích Beãvy a jejich pfiítokÛ. Nejroz‰ífienûj‰ím druhem, kter˘ tvofií i nejpoãetnûj‰í kolonie, je netop˘r velk˘ (Myotis myotis). Dal‰ím typick˘m druhem v oblasti, tvofiícím v‰ak men‰í kolonie, je vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros). Na Moravû je celkem bûÏn˘, ale v âechách je dnes vzácnûj‰í. Vzhledem k tomu, Ïe vût‰ina okresu je hornatá, je vysok˘ poãet druhÛ netop˘rÛ v letním období pfiekvapiv˘. V létû se zde setkávají teplomilné druhy - vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros) a netop˘r brvit˘ (Myotis emarginatus), které jsou charakteristické pro níÏiny jiÏní Moravy, s druhem chladnomiln˘m - netop˘rem severním (Eptesicus nilssonii), kter˘ naopak dává pfiednost horsk˘m polohám. V˘zkum letové aktivity ve vchodech jeskyní ukázal, Ïe netop˘fii vyuÏívají jeskynû i mimo zimní období. Pfii odchytech do sítí provádûn˘ch v pozdním létû v nûkter˘ch jeskynních vchodech bylo zji‰tûno mnohdy v˘raznû bohat‰í druhové spektrum neÏ bûhem zimního spánku. Navíc, nûkteré druhy nav‰tûvující jeskynû v létû, nebyly v nich v zimû vÛbec zaznamenány. Vysoká letová aktivita a druhová pestrost netop˘rÛ v horsk˘ch polohách, a to i v nadmofisk˘ch v˘‰kách nad 1000 m svûdãí o tom, Ïe i horské ekosystémy s ménû pfiízniv˘mi klimatick˘mi podmínkami poskytují tûmto ÏivoãichÛm dostateãnû bohatou potravní nabídku.
Podobné hrozivé následky mÛÏe mít i destrukce lovi‰È netop˘rÛ, napfi. odlesÀování, nevhodné meliorace aj., které vedou k úbytku potravních zdrojÛ. Nejvût‰ím skryt˘m nebezpeãím je uÏívání pesticidÛ pfii o‰etfiování polních a lesních kultur, které zpÛsobují intoxikaci hmyzí potravy. Akumulace ‰kodlivin ve tkáních vede ke sníÏení plodnosti samic, ale mÛÏe zpÛsobit i smrt pfiímou otravou. I kdyÏ jsou moÏnosti ochrany omezené, mohou nûkterá opatfiení ohroÏení netop˘rÛ minimalizovat. Jako nejúãinnûj‰í pfii ochranû zimovi‰È se jeví uzávûry vchodÛ do podzemí mfiíÏemi, které znemoÏní náv‰tûvy nepovolan˘ch osob a souãasnû neomezí prÛlety netop˘rÛ. Uzávûry v podobû mfiíÏí jiÏ byly instalovány do vchodÛ nûkter˘ch jeskyní. Podmínkou je samozfiejmû zachování stál˘ch mikroklimatick˘ch podmínek na zimovi‰ti. Úkryty letních kolonií na pÛdách a ve stfiechách je nutno chránit právû v dobû, kdy se zde vyskytují netop˘fii - tj. v kvûtnu aÏ srpnu.V tomto období je nutno zamezit náv‰tûvám.Ve spolupráci s majiteli objektÛ je nutno pfiesunout nezbytné opravy stfiech a pÛdních prostorÛ vãetnû impregnace trámÛ fungicidními a jin˘mi toxick˘mi pfiípravky do období, kdy zde netop˘fii nejsou tj. v záfií aÏ dubnu. Po opravách je nutno zachovat vletové otvory pro netop˘ry.Velice populární metodou ochrany netop˘rÛ v západních zemích je vyvû‰ování speciálních netop˘fiích budek. Lze ji vyuÏít zejména v nûkter˘ch lesních porostech s absencí vhodn˘ch stromov˘ch dutin. Informace o netop˘rech a jejich ochranû poskytuje âeská spoleãnost pro ochranu netop˘rÛ (âESON), vydávající informaãní bulletin. S pfiispûním âESON vy‰la i broÏurka Netop˘fii (Vla‰in, Málková 1995). Odborná pracovi‰tû vûnující se v˘zkumu netop˘rÛ lze nalézt na katedrách zoologie pfiírodovûdeck˘ch fakult UK v Praze a MU v Brnû, a na Ústavu biologie obratlovcÛ Akademie vûd âeské republiky v Brnû. Problematikou ochrany netop˘rÛ se zab˘vají nûkterá pracovi‰tû Agentury ochrany pfiírody a krajiny.
Ochrana netop˘rÛ Okres Vsetín se fiadí k územím s pomûrnû bohatou faunou netop˘rÛ. ProtoÏe fiada druhÛ patfií podle vyhlá‰ky ã. 395/1992 Sb. k druhÛm zvlá‰tû chránûn˘m, je nutno vûnovat vysokou pozornost jejich druhové a územní ochranû. Územní ochrana spoãívá v ochranû letních a zimních úkrytÛ a ochranû lovi‰È. Na zimovi‰tích s vysokou koncentrací netop˘rÛ se shromaÏìují netop˘fii z pomûrnû rozsáhl˘ch oblastí. Pfiezimující zvífiata jsou zde ohroÏována zejména rozdûláváním ohÀÛ, pfiím˘m ru‰ením, zmûnou mikroklimatu apod., které mohou vést aÏ k opu‰tûní zimovi‰tû a tím i k zániku mnohdy znaãn˘ch ãástí populací Ïijících na rozsáhlém území. Obdobn˘ efekt mohou mít i ru‰ivé vlivy v letních koloniích netop˘rÛ, a to zvlá‰tû v období porodÛ a laktace. Samice po opakovaném ru‰ení mohou opustit úkryt a mláìata v té dobû je‰tû neschopná letu jsou odkázána k smrti hladem.Vzhledem k tomu, Ïe samice rodí obvykle jen jedno mládû, a to ne je‰tû kaÏd˘ rok, mÛÏe zánik letní kolonie vést ke znaãnému a dlouhodobému poklesu poãetnosti populace pfiíslu‰ného druhu.
Vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros) pfii vletu do jeskynû Velryba v NPR Pulãín - Hradisko
253
Pfiehled druhÛ netop˘rÛ zji‰tûn˘ch na území okresu Vsetín Vysvûtlivky: L - poãet lokalit, Nmax - maximální poãet jedincÛ na jedné lokalitû bûhem jedné akce, LK - poãet letních kolonií, S - sledování v úkrytech, O - odchyt do sítí, D - ultrazvuková detekce,V - v˘vrÏky sov, K - nálezy kadaverÛ, N - nálezy mimo úkryt, P - vizuální nebo akustické sledování
The list of bat species recorded in the area of the Vsetín district Legend: L - number of localities, Nmax - maximum number of bats at one locality per check, LK - number of nursery colonies, S - census in shelters, O - netting, D - bat-detectoring, V - owl pellets, K - findings of cadavers or mummies, N - findings outside a shelter, P - visual or acoustic observation
Druh L
Zimní v˘skyt Winter records Nmax metoda
Letní v˘skyt Summer records L Nmax LK
metoda
Vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros)
9
56
S
6
40
4
S, O, P, D
Netop˘r vousat˘ (Myotis mystacinus)
-
-
-
2
2
-
S, O
Netop˘r BrandtÛv (Myotis brandtii)
-
-
-
3
8
-
O
Netop˘r vousat˘ / BrandtÛv (Myotis mystacinus/brandtii)
5
7
S
1
3
-
D
Netop˘r brvit˘ (Myotis emarginatus)
3
2
S
7
250
3
S, O,V
Netop˘r fiasnat˘ (Myotis nattereri)
-
-
-
3
5
-
O,V, K
Netop˘r velkouch˘ (Myotis bechsteinii)
2
1
S
4
34
-
O, N, K
Netop˘r velk˘ (Myotis myotis)
11
17
S
20
250
4
S, O,V
Netop˘r vodní (Myotis daubentonii)
3
2
S
8
10
-
O, D, K, P,V
Netop˘r pestr˘ (Vespertilio murinus)
2
4
P, N
4
1
-
P, N
Netop˘r severní (Eptesicus nilssonii)
-
-
-
3
40
2
S, D
Netop˘r veãerní (Eptesicus serotinus)
-
-
-
-
8
3
- S, O, D, P,V
Netop˘r rezav˘ (Nyctalus noctula)
-
-
-
6
7
- P, D
Netop˘r stromov˘ (Nyctalus leisleri)
-
-
-
2
1
-
D
Netop˘r hvízdav˘/nejmen‰í (Pipistrellus pipistrellus/pygmaeus)
-
-
-
4
30
1
S,V, D
Netop˘r parkov˘ (Pipistrellus nathusii)
-
-
-
1
2
-
V
Netop˘r ãern˘ (Barbastella barbastellus)
-
-
-
1
11
1
S, K
Netop˘r u‰at˘ (Plecotus auritus)
-
-
-
6
70
1
S, O, N
Netop˘r dlouhouch˘ (Plecotus austriacus)
-
-
-
8
7
1
S
Netop˘r u‰at˘/dlouhouch˘ (Plecotus auritus/austriacus)
6
9
S
3
20
2
S
254
¤ád: Hlodavci (Rodentia) Celkovou poãetností a poãtem druhÛ jsou dominantním fiádem savcÛ. Jsou pfieváÏnû b˘loÏravci a mají pfiemûnûn˘ jedin˘ pár fiezákÛ v neustále dorÛstající hlodáky se sklovinou pouze na pfiední ãásti zubu. V okrese Ïijí zástupci ãeledí veverkovití (1 druh), plchovití (3 druhy), kfieãkovití (1 druh), hrabo‰ovití (6 druhÛ), my‰ovití (6 druhÛ) a my‰ivkovití (1 druh). Veverka obecná (Sciurus vulgaris), O, je men‰í hlodavec, velmi dobfie pfiizpÛsoben˘ Ïivotu na stromech. Tmavûji (ãernohnûdû) zbarvení jedinci se vyskytují ãastûji v horsk˘ch oblastech, zatímco rezavá forma je charakteristická pro niωí polohy. Vyskytuje se v lesnat˘ch krajinách. Vzácnû ji mÛÏeme vidût i v mûstsk˘ch parcích. Její stavy kolísají, ale celkov˘ trend je klesající a veverek ub˘vá. Setkáme se s ní na vût‰inû území okresu. Chybí v‰ak v lesích ve vrcholov˘ch ãástech Radho‰Èské hornatiny, Vsetínsk˘ch vrchÛ a JavorníkÛ. Kfieãek polní (Cricetus cricetus), O, je typick˘m druhem kulturní stepi. V 70. letech byl v˘skyt kfieãka polního uvádûn z mnoha míst v západní ãásti okresu Vsetín, napfi. z okolí Kelãe, Babic, Chorynû, Jasenice u Le‰né, Jufiinky u Vala‰ského Mezifiíãí,Veselé a Za‰ové, dokonce i od RoÏnova p. R. (viz Vohralík a Andûra 1976). Tyto údaje ov‰em byly získány pomocí dotazníkÛ mezi pracovníky lesních závodÛ. V˘skyt byl jednoznaãnû prokázán aÏ koncem 90. let, vÏdy se jednalo o nálezy kostí ve v˘vrÏcích pu‰tíka obecného. V roce 1998 byl zji‰tûn v okolí Vysoké u Le‰né, v roce 1999 u Zubfií a v roce 2000 v Buãí u Perné na Le‰ensku. Je velmi pravdûpodobné, Ïe drobné populace kfieãka pfieÏívají i na dal‰ích vhodn˘ch místech, v teplej‰ích ãástech okresu a je nutné provést podrobnûj‰í prÛzkum. Norník rud˘ (Clethrionomys glareolus) je hojn˘m lesním druhem drobného hlodavce. Vyskytuje se prakticky v‰ude v lesích, zejména v listnat˘ch a smí‰en˘ch, s bohat˘m podrostem a rozkládajícími se kmeny stromÛ. V lesních kulturách je ãlovûkem povaÏován za v˘znamného hospodáfiského ‰kÛdce, ponûvadÏ ohryzává vysazené stromky nebo semenáãky lesních dfievin. Lze se s ním setkat také v remízcích, kfiovinách a parcích od nejniωích poloh aÏ po nejvy‰‰í horské vrcholy. Hryzec vodní (Arvicola terrestris) je roz‰ífien na celém území okresu mimo nejvy‰‰í vrcholy. Vyskytuje se na bfiezích stojat˘ch i pomalu tekoucích vod. Pro svÛj skryt˘ zpÛsob Ïivota ãasto uniká pozornosti. Byl zji‰tûn u obcí Chorynû, Le‰ná (napfi. Jasenice), Vala‰ské Mezifiíãí (napfi. Bynina), Kelã, Za‰ová, Zubfií, RoÏnov p. R., Dolní Beãva, Bystfiiãka,Vsetín a na mnoha jin˘ch místech.
