SLOVAK
INTERNATIONAL
AIR
FEST - SLIAČ
1. - 2. září L. P. 2012
- Jaromír Rychtařík –
Tato zahraniční akce, ve srovnání s ostatními, byla zorganizována a realizována neobyčejně rychle. Na setkání naší odbočky, 30. července, nám Štefan Gombík připomenul blížící se svátek slovenských letců SIAF 2012 na Sliači. To je opravdu lákavá představa navštívit kamarády u nich doma při takové příležitosti. Začaly padat návrhy na provedení, pojedeme vlakem – nebyl přijat, pojedeme auty, pěkný nápad měl Jirka Slováček – poletíme Andulou, to by bylo skutečně stylové. Tak nějak to potom v diskuzi zapadlo, realizace by asi nebyla snadná, nemluvě i o případných problémech s počasím. Jeden z nejsnáze proveditelných nápadů byl Igora Smékala. Nabídl využít jeho velký šestimístný obytný automobil a to jak pro přepravu, tak i pro spaní. V povznesené náladě ke konci setkání jsme se rozešli aniž by padlo nějaké konkrétní rozhodnutí. Čas ubíhal, po takřka čtrnácti dnech Igor myšlenku oživil a už to šlo rychle. Kontaktoval Vladka Lisého, bývalého kolegu ze Žatce a nyní velitele letecké základny na Sliači, ten nám rezervoval šest VIP vstupenek. Pepa Hlava zajistil šestého cestujícího, nečlena naší odbočky, jeho kolegu ze studií Rudu Pelešku. Nám, kteří ještě sloužili v Čáslavi je znám jako ten „bafuňář“ co sedí na velitelství letectva a občas si přijde zalétat. No, nic ve zlém. Nebyl to ten co ví a umí vše nejlépe. Týden předem jsme se sešli na poradě U orloje a rozhodli, kdy, kudy a s jakým zajištěním vyrazíme. Později Igora ještě naštěstí napadlo vypůjčit si praktické letecké kombinézy u kamarádů Lojzy Häckela a Radka Píchala na Macerce. Odlišíme se tak od davu a navíc bylo možné použít letecké nášivky a označení. Opravdu vynikající nápad, nemají všechny, Odjezd byl stanoven na jedenáctou dopoledne v pátek. Předchozí den ale nakonec máme svoje velikosti. Tady je večer se konalo setkání naší odbočky, kde bylo nutné střídmě oslavit právě Igor Smékal a Josef Hlava. narozeniny – povedlo se. Včas ráno ještě na Macerku a potom najíst a natankovat pití na cestu, nejlépe právě U orloje.
Tak to bude na tři dny náš domov, třeba dodat byl skvělý. Jiří Mach právě naloďujě zavazadla
U orloje na posilněnou gulášem, Igor Smékal, Jaromír Rychtařík, Karel Zajic a Jirka Mach
Josef Hlava představuje jednu ze tří třílitrových láhví s pivem
Vyrážíme na cestu, tam přistoupí Ruda. Chvíli po něm pátráme potom co jsme vjeli na autobusové nádraží ve Zličíně, naštěstí úspěšně. Po dlouhé cestě, kdy nás Igor neomylně vede po D 1 a D 2, nejprve do Bratislavy a také po dálnici k Nitře a dále na Zvolen. Večer dorážíme na Sliač. Provizorně parkujeme před civilním terminálem letiště, to neuniklo ostraze. Po telefonátu nám Vladko společně s primátorem města přidělují místo na parkování. Pod svícnem, za úřadem, pod okny městské policie s přípojkou elektřiny. V jakémsi okrasném parčíku v sousedství obřadní síně úřadu. Na přivítanou navštěvujeme ještě přes křižovatku stojící penzion s restaurací a kavárnou „Na rožku“. Majitel je také obeznámen, je to jedna velká rodina. Dostáváme VIP vstupenky a nezbytné instrukce potřebné na zítřek. Vracíme se k našemu přechodnému domovu, vytrvale drobně prší. Rozdělujeme si místa na spaní, podle věku a délky žebříku, vcelku pohodlně uléháme. Déšť stále příjemně šumí, pod střechou působí jako ukolébavka.
