RYBÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra práva ţivotního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

RYBÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Monika Kišová 2009/2010

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Rybářství v České republice zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. ……………………………………..

2

Ráda bych tímto poděkovala paní doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. za vedení práce a cenné rady v průběhu její tvorby. Současně bych ráda poděkovala panu Ing. Stanislavu Valentovi a zaměstnancům Městského rybářství Vodňany za poskytnuté informace a v neposlední řadě také všem, kteří mě v psaní diplomové práce podpořili.

3

OBSAH OBSAH ....................................................................................................................... 4 ÚVOD ......................................................................................................................... 6 1. CO JE RYBÁŘSTVÍ – RYBÁŘSKÉ PRÁVO?........................................................ 8 2. HISTORIE RYBÁŘSTVÍ A RYBNÍKÁŘSTVÍ NA ÚZEMÍ ČESKÝCH ZEMÍ ............ 9 2.1 Rybářství ............................................................................................................................. 9 2.1.1 Historický exkurs .......................................................................................................... 9 2.2 Rybníkářství ..................................................................................................................... 12 2.2.1 Historický exkurs ........................................................................................................ 12 2.3 Rybník jako vodní dílo .................................................................................................... 15 2.3.1 Historie ........................................................................................................................ 15 2.3.2 Současnost ................................................................................................................... 17 2.3.3 Stavba rybníka............................................................................................................. 22 2.3.4 Druhy rybníků dle původu vody ................................................................................. 24 3. PRÁVNÍ ÚPRAVY RYBÁŘSTVÍ A RYBNÍKÁŘSTVÍ V HISTORII........................ 26 3.1 Historie právní úpravy rybářství.................................................................................... 26 3.2 Historie právní úpravy rybníkářství .............................................................................. 33 3.2.1 Zákon č. 62/1952 Sb. o rybářství ................................................................................ 33 3.2.2 Zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství .............................................................................. 34 4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ........................................................................... 36 4.1 Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů .................. 36 4.2 Související předpisy.......................................................................................................... 42 4.2.1 Vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004, o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů ...................................................................................................... 44 4.2.2 Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů .......................... 45 4.2.3 Právo mezinárodní a právo Evropské unie ................................................................. 46 5. VODŇANSKÉ RYBÁŘSTVÍ ................................................................................. 48 5.1 Historie .............................................................................................................................. 48 5.3 Střední rybářská škola Vodňany .................................................................................... 52 4

5.2 Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický............................................................... 53 5.4 Současnost ......................................................................................................................... 54 6. ČESKÝ RYBÁŘSKÝ SVAZ .................................................................................. 57 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 58 SUMMARY ............................................................................................................... 61 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 63 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 69 POUŽITÁ SOUDNÍ ROZHODNUTÍ .......................................................................... 70 POUŽITÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY ................................................................................. 70 ELEKTRONICKÉ A OSTATNÍ PRAMENY .............................................................. 72

5

ÚVOD Všude tam, kde nacházíme vodní plochy, tedy v jezerech, řekách, rybnících a mořích, se jiţ od pravěku začalo jako zdroj obţivy provozovat chytání ryb, či rybaření. Zadaný název práce jiţ ve své podstatě poskytuje velmi rozsáhlý prostor pro své zpracování a nabízí tak různé moţnosti a přístupy k uchopení tohoto tématu. Ve své práci se tímto tématem budu zabývat z různých pohledů a hledisek, neboť bych ráda tuto oblast pojala jako celek komplexněji. Pro lepší uvedení do problematiky nastíním historii rybářství ve světě i v našich podmínkách, jakým způsobem se lov ryb provozoval a jaké světové kultury se mu výrazněji věnovaly. Formálně bude historická část práce rozdělena skrze pojmy rybářství a rybníkářství. Důvodem pro toto dělení je význam rybníkářství, který má v naší zemi velmi důleţité postavení. Česká republika je vnitrozemským státem, tudíţ nemá přístup k moři a chov a lov ryb je tak omezen pouze na sladké vody. Logickým důsledkem toho, vzhledem k malému výskytu větších vodních ploch (jako např. rozsáhlých jezer), se obyvatelstvo země jiţ od středověku věnovalo vyuţívání vodních toků k lovu ryb a později budování vodních nádrţí pro jejich chov. Nejslavnějším obdobím budování rybníků bylo pro naše území rozmezí 15. a 16. století, kdy význam a umění českých stavitelů rybníků nemělo pouze lokální charakter, ale v mnohém přesahovalo hranice českých zemí. Této etapě se rovněţ bude podrobně věnovat část předkládané práce, která z historického hlediska uvede čtenáře do problematiky rybníkářství, coţ povaţuji za nezbytné. Po tomto obecnějším úvodu bude rozebrána historie právní úpravy rybářství a rybníkářství na našem území. Čtenáři tak bude přiblíţen vývoj právního vymezení pojmů zásadních pro výkon rybářského práva, čímţ mu bude umoţněno sledovat i změny a posuny ve vnímání jednotlivých institutů, které jsou pro tuto oblast charakteristické. K tomu bude pouţito nejen minulých právních úprav, ale také judikatury s tématem související. Pozornost se samozřejmě v další části práce zaměří na současnou právní úpravu. Bude rozebrán pro rybářství a rybníkářství nejdůleţitější současný platný právní předpis – zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, a společně s ním také související právní předpisy, které jsou pro jeho existenci, dodrţování a výkon nezbytné a v mnohém jej více neţ

6

vhodně doplňují. Nebude opomenut ani vliv práva evropského a mezinárodního na naši právní úpravu. Konkrétním příkladem současného výkonu rybářství a rybníkářství pak bude poslední část práce, která se zaměří na jihočeské město Vodňany. Ač rozlohou nepříliš veliké, je toto město proslavené svou rybářskou minulostí, na kterou navazuje v přítomnosti aktivní činností na poli chovu známého vodňanského kapra. Vodňany jsou městem, které je neodmyslitelně spjato s novodobou výukou rybářství a souvisejícím vědeckým výzkumem, který v mnohém posunul naši republiku na přední místo ve světové konkurenci a také provozem rybníkářského hospodaření na vodňanských rybnících. Na závěr jiţ bude následovat krátký náhled do vymezení a fungování organizace působící na území České republiky a sdruţující zájmové a sportovní rybáře – Českého rybářského svazu. Celkově tedy cílem práce bude podat kompaktní obraz historického i současného stavu, jak právních úprav a obecně právního přístupu k problematice, tak také výkonu rybářství jako takového, s ohledem na instituce a organizace s tématem se pojící, a ukázkou konkrétní praxe.

7

1. CO JE RYBÁŘSTVÍ – RYBÁŘSKÉ PRÁVO? Co si vlastně pod pojmem rybářství představit? V obecném slova smyslu se jistě kaţdý z nás v ţivotě setkal s tichými rybáři sedícími v kaţdém počasí u vodní hladiny s nahozenou udicí a čekající na úlovek. Kdybychom tento pojem chtěli definovat z hlediska právního, můţeme v historii nahlédnout kupříkladu do ustanovení §1 zemského zákona rybářského č. 62/1895 mor.z.z., které pravilo, ţe „rybářské právo je výlučná oprávněnost v oné vodě, k níţ se právo to prostorově vztahuje (rybní voda), chovati a loviti následující zvířata, a to: ryby, mušle, a korýše“1. Další definici nalezneme v §2 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství, který jako rybářské právo uvádí oprávnění k chovu, hájení, loveni a přivlastňování si v tekoucích vodách ryby, raky a perlorodku říční a ostatní škeble. Definice rybářství v §1 zákona č. 102/1963, o rybářství,2 odpovídá době vzniku zákona, kdyţ říká: „Rybářství jako odvětví zemědělské výroby zajišťuje podle potřeb socialistické společnosti v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb a jiných vodních ţivočichů. Tohoto cíle se dosahuje plánovitým hospodařením na rybnících a plánovitým výkonem rybářského práva v tekoucích vodách. Péče o soustavné zvelebování rybářství je v zájmu celé naší společnosti. Socialistické společenské zřízení vytváří podmínky, aby se co nejširší okruh pracujících podílel na řízení rybářství a na výkonu rybářského práva.“ V současnosti se definice v platném zákoně č. 99/2004 Sb., o rybářství, jakoby vrátila a rozšířila vymezení tohoto pojmu v zákoně č. 62/1952 Sb., o rybářství, a v §2 písm. a) rozumí rybářstvím chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, popřípadě vodních organizmů v rybníkářství nebo při výkonu rybářského práva. Dle některých názorů je rybářské právo „prostě nějakým právem, které není totoţné s právem vlastnickým, a které, jakoţto právo, nemůţe být samo předmětem vlastnictví.“3 V následujícím textu se tedy pokusíme do problematiky rybářství nahlédnout a budeme se zabývat rybářstvím, jak je vnímáno z pohledu právního, i jak z pohledu praktického.

1

SOUKUP, T. Zákon o rybářství, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Orbis, 1955. str. 12. Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 238/1999 Sb. 3 KINDL, M. Praktická otázka, co je rybářské právo. Bulletin advokacie. 1996, roč. XXX, č. 9. s. 22. 2

8

2. HISTORIE RYBÁŘSTVÍ A RYBNÍKÁŘSTVÍ NA ÚZEMÍ ČESKÝCH ZEMÍ 2.1 Rybářství 2.1.1 Historický exkurs Rybářství můţeme - domnívám se - bez problémů zařadit k nejstarším zdrojům lidské obţivy a tím také mezi nejstarší zaměstnání člověka. V celkovém světovém rozsahu činí však sladkovodní rybářství pouhých 10% (včetně rybářství říčního a jezerního), zatímco mořská produkce zahrne zbylou část.4 Je tedy patrné, ţe jako země nebude naše republika patřit do světové špičky producentů ryb. První stopy a důkazy o rybaření nacházíme jiţ ve starší době kamenné (paleolitu), z kterých lze předpokládat, ţe rybaření bylo jiţ v této době pravidelným zaměstnáním člověka. Bohuţel však nelze zcela přesně odhadnout, jaké procento zaujímaly ryby v potravě pravěkých lovců.5 V této době bylo k lovu ryb moţno pouţít oštěp i šíp, ale jiţ v paleolitu byl znám nástroj vysloveně rybářský, a to kostěná harpuna. Tyto harpuny byly úzké a opatřené jednou či dvěma řadami zpětných háčků, které nabodnutou rybu pevně přidrţely. Je také velmi pravděpodobné, ţe se v této době strojily v řekách také pasti k lovu ryb. Mohly to být nenáročné kamenné nebo proutěné ohrádky či proutěné ploty. Dalším nalezeným paleolitickým nástrojem k lovu ryb je kostěná udice. Tvarově byla podobna současným udicím, ale chyběl jí zpětný hrot. Patrně se tedy líčila do vody a s nástrahou se rybě dostala aţ do ţaludku.6 V mladší době kamenné (neolitu) se jiţ objevuje zemědělství a člověk se tak mírně vzdaluje závislosti na přírodních zdrojích potravin. I přesto jsou však ryby i nadále součástí lidské obţivy. Rybolov má v této době přínos zejména tam, kde nebylo moţné provozovat zemědělství a zajišťovat si jím přísun potravy. Je samozřejmé, ţe rybolov byl provozován zejména v místech, která byla pro tuto činnost příznivá. Byly to hlavně oblasti velkých řek, jezer, mořská pobřeţí a ostrovy. Nejvýhodnější podmínky pro rybolov však byla a jsou ústí velkých řek. Tudy vystupuje velké mnoţství zejména mořských ryb, z důvodu tření ve sladkých vodách.7

4

ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 7. Tamtéţ. str. 7. 6 Tamtéţ. str. 12-13. 7 Tamtéţ. str. 7. 5

9

V době starověku byla pro rybolov významná zejména oblast Mezopotámie – tedy mezi řekami Eufratem a Tigridem – a poté ještě oblast Nilu. Tato místa jsou velmi bohatá na archeologické nálezy, není proto divu, ţe zde byly nalezeny také předměty s rybářstvím související. Ať uţ šlo o nástroje k lovu ryb, nebo také různá vyobrazení s motivy lovu ryb. Tato doba jiţ také měla „úřednictvo“, které pro panovníka hlídalo řemeslníky, rolníky a rybáře. Existovali zvláštní dozorci nad rybolovem, kteří dohlíţeli na to, aby rybáři odváděli část výtěţku do státní pokladny. Moţná právě zde můţeme sledovat první „právní úpravu“ v obecné rovině dohlíţení nad výnosy.8 Další významnou starověkou oblastí byl Nil, který byl jak zdrojem ţivotodárných záplav, tak také lovištěm ryb a dopravní tepnou země. Ačkoliv staří Egypťané povaţovali ryby po stránce náboţenské za tvory opovrţeníhodné, přesto se rybami často ţivili. Z toho lze usuzovat, ţe rybářství bylo na Nilu velmi rozšířené. Nejvíce ryb se lovilo velkými zátahovými sítěmi, jejichţ zobrazení nacházíme na mnohých reliéfech té doby (střední Egypt, 2680-2565 př.n.l., Sakura u Káhiry 2600 př.n.l.), nalezeny byly také modely dřevěných nilských člunů (cca 2000 př.n.l.). Znám je také egyptský vývoz sušených ryb do zahraničí, tudíţ je zřejmé, ţe rybolov zde musel dosahovat velkých rozměrů.9 Také v České republice nacházíme velké mnoţství archeologických nálezů, které potvrzují, ţe jiţ v období Velké Moravy byl na našem území rybolov značně rozšířen. Významná je u nás z tohoto hlediska zejména oblast Mikulčic na Jiţní Moravě. Byly zde nalezeny doklady o všech 4 typech středoevropského říčního rybářství – osti,10 udice, vrše11 a sítě. Z nálezů háčků lze také usuzovat, ţe značně rozšířeno bylo v té době chytání na udici. Nalezeny byly také síťovací jehly a jednoduché čluny.12 Právo rybolovu bývalo původně svobodné a aţ s rozvojem feudalismu v našich zemích došlo k jeho omezování. Právo rybolovu tedy získává panovník, kterému podle tehdejších právních představ patřila veškerá půda v zemi. To znamená, ţe vlastnil vedle

8

ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 1921. 9 . Tamtéţ, str. 23-25. 10 Ost je dvojzubá vidlice se zpětnými hroty k nabodávání ryb. Ostmi byly ryby loveny buď v noci s hořícími loučemi či ve dne na počátcích zimy, kdyţ se ryby uloţily k přezimování. (Srov. Andrýska, Jiří: Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 27). 11 Vrš je řídce pletený proutěný koš podlouhlého tvaru, který se pouţívá k lovu ryb. Na jednom konci je opatřen válcovitou sítí se záklopkou pro vyjímání chycených ryb. 12 ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 26-29.

