RYBNÍČEK VÁNOČNÍ SPECIÁL 2015
Úvodní slovo
Vážení čtenáři, Tento rok uběhl jako voda a opět je tu čas Vánoc a vítání nového roku 2016. V tomto roce je to číslo první a zároveň také poslední, protože nějaký čas časopis Rybníček nevycházel. Z toho to důvodu jsme se rozhodli tento rok ukončit zcela speciálním vánočním vydáním. Celé vydání časopisu Rybníček jsme věnovali času Adventu, Vánoc a oslavě příchodu nového roku 2016. Z mého pohledu byl tento rok výjimečný a to z mnoha důvodů. Byl to rok velmi bohatý na kulturní, společenské akce a výlety na zajímavá místa. Též v tomto roce zásluhou paní ředitelky a celého vedení Domova proběhlo mnoho oprav, rekonstrukcí a inovací. 2
Velké poděkování za skvělou práci patří i všem zaměstnancům, kteří se celý rok podíleli na každodenním chodu Domova. Všem našim čtenářům přeji krásné a klidné prožití vánočních svátků, hodně zdraví a spokojenosti do nového roku 2016 a co nejvíce splněných přání. Martina Holečková
3
Adventní obchůzky našich předků Připomeňme si téměř zapomenuté předvánoční obchůzky tajemných postav, které byly pozůstatkem svatých mýtů a představ. Hned po svátku sv. Mikuláše 7. prosince je svátek sv. Ambrože. Sv. Ambrož se narodil roku 340 v severoitalském městě Trevíně. V Miláně pak působil jako biskup a učitel církve. Byl oblíbený zvláště pro své sociální cítění a ochranu slabých. Je patronem včelařů, voskařů, včel a domácích zvířat. Naši předci v den 7. prosince dodržovali zvyk zvaný „honění Ambrožem“ a byl určen hlavně dětem. 4
Zvyk popsal prof. K. Rozum v roce 1910 v časopise Český lid a to přímo z našeho regionu – jak to bylo v Lounkách a Nových Dvorech. Postava sv. Ambrože je bíle oděná s černou špičatou vysokou čepicí. Kolem pasu má několik kapsářů naplněných cukrovinkami a v ruce má proutěné koště. Sv. Ambrož obchází kostel za soumraku, vyhazuje cukrovinky kolem cesty, a když se děti pro ně hrdinsky přibližují, ta začne je s koštětem honit. Kostel se tak několikrát oběhne k veselí dětí a pobavení všech. Další archaický zvyk byly obchůzky „Lucek“ na svátek sv. Lucie 13. prosince. 5
Sv. Lucie pocházela ze Sicílie, narodila se kolem roku 286 a pro svou křesťanskou víru byla krutě mučena. Zemřela roku 304, zhruba tedy v 18 letech. Jméno Lucie pochází z latinského Lux = světlo. Proto zvyk návštěvy Lucek v domácnostech v předvečer jejich svátku znamenal příchod světla a očistu obydlí. Prof. K. Rozum popsal zvyk „Lucek“, jak jej dodržovali na Podřipsku v Cítově, Nových Dvorech, ve Vražkově takto: děvčata ve věku 14 – 15 let ve skupině čtyř i více chodila od stavení ke stavení. Přistrojena byla v bílý šat, na hlavách bílé šátky, pomoučněný obličej. Někdy měly přes ústa připevněné i jakési bílé dlouhé zobáky. Někdy nosily na hlavách zelený 6