K jeho roz‰ífiení a zvy‰ování poãetnosti pfiispûlo odvodÀování pozemkÛ, protoÏe je citliv˘ na vysokou hladinu podzemní vody a pravidelné záplavy.V nejvy‰‰ích polohách byl odchycen i na imisních holinách âertova ml˘na ve v˘‰ce cca 1050 m n. m. Hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis) je v okrese Vsetín roz‰ífien ostrÛvkovitû. Hrabo‰ mokfiadní ob˘vá podmáãené a chladnûj‰í lokality u vod, od nejniωích po nejvy‰‰í polohy.V údolních nivách tokÛ je pfiíãinou jeho nízké poãetnosti také velkoplo‰né odvodÀování. V lesích ve vrcholové ãásti Radho‰Èské hornatiny (mezi Radho‰tûm a âertov˘m ml˘nem) je jeho v˘skyt jiÏ souvisl˘, coÏ je zfiejmû zpÛsobeno dostatkem sráÏek. Typick˘m prostfiedím v˘skytu v tûchto polohách jsou pfiírodní smrãiny. Jeho v˘skyt je znám také na zachoval˘ch stanovi‰tích v údolní nivû spojené Beãvy (Chorynû, Le‰ná, Jufiinka), v okolí mokfiadÛ a rybníkÛ u Za‰ové a Zubfií, stejnû jako v podhorsk˘ch oblastech (napfi. u Velk˘ch Karlovic). Hrabo‰ík podzemní (Microtus subterraneus) je nejmen‰í druh z na‰ich hrabo‰Û. Osídluje stinná a vlhká místa u potokÛ, bukové i luÏní lesy, ale setkáme se s ním i na holinách a rumi‰tích. Vyskytuje se ostrÛvkovitû. Jde o druh s malou rozmnoÏovací schopností, úzce vázan˘ na zachovalé ekosystémy a mÛÏeme jej povaÏovat také za jednoho z indikátorÛ kvality prostfiedí. Byl zji‰tûn jak v nivû spojené Beãvy, tak ve stfiedních a vy‰‰ích polohách. My‰ka drobná (Micromys minutus) je nejmen‰ím evropsk˘m hlodavcem. Osídluje pfiedev‰ím stinná a podmáãená místa v hustû zarostl˘ch bfiezích vodních tokÛ, v mokfiadech a na podmáãen˘ch loukách, v niωích a stfiedních polohách do cca 800 m n. m. Do sklapovacích pastí se odchytává vzácnû.Vût‰ina údajÛ o jejím v˘skytu je proto známa z rozborÛ v˘vrÏkÛ sov. Hlavní a souvislej‰í oblasti v˘skytu leÏí v nivû spojené Beãvy (Chorynû, Bynina, Le‰ná) a men‰í v nivû RoÏnovské Beãvy (Za‰ová, Zubfií). Vyskytuje se v‰ak na dal‰ích vhodn˘ch stanovi‰tích ve stfiedních polohách, napfi. na Vartovnû u Seninky, na Santovû u Malé Bystfiice a jinde. My‰ice temnopásá (Apodemus agrarius) je zajímavá tím, Ïe v oblasti severní Moravy a Slezska leÏí jiÏní okraj areálu jejího roz‰ífiení. Pfii pfiemnoÏení se areál druhu posunuje jiÏnûji. Je to savec otevfiené krajiny ob˘vající zde pfiedev‰ím bfiehy vodních tokÛ s hustou vegetací i mokfiady, také v‰ak pole, meze a drobné lesíky v polích. V prÛbûhu roku se stûhuje mezi jednotliv˘mi biotopy. Vyskytuje se napfi. v povodí RoÏnovské Beãvy a Juhynû, podél Vsetínské Beãvy vystupuje aÏ po Vsetín. Je známa také z nejvy‰‰ích poloh Vsetínsk˘ch vrchÛ (Vsack˘ Cáb); v roce 1998 byla zji‰tûna pod vrcholem âertova ml˘na a v roce 1999 také na Knûhyni.
Ondatra (Ondatra zibethicus) je nejvût‰í hrabo‰ Ïijící u nás, pÛvodem ze Severní Ameriky.V ãesk˘ch zemích bylo zaãátkem 20. století vypu‰tûno nûkolik párÛ u Dobfií‰e a bûhem nûkolika desítek let se druh roz‰ífiil i do okolních státÛ. V souãasnosti je ondatra bûÏná na vût‰inû území Evropy. Vyskytuje se v okolí vodních tokÛ a stojat˘ch vod, od nejniωích do podhorsk˘ch poloh (cca 700 m n. m). Ondatra je známa z mnoha míst okresu a donedávna byla celkem bûÏn˘m zjevem. V 90. letech ov‰em stavy tohoto druhu z neznám˘ch pfiíãin znaãnû poklesly. Hrabo‰ polní (Microtus arvalis) je nejhojnûj‰ím hlodavcem u nás. Jde o typick˘ druh otevfiené krajiny a kulturní stepi, v období pfiemnoÏení se vyskytuje i v lesích. Odlesnûn˘mi enklávami se dostává aÏ do nejvy‰‰ích poloh okresu. V cyklech 3 aÏ 5 let dochází k jeho pfiemnoÏení (gradacím) a pak ohroÏuje úrodu na polích. V okrese Vsetín dochází k tûmto jevÛm pouze v˘jimeãnû.
My‰ice lesní (Apodemus flavicollis)
255
My‰ice lesní (Apodemus flavicollis) je bûÏn˘ druh vázan˘ pfiedev‰ím na chladná a stinná stanovi‰tû v lesích, vyskytuje se v okrese od nejniωích poloh aÏ po vrcholy hor.Ve vût‰ím mnoÏství b˘vá zji‰tûna zejména v semenn˘ch letech smrku nebo buku. Je nejvût‰í z na‰ich my‰ic, mladé exempláfie v‰ak mÛÏe i zku‰en˘ zoolog zamûnit s my‰icí kfiovinnou. My‰ice kfiovinná (Apodemus sylvaticus) je na rozdíl od my‰ice lesní vázána na su‰‰í a otevfiená stanovi‰tû, okraje lesÛ a kfiovinaté biotopy. Odlesnûn˘mi enklávami proniká aÏ do nejvy‰‰ích poloh, napfi. Radho‰Èské hornatiny. S ohledem na velkou lesnatost vsetínského okresu je zde vzácnûj‰í neÏ v jin˘ch oblastech. âastûji je moÏné se s ní setkat v niωích polohách, zatímco v územích otevfiené krajiny obklopené rozsáhl˘mi lesními komplexy je velmi vzácná (napfi.ve Zdûchovû). My‰ domácí (Mus musculus) je pÛvodnû druh ze stepí a polopou‰tí jiÏních oblastí Asie a Evropy, kter˘ byl ãlovûkem roz‰ífien do v‰ech oblastí svûta. Vyskytuje se na celém území okresu s v˘jimkou souvisl˘ch lesních komplexÛ. Koncentruje se v okolí lidsk˘ch sídel, v teplém období roku se populace stûhují do volné pfiírody a pfieÏívají na polích, úhorech a v jin˘ch prostfiedích. Potkan (Rattus norvegicus) je úzce vázan˘ na lidská sídla. âasto je mylnû povaÏován za krysu, od níÏ se v‰ak li‰í vzhledem (krat‰í u‰i, svûtlej‰í hnûdé zbarvení, krat‰í a u kofiene silnûj‰í ocas) i zpÛsobem Ïivota. PÛvodní oblastí v˘skytu druhu jsou baÏiny v˘chodní Asie, odkud se lodní dopravou dostal do celého svûta. Na mnoha místech také vytlaãil krysu, pfiedev‰ím ve vnitrozemsk˘ch oblastech. Ve stfiední Evropû je znám poãetnûj‰í v˘skyt od 18. století. Patfií k velmi roz‰ífien˘m druhÛm i ve vsetínském okrese, kde ob˘vá pfiedev‰ím kanalizace, sklepy ãinÏovních domÛ, skladi‰tû, skládky a smeti‰tû. V letním období jej mÛÏeme spatfiit i na bfiezích tekoucích a stojat˘ch vod. Nejãastûji se s ním setkáme ve vût‰ích sídlech, zejména ve Vsetínû, Vala‰ském Mezifiíãí a RoÏnovû, a v okolí skládek odpadÛ. Krysa (Rattus rattus) je blízce pfiíbuzná potkana. V souãasnosti se souvisleji vyskytuje v âeské republice pouze v západních a severních âechách. V roce 1983 v‰ak byla nedaleko hranice okresu Vsetín u âeladné, v okrese Fr˘dek - Místek zji‰tûna celá rodina krysy v dfievûné novostavbû. Pfiedpokládáme, Ïe lokální populace druhu mohly pfieÏít i na Vala‰sku, v odlehlej‰ích místech ve star˘ch dfievûn˘ch obydlích. Krysa je pÛvodnû stromov˘ a suchomiln˘ druh, ob˘vá na rozdíl od potkana pÛdní prostory budov. Plch velk˘ (Glis glis), O, byl v okrese zji‰tûn pouze dvakrát. V roce 1988 byl odchycen jeden exempláfi v Javorníkách pod Makytou uVala‰ské Senice,v roce 2001 byly kosterní zbytky nalezeny ve v˘vrÏcích pu‰tíka obecného na Kamenné u Dolní Beãvy. Je moÏné, Ïe druh uniká pozornosti.V literatufie se uvádí jeho pfiednostní vazba na listnaté háje a lesy. Pl‰ík lískov˘ (Muscardinus avellanarius) je roz‰ífien˘ v celém okrese. Ob˘vá jehliãnaté i listnaté lesy, bfiehy vodních tokÛ a paseky v údolních nivách fiek (Le‰ná, Chorynû, Bynina), stfiední polohy (Kelã, Kladeruby, Malá Lhota, Perná, RoÏnov p. R., Seninka) i nejvy‰‰í vrcholy okresu (Taneãnice, âertÛv ml˘n, Knûhynû, Vsack˘ Cáb aj.). Není vzácností ani v lidsk˘ch sídlech. Plch lesní (Dryomys nitedula), O, je lesní druh, vyskytující se ve stfiedních (Kladeruby, Malá Lhota, RoÏnov p. R., Vala‰ská Bystfiice, Za‰ová, Zdûchov aj.) a vy‰‰ích polohách okresu (Vsack˘ Cáb, âertÛv ml˘n a jinde). Druh je podobnû jako plch velk˘ prakticky neuloviteln˘ do bûÏn˘ch sklapovacích pastí, a proto zfiejmû také uniká pozornosti. Jeho v˘skyt b˘vá zji‰tûn spí‰e náhodnû, nûkteré údaje byly získány také na základû rozborÛ v˘vrÏkÛ sov.