10

pozemků také veškeré porosty, řeky a potoky a tedy i vše, co se v nich nacházelo. Panovník však postupem času přenechával členům své druţiny určité lokality k výkonu vlastnického práva a za to od nich vybíral naturální či peněţité dávky.13 Půda i s řekami a potoky – a tedy i s rybami - se tak postupně stala soukromým majetkem. Rybářům byla uloţena povinnost desátku, avšak jen na potocích a nesplavných řekách. Na řekách splavných bylo právo rybolovu dále předmětem panovnického regálu. Tam, kde byl větší počet rybářů, tedy ponejvíce ve městech, tam byly zakládány cechy, neboli rybářská bratrstva. Ta vznikala hlavně v 15. a 16. století. Cechy působily zejména na řekách, pronajímaly úseky řeky k lovu ryb a bylo jiţ známo také hájení ryb, aby řeky nebyly zbytečně drancovány. Jejich ţivot se řídil podle cechovních artikulí – tedy nařízení ohledně přijímání učňů, skládání mistrovských zkoušek, prohlašování za tovaryše, mistry, způsoby lovu, druhy nářadí, trestů apod.14 Svým charakterem patří rybářství v České republice ke sladkovodnímu, které je z praktických důvodů rozděleno na rybářství provozované na volných tekoucích vodách a přehradních nádrţích nebo i v jezerech15 a na rybníkářství, jeţ se zabývá chovem ryb v uměle zřízeném prostředí rybníků.16 Rybolov na volných tekoucích vodách je na rozdíl od výlovu rybníků činností, kterou člověk provozoval jiţ odpradávna. Postupem času a vývojem společenských vztahů se však měnila i charakteristika rybolovu – od prvotního zdroje obţivy a lovu pro vlastní potřebu, přes výdělečný lov ryb aţ po rekreační sportovní rybaření.17

13

HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 11. ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 74-75. 15 Jezerní rybářství však u nás nemá příliš vhodné podmínky pro rozvoj vzhledem k malé rozloze jezer, ve srovnání například se severskými zeměmi. Srov. DYK, V. Základy našeho rybářství, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. str. 198. 16 DYK, V. Základy našeho rybářství, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. str. 198. 17 JURÁK, M. Úvod do právní problematiky rybářství, Dukovany: Ústav pro další vzdělávání veterinárních lékařů, 1979. str. 13. 14

11

2.2 Rybníkářství 2.2.1 Historický exkurs Naše země je proslulá mnoţstvím rybníků, ať jiţ v oblasti jiţních Čech, či po celé naší republice. Není tedy divu, ţe výstavba rybníků je velmi slavnou kapitolou naší historie. Bohuţel se nám nedochovaly ţádné přesné zprávy o počátcích rybnikářství u nás, letmé jsou pouze poznámky v mnohých archivech.18 Zlatým věkem českého rybníkářství bylo jistě 16. století. Zde se objevují taková slavná jména stavitelů rybníků jako Jakub Krčín z Jelčan, Štěpánek Netolický, či Jan Dubravius. Nutno však zmínit, ţe Jakub Krčín byl posledním rybníkářem klasického období, který u nás rybníky stavěl. Z toho tedy lze soudit, ţe počátky rybníkářství u nás musíme hledat jiţ v 11. století. Nejstarší taková zpráva pochází dokonce jiţ z konce století desátého.19 Zmínku tohoto rázu najdeme také jiţ v Kosmově Kronice české, kde se uvádí, ţe kníţe Břetislav I. daroval Sázavskému klášteru mimo jiné také rybník k lovení ryb.20 Nejstarší přesně zaznamenanou zprávou o rybníku z našich zemí se týká rybníka Opatského, který byl zaloţen na místě kláštera ve Ţďáru nad Sázavou. Tyto různé zprávy nám umoţňují předpokládat, ţe v období od konce 10. století do první poloviny století třináctého u nás existovalo mnohem více rybníků, neţ kolik se o nich zachovalo zpráv. 21 Domněnek, proč rybníky vznikaly, je nepřeberné mnoţství. Podle některých naši předkové dospěli ke stavbě rybníků sami, kdyţ chovali nalovené říční ryby v umělých nádrţích, a po vytření ryb je napadla myšlenka umělého odchovu. Jinde se uvádí, ţe poznatky o rybničním chovu ryb donesli mniši, kteří přicházeli v 11. a 12. století z jiţní a západní Evropy na naše území a budovali kláštery. To však není zcela jisté, můţe to plynout z toho, ţe kláštery se chovu ryb velmi věnovaly a šířily rybniční znalosti po celé zemi. Důvodem byla zejména potřeba postního pokrmu v klášterech.22 Mnohé hojně uţívané sádky na ryby (vivaria piscium), do nichţ se dávaly ryby chycené v tekoucích vodách, se tak začaly měnit v rybníky. Tyto jiţ měly ryze chovatelský účel a ryby se do nich dávaly „na odrost“. Vodní nádrţe jiţ měly stálý přítok a odtok vody 18

„Za prvního stavitele umělých rybníku dluţno prohlásiti přírodu…duna ztvrdne, hráz hotova.“ To tvrdí František Teplý ve své knize Příspěvky k dějinám českého rybnikářství, Praha 1937. 19 Jde o zprávu o osadě jménem Rybníček, která se nacházela poblíţ Prahy a jejíţ jméno se dodnes zachovalo v názvu ulice Na Rybníčku poblíţ Karlova náměstí. Je tedy jisté, ţe se na tomto místě kdysi jakýsi rybníček nacházel. 20 ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 32-33. 21 Tamtéţ str. 34-35. 22 Tamtéţ.

12

s moţností regulace. Rybníky však od počátku neměly pouze význam rybochovný, ale byly také vodními nádrţemi energetické a retenční povahy. Mimo produkce ryb tak slouţily k ovládání vody, odvodnění krajiny a omezení hrozby povodní.23 Faktem nicméně jistě je, ţe zakládání rybníků těsně souviselo s planěním lesů, křovisek a luk.24 Nejdůleţitější rybou chovanou v našich rybnících je dodnes kapr. Je druhem ryby, která je pro umělý chov nejvhodnější. Pravdou však je, ţe původ kapra nenajdeme u nás, neboť formy kapra byly nezávisle na sobě vychovány v Číně a v jihozápadní Evropě. Kapr k nám byl dovezen jiţ jako vyspělá kulturní forma a je první rybou zavedenou uměle do našich vod.25 Od 14. století přibývá zpráv o zakládání rybníků. Zdokonalily se stavební techniky a rybáři se pouštěli do velkých staveb. Rozvoj dosáhl svého rozmachu v době renesance a české rybníkářství se nacházelo v poslední čtvrtině 15. století na prvním místě v Evropě v počtu rybníků i produkci kaprů. Odhaduje se, ţe v Čechách a na Moravě bylo v té době postaveno nejméně 25.000 rybníků. Vznikaly tak rozsáhlé rybniční soustavy (Pardubicko, Chlumecko, Třeboňsko, aj.). Rybníkářští mistři a dělníci byli specialisté, kteří tuto práci vykonávali jako své výhradní povolání. Byli proto také na tuto dobu vysoce finančně ceněni.26 Co však k tomuto jedinečnému rozmachu vedlo? Jedním z vysvětlení jsou malé rozměry českých řek a tím pádem nedostatek říčních ryb, spolu s absencí velkých níţinných jezer na našem území a odlehlosti od zdrojů ryb mořských. Postupně se však ukázalo, ţe skutečnou příčinou byla kvalita ryb. Lidé nechtěli konzumovat příliš kostnaté a chuťově málo výrazné ryby říční a zájem byl hlavně o lososy, pstruhy, štiky, okouny a samozřejmě kapry. Stavba rybníků se v této době rozšířila do všech dostupných míst. V porovnání s rybníky vzniklými dříve, které byly většinou malé, poloţené na malém povodí a v členitějším terénu a byly také hlubší a chladnější a měly krátké a mohutné hráze,27 byly nové rybníky naopak úrodnější, na vhodnějších půdách, mělké a teplé.28

23

JURÁK, M. Úvod do právní problematiky rybářství, Dukovany: Ústav pro další vzdělávání veterinárních lékařů, 1979 str. 4. 24 TEPLÝ, F. Příspěvky k dějinám českého zemědělství, Praha, 1926. str. 78. 25 ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 34. 26 ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 40-41. 27 TEPLÝ, F. Příspěvky k dějinám českého zemědělství, Praha, 1926. str. 78. 28 ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. str. 36-37.

13

Ranou pro mohutně se rozvíjející rybníkářství však byla třicetiletá válka. V této době docházelo k zvýšené potřebě vlny na oděvy a rybníky tak byly často vypouštěny a přeměňovány na pastviny pro ovce a v úrodnějších oblastech ustupovaly také polím. Došlo tak k rozvratu celého do té doby vybudovaného systému rybničního hospodářství, který zahrnoval vše – od chovu plůdku aţ po výlovy.29 K dalším rušením rybníků docházelo také na přelomu 18. a 19. století a teprve ve druhé polovině 19. století dochází k novému rozvoji odvětví rybníkářství. Zásluhu na tom nesl zejména třeboňský rybníkářský rod Horáků (8 generací), kteří zdokonalovali způsoby hospodaření v rybnících a na jejichţ úsilí navázal světově známý rybníkář a chovatel sladkovodních ryb Josef Šusta.30 Významnou osobností v oblasti rybniční produkce byl také Dr. Antonín Frič,31 zakladatel hydrobiologické a ichtyologické školy pro výchovu mladých vědeckých pracovníků ke zkoumání našich vod. Historicky unikátní byla také výstavba umělého chovu ryb, který Frič s minimálními prostředky rozšířil do všech povodí země a který přinesl uţitek také rybníkářství.32 Období druhé světové války se v oblasti rybníkářství projevilo zejména různými experimenty, které byly okupanty prováděny, a které nezřídka do budoucna ohrozily stavy ryb. Jedním z následků spojených s takovýmito činnostmi jsou například rybí nemoci – např. infekční vodnatelnost kaprů, která byla po válce velmi rozšířena. Doba po osvobození je zas charakteristická obnovou vypuštěných, dříve zrušených rybníků a výstavbou nových. Většina rybníků se dostala do státní správy, někde začala hospodařit druţstva a rybářské spolky.33

29

HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 12. Josef Šusta (1835-1914) se významně zaslouţil o vývoj rybářství a jeho oproštění se od zaostalostí. Jako první zjistil čím se ţiví kapr a navrhl moţnosti jejich přímého krmení. 31 Dr. Antonín Frič (1832-1913) byl významným českým přírodovědcem a znalcem ichtyologie. Jako první zavedl na řekách členěná pásma dle převaţujícího výskytu ryb. Zajímal se zejména o výzkum ţivotních cyklů lososa a přínosná byla také jeho práce v rybníkářství. Právě on také inspiroval Josefa Šustu při výzkumech potravy ryb. Kritizoval také některé způsoby lovu ryb, zejména dynamitovými náboji. (Srov. FRIČ, A. O rybářství v řekách českých a jeho poměru k umělému pěstování ryb a k průmyslu, Praha: Komitét pro prozkoumání Čech, 1871.) 32 DYK, V. Základy našeho rybářství, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. str. 199-200. 33 Tamtéţ. str. 200. 30

14

2.3 Rybník jako vodní dílo 2.3.1 Historie Vymezení pojmu rybník nebylo nikdy příliš jednoduché, neboť aţ do nedávné minulosti nebylo moţné v ţádném zákoně podrobné vysvětlení tohoto pojmu najít. Jiţ v roce 1935 Ing. Theodor Mokrý ve své publikaci Hospodářství rybniční poukazuje na absenci definice pojmu rybník a uvádí, jak je tento pojem definován v běţné mluvě: „rybník, jako nádrţ vodní s umělými břehy a se zařízením vypouštěcím, při čemţ(sic!) účel, kterému rybník slouţí (zda k chovu ryb, nebo jako akumulátor vody zemědělské, průmyslové a p. účely) nerozhoduje. Kriteriem umělých břehů a vypouštěcího zařízení liší se rybník např. od přirozených jezer nebo od propadlin zbylých po dolování, naplněných vodou.“34 V zemském zákoně vodním č. 71/1870 čes. z.z. jsou uváděny rybníky v §4 pod písmenem c) jako jedny ze soukromých vod, které náleţejí drţiteli pozemku, a ten je tak jejich vlastníkem. Můţe tedy s vodou v rybníku nakládat a vyloučit z uţívání této vody třetí osoby, které tohoto práva mohou nabýt jen z titulu soukromoprávního – sluţebností. Takzvanými rybničními sluţebnostmi pak byla práva, která příslušela třetím osobám vůči majiteli rybníka na odvádění vody za účelem pouţití její síly pro jiná vodní díla (mlýny, pily, či další zařízení) či k hospodářským účelům. Takové sluţebnosti byly vyznačovány v pozemkových knihách, ale často také nesprávně ve vodních knihách, coţ však na jejich platnost nemělo vliv. Tyto sluţebnosti bylo moţné také vydrţet.35 Zaloţení rybníku jako vodního díla bylo v minulosti upraveno ministerským nařízením ze dne 14. února 1894, č. 45 ř.z.,36 které ukládalo nutnost vodoprávního povolení a popisovalo technickou stránku zařízení rybníka. Pouţívání pojmu rybník však tehdy bylo poměrně vágní a často bylo uţíváno také pro víceúčelové nádrţe, coţ umoţňovala jednodušší situace v tehdejších předpisech o rybářství.37 Následujícím platným zákonem v oblasti vod byl zákon č. 11/1955 Sb. o vodním hospodářství. Zde se však zákonodárce vymezení pojmu rybníku taktéţ nevěnuje, a

34

MOKRÝ, T. Hospodářství rybniční, Písek: František Podhajský, 1935. str. 286. Tamtéţ, str. 288-290. 36 Zákon č. 45/1894 ř.z., Nařízení ministerstev orby, vnitra a obchodu o zakládání, udrţování, uţívání a zrušování rybníků. 37 MOKRÝ, T. Hospodářství rybniční, Písek: František Podhajský, 1935. str. 291. 35

15

s uţitím tohoto pojmu se setkáváme pouze na dvou místech v textu zákona,38 přičemţ je zřejmé, ţe rybník (slouţí-li k převáţně zemědělským účelům) je zde povaţován za vodohospodářské dílo či zařízení. To nás navádí na otázku, čím je rybník, který k těmto účelům neslouţí? V textu zákona se objevuje také formulace „zařízení pro chov ryb“,39 ale zde je opět zřejmý předpoklad hospodářského vyuţívání rybníka chovem ryb. Ani ve vodním zákoně č. 138/1973 Sb. přímo rybníky ve výčtu vodních děl uvedeny také nejsou. Z vodohospodářského hlediska jsou rybníky brány jako vodní nádrţe se speciálním zaměřením, přičemţ tato problematika je blíţe upravena zákonem o rybářství. V zákoně o vodách jsou tak rybníky zahrnuty v pojmu „vodní nádrţe“.40 Přímo pojem rybník se v zákoně na několika místech přitom objevuje,41 coţ působí poněkud matoucím dojmem.42 Rybník tedy má být vnímán jednou jako vodní nádrţ a jindy zase rybník – jako takový, coţ vyvolává logické pochybnosti o přesnosti vymezení pojmu. Z technického hlediska bylo moţné rybník označit za takovou vodní nádrţ, která je dle potřeb rybníkářství spustitelná, a která má i další technická zařízení, nezbytná k chovu a lovu ryb. Zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství zařazuje vymezení rybníka novelou č. 410/2000 Sb. pod §4 odst. 1 ve znění: „Rybníkem se pro účely tohoto zákona rozumí uměle vytvořené vodohospodářské dílo určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází a pozemkem, na kterém je hráz postavena, a dalšími technickými doplňky, přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při návrhovém průtoku, popřípadě obvodovou stokou.“ Prováděcí vyhláška č. 103/1963 Sb. k tomuto zákonu, pokud mluví o rybnících v prvotním slova smyslu, uţívá právního označení: „rybníky, na nichţ lze řádně rybnikářsky hospodařit“43 a zákon č. 102/1963 Sb. ve svém původním znění rozlišuje rybníky trvale nezpůsobilé k řádnému rybnikářskému hospodaření.44 Zde je výrazná formulační podobnost (hospodářské, zemědělské vyuţití rybníka) s vodním zákonem č. 11/1955 Sb. To nic nemění na faktu, 38

§19 odst. 1 písm. a), §32a odst. 1, z. č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon je i nadále pouţíván v tomto znění. 39 §6 odst. 1, z. č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. 40 §38 odst. 1 písm. a) z. č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon je uţíván nadále v tomto znění. 41 Např.: §40 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2, §17 odst. 1 a 2 z.č. 138/1973 Sb., o vodách. 42 JURÁK, M. Úvod do právní problematiky rybářství, Dukovany: Ústav pro další vzdělávání veterinárních lékařů, 1979. str. 36-37. 43 §4 vyhlášky č. 103/1963 Sb. ve znění zákona č. 189/2000 Sb., §3 odst. 2 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. 44 §6 odst. 2 z.č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 238/1999 Sb.