věneček se čtyřmi malými svícemi. Veškerá obchůzka byla tichá, Lucky nemluvily. Jakmile vstoupily do stavení, tak jedna Lucka, která měla husí křídlo, naznačovala „vymetání kamen a veškeré nečistoty ze světnice“, druhá měla kartáč a napodobovala drhnutí podlahy a mytí nábytku, třetí pak štětku na „bílení světnice“. Ale neméně důležité bylo zkontrolování všech pomůcek k předení, které hospodyně používala, neboť se v tento den příst nemělo, aby se nitě nezamotaly. Lucky nekoledovaly ani nenadělovaly, přinášely do obydlí světlo a očistu. E.C. Zdroj: J. Laughamerová – Lidové zvyky P. Hynek – České vánoce J. Šťovíček – Lid. Zvyky na Podřipsku 7
Svatá Barbora Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že „nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina“. Žila pravděpodobně mezi II. a IV. stoletím v Nikomédii, která také bývala sídelním městem římských císařů na východě, v Lithii ( v dnešním Turecku), na jižní straně Černého moře. Legenda ji uvádí jako krásnou dceru zámožného Dioskura, který byl velkým nepřítelem křesťanů, jejichž učení se Barbora snažila poznat. Dioskuros chtěl svou dceru ohlídat před jejich vlivem a 8
uvěznil ji do věže, kde jí snad nemělo chybět nic, než svoboda. Při jedné z otcových cest se údajně domluvila se zedníky na vystavění třetího okna, ač do jejího vězení byla naplánovaná jen dvě. Barbora chtěla, aby jí okna připomínala Nejsvětější Trojici, v jejíž společnosti toužila žít. Po otcově návratu následovalo vyslýchání. Někde se uvádí, že v době otcovy nepřítomnosti přijala i svátost křtu, a když se mu přiznala, že chce náležet jen Kristu, byla před jeho hněvem dočasně ukryta do země. Některé verze uvádějí, že se skrývala v jeskyni. Podle legendárního vyprávění zatímco otec pro ni chystal krutá muka, ona rozjímala o umučení Krista a čerpala tak sílu, aby pro něho dokázala snést všechno. Otec si v hněvu prý přizval soudce Mariana a Barboru, která se 9
k chystaným mukám stavěla hrdinsky, dal krutě zbičovat. Barbora však myslela na Kristovo bičování a to své prý vnímala jako hlazení pavími péry. Proto je někde vyobrazována s pavím pérem. Druhého dne její nepřátele překvapilo, že rány po bičování z jejího těla zmizely. Odmítali však uznat Kristovu léčivou moc, kterou Barbora dosvědčovala, a vykládali to jako znamení pohanských bohů, chtějíce od ní, aby jim za to prokázala vděčnost. Její snaha přesvědčit je o opaku v nich vyvolala jen větší zuřivost. Mezi popisovaná muka, kterými ji chtěli od víry odvrátit, je uváděno mnoho strašlivých činů a posledním Marciánovým rozhodnutím bylo, že je nutné useknout Barboře 10
hlavu. Kat nebyl třeba, neboť otec byl rozhodnut jeho práci vykonat sám. Legenda v závěru hovoří o tom, že když svou dceru sťal mečem, byl sám zabit bleskem.
Zvyky na svátek Sv. Barbory Řezání větviček do váz nařezalo se více větviček a na každou se pověsilo jméno chlapce, jenž dívce byl sympatický. Věřilo se, že se stane nevěstou toho, jehož jméno je na první rozkvetlé větvičce. Další variantou „barborek“ byla pověra, že kolikátý den vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí.