256
My‰ivka horská (Sicista betulina), SO, je pfiíbuzná tropick˘m tarbíkÛm. Historie objevu my‰ivky v Beskydech není dlouhá. První zji‰tûní se datuje aÏ zaãátkem 70. let, postupnû byla nalezena na vût‰inû vrcholÛ Radho‰Èské hornatiny (Radho‰È, âertÛv ml˘n, Knûhynû, Smrk aj.), kde je její v˘skyt souvislej‰í, a to jak ve zbytcích pÛvodních lesÛ, tak i na odlesnûn˘ch místech. PrÛzkumy pomocí dlouhodobû exponovan˘ch padacích pastí prokázaly pfiítomnost my‰ivky i v inverzních údolích Radho‰Èské hornatiny a JavorníkÛ (Prostfiední Beãva - údolí Knûhynû,Velké Karlovice - PodÈaté, KubáÀ, Stanovnice - Skaliãí, K˘chová pod Papajsk˘m sedlem). Druh byl v poslední dobû zji‰tûn i na Vsackém Cábu, kde se jeho pfiítomnost podafiilo prokázat na základû rozborÛ v˘vrÏkÛ pu‰tíka. My‰ivka horská má boreoalpinní typ roz‰ífiení (patfií k tzv. glaciálním reliktÛm), její v˘skyt byl v celém okrese v dobû nejchladnûj‰ího klimatu ãtvrtohor souvisl˘. Po jeho oteplení zÛstal druh v chladn˘ch polohách na vrcholech hor a v inverzních údolích, odkud se pravdûpodobnû ‰ífií na pfiíhodná vlhká místa zarostlá bujnou vegetací. My‰ivka má malou rozmnoÏovací schopnost, samice mívá jednou roãnû 2 aÏ 3 mláìata. Druh je v˘znamn˘m bioindikátorem kvality stanovi‰tû. ¤ád: Zajíci (Lagomorpha) Tato skupina byla dfiíve fiazena mezi hlodavce. Pozdûji v‰ak bylo zji‰tûno, Ïe se jedná pouze o zdánlivou pfiíbuznost ovlivnûnou pfiizpÛsobením se stejn˘m podmínkám prostfiedí. Oproti hlodavcÛm mají zajíci navíc v horní ãelisti patrn˘ dal‰í pár men‰ích fiezákÛ, mohou pohybovat ãelistí i v pfiíãném smûru. Skuteãnou pfiíbuznost jeví k sudokopytníkÛm. V okrese je fiád zastoupen jednou ãeledí zajícovití, kterou reprezentují dva druhy. Zajíc polní (Lepus europaeus) se vyskytuje prakticky na celém území okresu. Nejãastûj‰í je v údolních nivách Beãvy a ve stfiedních polohách v otevfiené krajinû, ale i v obcích a mûstech.Je moÏné se s ním setkat i v horsk˘ch lesích na nejvy‰‰ích místech okresu (Radho‰È, âertÛv ml˘n). V posledních desetiletích v souvislosti s intenzifikací zemûdûlství a vysokou chemizací jeho stavy silnû poklesly. Napfi. v 60 a 70. letech dosahovaly roãní úlovky aÏ 6 tisíc kusÛ, v 80. letech klesly na 1 - 2 tisíce kusÛ, v 90. letech na 900 aÏ 1400 kusÛ. Od poloviny 90. let je ov‰em zaznamenán rapidní pokles v˘skytu, pravdûpodobnou pfiíãinou mimo jiné faktory je i omezenûj‰í potravní nabídka a zv˘‰en˘ civilizaãní tlak. Loveno je v tomto období maximálnû okolo 600 ks zajíce roãnû. Králík (Oryctolagus cuniculus) je pÛvodem z Pyrenejského poloostrova, odkud byl postupnû vysazen na rÛzná místa Evropy, zpoãátku formou polodivokého chovu u klá‰terÛ. K vût‰ímu roz‰ífiení do‰lo na pfielomu 18. a 19. století, v 50. letech 20. století dosáhly jeho stavy nejvût‰ích hodnot.V roce 1955 se objevila první vlna myxomatózy (infikovaná zde zámûrnû z Austrálie), která zlikvidovala vût‰inu populace. Od té doby dochází k vût‰ím ãi men‰ím epidemiím, takÏe stavy druhu jsou asi na desetinû poãtÛ v letech padesát˘ch. V okrese se vyskytuje do stfiedních poloh (400 - 500 m n. m.). Byl zji‰tûn ve Vsetínû (Poschla), v Pozdûchovû, Prlovû, Brankách, Jarcové, na Jufiince, ve Vala‰ském Mezifiíãí (Krásno, Krhová, BrÀov), Podolí a na dal‰ích místech. PovodeÀ v roce 1997 zpÛsobila rapidní úbytek,pfiedev‰ím v údolní nivû podél Beãvy a Juhynû. ¤ád: ·elmy (Carnivora) ·elmy jsou vût‰inou masoÏravci. Jsou vybaveny znaãnou pohyblivostí a také dokonal˘mi smysly. Mají úpln˘ chrup dobfie rozli‰en˘ na jednotlivé typy zubÛ, z nich ‰piãáky jsou
velmi dobfie vyvinuty (slouÏí k chytání a usmrcování kofiisti). V okrese se v posledních letech vyskytují zástupci ãeledí medvûdovití (1 druh), kunovití (7 druhÛ), psovití (3 druhy) a koãkovití (1 druh). Pfii popisu budeme zvlá‰tní pozornost vûnovat velk˘m druhÛm. Medvûd hnûd˘ (Ursus arctos), KO, byl v okrese vyhuben koncem 19. století. Poslední medvûd byl v tehdej‰ím roÏnovském okrese zastfielen v roce 1890 ve Velké Bystfiici (dnes Vala‰ská Bystfiice, Anonymus 1907). V dfiívûj‰ím vsetínském okrese byl poslední medvûd stfielen 30. kvûtna 1885 na severních svazích Taneãnice u Nového Hrozenkova a Karolinky (Doucha a kol., 1938). Medvûd se v okrese Vsetín znovu zaãal vyskytovat aÏ o sto let pozdûji. Jsou to jedinci ze Slovenska, kde se jiÏ podstatnû zv˘‰ila jejich populace: tam poãet medvûdÛ z cca 20 aÏ 30 kusÛ ve 30. letech vzrostl na 50 aÏ 60 kusÛ v letech 1945 - 1950 a na 500 aÏ 800 kusÛ koncem 90. let (Kassa 1998, Pavli‰in in litt.). Nejãastûji se do okresu zatoulávají mladí jedinci, ktefií jsou z pÛvodní oblasti na Slovensku vytlaãeni star‰ími medvûdy z jimi hájen˘ch teritorií. Vzhledem k historickému v˘znamu postupného zaãleÀování medvûda do stálé fauny okresu v posledních desetiletích 20. století a také z dÛvodu vysoké atraktivity, se v˘skytem tohoto druhu budeme zab˘vat podrobnûji. První údaje o v˘skytu medvûda pocházejí z let 1970 1972, kdy byl zji‰tûn na Stolové, severnû od Knûhynû mimo vsetínsk˘ okres (p. Kramoli‰, LZ Fren‰tát). Dal‰í v˘skyt v této dobû byl zji‰tûn pod Kamenárkou u Zubfií, kde jej vidûly lesní dûlnice (J. Hybler). Dal‰í pozorování: 1973: byl spatfien pod Makytou u hranic se Slovenskem (Zvûfiina 1986). 1975: byl zji‰tûn v Ho‰Èálkové, Semetínû, na RoÏnovsku a na dal‰ích místech (Zvûfiina 1986). 1976: u Zubfií byla spatfiena medvûdice s mládûtem a pozdûji zfiejmû stejná dvojice u Lideãka (Zvûfiina 1986). 1977: v˘skyt je uvádûn z okolí Velk˘ch Karlovic, dále z Hrubé Brodské u Nového Hrozenkova, kde byla 18. 7. zji‰tûna první prokazatelná ‰koda na vãelstvech V. Minafiíka (Zvûfiina 1986).
1978: 29. 12. byly v okolí vrcholu Hrachovce u Huslenek (Javorníky) nalezeny stopy medvûda, kter˘ sledoval stopu zajíce (V. ·tromajer). 1979: 23. 6. byl zji‰tûn v jiÏní ãásti katastru Horní Beãvy, pod turistickou cestou na Bene‰kách. V okolí prameni‰tû potoka Prosta bylo nalezeno vût‰í mnoÏství stop, u jedné z nich byl pofiízen sádrov˘ odlitek (J. Blinka). 1980: 18. 6. v Dinoticích u Halenkova medvûd prolomil oplocení ko‰áru, vnikl do nûj a pût ovcí usmrtil. 10. 8. v Hrubé Brodské u N. Hrozenkova zniãil vãelín (na stejném místû jako 18. 7. 1977). 22. 8. v Hrubé Brodské, v místû K˘ãery, medvûd zpÛsobil ‰kodu na tfiech ovcích. 29. 8. a 1. 9. tamtéÏ ztráta tfií ovcí, 25. 9. ve V. Karlovicích usmrcena jedna ovce, 26. 9. v Jezerném ve V. Karlovicích usmrceny dvû ovce, tamtéÏ 1. 10. usmrcen jeden beran. 3. 10. ve V. Karlovicích hlá‰ena ‰koda na porostu obilí. 22. 10. v Hrubé Brodské medvûd vnikl do chléva u samoty, vykousal trámy, vyvalil dvefie a roztrhal berana (v‰echno uvádí Zvûfiina 1986). 16. 9. byly stopy nalezeny v Kychové u Huslenek (zdokumentoval V. Bure‰). V fiíjnu 1980 byly nalezeny stopy medvûda v údolí Mak˘tky ve V. Karlovicích (M. Janík). Celková bilance roku 1980 ãinila 16 roztrhan˘ch ovcí, 2 ovce nebyly nalezeny, zniãen 1 vãelín a zlikvidováno 37 snopÛ ovsa. Byla vyplacena náhrada ‰kody celkem 15 856,-Kãs. Medvûd byl obvykle spatfien sám, v Novém Hrozenkovû byli dva (asi medvûdice s mládûtem) a hlá‰eno bylo mnoÏství stop, od kter˘ch byly pofiízeny i sádrové odlitky. Poslední ãerstvé stopy byly zji‰tûny 23. 12. v Uherské u Huslenek (v‰echno Zvûfiina 1986). 1981:na jafie byly nalezeny u hranic se Slovenskem,na horním konci údolí Dynãák ve V. Karlovicích - Leskovém tfii brlohy v oblasti Cindolény a Krivého GrÛÀa. Brlohy byly ve smrkové tyãovinû (vûk stromÛ kolem 30 let) a zhruba ve dvou aÏ tfiímetrovém odstupu od sebe. Byly vytvofieny ze smrkov˘ch vûtví a vr‰kÛ, které medvûdi nalámali z okolo stojících stromÛ (brlohy objevili M. Janík a J. Honek). V kvûtnu medvûd nav‰tûvoval v údolí Malá HanzlÛvka ve V. Karlovicích újeì - uhynulou laÀ (M. Janík, Zvûfiina 1986). 11. 5. tfii medvûdi po‰kodili vãelín u J. Stoklasy v PodÈatém ve V. Karlovicích (M. Janík, Zvûfiina 1986), 13. 5. byly po‰kozeny dva vãelíny v Malé Brodské u N. Hrozenkova, 13. 5. byla odlita stopa medvûda v údolí Babínek u N. Hrozenkova (délka stopy 30,5 cm - zdokumentoval J. Stupka),
Medvûd hnûd˘ (Ursus arctos)
257
