S Martinem Prokopem před sezónou 2009 Autor: Petr „Sabotage“ Medřík, 28. 1. 2009 20:42Jen hodiny nás dělí od zahájení dalšího ročníku světového šampionátu. Do bojů v jeho nižších kategoriích – JWRC a PWRC - letos znovu zasáhne v českých barvách Martin Prokop.
eW
R
C
.c z
Najít moment, kdy má profesionální pilot dostatek času na povídání, není úplně jednoduchá věc. Zvláště ne pár dní před začátkem sezóny. Nakonec se díky Martinově ochotě vše podařilo a jihlavského jezdce jsme podrobili malému výslechu.
Martine, začněme poněkud zeširoka. Jak se dostane kluk z Vysočiny k rallye? „Samozřejmě to není nijak jednoduché, protože na Vysočině není tak velká rally tradice, jako třeba na Boleslavsku, Zlínsku, nebo třeba Plzeňsku. Mě k rally přivedl táta, i když vlastně hodně nepřímo, protože sám si nikdy nepřál, abych tento sport dělal a o mé budoucnosti měl úplně jiné představy. Vlastně mě, když jsem byl menší, nechtěl pustit ani do motokáry. Přesto ale byl celoživotním fanouškem rally, a tak vždy, když byla příležitost, jsme na závody jezdili. Tátovým kamarádem a spolužákem z vysoké školy byl Venca Arazim. A právě Venca mi dal první impuls a současně také možnost závodit a v začátcích mi hodně pomohl. Postupem času se podařilo přesvědčit tátu, že rally je správná cesta, že to zkusíme a uvidíme, jaký bude výsledek. Zkusili jsme to a nakonec se všechno rozrostlo do dnešních rozměrů. Takže určitě věc předem neplánovaná, která se postupně vyvíjela vlastně úplně sama.“
.c z C
Abych se přiznal, nevybavím si dnes zcela přesně Tvé začátky. Poprvé jsem si Tě všiml v roce 2002 s EVO 6 právě od Václava Arazima. Které byly ale Tvé úplně první starty?
R
„Poprvé jsem závodní auto vyzkoušel v roce 2001 v Okříškách a v Brně na sprintech. To jsem jel s Felicií krátce poté, co jsem dostal řidičák. Byly to první pokusy – osahat si závodní auto, vyzkoušet vůbec jak to při závodě chodí a zvyknout si na prostředí z jiné strany, než z pozice diváka.
eW
Poté už se Venca Arazim rozhodl jít do toho naplno. Půjčil mi spolujezdce, tréninkovou EVO 6, závodní EVO 6, hlavního mechanika a hlavně mi předal obrovské množství zkušeností a rad.“
Tvá kariéra poté začala poměrně rychle stoupat. Přišly první výsledky, ale i první nezdary v podobě těžké havárie na Šumavě v roce 2002. Přes EVO 6 a 7 jsi se dostal k Octavii WRC, vyhrál v absolutním hodnocení Šumavu v roce 2004 a následně jsi vstoupil do světového šampionátu. Co Tě přimělo k myšlence zkusit závodění na nejvyšší světové úrovni? Přece jen jsi patřil mezi českými a slovenskými jezdci mezi první, kteří se mimo tovární tým vydali do světa. „To je docela obsáhlá otázka. Hlavně k těm začátkům. Dnes s odstupem času si myslím, že jsem hodně času ztratil svou nezkušeností.
.c z
Venca Arazim mi hodně pomohl, hodně poradil, ale přece jen je specialista na lokální šampionát a nikdo nevěděl úplně přesně, co se děje za hranicemi. Myslím, že jsem z národního šampionátu měl odejít dříve. Asi nebyl úplně nutný ten rok s WRC a dal se přeskočit. Samozřejmě také o rok mne zbrzdila nehoda na Šumavě, kdy až po půl roce jsem začínal pořádně chodit a až na podzim v Sosnové jsem se vrátil v takové pohodě, v jaké jsem byl před nehodou a rychle jsem začal jezdit po rozkoukání až ke konci roku. Takže ty dva roky mně v kariéře asi hodně zbrzdily. Už v polovině roku s WRC jsem cítil, že je potřeba zkusit něco jiné. MS byl vždy můj velký sen a na soutěžích MS jsem byl docela pravidelným divákem. Tak jsem začal počítat a zjistil jsem, že investice na účast v JWRC v porovnání ze sezónou s WRC doma vychází docela příznivě.
