SASANKY. 1. skautská dívèí družina vznikla na pøelomu let 1914 a 1915 z popudu

7)

SASANKY 1. skautská dívèí družina vznikla na pøelomu let 1914 a 1915 z popudu Vlasty Štìpánové a Vaška Jelena, vùdce II. chlapeckého oddílu. Spolu požádali profesorku dívèího lycea v Praze VII. PhDr. Annu Berkovcovou, aby pomohla založit dívèí skauting, který bude vyznávat tytéž výchovné cíle a metody jako skauting chlapecký. Na jaøe 1915 zaèaly jezdit na výpravy, poøádat pravidelné schùzky a pøipravovat se na vùdcovské zkoušky, které skládaly u A. B. Svojsíka. Pøedevším díky kvìtnovému vystoupení pøi skautských dnech na Klamovce se do oddílu pøihlásila øada dìvèat. Nìkteré z nich v létì táboøily pod vedením Vlasty Štìpánové na Vltavì u Živohoštì. Dr. Berkovcová se úèastnila jen nìkolika prvních dnù tábora. Táboøení si ještì to léto zopakovaly na Sázavì u Pelíškova mostu a pøi desetidenním putování Šumavou a jižními Èechami. Zájem o dívèí skauting rostl, díky trvalé pomoci tehdejších pedagogických kapacit Dr. Fr. Drtiny a Dr. Fr. Èády rostlo pochopení u uèitelek i rodièù. V záøí 1915 družinì Sasanek pøibyla družina Vlèích mákù a z obou družin vzniká 1. dívèí oddíl.

Junák – svaz skautù a skautek Èeské republiky Tiskové a distribuèní centrum

ùvodce ...vᚠpr stezce tské na skau

Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Vydáno Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník péèí Tiskového a distribuèního centra Junáka Sasanek Deník Sasanek Sasanek Deník Sasanek Deník Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Svazek è. 7 Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek

Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek 1. vydání Deník Sasanek Deník SasanekPraha Deník 2001 Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek Deník Sasanek

Z kroniky

Sasanek

© Junák – svaz skautù a skautek ÈR, Tiskové a distribuèní centrum, 2001 ISBN: 80-86109-65-8 6

Z kroniky Sasanek

Nìkolik vzpomínek Nìkolik vzpomínek na zaèátky na zaèátky dívèího skautingu dívèího skautingu Na podzim roku 1914 jsme zaèaly. Nìkolika prvním schùzím byl pøítomen i zakladatel èeského junáctví prof. Svojsík, aby nás seznámil se zásadami hnutí. Pozdìji vedl též nìkolik našich vycházek do pražského okolí, na nichž nám vysvìtloval rùzné praktiky a metody junácké výchovy. Nechtìla jsem tvoøit hned v zárodku nìco zcela odlišného, speciálnì dívèího – cítila jsem, že základy junáctví jsou tak skvìlé, že musí být spoleèné hochùm i dívkám zároveò. Proto jsem od poèátku budovala na tom, co zdravého do výchovy naší chlapecké mládeže pøinesl skautingem prof. Svojsík, a nikoli na tom, co nového chtìla rok pøed tím vtìlit do dívèí výchovy pí spisovatelka Popelka Biliánová. Ale pøesto, že její pokus zùstal jen malou ukázkou, je nutno vzpomenouti vdìènì její dobré vùle a prùbojné snahy, která znamenala jistou reformu ve výchovì dívèí mládeže. Do našich schùzek chodil pilnì neveliký kroužek nadšených pracovnic. Byly to hlavnì dvì uèitelky, sestry Holešovské, pozdìjší profesorka E. Milèicová a nìkolik mých bývalých žákyò – studentek z chrudimského a holešovického lycea, v té dobì již universitánek, jako napø. M. Adamová, pozdìji prof. Pižlová, Vlasta Štìpánová provdaná Koseová se svou pøítelkyní Lidkou Zemanovou provdanou Dlouhou. Na èastých nedìlních vycházkách probíraly jsme peèlivì základy skautingu, cvièily se ve vazbì uzlù, v signalizaci, v oblíbené Kimovì høe, ve stopování, v poznávání hvìzdné oblohy, urèování rostlin, ptactva, atd. To sice byly pro mne, profesorku pøírodních vìd, poznatky vìtšinou bìžné, ale pøece jen jsem vše procvièovala se stejnou radostí jako všechny mé horlivé spolupracovnice, které se chystaly k rádcovským a vùdcovským zkouškám a k nimž po skonèení prvního dívèího tábora pøibyly další nadšené prùkopnice skvìlé skautské myšlenky. První dívèí tábor – a v pøírodì! Co tu bylo varování, strachu – vždy je válka, zlé zásobování – co bylo výtek i posmìškù! Ale nedaly jsme se nièím odradit, na táboøení jsme se pøímo dìtinsky tìšily. Ale kde nalézt vhodné místo? Z kroniky Sasanek

7

Pøed svatodušními svátky r. 1915 potkala jsem na Palackého mostì univ. prof. Dr. Drtinu. Ptal se, kam se chystám na svátky. Øekla jsem, že s nìkolika studentkami, jež mi pomáhají tvoøit dívèí skauting, pùjdeme hledat nìjaké táboøištì. „A to pøijïte k nám na Hnìvšín, provedu vás naším krajem a ukáži místo na Vltavì, které jsem již nabízel hochùm k táboøení, ale nepøišli,“ pravil prof. Drtina zjevnì potìšen, když jsem jeho pozvání radostnì pøijala. A tak se nás nìkolik vydalo parníkem do Štìchovic a pak pìšky na Hnìvšín. Stmívalo se již, když jsme se blížili k Hnìvšínu. I nechtìly jsme ve statku Drtinových rušit svým náhlým pøíchodem. Proto jsme se rozhodly – aè se obloha velmi chmuøila – pøenocovat na louce, kde bylo seno v kupkách a kde se nám „dobøe“ spalo, i když v noci pøišla bouøka s notným lijavcem. Ráno jsme pak došly do Hnìvšína a brzy nastoupily cestu, vedeny profesorem Drtinou, dolù k Vltavì nad Živohoští. Tam nám pak profesor ukázal krásné luèinaté místo pod lesem pøi samé Vltavì, o nìmž pøedpokládal, že se dobøe hodí k táboøení. A vskutku, nic pìknìjšího jsme nemohly pro svùj první tábor najít! Však se v tìch místech pozdìji i skautùm zalíbilo a táboøili tam. V Sejci v Nouzi – u babièky pøevoznice – zahajovaly první skautky svùj první tábor v létì 1915. K babièce pøevoznici jsme se uchýlily jen pro nìkolik málo prvních dnù – nejen proto, že byly zakabonìné a skoro stále deštivé, ale vlastnì proto, že jsme nemìly hned po ruce všechen materiál potøebný k vybudování tábora. Úkoly své jsme si rozdìlily tak, že nás nìkolik zùstalo v pøevoznické chaloupce obstarávat kuchyò a zásoby potravin v okolí, jiné pak s Vlastou Štìpánovou (pozdìjší náèelní Koseovou) a Lidkou Štolbovou plavily se do Sejcù shánìt døíví na podsady. Pøi stavbì záchodù tábora obìtavì pomáhalo a nás zauèovalo nìkolik skautù v tìchto pracích už dokonale sbìhlých. S povdìkem tu vzpomínám aspoò bratøí Filipù – Starého i Bráchy, Èmeli, Farky i malého tehdy ještì Slávka Bursíka. Po chvíli pøišli se sušit do kuchynì k babièce a odpoèinout na chvíli na seníku, pøièemž nás uèili i zpívat – junáckou hymnu! Když jsme se nastìhovaly do tábora témìø již hotového, rozjasnilo se a slunné dny pøispívaly k radostné náladì, která vanula celým táborem. Že byly i chvíle úzkosti, je samozøejmé. Napø. když hoøel primitivní komín ještì nehotové naší plotny (plechová trouba ne a ne se dostat vèas do naše-

8

Z kroniky Sasanek

ho vzdáleného tábora), nebo když znamenitì z vìtví upravený pøíklop našeho sklepa si koza otevøela a smlsala kde co bylo, nebo když poctivì pøed pùlnocí hlídající Sasanku postrašil blížící se šramot a objevil se pøi poplachu stopaø-skaut, kterého poslali junáètí dobrodìjové pro svou zábavu, aby vyvolali údìs mezi nezkušenými skautkami... Ale mnohem èastìjší než chvilkový a bezdùvodný strach byla denní radost z možnosti žít ve volné pøírodì. To dovedly plnì vychutnat a ocenit asi jen první skautky prùkopnice u vìdomí, že se smìjí vyvléci z pout mìstské výchovy v uzavøených prostorách, že po libosti mohou nasávat neznámé dojmy, zejména když pøi svítání hlídka zaslechla šplouchání na vodì, ale pro hustou mlhu poznala, až když se zvuk pøiblížil k táboøišti, že to jedou „Hejdukovi sekerníci“ plavící své vory z jižních Èech ku Praze, nebo té krásy, když zásobovací družina se rozbìhla proti vodì do velmi dalekého mlýna pøes hory a doly pro chléb a mouku a zpìt se dopravila po vorech! I umìní skákat z pøevoznické loïky na plující vor bylo nìco zbrusu nového, co bylo nutno stateènì cvièit. Velkou radost nám pùsobily i milé návštìvy, které pøicházely obhlédnout, jak se dívky tuží v táboøe a jak jim prospívá pobyt ve volné pøírodì. Nejèastìji to byli naši hnìvšinští pøátelé, vedení panem prof. Drtinou. Však si jeho švagrová, paní Herbenová, tak oblíbila junaèky, že zaèala pro nì pracovat a stala se pozdìji i pøedsedkyní výkonného výboru dívèího odboru. Když se dívám na dnešní rozvìtvenou i prohloubenou èinnost dívèího skautingu, podivuji se, jak úžasnì se rozrostla zásluhou svìdomité, obìtavé práce z našich skromných poèátkù. Ale nutno doznati, že k tomuto rozvoji pøispìly i dobré základy tøeba skromného tehdy hnutí. A pevné základy získaly jsme i výbìrem nejlepších a spolehlivých pracovnic, které se ujaly vùdcovství a výchovy dorostu. Jejich osobní kvality zaruèily dnešní rozmach dívèího skautingu. Pøeji všem sestrám, aby pro všechnu, i drobnou práci, která je vysoce dùležitá, nacházely vždy nejlepší pracovnice, jež by se ujímaly vedení oddílù s plným vìdomím odpovìdnosti a nezklamaly nadìje rodièù, kteøí s plnou dùvìrou ve skautskou výchovu svìøují jim své dcerky v pevné víøe, že jim pomohou vychovávat „zdravé, ušlechtilé a charakterní èeské ženy“, jak po tom toužila již paní Herbenová. Dr. Anna Berkovcová

Z kroniky Sasanek

9

Z kroniky Sasanek . února Vycházka do Všenor 28 Výlet na Sk alku

1915

25. dubna 1 915 Výlet do Drahaòské ro kle 11. dubna 1915

lamovce K v y n d é k s t u Ska 1915 24.– 25. kvìtna

V Krèi

Dvoudenní vý let pod Medn ík Výlet do Plaz 19.–20. dubna 1915

Nᚠprázdnino vý

tábor u Živoh oštì na støední Vlt avì 28. èervna –14. èervence 1915 Cesta do Pošumaví

1915 a n p r s . 6 1 a k z ddílová schù o á n d á ø í n v r P Vycházka do S elce 12. prosin ce Vánoce 1915

10

Z kroniky Sasanek

Vycházka do Všenor Vycházka do Všenor 28. února 28. února 1915 1915 Sešli jsme se na smíchovském nádraží v 9 1/2 dopoledne. Bylo nás celkem 14, dìvèat – hostù (Adamová, Sarešová, Malá, Mildschûtzová, Rõslerová, Štìpánová, Zemanová) sedm. Hoši nám opatøili lístky. Ve 3/4 na 10 vlak vyjel, byl pøeplnìn, takže jsme se velmi tísnili v jednom z pøedposledních vozù. V Èernovicích se uvolnilo – my však vystoupili již ve Všenorech. – Pøešli jsme most a dali se na pochod do luk a lesù za Všenory. Minuli jsme vily a mírnì stoupali údolím pøi potùèku. Když se údolí rozšíøilo, poslal vùdce hlídku, která zjistila, že louka, u níž jsme zastavili, je nejvhodnìjším táboøištìm. Byl to pøívìtivý kousek mezi stránìmi, zarostlými listnatým stromovím na levém bøehu potùèku, pøes který vedla lávka. Loukou napøíè protékala strouha, bažina kolem ní však nevadila, protože pùda byla umrzlá. Ve chvíli louka oživla: po stráních jsme sbírali chrastí na spoleèný táborový oheò, na nìmž se mìla vaøit spoleèná polévka. Zatímco bylo vyhledáváno vhodné místo pro ohništì a snášeny kameny pod kotlík, vypínal jeden z hochù stan. Zabodl tyè „s bobrem“ do krtièiny – v ní jedinì tyè stála, na ni zavìsil nepromokavé plátno s cípy opatøenými oky z motouzu a pøipevnil je na kolíky šikmo do zemì zaražené. Jarešová rozdìlala oheò – staèila jí jen jedna sirka – vaøili jsme polévku z konserv. Obìd se zdaøil, jen v jedné kuchyni chytlo sádlo. Všem chutnalo. Družina nakrmila i Adamovou a Mildschûtzovou, které si nepøinesly ani „suroviny“ ani nádobí. Po obìdì pøišel Ježíšek – a hodný Ježíšek, tøebaže povánoèní. Roztomilé bylo, jak hoši opatrnì pod kabáty pøinášeli balíèky a skládali je pod keøem, který Štìpánová ozdobila støíbrnými papírovými øetìzy. Stromeèek byl fotografován. Rozdílení dárkù byla chvilka srdeèného veselí, jen škoda, že jsme nemohli zapomenout, že se tímto „štìdrým veèerem“ louèí družina se svým vùdcem. Po rozdílení dárkù nastoupil „tábor“ s prostným cvièením, jichž jsem se úèastnily, pokud nám dovolily naše široké suknì. Mino prostných cvièilo se Z kroniky Sasanek

11

i na hrazdì a šplh, výborným konìm byl høbet vùdce Jelena. Byly poøádány i závody v bìhu a házeno diskem. Po zápase mezi Jelenem a Filipem st., k nìmuž jsme všichni pøihlíželi, osvìžili se hoši umýváním v potoce a zahájili hry. Vystøídali jsme plíženou, slepou bábu, Kimovu hru a „zlodìj je v táboøe“. Bylo výborné, jak „zlodìj“ využil situace: právì, když jsme se shlukli kolem Rašína, jenž za námi pøišel, jak si rozbaloval dárky, zlodìj nám s vlajkou upláchl! Po hrách byl pøipraven èaj a pak jsme si ještì zahráli na plíženou: slezli jsme kopec nad loukou, než hra se nám nepodaøila, protože terrain dobøe nechránil. Blížil se èas k odchodu: rozmetali jsme oheò a oharky vhodili do vody, uklidili kameny z ohništì, svázali stan a nastoupili zpáteèní pochod. Pøední voj šel lesem, zadní pøehlédl velmi po skautsku znaèku vùdcovu a dal se svést už pøíjemnou cestou vilami podél trati. Na nádraží v Dobøichovicích jsme neèekali dlouho: sotva jsme se vyrovnali s pokladníkem družiny, již pøihuèel vlak a odvážel nás do Prahy. Cesta ubìhla za zpìvu vùdci na rozlouèenou. Na nádraží smíchovské jsme pøijeli v 6.40 a odtud jsme se rozcházeli a rozjíždìli k domovu. Zapisovala M. Adamová

Výlet na Skalku Výlet na Skalku 25. dubna 25. dubna 1915 1915 Referuje dr. Anna Berkovcová Dne 25. dubna, ráno, sraz mezi 7–7.20 na Smíchovském nádraží. Nebe kalné a západní vítr, jakož i vydatné deštì minulých dnù nedávaly mnoho nadìjí na pìknou pohodu. Pøesto sešlo se nás 8: sestry Holešovské, Zemanová, Štìpánová, Adamová, Berkovcová, pak pøišel prof. Svojsík a koneènì skaut 18. oddílu „Èmeli“ p. Vèelák. Lísky opatøil Èmeli za 40 h s 50% slevou do Øevnic a v 7.35 jsme vyjeli. V posledním voze bylo dosti volného místa, i mohlo se spoleènì hovoøit a pozorovat. Na mapách se prohlížela znovu naše dnešní túra a dvì z nás, Adamová a Holešovská st., urèovaly rychlost vlaku (60 km za hod.). Poèítáme, co asi již pokvete a v jakém rozvoji budou již stromy a pøed koncem jízdy dostaly Holešovská st. a Štìpánová za úkol zjistiti drahotní pomìry a zdravotní stav v Øevnicích. 12

Z kroniky Sasanek

Na nádraží Øevnickém rozešly se dvojice rùznými rozblácenými cestami a sešly se opìt za mìstem v polích. Tam se èekalo na Štìpánovou a Holešovskou, jaké pøinesou zprávy. Zatím byl cvik v orientaci: urèovali jsme svìtové strany, zalesnìné kopce v okolí, odhadovala se vzdálenost nìkterých objektù v zamženém údolí Berounky – a tam pøišla Štìpánová, jež vysypala ze sebe bleskurychle, co zvìdìla v krámì pekaøském (až do této nedìle pekli øevniètí pekaøi ze své mouky dobrý chléb, který nám dali dokonce ochutnat. Nyní zaène obec prodávati mouku, které má 30 q. Z Øevnic je 350 mužù v poli, døíve smìli být ranìní doma na ošetøování, nyní rekonvalescenti musí zùstati v lazaretech. V obci bylo 700 polských vystìhovalcù, vesmìs pánù úøedníkù, lékaøù apod. Židù mezi nimi nebylo. Ale nyní jsou Poláci již pryè.) Po Štìpánové podala Holešovská informace, jež získala z hovoru s jakýmsi dìdou. Vyšli jsme za vedení Zemanové o 3/4 9 k lesu. Prof. Svojsík urèil objekty, jež se mají pozorovati cestou na Skalku. Byly to: knoflík, èervená sirka, dutý strom, nový druh nebo rod kvetoucí rostliny, hnízdo, dravec a vrána v letu, sedící zpìváèek, obrázek na stromì, volnì žijící ètvernožec, holub, stopy, vìže Karlova Týna. Šli jsme asi 2 km (od nádraží poèítáno) pìknou, kupodivu suchou cestou lesem zprvu smrkovým, výše borovým, pøešli jsme na silnici, která v tìchto místech èiní znaènou serpentinu, a šli jsme po ní asi 1 1/5 km. Vlevo zvedají se nad místy podezdìnou silnicí lesnaté stránì, vpravo rozevírá se rozkošný pohled do lesnatého údolí, kde huèí rozvodnìný potok Nezabudický – a pøed námi vysoko (503 m) skalnatá Babka, jež není nepodobná støedovìké rozvalinì hradní. Na patník pokládáme mapy a urèujeme pøesnì svìtové strany, nebo rádi bychom postøehli v zamženém kraji vìže karlštejnské. Ale ani triedr nepronikl hustou mlhou a tak nám ušel jeden skvìlý bod našich závodù. V lomu u silnice objevena studánka a dvì zuhelnatìlá ohništì – snad skautská – pak sledovány stopy konì, jejž vedl jakýsi muž po silnici – a mezi nimi vyskytla se stopa srnèí. Odhadován uplynulý èas a zjištìny chyby, pak urèována doba dle kompasu a svìt. strany dle hodinek, nebo po 10 hod. zaèíná pomalu prodírati se slunce šedými oblaky. Vstupujeme opìt do lesa, kde cestu pøetékají rychle potùèky s èisounkou vodou v jemném písku profiltrovanou a kde mezi stromy stále se válí husté mlhy – dech se sráží v jemné páry – a my stále stoupajíce, tìšíme se z iluze Z kroniky Sasanek

