S námi není nikdo sám

S námi není nikdo sám Zpravodaj Domova pro seniory Vila Maria a Domu ošetřovatelské péče

v Dolním Rychnově Únor 2009 Blahopřání k narozeninám

Na zdraví připíjí ředitelka a další primářovi kolegové.

Primář léčebny MUDr. Jiří Zelenka oslavil v kruhu kolegů padesátiny Své jubilejní 50. narozeniny oslavil v únoru primář Domu ošetřovatelské péče v Dolním Rychnově mezi svými kolegy. Ti ho při oslavě vyzpovídali a z odpovědí na jejich otázky vznikl rozhovor, který si můžete přečíst na následující straně. Jak je vidno ze snímku, pan primář si na oslavu vzal korále, které mu vytvořili v rámci socioterapie pacienti. „Nosím je každý čtvrtek,“ vysvětlil primář. Ozdobu tak proměnil v jednoduchý kalendář, který vnímají klienti léčebny i její zaměstnanci.

Když jsem v roce 2002 začala pracovat v Domě ošetřovateslké péče, primář MUDr. Jiří Zelenka již s maminkou spolupracoval. Tenkrát působil v léčebně jako externí lékař a odborný zástupce. V roce 2006 se stal MUDr. Jiří Zelenka naším zaměsntancem a primářem léčebny. Primáře MUDr. Zelenky si cením nejen pro jeho erudovanost, znalosti a píli, ale také protože je dobrým, laskavým člověkem. S pacienty umí velmi citlivě komunikovat a k personálu je přátelský. Blahopřání ředitelky léčebny pokračuje na následující straně

Blahopřání

ROZHOVOR

Dokončení:

Spolupracujeme spolu na strategickém směrování léčebné péče v našem zařízení a v týmu kvality ještě společně s vrchní sestrou vytváříme standardy kvality a hodnotíme systém kvality naší léčebny. S panem primářem se velmi dobře spolupracuje. Je velmi komunikativní a líbí se mi, že respektuje názory ostatních spolupracovníků, ať se jedná o lékaře nebo ošetřovatelský personál. Pana primáře si velice vážím jako spolupracovníka a také jako člověka. Mohu prohlásit, že je mi ctí a radostí s ním spolupracovat. Panu primářovi přeji vše nejlepší do dalších let, mnoho šťastných okamžiků v zaměstnání i v rodinném kruhu a spousty životní energie. Magdaléna Scholzová Ředitelka DOP-HC a DPS Vila Maria

U nás bych se nestal případem beze jména říká v rozhovoru primář léčebny MUDr. Jiří Zelenka, který v únoru oslavil 50. narozeniny. Kdybyste se měl někdy dostat jako pacient do léčebny dlouhodobě nemocných, vybral byste si tuto léčebnu, kde jste nyní primářem? Kdybych si měl vybrat, pak bych určitě preferoval tuto léčebnu. Protože bych se „u nás“ neztratil jako člověk, který má jméno, s nímž se zachází individuálně, přívětivě. U nás se nestanu „případem", „dědou" nebo "babi“ beze jména. Navíc plně důvěřuji perzonálu Domu ošetřovatelské péče v Dolním Rychnově a na jeho práci jsem hrdý. Když byste při vašich padesátých narozeninách rekapituloval, co byste ve svém životě změnil? Ujasnil jsem si, že se v životě dívám dopředu. A proto se nezaobírám tím, že jsem měl něco udělat jinak, než jsem udělal. Netvrdím, že vše bylo bezchybné. Vše ale mělo svůj smysl, nejen to dobré, ale i chyby. To se týká profesionálního i osobního života.

Vaši kolegové si na vás cení toho, že jste empatický, tedy že se dovedete vcítit do problémů klientů. Co vy na to? Měl jsem to štěstí, že jsem v medicíně prošel různými obory, žádný neoperační obor mi nebyl cizí, jenom jsem věděl, že ze mě nebude chirurg. Pracoval jsem na Interním oddělení nemocnice v Sokolově na lůžkách standardní péče, ale také jako vedoucí lékař Jednotky intenzivní péče, jezdil jsem v posádce Záchranné služby, pracoval na Hemodialyzačním středisku v Sokolově, kde nyní jednou týdně pracuji v ambulanci. Přes akutní medicínu jsem zakotvil u lidí, kteří mě jako pacienti oslovili nejvíc. Senioři nás mají čím oslovit, mají nám co předat. Sdělí nám například až neuvěřitelné příběhy. Pro nás, tím myslím zdravotnický a ošetřovatelský personál, je krásnou zkušeností, že se musíme dorozumět někdy i třeba s nekomunikativním člověkem. To vše mě obohacuje. Dnes by už pro mě bylo obtížné vrátit se na akutní lůžka, kde emoce a dostatečný kontakt s pacienty nemají místo. Je to škola života. Říkal jste, že se díváte dopředu. Máte nějakou vizi do budoucnosti? Abych se tu cítil pokorný. Rád bych přispíval k vytváření takové atmosféry, v níž by pobyt klienta na sklonku jeho života v léčebně byl akceptovatelný a klientem pozitivně vnímaný. V tom nás technika nepředstihne. Při současném hospodářském trendu si přeji, aby nás tento trend nenasměroval do časů, kdy budeme vůbec rádi, že klienti mají co jíst. (ak)