eW
R
C
Samozřejmě vstup do světa byla velká neznámá. Nikdo doma neměl s nižšími šampionáty zkušenosti. Ve světě závodil jen Roman Kresta, ale ten jezdil v nejvyšší kategorii. Nakonec jsme odstartovali společně s Pavlem Valouškem, i když každý jsme šli vlastní cestou. Dnes je příjemné vidět, že máme následovníky a že třeba Jožka Béreš, Štěpán Vojtěch nebo nyní Martin Semerád se tou cestou dali také. Je to příjemné i z toho hlediska, že jsme relativně malá země a přesto dokážeme ve světě dělat výsledky.“
Výsledky jsou, nicméně ten největší výsledek ti ještě stále chybí. Poslední dvě sezóny jsi patřil k velkým favoritům v JWRC, ale pokaždé to „tak trochu“ nevyšlo. Nepřichází pak
ztráta motivace? „Určitě by přicházela, kdybych necítil, že na to pořád máme a že se zlepšujeme. Samozřejmě udržet se v šampionátu je hodně náročné a člověk si musí mnohé odříct. Doposud jsem však měl z vývoje situace stále lepší pocit. Pro mě byl sice letošní rok plný velkých zklamání a neúspěchů, ale na druhou stranu se dostavily i velké úspěchy. Co však pro mě bylo hlavní a zásadní, bylo zjištění, že se stále zlepšujeme. Vyhráli jsme na šotolině a naše výkonnost šla znovu nahoru. Osobně se tak cítím velmi dobře.
.c z
V minulé sezóně jsme sváděli velké bitvy, kdy jsme jeli třeba většinu závodu ve vteřině, nebo ve vteřinách. Takové bitvy jsem nikdy předtím nezažil. Kdyby se nám titul povedl předloni, možná by to nebylo v pravý moment. Loni si myslím, že bychom si ho za výkony zasloužili, ale faktorů, které vše ovlivnily bylo více. Zradila nás technika, první půlrok to místy hodně bolelo, ale takový je sport.
eW
R
C
Samozřejmě myšlenky nebyly vždy příjemné, někdy spíše hodně deprimující, ale i přesto jsme viděli, že jdeme dopředu a že na to máme. To nás drželo a drží nahoře. Jistě, na velký výsledek pořád čekáme a hodně si ho přejeme. Doufám ale, že kdo si počká, ten se dočká.“
Uplynulý rok se mohl místy podle syrové řeči čísel a tabulek méně informované veřejnosti zdát hodně rozhoupaný. Přišla výhra, pak se to zase zhouplo, zase se začalo vyhrávat…. Letos sis ještě navíc přibral k JRC produkční vozy. Není o to složitější přesedání mezi dvou a čtyřkolkou? „Určitě jsem si touto kombinací na sebe ušil velký bič, protože ta dvě auta jsou naprosto rozdílná. Není až takový problém skočit s dvoukolky do eNka a jet. Opačně to však problém je a vyžaduje to alespoň půlden, nebo raději den testování, nebo lépe řečeno svezení se a zvyknutí si zpět na chování S1600. Například v Mexiku, které jsme absolvovali těsně po Švédsku, to první den nebylo vůbec ono. Nemohl jsem se do toho dostat ani na shakedownu, ani v první etapě, pak jsme šli přes střechu,
trápili se a nakonec jsme odstoupili kvůli technice. Exemplární příklad situace, kdy nic nevychází dle představ.
eW
R
C
.c z
Na druhou stranu to byla další velká zkušenost a také impuls abychom další program a přípravy v sezóně uzpůsobili a už s tím dále nebyl problém. Ale je potřeba k takovému programu přistupovat hodně zodpovědně, připravovat se speciálně na každý závod. Takže není to úplně jednoduché, ale pozitivní je, že mám ze světových tratí zkušenosti jak s dvoukolkou, tak ze čtyřkolkou.