13

horské túry. Les, v nìmž je mnoho statných bukù, øídne, a koneènì rozevírá se pøed námi planinka (549 m vysoko). Je porostlá vysokým jalovèím, sítinami, mladými bøízkami, modøíny i smrèky 10–12letými, tu i tam je americká vejmutovka a jihoevropská borovice, èerná s dlouhými jehlicemi, která se zdarem poèíná se vysazovati na vápenné pùdì pražského okolí. V popøedí uzavírá nám rozhled na jih krásná skupina statných lesních borovic. Soudce pøedèítá výsledek závodù. Nejvíce bodù (9) dosáhla Štìpánová. Pøicházíme ke zrušené kapli s otluèenými stìnami, malými okýnky a soudíme, že by to bylo pìkné místo pro skautky. Zemanová ète historii Skalky: R. 1763 založila zde hrabìnka Bened. Èejková františkánský klášter s kostelem Máøí Magdalény dle vzoru kostela Monseratského ve Španìlsku. Ale již r. 1795 byl klášter zrušen a nyní zde hospitují pouze 2 mniši. Podél køížové cesty, jejíž kaplièky se táhnou ve 2 øadách a mezi kterými je vysázeno mladé smrèí, sebìhli jsme k rybníèku a ke kostelíèku. Odtud pohled ještì trochu nejasný na Mníšek a vzdálené vrchy, ale zatím se mraky roztrhují a z lesa slyšeti je první zvuky kukaèky. Zvìdaví jsme, jak vypadá zavøený kostelík, vyslali jsme Zemanovou vyjednávati do kláštera. Pøišel nemluvný, rozpaèitì se usmívající mnich v hnìdé kutnì a kostelík nám otevøel. Stropy i stìny jsou imitací krápníku a svou šedí pøitlumují nepatrný svit svìtla pøicházejícího vysoko postavenými okny. Do umìlých krápníkù zadìlány jsou èetné lastury a ulity moøských mìkkýšù. Zvláštní, nepøirozený vkus! Pìkná je mozaika podlahy z malých oblázkù. Na otázku, je-li možno vidìti Brandlùv obraz sv. Máøi Magdalény v obydlí P. superiora mnich pøisvìdèil, ale po chvíli nás opravil, že Škréta maloval onen obraz. Vešli jsme za mnichem do kláštera, kde v pøedsíni plno slepièího trusu neèinilo vchod právì nejpøíjemnìjším. Po stìnách široké, nevìtrané chodby visí staré zèernalé obrazy napø. sv. Klára, hned u vchodu vpravo. V obydlí P. superiora nìkolik nástìnných maleb (výjevy ze života mnichù pracujících na zahradì) a na štukovaném stropì krásný obraz Máøí Magdaleny. Prohlédnuvše letmo nìkolik starých vìcí v málo urovnaném obydlí P. superiora, který sloužil mši v Mníšku, odešli jsme z kláštera. Po krátkém uvažování rozhodnuto táboøiti na slunné stráni s mladým porostem, asi 200 krokù od myslivny. Nad nízký porost tu a tam vystupovala bøízka, na jedné poskakoval strakapúd. Pan lesní, jehož jsme žádali o radu, doporuèil nám jako nejlepší vodu z jejich studnì. Bylo asi 1/2 12, když jsme se dali do vaøení (teplota 16 °C) – vìtšinou ve dvoji14

Z kroniky Sasanek

cích. Pøi vaøení a smažení nebylo nehod, leda že se v polévce nerozvaøily dobøe kostky a pak, že kuchaøky nemìly na polévku již mnoho chuti, když se pøed tím nasytily beafsteky, øízky, holuby aj. Protože nebylo èasu na druhé táboøení kvùli svaèinì, uvaøil se èaj i kakao hned po obìdì. Když se umylo nádobí, nejen vodou, ale i vøesem a mechem, uklidily se dokonale všechny papíry, citrónové kùry a jiné zbytky, postavil se na zkoušku stan, v nìmž se zalíbilo nìkolika úèastníkùm tak velice, že se na hodnou chvíli odmlèeli. Zatím se chystá fotografický aparát, ale schází stativ. Pomoc je snadná. Na paøez postaveny misky i s vaøièem a stativ, ovšem nízký, je hotov. Vzaty dva snímky našeho táboøištì. Potom se cvièíme v signalizování. Èmeli demonstruje praporkem (tj. utìrkou na holi) morseovu abecedu a pøedstavuje støídavì obì stanice. Potom sehrána plížená ne s nejlepším zdarem, nebo je témìø nemožno pøiblížiti se blízko k zkušenému vùdci, jehož bystrému a zkušenému zraku i sluchu neušla cestou žádná sojka ani kukaèka, veverka, ani jakýkoliv jiný pøírodní objekt, natož naše svìtlé a pestré halenky a né tuze tiché prùplety mlázím. Ke 2. hodinì nastupujeme zpáteèní cestu. Nejprve jdeme kus po znaèené cestì, pak pøímo namíøeno pøes lesy k Dobøichovicím. Odvážný plán! V lesích všude plno vody, jež tvoøila mìlké tùnì nebo stékala bystrými potùèky po svazích, a nechávajíce v mìkkém terénu stopy své erosivní èinnosti. Na jedné mýtince spatøili jsme srnèí. Pak pøišli jsme k vysoké hradbì, žel i k tuze dlouhé hradbì. Je podepøena tyèemi, pod nimiž jsme museli skoro stále podlézati, nebo mlází vpravo bylo pøíliš husté a na pasekách se koupala pùda mokrem. Ušli jsme tak pøi hradbì asi 1,5 km k východu, když se náhle obrátila v pravém úhlu k jihu. Rozhodli jsme se tedy koneènì k tomu, že ji pøelezeme. Bylo to delší zastavení než jsme zpuchøelou hradbu pøelezli, ale koneènì až na jednu roztrženou sukni dobøe to dopadlo, zejména když rytíøi skauti dìlali nìkterým úèastníkùm stupeò z hole. Za hradbou bylo hned veseleji, rozezpívali jsme se my i prof. Svojsík. Na jedné mýtinì otevøel se krásný výhled ku Praze. Berounka se toèí jako meandr, jehož úseky se leskly na slunci i v èistém již vzduchu, jak ojedinìlé rybníky. Bylo vidìti mimo nejbližší osady též Zbraslav, Bráník, Modøany, Pankráckou vodárnu i Prahu. Pøed východem z lesa nìkolik cvikù a pochod k nádraží. Parfum spoleènosti, již jsme potkali, vytrhl nás z pìkné nálady a uvìdomil nás, že vstupujeme na kulturní pùdu. Z kroniky Sasanek

15

Výlet do Drahaòské rokle Výlet do Drahaòské rokle 11. dubna 11. dubna 19151915 V nedìli odpoledne byly jsme na výletì v Drahaòské rokli. Vycházky zúèastnila se sl. Dr. Berkovcová, Vlasta Štìpánová, obì Dûrrové, Vìra Lajblová a já. Já s Lajblovou jsme vyšly, vlastnì vyjely po „skautsku“ – v koèáøe ve 3/4 1 hod. z Roztok, v Selci jsme byly už po jedné hodinì. Zùstaly jsme venku na nádraží, ponìvadž jsme si myslely, že je ještì tuze brzo jít k Štìpánovùm, Vlasta nás ale vidìla a musely jsme jít k nim. Šla se nejdøív ustrojit a aby nám v pokoji nebyla dlouhá chvíle, dala nám tam èokoládové bonbóny. Mì však ani dost málo nezajímaly. Já pozorovala jsem stále ruèièky hodin a samou již touhou po sl. Berkovcové byla bych je ráda postrkovala napøed, kdyby to bylo co platné. Když Vlasta pøišla rovnat své vìci do tlumoku, svùj lihový kahan a hrnek na vaøení èaje tam též dala. Ve ètvrt na tøi nemohla jsem již nedoèkavostí vydržeti v pokoji, proto jsme šli na peron v domnìní, že tak snad vlak døíve pøijede. Èekaly jsme ještì plných 10 minut. Právì, když signály oznamovaly vjezd vlaku, zaèaly padati velké kapky a mrak, jak závoj zastøel oblohu. Jakmile vlak zastavil, naše oèi tìkaly od jednoho vozu ke druhému a bylo to opravdu dovedností mezi nesèíslnými lidmi ihned poznati sleènu. Poznaly jsme ji pøece hned a bìžely jí naproti. Ponìvadž zaèalo hustìji pršet, musely jsme u Štìpánù d隝 pøeèkati. Poèítaly jsme zatím na mapì, kolik bude celá cesta kilometrù a sl. Berkovcová nám diktovala skautské zákony. Ještì než jsme je dopsaly, zaèalo se vyjasòovati. Byly již 3 hodiny. Neopomnìly jsme se podívati ještì na teplomìr, který ukazoval +8 °C a barometr 748. Šly jsme od nádraží úzkou cestou, po schodech dolù pod podjezd dráhy, kolem restaurace „U slona“ a pøišly jsme na roh ulice k Vltavì, kde jsme již na druhé stranì vidìly stát Dûrrové. Za pøevozné pøes øeku jsme platily za osobu 6 haléøù. Po uvítání se s Dûrrovými šly jsme od pøívozu cestou, po jejíž obou stranách byl tøešòový sad. Po pravé stranì minuly jsme silnici vedoucí do Bohnic a po levé bohnický vodovod. Zastavily jsme se u Dûrrù a paní Dûrrová namazala nám nìkolik krajícù domácího chleba s máslem, abychom netrpìly hlady. Pøešly jsme továrnu na umìlé hnojivo a octly jsme se na hrázy. Hned na kraji hráze byla vápnem napsána èíslice 77 a od té zaèaly jsme poèítat vzdálenost až

16

Z kroniky Sasanek

k Drahaòské rokli. Nejdøíve jsme ji odhadovaly. Sleèna Dr. Berkovcová øekla, že to je asi 400 m, já jsem øekla 350 m, Vlasta a Dûrka 300, mladší Dûrka 200 m a Lajblová 190 m. Mladší Dûrka s Lajblovou mìøily nyní na dvoumetrovém provaze tuto vzdálenost, my ostatní jsme ji poèítaly na kroky. Nejsprávnìji vzdálenost v metrech odhadla sl. Dr. Berkovcová, nebo øekla 400 m a ve skuteènosti to bylo 392 m. Já jsem tuto vzdálenost ušla 560 kroky, které byly 70 cm dlouhé, to je tedy 560 x 70 = 39 200 cm = 392 m. Vyšlo mi to tedy úplnì správnì. Nešly jsme však pøímo do Drahaòské rokle, ale vystoupily jsme vedlejší užší roklinou nahoru. Na protìjší stráni modraly se hlouèky podléštek, podle úzké, dosti strmé pìšinky rostly šípky. Nahoøe pøišly jsme na malou, travou porostlou rovinku, která byla osázena nìkolika øadami mladých višní. Uprostøed této nevelké planinky zdvihal se ještì kopeèek, Klebedník zvaný, porostlý lišejníkem, potom suchými listy, máèky a janovcem èili síteèníkem, který v zimì je potravou pøeèetným zajícùm, jichž jsme mnoho po polích vidìly pobíhati. Nyní šly jsme po stráni dolù do Drahaòské rokle. Vidìly jsme nìkolik syslích dìr, vyplašily párek koroptví. Vlasta našla mezi kamením brouka, který mìl kovový lesk, barvu modravì zelenou a pøi doteku vyluèoval èervenavou tekutinu a nožièky mìl na konci zlatì se lesknoucí. Sl. Dr. Berkovcová øekla, že je to Karabus. Pøíbuzný majkám. Než jsme došly dolù, našly jsme jich ještì nìkolik. Pøišly jsme až k potoku, který protéká celou roklí, jindy bývá malý, ale od èastých dešù byl znaènì rozvodnìný a kolem bylo ještì mokro, které dobøe prospívalo žlutému podbìlu. V potoce rostla máta peprná a rozrazil potoèní. Okolo potoka rostlo nìkolik jasanù s vstøícnými vìtvemi, mnoho mladých olší a nìkolik bukù. Šly jsme kus roklí, ale dále bylo mnoho lidí, proto jsme se vrátily. Po nìkolika kamenech pøeskákaly jsme potok, vystoupily jsme kousek nahoru na malou plošinku, kde jsme se utáboøily. Kolem rostly malé smrky a borovice a také nìkolik vejmutovek. Asi uprostøed plošinky stál velký, plochý kámen, který nám sloužil za stùl. Odložily jsme svá zavazadla, za onen velký kámen postavila Vlasta kahan a obložila ho menšími kameny, aby vítr nehasil plamen a zatím, co se voda vaøila na èaj, uèila nás sl. Dr. Berkovcová vázat nìkteré uzly, a hrály jsme Kimovu hru, pøi které nejvíce bodù (16) mìla Dr. Berkovcová (pak já, mìla jsem jich 15). Voda se už vaøila, proto Dr. Berkovcová dala do ní èaj a za malý okamžik sedìla již každá z nás

Z kroniky Sasanek

17

s hrníèkem v jedné ruce a v druhé s chlebem neb buchtou neb obojím. Po jídle jsme všechny zbytky a papíry pochovaly, aby tam po nás nezùstalo ani stopy. Bylo již 6 hodin, proto co nejrychleji jsme si svoje vìci složily a sešly dolù k potoku. Pro velké mokro nemohly jsme ale jíti dole, musely jsme lézti po stráni, kde nám nohy zapadly do vysoké trávy. Šly jsme opìt kolem Vltavy, nad níž kroužilo mnoho rackù. Nalevo vypínaly se skály a pod nimi bylo napadané kamení, dole velké, èím výše, tím drobnìjší. Stránì byly porostlé trnkami a ostružinami. Na jedné trnce byla dvì ptaèí hnízda a nahoøe na skále, na nejvyšším vrcholku dosud holého stromu zpíval kos. Na bøehu všude bylo naneseno plno jemného písku a hlíny. Tak bystøe pozorujíce své okolí, došly jsme až k pøívozu, rozlouèily se s Dûrrovými, daly se pøevésti a šly na nádraží. Šla jsem sl. Dr. Berkovcové koupit lístek, ale nerada, protože jsem ji velice nerada vidìla odjíždìti. Vlak byl zpoždìn, protože pøed ním jel nìmecký zásobovací vlak, ale asi za 20 minut pøijel a musely jsme se se sl. Dr. Berkovcovou rozlouèit. Ztratila se opìt mezi nesèetnými lidmi a za malou chvilku unášel ji vlak od nás pryè. Zùstala jsem tam státi zamlklá a teprve když pøijel nᚠvlak, opìt jsem se vzpamatovala. Z okna jsem se dívala na cestu, po které jsme šly. V pùl osmé jsme pøijely do Roztok. Ten veèer jsem usnula se vzpomínkami na uplynulý den a tìšila jsem se, že ještì nìjaký podobný výlet podnikneme. Zapisovala Vlasta Albrechtová

Skautské v Klamovce Skautské dnydny v Klamovce 24.–25. kvìtna 1915 24.–25. kvìtna 1915 Zrobily jsme si první dívèí stan, oblékly se poprvé do zelených skautských halenek a trpìlivì jsme zodpovídaly dotazy návštìvníkù tábora. Mìly jsme stan na starosti a získaly jsme plný poèet za jeho poøádek a úpravu. Že jsme musely, nechtíce, zaslechnouti mnoho – více ménì nevtipných poznámek, netøeba se zmiòovati. Øada rodièù však pøihlásila ihned své dcerky do našeho prvního oddílu a k prázdninovému táboøení. Dr. A. Berkovcová

18

Z kroniky Sasanek

Dvoudenní Dvoudenní výlet výlet pod Medník pod Medník Dne 29. a 30. V. hostilo nás znovu tiché údolí pod Medníkem. Nìkolik èlenek dívèího odboru a II. oddíl skautù pøijeli veèer 29. V. do luk a s odvahou i rychlostí pøebrodili se na druhý bøeh Sázavy, kde brzo vztyèeny byly vojenské stany. Dlouho do noci sedìli jsme u našeho prvého táborového ohnì. Noc minula pøesto klidnì, že nìkteré úèastnice nespaly zrovna poklidným spánkem. Ráno se vypravili 3 z nás do Pikovic nakupovat a naproti novým úèastníkùm. Když se šastnì z krkolomné cesty vrátili, tužili jsme se všichni tìlocvikem, závody i hrou až do obìda. Pak cvièená první pomoc na suchu i ve vodì, kdež jsme se nakonec nastálo „ubytovali“. Vtom se strhl silný vítr a mraèna nás zastrašila tak, že jsme vše narychlo složili a odhodlali se i s nákladem podstoupit horskou túru do Pikovic. Všechny pøekážky jsme sice šastnì pøekonali, nepoèítáme-li neoèekávané láznì až po kolena, ale u Pikovic jsme shledali, že nám schází jedno plátno. Dva úèastníci odhodlali se plátno hledat, dopøávajíce si tím po ètvrté lezecké cvièení po skalnatém bøehu pod Medníkem. Ve vlaku jsme se všichni sešli, opáleni a spokojeni dojeli do Prahy. Štìpánová

V Krèi V Krèi Na nedìli, 13. VI. Byly jsme pí Dr. Bezdìkovou pozvány do Krèe do sanatoria Dr. Šimsy. U Palackého mostu byl sraz a v 1/2 2 hod. mìlo se vyjeti parníkem do Braníka. Skautsky pøesnì pøišla jen sl. Dr. Berkovcová a my ètyøi z Holešovic. Teprve po odjezdu parníku scházely se ostatní. Jely jsme o celou pùlhodinu pozdìji parníkem „Smíchovem“. Lísky kupovala Lída Machová, Vlasta a já. Musely jsme se dlouho prodírat obrovským zástupem lidí k pokladnì a ještì déle to trvalo, než jsme se od ní dostaly. Ponìvadž naše tlumoky ohrožovaly všechny sedící, hlavnì jejich klobouky se pštrosími a sojèími péry, nepokoušely jsme se ani dostat se k ostatním skautkám. Byly jsme jak v pekárnì,