16

ţe chybějící vymezení pojmu rybník bylo do našeho právního řádu dosazeno výše zmíněnou novelou aţ v roce 2000, tedy více neţ sto let byl tento termín nejasný a jeho pouţití komplikované.

2.3.2 Současnost V 50. letech minulého století došlo v českém právním systému k prolomení zásady, podle které stavba následuje vlastnicky pozemek.45 To se samozřejmě odrazilo také v oblasti vodního hospodářství. Stát dovoloval subjektům hospodařícím na pozemcích v soukromém vlastnictví budovat stavby ve vlastnictví státu, a také mnoţství pozemků přešlo do vlastnictví státu samotného. To samozřejmě působilo problémy v souvislosti s restitučními předpisy. Pozemkové úřady v té době zaujaly k takto vybudovaným vodním dílům postoj, ţe jde o stavby, které brání vydání pozemků pod těmito stavbami, které byly brány jako pozemky zastavěné. Restituenti tak neměli nárok na vydání takovýchto pozemků, mohli si však zaţádat o pozemky náhradní. Z toho plyne, ţe nabyvatelé vodních děl se automaticky stávali také vlastníky pozemků pod takovými vodními díly a původní vlastníci dostávali pozemky náhradní.46 V polovině 90. let minulého století však dochází ke změně ve vnímání vodního díla jako stavby. Pozemky pod hladinou rybníka tak najednou nebyly pokládány za zastavěné pozemky, ale byly brány jako součást vodního toku, coţ znamenalo, ţe pozemkové úřady začaly pozemky zatopené vodními díly vydávat do vlastnictví restituentů, čímţ vznikaly logické konflikty mezi vlastníky pozemků a majiteli vodních děl.47 Tato situace byla nakonec řešena novým zákonem o vodách č. 254/2001 Sb., který oddělil pozemek a na něm se nacházející tekoucí vody48 a odlišil tak vlastníky vodního koryta a vodních toků na těchto pozemcích. K tomu byla ještě z veřejnoprávního hlediska zákonem stanovena povinnost vlastníků pozemků strpět vodní díla umístěná v korytě vodního toku (vybudovaná před účinností nového vodního 45

PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 1996. str. 121. Srov. §120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zásada „Superficies solo cedit“. 46 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 1996. str. 69-83. 47 Tamtéţ, str. 84-89.; Srov. DUDOVÁ, Jana. Vlastnické právo k pozemku vs. výkon rybníkářství. In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2009-28-03]. s. 2042. Dostupné z: . V takovém případě je typicky podána negatorní ţaloba – v níţ se vlastník pozemku domáhá, aby soud uloţil osobě, která má nabývací titul k vodní nádrţi, aby se zdrţela uţívání pozemku, na kterém je nádrţ lokalizovaná. Tatkéţ můţe být podána ţaloba o určení vlastnického práva k rybníku (nádrţi). 48 §44 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

17

zákona) na takových pozemcích49 a z pohledu soukromoprávního právo vlastníka pozemku na uzavření nájemní smlouvy za uţívání jeho pozemku uţivatelem vodního díla. V případě neshody nastupuje právo vlastníka pozemku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého uţíváním pozemku jiného vlastníka vlastníkem vodního díla bez nájemní smlouvy.50 Osobně se domnívám, ţe odlišnost let padesátých a devadesátých v přístupu k dané problematice je poněkud nešťastná a nastoluje výraznou právní nejistotu pro minulé i stávající majitele pozemků a na nich umístěných vodních děl. Je samozřejmé, ţe obě období k těmto problémům přistupovala skrze prizma historických událostí, coţ však jistě nezabránilo mnohým majitelům cítit nastolená řešení jako velkou křivdu a bezpráví. Současný platný zákon o vodách č. 254/2001 Sb. jiţ ve svých ustanovených odráţí nově vzniklé společenské změny po roce 1989. Tato problematika se nově rozšiřuje o nutnost vymezení vodních děl jako staveb z pohledu práva veřejného – kdy je dle stavebního zákona51 pojem stavby pouţíván pro veškerá stavební díla bez ohledu na jejich stavebnětechnické provedení, účel a dobu trvání, a je vykládán podle stavebních předpisů, které tento pojem chápou dynamicky, tedy jako činnost (soubor činností), směřující k uskutečnění díla (někdy jako dílo samotné), oproti vymezení z pohledu práva soukromého – kdy tento pojem nelze vykládat podle stavebních předpisů, ale je nutno jej chápat staticky, jako věc v právním slova smyslu, tj. jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů.52 Nutno podotknout, ţe pojem rybník, hráz, další součásti vodního díla, spojené majetkové vztahy a další jsou častým námětem soudní judikatury.53 To dokládá problematičnost

49

§50 písm. c) – zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Nadále zákon uţíván v tomto znění. Tj. vlastník pozemku má podle zákona povinnost strpět na svém pozemku i rybník (vybudovaný před účinností zákona č. 99/2004 Sb., coţ je povinnost povahy věcného břemene, v tomto případě dokonce zákonného. Srov. KINDL, M. Jeskyně, rybníky a jiné problémy moderní právní úpravy. Právník. 2009, roč. 148, č. 10. s. 1124. 50 Srov. §872 odst. 5 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 51 Dle §2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů: „Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montáţní technologií, bez zřetele na jejich stavebně-technické provedení, pouţité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel a dobu trvání.“ 52 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002. 53 Obecné soudy dospívají vesměs k závěru, ţe ţalobce je sice vlastníkem pozemku, ale nestal se vlastníkem vybudované stavby vodní nádrţe. Co se týká výkonu rybářského práva k nádrţi, pak se obecné soudy ve většině kloní k závěru, ţe strana ţalovaná je oprávněným subjektem k provozování hospodářské činnosti na vodní nádrţi a záleţí pouze na ní, zda bude chov ryb provozovat sama, nebo jej přenechá jiné osobě. Viz. DUDOVÁ, Jana. Vlastnické právo k pozemku vs. výkon rybníkářství. In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2009-28-03]. s. 2042. Dostupné z:

18

vymezení pojmu rybník, a hlavně komplikovanost jeho praktického vyuţití v právních vztazích. Dnes je tedy situace taková, ţe rybník je dle práva veřejného vodním dílem, které je vodní nádrţí (a tedy stavbou) určenou především k chovu ryb,54 ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně moţnosti jeho vypouštění a slovení a skládá se z hráze,55 nádrţe56 a dalších technických zařízení.57 Oproti zákonu č. 102/1963 se nový zákon jiţ nezmiňuje o zatopených pozemcích jako součásti rybníka a namísto toho uvádí jako součást rybníka nádrţ, která je dnes chápána jako objekt tvořený téţ dnem (zatopenými pozemky), zatímco do nabytí účinnosti zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, byly součástí rybníka i zatopené pozemky.58 Zákon tedy předpokládá, ţe vlastník pozemků, na nichţ je rybník umístěn, nebude vlastníkem tohoto rybníka. Diskutovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008 však konstatuje, ţe: „si nelze představit nádrţ bez materiálního základu, umoţňujícího zadrţení vody…“59 a „v případě, ţe by vlastník pozemku nebyl totoţný s vlastníkem dalších věcí tvořících rybník, za „vlastníky rybníka“ by bylo třeba povaţovat všechny tyto osoby. Vlastníka pozemku tvořícího dno rybníka nelze vyloučit 54

Povolení o nakládání s vodami umoţňuje ve vodě chov ryb. Hráz je nyní v katastru nemovitostí evidována jako stavba (ve výše zmíněných komplikovaných případech jako stavba na cizím pozemku a vlastnické právo k ní je do katastru nemovitostí vkládáno)- §2 písm. b) vyhlášky č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky. Pozemek, na kterém je vodní nádrţ, a pozemek tvořící koryto vodního toku, je-li jeho koryto široké nejméně 2 metry, se eviduje v katastru nemovitostí jako parcela - §4 odst. 4) písm. a) vyhlášky č. 26/2007 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 56 Nádrţ je zde prostor nad pozemkem, ale ne samotný pozemek. 57 §2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb., zákona o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (dále jen zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů. Podle platné ani podle předchozí právní úpravy není rybník samostatnou věcí v právním smyslu. Srov. KINDL, M. Jeskyně, rybníky a jiné problémy moderní právní úpravy. Právník. 2009, roč. 148, č. 10. s.1123. 58 Srov Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008.– V soukromoprávním smyslu tak došlo ke ztotoţnění rybníku s pozemky tvořícími břehy a dno, z čehoţ bylo dovozováno, ţe nelze nakládat s rybníkem, aniţ by bylo nakládáno s pozemky tvořícími jeho dno a břehy – a ani naopak. - Tato definice rybníka byla nahrazena legální definicí rybníka v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybářství.; Neměli bychom však zapomínat, ţe podle úhlu pohledu je moţné rozlišit rybník jako vodní dílo (tedy jako stavbu) a rybník jako pozemek. Nahlédneme-li do přílohy k vyhlášce č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je „vodní plocha“ (bod 1, kód 11 přílohy) charakterizována jako druh pozemku, na němţ je koryto vodního toku, vodní nádrţ, močál, mokřad, nebo baţina. Rybník zde sice není jmenovitě uveden, ale najdeme ho v příloze pod bodem 2, kód 6, kde je podle vyuţití pozemku jako rybník vymezena vodní nádrţ určena především k chovu ryb s moţností úplného a pravidelného vypouštění. (blíţe také viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2003, sp.zn. 22 Cdo 234/2003). 59 Srov. DUDOVÁ, Jana. Vlastnické právo k pozemku vs. výkon rybníkářství. In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2009-28-03]. s. 2045. Dostupné z:
19

z podílu na „vlastnictví rybníka“ ani nyní. Pokud by se tak učinilo, jednalo by se o omezení vlastnického práva oproti předchozímu stavu, coţ by nastolilo nezákonný stav, odporující článku 11 odst. 160 Listiny základních práv a svobod.“61 Jiné názory však tvrdí, ţe pokud zákon vylučuje kohokoliv jiného neţ majitele rybníku (tedy i vlastníka pozemku) z jeho vlastnictví, pak tomu zjevně tak je.62 Po snaze zákonodárce po vyjasnění, co se rozumí pod pojmem rybník, a ţe je moţné oddělit stavbu od pozemku na kterém se nachází, je ještě nutné vyjasnit si pojem hráze jako stavby. Obecně by například bylo moţné rybniční hráz charakterizovat jako stavbu vybudovanou k zadrţení vody v rybníku, která je stavěna z nepropustného materiálu, utěsněná, odolná vůči tlaku vodu.63 Podle vodního zákona64 je hráz vodním dílem, coţ ovšem neznamená, ţe jde o samostatnou stavbu ve smyslu občanského práva. Stavba, která není věcí podle §119 občanského zákoníku,65 je součástí pozemku a vlastnictví k ní nabývá vlastník pozemku přírůstkem. Stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla téţ stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí. V některých případech však stavbu nelze fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena, a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí a tvoří s ním jednu věc.66 V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy jde o samostatnou věc, a kdy o součást pozemku. Je tak nutno zváţit, zda stavba můţe být samostatným předmětem práva a povinností s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba 60

Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zní: „Kaţdý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníku má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“ 61 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008. 62 Srov. §3 odst. 1 z.č. 99/2004 Sb., o rybářství. Viz. KINDL, M. Jeskyně, rybníky a jiné problémy moderní právní úpravy. Právník. 2009, roč. 148, č. 10. s. 1125. Dotčený vlastník se dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/97 můţe domáhat náhrady přímo na základě čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aniţ by bylo třeba toto ustanovení Listiny provádět předpisem niţší právní síly – zákonem. Kritéria pro určení výše této náhrady v takových případech stanovil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 102/94. 63 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008, převzato z: Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Praha: Nakladatelský dům OP Diderot, 1997. Díl 3. str. 735. Dále také např.: „Stavba hráze je nutnou součástí kaţdého rybníka, musí být pevná, zapuštěná do půdy aţ na nepropustnou vrstvu, jinak by voda prosakovala. Starší rybníky mají hráze velmi masivní a štíhlé hráze osázené vrbami a vyztuţené proutím jsou spíše doménou pozdější doby (poslední čtvrtina 19. století a počátek století dvacátého) a jsou spojovány se jménem Josefa Šusty. K dalšímu příslušenství rybníka pak patří splavy, výpustní roury, aj., které mají funkci odvodu přebytečné vody z rybníka.“ Viz. NOVOTNÝ, J. Jihočeské rybníky. České Budějovice, 1927. str. 7-10. 64 §55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona. 65 §119 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, říká: 1) Věci jsou movité nebo nemovité. 2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. 66 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002-122. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2004, sp. zn. 22 Cdo 2344/2004.

20

jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (koupě, prodej, nájem, atd.). Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Pokud takové vymezení moţné není, jde zpravidla o součást pozemku. V případě hráze je významný způsob jejího stavebního provedení, tj. zda jde převáţně o hráz vzniklou navršením zeminy, která plynule přechází v pozemek pod ní leţící – taková hráz by zpravidla byla součástí pozemku, nebo zda převaţují stavební materiály (beton apod.), které tvoří samostatnou stavbu na pozemku. Vţdy tak záleţí na individuálním posouzení konkrétní situace a je tak vytvořen prostor pro uváţení soudu.67 Je patrné, ţe výkladem zákonných ustanovení soudy lze tedy nakonec dospět k jasnějšímu vymezení pojmů rybník a hráz, a osvětlit tak situace vzniklé po restituci mezi původními vlastníky pozemků a pozdějšími vlastníky vodních děl na nich vybudovaných. Uváţíme-li, ţe původní vlastník pozemku, na kterém byla v mezičase stavba vybudována, tak často získal zpět zhodnocený pozemek, bylo by nasnadě namítnout, ţe by neměl mít na takto zhodnoceném pozemku podíl a měl by mu být nabídnut pozemek srovnatelný s původním či finanční náhrada. Oproti tomu však je nutné vzít v potaz fakt, ţe tento vlastník (i jeho potomci) měl na dlouhou dobu zamezenou moţnost s pozemkem nakládat a uţívat ho, čímţ mu bylo odňato ústavně zaručené právo vlastnictví a nakládání s majetkem. Taktéţ je faktem to, ţe stavitel vodního díla jej ve své době nepostavil bez právního důvodu, a nešlo tedy o tzv. „neoprávněnou stavbu“. Osobně bych řešení viděla spíše ve striktním oddělení vodní nádrţe včetně dna (tedy zatopených pozemků) od pozemku, na němţ se nachází, avšak v řešení nastoleném různorodou judikaturou vidím snahu o kompromis, o zachování právní jistoty, potaţmo o zachování principů právního státu.

67

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002-122. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2004, sp. zn. 22 Cdo 2344/2004.