Co se týče výsledků a toho, že mohly vypadat různě. Možná je má chyba, že jsem výsledky nedokázal prodat, nebo vysvětlit. Pro nás byl začátek sezóny pozitivní. Ve Švédsku jsme byli sice 4., ale současně 1. mezi neskandinávskými posádkami. To si myslím, že je velký výsledek, který nás nakopnul a zjistili jsme, že jsme schopni bojovat vepředu i mezi PV. Myslím si, že když se na naše výsledky někdo podívá pořádně, zjistí, že i když jsme odstupovali, bylo to vždy z dobrých pozic. Neřekl bych tedy, že výsledky byly ve skutečnosti nahoru – dolů. Třeba Argentina. Tak jsme věděli, že pokud nemáme na vítězství, kde jel výborně Andreas Aigner, tak na druhé místo by to v pohodě šlo. Řecko – odstupovali jsme z prvního místa. Turecko, kde také nebyl problém dosáhnout na stříbro… Prostě ty výsledky nebyly nereálné. Je to však dlouhý závod a mnoho faktorů. Myslím ale, že kdybych do takové situace spadl rok předtím, tak bych ji asi psychicky nedal. Naopak vidina, že to může jít, člověka drží nad vodou.“
.c z C
R
Zkusme nyní odbočit od MS. Asi sám vidíš, jaký je nyní na tom úplném vrcholu stav a situace. Odcházejí tovární týmy, například Subaru, které patřilo k MS takřka neodmyslitelně. Mnoho velmi kvalitních jezdců marně shání angažmá a finance a své programy různě lepí… Naopak konkurence v podobě šampionátu IRC „vzkvétá a roste“. Neuvažoval jsi ty sám o přechodu právě do IRC? Myslíš, že svět bude opravdu stále tím TOP šampionátem?
eW
„Osobně si myslím, že ten kdo vyzkoušel MS, nebude, pokud ho nedonutí okolnosti, už nikdy chtít jít jinam. Já jsem si MS hodně zamiloval. Jeho formát mi vyhovuje. Ale chtěl bych požádat FIA, ať se vážně zamyslí nad vznikající konkurenci i nad novými pravidly. Mám totiž pocit, že koncepce budoucnosti docela upadá. Produkční auta nějakou mají, junioři se budou transformovat do jiné třídy, ale šampionát hlavně ovlivňují vozy WRC. A ve chvíli, kdy je celá jejich budoucnost nejistá, automobilky neví co vlastně vyvíjet a soukromé týmy zase do čeho vlastně investovat… Pak není divu, že je zde nervozita a nejistota. Za takové situace může dojít k tomu, že světový šampionát postihne úpadek. A to bych nerad zažil. To by mohl být důvod, který by i mne mohl donutit změnit šampionát. Myslím si ale přesto, že továrny jsou navzdory situaci, která panuje, připraveny. Ale bez vidiny jasných pravidel nikdo nebude zbytečně podstupovat riziko. Takže na tahu je nyní federace. Mi se ale osobně líbí formát WRC více než IRC. Zdá se mi, že v IRC je několik nesmyslných a zbytečně vzdálených soutěží. V MS se dle mého lépe plánuje logistika a vím, co můžu kde čekat. Nechce se mi nyní měnit, pokud se ale pánové v Paříži nezamyslí, může být všechno jinak.“
.c z C
Pojďme dál. Otázka, která se docela často objevovala v diskusních fórech. Kdy Martin konečně ve světě osedlá WRCéčko?