Z kroniky Sasanek

19

neb ze všech stran se na nás tlaèili lidé, teplé èervnové slunce se do nás opíralo a k tomu stály jsme nedaleko komína. Koneènì za pùl hodiny jsme se dokolíbaly do Bráníka a mohly jsme volnìji vydechnout. Prvním naším úkolem bylo urèit vítr, což pro nás, nezkušené, byl úkol velice tìžký. Prošly jsme Bráníkem a abychom dokázaly, že jsme dobrými chodci, daly jsme se my mladší, na útìk do kopce, abychom tam byly døíve než ostatní. Ale naše snaha nebyla nijak uznána. Na hlasité volání „Stát, stát!“ musely jsme èekat, až nás ostatní dojdou a sl. Dr. Berkovcová nám vykládala, proè nás zastavila. Pøednì proto, že máme-li ujít velký kus cesty, nesmíme jít pomalu, ale zase ne pøíliš rychle a hlavnì musíme udržet stále totéž tempo. Za druhé máme pøi stoupání dýchati nosem a co možná zhluboka a koneènì se držeti stále pohromadì, abychom spoleènì mohly pozorovat krajinu, kterou jdeme, její faunu a floru atd. Hledìli jsme se dle toho zachovat. Složily jsme všechny své pøírodopisné vìdomosti dohromady a pøišly vìtšinou samy, bez pomoci sl. Dr. B. na jména broukù, motýlù a kvìtin, které jsme cestou vidìly. Na kopci nad Krèí jsme se na malou chvíli zastavily, jednak kvùli krásnému pohledu na Krè i na Prahu, jednak také proto, že nás sl. Dr. B. chtìla nauèit urèovat svìtové strany dle hodinových ruèièek. Šly jsme ještì kus polem po mezi, prošly èástí Horní Krèe a za chvíli jsme se octly v sanatoriu, kdež nás uvítala velice laskavì pí Dr. Bezdìková. Pøibìhly také její dvì dcerky Tatiana a Vìra a s obrovským jásotem nás pozorovaly. První starostí Taáninou bylo, máme-li s sebou plavky, abychom se s nimi mohly jít koupat. Na verandì u vily odložily jsme tlumoky a pak honem zahradou k høišti a k bazénu, abychom co možná nejdøíve se mohly šplouchat ve vodì. Jaké bylo naše zklamání, když jsme tam dobìhly a bazén byl prázdný. Naštìstí tu byla ještì sprcha, pod kterou jsme se jedna pøes druhou rychle se pøevleèivše snažily dostat, takže jsme po nìjaké chvíli byly jak hastrmani. Zvárèe mìlo s sebou aparát, a zatím co jsme se smáèely, vyhlížela s ním sl. Dr. B. vhodné místo k fotografování. Nejlépe se jim zamlouval bazén, proto jsme si kolem nìho sedly jak vlaštovky na drát a sl. Dr. B. nás vyfotografovala. Všechno se pak rozbìhlo na høištì, kde buï kolovaly, houpaly se, nebo cvièily a hrály rùzné hry. U koupadla zùstala jen sl. Dr. B. , Zvárèe, Lída H., Vlasta a já. Mezi ostatní jsme pøišly právì když zaèínaly hrát na „jestøába.“ Postavily jsme se tedy mezi „kuøátka“ a aby žádná deska nezùstala, Zvárèe si nás „vzalo“. Ale posud si nemùžeme vysvìtlit, jak postrach kuøátek „jestøáb“ (sl. Mildschûtzová) zmizela z obrázku. Asi 1/2 hod 20

Z kroniky Sasanek

jsme si tak ještì hrály, když se Dr. B. pøipomnìla, že by bylo dobøe, kdyby sl. Holešovská vyložila zákony skautské. Po výkladu mìla se hráti Kimova hra. Vlasta, Zvárèe, Lída a já byly jsme poslány sesbírati k ní rùzné drobné pøedmìty. V zahradì byl hrubý písek a my byly bosy – musely jsme velice pomalu a opatrnì jít, takže trvalo asi 1/4 hod., než jsme se vrátily. Pøinesly jsme asi 25 rùzných vìcí, jako malý kompas, knoflíèek, špendlík, poštovní známku, což jsme sebraly z tlumokù, dále rùznobarevné lístky, rùžové bobulky, jalovec aj. Sl. Holešovská zatím vysvìtlovala, jak mùžeme samy skauting provozovat, jak jej v obecném životì uplatnit a jak mùžeme dennì, pøíležitostnì ukázat, že jsme skautkami (napø. pustíme v tramvaji staršího sednout, pomùžeme sesbírati rozházené vìci aj.). Ještì zmìøila každá délku svých krokù a mìlo se pøistoupit ke Kimovì høe. Ponìvadž se již hodnì zpozdilo a ochladilo, naè jsme nebyly zvyklé, musely jsme se, na radu pí Dr. Bezdìkové, ustrojit. Obléknuvše se, šly jsme k vile, kdež jsme zaèaly vyprazdòovat své tlumoky. Teï ozvaly se totiž také naše žaludky, na které jsme celé odpùldne nevzpomnìly. Utáboøily jsme se na malém kopeèku proti verandì a aè jsme své zásoby již snìdly, pøece nám pøišly velké krajíce výborným máslem mazané, kterými nás pí Dr. B. hostila, velice vhod. Po tìchto pravých, lukulských hodech musely jsme my ètyøi uvést celé táboøištì do poøádku. Tatiana zavedla zatím ostatní k malému hnízdeèku èermáèkovu, které „nám“ již pøed tím ukázala. Pan Dr. Timota rozdìlal pøed vilou ohníèek, kdež jsme spálily všechny papíry a odpadky na táboøišti sesbírané. Abychom nemusely zahálet, mezitím co se vaøila voda na èaj, procvièila s námi sl. Mildschûtzová nìkolik cvikù z každodenního cvièení skautova. Pocvièily jsme, jedna po druhé pøeskoèila oheò, na nìmž se èaj již uvaøil, postavily se unavené nezvyklým cvièením kolem ohnì, který pomalu dohoøíval. Sl. Dr. Berkovcová zaèala vyprávìt, jak krásné je táboøení v pøírodì, zejména veèery jsou prý nádherné. Když je již tma, sesednou se všichni kolem vesele plápolajícího táborového ohnì a vypravují, co kdo v uplynulém dni více i ménì pøíjemného zažil. Vtom okamžiku pøála jsme si každá moci alespoò jediný takový veèer prožíti. Žádná netušila, že ani ne za dva mìsíce budou mnohé vypravovat o svých vlastních zkušenostech z prázdninového tábora, který vùdkynì chystaly. Chtìly jsme jíti pìšky domù, proto byl nejvyšší èas, abychom se chystaly na cestu. Zavázaly a oblékly naše tlumoky, podìkovaly se paní Bezdìkové za laskavé pohoštìní a provázeny Tatianou a Vìrou opouštìly jsme sanatoriZ kroniky Sasanek

21

um. Šly s námi Dolní Krèí a Nouzovem, za kterýmž se s námi rozlouèily a vracely se domù. U „Zelené štiky“ se od nás oddìlila sl. Mildschûtzová. Šli jsme silnicí na Pankrác, odtud do Nuslí a kolem Botièe do Vršovic. Cestou musely jsme vyprávìt, co si která z výkladu sl. Holešovské a vùbec z celého výletu zapamatovaly. Sl. Dr. Berkovcová vyprávìla nám o organizaci pražských skautù. Ve Vršovicích jsme se rozlouèily se skautkami, které tam bydlí, a ponìvadž bylo již po 10 hod., sedly jsme do elektriky a jely až k Prašné bránì. Tady se odlouèila jedna malá skautka bydlící na Žižkovì. Ostatní vstoupily do 11 a jely do Holešovic nebo do Dejvic. Unaveny vrhly jsme se na lùžka a se vzpomínkami na svùj první skautský výlet jsme usnuly. Zapisovala Marina Hudcová

do Plaz VýletVýlet do Plaz 19.–20. dubna 19.–20. dubna 19151915 Úèastníci: Dr. Berkovcová, Holešovská ml., Husáková, Jarešová, Schaumanová, Štìpánová (Holešovská st. Machová, Weissová), prof. Svojsík, Rössler. Sraz: Ve 4 hod. na nádraží císaøe Františka Josefa Smìr cesty: Vlakem do Vraného, odtud podél Vltavy ke Skochovickému pøívozu – tam pøevést a hned proti pøívozu údolím potoka nahoru. Úèel: Úèastnice skládaly u prof. Svojsíka praktické zkoušky vùdcovské. Hned ve vlaku zaèal vrchní vùdce s otázkami a úèelnì využitkovával nahodilých okolností buï k odhadování, pozorování apod. Zatím však nejvíc byl zkoušen Rössler, který skládal zkoušku prvotøídního skauta. Když jsme ve Vranovì vystoupili z vlaku, byly Schaumanová s Rösslerem poslaní napøed, aby ve Skochovicích obstarali mléko, máslo a nìjaká vejce. Ostatní jsme šli za stálých otázek a rozhovoru pøímo ku pøívozu a právì když jsme k nìmu docházeli, zaslechli jsme známý signál „ho-øí“. Pøívozník – dobrovolný hasiè, na toto znamení hned odbìhl, slibuje nám poslati svoji dceru, aby nás pøevezla. Zatím co na ni èekáme, vidíme již také Rösslera

22

Z kroniky Sasanek

bìžícího po silnici zpìt ke Vranovu, kdež, jak jsme se pozdìji dozvìdìli, chytila nádrž s olejem. Když jsme se dostali na druhou stranu, zùstaly nìkteré u pøívozu, aby poèkaly na nᚠ„train“, kdežto Štìpánová a já s panem prof. Svojsíkem jsme šli zatím vyhlídnouti vhodné táboøištì. Výbìr nebyl velký, nebo údolí je úzké, takže jsme se spokojiti musili s dosti malým místem u cesty. Ponìvadž se již šeøilo, dali jsme se nejdøív do stavby stanù a pak teprve pøišly na øadu naše již hlásící se žaludky. Po veèeøi, kterou si každý pøipravoval zvl᚝, sesedli jsme se všichni k táborovému ohni a vrchní vùdce vypravoval nám nyní prožité pøíhody ze života v pøírodì. Dlouho jsme sedìli a besedovali, až nás již spánek zaèal pøemáhat – rychle tedy ještì rozdìleny stráže a pomalu vše v našem malém táboøe ztichlo. Noc byla dosti chladná, takže ráno se každý nejprv ohlížel po hrnku horkého èaje. Lázeò v potoku nás však náležitì osvìžila a než byly uklizeny stany a tábor dán do poøádku, byly tu již i ostatní úèastnice výletu, které teprve v nedìli ráno za námi z Prahy pøijely. Než èasu nebylo nazbyt, nebo tentokrát jsme tu nebyly pro zábavu, ale abychom dokázaly, že jsme schopny vést samy dívèí družiny a prof., který nás zkoušel, musil brzy po obìdì zpìt do Prahy. Proto pøistoupeno hned zas ku zkouškám: èetly jsme mapu, kreslily nazpamì táboøištì, telegrafovaly Morseovou abecedou, poznávaly kvìtiny (nejvýš s 25% chybou) a mnohé jiné. Na konec bylo každé dvojici urèeno asi 4 km vzdálené místo, kam musela podle mapy dojíti – po cestì dobøe pozorovati – a o této cestì podati podrobný referát. Odpoledne pøišli dva skauti II. oddílu, kteøí se vraceli rovnìž z výletu a zùstali s námi ke spoleèným skautským hrám. Asi v 5 hodin vydali jsme se na zpáteèní cestu do Vraného, odkudž chtìli jsme jeti parníkem zpìt. Když jsme došli k pøístavišti, shledali jsme však, že nám parník ujel a nezbývalo nic, než èekati na vlak, který pøijíždí do Prahy dosti pozdì. Ve vlaku zpívány ještì národní písnì a nálada byla dosti dobrá, jen Vlasta s Lidkou pozorovaly trochu mrzutì ruèièky svých hodinek, nebo pøi velkém zpoždìní našeho vlaku nemohly již stihnouti vlak do Selce a musely pozdì veèer jíti pìšky domù. To ale byla také jediná mrzutá pøíhoda tohoto výletu, který se jinak docela dobøe vydaøil. Jarešová Z kroniky Sasanek

23

Nᚠprázdninový Nᚠprázdninový tábor tábor u Živohoštì na støední u Živohoštì na støední VltavìVltavì 28. èervnaèervence –14. èervence 28. èervna–14. 1915 1915 Z deníku Vlasty malé (Albrechtové) Ještì jsme chodily do školy a již jsme mìly ujednaný prázdninový tábor. Poslední dny ve škole byly pro nás hrozné. Tìšila jsem se nesmírnì, nebo to byl mùj první tábor. Život v táboøe zdál se mi býti nìèím bájeèným, nìèím, co si vùbec èlovìk, který valnou èást celého roku prožije v rušném, velkém mìstì, nedovede pøedstaviti. Hluèné velkomìsto a najednou klidný koutek na støední Vltavì, kolem žádný lomoz, ale ticho, pøerušované jen nìkdy voláním neb zpìvy plavcù. Na takovém místì, obklopeny jen samotnou pøírodou, mìly jsme strávit èást prázdnin. Jaký tedy div, že poslední dny školy byly pro nás již nesnesitelné. Z deníku Lidky Šaumanové 28. èervna V pondìlí mìly jsme všechny, které jsme jely do tábora, schùzku v klubovnì II. oddílu. Když jsme si vše ujednaly, Vlasta velká šla obstarat cilu a povoz a ostatní šly si ještì nakupovat. Zùstala jsem v klubovnì sama a skládala jsem potøebné vìci do bedny. S prací jsem byla brzo hotova a tak jsem toužebnì oèekávala pøíchod nìkteré skautky. Koneènì pøišla Lída. Pøipravily jsme si obìd a potom šla jsem do Køemencové ul. do gymnasia pro lopatu, rýèe a hrábì. Nejsem Pražka a nevìdìla jsem, kde je Køemencova ulice. Na Václavském námìstí sedí na koni strážník. Zamíøím k nìmu, zasalutuji a ptám se, kde je Køemencova. Strážník otevøe oèi – a patrnì udivením si nemohl vzpomenout. Koneènì povídá: „Víte, kde je Myslíková? Tedy Køemencova je druhá v pravo“. Podìkovala jsem a nechávajíc strážníka v údivu šla jsem dál, pøes Karlovo námìstí do Myslíkové ulice. Opravdu na nárožním domì v druhé ulici napravo nalézám nápis: Køemencova ulice. S radostí zaboèím do ní a nalezu gymnasium. U školníka vyzvedla jsem rýè, lopatu a hrábì a potvrdila jsem to. Náøadí jsem si provazem svázala a hodila na 24

Z kroniky Sasanek

rameno a vydala se na zpáteèní cestu. Chtìla jsem vstoupiti do elektriky, ale ta dlouho nejela a proto šla jsem pìšky napøed. Po chodníku jsem ovšem jít nemohla, neb by to odnesl klobouk nìkteré sleèny, která se horlivì po mnì, neb mých šatech otáèela. Jdu, provázena zraky všech kolemjdoucích zaslechla jsem mnohou poznámku. Zatím u druhé stanice dohonila mne šestka. Vstoupila jsem na pøední plošinu, ale øidiè si mne nìjak zamraèenì prohlížel. Na Václavském námìstí jsem pøesedávala. Opøela jsem si náøadí o sloup a pozorovala jsem mne si prohlížející lidi. Nìkteøí zùstali dokonce státi. Vedle mne nìjaká sleèna s pánem živì hovoøili, když mne shlédli, údivem oba umlkli. Nemohla jsem se již smíchem udržeti. V pohledu té sleèny zøejmé jsem èetla: „Nu, tohle já bych nenesla“. Chtìla jsem dále zkoumati její myšlenky, ale vtom pøijela jedenáctka a já rychle skoèila na pøední plošinu. Zde byl docela jiný øidiè. Když poznal, že jsem skautkou, na vše se mi vyptával. Cesta rychle ubìhla a hned jsem byla v klubovnì. Zatím se vrátila Vlasta velká, a sdìlila nám, že nemùžeme jet pro nízký stav vody cilou, ale musíme se spokojiti s vlakem. Uklízely jsme trochu v klubovnì. Pak jsem šla s Maryšou k povozníkovi, který nám odvezl bednu a kamna na nádraží. Zatím se obloha zachmuøila a zaèalo drobnì, ale hustì pršet. K veèeru odnesly jsme si svá zavazadla na nádraží Fr. Josefa a pak jsme šly k sl. Dr. Berkovcové spát. Z deníku Vlasty malé 29. èervna 1915 Ve 3/4 6 vyjíždìl vlak z Františkova nádraží a proto my „pøespolní“: Dürrka, Lidka a já pøespaly jsme u sl. Dr. B. Vèerejší d隝 nechtìl nikterak ustati. V noci se Lidka každou chvíli zvedla a tichým krokem, jako bílý zjev, vláèela se k oknu a dívala se, zda-li ještì prší. Pršelo. Mrzutì hodila sebou vždy zpìt na lùžko. Ráno pršelo ještì. Lidka tvrdila, že zpívají ptáci, proto rozhodnì musí být hezky. Jenomže, bohužel, žádná z nás ptáèky zpívat neslyšela, jen Lidce se tak zdálo. Zatím co my se strojily, sl. Adamová pøipravovala snídani. Ve 3/4 5 jsme vyšly, sl. Adamová doprovázela nás až dolù na ulici. Tam jsme se s ní rozlouèily. Pod lanovkou èekala na nás už Lidka. Po cestì na nádraží byly jsme pøedmìtem obdivu neb naše napìchované tlumoky a bambusové hole poutaly zraky všech lidí. Na nádraží èekala nás Vlasta velká, která obstarala zavazadla a koupila lístky. Bylo nás sedm – za chvíli na to sedìly Z kroniky Sasanek

25

jsme již ve vlaku, kde jsme zase budili pozornost spolucestujících, kteøí brzo nenucenì se s námi dali do hovoru. V zábavì a pouèení nám cesta rychle uplynula. Po 9. hodinì jsme byly ve stanici Hrašticích – Novém Knínì. Z Prahy až sem se poèasí nezmìnilo: pršelo stále. Na nádraží jsme vyjednaly s pošákem, že nám za 10 K doveze z Nového Knína veškeré vìci na Hnìvšín. Naložily jsme je na vùz a nechaly si jen tlumoky na zádech, které také byly poøádnì tìžké. Tøebaže slunce se toho dne na svìt neusmívalo, usmívaly jsme se my, nic nedbajíce toho, že naše nohy hluboko do bláta zapadaly. Za Hrašticemi pøestalo pršet a také se ponìkud oteplilo, proto jedna za druhou jsme poèaly svlékat kabáty, aby se nám lehèeji šlo. Za Novým Knínem opustily jsme silnici a daly se vpravo pìšinou, která støídavì vedla poli a lesy. Vlasta velká, která cestu do Hnìvšína znala, neb v sobotu a v nedìli jela se 3 skautkami obhlédnouti táboøištì, s námi nešla, jela s pošákem na voze po silnici. V lese bylo mnoho borùvek a jahod, které pak byly pøíèinou, že jsme ztratily cestu a zabloudily. Koneènì v 1 hodinu vyšly jsme z lesa a pøišly k nìjakému dvoru. Ptaly jsme se po jménì a dovìdìly se, že jsou to Kobylníky, zároveò jsme se pøeptaly na další cestu. Pøišly jsme až na samý okraj vrchu, na kterém byly Kobylníky. Dole tekla Vltava a na druhé stranì bìlaly se stany skautek a skautù, kteøí s Vlastou velkou jeli napøed prohlédnout místo a zde na nás èekali. Tábor jsme vidìly, ale namanula se otázka: „Jak se k nìmu dostati?“ Lidka zaèala hned do tábora signalizovat, dlouho ji žádný ze skautù nevidìl a když ji vidìli, nerozumìli jí. Zatím šly jsme po cestì dolù k Vltavì. Vtom zaèalo opìt hodnì pršeti. Schovaly jsme se pod strom, ale když i tam pršelo, bìžely jsme do Nouze, která ležela nedaleko odtud. Nouze má celkem tøi chalupy po obou stranách potoka. V jedné z nich bydlí pøevozník. Šli jsme zrovna do té a schovaly se pod kolnou. Pøišlo asi dvacetileté dìvèe pøevozníkovic Anièka a ptalo se, èeho si pøejeme. Žádaly jsme tedy, mohlyli bychom zde pøeèkati d隝 a ptaly jsme se, mají-li nìco k jídlu. Skoro pìtihodinová cesta nám dobøe vytrávila. Pøinesli nám krajáè mléka a nìkolik krajícù domácího chleba. Byla to pro nás výborná pochoutka, takového nìco se v Praze ani nevidí. Když pøestalo pršet, Anièka nás pøevezla na pravý bøeh Vltavy a u Šiškova statku, promoklí, èekali na nás Farka, Bursík, Brácha a Vlasta velká, která zde již byla. Šli jsme do tábora, kde stály 4 putovní stany (typ vojenský), jež zatím hlídala Julèa. Sotva jsme tam chvíli 26