15. 5., 21. 5. a 22. 5. byly zniãeny dal‰í vãelíny u V. Minarãíka v Hrubé Brodské. V dobû 23. - 24. 5. byla v Jezerném ve V. Karlovicích, pod Oslov˘m, zniãena ãtyfii vãelstva J. âaby. 1. aÏ 2. 6. po‰kodil medvûd na Oslovém jeden vãelín. 26. 6. ve Velké HanzlÛvce ve V. Karlovicích, v místû na Kr‰li, po vniknutí do ohrady u domku J. Martináka medvûd roztrhal tfii ovce, 23. 7. ve V. Karlovicích u domu C. Maliny po vniknutí do ohrady usmrtil jednu ovci, 23. - 24. 7. v Kobylské u Karolinky, v ohradû 100 m od domu F. Strbaãky usmrtil dvû ovce, 3. 8. v údolí Babínek u N. Hrozenkova po vniknutí do ohrady usmrtil dvû ovce (tamtéÏ 5. 8. pozoroval myslivec J. Liìák silnou medvûdici pfii konzumaci ovce). V roce 1981 se na Vsetínsku vyskytovali celkem tfii medvûdi, ktefií se zdrÏovali v oblasti mezi Halenkovem Lu‰ovou a Velk˘mi Karlovicemi (v‰echny údaje Zvûfiina 1986). Zfiejmû se jednalo o stejné jedince, ktefií pfiezimovali ve Velk˘ch Karlovicích nad Dynãákem. 1982: Na jafie byly ve V. Karlovicích na snûhu nalezeny stopy (Zvûfiina 1986), v kvûtnu byly stopy na lesní cestû na Bafiince, asi 500 m jihov˘chodnû od památného buku (Jan Pavelka). 28. 6. a 30. 6. byl zji‰tûn v Za‰ové, kde byly po‰kozeny dva vãelíny. Bûhem tohoto roku v sousedním okrese Fr˘dek - Místek medvûdi roztrhali 30 ovcí a tam byl povolen i mimofiádn˘ odstfiel (Zvûfiina 1986). 1983: 18. 5. se medvûd objevil v Senince, kde v ohradû usmrtil jednoho berana u Z. Bravencové, 19. 5. v Leskovci usmrtil ãtyfii ovce u P. GerÏi. Podle stop se jednalo o silného jedince, pozdûji byly stopy nalezeny také v okolí V. Karlovic (Zvûfiina 1986). O v˘skytu medvûda v letech 1984 - 1985 nejsou z území okresu údaje. 1986: v záfií byl zji‰tûn v údolí Dynãák,V. Karlovice - Léskové (J. Orság ex. J. Kadûrka). 1987: o v˘skytu v okrese nejsou údaje. 1988: 6. 12. ve ·tudlovû jeden medvûd zniãil dva vãelíny, pfiedtím byl zji‰tûn i ve Stfielné a Francovû Lhotû (L.Sucháãek). 1989: v únoru byl medvûd zji‰tûn v okolí Horního Lidãe (V. Mrlík in litt.), zfiejmû se jednalo o medvûda od ·tudlova a Stfielné z podzimu pfiedchozího roku. 1990: v létû zji‰tûn v Provazném u Halenkova (F. Korytáfi), v listopadu - prosinci 1990 se medvûd vyskytoval 1 km jihozápadnû pod vrcholem Makyty (V. Slovák). 1991: v lednu a únoru 1991 byl zji‰tûn v okolí Laãnovsk˘ch rybníkÛ a v MuÏíkovû u Lideãka (V. Slovák). 1992: v fiíjnu byly nalezeny stopy medvûda na jiÏním svahu Radho‰Èské hornatiny mezi âertov˘m ml˘nem a Radho‰tûm, v místní ãásti Cipková (J. âernota) 1993: v únoru byly nalezeny stopy ve snûhu mezi údolími TísÀavy a Stanovnice u Velk˘ch Karovic, v srpnu byl medvûd spatfien ve Vranãi-Ráztoce u Nového Hrozenkova (S. Kovafiík), záfií byl spatfien v Provazném u Halenkova, medvûd se tam
Mlad˘ medvûd hnûd˘
258
zdrÏel nûkolik dnÛ (P. Matûjka). 17. 12. byly nalezeny stopy ve snûhu (rozmûry 20 x 11 cm) na cestû v Malé Vranãi, smûr Javorníky - Portበ(A. Ondryá‰). 1994: v polovinû záfií se déle neÏ t˘den jeden medvûd zdrÏoval v okolí Vafiákov˘ch pasek u Pozdûchova, 12. 9. a 14. 9. nalezeno celkem 40 stop - jedna z nich byla odlita, velikost 13 x 23 cm (V. Popelka), 28. - 29. 10. byly nalezeny stopy medvûda v okolí Galovsk˘ch luk a na hlavním hfibetu JavorníkÛ pod Makytou u Huslenek (M. Dvorsk˘, J. Dvorská), v srpnu pod Makytou, v okolí Kondrku u Huslenek, medvûda potkali J. ·imãík se synem.V fiíjnu byl zji‰tûn nad Stanovnicí u Karolinky, ‰ífika stopy 18 cm (J. Kadûrka) 1995: v létû 1995 byl medvûd spatfien ve Vranãi u N. Hrozenkova, v místní ãásti Ráztoka. Medvûd ‰el po mysliveckém chodníku smûrem k pozorovateli a posléze bez vyru‰ení odboãil do okolního porostu (P. Valíãek). Pravidelnû se v tomto roce vyskytoval v Javorníkách v okolí Makyty nûkolikrát byl zji‰tûn na stranû Vala‰ské Senice, jednou dokonce medvûdice s mládûtem (A. Kadlec), byl zji‰tûn také u Zdûchova (Kunc 1996). 1996: v kvûtnu 1996 byly nalezeny stopy na lesní cestû pod Pálenicí u RÛÏìky, medvûd ‰el smûrem k obci Bystfiiãka (K. Zvoníãek, P. ·palek, P. Vafiaãka), zaãátkem ãervna byly v pralese Kutan˘ pod Vsack˘m Cábem nalezeny stopy po jeho ãinnosti - rozhrabaná pÛda, vytvofiená vût‰í jáma (O. Závalsk˘, Jan Pavelka). V roce 1996 se pravidelnû vyskytoval v okolí Makyty - na podzim byla nûkolikrát vidûna medvûdice se dvûma mláìaty v Uherské u Huslenek (J. ·imãík). 1997: pravidelnû se vyskytoval u Huslenek, v okolí Makyty a Uherské. Na samotû u Galovsk˘ch lúk jeden mlad‰í medvûd dvakrát nav‰tívil ohradu J. Mikulenãáka (poprvé v noci 27./28. 6., podruhé 3. 10.) a usmrtil celkem ãtyfii ovce (M. Dvorsk˘, D. Barto‰ová). 5. 7. a 11. 7. byly objeveny ãetné stopy medvûda pod Makytou a ve Slovaãici u Huslenek (M. Dvorsk˘, J. Dvorská). Koncem záfií byly zji‰tûny stopy pod Makytou u Kondrku (J. ·imãík). Koncem srpna jeden mlad‰í medvûd pro‰el od v˘chodu lesními porosty nad Krhovou u Vala‰ského Mezifiíãí mezi Jasenicemi a Hosta‰ovicemi, kde byly nalezeny stopy a mnoÏství trusu se zbytky ostruÏin (T. Ka‰par). 1998: témûfi po cel˘ rok se jeden mlad‰í medvûd zdrÏoval v okolí Nového Hrozenkova, Karolinky a Velk˘ch Karlovic, celkem jej zjistilo, nebo pfiímo vidûlo, pfies deset lidí (H. âecháãek). Kolem 5. dubna byly nalezeny stopy v okolí Kání jiÏnû od Karolinky (F. Korytáfi), kolem 10. 6. byl zji‰tûn v Kobylské u Karolinky a 18. 6. byl zji‰tûn v Lu‰ové u Halenkova (S. Kovafiík).V dobû od 15. 9. do 23. 9. se jeden mlad‰í medvûd zdrÏoval v˘chodnû nad JablÛnkou, v okolí lesního potÛãku pod osadou Dfievojánci, stopy byly zdokumentovány na video (H. Svobodová, J. Svoboda, J. Adámek). 3. 10. byl medvûd pozorován asi 1 km severov˘chodnû od Malého Javorníku v Hrubé Stanovnici u Karolinky, v místû Baranáfika (J. Novosadová).Ve dnech 5. aÏ 8. fiíjna, vÏdy pozdû veãer, byl opakovanû zaslechnut fiev medvûda v Uherské u Huslenek, severnû pod Makytou. DÛvody tohoto hlasového projevu nebyly jasné, snad to souviselo s teritoriálním chováním (J. Jak‰ík). Koncem fiíjna byl medvûd pozorován na hfibetu mezi údolími Jezerné a Bzové u V. Karlovic (V.Va‰ut). Koncem fiíjna byl dle stop zji‰tûn také v PodÈatém ve V. Karlovicích, medvûd pfie‰el ze slovensk˘ch JavorníkÛ smûrem na Leme‰nou a Srní vodu (K. Chromãák). 1999: o v˘skytu medvûda v okrese nejsou známy údaje. 2000: 23. 4. byla v TísÀavách u Velk˘ch Karlovic spatfiena medvûdice s dvûma medvíìaty (L. Minarãík ex. J. Kadûrka). Následnû se bûhem roku v okrese vyskytovali dal‰í dva medvûdi, z toho jeden byl pravdûpodobnû uprchl˘ ze zajetí. Tomuto jedinci se budeme vûnovat podrobnûji, ponûvadÏ byl bûhem svého více neÏ dvoumûsíãního pobytu stfiedem pozornosti sdûlovacích prostfiedkÛ. Jedinec byl poprvé na území okresu zji‰tûn v noci 25./26. kvûtna na samotû U ·ulákÛ ve Velk˘ch Karlovicích (mezi údolími Pluskovec
a Hrubá Stanovnice), kde po‰kodil vãelín. Poté následovala v prÛbûhu dal‰ích dvou mûsícÛ dlouhá fiada ‰kod na hospodáfiském zvífiectvu. Od samoty U ·ulákÛ smûfioval do Vranãe u Nového Hrozenkova (29./30.5.), na Kání u Karolinky (31.5.) a do Hlubokého u Halenkova (3.6.). Pak se vyskytoval jen ve Vsetínsk˘ch vr‰ích. V ãervnu se pohyboval v oblasti vymezené Du‰nou u RÛÏìky a Solánûm u HutiskaSolance, v ãervenci v oblasti mezi Dinoticemi u Halenkova a Solánûm (jednou se objevil ve Vala‰ské Bystfiici TísÀavách), medvûd pfiitom víceménû pravidelnû migroval z jednoho údolí do druhého. Dne 4. srpna byl v Hrubé Brodské u Nového Hrozenkova odchycen a pfievezen do zoo. Tento medvûd za dobu svého pobytu v délce 71 dní (25.5. - 4.8.) zlikvidoval celkem 27 ovcí na 9 místech, 7 vãelínÛ na 7 místech (z toho nûkteré opakovanû), 239 králíkÛ na 16 místech, 28 slepic na 6 místech, 3 kufiata na 1 místû, 3 krÛty na 1 místû a 1 tele. Celkem byly postiÏen˘m chovatelÛm proplaceny náhrady ‰kod ve v˘‰i 192 620,- Kã. Medvûd byl také mnohokrát pozorován z nezvykle malé vzdálenosti, kdy ãasto nejevil známky normálního chování zvífiete z volné pfiírody. Jeho potravní specializace (zejména na králíky a drÛbeÏ, pro zvífiata se dob˘val i do uzavfien˘ch chlévÛ v okrajové zástavbû sídel) a velká krotkost budila podezfiení, Ïe se jedná o zvífie uprchlé ze zajetí nebo má nûjak˘ zdravotní problém. Jím zpÛsobované ‰kody byly ve znaãném nepomûru ke ‰kodám od medvûdÛ v pfiedchozích 28 letech (z celkového poãtu cca 40 medvûdÛ pouze 11 zpÛsobilo ‰kodu na hospodáfisk˘ch zvífiatech - zniãili nebo po‰kodili celkem 29 ovcí a 11 vãelínÛ), proto bylo rozhodnuto o jeho odebrání z volné pfiírody. V okolí PodÈatého u Velk˘ch Karlovic se celé léto zdrÏoval jeden mlad‰í medvûd, od kterého nebyly hlá‰eny Ïádné ‰kody na hospodáfiském zvífiectvu (J. Kadûrka). 2001: v tomto roce se v okrese opût zdrÏovali nejménû dva medvûdi. Jeden se vyskytoval podél severního okraje okresu,v Radho‰Èské hornatinû a Vefiovsk˘ch vr‰ích: 11. 4. a 13. 4. byly stopy zji‰tûny v okolí Radho‰tû, prvnû na stranû Trojanovic, podruhé na stranû Dolní Beãvy (F. ·ulgan a D. Barto‰ová), ve dnech 10. 5. aÏ 13. 5. a 24. 6. opakovanû po‰kodil vãelstva nad Krhovou u Vala‰ského Mezifiíãí (M. Orálek, J. Dvorská, M. Dvorsk˘, Jan Pavelka), 24. 6. byly nalezeny stopy nad Jehliãnou v Krhové u Vala‰ského Mezifiíãí (F. ·ulgan, D. Barto‰ová), 26. 6. byl dle stop zji‰tûn ve vrcholové ãásti Vefiovsk˘ch vrchÛ mezi Hu‰t˘nem a Trojaãkou (D.Barto‰ová), v noci 27./28. 6. se objevil v BoÀkovû u Zubfií, kde po‰kodil vãelín (D. Barto‰ová), 30. 6. byl dvakrát vidûn v podhÛfií Vefiovsk˘ch vrchÛ u Za‰ové (L. Dobe‰, J. Jadrníãek), 14. 7. byl vypla‰en pfii sbûru borÛvek nad Hotelem Skalíkova louka u Prostfiední Beãvy (A. Va‰át), 11. 8. byl vidûn v âervenci u Horní Beãvy (J. Li‰ka). Dal‰í zji‰tûní pocházejí z jiÏní ãásti okresu: 26. 2. medvûd pro‰el po cestû v údolí Trubiska u Pozdûchova smûrem na Laãnovské skály, ve snûhu byla stopní dráha sledována v délce