I ráno nás probouzí déšť, kromě zřejmě neznalého člena městské policie, na kterého působíme na tomto místě jako přízrak. Igor je první po ruce a používá formulku „… pan primátor s velitelem základny..“a je vyřízeno. Zálet počasí nad našimi hlavami nás přesvědčí o neškodnosti deště. Vyrážíme na známé místo přes křižovatku, na snídani. Za eura. Na základnu přijíždíme včas, na určeném místě parkujeme a procházíme kontrolou, jsme označeni. Ocitáme se rovnýma nohama mezi ostatními VIP návštěvníky, z nichž někteří jsou dobří známí. Nachystaní na snídani za budovou úřadu, vyrazíme přes ulici, Velitel letectva Slovenské republiky Martin Babiak, zleva Karel Zajíc, Jiří Mach, Ruda Peleška, Igor Smékal. velitel letectva A ČR Jiří Verner, náš Štefan Gombík, další a další známé obličeje. Začínají letové ukázky, které tak můžeme sledovat v klidu VIP zony pěkně vsedě. Stejně tak i občerstvení a ostatní nezbytnosti můžeme konzumovat bez čekání v řadě.
Doslova největší lákadlo leteckého dne, bombardér B 52
Zleva Ruda Peleška, Igor Smékal, Karel Zajíc, velitel letectva AČR Jiří Verner, Jiří Mach, Jaromír Rychtařík, Josef Hlava. Vybaveni poznávacím znamením. Dole potom skupina před nám důvěrně známou Mig 29 dvojího řízení.
Postupně jsme se také vystřídali v kabině JAS 39 Gripen z čáslavské Základny taktického letectva, ten byl na Sliači určen pouze ke statické ukázce.
Vypravujeme se také na prohlídku statických ukázek a postupně obcházíme a prohlížíme Mig 29, Tornádo, F 16, Mig 21, L 39 dále strategický bombardér B 52, Gripeny a další i komerční nabídky ultralehkých letadel ke koupi. Nakukujeme i do stánků a kupujeme trička s potiskem k této příležitosti a další drobnosti na památku. Dostáváme se i k čáslavskému Gripenu, postupně se střídáme v kabině, fotografujeme a navíc dostáváme pozvání k prohlídce českého transportního letounu CASA. Obvyklé přijetí, plzeňské pivo, střídáme se v kokpitu a následuje další překvapení Oto Osina – bývalý lékař u 11. slp v Žatci – přišel i s manželkou. Velké vítání a objímání. Na zpáteční cestě do našeho azylu potkáváme Ivana Hůlka.
Ivan Hůlek býval naším žateckým kolegou před rozdělením republiky, nyní je zástupcem velitele letectva armády SR. Dalšími jsou František Zsoldos s manželkou, to je pro změnu kamarád z ročníku na studiích v Košicích. Vítání bylo o to srdečnější, na dalším kroku Petr Tichý, žatecký kolega. Ten je tady pracovně, zastupuje firmu ve zbrojní výrobě.
Karel Zajíc za berany transportního letounu CASA
Tady pro změnu Igor Smékal, asi Milé setkání, zleva Jiří Mach, Jaromír Rychtařík, Oto Osina, přebírá kávu od palubní průvodčí. Karel Zajíc, Janka Osinová, Igor Smékal, v pokleku Josef Hlava
Tehdy se k nám přihlásil bývalý učitel létání z Košic a také dlouholetý pilot z akrobatické skupiny Albatrosů Milan Santovják. Vyprávění a vzpomínání nebere konce a potom už v sedě sledujeme spolu další letové ukázky, až do konce. Vzdušný boj dvojice Mig 29 slovenského letectva, polskou dvojici Su 22, bonbonek - vystoupení Frecce Tricolori a na samý konec předvedení F 18 švýcarského letectva.