Z kroniky Sasanek

byli, dalo se opìt do deštì. Všichni jsme zalezli do stanù. Pøes to však Julèa, Brácha, Vlasta velká šly k Šiškovùm vyjednávat, aby pùjèili louku. Pan Šiška nám ji pùjèil „za nìjaký ten starý kabát a semeno“. Než se vrátili, d隝 na chvíli pøestal a my mohly si trochu na louce hrát a cvièit. Ale nový d隝 zahnal nás do stanù, pøesto Vlasta velká, Julèa, farka a Brácha vrátivše se od Šiškù, šli do Sejic do pily koupit døíví, ale žádné nedostali. Asi v 5 hod. pøestalo trochu pršet, proto jsme se ustrojily a své vìci jsme nesli k pøevozníkovùm na pùdu, kde jsme chtìli pøenocovat, neb stany už byly promoèené. U stanù hlídal Bursík. Nìkteré šly do Hnìvšína pro naše vìci, které Vlasta velká s pošákem složili u Drtinù, ostatní se vrátily do tábora, porazily stany a rovnìž je odnesly. Když jsme se vrátily, veèeøeli jsme chléb s mlékem. Na pùdì jsme ještì hovoøili a asi v 10 hod. jsme usnuli. Venku pršelo bez pøestání. 30. èervna Ráno jsme se vzbudily v 1/2 7 hod. a první bylo se podívat, jaké je poèasí. Byli jsme zklamáni, pršelo dál, nebe kolem dokola potaženo šedými mraèny. Než nemohli jsme si pomoci. Šli jsme se k potoku umýt a pak jsme snídali. Brácha, Farka, sl. B. šli zase do pily pro døíví na posady. Anežka a Julèa šly do Živohoštì nakupovat. Šly jsme pro døíví na podpal, abychom babièce pøevozníkové nahradily døíví, které nám dala, když jsme si u ní vaøily. Bursík s Vlastou a Lídou zapisovali a skládali zásoby a pak se koupali. Maryša s Lidkou vaøily obìd. Já jsem uklízela tmavou pùdu. Byla to tìžká práce: každý jak vstal, tak to tam nechal rozházené a já jsem nevìdìla, jak to narovnat, co komu patøí. Pak jsem s Bursíkem rozvìšovala listy stanové, které od vèera ještì neuschly. V 1 hodinu pøišla Anežka s Julèou z Živohoštì a ve 2 hod sl. Dr. B. a ostatní z pily. Døíví zase nedostali. Mìli jsme všichni již ohromný hlad, proto jsme všeho nechali, když Maryša pøinesla obìd. Mìli jsme bramborovou polévku a tøešòové knedlíky. Knedlíky ohromné, v každém bylo sedm tøešní. Byly už trochu déle uvaøené a proto byly ponìkud tvrdé, ale zde se osvìdèilo, že hlad je nejlepší kuchaø. Po obìdì jsem myla s Lídou nádobí. Ve 3 hod. rozlouèili se s námi Farka a Brácha a odjeli po vorech do Prahy. Po svaèinì šla Vlasta velká s Anežkou a Bursíkem do Hnìvšína pro velký stan, mìch na vodu, pokrývky, metr aj., asi za pùl druhé hodiny se vrátily. Ponìvadž se vyjasnilo a vysvitlo slunce, šla jsem se s Anežkou, Julèou a Dürrovou koupat. Pak jsme se na bøehu Z kroniky Sasanek

27

zahrabaly do písku a zùstaly ležet. Potom Lidka kreslila chalupu, ve které jsme spaly, Dürrka protìjší chalupu, Julèa s Anežkou chodily pro písek k øece a sypaly ho na cestu pøede dveømi na pùdu. Ostatní si sušily a spravovaly šaty a psaly deníky. Po práci jsme zpívali a cvièili. V 9 hod. po veèeøi (chléb s máslem a podmáslí) šli jsme na pùdu si lehnout. Bursík bujarým svým hlasem nám pøedzpìvoval Junáckou. Pak jsme si stanovili pøesnì jména, aby se samé Vlasty a Lidky nepletly: Jsme tedy: Anežka, Hanèí, Julèa, Lída, Lidka, Maryša, Vlasta malá – aè mnohem vìtší než vùdkynì, Vlasta velká a „pán“ – to Bursík. V 10 hodin jsme usnuly. 1. èervenec Z deníku Vlasty velké Vlasta velká nás vzbudila v 6 hod. Snídali jsme chléb s máslem a mléko. Chvílemi poprchávalo. Po snídani Lída s Julèou šly do Živohoštì. Svezly se tam po vorech. Já s Vlastou a Lidkou jsme šly do Hnìvšína pro náøadí. Kromì jiného pozorování, poèítala jsem, kolik krokù máme na Hnìvšín. Z babièèiny chalupy jsme šly pøes železný mùstek na druhou stranu regulovaného potoka, který mìl velice silný spád. Cesta byla vydláždìna kameny. Po levé stranì cesty byly zatluèeny do zemì bíle natøené kameny, jeden od druhého 5 krokù vzdálen. Od mùstku až k poslednímu kamenu jsem napoèítala 383 kroky, odtud až k druhému pøechodu pøes potok 23 kroky. Pøes potok pøešly jsme po 6 kamenech. Odtud jsme šly po zmínìné již cestì až tam, kde hlavní cesta vede rovnì do lesa a napravo odboèuje úzká pìšinka. Až sem, od posledního pøechodu napoèítala jsem 210 krokù. Následkem dešù se potok rozvodnil a zanechal na pìšinì hrozné bláto, které jsem pøešla 58 kroky. Pøes 7 kamenù pøešly jsme opìt na druhou stranu potoka, odtud 27 kroky došly jsme k místu, kde se do hlavního potoka vléval z levé strany ještì jeden potok. Pøešly jsme pøes nìj po tøech velkých kamenech. Odtud šly jsme romantickou cestou vedoucí smrkovým vysokým lesem. Od babièèiny chalupy až k Drtinùm, kde jsme mìly schovány své vìci jest to tedy 2230 krokù. Vrátily jsme se asi v 9 hod., Lída s Julèou z Živohoštì také. Pøinesly chleba. V 10 hod. šli všichni stavìt tábor, jen sl. Dr. Berkovcová - Hanèí, Lída a já zùstaly jsme u „babièky“ vaøit obìd. Koneènì se vyjasnilo, všechno jsme mìli již snìzené – mìli jsme jít stavìt stany. Ale døíví na podezdívky a na „komfort“ jsme nemìli. Hledali jsme 28

Z kroniky Sasanek

potøebná prkna kolik km daleko, ale že sousedka babièèina, Houfová, má na zahradì složené „krajinky“ a tyèky, si nikdo nevšiml. Šla jsem tedy hned k ní – aby nám je prodala, nechtìla – ale pak nám je dala zadarmo – vlastnì za vyfotografování celé její rodiny. Hned jsme naložili døíví na loïku a vytáhli náklad proti proudu k táboøišti. Ale sotva jsme døíví složili, zaèlo pršet. Nezbývalo, než se skrýt pod plátno stanové a èekat. Jakmile „nelilo“ (pršelo stále) otesávali jsme kùly, abychom dnes alespoò A stan postavili. V 1 hod. pøinesli nám obìd. Polévku a tøešòové knedlíky od vèera. S tím jsme my „pracovníci“ nebyli spokojeni a telegrafovali jsme pro silnou svaèinu. Po obìdì se dalo do nového deštì a my poslali Anežku pro svaèinu. Kakao a chléb s máslem. Koneènì veèer jsme vztyèili stan. První útulek hotov!! 2. èervence Vlasta malá Ze stránì nad babièèinou chalupou slyšely jsme meèet kùzle, èi vlastnì byly jsme na rozpacích, je-li to kùzle nebo dítì. Vydaly jsme se s Lídou na výzkumnou cestu. Musely jsme lézt po skále nahoru. Koneènì jsme se tam po dlouhé chvíli doškrábaly, ponìvadž tam, kde byla na skále hlína, byla úplnì rozmoklá, takže se nám smekaly nohy. Když jsme pøišly skoro až nahoru, vidìly jsme tam mladé kùzle, které bylo uvázáno za provaz a tak se zamotalo kolem keøe, že si provaz kolem krku utáhlo, až mìlo jazyk již celý zmodralý a sliny mu tekly z tlamy. Vrátila jsem se pro nùž a znova jsem musela nastoupiti hroznou cestu ke kùzleti. Vysvobodily jsme je a jeho majitelé si pro nì pøišli. A takový starý èlovìk, místo aby nám podìkoval, øekl, že to nic nevadí, že se už škrtilo kolikrát. Ale nebyl to od nás dobrý skutek? 3. èervence Z deníku Lidky Schaumanové Vèera veèer mìli jsme již krásný táborový oheò, pøi nìmž byly rozdìleny práce na pøíští den a ustanoveny hlídky. Já sem mìla hlídku od 2–3 hod. Bylo velice pìknì. S radostí jsem pozorovala, jak èerné mraky uhání pryè a na západì poèala se modrati obloha. Po chvíli zmizely všechny èerné mraky a obloha zazáøila hvìzdami. Zatím ubìhla moje hodina. Vzbudila jsem Bursíka a s pevnou nadìjí, že bude zítra pìknì, jsem usnula. A nemýlila jsem se. Ráno svítilo poprvé zase slunko a celý den bylo pøekrásnì. Vystavìli jsme toho dne kamna a daly tábor do poøádku. Když se setmìlo, pozoZ kroniky Sasanek

29

rovaly jsme hvìzdy. Hanèí ukazovala nám Kassiopeiu, Lyru, Velký Vùz, Draka, Korunu a Labu. Když se už úplnì setmìlo, rozdìlali jsme táborový oheò. Nejdøíve byly rozdìleny práce na druhý den, pak se zpívalo a povídalo. Ke 12 hod. jsme šly spát. 4. èervence 1915 V noci po 1 hodinì, právì když Vlasta mìla hlídku, pøišli hosté: Brácha, Farka, Filip a Sláva Štìpán. Nevìdìly jsme o tom nic, až ráno, když jsme v 7 hodiny vstaly, stál u tábora ještì jeden malý stan. Po uvítání snídali jsme èaj a chléb s máslem. Pak si hosté, zejména Brácha a Filip celý tábor znaleckým okem prohlédli a shledali, že kamna nejsou zcela správnì postavena. A jali se je ještì s Farkou pøestavovat. V 1 hod. odešel opìt Filip a Vlasta ho šla vyprovodit. Ještì než se vrátila, odešla Hanèí fotografovat. Tamìjší lid totiž málokdy pøišel k tomu, aby se mohl dát fotografovat, bylo to pro nìho novinkou. My jsme za fotografování nic nežádaly, ale za to oni nám dávali všelicos z hospodáøství zadarmo a ochotnì. Také pozdìji, když nás již poznali, dívali se na nás úplnì jinak než na zaèátku a øíkali, že je jim nyní veseleji než pøed tím. Asi po 4 hod. se Hanèí vrátila. Když pøišla Vlasta, která z Živohoštì pøinesla chleba, uvaøila kakao. Po svaèinì jsme umyly nádobí a daly tábor opìt do poøádku. Sotva jsme douklidily, pøišla na návštìvu Drtinovic rodina. Malá Evièka vlezla do každého stanu a chtìla být také skautkou. Asi v 5 hod. odešli. V 6 hodin, když se všichni dostateènì ve vodì vyšplouchali, cvièili jsme a hráli rùzné hry. V 8 hod. jsme veèeøeli. K 1/2 10 byl rozdìlán táborový oheò. Ještì než byl zapálen a než se všichni okolo nìho sešli, šla jsem s Hanèí po louce smìrem k lesu na krátký rozhovor. Když jsme se vrátily, byly u ohnì provádìny rùzné hry a nakonec jsme zpívali. Ke 12 hod. byl táborový oheò ukonèen. Rozlouèili jsme se s Hanèí, Anežkou a Julèou, nebo èasnì ráno odjíždìly. 5. èervence Vstávali jsme pøed 7 hod. K snídani jsme mìli èaj a chléb s máslem. Když bylo od snídanì umyto nádobí, dávali jsme do poøádku tábor a Bursík snášel kameny a døíví na ohništì. Obìd vaøila Maryša a já jsem jí pomáhala. Lída po celém táboøe dìlala opìt „bohyni poøádku“. K obìdu jsme mìli polévku krupkovou a bramborovou kaši. Po úklidu v táboøe jsme se koupa30

Z kroniky Sasanek

li. Po svaèinì (kakao a chléb) šli Brácha, Farka a Bursík snášet døíví na Husovou hranici. Po veèeøi, když bylo opìt všechno v poøádku, mìli jsme volnou chvíli, tak dlouho, dokud se nesetmìlo. Pak šli hoši rozdìlat hranici na oslavu mistra Jana Husa, která mìla býti u naší studánky, na skále vystupující pøíkøe z Vltavy, na polovic cestì mezi statkem p. Šišky a táborem. Sesedly jsme se zatím na bøehu Vltavy. Velice jsme vzpomínaly na Hanèí, že alespoò dnes, pro Èechy tak dùležitý den, mìla ještì zùstat v táboøe. Na Bezedné plála již hranice a kolem ní míhalo se plno postav. S pobožnou úctou hledìly jsme na hoøící hranici a také k místu, kde naše hranice mìla plát. Èekaly jsme dlouho a ještì k tomu nadarmo. Hoši se najednou vrátili a vyprávìli nám, že na nì pøišla paní Šišková a zakázala jim hranici zapálit. Jaké bylo naše zklamání. Sedli jsme si tedy opìt na bøeh øeky, Štìpán vyprávìl o Husovi a pøitom dívali jsme se na hranici na Bezedné. Když v 11 hod. uhasla, šli jsme spát. 6. èervence, úterý Bylo 1/2 5, proto Brácha vaøil svaèinu, kakao a chléb s máslem. Po jídle šla Vlasta s Lídou do Živohoštì pro chléb. V Hnìvšínì jsme mìly zamluveno také máslo a Vlasta øekla Maryše, aby pro nì šla, ponìvadž všechny pro nìco nìkde byly, jenom ona ne. Ale Maryša øíkala, že sama nepùjde, že nezná cestu, že se bojí. Vlasta jí to všelijak vymlouvala, nic platno. Maryša øekla, že nepùjde. Uvolnila jsem se tedy dobrovolnì, že s ní pùjdu, aèkoliv jsem dnes již velký pochod vykonala. Vrátily jsme se až v 8 hod. Sedìly jsme totiž nahoøe na jednom vršku na skále, která vypadala jako sedátko, takže nás nesmírnì lákalo na chvilku si sem sednout. Bylo odtud krásnì vidìt do tábora, jak všichni sem a tam pobíhali. Pøekrásný, lákavý byl odtamtud pohled na krajinu, která se pomalu pøipravovala ke spánku. Všude poznenáhlu se kladlo šero a i tábor se pomalu zahaloval do šedého závoje a tak se našim zrakùm ukrýval. Ale když se ještì více zešeøilo, byly jsme nuceni hezké místeèko opustit. Když jsme pøišly do tábora, veèeøeli jsme krupicovou kaši a pak ještì chléb s máslem a èaj. Pak jsme všelicos povídali, šla jsem s Lídou po louce, pozorovaly jsme noèní krajinu a hvìzdy. V 10 hod. šli všichni spát, Maryša a já mìly jsme od 10 –12 hlídku. V 11 hod. Maryša na hlídce osiøela. Byla jsem tak ospalá, že jsem se už vùbec nemohla zdržet, bych neusnula. Maryša tedy za to, že jsem s ní šla do Hnìvšína, hlídala sama od 11–12, já jsem šla spát. Od 12–2 hlídal Brácha s Farkou, od 2–3 Z kroniky Sasanek

31

Vlasta velká, od 3–4 Bursík, od 4–5 Lída, od 5–6 Lidka a ta uvaøila již také snídani. O své hlídce píše Bursík: Když jsem se oblékl a vylezl pøed stan, procházel jsem se po táboøe. Potom jsem pozoroval okolí. Husté mlhy se vznášely k nebi, ptáci se probouzeli, okolí se rozjasnilo. Potom jsem si sedl do vchodu stanu a bavil se poèítáním aj. Ke 4. hod. prohlédl jsem okolí tábora, zapnul Farkùv a Bráchùv stan, vzbudil jsem Lídu, zalezl jsem do stanu, svlékl se a chvíli jsem pozoroval Lídu, jež hlídá. Potom jsem usnul. 7. èervence Vlasta malá V 6 hodin nás hlídka vzbudila. Po snídani Vlasta rozdìlila práce a odešla s Lidkou do Neveklova nakupovat – hlavnì cukr. V 9 hod. najednou, když každý byl zabrán do své práce, strhla se bouøka. Museli jsme všeho nechat a zalezli do stanu. Bouøka trvala asi 1/2 hod., ale nám se to zdálo být chvilkou. Všelicos jsme si povídali a tak èas rychle plynul, že jsme ani konec deštì nepozorovali. Museli jsme opìt ze stanu ven a každý se ujal svojí práce. Brácha dokrojil brambor, Farka jako obyèejnì zaèal topit. S Bursíkem jsem Bráchovi pomáhala pøi vaøení. „Bohynì poøádku“ Lída, dbala na poøádek v táboøe. Velice jsme se nasmáli, jak „bohynì“ nìco hledala a nemohla to najít, potom to její jméno bylo jistì velice ironické. K 1 hod. se Vlasta s Lidkou vrátily, ale v Neveklovì pro veliký d隝 a bouøku vùbec nebyly. 8. èervence Vstávali jsme ráno v 7 hod. Když jsme se ustrojili, snídali jsme. V 1/2 9 Vlasta velká, Lidka, Brácha, Farka, Bursík odešli na „Psané skály“, kde se skrývali za dob pronásledování èeští Bratøi, a kde zachovaly se nám vyryté citáty z Písma. Maryša, Lída a já jsme osamotnìly v táboøe. Maryša mìla za úkol vaøit, Lída uklidit tábor a já uklidit „A“ stan a snést Maryše všechno k vaøení. V 9 hod. šla jsem pro mléko, ale u Šiškù nebyl nikdo z domácích doma. Byli na poli. Jen jedno dìvèe tam sekalo døíví a øeklo, že pí. Šišková pøijde asi za hodinu. Vrátila jsem se tedy do tábora a šla jsem za Lídou do lesa pro døíví. Když jsem se asi za ètvrt hodiny vrátila, vzpomnìla si Maryša, že potøebuje mléko, a že jí je mám pøinésti. Vyložila jsem jí, že to není nic platno, když tam pùjdu, že ještì nebudou doma. Maryša stála na tom, že 32