21

2.3.3 Stavba rybníka Co tedy předchází a co souvisí se samotnou výstavbou takového vodního díla, jakým je rybník? Rybník bychom mohli, nebyl-li by v zákoně vymezen přímo jako tomu je nyní, povětšinou zahrnout pod pojem malé vodní nádrţe,68 neboť výstavba velkých rybníků, jak je známe ze zlaté éry rybníkářství v 15. století, se v současnosti jiţ neuskutečňuje. Na takovýto projekt je nutné nechat zpracovat a schválit projektovou dokumentaci, která je přikládána vodoprávnímu úřadu v postavení speciálního stavebního úřadu69 k ţádosti o stavební povolení70 spolu se stanoviskem správců povodí pro vydání stavebního povolení k vodním dílům.71 Samozřejmostí je pak získání povolení vodoprávního úřadu k provedení vodního díla72 a povolení nakládání s vodami,73 bez něhoţ by vodní dílo bylo nevyuţitelné. Činnosti v rámci realizace malé vodní nádrţe mají samozřejmě několik fází. Do přípravných prací před samotnou realizací by patřilo vytýčení stavby a upravení povrchu pro tuto stavbu (vykácení stromů a keřů, odstranění pařezů a kořenů, sejmutí orniční vrstvy, apod.). Po skončení přípravných prací zpravidla nastupuje výstavba funkčních objektů výpustného zařízení, bezpečnostního přelivu, aj. Velmi významnou částí vodního díla je pak hráz, která umoţňuje manipulaci s mnoţstvím vody v nádrţi obsaţené. Vlastní výstavba hráze postupuje po vrstvách, které se hutní. Venkovní svah i vrchol hráze (tzv. koruna) se nakonec oseje travním semenem. Po dokončení funkčních objektů je moţné vybudovat koryto nádrţe a převést vodu z napájecího toku do výpustného zařízení. Následují úpravy v okolí nádrţe spočívající v terénních úpravách, ve vytvoření travního pásu podél břehové čáry nádrţe a vysázení stromové a keřové vegetace. Následuje odvoz přebytečných zemin, ornice, stavebních materiálů, urovnání terénu a rekultivace zemníku. K dokončovacím pracím pak patří instalace vodočetných latí, zařízení pro kontrolní měření, osazení měřičských značek, aj. Oficiálním

68

Srov. §2 písm. n) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nadále jen zákon o rybářství (v tomto znění). 69 §15 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon. 70 §110 odst. 2 písm. b) a §115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nadále je pouţíván zákon v tomto znění. 71 §54 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon. 72 §15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon. 73 §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.

22

ukončením stavby je vodohospodářská kolaudace,74 která ověřuje a potvrzuje ţe realizace stavby je v souladu se stavebním povolením.75 Pro kaţdé vodní dílo je třeba před jeho uvedením jak do zkušebního, tak i do trvalého provozu zpracovat tzv. manipulační a provozní řád. Manipulační řád lze definovat jako soubor předpisů, zásada směrnic, které určují, jak manipulovat s vodou ve vodím díle z hlediska bezpečnosti vodního díla nebo jím ovlivněného území. Manipulační rád by měl obsahovat tyto přílohy: úvodní ustanovení spolu s informacemi o vlastníkovi hráze a uţivateli, účel a popis vodní nádrţe (účel, charakter, hydrologické poměry, popis parametrů, aj.), přehled podkladů pro vypracování manipulačního řádu, pravidla pro manipulaci s vodou (úroveň hladiny, výpary, průsak) - vypouštění a napouštění nádrţe, bezpečnostní opatření a popis manipulace za mimořádných okolností, měření a pozorování (informace, zásady) a závěrečná ustanovení. Textová část manipulačního řádu je ještě doplněna textovými nebo grafickými přílohami.76 Provozní řád je pak souhrnem předpisů, směrnic a pokynů pro obsluhu a údrţbu všech zařízení vodního díla. Můţe být samostatným dokumentem, a nebo můţe být se souhlasem vodohospodářského orgánu spojen do jednoho dokumentu s manipulačním řádem. Provozní řád obsahuje zejména: provozní předpisy jednotlivých zařízení, informace o prováděných pozorováních, lhůty a pokynu pro prohlídky a kontroly, program technicko-bezpečnostního dohledu nad vodním dílem, povinnosti obsluhy za mimořádných okolností (zejm. povodně), poţadavky na údrţbu objektů a zařízení, pokyny pro vedení provozního deníku a zákazy platné na vodním díle (koupání apod.). Pravidelné prohlídky prováděné na díle jsou věnovány zejména hrázi (průsak) a projevům deformací (propady, sesuvy, trhliny apod.). Do rámce pravidelné údrţby pak patří ještě ošetřování porostů na hrázi a v okolí nádrţe, odstraňování nánosů, opravy, obnova a údrţba vodočtů, výškových a jiných značek.77 Co se týká vyuţití rybníků, můţeme je rozdělit do několika alternativ – rybníky jako vodárenské nádrţe, rybníky pro odběr uţitkové vody, rybníky pro akumulaci vody pro průmyslové účely, rybníky jako sedimentační, závlahové a protipoţární nádrţe.78

74

§122 zákona č. 138/2006 Sb., stavební zákon. VRÁNA, K., BERAN, J. Rybníky a účelové nádrže, 3. vyd. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2008. str. 107-113. 76 VRÁNA, K., BERAN, J. Rybníky a účelové nádrže, 3. vyd. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2008. str. 113-116. 77 Tamtéţ. str. 116-117. 78 Tamtéţ. str. 70-71. 75

23

2.3.4 Druhy rybníků dle původu vody Rozdělit a rozčlenit rybníky lze různě. Nejčastější je rozdělení podle převaţujícího druhu ryby, která je v rybníku chována. Odtud tedy známe nejznámější rybníky kaprové, dále štičí či pstruhové. Dnes toto dělení jiţ poněkud ztrácí na významu právě z důvodu převaţujícího chovu kaprů. Rybníky lze dělit také podle stadia vývoje ryb. Původně byly ryby různého stáří pěstovány pohromadě, ale později došlo k výhodnějšímu dělení na rybníky třecí (plodové, potěrné), výtaţné (na výrost, na výtah) a kaprové (nebo také hlavní), rybníky komorové a sádky. Rybníky třecí jsou celý rok bez vody a napouštějí se na konci května, kdyţ teplota vody dostoupí 18 stupňů Celsia a dávají se sem ryby vhodné k vytření. Výtaţní rybníky existují ve dvou druzích. Malé výtaţní rybníky jsou určeny pro drobný rybí plůdek a velké výtaţní rybníky jsou určeny pro jiţ odrostlý plod. V mezidobí – kdy ryby rostou v těchto dvou druzích výtaţních rybníků, jsou přes zimu uchovávány v komorových rybnících. Zhruba v třetím roce ţivota jsou pak ryby nasazovány do velkých hlavních rybníků – kaprových. Zde jiţ ryba stráví zbytek svého ţivota, neboť tyto rybníky mají zpravidla dostatečnou hloubku, aby v zimě nedošlo k promrznutí vody aţ ke dnu. Sádky jsou jiţ zařízením, které slouţí pouze k přechovávání ryb pře jejich prodejem.79 Dalším zajímavým rozdělením je však také dělení rybníků podle toho, odkud pochází voda, která je v nich obsaţena. Z tohoto pohledu můţeme rybníky dělit na nebeské (tzv. nebesáky), rybníky pramenité, a rybníky říční a potoční. Nebeské rybníky jsou napájeny dešťovou a sněhovou vodou z okolních pozemků. Mnoţství vody, které takto do rybníka přiteče, je závislé na velikosti území, z něhoţ stéká voda do rybníka, mnoţství a rozdělení sráţek, utváření území a jeho rostlinné kultuře. Odhaduje se, ţe z celkového mnoţství ročních sráţek se jich dostane do rybníka zhruba jedna třetina. V terénu, který je hornatý, členitý a málo porostlý však můţe tento podíl vzrůst aţ na 60%. Nebeské rybníky jsou zajímavé tím, ţe právě okolní terén ve finále ovlivní i úrodnost vody v rybníku obsaţené. Proto jsou například rybníky obklopené hnojenými poli a loukami úrodnější z důvodu vyššího mnoţství zúrodňujících látek obsaţených v náplavách. V nebeských rybnících se nejčastěji chová

79

NOVOTNÝ, J. Jihočeské rybníky, České Budějovice, 1927. str. 6-7.

24

kapr a lín. Nevýhodou těchto rybníků je závislost na počasí a s tím spojené riziko nedostatku vody, zvláště v suchém létě.80 Rybníky pramenité jsou napájeny vodou pramenitou, která vyvěrá nad rybníkem nebo přímo v něm. Tato voda můţe však být často nevhodná pro chov ryb, v důsledku obsaţených škodlivých látek – solí, kyselin, sloučenin ţeleza apod. Problémem můţe být také vysoká či příliš nízká teplota takové vody. Pramenité rybníky jsou často hluboké a hodí se pro chov pstruhů díky své chladnější vodě.81 Posledním druhem v tomto dělení jsou rybníky říční a potoční. Tyto rybníky jsou napájeny vodou říční a potoční. Jsou vhodné pro chov ryb vzhledem k teplé a kyslíkaté vodě. Tyto rybníky také mohou být někdy ještě zúrodňovány vodou z vesnic a vodou z odpadních stok a příkopů. Výhodou je moţnost manipulace s vodou dle potřeby a jistota napuštění v kaţdé roční době. Často také vznikají celé soustavy takových rybníků, kdy kaţdý rybník můţe být samostatně vypouštěn a napouštěn z napájecí stoky společné více rybníkům. Rizikovou dobou pro tyto rybníky je doba rychlého tání sněhu a silných dešťů, kdy tyto mohou být ohroţeny přítokem velkého mnoţství vody.82

80

DYK, V. Základy našeho rybářství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. str. 230-231. Tamtéţ. str. 231. 82 DYK, V. Základy našeho rybářství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. str. 231-232. 81

25

3. PRÁVNÍ ÚPRAVY RYBÁŘSTVÍ A RYBNÍKÁŘSTVÍ V HISTORII 3.1 Historie právní úpravy rybářství Tvorba a přijímání právních předpisů upravujících rybářství byla podle historických záznamů poměrně komplikovanou záleţitostí. V historických dobách nebylo ještě potřeba vydávat zvláštní zákony na ochranu rybářství. Ustanovení, jeţ se tohoto tématu týkala, obsahoval například jiţ Rybářský řád Rudolfa II. z roku 1583 i Rybářské řády Karla VI. z roku 1720 a 1728.83 Zde byla ochrana rybářství zahrnuta do vymezení ochrany proti „pychu a výtrţnosti“.84 Občanský zákon z roku 1811 (ABGB) umoţňoval aţ do roku 1885 volně lovit ryby všem zájemcům. Tento předpis povaţoval ryby ve vodách za „věci bez pána“, takţe si je mohl kaţdý přivlastnit. Tento princip však platil pouze ve vodách tekoucích, nikoliv v rybnících, neboť na rybnících vţdy hospodařil vlastník, popřípadě jiný subjekt na základě smlouvy s vlastníkem.85 V roce 1874 následoval návrh zákona rakouské vlády říšské radě k úpravě výkonu rybářského práva. Návrh však byl v roce 1879 odvolán. Po rybářském sněmu rakouském v roce 1882 předloţila vláda opět zemským sněmům všech rakouských zemí návrhy rybářsko-policejního zákona. A v roce 1883 vláda předloţila říšské radě svůj původní návrh rybářského zákona, který byl v roce 1885 přijat. Tento zákona však vstoupil v platnost aţ po uzákonění příslušného zemského zákona, který však v Čechách nebyl vydán, tudíţ u nás stále platil starý rybářsko-policejní zákon z roku 1885, se změnami v pozdějších letech, aţ do roku 1952.86 Zákon o rybářství ve vodstvu vnitrozemském č. 58/1885 ř.z. zrušil oprávnění volného lovu ryb. Stanovil, ţe v umělých vodních shromaţdištích nebo korytech mají právo lovu ryb drţitelé těchto zařízení a v přirozeném vodstvu ti, kterým toto bude přiřčeno zákonem zemským. Tento zemský zákon byl vydán pouze na Moravě, v Čechách platil zákon č. 22/1885 čes. z. z., na Moravě pak zákon č. 62/1896 mor.z.z. Tyto předpisy byly základem pro vznik rybářského práva jako samostatného odvětví. Zemský rybářsko-policejní zákon č. 22/1885 čes. z. z. vedle omezení obecného 83

ŠÍMA, A. Právní předpisy pro rybáře, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1988. str. 20. SOUKUP, T. Zákon o rybářství, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Orbis, 1955. str. 12. 85 HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 12. 86 ŠÍMA, A. Právní předpisy pro rybáře, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1988. str. 20-21. 84

26

oprávnění k rybolovu zavedl poprvé rybářské lístky.87 Zákon dále rozlišoval vody soukromé – právo rybolovu zde náleţelo vlastníkovi vody, případně tomu, kdo od vlastníka koupil nebo nájmem právo rybolovu získal, a veřejné – právo rybolovu mohl mít ten, kdo obdrţel rybářský lístek. Právo provozovat rybářství znamenalo rybářství jak ve smyslu rybníkářském, tak i formou rybolovu, zákon ještě neznal rozlišení těchto dvou forem rybářství. Zákon také stanovil procesní pravidla vydávání rybářských lístků88 a stanovil i skutkové podstaty přestupků v oblasti rybářského práva.89 Vyhlášením c. a k. místodrţitele pro Čech ze dne 24.4.1885 byly stanoveny i doby hájení jednotlivých druhů ryb, povinnosti rybářské stráţe, osob oprávněných k rybářskému právu a vlastníků rybných vod. Toto vyhlášení upravovalo také míry jednotlivých druhů ryb, čímţ určovalo dobu vhodnou k lovení.90 K „nedostatkům“ zákona č. 58/1885 ř.z. bychom mohli přičíst to, ţe se však vůbec nezabýval otázkami zarybňování vod, chovem ryb, vytváření rybářských revírů, hospodaření na tekoucích vodách, atd.91 Nicméně však tato soustava právních předpisů přestavuje nepochybný základ moderního rybářského práva, coţ dokazuje také fakt, ţe v dalším období – tedy za 1. republiky – byla nové vzniklým československým státem zcela převzata. První pozemkovou reformou se do vlastnictví československého státu dostalo přibliţně 12.000 hektarů rybníků a stát začal na těchto vodních plochách hospodařit prostřednictvím zřízených podnikatelských subjektů. I přesto však zůstalo ještě poměrně velké mnoţství vodních ploch v soukromém vlastnictví. Mezníkem pro výkon rybářského práva byl bezesporu rok 1948, kdy došlo po únorovém převratu k násilnému vyvlastňování a konfiskacím majetku všech v soukromém vlastnictví podnikajících chovatelů ryb.92 Následkem toho došlo k vytvoření podniku Státního rybářství jako socialistické organizace, jejíţ povinností bylo zajišťovat chov ryb na rybnících.93

87

§10 z. č. 22/1885 čes. z. z., ve znění upraveném zákonem ze 7. května 1891, č. 30 ř.z.,v příčině některých opatření ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách. Nadále jen z.č. 22/1885 čes.z.z. 88 §10 z. č. 22/1885 čes. z. z. 89 §16 z. č. 22/1885 čes. z. z. 90 HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 13. 91 ŠÍMA, A. Právní předpisy pro rybáře, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1988. str. 21. 92 To se stalo na základě revize první pozemkové reformy provedené zákonem č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, a následně druhou pozemkovou reformou, zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). 93 HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 13-14.