Smysluplný kurz V sokolovském kulturním domě proběhl od 9. do 11. února kurz bazální stimulace. Absolvovalo jej 15 zaměstnanců DOP-HC v Dolním Rychnově: sestry a ošetřovatelky Domu ošetřovatelské péče a DPS Vila Maria, a tři sestry domácí služby Home Care. Kurz proběhl pod záštitou Institutu BS Frýdek-Místek. Ve velmi příjemné atmosféře nás školila Ing. Jitka Richterová z Čáslavy. Kurz byl pro nás velkým přínosem. Doporučila bych jej všem zdravotním sestřičkám. Věřím, že by to byl vzkaz i od mých kolegyň, se kterými jsme strávily tři smysluplné dny. Učili jsme se pracovat s dotekem Byli jsme proškoleni v rehabilitačních technikách pro stimulaci vnímání, pohybu i komunikaci a v technikách polohování. Při praktických cvičeních jsme se naučili pracovat s dotekem, který musí být zřetelný, promyšlený a přiměřeného tlaku. Také jsme prováděli masáže stimulující dýchání a techniky stimulací. Například vibrační masáž, kdy využíváme ruce k tvorbě vibrací na těle klienta, nebo hlas, kdy při položení rukou klienta na hrudní koš ho necháme mluvit a díky šíření hlasových vibrací pocítí své ruce. Velký význam má též technika stimulace vestibulární (což jsou houpací pohyby v lůžku a otáčivé pohyby hlavy), která zlepšuje prostorovou orientaci a vnímání pohybu. Podle potřeby se provádí stimulace somatické (koupel), zklidňující, tzv. „po chlupu“, a povzbuzující, proti růstu chlupu.

Sestřičky mají certifikát Nejvíce se bazální stimulace uplatní v práci s klienty v domácí péči, především u pacientů po centrální mozkové příhodě a v terminálních stádiích (tedy v době, kdy člověk odchází z tohoto světa, pozn.red.). Důležité je i zapojení příbuzných do ošetřovatelského procesu. Na závěr kurzu sestřičky vypracovaly test a při úspěšném absolvování tohoto testu obdržely certifikát od Mezinárodní asociace bazální stimulace. Certifikát má platnost ve všech zemích Evropské unie.

Uvědomit si roli pacienta Kurz byl přínosný nejen pro svou důležitost v získání znalostí o technikách bazální stimulace, ale též v uvědomění si role pacienta. Při promítání filmů, které byly součástí kurzu, jsem pocítila velký obdiv k trpělivosti jak ošetřovatelů tak příbuzných, hlavně při péči o těžce postižené děti a mladé pacienty. Je to opravdu „běh na dlouhou trať“ s nejistým úspěchem. Komunikace s pacienty má velkou důležitost a proto je důležité MLUVIT, MLUVIT A MLUVIT S NÍM A NA NĚHO – I KDYŽ SI MYSLÍME, ŽE NÁS NEVNÍMÁ. Dana Hunyadyová, vedoucí Home Care

Co je bazální stimulace Bazální stimulace je vědecký, pedagogicko –ošetřovatelský koncept, podporující vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti člověka. Koncept propracoval v 70. letech minulého století prof. Dr. Fröhlich, který pracoval s dětmi s těžkými omezeními v mentální a tělesné oblasti. Do ošetřovatelské péče integrovala koncept BS v 80. letech Prof. Christel Bienstein, zdravotní sestra. V ČR s konceptem pracují od roku 2003 první proškolení poskytovatelé. Od roku 2004 je bazální stimulace podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví náplní činnosti všeobecné sestry. Bazální stimulace se uplatňuje v péči o pacienty s poruchami smyslového vnímání, hybnosti a komunikace, v péči o neklidné, dezorientované pacienty, stavy po centrálních mozkových příhodách, o umírající, geriatrické pacienty a o pacienty v komatózním stavu. BS podporuje vnímání vlastního těla, okolního světa, orientaci v prostoru a čase a rozvoj vlastní identity. BS lze aplikovat v klinické péči (ARO,JIP), v následné péči, domovech pro seniory, ústavech sociální péče, speciálních školách, hospicích a domácí péči.

