S náminení nikdo sám Zpravodaj Domu ošetřovatelské péče Home Care s.r.o. v Dolním Rychnově Poskytujeme zdravotní a sociální péči
Léto láká všechny ven, a tak v zahradě léčebny lehce dojde k setkání různých generací
Červenec Srpen 2015
Zvládli jsme péči bez kolapsů i v tropických vedrech Navzdory tropickým letním vedrům zvládl ošetřovatelský a zdravotnický personál léčebny a domova pro seniory náročnou péči o pacienty a klienty bez potíží. Přitom červenec a srpen je doba dovolených a některé zkušené pracovníky museli nahradit brigádníci. „Letošní léto je mimořádné, hice trvaly dlouhou dobu. Přesto personál zvládl péči o pacienty bez kolapsů. Nikoho z pacientů neodvezli do nemocnice, zvládli jsme se o ně postarat, i když na pacienty horko také působilo a vyžádali si zvýšenou péči,“ okomentovala situaci v parných týdnech vrchní sestra Domu ošetřovatelské péče Martina Sedláčková. Tropické vedro kladlo zvýšené nároky na personál a také na klienty v sousedícím domově pro seniory Vila Maria. Tady nasadili do pokojů klientů větráky. A stejně jako v léčebně i ve vile se obvyklé přikrývky vyměnily za lehčí, dodržoval se zvláštní pitný režim.
Pokud pacientovi hrozila dehydratace, nejčastěji kvůli jeho odmítnutí více pít, byla mu poskytnuta infuze. Obě zařízení se při tom všem musela vyrovnat se skutečností, že část personálu chyběla kvůli obvyklým prázdninovým dovoleným. „Sice máme jako náhradu brigádnice, ale ty zkušené ošetřovatelky stoprocentně nezastanou,“ poukázala na komplikaci vrchní sestra. Ke zvládnutí namáhavé práce v mimořádně náročných podmínkách pomohl i pitný režim, který zaměstnancům poskytlo vedení firmy. Každý zaměstnanec měl v tomto období nárok na litr minerální vody. Minerálky si zaměstnanci mohli vyzvednout v kuchyni léčebny. „Využili to všichni,“ ujistila vrchní sestra. ak
Zvládnutí péče bez kolapsů oceňuje vedení firmy. „Vážím si toho, že zaměstnanci zvládli ve vedrech tak náročnou péči o klienty. Za svůj přístup si zaslouží odměnu,“ přislíbila i finanční ohodnocení ředitelka DOP-HC Magdalena Radošová.
Ke zvládnutí péče pomohl zaměstnancům i pitný režim.
Přestavbě léčebny by mohly pomoci evropské peníze V současné době se naskytla příležitost získat finanční prostředky z evropských fondů na plánovanou rekonstrukci. Jedná se o program IROP (integrovaný regionální operační program, řízený Ministerstvem pro místní rozvoj), který podporuje také rozvoj infrastruktury vedoucí ke zvýšení kvality zdravotních služeb zdravotnických zařízení, která poskytují následnou péči. Jaké budou konkrétní požadavky, to se dozvíme v průběhu měsíce září, a to proto, že se jedná o nový program a v tuto chvíli ještě nejsou vyvěšené výzvy, abychom se do programu mohli přihlásit. Termín zahájení rekonstrukce přístavby tedy nemůžeme s určitostí říci, může se jednat o podzim 2015, ale také může proběhnout až v příštím roce, podle toho, kdy bude ministerstvem zahájena výzva pro předkládání projektů. Nyní jsou dokončené veškeré projekční práce včetně detailní prováděcí dokumentace pro jednotlivé profese, na zahájení stavby je tedy to nejdůležitější připraveno. Práce na projektové dokumentaci přinesla více neočekávaných úskalí, jako např. zvýšené požadavky hasičů, na které jsme museli reagovat, což způsobilo prodloužení původně předpokládaného termínu dokončení prováděcí projektové dokumentace. Záměrem plánované přístavby není navýšit kapacitu lůžek, ale zlepšit komfort pacientů a kvalitu jejich pobytu v našem zařízení. Díky stavbě vznikne 14 dvoulůžkových pokojů. Odlehčí se tak prostor ve stávajících vícelůžkových pokojích. Magdalena Radošová, ředitelka DOP-HC
Těsně před prázdninami jsme blahopřáli k půlkulatému jubileu pětatřiceti staniční sestře léčebny paní Barboře Sedlákové. Krásné květiny zdobí nejen naše oslavence, ale i zahradu areálu Domu ošetřovatelské péče.