27

I přes mnohé snahy o novelizaci rybářských předpisů, zejména v období mezi dvěma válkami, došlo k vydání nového zákona aţ v roce 1952. K jeho provedení byly vydány další právní přepisy – vyhláška Ministerstva zemědělství č. 363/1952 Ú.l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o rybářství, vyhláška Ministerstva zemědělství č. 142/1952 Ú.l., o zákazu lovu ryb na udici na rybnících, a konečně vyhláška Ministerstva zemědělství č. 170/1953 Ú.l., kterou se vydává rybářský řád. Zákon č. 62/1952 Sb. byl oproti předchozím úpravám v mnohém nový. Rybářství bylo rozděleno do dvou oblastí – na produkční rybníkářství a rybářství v tekoucích vodách vyhrazených lovu ryb udicí. Bylo tedy zákonem definováno jako činnost, která se provozuje „výkonem rybářského práva v tekoucích vodách a hospodařením v rybnících“.94 Účelem nové právní úpravy rybářství bylo upravení společenských vztahů v této oblasti podle „zásad socialistického hospodaření chov ryb a jiných vodních zvířat v tekoucích vodách i rybnících tak, aby přispíval k dalšímu zlepšení výţivy pracujících“.95 Obsahem rybářského práva bylo „oprávnění chovat, hájit, lovit a přivlastňovat si v tekoucích vodách ryby, raky a perlorodku říční a ostatní škeble“.96 Tímto zákonem nebylo definováno hospodaření v rybnících (vyjma §12, kde je drţitelům rybníků uloţena povinnost řádného hospodaření), tudíţ se tato právní norma především věnovala výkonu rybářského práva v tekoucích vodách a stanovila, ţe „rybářské právo v tekoucích vodách patří státu“.97 Dosud existující rybářská práva, pokud patřila jinému subjektu, zanikla dnem účinnosti tohoto zákona (tj. 1.1.1953) bez jakékoli náhrady.98 Významná role byla zákonem svěřena Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu lesů, které byly oprávněny „rozdělit tekoucí vody na rybářské revíry tak, aby se umoţnil řádný a plánovitý výkon rybářského práva“.99 Nově byl pro kaţdý rybářský revír zaveden institut rybářského hospodáře100 a jeho zástupce, který byl ustanovován do funkce příslušným krajským národním výborem, a kterému byl svěřen výkon rybářského práva v určitém revíru. Rybářský hospodář byl „povinen hospodařit podle hospodářského plánu a odpovídal za řádné 94

§2 odst. 1 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. §1 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 96 §2 odst. 2 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 97 §3 odst. 1 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 98 §3 odst. 1 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 99 §5 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 100 Vyhláška č. 363/1952 Ú.l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o rybářství, v §3 vymezila následující podmínky pro tuto funkci: československé státní občanství, odborná způsobilost a znalosti, platný rybářský lístek a předchozí vlastnictví rybářského lístku v době trvání nejméně tří let. 95

28

hospodaření v revíru“.101 Tato úprava ve svých důsledcích oprávnila k výkonu rybářského práva státem pověřeného úředníka a nechala na vůli Ministerstva zemědělství, které vody budou zařazeny do rybářských revírů, tedy míst, kde smí být rybářské právo vykonáváno.102 Vyhláškou Zemského národního výboru v Praze z roku 1947 „o některých opatřeních ke zvelebení rybářství ve vodách vnitrozemských“ bylo poprvé umoţněno vytvoření rybářské stráţe. Zákon č. 62/1952 Sb. s vyhláškou č. 363/1952 Sb.103 zavedly příseţnou stráţ k ochraně rybářství. O příseţné stráţi, ustanovené k ochraně rybářství, platil zákon č. 12/1948 Sb. o zevním označení příseţné stráţe, určené k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti a rybářství a zákon č. 86/1949 Sb. o příseţných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 363/1952 Sb. obsahovala vymezení této příseţné stráţe, její práva a povinnosti a náleţitosti pro výkon této funkce.104 Tento zákon jiţ také vymezoval chráněné oblasti105 určené pro tření a odchov ryb, moţnosti přístupu na cizí pozemky za účelem výkonu rybářského práva,106 výkon tohoto práva na pozemcích zaplavených při povodni107 a rámcovou ochranu rybářství108 – zatím pouze při stavebních pracích a údrţbě vodních děl a tekoucích vod a také ochranu při zavádění chovu nových druhů ryb.109 Tato ustanovení byla takřka doslovně převzata do následujícího zákona č. 102/1963 Sb. a pouze rozšířena o některé další pododstavce. Novým rybářským zákonem, jehoţ přijetí a vydání následovalo po poměrně krátké době po vydání zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství byl zákon č. 102/1963 Sb.,o rybářství, k němuţ byla vydána prováděcí vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl v platnosti dlouhých takřka čtyřicet let. Jeho vymezení však zejména po roce 1989 začalo poněkud ztrácet na aktuálnosti, zejména ve svém preferování společenského vlastnictví před vlastnictvím individuálním a také jiţ v primárním vymezení rybářství 101

§6 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 14. 103 §16 zákona č. 62/1952 Sb. a §29 a násl. vyhlášky č. 363/1952 Ú.l. 104 HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 71. 105 §8 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 106 §9 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 107 §10 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 108 §11 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 109 §13 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 102

29

jako „odvětví zemědělské výroby, jeţ zajišťuje podle potřeb socialistické společnosti, v souladu se státním plánem národního hospodářství, řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb a jiných vodních ţivočichů“.110 Zákon jiţ ve svých úvodních ustanovení vychází z určitých zásad, které se dále prolínají celým zákonem. Jsou jimi především výhradní právo státu na provozování rybářského práva v tekoucích vodách a rozčlenění těchto tekoucích vod na rybářské revíry, které jsou obhospodařovány plánovitě (např. §1, §7 odst. 1, § 9 odst. 1 aj.). Dále také příslušnost socialistických organizací k výkonu rybářského práva hospodařením na rybnících a otevřenost výkonu rybářského práva nejširšímu okruhu pracujících.111 Je tedy evidentní, ţe po roce 1989 dochází ke ztíţení a často aţ nemoţnosti aplikace výše zmíněných zásad v právní praxi. Na rybnících jiţ nehospodaří socialistické organizace, neboť se mohou nacházet v působnosti fyzických osob či kupříkladu státních podniků, a u veškerých vodních ploch na území České republiky, které byly v soukromém či státním vlastnictví s právem hospodaření nebo uţívání socialistické organizace, se následkem působení restitučních zákonů112 obnovila původní vlastnická práva vlastníků a jejich právních nástupců k pozemkům, které tyto vodní plochy pokrývají. Výkon rybářského práva lovem ryb a vodních ţivočichů je tedy upraven tak, aby organizaci a rozhodující roli v této sféře měl Československý rybářský svaz113 a další občanská sdruţení podobného typu, na rozdíl od výkonu rybářského práva v předchozím zákoně č. 62/1952 Sb., který ve svém §4 a potaţmo v § 1 odst. 1 vyhlášky č. 363/1952 Ú.l. jako tyto orgány vymezuje národní výbory, národní podniky Státního rybářství, Správy státních lesů, rybářské výzkumné ústavy a rybářské školy aj.114 Rybářské právo je v tomto zákoně vymezeno v §6 jako „oprávnění a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní ţivočichy v tekoucích vodách a .. (tyto)… si přivlastňovat, jakoţ i oprávnění uţívat k tomu v nezbytné míře pobřeţních pozemků“.115 V odstavci druhém tomto paragrafu najdeme vymezení tekoucích vod, co pod nimi tehdejší zákonodárce rozuměl (jde o podrobnější rozvinutí definice zákona č.

110

§1 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 238/1999 Sb. §1 a §2 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. 112 Zejména z. č. 403/1990 Sb., o zmínění následků některých majetkových křivd, dále z.č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, z.č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, aj. 113 Československý rybářský svaz je v §2 zákona č. 102/1963 Sb. uveden jako dobrovolná společenská organizace sdruţující občany se zájmem o rybářství. Dnes existuje v pozměněné podobě jako Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz, viz dále. 114 HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 24. 115 § 6 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. 111

30

62/1952 Sb. § 2 odst. 3 a pro případ pochybností s jejich vymezením je zde jako rozhodující orgán vymezen okresní národní výbor,116 který tak rozhodne ve správním řízení (jakýmsi narušením výkonu rybářského práva omezeným pouze na tekoucí vody je §9 odst. 1 a 2 zákona, který za součást rybářského revíru prohlašuje i rybník, který je trvale nezpůsobilý k rybníkářskému hospodaření). V odstavci čtvrtém § 6 najdeme jedinečné oprávnění státu117 k výkonu rybářského práva a také jiţ odkaz na rybářské revíry, které jsou dále podrobněji rozvedeny v §7 zákona. Tento paragraf ve svých dvou odstavcích určuje jako rozhodující orgán pro vytvoření rybářských revírů Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství – zde opět po roce 1989 došlo k okamţitému rozporu s uspořádáním státní správy – ve spolupráci s Československým rybářským svazem a spolu s dalšími subjekty a umoţňuje ustanovení osoby odpovídající za řádné hospodaření v jednotlivých revírech.118 S tím souvisí také omezení jednotlivce při výkonu rybářského práva na určitou oblast a určitý druh ryb a povolený způsob tohoto výkonu.119 Ţádnou novinkou také nejsou rybářské lístky a povolenky k rybolovu. K jejich výdeji byly oprávněny okresní národní výbory a uţivatelé rybářského revíru. Československý rybářský svaz vydával povolenky k rybolovu pro své členy v rybářských revírech jejichţ uţivateli byly jeho organizační sloţky. Toto ustanovení je aţ na začlenění Československého rybářského svazu takřka shodné s ustanovením týkajícím se rybářských lístků v předešlém zákoně č. 62/1952 Sb.120 V §11 zákona je celkově zahrnuta péče o rybářské revíry pod ochranu různých státních organizací - výkon rybářského práva je bezplatně přenechán zejména organizačním sloţkám Československého rybářského svazu, podnikům státního rybářství a jiným státním organizacím v oboru rybářství. Tyto jsou povinny hospodařit řádně a podle hospodářského plánu.121 Uţivatel rybářského revíru je také oprávněn

116

Srov. §2 odst. 3 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. Srov. §3 odst. 1 zákona . 62/1952 Sb., o rybářství. 118 Srov. §5 a §6 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 119 §10 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 62/1952 Sb., o rybářství, toto přímo nevymezoval, podrobnější popis výkonu rybářského práva obsahuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 363/1952 Ú.l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o rybářství §10, §17 aj. 120 § 11 zákona . 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, §7 z.č. 62/1952. Sb., o rybářství. 121 §7 odst. 1 a §9 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nadále pouţíváno toto znění zákona. 117

31

vypracovat pro rybářský revír místní rybářský řád a povinen zpracovat plán zarybňování revíru a stanovit nejvyšší moţný počet povolenek k rybolovu.122 Také v tomto zákoně objevíme institut rybářského hospodáře123 - i kdyţ se zde neobjevuje explicitně a v samostatném ustanovení zákona jako v zákoně z roku 1952. Dalším institutem spojeným s péčí a dohledem nad výkonem rybářského práva je institut rybářské stráţe. Vymezení rybářské stráţe, jejích povinností a oprávnění nacházíme v §18 - §19b zákona. Obsah těchto ustanovení se aţ na drobné odchylky shoduje se současným aktuálním vymezení rybářské stráţe v zákoně č. 99/2000 Sb., proto o něm pojednám podrobněji dále v kapitole věnované současné právní úpravě rybářství. Za zmínku však jistě ještě stojí změna v podmínkách pro výkon rybářské stráţe oproti zákonu č. 86/1949 Sb. vztahujícímu se k zákonu č. 62/1952 Sb. Zatímco podle zmíněného předpisu musí osoba příseţné stráţe či příseţného hajného k ochraně rybářství dosáhnout věku 18 let, být československým občanem, být státně spolehlivá, tělesně a duševně způsobilá a prokázat znalost povinností a práv příseţného hajného.124 Podle nového zákona č. 102/1963 Sb. musí být osoba rybářské stráţe starší 21 let, být občanem ČR, mít způsobilost k právním úkonům, být zdravotně způsobilá, prokázat znalost práv a povinností rybářské stráţe a sloţit přes okresním úřadem slib týkající se řádného plnění povinností, zároveň také nesmí být takový jedinec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.125 Je tedy zjevné, ţe se posunula věková hranice pro výkon této funkce a nově se objevilo sloţení slibu rybářské stráţe. Pozornost také věnujme přidání ustanovení na ochranu rybářství, kdy zatímco v zákoně z roku 1952 nacházíme nařízení na ochranu rybářství pouze při „projektování, budování, provozu a udrţování vodních děl a zařízení a jiném uţívání tekoucích vod“, tak v zákoně z roku 1963 je výše zmíněné rozšířeno ještě o obecnou ochranu rybářství jako ochranu “ryb a jiných vodních ţivočichů před nepříznivými vlivy a před nepříznivými zásahy lidí a ochranu rybářských zařízení“. Došlo tak tedy k obecnému uzákonění ochrany ryb a vodních ţivočichů zařazením do hlavního zákona věnujícímu se této problematice, zatímco do té doby byla ochrana vymezena pouze dobami hájení či všeobecným zákazem lovu. 122

§45 vyhlášky č. 103/1963 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. 123 Pouze zmínka v §9 odst. 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. 124 §2 odst. 1 zákona č. 86/1949 Sb., o příseţných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. 125 §18 odst. 3 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství.

32

3.2 Historie právní úpravy rybníkářství 3.2.1 Zákon č. 62/1952 Sb. o rybářství Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí části textu, rozdělení výkonu rybářského práva na tekoucí vody a hospodaření v rybnících v normách věnovaných rybářství je aţ poměrně pozdní záleţitostí, pokud vezmeme v úvahu více neţ pětisetletou tradici rybníkářství na našem území. Zákon č. 22/1885 čes. z.z. tuto oblast nijak nespecifikoval ani neupravoval. Aţ teprve v zákoně č. 62/1952 Sb. nacházíme toto rozlišení v § 2 odst. 1, a je tak učiněno proto, ţe toto rozdělení je dle výkladu zákona učiněno z toho důvodu, ţe rybářství v tekoucích vodách vyţaduje jinou a podrobnější úpravu neţ rybářství v rybnících. Vody v rybnících totiţ podléhaly dispozici drţitele rybníka a jemu pravidelně náleţely pozemky sousedící s rybníkem, takţe rybářství v rybnících se nedostávalo do rozporu ani se zájmy veřejnými ani s právy třetích osob a nebylo je proto třeba upravovat zvláštními zákonnými předpisy. V dřívějších dobách nebylo třeba vydávat zvláštní rybářské zákony na ochranu rybářství. Stačilo ve všeobecných předpisech uvést ochranu proti „pychu a výtrţnosti.126 Zákon se vyjma zmíněného rozdělení podrobnější úpravě hospodaření v rybnících takřka nevěnuje a pokrývá téměř výhradně oblast tekoucích vod. Pouze § 12 tohoto zákona vymezuje povinnosti drţitelů rybníků, pokud jsou způsobilé pro chov ryb, na udrţování rybníků v řádném hospodářském stavu a řádné hospodaření v nich. Samotný chov ryb a jiných vodních zvířat v rybnících nebylo tímto ani jiným zákonem ještě zestátněno, tudíţ hospodaření v rybníce příslušelo tomu, kdo jej vlastnil. Účelem §12 zákona bylo zvýšit produkci ryb v rybnících, i v rybnících ojedinělých. Dále uţ se pouze v § 16 tohoto zákona zmocňuje ministerstvo zemědělství, aby v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení Ústřední rady odborů vydalo podrobnosti o hospodaření v rybnících, o umělém chovu ryb a o způsobilosti odborných pracovních sil v rybničním hospodářství a v umělém chovu ryb.127 V platnosti zůstal v této době zákon č. 206/1948 Sb., o zalesňování, zřizování ochranných lesních pásů a zakládání (obnově) rybníků. Tento zákon určil k obnově rybníků „pozemky, které jinak neposkytují ţádný nebo jenom neúměrně nízký výnos“.128 Nařízením Okresního národního výboru tak byli

126

SOUKUP, T. Zákon o rybářství, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Orbis, 1955. str. 12. SOUKUP, T. Zákon o rybářství, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Orbis, 1955. str. 36. 128 §5 odst. 1 zákona č. 206/1948 Sb., o zalesňování, zřizování ochranných lesních pásů a zakládání (obnově) rybníků, ve znění pozdějších předpisů. 127

33

vlastníci pozemku povinni na své základy zakládat (obnovovat) rybníky, nebo docházelo k vyvlastňování takovýchto pozemků. Zajímavostí je, ţe zákon jiţ vůbec nehovoří o vlastnících, ale pouze o drţitelích rybníků, a význam vlastnického práva tak ustupuje právům uţívacím. Soukromoprávní vztahy (nájemní vztahy k rybářským právům) byly zákonem přímo zrušeny a nájemcům bylo dáno právo pouze na vrácení poměrné části nájemného, pokud bylo uhrazeno předem.129 Existence a funkce rybářského lístku a povolenky k rybolovu zůstala zachována s tím, ţe rybářský lístek vydával příslušný okresní národní výbor a povolenku k rybolovu rybářský hospodář v souladu s rybářským řádem.130