eW
R
Smích… „No… Dobrá otázka, ale co říct… Kdyby ses mě zeptal loni, tak bych asi odpovídal jinak. Tehdy jsem měl docela dost chuti do toho jít, připravit si na to projekt, ale… Teď je prostě špatná doba pro velké projekty a já budu muset ještě chvíli zůstat v nižších kategoriích a počkat na vhodnější dobu. Myslím si, že Sébastien Ogier byl na delší čas posledním, kterému se podařilo sehnat tovární angažmá bez toho, aniž by donesl balík peněz. Všichni ostatní budou muset přivést silné sponzory, a to nyní nebude vůbec jednoduché. Investovat v tuto chvíli do projektu WRC je podle mého názoru hloupost. Je to nejlepší svezení na světě, to jsem mohl poznat na testech s Xsarou i s C4, ale všechno má svou cenu… Těžko se to říká, ale v tuto chvíli nad tím nechci přemýšlet. Musel by se stát velký zázrak abych se do nějakého týmu dostal.“
.c z C
R
Sébastien Ogier. Před sezónou 2008 jej málokdo znal. Pak do JRC vlétl jak velká voda a začal rozdávat karty. Jak jsi tu situaci vnímal? Jak ses díval na tu obrovskou podporu FFSA, když navíc Ogier nebyl zdaleka první, kdo se jí dočkal? Myslíš, že něčeho podobného bychom se jednou mohli dočkat i doma?
eW
„To je věc, která si myslím, že se nebude opakovat v žádné jiné zemi. Spojení FFSA a Citroenu je věc, která obrovsky funguje. Já jsem se ani nedivil té obrovské podpoře federace, jako podpoře Citroenu. Možná můj pohled nebude úplně objektivní a může být ovlivněný tím, že jsem v tom všem přímo namočený a pociťoval jsem vše i na sobě. Podpora Citroenu Sébastienovi byla prostě masivní. Sébastien jí však dokázal dokonale využít. Poslouchal přesně pokyny, které dostával, a protože je chytrý a uměl si vše spočítat, byla to pak pro něj relativně hračka. Samozřejmě můžu posoudit jak k tomu titulu přišel. Nenarazil vlastně v žádném těžkém souboji ani například na Michala Kosciuszka, ani na mne, ani na nikoho jiného. Takticky jim vše vyšlo a zmákli to dokonale. Na druhou stranu, ty velké souboje přijdou a možná je škoda, že je nezažil i v nižších kategoriích. Já jsem na ně musel čekat několik let. Je otázka nakolik je vhodné učit se je zvládat ve WRCéčku. Každopádně až to je věc, která dělá závodníka závodníkem. Můžu se mýlit, možná je to jinak… V Anglii nastoupil ve velkém stylu, ale já jsem si byl osobně vědom, že to nemůže ustát. Vím jak je WRC rychlé a co dokáže. Jet s ním rychle je jedna věc, ale ustát tu rychlost je věc druhá. Sébastien je ale chytrý kluk, má za sebou obrovskou podporu, takže budoucnost před sebou má. Co se týká podmínek u nás… Bylo by krásné, kdyby se třeba spojila Škoda a FAS a podpořili nějakého mladého a nadějného pilota, ale ta síla ČR v porovnání s Francií… Je to vidět nejen na poli EU… Zde je bohužel hodně patrná ta naše „malost“, která je omezujícím faktorem a asi by se u nás nenašla síla, která by dokázala rozjet projekt takového rozměru, jako je ten francouzský. Myslím si že se za to nemůžeme na FAS zlobit, protože prostředky jsou omezené a snaží se pomoci mnoha jezdcům alespoň v menších rozměrech.“
.c z C
Martine, jak je složité chystat Citroen a Mitsubishi v soukromých podmínkách tak, aby byly stále na špičkové úrovni a v perfektní kondici?