Vedle dotací dostáváme i věcné dary Tak jako každý rok, i letos nás některé instituce veřejné správy podpořily dotacemi. Karlovarský kraj finančně podporuje naše aktivity v oblasti poskytování sociálních služeb, tedy v domově pro seniory a domově se zvláštním režimem Vila Maria a také v léčebně tam, kde se jedná o sociální lůžka, a ještě v pečovatelské službě v Lokti. Město Sokolov nám letos, stejně jako vloni, poskytlo dotaci ve výši 110 tisíc korun, a města Chodov a Karlovy Vary po 60 tisících korunách na provoz sociálních pobytových služeb. Právě z těchto největších měst našeho regionu a jejich okolí k nám přichází za léčením či k pobytu v domově pro seniory
a domově se zvláštním režimem nejvíce klientů. Město Loket každoročně podporuje provoz pečovatelské služby v Lokti a okolí. Vedle dotací dostáváme i sponzorské dary, finanční i věcné. Letos to vedle zatím dvou příspěvků od pana Vladimíra Ledla a pana Jaroslava Plhala je darované WC křeslo od paní Marie Hemrové. Minulý rok jsme obdrželi televizi a předloni polohovací lůžko. Rodiny klientů, ale i veřejnost nás také občas obdarovávají ložním prádlem, ručníky nebo knihami do naší knihovny. Pozoruhodným věcným darem byl v minulosti bronzový zvon do zvonice dřevěného altánu v zahradě léčebny.
Teplo z prádelny ohřeje stroje S myšlenkou energetických úspor se objevují nová, někdy i překvapivá řešení. Jedním z nich je možnost využití tepla z odpadu k dalšímu ohřevu. Právě tento způsob chceme využít v provozu léčebny, a to v prádelně a kuchyni. Podle tohoto záměru by odpadní teplo v prádelně, tedy teplo z horké vody použité pro praní prádla, mohlo následně dohřívat stroje nejen v prádelně, ale i v kuchyni. Pro realizaci tohoto záměru chceme využít dotaci z Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. O tuto dotaci na rekuperaci odpadního tepla z prádelny požádáme ještě letos. Pokud ji získáme, nové energetické řešení by mohlo začít fungovat v příštím roce. ak
Pan Dohnálek, držitel ceny Ď, vyprávěl svůj příběh o návratu Pan Jan Dohnálek je držitelem celostátního ocenění Grand Prix Ceny Ď, které letos obdržel za svoji práci a pomoc lidem nejen po cévní mozkové příhodě, ale všem lidem, kteří mají návrat do života ztížený nemocemi. Sám prodělal cévní mozkovou příhodu, a tak ví na vlastní kůži, co to všechno obnáší. Právě příkladný muž navštívil o prázdninách naši léčebnu a ve společenské místnosti tu vyprávěl o svém životě a besedoval s klienty i zaměstnanci. Pan Dohnálek nám vyprávěl svůj životní příběh. Svojí vůlí a chutí do života se opět navrátil z lůžka do každodenní praxe - je soběstačný, řídí auto a hlavně – stará se o lidi, kteří to potřebují. V roce 2007 založil sdružení Ictus, které pomáhá lidem s tímto onemocněním, tedy mozkové mrtvice. Navštěvuje nejen jednotlivce, ale také pořádá rekondiční pobyty, kde učí lidi např. plaváním vracet se do běžného života. jch
Když se mi podařilo pohnout palcem na ruce, viděl jsem v tom naději
Až do svých osmačtyřiceti let žil Jan Dohnálek z Prahy normálním životem. Pak ho ale postihla cévní mozková příhoda. Měsíc strávil v kómatu. Život se mu naprosto změnil a s následky choroby se vyrovnává dodnes. Příznaky přitom byly tak mizivé, že jim nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Jako podnikatel byl jen častěji unavený a občas ho brněla ruka nebo noha. Naplno udeřila před deseti lety. „Bylo to velmi náhlé. Když mi došlo, že se něco stalo, že je něco špatně, tak uběhly asi dvě vteřiny a pak jsem upadl do kómatu. V tom jsem