Z kroniky Sasanek

mám jít, ale já jsem ji nechala mluvit a šla jsem až k 10. hodinì. Ještì jsem 10 min. èekala, než se pí Šišková vrátila. Mìla jsem hrnek tøílitrový tak plný, že jsem ho sotva mohla nést. Když jsem se po mnohých svízelích koneènì dostala do tábora, zaèla Maryša, proè prý tak dlouho nejdu, že už dávno mìla vaøit, na Lídu zase, že jí pøinesla málo døíví k topení atd., atd. Myslely jsme si s Lídou své a nechaly ji mluvit. Ani jsme si jí nevšímaly, co dìlá a zda-li vùbec vaøí. Asi v 1/2 12 byly jsme opìt pro døíví, a když jsme vyšly z lesa, vidím, že jsou z výletu už zpátky a že Vlasta Maryšu hubuje. Ona totiž nemìla k vaøení rýžového nákypu ještì nic pøipraveno, a když nemìla jinou výmluvu, svedla to na mne, že jsem jí prý nechtìla jít pro mléko a Lída pro døíví (aè mìla ho okolo kamen plno). Když jsem pøišla do tábora, zaèala Vlasta na mne hubovat, proè jsem nechtìla pro mléko jít. Bylo mì to tuze líto, že Vlasta pro nic za nic na mne tak „spustila“ a dala jsem se do pláèe. Pak jsem si rozmyslila plakat a všechno jsem Vlastì vyložila. Vlasta se tedy obrátila na Maryšu, aby jí domluvila, ale ta hodila s vaøeèkou na zem, a že tedy vaøit nebude, a si vaøí, kdo chce. Obrátila se a lehla si do stanu. Vaøení ujala se Vlasta s Bráchou, ale protože na vaøení rýžového nákypu nebyl již èas, mìli jsme hrachovou polévku, krupiènou kaši a palaèinky s jahodami. 9. èervence Již v 5 hodin mne pøišla Lída vzbudit. Mìla se mnou dost práce, než mne dostala ze stanu ven, byla jsem totiž vždycky ráno tuze ospalá. Koneènì jsem se ještì skoro se zavøenýma oèima dostala ze stanu, sama ani nevím jak. Abych se vzbudila zase k novému životu, šla jsem se nejdøíve do øeky umýt. Se svlékáním, jak Bursík „pán“ øíkal „se stahováním kùže“ nemìla jsem tentokrát žádnou práci, ponìvadž jsem spala v koupacích šatech. Pak jsem se èesala, Lída bìhala sem tam, nevím ani, co stále dìlala, jenom jsem ji vidìla potýkat se s kozou, která stále dorážela na nᚠsklep. Pak koneènì Lída zatopila, já jsem pøistavila vodu na èaj, aby, až ráèí všichni po dlouhé zábavì vstát, jim již do stanù vonìl, a pøimìl je k vstávání. V 7 hodin jsem s Lídou snídala, v 1/2 8 jsme totiž mìly vzbudit Vlastu a samy jsme mìly jít do Chatilska mému tatínkovi a mamince naproti. Koneènì, když jsme mìly vše hotovo, šla Lída vzbudit Vlastu. Tu budit není žádná práce, staèí øíci jen polohlasem „Vlasto“ a už se probudí. Horší práce èekala na mne. Budila jsem Lidku a Bursíka. Jdu do jejich stanu a zavolám Lidku. Ticho. Zavolám Z kroniky Sasanek

33

podruhé – opìt ticho. Zatøepu s ní – nic. Zaènu z ní stahovat pokrývku – otevøe oèi – zahuèí nìco (pravidelnì „už jdu, já vím“) – obrátí se a – spí dál. Bursíka budit – o to jsem se ani nepokoušela, spal jako kus døeva. Myslila jsem si, proè bych já se mìla s nimi takto døít, pošlu na nì vrchní Sasanku, Vlastu, a budou vzhùru hned. Vyjdu tedy ze stanu a – na cestì, vedoucí k našemu táboru, objevily se tøi postavy. V prvních dvou okamžitì jsem poznala tatínka a maminku, v tøetí teprve po chvíli jsem poznala paní Štìpánovou. Bleskurychle bìžela jsem jim naproti, paní Štìpánovou ze samého pøekvapení jsem zapomnìla pozdravit. Vlasta teprve teï šla ostatní budit. Vypadalo to hroznì komicky, když jeden po druhém, napolo ustrojený lezl ze stanù, a teprve když tak spatøil cizí oblièeje, opìt zalezl, aby se lépe ustrojil. Potom snídali. Když byl dán tábor do poøádku a hosté si po dlouhé cestì odpoèinuli, prohlíželi si všechno. Zatím co Vlasta s pí. Štìpánovou vaøily, Lidka a Lída uklízely a pomáhaly, šla jsem se s tatínkem podívat nahoru podél Vltavy. Cestou jsme našli mnoho jahod a malin, které jsme pøinesli do tábora. Za chvíli po našem návratu pøišla Maryša s Bursíkem. Obìhli i Sejice a hájovnu na Hluboké a pøinesli 4 kg bochník chleba, 1/2 kg másla, 54 vajec, sýr a 1 l mléka. Když si oba po cestì ponìkud odpoèinuli, oblíkli se jako všichni ostatní do plavek a nastalo cvièení. Jakmile byl konec, pøikroèeno bylo k rozdìlování obìda. Byla kroupová polévka a rýže s uzeným masem. Všem chutnalo znamenitì. Po obìdì musela jsem se již s tatínkem a maminkou rozlouèiti, neb jim služba nedovolovala, by déle s námi zùstali v pøírodì. Šla jsem je kousek cesty vyprovodit. Na zpáteèní cestì vzala jsem hned vodu ze studánky s sebou. Mezitím Maryša s Lidkou umyly nádobí a potom jsme se šli všichni koupat. Pak byla svaèina, mìli jsme kakao a koláèe. Zatím se Brácha s Farkou pøipravili na cestu domù a nastalo louèení. Lidka s Maryšou šly s nimi až do Živohoštì, kam šly nakupovat a pro poštu. Vlasta a já jsme psaly deník. Pojednou pozornost naši upoutala loïka s vlajkou a „pán“ hned poznal, že je to skaut Rössler z družiny „Bobrù“. Pøistál u našeho tábora ke bøehu, postavil si zde svùj putovní stan, a když si kanoe vytáhl z vody a vše si urovnal, zaèal si na našich kamnech vaøit. Když se setmìlo, rozdìlal Rössler oheò. Lída a já jsme byly unavené a ospalé, šly jsme proto spát. Ostatním Rössler èetl ze svého deníku o vodním táboøení, pak hrál na kytaru a zpíval. V noci, po své hlídce, Bursík šel budit Maryšu. Ta ho poslala hned spát, že 34

Z kroniky Sasanek

už jde hlídat. Dal jí tedy svítící hodinky, a šel si lehnout, nechav jí otevøený stan. Ale Maryša hned zase usnula, stan zùstal otevøen až do rána a Lidka v noci ze spaní naøíkala, že je jí zima. Ve 3 hod. probudila se pí. Štìpánová, která spala s Vlastou v posadì, a hlídala za nás. 10. èervence K obìdu jsme mìli mít rýžový nákyp, ale nemìli jsme žádné máslo, èekali jsme proto, až je paní Š. s Maryšou pøinesou. Rýže již byla vaøená, ale ony stále ještì nešly! Ponìvadž jsme mìli už hrozný hlad, snìdli jsme v 1 hodinu alespoò polévku, když jsme nic jiného nemìli. Ve 3/4 2 pøišly z Hluboké, kde si musely máslo utlouci. Po obìdì „pán“ myl nádobí a já jsem šla do Nouze k babièce pro mléko a zároveò mi Vlasta dala pro nì fotografie. Tu radost jakou z nich mìli! Anièka se nemohla na nì dost vynadívat a øíkala, že si je dá za rámek. Na mléko jsem èekala ještì pøes pùl hodiny, než si fotografie poøádnì nìkolikrát prohlédli. 11. èervence, nedìle Bylo krásnì, sluníèko svítilo již od èasného rána. Po snídani jsem šla do Nouze pro mléko a „pán“ šel se mnou. Za 3/4 hod. jsme se vrátili. Když jsme došli do tábora, sedali právì Rössler, Filip a Vlasta do loïky na malý výlet proti vodì. Pí Š., Lidka a Maryša vaøily, Lída šla na døíví. Vlasta, Rössler a Filip pøijeli ve 12 hodin. Obìd byl už hotov a zaèalo se jíst. Nejdøíve byla polévka, jak ji nazvat nevím. Byla v ní zelenina, brambory, nudle atd., pak bylo telecí maso, borùvková bublanina a rýžový nákyp. V pùl jedné odešla paní Štìpánová a Lída pìšky do Štìchovic a odtamtud parníkem do Prahy. Po svaèinì sbalili se i Rössler, Filip a Štìpán, složili si své vìci do loïky, rozlouèili se s námi a pluli do Štìchovic. Zatím do tábora pøicházely návštìvy z okolních vesnic. Do 6 hodin mìli jsme volno. Vlasta poèítala výdaje, my platili dluhy. Lidka a Maryša kreslili, Bursík èetl ze základù, Vlasta a já jsme psali deníky. V 6 hodin jsme zaèli signalizovat. Lidka s Maryšou šly na druhý konec louky k lesu, Vlasta, já a „pán“ jsme zùstali u tábora. V 7 hodin jsme je zavolali nazpìt a poslali do lesa na døíví. Pak jsme veèeøeli. Mìli jsme maliny se smetanou a chlebem, èokoládový pudding, èaj a vánoèku. Maryša pudding nejí, rozdìlili jsme se o její díl já Z kroniky Sasanek

35

s „pánem“. My dva jsme se totiž o všecko, co nìkdo už nemohl sníst nebo co vùbec zbylo, pøihlásili a poctivì se rozdìlili, nikdy „pán“ „pannu“ neb naopak neošidil. V 10 hod. odešly ze stanu Vlasta, Lidka a Maryša do svých posad. Já jsem šla, jako každý veèer po bøehu øeky, tu v tom tichu noèním, ve tmì a za šumìní lehkého vánku se nejlépe pøemýšlelo – snilo. Když jsem se vrátila, „pán“ už mìl všechny „noèní kùže“ na sobì nataženy a už si lehal. Tenkrát jsme mìli v „A“ stanu pohodlí! Stan pro 6 osob a my dva jsme byli jedinými jeho obyvateli. Ponìvadž jsem ještì natahovala na sebe noèní svùj úbor, „pán“ si ještì pøi svíèce psal deník. Najednou zaène rozebírat „vnitønosti“ svého tlumoku, vytáhne kus èokolády a také se se mnou rozdìlil. Já jsem zase vytáhla vánoèku a dala jsem mu ji, aby si ukrojil. A tak pøi hodování dostavil se i dobrý humor a smíchu nebylo konce. Z vedlejších posad na nás volali, abychom už dali pokoj, ale marnì! V 11 hodin jsme tedy zhasli svíèku, aby to svìtlo Maryšu nedráždilo, ale smíchu nebylo konce. Až koneènì v 1/2 12 jsme usnuli. Hlídky nebyly žádné, ponìvadž nebylo co hlídat, nádobí a náøadí jsme mìli v „A“ stanì. 13. èervence Už nám svítilo slunce do stanù, když jsme zaèli vstávat. Bylo už skoro 8 hodin. Po snídani jsem šla opìt pro mléko k babièce. Anežka jako obyèejnì všelicos mi povídala a øíkala mi také, že se jí moc stýská po „paní profesorce“, že ji mìli ze všech nejradìji. Ptaly se mne, zda-li se mi také tak stýská. Co jsem jim mìla odpovìdìt? A tak mi ještì všelicos povídala, mezitím co mne pøevážela pøes øeku. Když jsem se vrátila do tábora, mìl Bursík již jednu posadu zbouranou a døíví odnášel pøes rameno Vltavy na hráz. Lidka zahazovala sklep, Maryša šla zase na maliny. Vlasta a já jsme vaøily polévku a císaøský smaženec, èili správnì èesky „kaiserschmoru“. Po obìdì byl zbourán „A“ stan a kamna. Lidka shrabala tábor. Potom Vlasta, Lidka a Maryša pøenášely ještì døíví a náøadí na hráz, zatímco já s „pánem“ jsme si nacpané tlumoky vzali na záda, nìkteré vìci do ruky a šli jsme k pøívozu. Uložili jsme si je u babièky a pak jsme vzali loïku a táhli jsme ji jako konì za provaz proti proudu a vzadu Anièka ji bidlem odstrkovala od bøehu. U táboøištì jsme si do ní sedli a pøevezli se ke hrázi. Tam jsme do ní naložili všechny pøichystané již vìci, pak jsme si s „pánem“ opìt do ní sedli, Anièka ji odstrèila od hráze a jeli jsme. Vltava tam má silný proud, nemusely jsme loïku ani odstrkovat, ani veslovat, jela sama, unášena vlnami. Lidka 36

Z kroniky Sasanek

s Maryšou šly do Živohoštì a Vlasta zùstala sama na táboøišti. Uklízela a nièila poslední stopy po našem táboøe. Chvílemi poprchávalo. Když se setmìlo, sedìly jsme s Anièkou na bøehu øeky a povídaly jsme. Asi za 1/2 hodiny za námi pøišel také „pán“. V 1/2 9 jsme jeli s Anièkou na druhou stranu Vltavy pro Maryšu a Lidku, které se právì vrátily ze Živohoštì. Pøinesly máslo, tvaroh, chleby, které jsme si vezli s sebou domù. Pak jsme se všechny sešly u babièky ve svìtnici. Veèeøeli jsme: chleb s máslem a tvarohem a mléko. Po jídle ještì naposled jsme s nimi povídali a po 10 hod. jsme šli spát. Tentokrát jsme nespali na pùdì, ponìvadž se tam sušilo seno – spali jsme pod kolnou na slámì. Spalo se nám dobøe, aè bylo chladno, ale já jsem pro samé vzpomínky nemohla dlouho usnout. 14. èervence 1915 Ráno nás budila Vlasta v 5 hodin. Vstali jsme všecky hned, jen Maryša ne a ne vstát. V 6 hodin byli jsme se vším hotovi a složeno jsme mìli všechno. Nasnídali jsme se a sedli jsme si se vším na bøeh øeky a èekali jsme, až pøijedou vory nebo cila. K 7 hodinì zpozorovala jsem v záhybu øeky za naším táboøištìm cilu. Svolala jsem tedy všecky, šli jsme na loïku, Anièka nás na ní dovezla k cile. Naházeli jsme do ní nejdøíve všechna naše zavazadla, pak jsme tam skoèili sami a Anièka s loïkou se zvolna vzdalovala. Ještì naposledy kapesníky jsme na ni zamávali a již naše loï zahnula se za vrch, takže jsme Nouzi již nevidìli. Za chvilku minuli jsme Živohoš a hned na to zahnuli jsme do záhybu Vltavy a už jsme nevidìli ono krásné místo, kam jsme celých 14 dní chodili. Každou chvíli jiný obraz se nám ukázal, kdykoliv cila vyplula ze záhybu øeky. Celkem cesta byla stále stejná, vrchy buï zalesnìné neb skalnaté. Na mapì jsme urèovaly, kde právì jedeme. Minuli jsme Moráò, Povalilku i Královskou a pøed Svatojánskými proudy hotel „Na Rovínku“ a za chvilku pluly jsme již okolo sv. Jana. Tam voda hodnì rychle proudí a vlní se, že jsme hodnì rychle pluli. Voda nám støíkala do cily a také nìkolikrát najeli jsme na kameny skryté pod vodou. Bez úrazu jsme však dojeli do Štìchovic. Vystoupili jsme na druhé stranì v Brumšové a ponìvadž bylo teprve 1/2 10 utáboøili jsme se na bøehu a daly jsme se do jídla. Pak èetla Vlasta ze „Základù“. V 1/2 12 vyjíždìl ze Štìchovic parník. Tam jsme teprve obìdvali. Den pøed tím udìlali jsme si amolety a teï jsme si na nich pochutnávali. Podráždily také naše spolucestující, kteøí nás zaèali zasypávat otázkami. Tak nám ubìhla cesta až do Davle, mnohém rychleji Z kroniky Sasanek

37

než po cile, kterou jsme nyní pøedhonili. Po ní do Prahy se vezly naše kamna a bedna. Ani jsme se nenadáli, už jsme minuli Skochovice, Vrané i Jarov a pøijeli do Zbraslavi-Závisti. Odtud byla nám cesta již známa, jednotvárná, že jsme nevìdìli co dìlat. Pøišla jsem na to jíst. Zaèala jsem a po mnì tak udìlali všichni, vyjma Maryši, která na lavici usnula. Ve 2 hodiny dojeli jsme do Prahy. Nemohli jsme vìøit svým oèím, že jsme v Praze. Ten ruch a hluk byl nám tak nezvyklý tam z toho ticha na Vltavì. Nebylo nám zrovna volno, nejradìji bychom se obrátili a jely zase zpátky. Ale nešlo to. Doma na nás – se strachem – èekali. Na nádraží sedli jsme do elektriky. U Národního divadla se od nás oddìlil „pán“. My jsme jely do Holešovic. To bylo zase okukování ze všech stran a poznámek, ale kterým jsme již zvykly. V Holešovicích jsme si v lyceu složily vìci. S Vlastou jsem odevzdala „A“ stan u Sachema, pak øekla Vlasta, že pùjdem k Hanèí. Šly jsme, vlastnì bìžely jsme. Chvíli sedìly jsme u ní a pak jsme šly do Stromovky, kde jsme si vše opakovaly a hrály. V 7 hodin jely jsme vlakem domù. Ještì jsme nebyly z prvého tábora vlastnì ani doma a již jsme pomýšlely na druhý. Ale tábor u Živohoštì utkví jistì nejvíce všem v pamìti, ponìvadž to byl první tábor. Protože byl první, mìl také své nìkteré stinné stránky, na které jistì žádná z nás vzpomínati nebude, ale vždycky vzpomene si ráda na události veselé a krásné.