asi pÛl kilometru (V. Danûk), 31. 5. brzy ráno pfie‰el od Bafiinky smûrem Na Kasárni, ãerstvé stopy byly nalezeny v údolní nivû potoka KubáÀ, rozmûry zadní odlité stopy 14 x 21 cm (K. Chromãák, Jan Pavelka). V˘skyt medvûda v okrese Vsetín je znázornûn na pfiiloÏené mapce. V˘‰e uvedená pozorování jednoznaãnû svûdãí o tom, Ïe medvûda lze ve vsetínském okrese povaÏovat za pravidelnû se vyskytujícího obratlovce. Vût‰inou se v‰ak zdrÏoval ve v˘chodní ãásti regionu.V nûkter˘ch letech je sice k dispozici velmi málo údajÛ, ale i z tûchto podkladÛ vypl˘vá, Ïe medvûd se v okrese mÛÏe zdrÏovat del‰í dobu, aniÏ by byla jeho pfiítomnost vÛbec zji‰tûna. Napfi. podle v˘skytu v roce 1997 nad Krhovou u Vala‰ského Mezifiíãí je zfiejmé, Ïe medvûd musel projít prakticky cel˘m okresem Vsetín (nebo aspoÀ pohofiím Radho‰Èské hornatiny) v délce cca 30 km - pfiitom nemáme k dispozici Ïádné dal‰í pozorování z této oblasti (mohlo se v‰ak také jednat o medvûda od Huslenek, kter˘ v srpnu aÏ záfií doãasnû migroval do jiné oblasti a koncem záfií se vrátil zpût,do okolí Makyty).Podobnû konãí stopy medvûda z jara 1996 u RÛÏìky, kter˘ postupoval severozápadním smûrem na Bystfiiãku, krátce pfiedtím byly nalezeny stopy po jeho pfiítomnosti na dinotické stranû Vsackého Cábu. Dal‰ím obdobn˘m pfiípadem je devítidenní pobyt medvûda v záfií 1998 u JablÛnky. MoÏná se jednalo o téhoÏ jedince, kter˘ byl v jin˘ch obdobích tohoto roku pozorován u Halenkova, Karolinky a Velk˘ch Karlovic. Medvûd se u JablÛnky celou dobu choval naprosto nenápadnû a jeho pfiítomnost byla zji‰tûna jen podle ãetn˘ch stop na mûkkém podkladu v okolí prameni‰tû potoka. Do okolí JablÛnky se musel dostat nepozorovanû okolím Vsetína,coÏ je pfii ãetnosti rÛzn˘ch potenciálních pozorovatelÛ (zejména myslivcÛ a lesákÛ, ale také zemûdûlcÛ ze samot a turistÛ) stûÏí pochopitelné. Bez prostfiedkÛ telemetrie se v‰ak lze jen dohadovat nad celkov˘m poãtem medvûdÛ v okrese nebo také nad rozsahem migrace konkrétních jedincÛ, pfiípadnû nad rychlostí jejich postupu terénem. V okrese mohou medvûdi pÛsobit pfiíleÏitostné ‰kody na vãelínech a na nedostateãnû stfieÏen˘ch ovcích (nezahrnujeme ‰kody z roku 2000 od pozdûji odchyceného medvûda, ponûvadÏ je velmi pravdûpodobné, Ïe se jednalo o zvífie uprchlé ze zajetí a tedy navyklé na blízkost ãlovûka). V nûkter˘ch letech, i pfies trval˘ v˘skyt, v‰ak k Ïádn˘m ‰kodám nedo‰lo. Medvûdi jako v‰eÏravci se Ïiví zejména rÛzn˘mi men‰ími obratlovci, uhynul˘mi zvífiaty a v létû v jídelníãku dominují lesní plody, zejména borÛvky, maliny a pozdûji ostruÏiny. Lesní plody jsou hlavní potravní sloÏkou, která u medvûdÛ zpÛsobuje vytvofiení zásoby tuku potfiebného k pfieÏití zimního období.
Pfiehled ‰kod zpÛsoben˘ch medvûdem hnûd˘m v okrese Vsetín v letech 1973 - 2001 The survey of brown bear property damage in the Vsetín district in the years of 1973 - 2001 Období
1973 - 2000 celkem cca 40 medvûdÛ v˘skyt obvykle nûkolik mûsícÛ v roce (mimo ‰kody od chyceného medvûda) cca 40 brown bears
ovce - sheep vãelstva - colony of bees králíci - rabbits slepice - hens kufiata - chicks krÛty - turkey-hens telata - calves
29 11 0 0 0 0 0
2000 jeden medvûd 71 dní pobytu (25. 5 - 4. 8. 2000) caught brown bear 27 7 239 28 3 3 1
(9 míst) (7 míst) (16 míst) (6 míst) (1místo) (1 místo) (1 místo)
2001 2 (3) medvûdi cel˘ rok 2 (3) brown bears 0 2 0 0 0 0 0
259
V˘skyt medvûda hnûdého (Ursus arctos) v okrese Vsetín v letech 1973 - 2001 Occurrence of brown bear in the Vsetín district in the years of 1973 - 2001
260
V posledních desetiletích nebyly ve vsetínském okrese problémy se zaji‰tûním ochrany medvûda. Jeho vypreparovaná kÛÏe, pfiípadnû lebka, v‰ak mÛÏe b˘t atraktivní mysliveckou trofejí. Z tohoto dÛvodu by se mohl stát pfiedmûtem nelegálního odlovu i v na‰í oblasti. K ochranû medvûdÛ by v˘raznû pfiispûlo lesní hospodafiení upfiednostÀující smí‰ené lesy s bohat˘m podrostem, dále podpora pestrosti vegetaãního krytu v horské oblasti. U medvûda dosud neexistuje vypracovan˘ plán jeho managementu. Lasice hranostaj (Mustela erminea) je pfiizpÛsobiv˘m druhem ‰elmy ob˘vající rozdílné typy krajin, pfiedev‰ím otevfieného charakteru, ale vyskytuje se i v lesích aÏ do nejvy‰‰ích poloh. UpfiednostÀuje v‰ak vlhãí místa u bfiehÛ tekoucích a stojat˘ch vod. Jeho v˘skyt je udáván myslivci z Keleãska, povodí Louãky, údolí Beãvy (napfi. Za‰ová, StfiíteÏ n. B., Chorynû), ze Vsetínsk˘ch vrchÛ (napfi. Hutisko-Solanec, Karolinka, Velké Karlovice), Vizovick˘ch vrchÛ (napfi. Pozdûchov, Prlov, Liptál) i JavorníkÛ (napfi. Francova Lhota, Huslenky). Lasice kolãava (Mustela nivalis) je na‰e nejmen‰í a také nejbûÏnûj‰í ‰elma.Vyskytuje se v rÛzn˘ch prostfiedích a ve v‰ech v˘‰kov˘ch stupních okresu. V nejvy‰‰ích zalesnûn˘ch polohách je v‰ak velmi vzácná. Kuna lesní (Martes martes) se vyskytuje pfiedev‰ím v rozsáhlej‰ích lesích, zatímco u lidsk˘ch sídel, v polních remízcích, parcích a podobn˘ch prostfiedích je ménû ãastá. Potravu loví hlavnû za soumraku a v noci. Její pozorování za dne je v˘jimeãné. Po vût‰inu roku Ïijí jedinci samotáfisky. V˘skyt druhu je znám z okolí obcí Kelã, Branky, Vala‰ské Mezifiíãí (BrÀov, Hrachovec), Jarcová, Bystfiiãka, RÛÏdka, Vala‰ská Bystfiice, Za‰ová, Vigantice, Vsetín, Ho‰Èálková, Leskovec, Pozdûchov, Vsetín, Francova Lhota, Nov˘ Hrozenkov,Velké Karlovice a z mnoha dal‰ích míst. Kuna skalní (Martes foina) je typick˘m druhem otevfiené krajiny, roz‰ífien˘m témûfi na celém území okresu. Nejãastûji je moÏné setkat se s kunou skalní v lidsk˘ch sídlech, v okolí jednotliv˘ch trvale obydlen˘ch staveních ãi rekreaãních chalupách, ale také na okrajích lesÛ, ve skalnat˘ch oblastech. Je v˘raznû hojnûj‰í neÏ kuna lesní. Doupata si staví na pÛdách chalup. Byla zji‰tûna dokonce na samém vrcholu âertova ml˘na ve v˘‰ce 1200 m n. m. Tchofi tmav˘ (Martes putorius) preferuje spí‰e otevfienou krajinu, ale je moÏné jej zjistit i v lesích a horách, pfiedev‰ím u chat a chalup. âasto osídluje okolí vodních tokÛ a stojat˘ch vod. Byl zji‰tûn prakticky ve v‰ech obcích okresu, z mnoh˘ch míst byl v‰ak vytlaãen kunou skalní a dnes je vzácnûj‰í.
Jezevec lesní (Meles meles) se vyskytuje na vût‰inû území okresu s v˘jimkou mokfiadních míst, nejvy‰‰ích vrcholÛ a rozsáhlej‰ích polních kultur v bezles˘ch ãástech údolních niv. Jeho v˘skyt je uvádûn z Keleãska, Branek, Jufiinky, Jarcové, Podolí, Vigantic, Ho‰Èálkové, Vsetína, Karolinky, Velk˘ch Karlovic, Vigantic, RÛÏìky, Bystfiiãky, Vala‰ské Bystfiice, Za‰ové a z mnoha dal‰ích míst. Vydra fiíãní (Lutra lutra), SO, se je‰tû do 60. let 20. století vyskytovala pomûrnû ãasto na znaãné ãásti území âeské republiky. Na pfielomu 60. a 70. let ov‰em do‰lo k náhlému poklesu celé populace a její v˘skyt se u nás zredukoval na malé a izolované oblasti (Toman 1998). Hlavní pfiíãinou tohoto vymizení bylo zatíÏení prostfiedí cizorod˘mi látkami (tûÏk˘mi kovy, chlorovan˘mi uhlovodíky aj.), které se kumulovaly v tkáních vyder.V souãasnosti se v âR vydry rozmnoÏují ve tfiech navzájem izolovan˘ch oblastech v jiÏních âechách, v severních âechách a na severov˘chodní Moravû. Ve vsetínském okrese populaãní zmûny kopírovaly celkov˘ trend ve stfiední Evropû. V 60. letech se v okrese zfiejmû je‰tû vyskytovalo nûkolik desítek vyder (Vsetínská, RoÏnovská a spojená Beãva, Juhynû, Senice, Bystfiiãka a jinde), jak je zfiejmé z ãetn˘ch údajÛ od rybáfiÛ a lesákÛ. Ov‰em kolem roku 1970 docházelo k nepfiirozenû vysok˘m úhynÛm, na mnoha místech pravidelného v˘skytu byly nalézány uhynulé vydry bez zjevn˘ch známek poranûní a poté se vyskytovaly jiÏ jen ojedinûle (âermák 1998). V letech 1970 - 1972 byly stavy v okrese odhadnuty na 11 kusÛ (Zicháãek 1973). Poté do‰lo zfiejmû je‰tû k dal‰ímu poklesu. Od roku 1993 se v okrese provádí mapování v˘skytu vydry, které zji‰Èuje pfiítomnost vyder na základû pobytov˘ch znakÛ (Grendziok a Lojkásek 1995, Grendziok, KorÀan a Lojkásek 1998 aj.). Ve druhé polovinû 90. let odhadujeme populaci vyder v okrese na 6 aÏ 10 kusÛ, z toho se nejménû 2 páry rozmnoÏují (na podzim pfii zapoãtení mláìat bude doãasnû o 3 aÏ 6 ks více). V 90. letech byla vydra zji‰tûna na meandrovit˘ch úsecích fieky Senice v Lomensku pod Lideãkem, mezi Horní Lidãí a Francovou Lhotou, dále na soutoku Senice a Vsetínské Beãvy, na Vsetínské Beãvû v okolí PrÏna, mezi Janovou - Hovûzím, mezi Halenkovem a Nov˘m Hrozenkovem, u Karolinky, na pfiehradách Bystfiiãka a Stanovnice, na rybníku Neratov u Prlova, na RoÏnovské Beãvû mezi Zubfiím a RoÏnovem, mezi RoÏnovem a Dolní Beãvou. Na ãásti úsekÛ byla zji‰tûna jen v nûkter˘ch letech, na jin˘ch se vyskytuje pravidelnû. Z minulosti jsou známy v˘skyty vyder i v netypick˘ch místech. Pfii migraci totiÏ musí pfiekonávat také rozvodí, takÏe ji bylo moÏné spatfiit i v horsk˘ch polohách. Napfi. v 60. letech byla pozorována v údolí Dynãák, ve Velk˘ch Karlovicích - Léskovém, v samé pramenné oblasti Beãvy (F. Korytáfi st.) a na Pulãínském potoku u Lideãka (S. Brhel st.). Koncem 60. let v prosinci pfie‰la potokem kolem hájenky ve Vala‰ské Senici, dále po snûhu smûrem k sedlu pod Makytou a do Kychové (V. Slovák). Na jafie 1997 byla pozorována na horním konci údolí toku LuÏenka u LuÏné (âermák 1998). Vydra se Ïiví v˘hradnû vodními Ïivoãichy. V potravû pfievaÏují ryby, z tohoto dÛvodu jako konkurent není oblíbená mezi rybáfii.Vydra je kromû pronásledování ãlovûkem ohroÏena zneãi‰tûn˘m prostfiedím, autoprovozem na silnicích a regulací tokÛ. Pro ochranu vydry je dÛleÏité zachovat co nejvíce pfiirozen˘ch, nebo pfiírodû blízk˘ch úsekÛ tokÛ s mnoÏstvím úkrytÛ pod bfiehy - ty vyuÏívají nejen vydry, ale také raci a ryby jako hlavní potrava vyder.V okrese Vsetín má perspektivní podmínky.