eW
R
„Je to víc složité, než jsme si představovali. Je potřeba auta nejen udržovat, ale pořád dál vyvíjet. Citroen jsme za ten čas dokázali dovést na určitou úroveň, ale Mitsubishi pro nás bylo novinkou. Za uplynulý rok jsme s ním absolvovali mnoho vývojových testů a do vývoje jsme vložili mnoho úsilí i prostředků. Není to jednoduché ani díky zámořským závodům a náročné logistice. Celý můj tým si loni prošel hodně složitým a náročným obdobím. Na druhou stranu velmi přínosná byla spolupráce s Romanem Krestou. Příprava a testování s Romanem auto hodně zrychlily a postup byl test od testu a závod od závodu znatelný. U Citroenu jsme však došli na jistou úroveň a vlastními silami jsme již nebyli schopni jít s vývojem dále. Věděli jsme, že některé komponenty a prvky sice existují a jsou vyvinuty, ať se již jedná o tlumiče, nebo záležitosti týkající se motoru. Ale vlastními silami jsme je již nedokázali vyrobit, protože to jsou již velmi složité záležitosti a nedá se jít za rámec homologace. Změny jsme zkoušeli na mnoha testech, ale ať jsme s autem dělali vše možné, časy už se nám dále posunout nedařilo. Dá se tedy říci, že s C2 jsme se dostali na hranici a dál to nešlo. V takové situaci nás pak hodně mrzelo ze strany Citroenu, že nás nechtěli podpořit v dalším vývoji. Díly existovaly, my jsme měli plán vývoje, ale tu potřebnou podporu jsme nedostali. To pak bylo trochu demotivující.“ Možná jsi mi tak trochu nahrál na další otázku. Neuvažoval jsi o přestupu zpět k Suzuki, která pro rok 2009 chystá ofenzivu a chce Citroenu vzít zpátky titul juniorského šampióna? „Ne, určitě ne. Jediné úvahy, které jsem měl, byly ve směru rozloučení se s JWRC. Ale tím, že se změnila doba a ekonomický vývoj, musíme pracovat s tím, co máme v současnosti k dispozici. Myslím si, že C2 je stále rychlé auto. Můžeme diskutovat o tom, že na šotolině je Suzuki například po podvozkové stránce dále, má vynikající trakci, ale co se dá dělat? My máme Citroen již nějak nastavený a nechci kvůli tomu přezbrojovat kompletně tým, zajišťovat vše zcela znovu a znovu vše dělat od začátku. V tak zoufalé situaci se být necítím.“
.c z C
Občas jsi v minulosti zavítal například na Bohemii. A co dále? Nechceš se podívat domů častěji?
eW
R
„V loňském roce jsme znovu nad Rally Bohemia uvažovali. Měl jsem již dokonce rezervován Peugeot 207 S2000, nicméně to bylo přesně v té době, kdy se nám úplně optimálně nedařilo. Ještě týden po uzávěrce přihlášek jsme s pořadateli komunikovali, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl nestartovat. Potřeboval jsem pauzu, vyčistit si hlavu a nejspíš to byl ten pravý moment a dobré rozhodnutí, protože poté se nám podařilo sezónu zlomit. To byl důvod, proč jsme se loni doma neukázali, přestože jsme původně skutečně startovat chtěli. Vyrostl jsem v česku a rád zde jedu, takže se budeme snažit letos doma startovat, pokud to bude možné a situace to dovolí. Nicméně v první polovině roku se závody kryjí a tak nám z výčtu zbývá Barumka, nebo Bohemia. Uvidíme. Uvidíme zda bychom startovali s R2, velkou C2, nebo S2000. To v tuto chvíli nedokáži říct. Určitě bychom se ale doma rádi ukázali.“ Tím že sis potřeboval vydechnout mi nahráváš na další otázku. Máš vůbec mezi závody čas sám na sebe? „Loni tím, že jsme šli často ze závodu do závodu, se stalo to, co jsem vždy chtěl. Stal se ze mě profesionální jezdec. Samozřejmě vše má ale svá pro a proti a tak může dojít k situaci, kdy se vše stane trochu stereotypním. Toto se trochu změnilo v létě, kdy jsme měli 3 týdny volna a tady jsem se pokusil opravdu vypnout a na dílně jsem se objevil skutečně až před prvním testem před Finskem. Ale prostoru jinak příliš není. I na stereotyp se však zvyknout dá a už alespoň netrpíš nervozitou před každým startem. Odpočinek je ale pochopitelně potřebný.“
.c z C
Při závodech se dostaneš i do zemí, kam běžný člověk hned tak nezavítá. Argentina, Mexiko, mnoho jiných exotických zemí. Máš čas je poznat i jinak než jen z auta?