Po celou dobu trvání tábora Sasanek mimo vùdkynì byly 4 skautky, narozené vesmìs r. 1900. Stálým hostem byl skaut Bursík (II. oddíl) narozený r. 1902. Mimo èasté návštìvy delší dobu v táboøe byli: Sl. Dr. A. Berkovcová, Anežka Berkovcová a Julèa Husáková, skauti II. oddílu: Brácha, Farka, Filip. Celková útrata každého jednotlivce za celý pobyt v táboøe byla nejvýše 25K. Kupovaly jsme: Chléb, máslo, vejce, tvaroh, sùl, cukr, maso, kdežto mouku, krupici, rýži, kakao, èaj pøivezly jsme s sebou. Nejvìtší spoleèný výdaj èinila doprava zavazadel. Místo a døíví na stavbu tábora dostaly jsme zadarmo. Vlasta Štìpánová

38

Z kroniky Sasanek

Cesta do Pošumaví Cesta do Pošumaví Motto: Na cestu jsme se vydali dohromady skautù pìt, tøi hoši a dvì dìvèata shlédnout pošumavský svìt. Motto samo již povídá poèet úèastníkù i cíl cesty. Tøi hoši – byli skauti II. oddílu Brácha a Bursík a pøítel II. oddílu Max, dvì dìvèata – byla bývalá „Sasanka“ Libuše a já. Cestovní plán vypracovali jsme si s Bráchou pøedem, ale bìhem cesty jsme se pro nahodilé pøekážky od nìho ponìkud odchýlili. Co se zpùsobu cestování týèe, bylo smluveno spáti v hostincích, protože jsme nevìdìli, zdali bychom všude smìli táboøit. Následkem toho jsme také snídat a veèeøet museli v hostincích, kdežto obìdy vaøili jsme na vaøièích. Cesta rozvržena byla na 9 dní. V sobotu 14. srpna odjeli jsme z nádraží císaøe F. Josefa do Budìjovic za poèasí ne právì pøíznivého. To však nám nekazilo nijak náladu a cesta vesele ubíhala pøi prohlížení cestovního plánu, map, poèítání „financí“, rùzných hrách apod. Ve 2.46 h pøijeli jsme do Budìjovic. Vlak, který jsme mìli jeti dále, odjíždìl až za 3 h, takže jsme mìli na prohlídku mìsta dosti èasu. Odložili jsme tlumoky v šatnì a šli do mìsta. Obešli jsme hlavní námìstí, které je hezké tím, že má ještì kolem do kola loubí a uprostøed pìknou, tesanou kašnu. Na to vylezli jsme na hlavní chrámovou vìž, ze které je krásná vyhlídka do Šumavy. Na vìži umístìny jsou barometrické pøístroje a dle tìchto oznamuje hlásný rùznobarevnými prapory pøedpovìï poèasí. Nám hlásil prápor nestálé a deštivé poèasí, ale na štìstí se tentokrát pøedpovìï nesplnila. V 5.14 h odjeli jsme do Schwarzbachu (Èerné), kde jsme mìli pøenocovati. Již jsme mìli všichni jízdy ve vlaku dost a byli jsme rádi, když jsme vylezli. Ubytovali jsme se v hostinci nedaleko nádraží, pokoje byly útulné a nocleh nebyl drahý. Veèeøi jsme nedostali žádnou, ale nijak nás to nemrzelo, protože jsme všichni mìli ještì z domova jídla dost. V nedìli 15. VIII. ráno jsme si prohlídli doly na tuhu, naèež vydali jsme se pøes Vltavice na Vítkùv Kámen a do Friedbergu. Z kroniky Sasanek

39

Vítkùv Kámen je zøícenina krásnì na vysokém vrchu položená restaurovaná jen do té míry, aby se dále nerozpadávala. Když jsme vylezli nahoru, vidíme, že vrata jsou zavøena na klíè, který pravdìpodobnì mìl nìkdo dole ve vsi. Ponìvadž jsme však mìli hlad, pustili jsme se døív do pøípravy obìda. Mezitím, co hoši pøipravovali polévku, èistily jsme s Libuší lišky, které jsme si cestou nasbírali. Byli jsme právì v nejlepším, když se ozvalo silné zahømìní – pøedzvìst to rychle se blížící bouøky. Nebe se zachmuøovalo, každou chvíli mohl se spustit dùkladný liják, nezbývalo tedy nic jiného, než co nejrychleji se nìkde ukrýt. Vyslali jsme tedy Bráchu jako „kvartýrmachra“, aby vlezl oknem do zøíceniny a zjistil, zdali je tam nìjaká krytá místnost. Po chvíli se v oknì zjevil Bráchùv záøící oblièej, který nám zvìstoval, že úkryt by byl nalezen – ale – byla otázka, zdali se tam všichni i s vaky a vaøícím se obìdem vyšplháme? Nové zahømìní z blízka. – Nebylo èasu na dlouhé úvahy a již podáváme Bráchovi kleèícímu na oknì vaøièe, vaky, Libuši (byla to, pane, námaha!) a ve chvilce jsme zas všichni pohromadì a zaøizujeme se co nejpohodlnìji v „hradní komnatì“, zatím co venku po nìkolika velkých kapkách se spustily kroupy. „No, dy je nám to jedno, zatím jsme v suchu, ale horší bude, jak se dostaneme ven!“ Tak jsme uvažovali a opravdu nám to nebylo dosti jasné, nebo okno bylo vysoko a pod ním hned prudký svah, takže se nám nikomu právì do skoku nechtìlo. Následkem prudkého vìtru bouøka se rychle pøehnala a sluníèko zas zaèínalo svítit. Vylezli jsme si ještì pøed odchodem na hradní vìž, sedli si na okraj zdi a dívali se do kraje. Vyhlídka byla pøekrásná a dosti dlouho jsme sedìli. Když jsme zas sešli dolù, dali jsme se do skládání vakù a chystali se na „výpad“ z hradu. Vtom ha! Slyš! Skøípe klíè v zámku (Libuše schová se Maxovi za záda) a na prahu objeví se nìkolik venkovských dìtí, které nás patrnì vidìly na vìži a pøišly se podívat, jak jsme se dostali bez klíèe do zøíceniny! Nám to ovšem bylo velmi vhod, nebo jsme se takto dostali pohodlnì ven. Odtud šli jsme do Friedbergu, cíle naší dnešní cesty. Je to èisté, malé mìsteèko v krásné poloze, ale ráz jeho je již docela nìmecký. Spali jsme v hostinci „zûr Post“, který byl nejen èistý a dost laciný, ale i lidé byli velmi ochotni. Byl to z celé naší cesty nejlepší nocleh a také nálada tohoto veèera byla nejveselejší. Zvl᚝ „Buøtík“ rozvázal tak, že jsme ho nestaèili dost krotit.

40

Z kroniky Sasanek

III. Pondìlí 16. srpna Po dobré snídani dali jsme se pøes Lupièín a Èertovy proudy do Vyššího Brodu. Lupièín je hezká, èistá vesnice a zajímavé je, že náves je celá porostlá pìkným, mìkkým trávníkem, který nebyl nikde vyšlapán, aniž bylo vidìt vyjeté koleje. Od Lupièína poèíná romantická krajina údolím Vltavy, která vrcholí v Èertových proudech. Zde je ještì Vltava velmi divoká a nesplavná, ale vedle toho je tu vystavìn nákladný náhon, kterým se z hora pouští polena døíví. Níže se døíví zase zachycuje a elektrickou drahou odváží. Toto chytání døíví je velmi zajímavé a my jsme dlouhou dobu pozorovali jednoho zvl᚝ zruèného døevaøe. Stál nahoøe na bøehu a mìl, jako ostatní, dlouhé bidlo, opatøené na konci ostrým železným bodlem. Pod ním pøímo letìla vodou hnána polena a on s naprostou jistotou zabodl vždy hrot do nejsilnìjších polen a lehce je vyhodil na bøeh, jako by nic nevážila. Bylo to pro nás nìco tak nového a zajímavého, že jsme dlouho se tu zdrželi a nemohli se na døevaøe dosti vynadívat. Rovnìž zvláštnì pùsobí uprostøed této romantické krajiny elektrická dráha, kterou jsme asi 3x potkali. Má jednak vùz pro dopravu osobní, jednak pro dopravu døíví, pro kterou byla též stavìna. Do Vyššího Brodu, cíle naší dnešní cesty pøišli jsme asi v 5 h odpoledne. Klášter byl již zavøen a prohlídka byla možna až druhý den. IV. Úterý 17. srpna Sešli jsme se dle úmluvy v 8 hod., prohlédli si mìsto a šli do kláštera. Tam je ale pøístup dovolen až od 10 h, usadili jsme se tedy na klášterním nádvoøí a krátili si èas kreslením staré gotické kašny stojící uprostøed nádvoøí. Sbírky kláštera jsou nádherné, ale novic, který nás provádìl, sbírky vùbec neznal a nedovedl nám nic vysvìtlit aniž podat historii. Vùbec bylo vidìt, že pro všechny ty cenné staré vìci ho obklopující nemá pražádný zájem. Asi v 11 h vyšli jsme z Vyššího brodu do Rožmberka, kde jsme si chtìli prohlédnout zámek. S prohlídkami jsme však všude mìli „smùlu“. Na Rožmberku bylo panstvo a hosté, a klíèník musel také pøisluhovat pøi hostinì. Odskoèil sice na chvíli, aby nás provedl, ale tak spìchal, že jsme zámek jen prošli. Z Rožmberka šli jsme dále do Ottau, kde jsme mìli nocovat, nocleh byl však špatný. Jediný venkovský hostinec – pokoje pro turisty žádné, takže jsme

Z kroniky Sasanek

41

spáti musili na sýpce, která byla sice vzdušná a svìtlá, ale postele byly jen 3. Spali jsme tedy 2x po 2 a jeden sám. Zde se nám stalo po prvé, že na nás chtìli cestovní dokumenty a pøes noc si naše legitimace jako záruku podrželi. V. Støeda 18. srpna Od tohoto dne poèali jsme pociovat válku. Tj.: chleba, který jsme mìli z domova, došel a v celém okolí již byly zavedeny chlebenky a my nemajíce jich, trpìli jsme velkým nedostatkem chleba. V Ottau jsme kupø. dostali chleba ku snídani úplnì plesnivý a pøece jsme byli rádi, že alespoò ten máme. Avšak historie s chlebem a chlebenkami mìla ještì dozvuky v Krumlovì, kamž jsme šli, chtìjíce si tam prohlédnout zámek. Ráno vyšli jsme z Ottau po snídani a proto šlo se nám vesele stále krásnou silnicí, ale když se blížila doba pøesnídávky, marnì se naše žaludky poèaly ozývat – nemìli jsme chleba! Kdyby se však jednalo jen o pøesnídávky, ale co budeme pøikusovat ke guláši pøi obìdì?! Jediná naše nadìje byla vesnice asi hodinu ještì do Krumlova vzdálená, kde jsme doufali, že nìjaký chléb seženem. Ve vesnici té (zapomnìla jsem jméno) je velká pøádelna a papírna patøící zuøivému Nìmci a tím je tam živel nìmecký ještì více upevnìn a rozšíøen. Zde jsme tedy chodili v pravém slova smyslu od stavení ku stavení, chtìjíce koupiti chléb a tím jsme na sebe snad obrátili pozornost a jisté podezøení. Leè vše bylo nadarmo, chléb jsme nedostali, a proto jsme se rozhodli jíti v Krumlovì na radnici a žádati tam chlebenky. K 11 h blížíme se koneènì ke Krumlovu – všechny domy jsou samý prapor - jest oslava narozenin císaøových. U mýtné budky vidíme policistu mìstského v plném lesku a tu napadne mì, že bychom se ho mohli zeptat, kde dostaneme chlebenky. Strážník se nás ihned ochotnì ujímá, chce na nás cestovní dokumenty a když jsme mu je dali, nabízí nám svùj prùvod k radnici, kde prý chlebenky dostaneme. My nic netušíce dali jsme se klidnì vésti, aèkoliv nám bylo dosti nápadno, že se za námi táhne celý ocas Krumlovského obyvatelstva. Když jsme pøišli na námìstí, byla právì nejvìtší „paráda“. Všechna okna byla obsazena, námìstí plné lidí, ale nám dìlali všichni – dík našemu prùvodci – místo. Koneènì pøijdeme do radnice a tu si nás „pøevzal“ jiný „vyšší pán“ a spustil na nás: „Copak jste velezrádného mluvili? Vy jste mluvili bulharsky!“ Na zlomek sekundy jsem se zarazila, ale ihned jsem se energicky ohradila a žádala dùkaz toho, kdo nás nìco podobného slyšel mluvit. 42

Z kroniky Sasanek

Když vyšetøující úøedník vidìl jistotu, s jakou odpovídám, ihned obrátil a øekl nám, že z oné vsi (kde jsme chléb shánìli) to telefonovali, naèež oni poslali strážníka, aby nás zatkl. My zatím chtìjíce chlebenky vlezli jsme mu sami do pasti a netušili, že vlastnì z úøední moci nás vede na radnici. Když jsem mu vše vysvìtlila, byli jsme propuštìni, ale chlebenky, o které jsme se stále hlásili, jsme nedostali. Pøirozenì, že tato episoda zadala nám pøíèinu k øadì vtipù a legrací, které vyvrcholily ve složení písnì, kterou jsme i s ilustracemi ihned poslali Vaškovi a Vlastì, našim vùdcùm. Jiná však mnohem mrzutìjší vìc nás v Krumlovì potkala. Krásný zámek, který chová pravé poklady je po dobu války prý uzavøen, takže jsme si ho bohužel nemohli prohlédnouti. Myslíme si však, že nás tam následkem ranních událostí nechtìli pustit, nebo že si nás kde kdo všiml bylo jasno z toho, že když jsme pøišli ještì týž den do Zlaté Koruny, kdež jsme mìli pøespati, ihned nám hostinský povídal, že nás ráno vidìl v Krumlovì, jak nás vedl policajt na radnici. Stejnì tak nás uvítal architekt, který øídí opravu kláštera Zlatokorunského. Klášter ten je velmi starý a byl zdoben pøekrásnými freskami, které však byly mnoho poškozeny, když tam pozdìji umístìna byla železáøská továrna. Nyní je klášter zas opuštìn a s velkým nákladem je opravován. Ve Zlaté Korunì jsme zaèali – bohužel – pociovat, že jsme pøišli do èeské krajiny. Nocleh i strava mnohem dražší a pohodlí ménì. VI. Ètvrtek 19. srpna Za dnešek chtìli jsme udìlat Kle, Dívèí Kámen a odtud do Budìjovic. Avšak vzbudíme se a ono prší! Rozhodli jsme se jen èást dnešního pochodu udìlati. Vynechali jsem Kle a šli pøímo na zøíceniny Dívèí Kámen, které jsme dùkladnì prohlédli a prolezli a odtud jsme šli do Kremže, kde je mùj vzdálený pøíbuzný starostou a kde jsme proto doufali dostati chléb. Tam se koneènì nad námi smilovali a i nocleh jsme mìli laciný. VII. Pátek 20. srpna Ráno jeli jsme vlakem do Budìjovic odtud jsme šli pìšky na Hlubokou, kde se nám koneènì podaøilo pohodlnì a po chuti si prohlédnouti zámek. Jako v podobných starých rodových zámcích tak i na Hluboké je množství pøekrásných a cenných starých vìcí, které zvl᚝ mì nadmíru zajímaly. Mohu øíci, že Hluboká na mì svými sbírkami udìlala veliký dojem a že neopomenu pøi nejbližší pøíležitosti se tam zas podívat. Z kroniky Sasanek

43

Z Hluboké jeli jsme vlakem do Husince, abychom v jubilejním roce (1415–1915) navštívili Husùv domek. Mohu øíci, že Husinec mì velmi zklamal. Je to neupravená vesnice, lidé jaksi neochotnì odpovídají, jaký to rozdíl proti nìmeckému Friedbergu! A èlovìku je pøi tom smutno a trpko, jak jsme pøece jenom malí a pozadu proti cizinì, která by jistì z rodištì takového muže udìlala místo navštìvované jak domácími cestovateli, tak i cizinci, kteøí by tam pøinášeli nejen jiný vzduch, ale co je hospodáøsky dùležitìjší i své peníze! Z Husince šli jsme pìšky do Malenic na dráhu. Tato túra byla nejhorší z celé naší cesty. Odtud jeli jsme na noc do Strakonic. Pøijeli jsme již za úplné tmy a protože žádný z nás ve Strakonicích nebyl, nevìdìli jsme, kam se obrátit. Z nádraží šli také dva páni, kteøí, jak jsme dle øeèi vypozorovali, byli „domorodci“ a na ty jsme se tedy obrátili o radu. Hned se nabídli, že nás dovedou do hotelu „U Bílé rùže“, kde prý se velmi dobøe vyspíme. Já však každého skauta varuji, aby do zmínìného hotelu nechodil. Nejen, že ceny jsou nadmíru vysoké, ale hlavnì není tam èisto. Za celou naši cestu se nám nestalo, abychom nemìli èistì povleèené peøiny, až zde. Unavená a ospalá uložím se ku spaní a v tom mi zaènou padat prkénka z postele a já ocitám se na zemi! To myslím, že by se nemìlo stát v hotelu, kde jsme platili za pokoj s 2 postelemi 3.60 K! Lehla jsem si podruhé, ale co to bylo za spaní! Bála jsem se pohnout, abych zas nespadla a za druhé bylo mnì nepøíjemno spát pod peøinou, která zapáchala potem!! Kdykoliv bych podruhé pøišla do Strakonic, jistì nepùjdu do hotelu k „Bílé rùži!“ VIII. Sobota 21. srpna Ráno jeli jsme vlakem pøes Písek do Vlastce a odtud pìšky na Zvíkov. Ještì pøed obìdem jsme si prohlédli hrad, naèež jsme sešli k Vltavì, kde jsme si vaøili nᚠposlední spoleèný obìd. Ze Zvíkova dali jsme se poøád po pravém bøehu Vltavy na Orlík, kde jsme nocovali v zámeckém hostinci. Veèer, který jsme trávili spoleènì, byl zas tak veselý jako první, jen tak trochu nám kalilo náladu, že je to poslední veèer, naší tak pìknì se vydaøivší cesty. Pøed spaním bylo ještì umluveno, že Brácha a Bursík odejdou brzy ráno a budou èekat u øeky na vory, které by je svezly do Prahy. IX. Nedìle 22. srpna V 5 h ráno šla jsem budit hochy, jak jsem jim slíbila. Ještì jednou jsme se rozlouèili a asi za 1/2 h bylo je slyšet, jak odcházejí. My „sirotci“ chtìli jsme 44

Z kroniky Sasanek

si dopoledne prohlédnouti zámek, ale jak jsem již øíkala, v tom ohledu jsme mìli „smùlu“ a zase jsme se dovnitø nedostali. Prošli jsme tedy alespoò park, který také stojí za to, a odešli jsme do Èimelic na dráhu. Pùvodnì jsme chtìli jeti z Mirovic, ale pak nám tamìjší lidé øíkali, že do Èimelic je blíže. Já jsem odtud odjela do Písku, Libuše s Maxem do Prahy. Jak jsem se pozdìji dozvìdìla, Brácha a Bursík se vorù nedoèkali a proto se pustili za námi na dráhu. V celku byli jsme všichni s cestou spokojeni. Poèasí bylo dosti sluneèné a vzdor tomu, že jsme se do všech zámkù nedostali, pøec vidìli jsme hezký kousek èeského kraje. Shoda mezi námi všemi byla velmi pøátelská a nálada témìø celou cestu co nejveselejší. Jarešová

První øádná oddílová schùzka První øádná oddílová schùzka srpna 1915 16. 16. srpna 1915 Pøítomny byly: Vlasta Albrechtová, Libuše Ambrožová, Marie a Tonèa Dûrrová, Lidka Schaumanová a Vlasta Štìpánová. Po zahájení schùzky vùdkyní, zvolena byla rádkyní a zástupcem vùdkynì R. Jarešová, pokladní M. Dûrrová a referentkou, která povede zvl᚝ zápisy o všech týdenních schùzkách Vlasta malá - Albrechtová. Na schùzce pøijat návrh Vlasty malé, která podrobnì ve svém návrhu popsala historické i pøírodní zajímavosti Okoøe i okolí. Výlet stanoven na 25. 8. 1915. Štìpánová

Vycházka do Selce Vycházka do Selce prosince 1915 12. 12. prosince 1915 Naše schùzka byla rozšíøena na odpolední vycházku do Selce. Po obvyklé schùzce šly jsme do roztockého kraje, kde jsme cvièily, hrály skautské hry a uèily se tanèit národní tance. Na zpáteèní cestì šly jsme skautským krokem. Ve 3/4 6 pøišly jsme k Vlastì velké, kde jsme do 7 hodin hrály a zpívaly. Z kroniky Sasanek

45

Pøítomné byly: Albrechtová, Ambrožová, Hudcová, Jarešová, Lajblová, Schaumanová, Štìpánová, Zvárová a Dûrrové.