Zajímavý obrázek se podařilo udělat při setkání s Ivanem Hůlkem, zleva dále Jaromír Rychtařík, Oto Osina, Karel Zajíc, Jirka Mach, fotografii pořídil pravděpodobně Josef Hlava.
Zleva vnuk učitele, Jaromír Rychtařík, František Zsoldos, učitel létání Milan Santovják, Karel Zajíc, Igor Smékal, Jiří Mach a naše vlajka.
Tehdy ještě potkáváme Jozefa Dunaje s manželkou, dalšího kamaráda z ročníku při studiu v Košicích, opět Gombíkovy a dále kamaráda ze studií Radomila Pecu. Léta jsme se neviděli. Povídání, výměny telefoních čísel a mailových adres, přípitky. Potom to přišlo, musíme se rozloučit. Tak zase příště. Odjíždíme ze základny a zaujímáme místo u úřadu, chystáme vše na pozdní návrat. Přecházíme křižovatku na večeři, vzápětí dostáváme pozvání na vynikající guláš z divočiny, to nelze odmítnout. Večeře plynule přechází v oslavu našeho početného setkání na slovenský způsob, to jsou borovička, vodka a další kvalitní pití péčí majitele penzionu a restaurace. Rozjíždí se zábava, legrace, vyprávění, vtipy a čas utíká ani nevnímáme. Naštěstí Pepa Hlava myslí dopředu, kousek po půlnoci, vstává a s díky přerušuje vydatný přísun tekutin s tím, že nás zítra čeká daleká cesta a naše kamarády další den SIAFu. Dlouhé loučení se přesunulo před restauraci, kde ještě na čerstvém vzduchu dokončujeme už rozvláčné myšlenky. Toto rozhodnutí bylo nanejvýš rozumné, jak si později uvědomujeme v těsném prostoru našeho příbytku. Zaujímáme svá místa na spaní, v klidu a pohodě i tentokrát. Tuto noc je navíc vozidlo podepřeno kozami zabraňujícími houpání při bezděčných pohybech spáčů.Probouzíme se do snížené viditelnosti, která se rychle vylepšuje. Balíme, uklízíme a přes křižovatku jdeme na snídani.
Tak ještě pro připomenutí, obrázek vlevo Ivan Hůlek, uprostřed zleva Josef Hlava, Jozef Dunaj s manželkou a synem, obrázek vpravo do kokpitu předváděného letounu Mig 29, vypadá úplně jinak než ho známe my, co jsme tento typ létali ,v řadě Mig 21, 23, 29
Snímek z posezení zprvu nad gulášem a potom s pohárikom. Čelem zleva Ota Osina, Karel Zajíc, Vladimír Lisý s manželkou.
Stejná příležitost z jiného úhlu, vzadu je vidět majitele penzionu a restaurace jak se stará, kromě běžné obsluhy, o stále plné pohárky.
Poslední ráno na snídani, ujišťuji Vás, i já vypadám tak vyspale.
A to je obrázek po té co jsme dorazili do Žatce. Každý bere to svoje.
Nasyceni nastupujeme a vyrážíme, dlouhá cesta i nyní pod vedením Igora Smékala bez problémů. Na sedadle vedle řidiče se střídáme, aby byla zajištěna vyváženost zábavy. Míjíme Nitru, Bratislavu, Brno a na Prahu. Zastavujeme několikrát, jak na jídlo a pití, tak se nakonec i kromě kontrolky také zápachem přihlásil kontejner od WC. Potřebuje vyprázdnit. Záležitosti se, přestože poprve, znale ujímá Jirka Mach. Bez problémů. Přijíždíme do Prahy, kde vystupuje Ruda Peleška, ahoj. Pozdě odpoledne dorážíme do Žatce, v pořádku a plni zážitků. To si teprve uvědomujeme jaký vyjímečný výlet to byl. Domlouváme se ještě na druhý den, kdy bude třeba auto umýt zvenku, zevntř uklidit a navonět na příště. Této práci věnujeme pondělí dopoledne a společně s Marienkou Zajícovou jdeme na oběd k Medvědovi.