Tchofi tmav˘ (Martes putorius)
V âR je rozvinut˘ program na záchranu vydry fiíãní, kter˘ je souãástí mezinárodního akãního plánu.V jeho rámci
261
se provádí mapování v˘skytu, rozbory cizorod˘ch látek u uhynul˘ch jedincÛ, osvûtová ãinnost a vysazování vyder do nov˘ch, vhodn˘ch oblastí (Toman 1998). Vlk (Canis lupus), KO, byl v okrese vyhuben koncem 19. století. Na Vsetínsku byl poslední jedinec zastfielen v roce 1895 u Nového Hrozenkova (Doucha a kol. 1938). Po 2. svûtové válce existují z okresu nebo jeho okolí ojedinûlá pozorování zatoulan˘ch vlkÛ (napfi. v zimû 1985/1986 byla zastfielena vlãice v Host˘nsk˘ch vr‰ích v okrese KromûfiíÏ.Ve 20. století se vlk zaãal v okrese pravidelnûji vyskytovat aÏ v 90. letech v souvislosti se zvy‰ováním velikosti populace na Slovensku, kde se nachází jeho rozmnoÏovací areál. Stavy vlkÛ se v posledních desetiletích zvy‰ují i v jin˘ch státech Evropy, coÏ je v˘sledek jejich pfiísné ochrany. V celé CHKO Beskydy se stavy odhadovaly v roce 1994 na 2 aÏ 3 ks, v roce 1995 na 5 ks, v roce 1996 bylo 5 dospûl˘ch a 6 mlad˘ch jedincÛ, od konce roku 1996 do roku 1997 bylo 4 aÏ 5 ks, v letech 1998 - 2000 jiÏ pouze 1 aÏ 2 ks.Ve vsetínském okrese byli zji‰tûni u Horní Beãvy, Velk˘ch Karlovic a Vala‰ské Senice. V létû 1995 byl vlk nûkolikrát spatfien na Bafiince ve Velk˘ch Karlovicích, tamtéÏ byly v prosinci 1997 nalezeny stopy tfií vlkÛ (F. Korytáfi). V lednu 1996 byly nalezeny stopy ãtyfi vlkÛ vãetnû trusu u Tfie‰tíku ve Vsetínsk˘ch vr‰ích (J. Men‰ík). Na podzim 1995 byli dva vlci zji‰tûni pod Vysokou ve Vsetínsk˘ch vr‰ích v okolí Horní Beãvy (I. Stejskal). V okolí Makyty u Vala‰ské Senice byli nûkolikrát zji‰tûni v roce 1996 (A. Brlica, M. Mato‰ka). Na jafie 1999 byl jeden vlk nûkolikrát spatfien ve Velk˘ch Karlovicích, kde v této dobû také strhl jednu ovci a jehnû (F. Korytáfi), v pfiedjafií 1999 byli dva vlci spatfieni na katastru Bílé nedaleko hranice okresu Vsetín (S. Kovafiík). V prÛbûhu let 1997 a 1998 se poãet vlkÛ radikálnû sníÏil zfiejmû v dÛsledku nelegálního odlovu po obou stranách ãesko-slovenské hranice (Kunc 1998). Z v˘‰e uveden˘ch útrÏkovit˘ch pozorování lze odvodit, Ïe nejménû v letech 1995 a 1996 a v první polovinû roku 1999 se vlci pravidelnû zdrÏovali ve v˘chodní a jihov˘chodní ãásti okresu podél slovenské hranice; v letech 1997 - 1998 byl v˘skyt sporadick˘. Pfiítomnost vlka nemusela b˘t v mnoha pfiípadech vÛbec zji‰tûna, ponûvadÏ za jedinou noc je schopen se pfiesunout na vzdálenost desítek kilometrÛ. Vlk je v na‰í oblasti predátorem jelení zvûfie a divok˘ch prasat.Vzácnûji mÛÏe v pastevní sezónû v létû ulovit i men‰í dobytek, zejména ovce. Obvykle tak v‰ak ãiní mladí nezku‰ení vlci, ktefií je‰tû neumí lovit ve smeãce (nebo jsou z naru‰ené smeãky) a samotáfi‰tí vlci. V dobû rozmnoÏování vlci neloví velkou kofiist, ale ãasto se Ïiví men‰ími savci, dále ptáky, plazy, rybami, drobn˘mi hlodavci a dokonce i hmyzem. Velikost vlãí smeãky je závislá na velikosti lovené kofiisti, napfi. smeãka závislá na losech má 10 - 20 ãlenÛ, na jelenech má 6 - 10 ãlenÛ a na srncích má 5 - 7 ãlenÛ (V. Mrlík in litt.). Na Slovensku se diskutuje o regulovaném lovu urãitého poãtu vlkÛ, tj. odlovem tohoroãního pfiírÛstku udrÏovat populaci na urãité v˘‰i. Pfii tomto odlovu v‰ak nesmí dojít k naru‰ení sociální struktury smeãek. Struktura vlãích smeãek b˘vá právû nevhodn˘m lovem naru‰ována, coÏ má neblah˘ vliv na chování zbyl˘ch ãlenÛ. V pfiípadû radikálnûj‰í redukce vlkÛ na Slovensku by se ve vsetínském okrese zfiejmû opût pfiestal vlk vyskytovat. Podrobnûji popí‰eme strukturu a funkci vlãí smeãky, neboÈ ta má zásadní v˘znam pro Ïivot vlãí rodiny a nûkdy i pro ãlovûka - zemûdûlce. Smeãka vlkÛ je vlastnû rodinná
262
skupina, která se skládá z rozmnoÏujícího se páru a jeho tohoroãního a roãního potomstva. Hierarchie ve smeãce je dokonalá a celá smeãka vlastnû pÛsobí jako jeden organismus.Tvorba vlãí smeãky je sloÏit˘ proces, ale vÏdy hraje rozhodující úlohu star˘ rodiãovsk˘ pár, tzv. alfa pár. Alfa pár má ve smeãce dominantní postavení - a to jak pfii lovu (koordinuje ãinnost jednotliv˘ch ãlenÛ), tak pfii rozmnoÏování a vyuÏívání prostoru, ve kterém nestrpí cizí vlky. Alfa pár brání v rozmnoÏování ostatních jedincÛ ve smeãce, resp. umoÏÀuje rozmnoÏování jen vysoce postaven˘ch ãlenÛ smeãky, obvykle jen alfa samce a alfa samice. Pfii odstfielu jednoho nebo obou jedincÛ z alfa páru se poru‰í jemnû vyladûná a fungující struktura populace. Nastane chaos, kdy je mnoÏení vlkÛ nefiízené, hroutí se cel˘, po generace vlkÛ udrÏovan˘ systém prostorÛ aktivity vlãí smeãky apod. JestliÏe je smeãka men‰í, s naru‰enou strukturou, tak se mÛÏe v˘jimeãnû kontaktovat i se psy. Vlci z naru‰ené smeãky se pak ãastûji mohou zamûfiit na snadnûji dostupn˘ dobytek poblíÏ lidsk˘ch obydlí, místo na velmi pohyblivá divoká zvífiata (jelen, laÀ, divoké prase), jejichÏ lov vyÏaduje dobrou souãinnost ãlenÛ smeãky. V dobû rozmnoÏování Ïije alfa pár sice samostatnû, odlouãen od ostatních jedincÛ ze smeãky, ale komunikace s ostatními jedinci se i v tomto období dûje prostfiednictvím pachov˘ch znaãek na urãit˘ch místech s rodinnou tradicí. Celkovû lze fiíci, Ïe pfiítomnost alfa páru má velk˘ v˘znam pfii ovlivÀování (omezování) reprodukce vlka a velikosti pfiírÛstku, pfii vyuÏívání okrsku aktivity (teritoria) a jeho hranic, pfii rozptylu dospívajících jedincÛ po krajinû a i pro sloÏení potravy. Otázka pfiítomnosti vlka v na‰í pfiírodû patfií k nejvíce vefiejnû diskutovan˘m problémÛm t˘kajících se velk˘ch ‰elem. Dfiíve byl vlk pronásledován ãlovûkem ze strachu o svoji vlastní existenci. O vlcích kolovaly ãasto nepravdivé a mnohdy i úplnû vymy‰lené historky o napadání lidí. Vlci navíc pfiíleÏitostnû pÛsobili ‰kody na dobytku na voln˘ch pastvinách i v ohradách. RovnûÏ konkurence ãlovûku pÛsobená predací spárkaté zvûfie byla negativnû posuzována. To v‰e vedlo k vytvofiení fóbie z vlka a následnû k jeho vybíjení. Ve 20. století v‰ak zaãal b˘t vlk postupnû chránûn ve vyspûl˘ch státech svûta a jeho populace se tam zv˘‰ily. ·kody pÛsobené vlky majitelÛm hospodáfisk˘ch zvífiat jsou v tûchto zemích státem plnû kompenzovány. Je tfieba uvést, Ïe vztah spoleãnosti k pfiítomnosti velk˘ch ‰elem v pfiírodû je mûfiítkem kulturní vyspûlosti národa. Li‰ka obecná (Vulpes vulpes) patfií k nejhojnûj‰ím ‰elmám. Vyskytuje se prakticky na celém území okresu i v mûstsk˘ch sídlech. Nejpoãetnûj‰í je v lesnat˘ch ãástech JavorníkÛ, Vsetínsk˘ch vrchÛ a Radho‰Èské hornatiny. Li‰ka je v˘znamn˘m rezervoárem vztekliny v pfiírodû z hlediska ‰ífiení této nemoci na jiná, volnû Ïijící i domácí zvífiata. Stavy li‰ek se v posledních deseti letech zv˘‰ily i díky intenzivnímu oãkování proti vzteklinû, která se na regulaci poãetnosti druhu pfiedtím v˘znamnû podílela. Psík m˘valovit˘ (Nyctereutes procyonides) pÛvodnû pochází z jihov˘chodní Asie. Od roku 1927 byl m˘valovec kuní, coÏ je jeho dfiívûj‰í ãeské jméno, vysazován jako koÏe‰inové zvífie v evropské ãásti Ruska, kde zdomácnûl a zaãal se pfiirozenû ‰ífiit západním smûrem. JiÏ v roce 1963 byl první jedinec zastfielen na severní Moravû a pozdûji byl kaÏdoroãnû hlá‰en v˘skyt z rÛzn˘ch míst âR. Ve vsetínském okrese je známo pouze nûkolik údajÛ o jeho pfiítomnosti. Zaãátkem 70. let byl zji‰tûn na Horní Beãvû (Zicháãek 1973) a v roce 1970 v Zubfií, v roce 1984 byl zaznamenán opût v Zubfií a v roce 1990 tam byl uloven. V 90. letech je znám v˘skyt také z okolí Vala‰ského Mezifiíãí - byl zji‰tûn v BrÀovû, v roce 1998 byl uloven v Jasenici u Le‰né.