zůstal měsíc,“ začíná vyprávět. „Když jsem se vzbudil, tak jsem nemluvil, nepsal, nepohyboval se. Jen jsem vnímal okolí, to bylo jediné, co jsem mohl,“ popisuje. Lékaři byli ke zlepšení jeho stavu skeptičtí. „Slyšel jsem všechno okolo sebe, ale nemohl jsem reagovat. Byla to hrozná bezmoc. Hodně mi pomohla manželka, děti a švagr... Když se mi podařilo pohnout palcem na ruce, viděl jsem v tom naději. Zapřel jsem se a umínil si, že se vrátím na lyže. První sezonu mi to nevyšlo, ale tu druhou už ano,“ říká. Přestože mu lékaři moc šancí nedávali, nestěžuje si na ně. „Chybou bylo, že jsem neměl psychologa. To se podceňovalo, ale teď už se situace pomalu lepší. Hlavní, co člověk postižený mrtvicí potřebuje, je sebedůvěra. Musí pochopit, že ještě není konec, že není dobojováno. Že stále žije a může žít dál.“ Jak říká, velmi důležité jsou rehabilitace, procvičování motoriky a různých pohybů. Je to práce na několik měsíců i let, ale vyplatí se. „Po několika měsících po návratu z nemocnice jsem ušel jen asi třicet metrů. Nejsem hospodský typ, ale začal jsem chodit s pejskem do hospody blízko domu. 25 metrů tam a 25 metrů zpátky. Postupně jsem si zvykal na pohyb venku a pomalu si trasu prodlužoval. Člověk musí sám chtít,“ radí. U ostatních lidí se setkal s velkým pochopením. „Je to skoro jako zázrak, za deset let, co se pohybuji venku, jsem se setkal jen se třemi negativními nebo posměšnými reakcemi. To je obrovská motivace i pro ostatní takto postižené, nemusejí se bát vyjít mezi ostatní,“ říká pan Dohnálek. (podle ahaonline.cz)
Pro školáky jsme vytvořili
zdobené talismany S dobrovolnicí Danuškou Svobodovou a našimi pacienty připravujeme překvapení pro žáky z 9.B. 2. ZŠ v Sokolově, kteří za námi již čtvrtým rokem docházejí a letos jim základní škola končí. Jako dárek od našich pacientů dostanou kamínek, který je zdobený ubrouskovou technikou. Bude to takový talisman do dalších studentských let.
Oblázky jsou tak ozdobeny obrázky květů, motýlů a dalších námětů z přírody. Zdobení kamínků je zároveň součástí arteterapie pacientů léčebny. Arteterapie se mohla díky příznivému počasí uskutečnit jak v zahradě léčebny, tak i v při chladnějším počasí v klubovně socioterapie. jch
Při opékání se hrálo a zpívalo I toto léto jsme pro naše klienty a pacienty uspořádali buřtyádu. Počasí nám přálo, i když chvílemi dík počasí bylo opravdu horko, ale pod stromy v zahradě za budovou domova pro seniory Vila Maria jsme vše zvládli. Také tento rok mezi nás přišly dobrovolnice ze sdružení Střípků a velice nám pomohly. Opékaly buřty a pomáhaly se starat o naše klienty. K dobré pohodě a náladě nám hrál pan Šamberger na elektronické klávesy a zazpíval i písničky na přání.
Tento den slavil klient domova pro seniory pan Dočekal narozeniny a tak se zahrála písnička pro něj a také si zatančil se sokolovskou místostarostkou paní Oulehlovou. Buřtyádu si užili nejen klienti, ale i jejich příbuzní. Den se opravdu vydařil, všichni byli spokojeni a příjemně unaveni. jch
Dokážeme hrát i kopanou Zahrada areálu léčebny a domova pro seniory nabízí i aktivní odpočinek. Nejoblíbenější hrou léta je tu petang a košíková. Hraje se skoro za každého počasí, když je horko, tak se hraje v zahradním altánu košíková a improvizovaná kopaná. Ta naše se dá hrát i vsedě. Míč se kutálí mezi sedícími hráči od nohy k noze. Lidi to velice bavilo. Při chladnějších dnech se hraje před altánem petang, kde se klienti ohřejí slunečními paprsky, nebo když je sluníčko skoupé, tak přijdou na řadu deky a teplý čaj.