11
Kvítek z „barborky“ ukrytý za šněrovačkou měl přivábit chlapce, kterého dívka nosila v srdci. Na Roudnicku byly odměňovány hodné děti pečivem „barborky“ nebo „fakulky“ – zvláštní drobné pečivo nalepené krémem na dřevěném proutku. J.T. Zdroj: internet
12
Svatá Barbora 4. prosince slaví svátek Barbora. Když jsem byla malá, tenhle svátek jsme slavili každý rok u babičky na venkově. Byl to krásný čas, to bezstarostné dětství. Každou chvilku mi chybí. V tento den byla u babičky vždycky velká legrace, protože my jsme početná rodina a v početné rodině je téměř za každých okolností sranda. Bylo nás asi 7 dětí a od babičky jsme dostali za úkol najít si tu největší ponožku a pověsit si ji na smluvené místo. A tak začal hon na ponožky a hlavně na ty největší. Protože mám moc ráda sladké a je tomu až do dnes, lámala jsem si hlavu, kde vezmu tu největší ponožku, aby m i do ní Barbora nadělila hodně dobrot. 13
Nakonec jsem to vymyslela. Vzala jsem punčocháče, ty jsem ustřihla a velikánská ponožka byla na světě. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že za to stříhání bude pěkný výprask. „No co“, řekla jsem si, „ za ty dobroty to stojí“. Pověsila jsem ponožku na určené místo a čekala s ostatními dětmi, co se bude dít. Hlavou se mi honila jediná otázka, jestli jsem byla dostatečně hodná? Ale s tím u mě nikdy problém nebyl. V žákovské knížce byly vždycky jen pochvaly. Horší to bylo s učením. Ne, že bych měla špatné známky, ale jen samé jedničky v „žákajdě˝ také nebyly. Ale co naplat. „Nějak to dopadne“, tak to vždycky říkal můj tatínek. A dopadlo. Společně s ostatními jsem stála u okna a pozorovala dvůr u babičky na statku. Tam byl ráj na zemi, obzvláště pro nás děti. Co my jsme se tam navyváděly lotrovin. 14
Najednou se ze tmy vynořila bílá postava, na hlavě světlý závoj a na něm zelený věneček. V jedné ruce měla metlu, prý na děti, co zlobí, povídal táta a v druhé ruce měla veliký košík plný různých dobrot, to zas pro děti hodné. Barbora začala běhat po celém dvoře a křičela: „Jsem Svatá Barbora, přišla jsem k vám do dvora, hodné děti obdaruji a pěkně je pohladím a zlobivé vyhubuji a svou metlou vyplatím“. V tu chvíli by se v nás krve nedořezal a všichni jsme zpytovali svědomí. Ale nejvíc asi kluci, ti hodně zlobili, nejednou dostali nařezáno od maminky. Po chvilce Barbora zmizela a my se šli podívat s tatínkem ven, jestli tam prý Barbora něco nechala. A skutečně! Všechny pověšené ponožky byly plné a ta moje také. Všem se nám ulevilo a hned jsme pelášili do vyhřáté 15
kuchyně, abychom se podívali, co nám Barbora nadělila. A to víte, že jsme v ponožce kromě dobrot našli také bramboru a někdo dokonce i uhlí. Velmi ráda na tento svátek vzpomínám a s dcerou Lucinkou ho slavíme stejně. J.T.
16
Svatý Mikuláš 6. prosince slaví svátek Svatý Mikuláš. Svatý Mikuláš z Myry byl velmi oblíbený mezi lidmi již za svého života. Proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii). Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je též patronem států (Rusko, Lotrinsko) a měst (Amsterodam, Bari, Barranquilla atd.). Svatý Mikuláš se narodil ve městě Patara v římské provincii Asii do křesťanské řecké rodiny. Běžně se počítá, že se tak stalo mezi lety 17
280/286, ale udávají se i dřívější termíny, z nichž nejzazší mluví o roku 250. Z toho, že se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo odvozováno, že by mohl být původním povoláním rybář či námořník, pravděpodobnější ale je, že se jeho rodina zabývala obchodem s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Někteří z toho odvozují, že v té době byl už váženým knězem či biskupem. Obecně se předpokládá, že se stal biskupem, či nejvýznamnějším knězem v Myře kolem roku 300 a to ve velmi mladém věku. Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl patrně vězněn. Během rozkvětu křesťanských komunit za Lucinka byl již zcela jistě biskupem Myry a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným 18
v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti pohanství. Je mu připisováno pohanských chrámů.
zničení
několika
Dohlížel také na spravedlivý chod soudů. Nejspíše moudře, neboť se stal známým též jako ochránce nespravedlivě obviněných. Zemřel patrně 6. prosince 345/352 v Myře. Mikuláš je zobrazován jako starší biskup s vousem. Na Východě je vyobrazován holohlavý. Jako nečastější atribut mívá u sebe tři zlaté koule na knize. Tento atribut je spojen s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách. Dalšími atributy jsou zlaté pruty, pytlíky, chleby, měšce, tři chlapci v kádi, tři chleby na 19
knize, kotva a loď, zajatci, žebrák. Mikuláš bývá oblečen v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu.