3.2.2 Zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství Na rozdíl od předchozího zákona o rybářství, má jiţ zákon č. 102/1963 Sb. celý svůj první oddíl (tj. §3, §4, §5) věnovaný rybářství provozovanému hospodařením na rybnících. Také vyhláška k tomu to zákonu č. 103/1962 Sb. svou první část věnuje tomuto odvětví rybářství. V §3 je vymezeno hospodaření na rybnících především jako plánovitá činnost ke zlepšení výţivy pracujících a ukládá socialistickým organizacím, které mají rybníky ve správě či uţívání, povinnost řádně na nich hospodařit. K těmto organizacím patří především podniky státního rybářství a Československý rybářský svaz.131 Toto ustanovení je tedy vesměs poplatné své době a jeho vypovídací a informační hodnota není příliš vysoká. Toto znění je nahrazeno novelou zákona č. 410/2000 Sb., která vypouští plánovitost v hospodaření na rybnících a související výrazy spojené s komunistickým reţimem. V následujícím čtvrtém paragrafu, který byl zrušen zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zákonodárce ukládal povinnost okresním národním výborům přidělit do bezplatného uţívání socialistickým organizacím132 rybníky, které nebyly řádně hospodářsky vyuţity, ačkoliv byly k rybnikářskému hospodaření vhodné. Těmito organizacemi měly být především podniky státního rybářství a organizační sloţky Československého rybářského svazu, které spolu s tímto přidělením měly získat povinnosti a práva spojená s opatřeními 129

§3 odst. 2 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. str. 14-15. Viz §7 odst. 1 zákona č. 62/1952, o rybářství. 131 Později Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz. 132 Zde jsou opět tímto míněny podniky státního rybářství a organizační sloţky ČRS. 130

34

vhodnými k řádnému hospodaření. Preferována byla ve druhém odstavci ustanovení vzájemná spolupráce těchto organizací a státní správy. Promítnutí změny společenských stavů reflektuje opětovně obnovený § 4 novelou zákona č. 410/2000 Sb., v které konečně dochází k vymezení dlouho diskutovaného pojmu rybník jako „uměle vytvořeného vodohospodářského díla určeného především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází a pozemkem, na kterém je hráz postavena, a dalšími technickými doplňky, přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při návrhovém průtoku, případně obvodovou stokou“.133 Práva hospodaření na rybníku lze nabýt vlastnictví, nájemní smlouvou či jiným právním důvodem. Takovýto hospodář je povinen vést evidenci chovu a je oprávněn k hospodářské těţbě v mezích zákona.134 V posledním paragrafu135 věnujícímu se v zákoně tématu rybníkářství je uvedeno pravidlo, ţe v zájmu hospodaření na rybnících nebudou tyto zpravidla odnímány tomuto hospodaření, výjimky pak tvoří pouze nutnost výstavby, provoz průmyslových podniků apod. Investorovi však v takovém případě můţe být uloţena náhrada spočívající ve výstavbě náhradního rybníka. Výše zmíněná ustanovení zákona jsou dále prováděna vyhláškou ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 103/1963 Sb. Tato vyhláška ve svých prvních šesti ustanoveních víceméně kopíruje ustanovení zákona a pouze rozvádí moţnosti hospodaření na rybnících v rukou státních rybářství a socialistických organizací, společně se sloţkami Československého rybářského svazu a organizacemi rybářského výzkumu a školství. Opět je zdůrazňována plánovitost hospodaření a je zakázán sportovní rybolov na rybnících vhodných k rybníkářskému hospodaření. Rybníky, které nejsou trvale způsobilé k rybníkářskému hospodaření jsou pouze jako vodní plocha zahrnuty do rybářského revíru a je na nich, jak vyplývá z výše uvedeného, povolen sportovní rybolov.136 K současnému právnímu stavu v oblasti rybníkářství se vyjádřím v následující kapitole věnované platnému zákonu o rybářství č. 99/2004 Sb, ve znění pozdějších předpisů.

133

§4 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona pozdějších předpisů. Nadále uţíváno toto znění zákona. 134 §4 odst. 2 aţ 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. 135 §5 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. 136 Vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, §§1-6.

35

4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA 4.1 Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů Nejnovějším a v současnosti platným zákonem je zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). Prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu je vyhláška č. 197/2004 Sb. Tento nový zákon o rybářství obsahuje velmi podobnou strukturu jako zákon č. 103/1963 Sb. Nově však jiţ zohledňuje právní předpisy Evropských společenství (dále jen ES) a v souvislosti s implementací nařízení Rady ES do právního řádu České republiky upravuje zákon i právní vztahy související s ochranou mořských rybolovných zdrojů z hlediska jejich dovozu a tranzitu přes naše území.137 Zákon ve svém prvním paragrafu vymezuje oblast, která je jím upravována, tudíţ zde nacházíme „chov, ochranu a lov ryb, pěstování a lov vodních organizmů a ochranu jejich ţivota a ţivotního prostředí“,138 dále rybníkářství, hospodaření, rybářské stráţi a další. V porovnání s předchozími právními úpravami je vymezení lovu, pěstování a dalšího velmi podobné jiţ zákonu č. 62/1952 Sb. Rozšířením je ochrana ţivota vodních organismů ustanoveními dalších zákonů139 a ochrana ţivotního prostředí jako takového. Naopak v definici rybářství dnes chybí ustanovení z minulého zákona, ţe se jedná o součást zemědělství. Zákon dále ve svém druhém paragrafu vymezuje jednotlivé pojmy jako rybářství,140 dlouho chybějící definice rybníku (viz předchozí kapitoly), rybníkářství,141 rybářský revír, rybářský lístek a další. Vymezení pojmu rybníku jsme se jiţ věnovali v kapitole pojednávající o rybníku jako o vodním díle. Zajímavé je současné vymezení rybářského revíru, u kterého je na rozdíl od předchozí právní úpravy stanovena 137

Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství. §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. Toto znění je uţíváno i nadále. 139 Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, z.č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), z.č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, z.č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, z.č. 254/2001 Sb., vodní zákon, z.č. 22/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ad. 140 Rybářstvím je: „Chov, zušlechťování, ochrana a lov ryb, případně vodních organizmů v rybníkářství nebo při výkonu rybářského práva.“ – Srov. §2 písm. a) z.č. 99/2004 Sb., o rybářství. 141 Rybníkářstvím je: „Chov a lov ryb, případně vodních organismů v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení, uskutečňovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organismů nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybňování rybářských revírů.“ – Srov. §2 písm. c) z.č. 99/2004 Sb., o rybářství. 138

36

minimální výměra142 takovéto souvislé povrchové vodní plochy, která musí umoţňovat ţivot rybí obsádky a vodních organizmů. Vyhlašování revírů je v kompetenci krajských úřadů, Ministerstva zemědělství, Ministerstva ţivotního prostředí a také Ministerstva obrany. V porovnání s dřívějším zákonem není definováno rybářské právo jako takové, ale pouze jeho výkon.143 Zajímavostí je i definice vodního organismu, kterým se rozumí jak ţivočich, tak také rostlina, která je zdrojem potravy ryb či přirozenou součástí jejich vodního prostředí. Takovéto rostliny se tak v zákoně o rybářství jako takovém objevují poprvé. Novou je také definice nepůvodní ryby, nepůvodního organismu, geograficky nepůvodní nebo geneticky nevhodné nebo neprověřené populace ryb a vodních organismů, která je paralelou s §21 zákona č. 102/1963 Sb.144 a doplňuje ustanovení §35 současného vodního zákona a §5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a zároveň je zde zohledněna praxe Evropského společenství.145 Část zákona ohraničená paragrafy 3 aţ 12 (včetně), také označená jako Hlava II, je věnována oblasti rybníkářství, rybářským revírům, chráněným rybím oblastem a výkonu rybářského práva. Paragraf tři definuje, kdo se můţe rybníkářstvím zabývat (oprávnění vlastníka rybníka nebo vlastníka zvláštního rybochovného zařízení, popřípadě jejich nájemce),146 různé druhy lovu (hromadně účinnou metodou, na udici – tzv. sportovní rybářství), moţnosti omezení práva rybníkářství a povinnosti rybníkáře (vedení evidence o hospodaření – v souladu s předpisy ES). Pojmu rybářského revíru a jeho podrobnostem se věnuje ustanovení §4 zákona, které umoţňuje vytvářet a rušit revíry buď na návrh vlastníka rybníka nebo pozemku na němţ se uzavřená voda nachází, a nebo z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu na vodním toku. Případ tvorby rybářského revíru z vlastního podnětu rybářského orgánu je aplikován v případě neshody ve věci mezi vlastníky, příp. spoluvlastníky výše zmíněného pozemku, kdy je upuštěno od vlastnického principu ve prospěch věcné potřeby vyuţívání těchto vod k rybářství.147 Toto ustanovení není také v zákonech o rybářství novinkou, najdeme je taktéţ (samozřejmě ne v doslovném znění) 142

Ta činí nejméně 500 m2. Srov. §2 písm. e), zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. §2 písm. f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 144 „Vypouštět nebo nasazovat do vod ryby a jiné ţivočichy, kteří s dosud v těchto vodách nevyskytli, lze jen se souhlasem ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, …“ 145 POUPĚ, J. Právo v rybářské praxi. 2. rozšíř. vydání Praha: Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. str. 6. 146 Z tohoto důvodu je pro posouzení toho, kdo je oprávněn k rybníkářství, zcela zásadní určení vlastníka rybníka. Přitom jde o poměrně sloţitý problém, jak dokládá četná judikatura k tomuto tématu (viz kapitola Rybník jako vodní dílo). 147 Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství. 143

37

v předchozích dvou úpravách. V §5 pak najdeme moţnost vyhlášení chráněné rybí oblasti na části či celém rybářském revíru. Tyto oblasti jsou tradičním rybářským institutem, který má zajistit nerušené a klidné tření ryb, odchov rybího plůdku, přezimování aj. Vyhlášení části vodního toku za chráněnou rybí oblast je jedním z omezení výkonu rybářského práva upravených zákonem. Dalšími jsou pak například určení období, kdy je lov ryb povolen, stanovení přípustné velikosti ulovené ryby, a mnohé další. Paragraf šest se věnuje výkonu rybářského práva, které je moţno vykonávat pouze v rybářském revíru a toto právo není přenosné na další osoby. V současnosti je povolováno příslušným rybářským orgánem148 na dobu 10 let osobám (ţadatelům) splňujícím podmínky dle §8 odst. 6 tohoto zákona. Takovýmito oprávněnými ţadateli mohou být např. vlastník rybníka, pozemku, na němţ se nachází uzavřená voda, osoba pověřená všemi vlastníky, nájemce nemovitosti, aj.149 Uţivatel revíru, jemuţ byl rybářským orgánem povolen výkon rybářského práva, je povinen chovat ryby, tedy celou rybí obsádku, v rybářském revíru. Uţivatel revíru umoţňuje jiným subjektům (fyzickým osobám, konkrétně rybářům) získat za určitých podmínek vlastnictví k uloveným rybám (rybářský lístek, povolenka).150 Bliţší podmínky řízení o povolení výkonu rybářského práva najdeme v §8 zákona151 a ustanovení §9 podrobně upravuje celkový průběh výběrového řízení, neboť se na toto řízení nevztahují ustanovení správního řádu. Ustanovení §10 zákona pak taxativně vymezují důvody pro odnětí výkonu rybářského práva rozhodnutím příslušného rybářského orgánu,152 a také důvody zániku výkonu rybářského práva ze zákona.153

148

Krajský úřad, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo ţivotního prostředí, Ministerstvo obrany. Viz §6 odst. 3 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 150 KINDL, M., ŠÍMA, A. Několik poznámek o rybách, zvířatech a náhradě škody na nich (Opoţděná pocta Dr. Miloši Tomsovi). Právník. 2007, roč. 146, č. 1. s. 106. Zajímavá je s tím související myšlenka náhrady vzniklé škody na rybí obsádce. Zde má uţivatel revíru pozici, kdy není schopen prokázat – vzhledem k všeobecně vnímanému faktu, ţe ryby v tekoucích vodách, jeţ jsou rybářskými revíry, nejsou ve vlastnictví konkrétního subjektu, ač jsou předmětem rybářského práva, tedy práva, které má kvazivlastnickou povahu, neboť ulovením se ryba stává vlastnictvím toho, kdo vykonává rybářské právo, tedy uţivatele revíru – ţe ryby plovoucí v revíru, který je tvořen tekoucí vodou, jsou jeho vlastnictvím, tudíţ neprokáţe, ţe škoda byla způsobena na jeho majetku. Ačkoliv zákonodárce zcela automaticky počítá s tím, ţe jej uţivatel po pominutí např. příčiny otravy opětovně zarybní. Zde by tedy mělo stačit prokázat úhyn na rybí obsádce revíru, na němţ subjekt vykonává rybářské právo. Srov. KINDL, M., ŠÍMA, A. Několik poznámek o rybách, zvířatech a náhradě škody na nich (Opoţděná pocta Dr. Miloši Tomsovi). Právník. 2007, roč. 146, č. 1. s. 104 - 106. 151 Výkon rybářského práva udělí orgán ţadateli, splňuje-li podmínky §8 odst. 6 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Např. věk 18 let, plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, návrh osoby na funkci rybářského hospodáře a jeho zástupce, způsobilost zajistit potřebnou úroveň péče o rybářský revír, a další. 152 Závaţné porušování povinností uţivatele rybářského revíru, dodatečné zjištění o nesplňování podmínek pro účast ve výběrovém řízení, zánik rybníka či vodního toku, kde byl rybářský revír vyhlášen, 149

38

Do obsahu Hlavy II zákona pak ještě náleţí znění §7, které se věnuje otázce výkonu rybářského práva v hraničních vodách, a které tradičně v souladu s článkem 10 Ústavy dává přednost právní úpravě provedené mezinárodními smlouvami.154 Společně s rozhodnutím či oznámením o povolení výkonu rybářského práva stanoví rybářský orgán dle ustanovení §11 zákona pro kaţdý rybářský revír rybářského hospodáře a jeho zástupce, způsob hospodaření, postup zarybňování a maximální počty vydávaných povolenek k lovu. Ustanovení obsahuje ještě další povinnosti uţivatele rybářského revíru. V ustanoveních §12 zákona zákonodárce stanovuje ochranu rybníkářství a výkonu rybářského práva. Toto ustanovení je však sloţeno z mnoha odlišných pokynů. V zásadě se zde opakuje, ţe rybářské činnosti nesmí být v rozporu se zákony o ochraně přírody, o vodách a o památkové péči, opakuje se zákaz vypouštění nepůvodních organismů, zákaz ohroţování kvality vod a rybích společenství, zákaz poškozování či ničení rybářských zařízení a další. Z předchozího zákona je pak přejato ustanovení, ţe majitel pozemku zaplaveného při povodni nesmí činit opatření, kterým by znemoţňoval návrat ryb zpět do toku, po uplynutí 7 dnů po opadnutí vody si je však při nečinnosti uţivatele rybářského revíru můţe ponechat.155 Toto jsou vlastně případy, kdy se ryby nacházejí mimo své vymezené prostory – mimo rybářské revíry. Jde zde tedy o jistou výjimku, neboť zákon dovoluje vykonávat rybářské právo pouze v rybářských revírech.156 Novinkou jsou odstavce tři aţ pět, ve kterých je stanovena moţnost získat od státu finanční prostředky na podporu mimoprodukčních funkcí rybníků, obnovu a udrţování původních druhů ryb a výstavbu či rekonstrukci rybochovných zařízení a rybích přechodů.157 Ustanovení §13 zákona (Hlava III) upravuje základní pravidla provozování lovu v rybníkářství a v rybářských revírech.158 Osoba provádějící lov je povinna mít u sebe

na ţádost uţivatele rybářského revíru, či vlastníka rybníka (spoluvlastníků). Srov. §10 odst. 1 písm. a) aţ f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 153 Uplynutí doby, na kterou bylo vydáno povolení, smrtí fyzické osoby či zánikem osoby právnické bez právního nástupce, které byl výkon povolen. Srov. §10 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 154 Srov. §22 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, §14 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 155 Srov. §14 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů , §10 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství. 156 §6 odst. 1 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 157 POUPĚ, J. Právo v rybářské praxi. 2. rozšíř. vydání Praha: Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. str. 11. 158 §13 odst. 2 a 3 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství.