Jedno sportovní dopoledne jsme zakončili vzpomínkami na známé české sportovce – Věru Čáslavskou, Emila a Danu Zátopkovi, na Josefa Masopusta, či Jiřího Rašku. Klienti se rozpomínali na jejich úspěchy a životní příběhy. Sport prostě není jen zábava, ale i kus naší historie, plné sportovních i lidských příběhů. jch
Legendárním duem jsou manželé Emil a Dana Zátopkovi, olympijští vítězové. Hvězdou byl především Emil, ale dnes, kdy už je v běžeckém nebi, převzala popularitu i po devadesátce Dana, která se teď o prázdninách zúčastnila Zlatého maratonu Emila Zátopka, ovšem jako čestná startérka.
Papoušci Ara nás uchvátili Poprvé, a doufáme že ne naposledy, přijel do Domu ošetřovatelské péče chovatel papoušků Ara Ararauna pan Jan Matoušek z Chodova. Jeho svěřenci a mazlíčci uchvátili všechny klienty, nenašel se nikdo, komu by se tito papoušci nelíbili. Jen jsme pozorně sledovali, co vše umí, a poslouchali vyprávění pana Matouška o životě s nimi. Přivezl samečka jménem Blue a samičku Cherry. Ze začátku byli oba velmi nesmělí, byli totiž poprvé mezi více lidmi a v uzavřeném prostoru. Nakonec se nechali nalákat na jejich oblíbenou dobrotu oříšky a předvedli pár kousků. Ale už jen pohled na krásné zbarvení papoušků byl úchvatný, tak jim bylo vše dovoleno. Pan Matoušek se věnuje chovu papoušků už několik let a také učí papoušky a volnému létání v přírodě, tzv. Free Flight. Je vidět, že je to pro něj koníček s velkým K, a tak se celá rodina přizpůsobuje papouškům. Kdo miluje zvířata, tak to chápe. jch
Ara ararauna Je to nejznámější a nejčastěji chovaný velký druh arů. Ve volné přírodě i v zajetí je velmi častý a jeho chov nepodléhá povinné registraci a kontrole. Dosahuje délky 86 cm a hmotnosti do 1,3 kg. Ve volné přírodě žije na rozsáhlém území Jižní Ameriky od východní Panamy přes Kolumbii, Ekvádor, Peru a Venezuelu po Brazílii, Bolívii, Paraguay a severní Argentinu.
Chov v zajetí Velmi častý, nejčastěji chovaný druh velkého ary vůbec. V České republice jsou chovány tisíce ptáků, velmi často i jako domácí mazlíčci. Ara ararauna má nejlepší charakterové vlastnosti pro ochočení ze všech arů. Je také nejdostupnějším druhem na českém trhu. Ne každý zájemce mu ale dokáže zajistit správné podmínky – dostatečně prostornou a bytelnou voliéru s vytápěným zimovištěm, nebo velkou klec pro domácího mazlíčka, z níž ho pravidelně vypouští, aby se mohl protáhnout. Arové jsou velmi inteligentní ptáci a pokud jsou chováni jako ochočení papoušci, přilnou k svému majiteli a vyžadují jeho pozornost. Chovatel jim musí zavést pravidelný režim (ranní krmení, vypouštění z klece, pravidelný přísun čerstvých větví na okus), který je třeba dodržovat i poté, co prvotní nadšení z pořízení ararauny pomine. První odchov ary ararauny na našem území je datován již do roku 1901, není ale spolehlivě doložen. Faktické prvenství tak drží zoologická zahrada v Brně, která ararauny poprvé odchovala v roce 1964. ararauna.cz
Ara ve volné přírodě Amazonie
mmmmm Nannnnnn
Ve stínu pod Kruhákem Pravidelná setkání klientů Vily Maria a léčebny se tentokrát odehrálo na zahradě pod stromy, tzv. Kruháku. Jsou tam vzrostlé stromy, které nás chrání před prudkým sluníčkem. V horkých dnech chodíme ven na zahradu již po snídani, abychom se trochu nadechli vzduchu a přečkali ty horké dny. Protože sluníčko opravdu svítilo pořádně a bylo teplo, tak jsme si místo pečení buchet s kávou dopřáli nanukové dorty. Všichni to ocenili a pochutnali si. jch
Podívat se na své kolegyně a ukázat svoji dcerku Kačenku přišla do léčebny ošetřovatelka Lucka Hamplová. Zájem o malou byl velký, také naše pacientky se pokochaly a potěšily pohledem na krásnou princezničku, která se vůbec nebála.