Tradice na Mikuláše V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází v noci z 5. na 6. prosince. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Ne vždy však byl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Jindy s ním chodil třeba obecní policajt. 20
Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí. A však v době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, toto bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary. J.T. Zdroj: internet
21
Malý vánoční příběh Naše Vánoce a advent se od staročeských už v mnohém liší. Ty staročeské byly více tradiční a ty naše jsou více blýskavé a komerční. Přesto lze najít stejné poselství. Vzájemná úcta, láska, přátelství, to stále zůstává podstatou. To jsou symboly, které spojují vánoční svátky na celém světě a v jakékoliv době. V jedné malebné vesničce pokryté lehkou sněhovou nadílkou se zase po roce chystá Štědrý večer už od brzkých ranních hodin. Hospodyně si ráno přivstala, aby mohla začít připravovat štědrovečerní pokrmy včas. Vařila čočku, rybí, ale i bramborovou polévku, pekla kubu z krup a česneku. Nesmělo se zapomenout ani na chléb a v ošatce odpočívala již několik dnů upečená vánočka. Při všech těch přípravách se 22
nesmělo ujídat, protože ten, kdo vydržel až do večeře nejíst, měl šanci uvidět zlaté prasátko. Když bylo štědrovečerní jídlo hotové, zabavila hospodyně děti, aby mohl hospodář opatřit a ozdobit stromeček, aniž by si toho děti všimly. Ke stolu se mohlo usednout až tehdy, když vysvitla první hvězda na obloze. Jeho výzdobě se věnovala velká pozornost. Přeci jenom to byl den, ve kterém se měli mít všichni dobře. Na jednom rohu ležel pecen chleba, aby měla rodina co jíst i během roku, na druhém slaměnka s tím, co pole dalo, pro lepší úrodu a na třetí roh se pokládaly peníze slibující blahobyt. Na posledním čtvrtém rohu ležela miska na zbylé kousky jídla jako dar pro dobytek a slepice. Stůl obepínal 23
řetěz nebo provaz soudržnost rodiny.
symbolizující
Po štědrovečerní večeři přinesl hospodář do světnice stromeček ozdobený sušenými jablíčky, švestkami, ale také ořechy, cukrovím a řetězy. Zapálil svíčky a mohly se začít zpívat koledy. Na rozdíl od našich Vánoc se dříve koledy zpívaly každý večer až do odstrojení stromečku. Děti pod stromečkem našly střídmé dárky v podobě ručně vyřezávaného dřevěného koníka a holčičky ručně vyráběné panenky z látky vycpané slámou. L.K. Zdroj: Deník severní Čechy
24
Staročeské vánoční menu Štědrovečerní pokrmy se lišily podle krajů a také movitosti rodin. V některých domácnostech přišel jako první na štědrovečerní stůl hrách a až teprve poté polévka, jež měla dodat sílu, a čočka, která měla přinést rodině v novém roce peníze. Dále se servíroval kuba, ryba nebo jiné maso pro radost a vánoční pohodu. A v žádné domácnosti nesměla chybět vánočka, případně i cukroví, které se podávalo s kávou, čajem a někde i s vínem, pivem nebo pálenkou. Od stolu se smělo odejít až v momentě, kdy všichni dojedli. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek, který jen tuto magickou noc mluvil lidskou řečí, a také 25
ovocným stromům, aby dobře rodily a studni, aby měla čistou vodu. L.K. Zdroj: Deník severní Čechy