Autor Broučků měl výročí

Na přelomu ledna a února to bylo 80 let, co ponechal svět se svými slavnými Broučky spisovatel Jan Karafiát (* 4. 1. 1846, † 31. 1. 1929). Broučci přežívají nejen v nových knižních vydáních a nebo čítankách, ale třeba i v animovaném filmu. Možná méně je už známo, že Karafiát byl evangelický kněz. Ze svého zaujetí kněžským posláním se vyznal v Pamětech spisovatele Broučků. Pocházel ze staré písmácké rodiny. Jeho strýc Václav Karafiát, také evangelický kněz, byl autorem populárních Ranních a večerních modliteb pro evangelické křesťany (1843), nazývaných Karafiátky. Jan Karafiát studoval bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. R. 1875 se stává farářem v tehdejší valašské Hrubé Lhotě (nyní Velká Lhota). Za svého 20 letého pobytu tu učinil zdařený pokus o správu církevního sboru podle pravidel kalvinismu. V červnu 1895 však pro neshody s nadřízenými složil úřad a odešel do Prahy, kde působil jako misionář. Volný čas věnoval studiu Kralické bible. Pro práce na revizi bible odmítl nabídky na působení v Amsterodamu, v Americe a ve Vídni. V letech 1896-1905 vydával časopis Reformované listy. Karafiát byl jedním z předních učenců v české církve reformované, odborník v bohosloví. Kromě nejznámějšího dílka Broučci, povídka pro malé i veliké děti (1876) vydal např. dílko Mistr Jan Hus a další.

Chřipka omezila kulturní program V únoru řádila chřipka a to poznamenalo i aktivity v léčebně. Jediným kulturním vystoupením byla návštěva předškoláků z Mateřské školy v sousední Březové. „Kvůli zvýšenému výskytu chřipkového onemocnění se muselo učinit preventivní opatření proti dalšímu šíření, což znamená i omezení sdružování pacientů a klientů například na socioterapiích a na kulturních akcích,“ vysvětlila ředitelka léčebny Magdaléna Scholzová. Předškoláci z mateřské školy předvedli kromě jiného i vystoupení, při němž se díky kostýmům proměnili v broučky.

Broučci z MŠ v Březové.

Když se podíváme na úvod Broučků, je to jako pohled do současné rodiny, Tatínek si hoví, dítě ho ruší a maminka se otáčí v kuchyni: Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu - tam se pěkněji spalo - lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houpy, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi moc rozhoupalo, houpy, houp, a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo. Tatínkem to trhlo, takže byl všecek polekaný: "Zatrápený Broučku, copak musíš tak křičet?" - "Ale tatínku, když jsem se tak udeřil!" - "A jakpak?" - "I já jsem spadl z Víte že… postele." - "Tak sis měl dát pozor!" - "Ale když ono mě to přece bolí." - Maminka už měla zatím Jan Karafiát svá snídani hotovou a šla je budit. "Vstávejte, autorská práva na vstávejte, slunko již zapadá, budeme snídat. A Broučky odkázal copak ty, Broučku, už pláčeš? českobratrské církvi? Sotvas oči proloupl!" - "Ale když já jsem se Vzhledem k vysokému tak udeřil a tatínek chce, abych nekřičel." - "I jen počtu vydání a pojď! Dřív než kočička vejce snese, všecko se ti vysokým nákladům to zahojí. Zatím se pěkně umejeme a budeme bylo velkorysé gesto, snídat. Pojď!" díky kterému mohla A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, tato církev dotovat Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už vydávání bible a nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky dalších knih. a tatínek se modlil.