eW
R
„Jediné co jsme loni zvládli, tak byla dovolená na Novém Zélandu, kde jsme s Honzou Tománkem zůstali ještě 14 dní po závodech. To mi přišlo hodně líto, abychom jeli přes celou zeměkouli a jen odzávodit a odjet. Ta pohoda byla navíc umocněna vítězným závodem, takže jsme si dovolenou vážně užili. Trocha času nám zbyla i v Mexiku, tam toho času ale bylo více v roce 2007, kdy jsme absolvovali jen seznamovací jízdy a mohli si pak projet půl Mexika. Loni už jsme stihli projet jen pár známých míst. Jinak ale musíme myslet hlavně na co nejlepší výkon a tak na turistiku je času skutečně minimum. Občas to zamrzí, ale nedá se nic dělat.“ Podívejme se ještě naposledy zpátky domů. Jak vnímáš zpovzdálí úroveň domácího mistrovství? „Já jsem se byl v loňském roce samozřejmě na několika závodech podívat. Můžu říct, že souboje Romana, Vaška a Valdy byly někdy skutečně nekompromisní. Jen mi někdy přijde, že kluci, kteří byli v minulosti velmi rychlí, teď už tolik neriskují. Někdy mi přijde trochu líto, že to nasazení vypadá ve srovnání s dobou nedávno minulou o něco nižší. Možná je to obavami z havárií… Nevím. Co mi docela chybí a co bych si přál aby se změnilo, je závodivost a úroveň nižších tříd. Kdysi se v těchto třídách jezdily nádherné závody a vzešlo odtud velké množství skutečně rychlých kluků a byly to krásné bitvy. Samozřejmě je asi těžké čekat na to, že se nám bude mezi sebou bít pět, nebo snad deset aut S1600, protože to jsou velmi drahé vozy, ale snad s příchodem nových kategorií R3, R2, které jsou dostupnější, se ten stav zlepší.“
.c z C
Zkusme si zahrát na pohádku. Kdybys chytil zlatou rybku a mohl mít tři přání, kterými by se dala rally změnit. Co by sis přál?
R
„To je těžké, hodně těžké… Určitě bych si přál, aby v celé rally začali funkcionáři uvažovat pružněji. Aby dokázali najít koncepty zajímavé jak pro jezdce, automobilky, tak i pro diváky. To se musí změnit i bez zlaté rybky, jinak bude ten sport časem mrtvý.
eW
Druhým přáním by bylo vrátit úroveň sportu blíže divákům. Ne pouze stylem superspeciálek, které sport mnohdy spíše degradují. Není řešením přivézt celý ten barevný cirkus do města. To není pro jezdce zrovna příjemné, když poté stejně odjedou zbytek závodu mimo, někde v lesích. Ta cesta zpátky k lidem vede i jinudy. Je potřeba tu krásu lidem podat tak, jak tomu bývalo v minulosti. A třetí? Určitě aby rally byla bezpečnější a neděly se tragické věci. Pro nás jezdce je to vždy velmi nepříjemné a mnoho médií, která se o náš sport běžně nezajímají čeká pouze na takovéto okamžiky.“ Co na závěr? Co Tě čeká v nejbližší době? „Samozřejmě Irská Rally. Tady máme mnoho komplikací, protože jsme měli naplánované množství testování a bohužel žádné z nich se kvůli počasí neodehrálo. Měl jsem jezdit po celé Evropě, ale nikde nebylo počasí příznivé, takže testovat budeme až těsně před závody v Irsku a proto se necítím úplně optimálně a budeme tomu muset přizpůsobit i taktiku při samotných závodech. Je pro mne také velkou neznámou, jak budou připraveni soupeři. Je to ale nová výzva a určitě chceme uspět.“ Martine, děkujeme za čas a přejeme hodně úspěchů a co jak nejméně, nejlépe žádná zklamání.