Vánoce 1915 Vánoce 1915 Protože se „Sasanky“ rozjely do svých domovù nemohly jsme poøádat žádný spoleèný výlet. Vlasta velká s Jarešovou zúèastnily se skautského, lyžaøského kursu na Benecku v Krkonoších. Vyjely jsme 25. XII. z Prahy. Veèer jsme dorazily na Zlatou vyhlídku, kde nás uvítal Rõssler, cvièitel náš. Noclehy nám laskavì dal Ski klub - Praha ve své chatì. 26. XII. a 27. XII. jsme pilnì cvièili na loukách pod Žalým a 28. XII. vyjeli jsme na celodenní túru do Kotelských jam, kde jsme si vaøili obìd. 29. XII. Ráno jsme jen jezdili v okolí chaty a Zlaté vyhlídky. Brzy po obìdì jsme sjeli zase do Jilemnice a veèer v 11 hod. byli jsme v Praze. Štìpánová

V roce 1915 byly v I. dívèím oddíle skautky: Vlasta Albrechtová, Libuše Ambrožová, Tonèa a Marie Dûrrová, Lída Hladíková, Maryna Hudcová, Rùža Jarešová, Vìra Lajblová, Vlasta Štìpánová a Vlasta Zvárová. Pøítelkynìmi oddílu: sl. Mildschûtzová a Zemanová. Mìly jsme celkem 18 týdenních schùzek a byly jsme na 10 jednodenních výletech, 14 dní na táboøe u Živohoštì, 6 dní v Kácovì, 9 dní na Šumavì, a na 6 vycházkách. Finance spravovala M. Dûrrová. Na pøíspìvcích se vybralo 28 K. Vydání èinila 14,42. Èisté jmìní 14,58 uloženo v Mìstské spoøitelnì. Štìpánová

46

Z kroniky Sasanek

Z kroniky Sasanek

47

Dr. Anna Berkovcová

Vlasta Koseová - Štìpánová

48 Z kroniky Sasanek

Stan dívèího odboru na skautských slavnostech v Klamovce 2. zleva, stojící, Dr. A. Berkovcová

Jedna z výprav – zleva: 1. Adamová, 3. Emilie Mildschützová, 5. Dr. Anna Berkovcová, 6. Lída Machová

Z kroniky Sasanek

49

Sasanky a skauti 2. oddílu se svým velkým fanouškem a pomocníkem profesorem Drtinou (1. muž zleva)

U Vltavy – zleva: Vlasta Albrechtová, M. Dürrová, Maryna Hudcová

Výprava na Hnìvšín k prof. Drtinovi, který Sasankám doporuèil táboøištì

V Šimsovì sanatoriu v Krèi – zleva: Lída, Maryna, Dr. A. Berkovcová, Vlasta Albrechtová 50

Z kroniky Sasanek

Stavba táborových kamen 1. zprava Sl. Bursík – „Pán“, 3. zprava Vlasta Štìpánová

Vaøení v táboøe aneb práce kuchaøské, tøetí zleva Vlasta Štìpánová Z kroniky Sasanek

51

52 Z kroniky Sasanek

Stavba podsady – kùl zatlouká Vlasta velká – Štìpánová, pod ní Vlasta malá – Albrechtová

V malebném, dnes Slapskou pøehradou zatopeném, údolí našly skautky místo pro svùj první tábor

Z kroniky Sasanek

53

Chalupy v Nouzi u Živohouštì

Pøevozníkovic babièka s Anièkou

54 Z kroniky Sasanek

Sláva Bursík – Pán, stálý osadník a pomocník na prvním táboøe Sasanek

Cesta z tábora na vorech

První skautky – Sasanky První skautky – Sasanky Jako seniorka Støíbrných Trojlístkù, to znamená pamìtnice, mám doplnit vydání táborového deníku našich prvních skautek „Sasanek“ vypravováním o jejich dalším životì. S táborem Sasanek jsem se zaèala seznamovat až v roce 1940, když èeský rozhlas uprostøed øvaní poulièních ampliónù o váleèných úspìších nacistù, uprostøed plakátù se jmény popravených, uprostøed éry lístkù na potraviny, na textil, zavøených vysokých škol a zatemnìní vypsal tìsnì pøed rozpuštìním Junáka soutìž na scénku z prvního tábora skautek na oslavu jejich „støíbrného jubilea“. Ráda jsem se vrhla do této práce. Nemìla jsem tehdy k dispozici deník Sasanek, musela jsem èerpat jen z osobních vzpomínek úèastnic, které jsem doplnila napø. dopisem profesora Františka Drtiny prvním skautkám, charakteristikou života pøed první svìtovou válkou a pøedstavou života nového u studentek holešovického lycea. Scénka byla ještì odvysílána. S dìtským sborem ji nastudoval Miloslav Disman. Profesora Drtinu mluvil Richard Záhorský, bratr známého herce Bohuše Záhorského, jména hereèek, které pøedstavovaly vesnièanky nechápající, proè „se sleèinky døou“, jsem zapomnìla. Zato nezapomenu na slavnostní pocit, že mne M. Disman povìøil èíst úlohu Vlasty velké, jak se, na rozdíl od Vlasty Albrechtové, øíkalo Vlastì Štìpánové – vùdkyni tábora. Brácha Filip, (doc. MUDr. Ladislav Filip, první vùdce Svojsíkova oddílu) spolu s Josefem Fárkou a malým Slávou Bursíkem jmenovaný A. B. Svojsíkem jako instruktor výstavby prvního dívèího tábora, vzpomínal v roce 1970 v Roztokách na sjezdu skautek k oslavì 25. výroèí osvobození republiky a 55. výroèí založení dívèího skautingu na tuto pøevratnou událost (jeho projev je uveøejnìn ve sborníèku „75. výroèí založení dívèího skautingu“, který vyšel v roce 1990). Charakterizoval tábor na samotì Nouze u Živohouštì jako „pøevoz z dosavadního bøehu malom욝áctví k bøehu nadìje na lepší èasy“. Prvním skautkám prý pršelo tak vydatnì, že když nemohly vaøit, zkusily jíst syrová vejce. Proto mìly „silné kosti a rovnou páteø“. A jejich pokraèovatelkám pøísluší ukázat mužùm, že patriarchální zpùsob øízení svìta – násilí, války a nenávist nevede ke štìstí. Z kroniky Sasanek

55

Co víme o dalších osudech Sasanek? Zaènìme Vlastou velkou. Vùdkynì 1. dívèího oddílu, zapisovatelka dívèího odboru. Po maturitì na lyceu a pobytu v pensionátu ve Švýcarsku vystudovala za války otevøenou sociální školu. Po válce pracovala v novì založeném Èeskoslovenském èerveném køíži (pøedsedkyní byla Dr. Alice Masaryková). Vlasta Štìpánová byla v roce 1919 zvolena pražskou zpravodajkou. Brzy byla poslána do USA na vysokou školu sociální. Sòatek s JUDr. Jaroslavem Kosem ji zavedl na sedm let do Ženevy. Srdce se svírá úèastí nad zjištìním, že jejich dcera Eva (nar. 1924) neslyší. Pokraèováním deníku Sasanek je deníèek zachycující pokroky ve výuce krásné holèièky. Po návratu kandiduje Vlasta Koseová do náèelnictva Svazu. Kromì funkce zahranièní zpravodajky, od roku 1936 zemské náèelní a èlenky svìtového výboru pracuje v ÈSÈK, Spolku pro neslyšící a v Ústøedí ès. hospodyò, kde se shromáždilo více žen, které prošly skautskou výchovou i funkcemi ve Svazu. Zájem o ženskou otázku ji vede k problémùm všedního dne. Proto její èlánky najdete nejen v èasopisech spolkových, ale i v denním tisku. V roce 1938 (ještì pøed Mnichovem) je zvolena náèelní skautek. Její muž zaujímá vysokou funkci za Ministerstvu zemìdìlství a v roce 1942 je Sonderkommandem Gestapa zastøelen. Jejím svìtem po druhé svìtové válce byla práce pro druhé. Byla si vìdoma, jak ji máme rádi, jak se snažíme podle jejího vzoru vážit si všedních dnù. Ani funkce místopøedsedkynì svìtového výboru WAGGGS ji od nás nevzdálila. „Metály“ ukládala do krabièky a nevzrušeným hlasem øídila schùze náèelnictva DK a pøednášela lesoškolaèkám o výchovném významu organizace (se vztahem k dennímu životu). V jejích projevech nenajdete projevy nacionalismu ani nesnášenlivosti náboženské. Už jednou jsem napsala: „Neslyšely jsme ji nikdy velet, ale všechny jsme šly za ní“. Titulem „Èestné náèelní Ès. Junáka“ nahradila v létech 68–70 nová organizaèní struktura její funkci náèelní Ès. Junáka. Ještì na srazu 1200 skautek v Roztokách dovedla kromì vzpomínek na zaèátky práce povzbudit v pøedveèer zániku Junáka pøítomné skautky k práci pro dìti. V roce 1973 se na její pohøeb sjeli èlenové našeho hnutí z celé republiky. Nemám mnoho jejích dopisù, z nichž èerpám výroky stále platné. Zato jsem každý den zaèínala telefonickým rozhovorem s Vlastou velkou. A každý den je mi líto, že u ní nemohu dále èerpat optimismus pro budoucnost.

56

Z kroniky Sasanek

Na fotografii z oslavy 22. února 1969 v Domì ès. dìtí na Hradì sedí mezi prvními sestrami dekorovanými øádem novì zavedeného Støíbrného trojlístku další Sasanka. Je to Ludmila Štolbová z Mladé Boleslavi. Ona je Lidka Šaumanová, autorka povedených zápisù z deníku. Seznámila jsem se s ní po válce na vùdcovských zkouškách, kterým jako oblastní velitelka pøedsedala. Dovedla obhájit odlišné pojetí DK (èekatelky a vùdkynì) proti rozlícenému okrskovému veliteli, který nehodlal ustoupit mladé tajemnici DK. Stejnì krásné a hodné jako maminka byly i její tøi dcery, které po smrti manžela vychovávala. Ona byla poslední návštìva v Vlasty Koseové den pøed její smrtí. Na táboøe byla také Lída Machová, žákynì profesora Drtiny. Dále o ní jako o Lídì Sobotové uslyšíte jako o vùdkyni první Dívèí lesní školy z r. 1926 a o delegátce na mezinárodní konferenci v USA ve stejném roce (zde byl 22. únor prohlášen za mezinárodní svátek skautek). Do návratu Vlasty Koseové ze zahranièí byla jednou z nejdùležitìjších pracovnic dívèího skautingu. Poprvé jsem ji potkala jako organizátorku závodu šotkù pøi Všeslovanském jamboree v Praze. V roce 1934 odešla po konfliktu s náèelnictvem Svazu a založila Svaz ès. skautek na pùdì organizace YWCA. Osobnì jsem se s ní seznámila až v roce 1968. Její muž byl zabit ve vìznici na Pankráci 26. 4. 1945. Jeho jméno najdete na Hradì na desce vìnované popraveným pracovníkùm prezidentské kanceláøe. Lída Sobotová v sobì nesla zásady skautek po celý život. Hned v roce 1945 se stala pøedsedkyní spolku vdov po odbojáøích. Z její pozùstalosti máme zachovanou kroniku prvních pìti DLŠ a podrobný referát (i s fotografií úèastnic) o mezinárodní konferenci v USA 1926. Škoda, že se v roce 1945 skautky vzdaly odznaku dívèí lesní školy, trojlístku s písmeny DLŠ, jak jej zavedla lesní škola Lídy Sobotové. Mùj osobní život po roce 1970 velice obohatila další Sasanka Maryna Hudcová - Ondráková. Ona je dárkyní fotografií, které vám tato publikace pøináší. Z podmraèené dívky pod skautským širákem se stala usmìvavá elegantní paní, ke které jsem po smrti Vlasty Koseové chodila na „na lekce“, jak si vážit života a možnosti být prospìšná jiným. Byla blízkou pøítelkyní Vlasty Koseové a díky ní máme Vlastiny dopisy z prvních let práce. Stejnì

Z kroniky Sasanek

57

jako Vlasta absolvovala i Maryna ve válce sociální školu a po válce byla také zamìstnána v ÈSÈK. Škoda, že jsem její vyprávìní o rozdìlování potravin po slovenských dìdinách nezachytila na magnetofon. Potraviny vozila na voze taženém jedním konìm. Vojáèek – její „ochranka“ spal èasto pøede dveømi Maryniny „ložnice“, když byla obava z návštìvy nìjakého podnikavého chlapce. Pøi této práci se Maryna nakazila tyfem. Po uzdravení byla zamìstnána v prezidentské kanceláøi. Jediný syn manželù Ondrákových nemohl od narození chodit. Napsal knihu, jak lze žít s tímto postižením, která byla pøeložena do nìkolika jazykù. Pøes maximální péèi zemøel mlád. A co pøinesla skautský výchova Marynì? Vyprávìla: „Probudím se, otevøu okno. Vzpomenu si na doktor Berkovcovou a zacvièím si. Teprve potom pokraèuji v ranním zamìstnání.“ Díky vypìstovanému smyslu pro organizaci dovedla Maryna i po zlomeninì obou „krèkù“ a po smrti svého manžela uspoøádat si, s využitím zdravotní a další dostupné pomoci, svùj program tak, že nevynechala denní zdravotní procházku (po obou operacích se nauèila chodit), byla vždy upravená a mìla èas na dopisy, telefony i návštìvy. Mezi její pøátele patøil i profesor Švejcar. V jednom telefonickém rozhovoru prohlásil: „I kdybych nevìdìl, že jste byla mezi prvními skautkami, poznal bych to podle vašeho smyslu pro organizaci.“ Mùže existovat lepší ocenìní programu prvních skautek? Vlastu Albrechtovou, nazývanou Vlasta malá, i když byla vìtší než vùdkynì oddílu, další autorku z deníku Sasanek jsem nikdy nepotkala. Vystudovala geologii a byla ženou profesora geologie Kodyma. Také M. Dürrovou, Julèu Husákovou ani Anežku Berkovcovou jsem nikdy nevidìla. Ale dovolte mi, abych se znovu vrátila ke své scénce. Nemohla jsem v tom roce 1940 pøenést pøes srdce, aby v ní nevystupovala první náèelní Milka Milèicová (Müldschitzová), kterou jsme na venkovì znaly víc, než Vlastu Koseovou. A v pravdì Vlasta velká mi ji tam nechala. Jen mì upozornila, že v dobì prvního tábora byla profesorka tìlocviku z Holešovic jen pøítelkyní oddílu. Dr. Anna Berkovcová se v únoru 1918 vzdala funkce a pøedsedkyní „Samostatného ženského odboru spolku Junák – èeský skaut“ se stala Bronislava Herbenová. PhDr. Berkovcová, teprve dvanáctá èeská žena s akademickým 58

Z kroniky Sasanek

titulem, se soustøedila na práci vìdeckou a organizaèní práci pro pomoc studentkám. V roce 1923 otevøela zahradnickou školu pro dívky v Krèi, své nejvìtší životní dílo. Absolventky této školy, vyzbrojené teoretickými i praktickými znalostmi, se uplatòovaly v podnicích, které mìly spojení s pøírodou. Vycházely z ní i zahradní architektky. Po válce (1945 a 1946) pøednášela na našich DLŠ v Èernošicích. Zde okouzlovala naše úèastnice mimo jiné ukázkami aranžování kvìtin, zejména do té doby málo známou ikebanou. Èasto vzpomínám na první pováleèný táborový oheò DLŠ, kde zapalovala oheò ze strany východní. Milka Milèicová, která vedla skautky po dobu trvání první republiky z jihu, Vlasta Koseová ze strany západní, protože odtud pøišla bouøe, kterou jsme prožily, a vùdkynì školy Dr. R. Vanèurová ze severu, protože magnetická støelka na mezinárodním trojlístku ukazuje stále týž smìr. I. dívèí oddíl zmìnil v roce 1919 svou vùdkyni, protože Vlasta Štìpánová byla zvolena pražskou zpravodajkou. Novou vùdkyní se stala Dr. Mira Mladìjovská (1899–1969) Patøila se svou sestrou Dr. Renée Mladìjovskou (zahranièní zpravodajka v roce založení mezinárodní organizace skautek) mezi vùdèí osobnosti. Vystudovala dìjiny umìní, ale nepracovala, vìnovala se jen dívèímu skautingu. Kromì vedení oddílu byla okresní zpravodajkou, èlenkou výkonného výboru Dívèího odboru, instruktorkou DLŠ. Zúèastnila se zahranièních výprav našich skautek a skautù. Každé prázdniny vedla svùj oddíl k získávání nových poznatkù doma i v cizinì. Její èlánky ve Vùdci se týkaly pøedevším úvah o výchovných problémech (úcta ke kroji, otázka autority vùdkynì, kázeò v oddíle apod.) Když v roce 1969 zemøela, tìsnì pøed udìlení Støíbrného trojlístku, napsala o ní Heda Kaufmanová (Skauting roè. 27, è. 4), že znalost šesti evropských jazykù jen doplòovala její snahu o harmonii ducha i srdce, stejnì jako cílevìdomé úsilí o fyzickou zdatnost. Její nástupkynì Rùžena Vacková - Vaèice nám v roce 1993 napsala tuto vzpomínku.: „V únoru 1944 pøi náletu na Prahu bydlela Mira v rohovém domì v Resslovì ulici. Tento dùm dostal pøímý zásah bezprostøednì po sirénì, takže lidé nestaèili bìžet do krytu. Mira duchapøítomnì skoèila se svým synovcem do rohu místnosti. Bomba proletìla pokojem uprostøed. Jim a vedle stojící vitrínì se zázrakem nic nestalo. Jinak sutiny! Mira s malým Petrem (synem Renée) a starou maminkou vylézali po pøistaveném Z kroniky Sasanek

59

žebøíku a zbylo jim jen to, co mìli na sobì. Dùm lehl popelem i s rodinnými šperky.“ Mira se potom odstìhovala s maminkou a tetou do Chebu, kde pùsobila jako odbornice pøi zachraòování umìleckých památek. Snad i tato pøíloha ilustruje „pøipravenost“ získanou výcvikem ve skautském oddíle. Škoda, že se ztratil deník I. dívèího oddílu. Známe ještì mnoho osudù tìch prvních skautek, i když se na první tábor nedostaly. A tak konèím toto babièkovské vzpomínání s povzdechem: Bude nìkdo za dalších 86 let hodnotit vliv skautské výchovy na dnešní generaci dívek? Rostou nám i dnes samostatnì myslící, organizaènì schopné ženy a obìtavé vychovatelky? Vlasta Macková

60

Z kroniky Sasanek

Zápisy ze schùzí skautského vedení Zápisy ze schùzí skautského vedení 20.1914 11. 1914 9. 1915 20. 11. –20. –20. 9. 1915

Zápis o druhé výborové schùzi konané 20. listopadu 1914 o 6. hodinì veèerní v mìstském fysikátì Pøítomni: Dr. È. Klika, insp. Klenka, ing. Kavalír, prof. Roubal, prof. Dr. Guth, prof. Svojsík, of. Fediow, ing. Beneš, Jelen Prof. Svojsík referuje o dívèím skautingu, zda nebylo by možná by zøízen byl odbor dívèí pøi našem spolku, jak stanovy dovolují. Prof. Roubal navrhuje, aby vìc tato projednala se pøímo se sp. Popelkou Biliánovou a dodává, aby pozvána byla do pøíští výborové schùze. Návrh tento byl pøijat a stanoveno, aby o tomto zøízení dívèího odboru sešla se výborová schùze co nejdøíve, pøed valnou hromadou

Zápis o schùzi vùdcù konané dne 23. listopadu 1914 Za pøítomnosti pp.: Svojsík, Fediow, Novák, Jelen, Wildmann, Øehák Pí. Popelka Biliánová hlásí dívèí Skauting jako odbor k našemu spolku. Tomu bude vìnována schùze výboru, do níž budou zástupkynì Skautek pozvány.