Léčebna hodnotila systém kvality za rok 2008 V únoru byli zaměstnanci Domu ošetřovatelské péče seznámeni s Analýzou a vyhodnocením systému kvality za rok 2008. Dokument vypracovaly ředitelka Magdaléna Scholzová a vrchní sestra Ilona Budínová. Systém založený na sledování a hodnocení indikátorů kvality je v léčebně zaveden již od začátku roku 2006. Nynější analýza je srovnáním nejdůležitějších ukazatelů kvality péče za rok 2007 a 2008. Zaměstnanci tak mohou nahlédnout svou každodenní práci z pozorovatelské perspektivy statistiky. Co jsou vlastně indikátory kvality? Ve zdravotní a ošetřovatelské péči jsou to jevy, na nichž lze nejlépe rozpoznat kvalitu péče. V léčebně sledovali tři hlavní ukazatele: dekubity, tedy výskyt a hojení proleženin pacientů, dále pády pacientů a nakonec soběstačnost klienta. Sledují se i další jevy, například mimořádné události nebo také společenské rozměry práce, a sice spokojenost pacientů a také zaměstnanců. Výrazně ubylo pádů Velmi uspokojivý je trend četnosti pádů klientů. Vloni bylo oproti roku 2007 o 59 pádů méně. Mírně klesl i počet pacientů, které pády potkaly. Následky pádů byly ale podobné, neboť počet úrazů se v obou sledovaných letech pohybuje kolem dvaceti. „Výsledek je ale ovlivněn tím, že jsme jako úrazy evidovali všechny pacienty, kteří byli odesláni na vyšetření do nemocnice. Od druhé poloviny 2008 evidujeme ve sledování kvality pouze vážné úrazy, jako jsou například výrony či zlomeniny,“ říká ředitelka Magdaléna Scholzová. Ve druhé části loňského roku bylo tedy jen 7 úrazů. Jak léčebna dosáhla během jednoho roku výrazného úbytku pádů pacientů? Prevencí. Už při příjmu klienta se zhodnocuje riziko pádu. Vyhodnotí li se pacient jako rizikový, upozorňuje na potřebu zvýšené pozornosti personálu červený náramek pacienta a také cedulka na jeho posteli. Pacient i jeho rodina jsou na riziko pádu též upozorněni. Jaká je prevence přímo v ošetřovatelské práci? Špatně chodící pacient je doprovázen, personál ukládá pacientovi osobní věci tak, aby byly pro něj snadno dostupné. Někdy stačí i představit si pacientovy možnosti a porovnat je s prostředím, ve kterém se pohybuje, a pak z cesty jeho chůze odstranit překážky. Signalizační zařízení mu má být okamžitou pomocí. Proto je pacientovi na dosah, tak, aby při cestě k němu nespadl. Prevencí je i zlepšení tělesné kondice pacienta rehabilitací – jde o posílení svalstva, nácvik chůze a získání jistoty při chůzi.

Dekubity Stejně jako v případě pádů je i u dalšího hlavního ukazatele kvality, výskytu dekubitů, důležitá prevence. Také tady se riziko šetří už při příjmu pacienta. I tady na riziko upozorňuje cedulka na posteli. Při samotné péči je důležité polohování pacientů pomocí polohovacích pomůcek, minimálně každé 2 hodiny. Při zhoršení zdravotního stavu pacienta se jeho poloha mění každou hodinu. Pomáhá tu i dostatečná hygiena. Kromě mnoha jiných úkonů, týkajících se mytí a výměny prádla, je to i ošetření kůže promazáváním, například rybí dětskou mastí. Hlavní složka rybího tuku, vitamín D, podporuje granulaci tkáně a regeneraci horních vrstev pokožky i podkoží. Důležitá pro zamezení dekubitů je i včasná rehabilitace a rehabilitační ošetřovatelství. Léčebna v minulém roce zakoupila polohovací křesla, která v této věci také napomáhají. S nutriční terapeutkou konzultují ošetřovatelé dostatečný příjem tekutin pacienta a jeho výživu.

Soběstačnost pacienta Od 1.1. 2007 sledujeme rozdíl v kvalitě soběstačnosti klienta při příjmu a při propuštění pacientů. Míra soběstačnosti se ve statistice vyjadřuje hodnotou ADL. Ta je při porovnání obou sledovaných let stejná. V obou případech je míra soběstačnosti pacientů o něco vyšší při propuštění z léčebny než při přijetí, což ukazuje na to, že se v průměrném hodnocení zdravotní stav pacienta zlepšuje ve prospěch jeho tělesných schopností a také většího sebevědomí.

10 let u firmy Jako bych měla druhé rodiče Deset let tomu bylo v lednu, co je ošetřovatelka Věra Čejtejová zaměstnaná v Domě pošetřovatelské péče v Dolním Rychnově. "Hodně se přestavělo. Bylo to náročné, nové podlahy, okna, to vše se dělalo za provozu. Za ta léta se velmi navýšil personál," porovnává dnešek se svými začátky v léčebně. Před tím, než přišla do léčebny, práci ošetřovatelky nedělala. "Postupem času, i díky vzdělávání, jsem lépe poznávala potřeby dlouhodobě nemocných. Už nemám rodiče a tak je to tady, jako bych měla druhé, svěřují se mi se svými starostmi," říká o profesním i osobním rozměru své práce paní Čejtejová. (ak)

Věra Čejtejová s klientkou.