26
Chuť a vůně Vánoc Vánoce jsou svátky smyslů – spojené s chutěmi, vůněmi i hudbou. Zůstaňme ale „v kuchyni“. Bez čeho se Vánoční pečení neobejde, jsou: mandle – někteří z nás si bez nich neumí představit pořádnou vánočku, jejich kousky ale můžete přimíchat i do ovocných nebo zeleninových salátů, chcete-li je zbavit slupky, spařte je horkou vodou a chvilku je nechte odstát; ořechy – k Vánocům patří také pekanové ořechy v pečivu a vlašské ořechy třeba naložené v medu, kromě toho poslouží i jako skvělá dekorace do ovocných mís; kokos – kokos se o Vánocích používá hlavně do pečiva – pečeného i 27
nepečeného, nejznámější jsou kuličky nebo rolády, pokud si koupíte celý plod, vězte, že kokosová voda obsahuje hodně draslíku a vitamínů B a C; čokoláda – theobromacacao – vědecké označení kakaovníku pravého znamená v překladu pokrm bohů, kdo by nesouhlasil, obzvlášť rafinovaný chuťový odstín dodá omáčkám k masu; vanilka – je sice docela drahá, ale zároveň nepřekonatelná, kromě pečiva a zmrzlin nebo kávy se skvěle hodí k pikantním jídlům, jako je telecí nebo humr; skořice – jaké by to byly Vánoce bez skořice, je vynikající do svařeného vína, můžete ji použít i do 28
kávy nebo čokolády, pudinků, pečiva, ale také ke zvěřině a rybám, které jsou připravené jako pokrmy v jednom hrnci, skvělá je do masových nádivek se sušeným ovocem. L.K.
29
Hlavní hrdina Vánoc Ruku na srdce – neříkejte, že právě stromek vám z celého svátečního dění nedělá nejvíc dobře. Já osobně k němu moc ráda usedám ve chvíli, kdy jsou všichni už pryč nebo spí. Rozsvítím si opravdové svíčky, všude zhasnu a koukám na hořící knoty. Při tom piju něco dobrého, třeba voňavý čaj nebo dobré víno. Věděli jste, že vánoční obyčej zdobení stromečku pochází z Německa? U nás tuto tradici zavedl ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, když ho v roce 1812 přichystal jako překvapení pro své přátele. Mě zdobení stromku baví a jako asi spousta z vás u toho koukám na pohádky. Ten den nic nespěchá, na všechno je čas. Tajně uždibuji cukroví a těším se na večer, kdy se sejdeme 30
všichni u jednoho stolu. Ano, tenhle krásný obyčej a tradici hodlám dodržovat. L.K.
31
TROŠKA VÁNOČNÍHO HUMORU „Tati, a odkud je vlastně Ježíšek?“ Ptá se pětiletý syn otce pod vánočním stromečkem. „Když se podívám na většinu etiket z dárků, tak bych řekl, že z Číny ...“ Představte si, poprvé se nás sešel na štědrovečerní večeři sudý počet lidí. Jak to, vždyť jste tři? Jo, ale potom přijelo 17 hasičů ... Filípek po Novém roce říká kamarádovi: „Měli jsme stejné Vánoce jako vloni. Kapr byl na černo, maminka na měkko a tatínek namol!“ Naše rodina byla tak chudá, že na Vánoce vyšel otec ven, vystřelil z 32
pistole, vrátil se a řekl nám dětem, že Ježíšek spáchal sebevraždu. Mami, já bych chtěl k vánocům psa, prosí malý Michálek maminku. Nic si navymýšlej, budeš mít kapra jako my všichni. Chytí rybář zlatou rybku a rybka povídá: „Když mě pustíš, tak ti splním tři přání.“ „Já mám jen jedno ... abys neměla kosti!“ Mami, mami, hoří vánoční stromeček. Neříká se, že hoří, říká se, že svítí, Pepíku. Mami, mami, záclona už také svítí ... L.K.