V sobotu naši klienti odpočívají, ale tentokrát to bylo jinak. V sobotu 15. srpna náš kolega Péťa Kratochvíl donesl do práce kytaru a zpěvníky. Hrálo se a zpívalo, všichni se veselili a jindy nudná sobota utekla jako voda. K dokreslení atmosféry už chyběl jen ten táborák. mh
Pochutnali jsme si na polárce Když jsou v létě chladnější dny, trávíme čas v klubovně. Tak jsme klubovnu proměnili v kavárničku a povídali jsme si při kávě a také jsme si pochutnali na polárkovém dortu, ten prostě k létu patří, i když je chladněji. Při kávě a dortu si také čteme noviny, povídáme co je doma a ve světě nového. Čtení z novin a následná diskuse nás většinou tak rozproudí, že úplně zapomeneme na čas.
Maroš gentlemann
Pracovník léčebny Maroš Trencsenyi je nejen výborným fyzioterapeutem, kterého mají pacienti moc rádi, ale také se projevil jako gentlemann vůči svým kolegyním. Před obědem prostřel stůl a po obědě sklidil svým spolustolovnicím prázdné talíře. Za svoji ochotu dostal od děvčat z prádelny krásnou zástěru s vyšitým křestním jménem. My mu touto cestou moc děkujeme!!! jch
Když je hezky, cvičíme na zahradě léčebny
Když je venku tak slunečno, jako v letošním létě, stěhuje se ven i se svými pacienty rehabilitace léčebny. V areálu zahrady, kde jsou umístěny kuželník a mechanické stroje pro procvičování končetin, cvičí s klienty fyzioterapeuti Petra a Maroš. Krom jiného procvičují s pacienty i chůzi.
10 let u firmy: Martina Sedláčková V červenci už deset let pracuje v Domě ošetřovatelské péče paní Martina Sedláčková, vrchní sestra léčebny. Začínala tu jako zdravotní sestra, později se stala sestrou staniční a vedla chod jedné ze stanic léčebny. Od loňského roku má pracovních starostí víc - stala se vrchní sestrou léčebny. K odborné zdravotnické specializaci přibyla i nutnost rozvíjet manažerské schopnosti. "Práce vrchní sestry je z toho všeho, co jsem tu dělala, opravdu nejnáročnější. Čím je člověk výš, tím je to složitější. Manažerství je pro mě nová věc, musím se znova učit," říká otevřeně paní Martina. Zároveň ale, jak dodává, ji práce s lidmi stále těší, s pacienty i zaměstnanci. Do léčebny přišla s osmnáctiletou praxí z péče na akutních lůžkách v chebské nemocnici. Připouští, že začátky byly těžké, ale práce v následné péči o pacienty jí nakonec přirostla k srdci. "Tady máte k lidem blíž, protože se tu léčí déle, než v akutní péči," říká. Však také na otázku, na co nejraději ve svém desetiletém působení v rychnovské léčebně vzpomíná, odpoví: "Ráda vzpomínám na některé pacienty. Na jejich osudy. A také na zaměstnance, co už odešli a se kterými jsem tu něco prožila." ak
V léčebně jsme poblahopřáli k půlkulatým narozeninám paní Boženě Peichartové.
Kulaté jubileum devadesátých narozenin tu oslavil i se svou manželkou pacient pan Jan Apfelthaler.
V léčebně jsme blahopřáli k narozeninám panu Martinu Balážovi a, na snímku dole, paní Anně Strouhalové k 70. jubileu. V domově pro seniory jsme přáli paní Ludmile Čapkové, foto uprostřed.
Zahrada léčebny byla v létě plná květů a tím pádem i krásných motýlů.
Zpravodaj Domu ošetřovatelské péče Home Care s.r.o. v Dolním Rychnově, VII. ročník Zpravodaj je určen pro vnitřní potřebu DOP HC www.dop-hc.cz