Koãka divoká (Felis silvestris), KO, patfií v okrese Vsetín jiÏ k vyhynul˘m druhÛm. Za posledních 25 let nejsou o jejím v˘skytu Ïádné konkrétní, pfiípadnû vûrohodné údaje. Její pÛvodnû souvisl˘ areál byl koncem 18. století rozdroben do jednotliv˘ch izolovan˘ch ostrÛvkÛ jako dÛsledek intenzivního pronásledování ãlovûkem (tehdej‰í vrchnost zavádûla intenzivnûj‰í chovy drobné zvûfie a koãka divoká jako predátor drobn˘ch zvífiat byla likvidována). V souãasnosti se areál jejího roz‰ífiení nejblíÏe nachází na Slovensku a západní hranice sahá aÏ po fieku Váh.V˘skyty dále na západ jsou povaÏovány pouze za prÛniky jednotliv˘ch jedincÛ z tohoto pfiirozeného areálu. Pro tento názor svûdãí i skuteãnost, Ïe v okrese zji‰tûní jedinci patfiili pouze ke star˘m jedincÛm. Na území okresu se koãka divoká zfiejmû fiídce vyskytovala je‰tû v první polovinû 19. století, pozdûji jiÏ jen ojedinûle. Ze zaãátku 20. století uvádí její v˘skyt od Vsetína Jirsík (1927) z údolí Jasenice z roku 1912. O. PetrበobdrÏel koãku divokou, která byla 29. 11. 1954 ve sklopci ubita místním zemûdûlcem (hmotnost 9 kg, délka tûla 80 cm a ocasu 30 cm). Nûkolikrát byla v okrese zji‰tûna v období 1968 1972, coÏ by poukazovalo na doãasnou expanzi druhu z pfiirozeného areálu. Zicháãek (1973) z tohoto období uvádí následující údaje: ze zimy 1967/1968 existují zástfiely 2 kusÛ z Velk˘ch Karlovic, v záfií 1969 byl stfielen samec v okolí Vigantic, na jafie 1971 byl nalezen jeden ubit˘ kus v Uherské u Huslenek (u jedince byla zji‰tûna vzteklina) a v roce 1972 byla stfielena ve Vranãi u Nového Hrozenkova. Koãka divoká ob˘vá teplej‰í niωí polohy se smí‰en˘mi a listnat˘mi lesy. Dfiíve se objevovaly názory, Ïe koãka divoká se více v oblasti Beskyd nerozmnoÏila z dÛvodu konkurenãního tlaku ze strany rysa. Naopak se zjistilo, Ïe obû
koãkovité ‰elmy zaujímají zcela jiné ekologické niky - koãka divoká totiÏ ob˘vá jiné prostfiedí (hlavnû niωí polohy) a z velké ãásti se Ïiví také jinou potravou (vût‰inou drobn˘mi zvífiaty). Rys ostrovid (Lynx lynx), SO, se v karpatské ãásti Moravy v minulosti vyskytoval aÏ do konce 19. století (Kunc 1996). V okrese byl stfielen jeden z posledních rysÛ v roce 1893 u Vala‰ského Mezifiíãí.V Moravskoslezsk˘ch Beskydech byl poslední rys stfielen v roce 1912 na Travném (okres Fr˘dek-Místek). ProtoÏe stavy rysa zaãátkem 20. století v˘raznû klesly i na Slovensku, zaãal tam b˘t chránûn od roku 1934. Díky tomu se jeho stavy zaãaly zvy‰ovat a po asi 20 letech zaãal rys pronikat i na Moravu. První v˘skyt po válce byl zji‰tûn v roce 1946 v oblasti Ostravice (okres Fr˘dek - Místek) a v roce 1947 ve vrcholov˘ch ãástech Radho‰Èské hornatiny.V letech 1950 - 1960 se v povodí RoÏnovské Beãvy vyskytovalo 3 aÏ 5 rysÛ (Prostfiední a Horní Beãva, Velk˘ Javorník). Nejvy‰‰ího poãtu dosáhl kolem roku 1958, kdy byla populace v cel˘ch Moravskoslezsk˘ch Beskydech odhadována na 25 aÏ 35 kusÛ (Kunc 1968 ex Zicháãek 1973, Kunc 1996). O ãetnosti rysa v jiÏní ãásti Msl. Beskyd svûdãí následující informace: napfi. v roce 1950 byl stfielen rys u LuÏné (O. Petrá‰), 14. 1. 1950 byla zastfielena rysice na Knûhyni, 8. 11. 1952 byla na Radho‰ti stfielena rysice o hmotnosti 22 kg, 17. 6. 1956 bylo na RoÏnovsku mládû rysa pfiejeto vlakem, 6. 3. 1956 byla na Knûhyni zastfielena dvû mláìata o váze 13 kg, 9. 3. 1959 byl chycen do Ïelez mlad˘ rys o váze 13,5 kg, 9. 3. 1959 byl chycen rys do Ïelez u Zubfií, 26. 12. 1959 byl chycen do Ïelez samec na Vsackém Cábu, 12. 2. 1962 byla odlovena samice rysa na Knûhyni (v‰e Kunc 1996). Na podzim 1951 byl rys stfielen v okolí
Rys ostrovid (Lynx lynx) se ve vsetínském okrese jiÏ nûkolik desetiletí pravidelnû rozmnoÏuje. BohuÏel je i zde ohroÏen nelegálním lovem
263
Horní Lidãe, v zimû 1970/1971 byla ulovena rysice o hmotnosti 17 kg a kotû (samec) o hmotnosti 9 kg v okolí Hradiska u Pulãína (V. Slovák). Kunc (1996) v oblasti Moravskoslezsk˘ch Beskyd odhadoval kolem roku 1961 celkem 17 aÏ 20 rysÛ, do roku 1967 jejich poãet klesl na 4 aÏ 7 ks, pfiiãemÏ nûkolik kusÛ se zdrÏovalo i v okrese Vsetín. Z dÛvodu vysok˘ch ‰kod na srnãí zvûfii bylo vyhlá‰kou ã. 4/1967 vydáno povolení odstfielu rysa na území tehdej‰ího Severomoravského kraje. Následkem zákonného i nezákonného odlovu pak stavy rysa v 70. letech klesly na minimum a kolem roku 1977 byl témûfi vyhuben. Poté byla vyhlá‰ka o povolení lovu zru‰ena a od 80. let se stavy zaãaly znovu zvy‰ovat. Postupnû vznikla populace nová. V 90. letech se ve vsetínském okrese pravidelnûji roãnû vyskytovalo 4 aÏ 6 dospûl˘ch jedincÛ, k nimÏ v létû a na podzim pfiibude prÛmûrnû 4 aÏ 6 mláìat od 2 - 3 samic (tj. celková populace kolísala v rozmezí 9 aÏ 12 kusÛ). V letech 1996 - 1999 mohlo b˘t doãasnû i více jedincÛ, na coÏ mûla vliv jednak migrace v okolí hranice okresu a také poãet narozen˘ch mláìat. Rys se v posledních letech pravidelnû vyskytoval v Javorníkách (zejména ve vrcholové ãásti - ãastá pozorování jsou ze ‰ir‰ího okolí Makyty a Kychové, dále v okolí Pulãína, ve Vranãi, Stanovnici, PodÈatém a Leskovém), ve Vsetínsk˘ch vr‰ích (zejména Hrubá a Malá Brodská, Kobylská, Lu‰ová, dále RaÈkov, Dinotice, okolí Vsackého Cábu aj.) a v Radho‰Èské hornatinû (âertÛv ml˘n - Knûhynû, okolí Radho‰tû). Vyskytuje se také ve Vefiovick˘ch vr‰ích u Za‰ové a u Zubfií, v fiíjnu 1994 tam byl spatfien pod Kamenárkou (S. Kfienek), v kvûtnu a ãervnu v PR Trojaãka, která leÏí jiÏ mimo okres (ing. Pavel). Nûkolikrát byl zji‰tûn také na Trubiskách u Pozdûchova,
napfi. na podzim v letech 1993 a 1994 (V. Popelka). Ojedinûle byli rysi zji‰tûni mimo v˘‰e uvedené lesní oblasti, napfi. v zimû 1985/1986 se více neÏ mûsíc jeden rys zdrÏoval mezi Semetínem, Ho‰Èálkovou a Katefiinicemi v Host˘nsk˘ch vr‰ích (M. Zavfiel st.). Z 90. let jsou ãetnûj‰í i pozorování mláìat, coÏ je dÛkazem pravidelného rozmnoÏování rysa ve vsetínském okrese. Na pfielomu 1990/1991 byla v okolí Halenkova odchycena dvû osifielá mláìata, jejichÏ matka byla zastfielena na slovenské stranû JavorníkÛ (M. Kocurek). Mláìata byla pfiedána do ZOO v Ostravû.V létû roku 1991 nebo 1992 byla pozorována rysice s dvûma mláìaty ve vrcholové ãásti JavorníkÛ západnû pod Makytou v k. ú. Vala‰ská Senice (A. Brlica). V roce 1994 byla dvakrát vidûna rysice s mláìaty v Kychové u Huslenek, z toho jednou v okolí Papajského sedla (V. Martinek). V roce 1996 byla nalezena mláìata pod v˘vratem v okolí Makyty u Huslenek (J. ·imãík).V listopadu 1997 byla pod Makytou ve Vala‰ské Senici zji‰tûna samice s tfiemi mláìaty (A.Tkadlec). Od léta 1998 do pfiedjafií 1999 se obvykle v Hrubé Brodské u Nového Hrozenkova, ménû v Lu‰ové a Dinoticích u Halenkova pravidelnû zdrÏovala samice s mládûtem (S. Kovafiík, F. ·ulgan aj.). V pfiedjafií 1999 byla samice s dvûma mláìaty zji‰tûna v okolí údolí Dynãák ve Velk˘ch Karlovicích - Léskovém (R. Hykl, S. Kovafiík). Rys se Ïiví hlavnû srnci, dále jeleny, divok˘mi prasaty a muflony, vzácnûji li‰kami, zajíci a dal‰ími drobn˘mi savci (hlodavci, koãka domácí. aj.). Jeho pfiítomností se zvy‰uje ostraÏitost zvífiat a tím kvalita jejich populace, která se v koneãném dÛsledku mÛÏe projevit její lep‰í reprodukcí. V oblasti, kde se rys poprvé objeví, trvá pfiibliÏnû 10 let, neÏ se srnãí zvûfi na pfiítomnost rysa adaptuje. Pak je pro rysa lov srnãí zvûfie obtíÏnûj‰í a její zastoupení v potravû pomûrnû klesne. Rys jiÏ musí pfiecházet na selektivní lov jedincÛ, ktefií jsou ménû ostraÏití nebo jsou zdravotnû postiÏeni, anebo musí hledat jiné zdroje potravy, pfiípadnû hospodárnûji vyuÏívat jiÏ dfiíve ulovenou kofiist (âerven˘ a kol. 1999). Pozitivní v˘sledky selekce zvûfie pÛsobením rysa lze tedy oãekávat teprve po uplynutí této doby. To ov‰em neznamená, Ïe rys pak loví jen nemocnou ãi tûlesnû slabou zvûfi. VÏdy se totiÏ najdou jedinci s hor‰ími smyslov˘mi reakcemi, jinak v dobré fyzické kondici, ktefií budou rysem uloveni. Tyto zku‰enosti byly získány z dlouholetého v˘zkumu rysí populace v jiÏních âechách (âerven˘ a kol. 1999). Napadání domácích zvífiat nebylo v oblasti Beskyd dosud jednoznaãnû prokázáno. Populace rysa je v okrese stále zranitelná nezákonnû provádûn˘m lovem. Jeho dal‰í v˘skyt závisí na propojení se silnou slovenskou populací, na ochranû ze strany lovcÛ, na dostatku potravy (zejména srnãí zvûfie) a na zachování klidného prostfiedí. Turistick˘ ruch mu také nesvûdãí. V rámci strategie ochrany rysa v âR byla vût‰ina okresu Vsetín zafiazena do oblasti s pfiísnou ochranou, to znamená, Ïe rys nebude v této ãásti okresu regulován vydáváním v˘jimek. ¤ád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
Jelen evropsk˘ (Cervus elaphus)
264
Tato skupina ÏivoãichÛ má zvlá‰tní úpravu konãetin. Dlouhé nohy mají sud˘ poãet prstÛ, z nichÏ v‰ak tfietí a ãtvrt˘ jsou nejdel‰í a nejsilnûj‰í a nesou celou váhu tûla. Jsou opatfieny kop˘tky, která vznikají pfiemûnou drápÛ. Druh˘ a pát˘ prst jsou zakrnûlé, posunuty nahoru a zvífiata na nû nena‰lapují. První prst vymizel zcela. Sudokopytníci jsou pfieváÏnû b˘loÏravci a druhy pfieÏv˘kavé mají sloÏitou stavbu trávicí soustavy. Nûkteré druhy mají parohy nebo duté rohy.V okrese se pravidelnû vyskytují zástupci ãeledí prasatovití (1 druh), jelenovití (3 druhy), turovití (1 druh).