33
Kdo nosí dárky? Jako bychom vás slyšeli: Že se můžete tak hloupě ptát. Každé malé dítě přece ví, že Ježíšek! Ale neukvapujte se. Odpověď na otázku z titulku zdaleka není jednoznačná. Vlastně nejpřesnější by bylo odpovědět: Jak kde. Ona se totiž o vánočním čase pohybuje Evropou spousta bytostí, jejichž údělem a úkolem je – pokud možno tajně dodat vánoční dárky až do domu. Nejhojněji jsou mezi nimi zastoupeny postarší pánové s dlouhým vousem: finský bělovousý dědeček Velký Ukko s vysokou červenou čepicí i malinký a přihrblý švédský dědeček Jultomten obcházejí domy v doprovodu skřítků a pidimužíků. V Holandsku přichází Mikuláš provázený mouřenínem, v 34
Německu Weihnachtsmann v dlouhém plášti s kapucí, se zrzavými vlasy i vousy, ve Francii Pére Noel, celý v bílém a ve Velké Británii (jakož i v Americe a dalších anglosaských zemích) Santa Claus, který co do zevnějšku je tak něco mezi Mikulášem a dědou Mrázem. Ten zase spolu se Sněhurkou naděluje v Rusku, ovšem až na Nový rok – kteréžto zpoždění je jistě omluvitelné, protože cesta na saních až z Čukotky nějakou chvíli trvá. Hned tři důstojní muži přicházejí ve Španělsku – jsou to oni tři králové, kteří mají svátek 6.ledna. Nenechávají však děti zbytečně čekat a nadělují už o Štědrém dnu. Asi jedinou ženou nosící 35
dárky je italská Befana, dost nevzhledná a dost stará čarodějnice. Přesto má patrně dobré srdce, protože dárky přináší. Nepřehání to však, a tak je italským dětem dává až 7. ledna. Pak jsou tu také zvířátka – některá jsou v doprovodu vánočních bytostí, některá dokonce sama nadělují. Z našeho pohledu skutečně netradičním „nadělovačem“ je vánoční koza, která nosí dárky norským dětem. V Holandsku zas již uvedenému Mikuláši úspěšně konkuruje vánoční koník. A u nás? U nás tedy nosí dárky Ježíšek. Malé děťátko, které naděluje nejtajněji ze všech, tak tajně, že ho přitom nikdo nespatřil a nespatří, a tak si ho můžeme jen představovat... L.K.
36
Fotografie z několika akcí pořádaných v roce 2015 Ples růží
Zabijačkové hody
37
Výlet do Dobříně na Sněženky
Setkání s Václavem Vydrou ve Všestudech
38
Olympiáda 2015
Fitness park
39
Aktivizace s Mikim
Návštěva zámku Veltrusy 40
Výlet do Karlových Varů Rosvícení vánočního stromku
a
Rozsvícení vánočního stromku 41
Silvestrovské oslavy Tyto oslavy se konají podle svatého Silvestra, jehož jméno připadá na 31. prosince. Lidé bujaře saví konec starého roku a přípitkem šampaňským vínem očekávají začátek nového roku. O půlnoci se odpalují ohňostroje a jiná zábavná pyrotechnika. Podle povahy lidé slaví buď v kruhu rodinném, nebo s přáteli. Rozhlas a televize tento den vysílá převážně komedie a estrády. L. M.
42
Tři králové K + M + B Mudrci z východu, označováni jako tři králové, jsou postavy z Matoušova Evangelia. Po narození Ježíše ho navštívili v Betlémě a přinesli mu vzácné daryzlato- kadidlo a Myrhu. Byli to králové jménem Kašpar – Melichar a Baltazar. V dřívějších dobách 6. ledna chodili po vesnicích a městech, koledovali, přáli lidem dobré vůle vše dobré. Tento zvyk však v dobách minulého režimu byl potlačen jako nežádoucí. V současné době však tento zvyk našel opodstatnění v podobě charitativní sbírky. Děti oblečené za K M B obchází domy, kde zpívají či recitují básničky. Do pokladničky dostávají peníze (výslužku) pro potřebné v tomto regionu. Myslet na druhé, kteří nemají 43
takové štěstí jako my, je lidsky výchovné. Potom tři králové křídou napíší na domovní dveře své iniciály s přáním, aby byl dům nebo byt chráněn před vším nedobrým. L. M.
44