Klienti vzpomínají S námi není nikdo sám. Motto naší společnosti zní jako reklama ke vzpomínce paní R.: „Na Silvestra jsem byla sama doma. Kvůli své nemoci jsem si nemohla nic koupit k jídlu ani k pití. Tak jsem si o půlnoci přiťukla se dvěma prázdnými skleničkami.“ Tento Silvestr trávila paní R. ve společnosti klientů na Vile Maria, kde kromě jiného občerstvení také létaly špunty od šampaňského a kde jsme si přiťukli.

NOVINKY Slabozrakým „mluvící“ knihy Spolupráce s Městskou knihovnou v Sokolově se nyní rozšířila z Domova pro seniory i na léčebnu DOP. Ředitelka knihovny Mgr. Daniela Drobečková donesla pro slabozraké pacienty kazety, kde jsou namluveny knihy. Tak mají i tito pacienti možnost si "přečíst" knihu. Obdrželi jsme i rozsáhlý seznam všech takovýchto knih, kde si naši klienti mohou vybrat tituly, které by je zajímaly. Každý měsíc se kazety vymění.

Připravujeme se na jaro

Vánoční vzpomínka paní Č.: Vánoční období už je za námi, Jako děti jsme chodily pomalu se připravujeme na jaro, s tatínkem o Vánocích a i když venku stále sněží, začali koledovat, protože jsme byli jsme již vyrábět jarní dekoraci, moc chudí. Tatínek hrál krásně abychom si jaro přivolali aspoň na housle a my jsme se sestrou do baráku. zpívaly koledy. Já jsem ještě Dagmar Hanková, sociální pracovnice DOP musela pronést vinšování. Spletla jsem se a jedné hospodyni jsem hezky od srdce Na Silvestra jsme si na popřála: „Aby vás pámbůh potrestal!“, místo požehnal. Byla vile přiťukli. jsem moc malá a neviděla jsem v tom velký rozdíl. Selka nás hnala a už nikdy nám na tom statku nic nedali. Zaznamenala Hana Kuncová, socioterapeutka Vily Maria

SPOLEČENSKÁ RUBRIKA S námi není nikdo sám, a tak rádi blahopřejeme k narozeninám všem klientům, kteří slaví v měsíci únoru své narozeniny. V Domově pro seniory blahopřejeme paní a pánům Marii Bílkové, Ing. Josefu Vymětalovi. Kulatého 70. výročí se dožívá pan František Kovačevič. V Domě ošetřovatelské péče blahopřejeme těmto klientům: Valerie Masarová, Věra Šollová, Marie Kanděrová, Bohuslav Roudnický, Hana Maršíková, Viola Šídová, a Marie Kustrová. Zvláštní pozornost patří klientům, kteří slaví kulaté narozeniny: tentokrát je to paní Marie Moisesová, které gratulujeme k 80. narozeninám,

Všem klientům srdečně blahopřejeme! Rádi bychom pogratulovali i zaměstnancům, kteří v únoru oslavili své narozeniny. Jsou to: Eva Šedivcová, PhDr.Jana Hricová, Hugerová Hana, Ivana Benešová, Aneta Červenková, Ivana Křičenská, Ladislava Kliková, Lenka Dydeková, Ivana Burešová a Tomáš Budín. Kulaté jubileum oslavili MUDr. Jiří Zelenka, Martina Sedláčková a Zuzana Koudelková.

Srdečně blahopřejeme!

V únoru navštívily léčebnu děti z Mateřské školy v Březové. Jak s tím souvisí chřipka a autor slavných Broučků, o tom se dočtete uvnitř zpravodaje.

Nejlepší týmy za rok 2008 Nejlepší Autonomní tým za rok 2008 v léčebně, tedy tým, jehož členové měli nejlepší pololetní hodnocení, nejhospodárněji nakládali s inkontinentními pomůckami, byli nejvíce dní v práci (nejméně nemocenské) je tento tým: Ošetřovatelky Věra Čejtejová, Milena Meinkingová, zdravotní sestry Jana Dvořáková, Eva Libichová, Ludmila Nováková a Dagmar Rauová. Nejlepší týmem sestřiček v domácí péči za nejlepší hodnocení, nejvíce dní v práci, nejnižší průměrnou spotřebu PHM a úsporné hospodaření s materiálem: zdravotní sestry v domácí péči Gabriela Pálková a Nicole Václavíková. Blahopřejeme!

S námi není nikdo sám Zpravodaj léčebny dlouhodobě nemocných DOP, domácí služby HC a Domova pro seniory Vila Maria v Dolním Rychnově. Zpravodaj je určen vnitřní potřebě zařízení.