Prase divoké (Sus scrofa) je na‰ím pÛvodním savcem. V 17. a 18. století byla divoká prasata (v myslivosti oznaãovaná ãerná zvûfi) pfiikrmována, s dobou rozkvûtu zemûdûlské v˘roby v 18. století v‰ak pÛsobila velké ‰kody na polích ‰lechty i drobn˘ch rolníkÛ. Proto byla postupnû vydána tfii nafiízení - v roce 1766 byl vydán tereziánsk˘ patent o náhradû ‰kod pÛsoben˘ch zvûfií, v roce 1770 nafiízení o omezení chovu prasete divokého a v roce 1786 josefsk˘ patent - obû nafiízení umoÏÀovala chov prasat pouze v oborách. Mimo obory mûla b˘t tato zvûfi lovena jako kaÏdá jiná. V pomûrnû krátké dobû byla prasata ve volné pfiírodû vystfiílena a od zaãátku 19. století do první poloviny 20. století na území âR ve volné pfiírodû neÏila. AÏ po roce 1945 se roz‰ífiila do volné pfiírody pravdûpodobnû z obor, rozvrácen˘ch v prÛbûhu války.V souãasnosti se prase divoké vyskytuje prakticky na celém území okresu kromû nejvy‰‰ích poloh se smrkov˘mi monokulturami. âast˘ v˘skyt je zji‰Èován pfiedev‰ím v luÏních lesích, napfi. v údolní nivû Beãvy u Chorynû a Le‰né. Vyhovují mu také obhospodafiované pasekáfiské oblasti s vy‰‰ím podílem bukov˘ch lesÛ v jejich okolí, proto se ãastûji vyskytuje ve Vsetínsk˘ch vr‰ích jiÏnû od hlavního hfiebene (zejména mezi Karolinkou a Vsetínem) a v Javorníkách. Jelen evropsk˘ (Cervus elaphus) byl v minul˘ch staletích vyuÏíván pro lov a jeho stavy byly proto zvy‰ovány umûl˘m odchovem. Bylo tomu tak hlavnû v 17. a 18. století, kdy na mnoh˘ch panstvích byla jelení zvûfi pfiemnoÏena a pÛsobila velké ‰kody v lesích - podle dobov˘ch materiálÛ byly tehdy stfiedoevropské lesy ve velmi ‰patném stavu, protoÏe silnû pfievaÏovala tûÏba nad zalesÀováním. V roce 1766 byl vydán Marií Terezií patent o povinnosti hrazení ‰kod zpÛsoben˘ch zvûfií a v roce 1770 byl podobnû jako u prasat vydán zákaz chovu jelení zvûfie ve volnosti. V roce 1786 vydal Josef II. nov˘ loveck˘ fiád, kter˘ sníÏil stavy zvûfie. V polovinû 19. století, po zru‰ení nevolnictví a také loveck˘ch robot, do‰lo i k roz‰ífiení myslivosti do chud˘ch vrstev, coÏ dále sníÏilo stavy zvûfie. Na mnoh˘ch místech do‰lo i k vystfiílení jelenÛ - v oblasti Beskyd jsou o tom zprávy z Hukvaldského panství a z polesí Ostravice, kdy nafiízením olomouckého arcibiskupa z roku 1848 mûla b˘t zvûfi jelení a srnãí vystfiílena i z dÛvodu pfiebujelého pytláctví. Pfiidûlením pÛdy bezzemkÛm se stávaly poãty jelení zvûfie jiÏ neudrÏiteln˘mi a bylo nafiízeno její vystfiílení nebo soustfiedûní do obor. V 1. polovinû 20. století se jelení zvûfi chovala v oblasti Beskyd pouze v arcibiskupské obofie na Bílé, v okolí dne‰ní NPR Salajka. Po roce 1945 se stavy jelení zvûfie nadmûrnû zv˘‰ily a docházelo ke znaãnému po‰kozování lesÛ, a to jak v umûl˘ch v˘sadbách smrkov˘ch monokultur, tak v lesích s pfiirozenou skladbou dfievin. Jeleni negativnû ovlivÀují nejen obnovu lesa (okusem semenáãkÛ z náletu i vysazen˘ch stromkÛ), ale pfiedev‰ím sniÏují druhovou pestrost bylinného a kefiového patra. Jelení zvûfi se v okrese vyskytuje hlavnû v souvisl˘ch lesních oblastech nad 500 m n. m. Nejpoãetnûji je zastoupena ve stfiedních a vy‰‰ích polohách Radho‰Èské hornatiny, Vefiovick˘ch vrchÛ, Vsetínsk˘ch vrchÛ a JavorníkÛ. Vûkové sloÏení populace není vyváÏené, protoÏe odlovy byly v 90. letech povolovány jen u jedno aÏ tfiílet˘ch jelenÛ. O poãetnosti jelení zvûfie v okrese si lze udûlat hrubou pfiedstavu podle poãtu uloven˘ch kusÛ, celková populace pfiedstavuje nûkolikanásobek tûchto poãtÛ.V 60. letech se v okrese roãnû odlovilo 46 aÏ 77 kusÛ, v 70. letech 59 aÏ 120 kusÛ, v 80. letech 104 aÏ 262 kusÛ a v 90. letech 175 aÏ 292 kusÛ. Danûk evropsk˘ (Dama dama) se v prÛbûhu ãtvrtohor vyskytoval ve stfiední Evropû v dobách meziledov˘ch. V poslední dobû ledové ze stfiední Evropy vymizel a udrÏel se jen v teplej‰ích místech Stfiedomofií a na Stfiedním V˘chodû. Ve starovûku jej v oborách chovali jiÏ ¤ímané, odtud se dostal do Francie a v 15. století se první daÀci objevili na území âR, kde byli do zaãátku 20. století chováni pouze v oborách. PÛvodní divoká populace daÀka v souãas-
nosti Ïije pouze v jedné horské oblasti Íránu. Nejstar‰í zpráva o chovu daÀka v okrese Vsetín pochází z roku 1800 z Liptálu, zfiejmû se jednalo o oboru náleÏející k místnímu zámku. Ve 20. století byl danûk vysazen do katastru obce Poliãná, jedinci pocházeli z hukvaldské obory. Oblastí souãasného v˘skytu jsou Host˘nské vrchy, kde byl druh chován v b˘valé obofie u Rajnochovic. Obora zanikla po II. svûtové válce a nyní tam daÀci Ïijí zcela volnû. Odtud se roz‰ífiil i do pfiilehlé oblasti okresu Vsetín a pravidelnû se vyskytuje u Ho‰Èálkové a Ratibofie. Jelenec bûloocas˘ (Odocoileus virginianus) je pÛvodnû severoamerick˘ druh,kter˘ byl v Evropû vysazen˘ v roce 1832 (Anglie) a v ãesk˘ch zemích se poprvé objevil na Dobfií‰i v roce 1853. V souãasnosti se jelenec vyskytuje na nûkolika místech âR (napfi. Brdy, Dobfií‰, RoÏmitál, Jasenná, Milotice) a je chován ve dvou oborách. Ojedinûlou zprávou o v˘skytu této zvûfie v okrese Vsetín je pozorování 6 kusÛ jelence v katastru obce Liptál v letech 1992 - 1998. V˘skyt souvisí s jeho oborov˘m chovem v Jasenné (od roku 1985) a dal‰ích chovn˘ch zafiízení na Zlínsku. Ve zlínském okrese Ïije od roku 1991 jiÏ ve volné pfiírodû. Los (Alces alces) je na‰ím nejvût‰ím kopytníkem. V ãesk˘ch zemích byl vyhuben v 15. století a opût se zaãal vyskytovat od 70. let 20. století. V souãasnosti existují rozmnoÏující se populace v oblasti jiÏních âech pfiedev‰ím na TfieboÀsku a Jindfiichohradecku, dále v podhÛfií ·umavy a v Polabí u Nymburka. Z území okresu existuje jen nûkolik zpráv o migrujících jedincích - v roce 1970 byl los pozorován tfii dny v Zubfií, v 80. letech byl zji‰tûn na Horní Beãvû, v Za‰ové (v místní ãásti Stfiíbrník ve Vefiovick˘ch vr‰ích, 2. 8. 1984) a v Liptále, kus byl pak pfiejet na Pfierovsku. O jeho v˘skytu v na‰í oblasti v dávn˘ch dobách svûdãí napfi. místní název Losov˘ u obce Huslenky. Srnec (Capreolus capreolus) je nejroz‰ífienûj‰í volnû Ïijící druh kopytníka.V okrese Vsetín se vyskytuje od nejniωích poloh v nivách Beãev aÏ po nejvy‰‰í vrcholy Radho‰Èské hornatiny. Nevyh˘bá se ani zemûdûlské krajinû, v níÏ je jeho pfiítomnost zvlá‰tû nápadná v zimû, kdy druh Ïije i ve stádech. V dobách rozvoje chovu jelení a ãerné zvûfie a jejich nadmûrn˘ch stavÛ v 17. a 18. století byla srnãí zvûfi zatlaãována na okraje lesÛ a do polních remízÛ. Stavy srnce zaãaly vzrÛstat aÏ ve druhé polovinû 19. století po vynuceném omezování stavÛ jelení a ãerné zvûfie v dÛsledku císafisk˘ch nafiízení. Populace v okrese obsahuje v posledních desetiletích nûkolik tisíc jedincÛ. O její poãetnosti svûdãí i poãty uloven˘ch kusÛ, které stavy srnãí zvûfie nijak neovlivÀují. V 60. letech bylo v okrese uloveno 418 aÏ 1339 kusÛ, v 70. letech bylo roãnû loveno 1198 aÏ 2268 kusÛ, v 80. letech 1900 aÏ 2354 kusÛ a v 90. letech 1679 aÏ 2550 kusÛ. O Ïivotaschopnosti populace svûdãí také údaje o vysok˘ch ztrátách v dÛsledku tvrd˘ch zim a následném rychlém obnovení stavÛ. Podle pamûtníkÛ zahynulo v okrese v zimû 1962/1963 kolem 1500 kusÛ srnãí zvûfie a následující vegetaãní období to nebylo na populaci znát.Teprve kdyÏ v dal‰í zimû 1963/1964 zahynulo opût pfies tisíc kusÛ, tak byl dopad jiÏ citeln˘. Muflon (Ovis musimon) se v dobách meziledov˘ch pÛvodnû vyskytoval i ve stfiední Evropû. V souãasné dobû meziledové byl jeho v˘skyt omezen jen na stfiedomofiské ostrovy Sardinie a Korsiku, odkud byl ãlovûkem roz‰ífien do dal‰ích zemí. V ãesk˘ch zemích se muflon oborovû choval od zaãátku 19. století a do volné pfiírody se u nás zaãal vysazovat po roce 1945. Ve vsetínském okrese byl muflon vysazen v roce 1949 v polesí Jasenice u Vsetína, kde se dobfie aklimatizoval. V souãasnosti se pravidelnû vyskytuje a rozmnoÏuje v oblasti vymezené Dinoticemi, Jasenicemi, RÛÏìkou, Bystfiiãkou a Malou Bystfiicí. Na dal‰ích místech okresu byl zaznamenán pfiechodn˘ v˘skyt (napfi. v Ho‰Èálkové, Brankách, BrÀovû, u Za‰ové a jinde).
265
266