Zápis o schùzi vùdcù konané dne 30. listopadu 1914 Za pøítomnosti pp. Svojsíka, Fediowa, Nováka, Wildmanna, Øeháka Pøíští schùze vùdcovská 7. XII. odpadá. Bude se konati týž den schùze výboru ohlednì zøízení dívèího odboru

Z kroniky Sasanek

61

Zápis o tøetí výborové schùzi konané 7. prosince 1914 o 6. hodinì veèerní v mìstském fysikátì Pøítomni dle praes. listiny: Dr. È. Klika, spis. pí. Popelka Biliánová, vrch. ing. Kavalír, prof. Svojsík, prof. Dr. J. Guth, p. Jarosl. Novák a V. Jelen Ostatní omluveni Na programu: Zøízení dívèího odboru pøi našem spolku. Dr. È. Klika žádá prof. Svojsíka, aby promluvil o hlavním bodì dnešního jednání, totiž o dívèím skautingu a jakým zpùsobem bylo by možno spojit tento s naším spolkem. Prof. Svojsík míní, že bude nejlépe, když nejdøíve sp. pí. P. Biliánová se vysloví o tom, jak pøedstavuje si spojení dívèího a chlapeckého skautingu. Pí. P. Biliánová ujímá se slova a obšírnì vykládá o zásadách, dle kterých vedla dívèí dorost, nastiòuje nynìjší i budoucí plány této dívèí organizace. Prof. Svojsík upozoròuje pí. P. Biliánovou, že snad bude lépe mluvit dnes jen o vìci po stránce spolkové. Pí. P. Biliánová v dlouhé øeèí dospívá koneènì k tomu, že nìkteré dámy jako: pí. Olga Stránská, pí. Jenèová, pí. Záhoøová, sl. Dr. Berkovcová, pí. Lankašová aj. slíbily, že budou ku pomoci a pøimlouvá se o organisaci samostatnou. Na to vyvíjí se rušná debata, které zúèastòují se p. Dr. J. Guth, p. prof. Svojsík, p. Dr. È. Klika, p. ing. Kavalír, Jelen a výsledkem debaty je návrh, aby dívèí skauting zùstal odborem našeho spolku, aby svolala se schùze, do které sezvaly by se dámy, zajímající se o vìc a tam ustaven pracovní výbor, který by v dívèí výchovì skautské dále pokraèoval.

Zápis o schùzi s programem o „Skautské výchovì dívèí“ konané 11. ledna 1915 v mìstském fysikátì o 6. hod. veèerní Pøítomni dle praesenèní listiny: pí. Pop. Biliánová, sl. Vìra Stephanová, sl. Jiøina Malá, sl. Zdenka Zemanová, sl. Marie Hrbková, sl. Marie Adamová, sl. Dr. Anna Berkovcová, sl. Rùžena Štìrbová, sl. A. Vejdìlková, sl. Rùžena Jarešová, sl. Marie Holešovská, sl. Julie Králová, sl. V. Pokorná, sl. E. Mildschützová, sl. Vlasta Štìpánová, sl. A. Mosová, V. Jelen, 62

Z kroniky Sasanek

p. Jos. Klenka, p. Em. Roubal, p. Julius Fediov, p. Dr. Klika, sl. Vlasta Kozáková, p. A. B. Svojsík V 6.15 hod. zahajuje schùzi p. Dr. È. Klika, vítá pøítomné a žádá p. prof. Svojsíka, aby ujal se slova a promluvil o dívèím skautingu v cizinì. P. prof. Svojsík tak èiní a objasòuje zaøízení této dívèí instituce (v cizinì), hlavnì v Americe a v Anglii. Po té rozproudila se rušná debata, které zúèastòují se dámy: Biliánová, Berkovcová, Holešovská, Mosová, Stephánová, z pánù: Klika a Svojsík. Výsledkem této debaty bylo jednomyslné schválení návrhu p. prof. Svojsíka, aby pro dívèí skauting zøízen byl odbor pøi spolku „Junák – èeský skaut“. Zvoleno 7-èlenné komité, v kterém zasedají: Berkovcová, Biliánová, Holešovská, Adamová, Štìpánová, Jarešová, Mildschützová a které pøíští schùzi projedná další práce spojené se zaøízením odboru pro skautskou výchovu dívèí.

Zápis schùze dne 15. ledna 1915 o 6. hod. veèerní v mìstském fysikátì Pøítomni: sl. E. Mildschützová, sl. M. Holešovská, Adamová M., Rùž. Jarešová, Vl. Štìpánová, p. Svojsík, Dr. Klika, Roubal, pí. Pop. Biliánová, sl. Mosová, Jelen Schùzi zahájil p. Dr. Klika. Rozhodnuto pøipojení dívèího odboru k našemu spolku tím zpùsobem, že pro technické otázky zøízen bude samostatný sbor vedoucích, do nìhož výbor spolku „Junák – èeský skaut“ by delegoval své zástupce. V ústøedním výboru vyhražena naopak tøi místa zástupkyním dívèího odboru. Cílem dívèího skautství má býti povznesení fyzických i morálních sil èeské ženy prostøedky pøíbuznými skautingu chlapeckému. Zejména je to co nejèastìjší pobyt v pøírodì, turistika a s tím spojená cvièení orientaèní, pozorování pøírody, pìstování kvìtin apod., táboøení v pøíhodném okolí, kuchaøení, práce ruèní, øemeslné, tìlocvik, sporty v rozsahu a formì vhodné, zdravovìda, abstinence od lihových nápojù, první pomoc, ošetøování nemocných, péèe o dítì, jeho výživa a choroby atd. k tomu cíli vhodná organizace a formy vnìjší. K projednávání podrobností organizaèních a k podání návrhù ohlednì programu výchovného zasedá zvolené komité, do nìhož delegováni z výboru spolku „Junák – èeský skaut“ p.p. Dr. Klika, Svojsík, Roubal a Jelen. Z kroniky Sasanek

63

Zápis o schùzi vùdcù 25. ledna 1915 Za pøítomnosti pp. Svojsíka, Fediowa, Nováka, Jelena, Wildmanna, Øeháka P. Jelen upozoròuje, že dívèí Skauting, jak ho vede pí. Popelka Biliánová, nemá práva na jméno „Skauting“. Navrhuje proto, aby byla požádána názvu toho neužívati. Po delší debatì p. Jelen od návrhu upouští.

Zápis o schùzi vùdcù 29. bøezna 1915 Pøítomni: pp. prof. Svojsík, Fediow, Dr. Procházka, prof. Štìrba, inž. Èerný, Vejborný, Wildmann, Novák, Øehák, Marek, Kouba Dívèí odbor žádá si za výpomoc skautkám ze strany junákù ve správì kterési zahradní zdi; usneseno doporuèiti jim sobìstaènost Zápis o schùzi vùdcù 12. dubna 1915 Za pøítomnosti pp. Svojsíka, Fediowa, Nováka, Wildmanna, Øeháka, Marka, Èerného, Kouby, Holzigra Skautkám opraví zeï II. oddíl

Zápis o schùzi vùdci konané 17. kvìtna 1915 Pøítomni: Vrchní vùdce p. prof. Svojsík, pp. z výboru p. of. Fediow, p. prof. Roubal, p. Dr. Procházka, pp. vùdcové Èerný, Vejborný, Wildmann, Øehák, Novák, Ducháèek, Kouba, Slánský, Reichl, Vèelák, Kohout, Munzar, Filip, Brácha, Kuba, Ossendorf, Soukup, Charvát, Dvoøáèek Tábor v Klamovce – komitet pro dívèí skauting postaví „Stan pro dívèí skauting“

Zápis o schùzi vùdcù konané 21. èervna 1915 v mìstském fysikátì Za pøítomnosti pp.: v.v. Svojsíka, Fediowa, Dr. Procházky, Kouby, Slánského, Wildmanna, Èerného, Nováka, Øeháka, pozdìji dostavil se ještì p. Charvát P. v.v. konal v dívèím odboru vùdcovské zkoušky 64

Z kroniky Sasanek

Zápis o schùzi vùdcù konané 28. èervna 1915 na mìstském fysikátì Za pøítomnosti pp.: v.v. Svojsíka, p. of. Fediowa, p. Dr. Procházky, Øeháka, Filipa, Kouby, Charváta, Reichla, Vèeláka, Køemene, Èerného, Slánského, Wildmanna, Nováka aj. rádcù Dívèí odbor žádal za pùjèení 6ti pláten, v kteréžto žádosti mohlo se následkem nesprávného odvádìní pláten jen z menší èásti vyhovìt.

Zápis o schùzi vùdcù konané 20. záøí 1915 na mìstském fysikátì Za pøítomnosti prof. Roubala, který za omluveného prof. Svojsíka pøedsedal, off. Fediowa, ing. Stefana, pánù Nováka, Wildmanna, Vejborného, Vèeláka, bratøí Filipù, rádcù Malkovského, Schlögla, Wahleho, Koseho, dam Štìpánové, Holešovské, Mildschüdcové a Husákové. Na žádost p. Nováka odcházejí, kdož nejsou zástupci oddílu nebo èleny spolku. P. prof. Roubal tlumoèí pøání dam dívèího odboru, aby byly úèastny jednání schùze, na což jako èlenové mají právo a povinnost.

Poznámka: Popelka Biliánová (27. 1. 1862–7. 3. 1941) Spisovatelka, první prùkopnice dívèího skautingu. Již roku 1912 vedla první „osadu“ skautek v Chotouni. V roce 1914 vydává první pøíruèku „O dívèím skautingu“. Její pøedstavy o dívèím skautingu byly správné a pokrokové, dílem však konzervativní, odpovídající duchu doby. Proto dochází k názorovým a zøejmì i generaèním neshodám mezi Pop. Biliánovou a skautkami vedenými prof. A. Berkovcovou, které se s Popelkou rozcházejí, ale vždy uznávají „její dobrou vùli a prùbojnou snahu, která znamenala jistou reformu ve výchovì dívèí mládeže“. Z kroniky Sasanek

65

Když zaèaly kvést Sasanky Když zaèaly kvést Sasanky Další svazek edice Skautské deníky opìt trochu vyboèuje z øady. Nenabízíme vám vzpomínky jen jedné osoby jako dosud, ale vzpomínky celé jedné družiny, první družiny èeských skautek, kroniku Sasanek z roku 1915. Do ní si zaznamenaly všechny výpravy, které toho roku uskuteènily, nechybí samozøejmì ani tábor. Zajímavostí jsou zápisy i z výprav èi výletù, kterých se zúèastnila tøeba jen jedna nebo dvì Sasanky. Takové akce poøádal vìtšinou II. chlapecký oddíl, který již od poèátku držel dívèímu skautingu palce a všemožnì jej podporoval. Pøispìlo k tomu jistì i pøátelství mezi jeho vùdcem Vaškem Jelenem a Vlastou Štìpánovou. Pro tuto knihu jsem vybrala ty nejzajímavìjší pasáže z prvních výletù a tábora, které ukazují nejen bohatý a zajímavý program, nadšení do všeho nového, ale i obtíže, s nimiž se musely Sasanky vyrovnávat. Zápisy z kroniky nás pøenesou zpìt do roku 1915, kdy po Vltavì bìžnì pluly vory, z Prahy do Krèe to byl celodenní výlet, v zámcích ještì bydlela šlechta, mouka se smìla z Prahy vyvážet jen na povolení a chléb se vydával na speciální lístky. Unikátní fotografie v obrazové pøíloze pocházejí z pùvodního alba Sasanky Maryny Hudcové. Poèátky dívèího skautingu vás provedou i výòatky ze zápisù ze schùzí vùdcù a z výborových schùzí spolku „Junák – èeský skaut“ z pøelomu let 1914 a 1915. Možná, že nìkoho pøekvapí pøedevším v zápisech ze schùzí dùslednì dodržované oslovování pan – paní – sleèna, dokonce se všemi tituly (profesor, doktor, oficiál apod.). Všeobecné tykání a oslovování bratøe – sestro se do zásad skautského chování dostalo až v roce 1918 bìhem slavných a hektických dnù vzniku samostatné Èeskoslovenské republiky. Další zajímavostí je pøíjmení pøítelkynì Sasanek, pozdìjší vùdkynì III. dívèího oddílu a první náèelní dívèího kmene, Emilie Milèicové. Až do øíjna 1918 se psala nìmecky Müldschitzová, ale v materiálech je možno najít i pøepis Müldschicová. Jak šly první skautky dále životem, popisuje se své vzpomínce èestná náèelní Junáka sestra Vlasta Macková, která se s nìkolika Sasankami osobnì znala. A pøestože mnohé z nich rozhodnì nemìly lehký osud, umìly být

66

Z kroniky Sasanek

stejnì stateèné a odhodlané, jako když se poprvé vydaly na výpravu, prvnì spaly v lese nebo se promenádovaly po Praze s hrábìmi. Ono to totiž v roce 1915 nebylo vùbec nic jednoduchého. Vždy ještì dva tøi roky pøed jejich prvním táborem musel prof. Svojsík lékaøským dobrozdáním dokázat, že pobyt v pøírodì a skautování vùbec nepùsobí chlapcùm žádné újmy a že se nocování bez støechy nad hlavou nehodí jen pro tuláky a jiné živly. V dobì, kdy ženy jen cudnì klopily zrak, kdykoli potkaly nìjakého muže, nosily suknì dlouhé až na zem a jejich jedinou starostí a jediným cílem mìlo být nauèit se dobøe vaøit, dobøe se provdat a starat se o domácnost a o manžela, v dobì, kdy vzdìlání bylo považováno za vìc pro ženy zcela nepatøiènou a zbyteènou, se našly první odvážné „Amazonky“, které chtìly táboøit v pøírodì, a starat se samy o sebe a studovat. Jak velká asi musela být jejich odvaha i odvaha jejich rodièù postavit se proti všeobecnému mínìní a prosadit si svou? Jako by nebylo dost na odvážnosti jejich plánu, vše se navíc odehrávalo pøed kulisami 1. svìtové války, která v létì 1915 trvala již rok a zasahovala do života vìtšiny rodin. Muži byli povoláváni na frontu, ubývalo potravin, bída rostla. Ale i tak se Sasanky nenechaly odradit a stateènì klestily cestu dalším generacím, pro které již bude nejen dívèí skauting, ale i vzdìlání a rovnocenné postavení ve spoleènosti samozøejmostí. I proto je dobré pøipomínat si kurហnašich pøedchùdkyò a vzdávat jim patøiènou úctu. Markéta Havlová - Ornela

V knize jsou použity následující materiály: úvod od Dr. A. Berkovcové ze sborníèku k 75. výroèí založení dívèího skautingu (tam byl pøetištìn ze zvl. èísla èasopisu Èinovník z roku 1946) výòatky z Kroniky Sasanek, kterou laskavì zapùjèila sestra Vlasta Macková (ze 145 stran rukopisu v knize otištìno cca 60) fotografie z alba Maryny Hudcové, které zapùjèila také s. Vlasta Macková body týkající se dívèího skautingu jsou vypsány z knih Zápisù ze schùzí vùdcù a Zápisù ze schùzí výboru spolku Junák – èeský skaut

Z kroniky Sasanek

67

Z kroniky Sasanek – obsah Z kroniky Sasanek – obsah NÌKOLIK VZPOMÍNEK na zaèátky dívèího skautingu (Dr. Anna Berkovcová) /5–7/ Z KRONIKY SASANEK /8–44/ Vycházka do Všenor, 28. února 1915 /9–10/ Výlet na Skalku, 25. dubna 1915 /10–13/ Výlet do Drahaòské rokle, 11. dubna 1915 /14–16/ Skautské dny v Klamovce, 24.–25. kvìtna 1915 /16/ Dvoudenní výlet pod Medník /17/ V Krèi /17–20/ Výlet do Plaz, 19.–20. dubna 1915 /20–21/ Nᚠprázdninový tábor u Živohoštì na støední Vltavì, 28. 6.–14. 7. 1915 /22–36/

Z kroniky Sasanek – Z kroniky Sasanek

68

Z kroniky Sasanek

Cesta do Pošumaví /37–43/ První øádná oddílová schùzka, 16. srpna 1915 /43/ Vycházka do Selce, 12. prosince 1915 /43–44/ Vánoce 1915 /44/ FOTOGRAFICKÁ PØÍLOHA /45–52/ PRVNÍ SKAUTKY – SASANKY (Vlasta Macková) /53–58/ ZÁPISY ZE SCHÙZÍ skautského vedení 20. 11. 1914 –20. 9. 1915 /59–63/ KDYŽ ZAÈALY KVÉST SASANKY (Markéta Havlová - Ornela) /64–65/

Z kroniky Sasanek – Z kroniky Sasanek

Z kroniky Sasanek

69

kroniky Sasanek ZZ kroniky Sasanek Edice Skautské deníky svazek è. 7 Fotografie archiv Vlasty Mackové Grafická úprava Josef Pøech Vydal Junák – svaz skautù a skautek ÈR Tiskové a distribuèní centrum Senovážné nám. 24 116 47 Praha 1 Jako svou 70. publikaci Praha, 2001 Editor Markéta Havlová Vytiskla Tiskárna Ralsko Mimoò Malá ul. 168/III Náklad 750 výtiskù Vydání první

Z kroniky Sasanek

71

Junák – svaz skautù a skautek ÈR je dobrovolné, nezávislé a nepolitické obèanské sdružení, sdružující své èleny bez ohledu na národnost, náboženské vyznání, politické pøesvìdèení, rasu nebo jiné rozdíly. Posláním Junáka je rozvíjet osobnost mladých lidí, jejich duchovní, mravní, intelektuální a tìlesné schopnosti. Edice SKAUTSKÉ DENÍKY A. B. Svojsík – Vzpomínky z cest Svazek è. 1 Ruènì psaná kniha z pìší výpravy do Krkonoš, kam se jako šestnáctiletý vypravil s bratrem a kamarádem, je zøejmì prvním dochovaným dílem zakladatele èeského skautingu. Jiøí Wolker – Tìm, kterým patøím Svazek è. 2 Táborové deníky skauta Jiøího Wolkera z let 1916 a 1917 vyšly v této edici poprvé pohromadì, navíc doplnìné o další texty, dopisy, kresby a fotografie. Jan Zábrana – Náruè plná vøesu Svazek è. 3 Kniha obsahuje kromì øady táborových zápiskù a postøehù z celoroèní èinnosti oddílu také pravdìpodobnì nejranìjší Zábranovy básnické pokusy z let 1945 –1947. Hana Vecková – Moje Jamboree Svazek è. 4 Zážitky jedné z èlenek naší výpravy na vrcholné události skautského svìta, 18. svìtovém jamboree v holandském Drontenu. Jaroslav Foglar – Tábor Svazu Tøinácti Svazek è. 5 V roce 1927 vedl dvacetiletý Jaroslav Foglar již tøetí tábor. Každý mìl své jméno a tento dostal název Tábor Svazu Tøinácti. Na každém se psala táborová kronika, ale jen z této jediné vypsal Jestøáb samostatný deník. Jiøí Reinsberg – Moje archa úmluvy Svazek è. 6 Skaut a knìz vzpomíná nad stránkami obrazových deníkù a s moudrostí a osobitým humorem glosuje prvé zákruty na své životní cestì. Od studia v Øímì, pøes váleènou Anglii, až po návrat do vlasti. Z kroniky Sasanek Svazek è. 7 Zápisky z kroniky 1. skautské dívèí družiny pootvírají pohled do tajemství vzniku dívèího skautingu u nás. Mapují èinnost Sasanek bìhem roku 1915.

Junák - svaz skautù a skautek ÈR Tiskové a distribuèní centrum Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 ISBN 80-86109-65-8

7 èíslovaná edièní øada