39

rybářský lístek, povolenku k lovu a na poţádání je předloţit oprávněným osobám.159 Rybářský lístek je vydáván občanům ČR obecním úřadem obce s rozšířenou působností a povolenka k lovu pro daný rybářský revír je vydávána uţivateli rybářských revírů.160 Osoba provádějící lov v rozporu s těmito pravidly se dopouští přestupku ve smyslu § 30 tohoto zákona161 a můţe jí být uloţena odpovídající sankce.162 Hlava IV zákona se pak ve svých ustanoveních §14 aţ 18 vč. zcela věnuje institutu rybářské stráţe. Tomuto institutu je tak v porovnání s předchozími právními úpravami věnován poměrně velký prostor (zákon č. 102/1963 Sb. tomuto tématu věnuje pouze dvě ze svých ustanovení - §18 a §19; zákon č. 62/1952 Sb. se o rybářské stráţi nezmiňuje vůbec, pouze ve své prováděcí vyhlášce č. 363/1952 Ú.l. ustanovuje „Příseţnou stráţ k ochraně rybářství“ v ustanoveních §29 a §30). Návrh rybářské stráţe je dle §14 zákona pro uţivatele rybářského revíru hospodařícího na rybnících povinný a pro subjekt hospodařící na rybochovném zařízení volitelný. Rybářská stráţ je ustanovována, odvolána a zrušena obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Funkcí rybářské stráţe je ochrana rybářských revíru a rybochovných zařízení, a činí tak z pozice úřední osoby.163 Stráţe nejsou orgány státní správy, ač jsou příslušnými orgány státní správy ustanovovány. Jsou zvláštním subjektem „sui generis“ a plní důleţité úkoly při ochraně majetku a přírodního bohatství.164 Podmínky, které musí splňovat fyzická osoba, aby mohla být ustanovena rybářskou stráţí, jsou stanoveny v druhém odstavci ustanovení.165 Důvody zániku ustanovení rybářské stráţe jsou obsaţeny v ustanovení §15.166 Pro řízení o ustanovení a zrušení rybářské stráţe neplatí obecné předpisy o správním řízení, proto nelze také

159

Rybářské stráţi, rybářskému hospodáři, či jeho zástupci nebo osobám pověřeným příslušným rybářským orgánem a nebo samozřejmě orgánům Policie České republiky. 160 Viz §13 odst. 8 a 9 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Srov. §7 z.č. 62/1952 Sb., o rybářství, §11 z.č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. 161 §30 odst. 1 písm. c) aţ h) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 162 Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství. 163 §14 odst. 6 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Viz §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a §325 z.č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 164 STANĚK, J. Nové postavení a úkoly stráží: příručka pro myslivecké stráže, rybářské stráže, vodní stráž, stráže přírody a lesní stráže. Praha: Venator, 2000. s. 7. 165 Osoba musí být starší 21 let, bezúhonná, způsobilá k právním úkonům, zdravotně způsobilá pro výkon této funkce, musí prokázat znalost práv a povinností rybářské stráţe, a sloţit příslušný slib před obecním úřadem obce s rozšířenou působností. 166 Ustanovení ryb. stráţí zaniká: zánikem rybářského revíru, zánikem výkonu rybářského práva uţivatele ryb. revíru, zrušením ustanovení ryb. stráţe, dnem doručení oznámení ryb. stráţe o skončení výkonu ryb. stráţe, úmrtím osoby. Ustanovení je také zrušeno, nesplňuje-li jiţ fyzická osoba podmínky stanovené §14 odst. 2 písm. b) aţ e) nebo se prokáţe, ţe byla ustanovena na podkladě nesprávných či nepravdivých údajů. (Srov. §15 odst. 1 a 2 z.č. 99/2004 Sb., o rybářství.)

40

pouţít ani opravných prostředků. Jde o řízení jednostupňové.167 Osoba, u níţ zaniklo ustanovení rybářskou stráţí dle tohoto ustanovení (vyjma §15 odst. 1 písm. e) – úmrtí takovéto osoby), je povinna neprodleně odevzdat sluţební odznak a průkaz rybářské stráţe, kterými je povinna se při výkonu své činnosti prokazovat.168 Oprávnění, kterými rybářská stráţ disponuje (kontrolovat, poţadovat, zadrţet), jsou vymezeny v §16 zákona. Novým je ustanovení o moţnosti poţadovat součinnost, popřípadě pomoc orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, nemůţe-li zajistit vlastními silami a prostředky výkon své funkce. Taktéţ nově můţe stráţ ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení za přestupky podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon ve svém ustanovení §18 upravuje odpovědnost za škodu způsobenou jak rybářskou stráţí v souvislosti s výkonem její činnosti, tak náhradu škody vzniklou rybářské stráţi na věcech v souvislosti s výkonem činnosti. Tato ustanovení se vztahují i na osoby, které škodu způsobily nebo utrpěli v případech, kdy poskytovaly pomoc rybářské stráţi při výkonu její činnosti (na její ţádost nebo s jejím vědomím). Za tuto škodu (odpovědnost za výsledek) nastupuje odpovědnost státu, příslušný rybářský orgán poskytuje rybářské stráţi i osobě poskytující pomoc, náhradu škody.169 Nutno dodat, ţe současná úprava vymezení rybářské stráţe se v mnohém neliší od úpravy zavedené zákonem 238/1999 Sb., kterým se měnil zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství. Ten stanovoval povinnost návrhu rybářské stráţe, nikoliv tedy pouze fakultativní volbu pro subjekty hospodařící na rybochovném zařízení a pro osobu rybářské stráţe povinně stanovil české občanství. V hlavě páté zákona jsou vymezeny orgány státní správy rybářství.170 Největší mnoţství kompetencí a současně i povinností je logicky dáno Ministerstvu zemědělství. Jako jiţ tradičně jsou však některá oprávnění přenesena na Ministerstvo ţivotního prostředí (vyhlašování rybářských revíru na území národních parků)171 a Ministerstvo obrany (rybářské revíry na území vojenských újezdů).172 V hlavě sedmé pak najdeme jednotlivé skutkové podstaty přestupků a správních deliktů spočívající v porušování práv a povinností spojených s provozováním rybníkářství a s výkonem rybářského 167

Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství. Srov. §17 z.č. 99/2004 Sb., o rybářství. 169 Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství. 170 Obecní úřad obce s rozšířenou působností, městská část hl. města Prahy určená statutem hl. města Prahy, kraje v přenesené působnosti, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo ţivotního prostřední, Ministerstvo obrany, správy národních parků, celní orgány. 171 §15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 172 §35 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 168

41

práva. Nutno podotknout, ţe vymezení přestupků je v zákoně o rybářství173 podstatně podrobnější a přesnější neţ v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích.174 Hlava šestá je pak věnována ochraně mořských rybolovných zdrojů, coţ je v zákoně o rybářství novinkou. Těmito ustanoveními se má zabránit dovozu či tranzitu přes Českou republiku mořských ryb nebo mořských ţivočichů, které z jistých hledisek nesplňují příslušné předpisy ES. Tím má být zabráněno vyčerpání světových moří a rybolovných zdrojů. Kontrolní mechanizmy některých norem ES jsou svěřeny jednotlivým členským státům s přihlédnutím k obecně stanoveným poţadavkům na kontrolu.175 Při provádění celního dohledu není pak tímto zákonem dotčen zákon č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatření k ochraně těchto druhů, a je spolupracováno s pohraniční veterinární kontrolou. U nového zákona o rybářství bych především vyzdvihla fakt, ţe pojem rybníkářství se objevuje jiţ v samotném názvu zákona, čehoţ v předchozích názvech zákonů nejsme svědky. Také hned první část zákona, v hlavách I a II, se zaměřuje v několika paragrafech na vysvětlení pojmu a další informace o něm. To povaţuji za vhodné doplnění a ujasnění problematiky, která byla minulými úpravami často přehlíţena a neřešena. Samozřejmostí je pak jiţ zohlednění právních předpisů ES, coţ je nevyhnutelnou součástí členství naší republiky. Jinak jiţ zákon víceméně navazuje na kontinuitu novel předchozího zákona a příslušné instituty doplňuje a upravuje pro současné pouţití.

4.2 Související předpisy Do sumy právních předpisů, jeţ se věnují tématu rybářství, vod, přírody a péče a ochrany o tyto statky bychom však mohli zařadit mnohem více zákonů, a dalších podzákonných předpisů, které se věnují dané problematice a s pojmem rybářství blízce či volněji souvisí. Z daného vyjmenuji pouze některé, které povaţuji za základní, neboť podávat vyčerpávající vymezení všech souvisejících předpisů není primárně předmětem tohoto textu. Z těchto souvisejících předpisů jsem pak vybrala dva, které jsou dále 173

§30 zákona š. 99/2004 Sb., o rybářství. Srov. §35 zákona č. 200/1991 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 175 Např. Nařízení Rady (EHS) č. 104/2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury, dříve také nařízení Rady (ES) č. 2847/93 o zřízení kontrolního systému politiky rybolovu – dnes je jiţ zrušeno. 174

42

rozpracovány, a které jsou svou povahou pro současný zákon o rybářství takřka „ţivotně“ důleţité nebo jej vhodně doplňují. Kromě zásadní a hlavní právní úpravy rybářství zákonem č. 99/2004 Sb., o rybářství, je to kupříkladu jiţ několikráte zmiňovaný zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,176 zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství,177 zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon,178 zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání179 – zde bych ráda upozornila na úvodní prohlášení k zákonu, kdy zákonodárce upozorňuje na fakt, ţe zvířata jsou také jako člověk ţivými tvory, zákon č. 201/1990 Sb., zákon o přestupcích,180 zákon č.

40/2009 Sb., trestní zákoník181 a velké mnoţství dalších.

Podzákonnými přepisy jsou pak dále samozřejmě mnohé prováděcí předpisy ke zmíněným zákonům.182 Samozřejmostí je v těchto zákonech jiţ také zohlednění právní úpravy Evropských společenství (např. při dovozu hospodářských zvířat ze zemí Evropské unie, i z třetích zemí světa, poskytování dotací z fondů Evropské unie, postupu při nákazách ve veterinární oblasti aj.). V ţádném případě bychom pak neměli zapomenout na právní předpis nejvyšší síly, kterým je ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, která jiţ ve své preambuli uvádí střeţení a rozvíjení zděděného přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství, a dále například v článku 7 ukládá státu péči o šetrné vyuţívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, kam můţeme s jistotou zařadit právě ochranu ryb, přirozeného prostředí a vodních ekosystémů. Ustanovení, která dále pokrývají ochranu zmíněných hodnot, kam spadá i výkon rybářství, nalezneme také v článku 35 o právu na příznivé ţivotní prostředí, a potaţmo 176

Srov. §33 z.č. 99/2004 Sb., o rybářství. Např. §2e odst. 3 písm. f) z.č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 178 Např. §3 odst. 1 písm. c); §5a; 6 odst. 3 písm. c); §20 odst. 3; §25 odst. 5 písm. a); §27a odst. 1 písm. f), a další z.č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, ve znění pozdějších předpisů. 179 §3 písm d); §5 odst. 2 písm. d); §7 odst. 3 písm. h), a další z.č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů 180 Srov. §35 z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších zákonů. 181 Např. §300, §302, §304, a další z.č. 40/2009 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. 182 Namátkou např. Vyhláška č. 327/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zabezpečování ochrany včel, zvěře a ryb při pouţívání přípravků na ochranu rostlin, Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických poţadavcích na ţivočišné produkty, které nejsou upraveny přímo pouţitelnými předpisy ES, Vyhláška č. 290/2008 Sb., o veterinárních poţadavcích na ţivočichy pocházející z akvakultury a na produkty akvakultury, o opatřeních pro předcházení a zdolávání některých nákaz vodních ţivočichů, Vyhláška č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí ČR, Vyhláška č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrţí a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů (vliv na hranice rybářských revírů), a mnohé další. 177

43

v článcích dalších, zákona č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky,

4.2.1 Vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004, o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů V následujícím textu ještě přiblíţím prováděcí vyhlášku k současnému zákonu o rybářství č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Ta precizuje některá ustanovení zákona, které zákonodárce povaţoval za nutná přiblíţit a upřesnit. Zmíním tedy některé, které povaţuji vzhledem k zákonu za důleţité. Je jimi například vymezení hromadně účinné metody lovu ryb a vodních organismů,183 dále uloţení povinnosti vést evidenci o hospodaření na rybnících a rybářských revírech (např. vedení „rybničních karet“, hlášenky o násadách a úlovcích, vedení „revírových karet“), stanovení podmínek pro vyhlášení typu revíru (plus principy označování chráněných rybích oblastí a revírů), specifikace podmínek, kdy je moţno vyhlásit, změnit či zrušit chráněnou rybí oblast. Důleţitým je zejména pro uţivatele revírů, kteří řádně hospodařili a o revír přišli, ustanovení povinnosti o vypořádání se novým uţivatelem. Ustanovení § 6 pak určuje zákonné podmínky pro ustanovení hospodáře a jeho zástupce. Z dalších ustanovení pak uţ pouze uvedu zásady pro udělování výjimek ze zákona a prováděcí vyhlášky (např. jednorázové drastické metody lovu), ustanovení o rybářských lístcích a povolenkách k lovu,184 a dále jiţ tabulkové výčty lovných mír vybraných druhů ryb,185 doby lovu ryb v kalendářním roce v rybářském revíru,186 důleţité ustanovení dob hájení ryb v rybářském revíru,187 (ryby ulovené v rybářském revíru nesplňující předchozí tabulková ustanovení, nebo jde-li o chráněné ryby podle zvláštních právních předpisů, musí být vráceny šetrně zpět do rybářského revíru, kde byly uloveny)188 a povolené způsoby lovu.189 Vyhláška pak v rozmezí §19 aţ §22 stanoví ještě další podrobnosti k institutu rybářské stráţe, ačkoliv zákon se jí ve svém textu věnuje v poměrně 183

§1 vyhlášky č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, který souvisí s §3 odst. 5 písm. a) zákona o rybářství. Dále jen prováděcí vyhláška č. 197/2004 Sb. 184 §10 a §18 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb. 185 §11 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb. 186 §12 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb. 187 §13 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb. 188 §15 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb. 189 §16, §17 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb.

44

rozsáhlém vymezení. Za významné ustanovení pak povaţuji §23, který rozvádí poměrně strohé vymezení zákona190 v oblasti výchovy a výuky na úseku rybářství. Ve srovnání s prováděcí vyhláškou k minulému zákonu, současná vyhláška č. 197/2004 Sb. opravdu pouze rozvádí některé instituty a pojmy stanovené zákonem, zatímco vyhláška minulá č. 103/1963 Sb. sama podrobně vymezovala existenci některých pojmů, které minulý zákon o rybářství č. 102/1963 Sb. pouze zmiňoval a celkově v mnohém přebírala ustanovení, která dnes primárně obsahuje současný zákon o rybářství.

4.2.2 Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zásadním zákonem je pro výkon rybářství rovněţ zákon č. 254/2001 sb., vodní zákon. Vody jsou s výkonem rybářského práva nerozlučně spjaty, bez jejich existence by chov ryb nebyl vůbec moţným. Důleţitost tohoto zákona je jiţ patrná z předchozího textu, bez odvolávání se na jeho ustanovení by ve sféře rybářského práva nastalo mnoţství komplikací a otevřených otázek. Podstatou je jistě jiţ jeho ustanovení §2, které definuje základní pojmy a poté §3, kde zákonodárce vymezil nemoţnost povrchových a podzemních vod být předmětem vlastnictvím, součástí ani příslušenstvím pozemku. Důleţitým pro výkon rybářství jsou také ustanovení §5 a §6, které hovoří o nakládání s vodami. Takovým nakládáním s vodami je i chov ryb, vypouštění odpadních vod, či odebírání povrchových vod. Přímo vymezení chovu ryb najdeme pak v ustanovení §8 zákona, který ukládá povinnost získat povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, přičemţ pro výkon rybářství a rybníkářství jsou aktuální zejména ustanovení mluvící o vzdouvání či akumulaci povrchových vod a jejich uţívání pro chov ryb nebo vodní drůbeţe, popřípadě jiných vodních ţivočichů, za účelem podnikání. Zákon dále také chrání ţivot ryb a vodních ţivočichů v ustanoveních § 15 a §35 zákona.191 Definuje vodní toky, koryta vodních toků a jejich ochranu, správu v oblasti vodních toků a v paragrafech 50 aţ 52 také povinnosti vlastníků pozemků, na nichţ se nacházejí koryta vodních toků, vlastníků pozemků sousedících s koryty vodních toků a vlastníků staveb a zařízení v korytech 190

Srov. §22 odst. 9 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Zejména v §15 odst. 6 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, zohledňuje ochranu vodních ekosystémů v tom, aby vodní díla nevytvářela bariéru v pohybu ryb a vodních ţivočichů. A také v §35 zákona, kde vymezuje moţnosti ovlivnění způsobu hospodaření, vypouštění ryb a ovlivňování stavu znečišťování vod. 191

45

vodních toků nebo sousedících s nimi.192 Samostatnou kapitolu pak v zákoně tvoří hlava VIII zákona, která se věnuje vodním dílům, jejich ochranou a povinnostmi vlastníků těchto děl.193 K tomuto tématu pak blíţe viz předchozí části práce. Podle správního řádu, a popřípadě stavebního zákona se postupuje ve vodoprávním řízení, coţ upravuje ustanovení §115 zákona, který dále stanovuje účastníky a další náleţitosti takového řízení.

4.2.3 Právo mezinárodní a právo Evropské unie Jak bylo jiţ výše zmíněno, právo Evropské unie (dále jen EU) má jiţ dnes na náš právní systém nezanedbatelný dopad. Předpisy práva EU, které se týkají podmínek našeho státu jsou většinou zabudovány do příslušných předpisů,194 na mezinárodní smlouvy je pak v textu zákona odkaz. Přímo v zákoně o rybářství je tak učiněno v ustanovení §7 – u vymezení výkonu rybářského práva v hraničních vodách. K tomuto ustanovení se tak vztahují Sdělení č. 7/2000 Sb.m.s., o sjednání dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách, Sdělení č. 66/1998 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství a Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách, vyhlášená pod č. 57/1970 Sb. Dále také můţeme najít právo EU v hlavě VI zákona o rybářství, kterým je provedeno Nařízení Rady (ES) č. 2406/96 o stanovení společných obchodních norem pro některé produkty rybolovu, Nařízení Rady (ES) stanovující určitá ochranná a kontrolní opatření aplikovatelná na rybářské činnosti v Antarktidě, a jiné. Z mnoha dalších předpisů EU věnujících se tématu rybářství a rybolovu zmiňme jen několik, např. Směrnici 2006/44/ES o jakosti sladkých vod vyţadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu ţivota ryb, která zavádí ochranu rybí populace před důsledky vypouštěných znečisťujících látek do vod, rámcovou směrnici ES v oblasti vodní politiky č. 2000/60/ES, která je vztaţena k ţivotu ve vodě, kvalitě vody, trvale 192

Např. strpění břehových porostů, údrţba koryt vodního toku, umoţnění přístupu správci vodního toku, odstraňování zachycených předmětů, strpění vodních děl, umoţnění průchodu osob podél toků a mnohé další. 193 §55 aţ 62 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona. 194 Např. v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, tak najdeme směrnice známé pod názvem Natura 2000.

46

udrţitelnému vyuţívání vod a podobně. Dále taktéţ Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury, která zohledňuje podporu stability trhu a udrţitelný vývoj rybářství a Nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 o Evropském rybářském fondu, jehoţ cílem je podpora společné rybářské politiky a mnohé další Z práva mezinárodního se rybářství týká mnoţství mnohostranných či dvoustranných smluv a úmluv, z nichţ uveďme např. Úmluvu o mezinárodní obchodu ohroţenými druhy volně ţijících ţivočichů a rostlin (Sdělení č. 572/1992 Sb.), Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně ţijících ţivočichů (Sdělení 127/1994 Sb.), Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně ţijících ţivočichů a přírodních stanovišť (Sdělení č. 107/2001 Sb.m.s.), Smlouvu mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (č. 109/1931 Sb.), Úmluva o ochraně a vyuţívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (č.59/2002 Sb.), aj.

47

5. Vodňanské rybářství 5.1 Historie Vodňany jsou nevelkým jihočeským městem, které svého věhlasu dosáhlo právě zásluhou rybářství. Jiţ samotný název města Vodňany, jehoţ starý latinský název zní Aquilea Bohemorum, svědčí o nadbytku vod v tomto regionu. Do počátku 13. století se na Vodňansku neobjevují ţádné doklady o rybnikářství, ale vzhledem k poloze je zřejmé, ţe úvahy o zaloţení rybníků na Vodňansku byly motivovány problémy, které přinášel močálovitý terén v povodí řeky Blanice, spolu s rozsáhlými jarními a podzimními záplavami. Zakládání rybníků v okolí Vodňan tedy ve svém počátku zřejmě nebylo motivováno ekonomickými úvahami, jako v jiných oblastech, nýbrţ potřebou melioračního systému, který by reguloval narušený vodní reţim.195 Přesnou dobu zakládání prvních rybníků na Vodňansku neznáme, z historických pramenů, jakým je například privilegium krále Jana Lucemburského z roku 1335, kterým byla Vodňanům potvrzena některá městská práva a povoleno na území města lovit ryby, však můţeme odvodit přibliţnou dataci. Za jistý počátek rybničního hospodaření však lze jiţ s jistotou povaţovat přelom 14. a 15. století. Z této doby (r. 1407) existuje například nájemní smlouva mezi vodňanským farářem Zdeňkem z Labúně a nájemcem Mikulášem z Jistebnice, praţským knězem, jejímţ předmětem jsou mimo jiné také dva rybníky. Je však zřejmé, ţe v této době ještě nebyla vybudována základní soustava rybníků na západ od města napájená řekou Blanicí, a šlo tedy o ojedinělé menší rybníky. Rybniční soustava musela vzniknout aţ po roce 1409, neboť do té doby se objevují zmínky o velkých vodách a povodních.196 Je tedy jisté, ţe rybníky měly pro Vodňany primárně význam meliorační a vodohospodářský, a teprve v druhé řadě rybochovný. Vrcholnou dobou rozvoje výstavby rybníků v této oblasti byla doba o 100 aţ 150 let pozdější, doba vynikajících stavitelů Štěpánka Netolického, Jakuba Krčína a Mikuláše Rutarda.197

195

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 11-12. 196 Jako například list krále Václava IV. z roku 1407 a 1409, týkající se pouţívání obchodní cesty z Písku do Budějovic, vedoucí přes Vodňany, kteréţto se vozkové smějí v pouţívání vyhnout pouze v době velkých vd a povodní. Pokud by totiţ rybniční soustava v této době jiţ bývala existovala, její meliorační efekt by jistě do značné míry tyto výjimečné situace eliminoval. Srv. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 13. 197 BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 12-14.

48

Obdobím skutečného rozkvětu vodňanského rybníkářství se tak stává doba druhé poloviny 15. a celé 16. století. Příkladem rozvoje chovu ryb byla pro Vodňansko osoba Viléma z Pernštejna, majitele hlubockého panství, který svým ekonomickým myšlením ovlivnil tvář velké části jihočeského rybnikářství. V druhé polovině 15. století jsou jiţ také poměrně dobře propracovány způsoby chovu ryb v rybnících (dělení rybníků do tří skupin – třecí, výtaţníky a hlavní rybníky, viz výše),198 zavedena jsou i tzv. rybní registra199 či tzv. rybniční instrukce.200 Rybníky na západní a severní straně města vznikaly za společného přispění města a občanů, a jsou dochovány i dokumenty,201 které potvrzují, ţe rybníky byly nejen vybudovány, ale ţe se na nich také hospodařilo. Dobou, od které jiţ lze vskutku hovořit o skutečném městském rybnikářství, je pak období devadesátých let patnáctého století, kdy movitý vodňanský občan Ezechiel Příbram odprodal městu kromě luk a polí i své rybníky včetně příslušenství a všech práv, které tak plně zapadaly do vodňanské rybniční soustavy. Vyvrcholením městského rybničního hospodaření pak bylo zaloţení rybníka Nového na přelomu 15. a 16. století. Počátkem 16. století je jiţ soustava vodňanských rybníků v podstatě vybudována a přináší městu zisky.202 Na základě dobrých zkušeností s dosavadní městským rybníkářstvím proto Vodňany začaly uvaţovat o vybudování velkého městského rybníka na východ od města, v místech zvaných „V Dřemlinách“. Jednalo se ve své době o velmi významnou událost a „finanční spekulaci“, neboť město na zřízení nového rybníka převedlo veškerý kapitál, kterým disponovalo. Pro nahánění rybníka byla vystavěna i nová tzv. Dřemlinská stoka, vedená z řeky Blanice a protékající městem. Výstavba začala roku 1525 a v roce 1528 byla stavba Dřemlinského rybníka dokončena a tím byla zároveň zkompletována i celá vodňanská rybniční soustava. Hlavními městskými rybníky pro 198

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 15. 199 Rybní registra byly knihy obsahující přesné hospodářské zápisy, smlouvy týkající se rybníků a záznamy o jejich provozu. Vodňanská registra obsahovala údaje o ročním mnoţství slovených ryb v jednotlivých rybnících, výčet kupců a trţeb za prodané ryby, mnoţství nasazovaných ryb, původ násady apod. Šlo tedy o jakési jednoduché rybniční účetnictví. Srv. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985 str. 15, 23. 200 Rybniční instrukce byly vlastně jakési biotechnologické postupy v chovu ryb. Srv. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 15. 201 Např. přátelská smlouva mezi městem Vodňany a Ktěnicemi z roku 1487, která obsahuje ustanovení, týkající se rybníků napojených na řeku Blanici. Dalším dokladem můţe být úmluva mezi vodňanskými měšťany a majiteli rybníků z roku 1490, jejímţ předmětem jsou vzájemné vztahy majitelů kolem napouštění a vypouštění rybníků, úpravy společné hráze, jejím společném pouţívání, atd. Srv. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 17. 202 BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 15-18.

49

produkci trţních ryb byly právě Dřemliny, rybník Nový, Záhorský a Okrouhlice. Produkce ryb byla ve Vodňanech na svou dobu vysoká a rybníky tak byly zejména v 16. století a v první polovině 17. století účinným zdrojem městských příjmů. Vodňanský kapr byl v té době vyhlášenou rybou a šel skvěle na odbyt.203 Tato doba rozvoje českého rybnikářství se však uzavírá nástupem třicetileté války. Samotný rybník Dřemliny sice není ponechán vypuštěný jako další jihočeské rybníky, ale hospodaření na něm je silně redukováno. Podle zprávy z roku 1643 město eviduje ve svém majetku celkem 17 rybníků, z nichţ však šest není vůbec nasazených. Tato situace trvá aţ do konce první poloviny 18. století. K oţivení rybářské tradice města tak dochází aţ v druhé polovině 18. století, kdy dochází k úřednímu soupisu204 rybníků v Čechách českým guberniem v roce 1786. Soupis dokumentuje, ţe v obvodu města Vodňany bylo evidováno 30 rybníků určených k chovu ryb. 205 Posledním vzepětím slávy vodňanského rybníkářství je období let 1837-1840, kdy jsou výlovky prodávány i do zahraničí. Začátek druhé poloviny 19. století pak jiţ přináší hluboký úpadek celému českému rybnikářství. Příčinou je zejména změna hospodářského systému a posun zemědělské výroby k intenzivnějšímu obilnářství a pastevectví, kdy dochází k likvidovaci rybníků ve velkém. Od celkového zániku tak ušetřila vodňanské rybníkářství pouze nevhodnost půdy, na které byla většina rybníků vybudovaná, k polnímu zemědělství.206 Koncem 19. století se vodňanské rybníkářství vzpamatovává ze zasazených ran jen velice pozvolna. K vlastnímu chovu ryb se město vrací aţ od roku 1872. Z velkých rybníků je obhospodařován pouze jeden, a to v intenzitě, která nedosahuje ani poloviny objemu v době 16. století. Ačkoliv intenzita hospodaření na rybnících stále ještě není nejvyšší, organizační zabezpečení a řízení městského rybářství je v této době na relativně slušné úrovni. Dokladem toho jsou mnohé rybniční dokumenty z konce 19. století, které mají charakter pokynů a nařízení městskému porybnému a rybničnímu hlídači či podmínek pro prodej ryb. Začátek 20. století však jiţ navrací vodňanskému rybničnímu hospodářství významné postavení. V průběhu prvního desetiletí byl chov 203

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 18-26. 204 Tento soupis obsahoval kromě vlastního jména rybníka také údaje o velikosti, hloubce, šířce a výšce hráze, splavech a výpustích, technickém stavu rybníka a typu rybníku – určený k chovu ryb, mlýnský rybník, napájecí nádrţ, aj. Srv. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 28. 205 BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost, Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 26-36. 206 Tamtéţ, str. 37.

50

ryb rozšířen na všechny rybníky v majetku města, ročně je loveno kolem dvaceti tun trţních kaprů a ryby jsou také přikrmovány k dosaţení větších přírůstků. Ekonomická stránky chovu ryb se stabilizuje a opět přináší městu podstatné příjmy.207 Další ranou, která opět naruší tento pozvolný rozvoj, je první světová válka. Meziválečné dvacetileté období opět restauruje pozastavený rozmach rybničního hospodářství, který je však opět zadušen obdobím druhé světové války. Vodňanské rybníky dostávají německou správu, které je podřízen systém i intenzita chovu. Velkou ztrátou bylo v tomto období zejména genetické zlikvidování druhu vodňanského kapra nahodilým kříţením. Po druhé světové válce se pak opět dostává vodňanského rybnikářství dalšího rozvoje. Tato nová etapa je spojena s rokem 1953, kdy je z Prahy do Vodňan přesunut Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický (dále jen VÚRH), který zde aplikuje nové postupy a technologie a jeho hospodaření na městských rybnících trvá aţ do roku 1992. Mění se také rybniční soustava, zejména po stránce technické a meliorační. Jsou instalována nová vypouštěcí zařízení, probíhá rekonstrukce lovišť, upravují se přístupové komunikace, naháněcí a odpadové stoky rybníků atd. Proměnou také prochází největší vodňanský rybník Dřemliny, podle kterého je nejvíce hodnoceno celkové vodňanské rybnikářství. Vedle kapra se pak začíná také s produkcí dalších ryb – lína, marény, štiky, amura, tolstolobika aj.208 Doba komunismu znamená pro VÚRH činnost pod správou odštěpného závodu oborového podniku Státního rybářství se sídlem v Českých Budějovicích. Ten v této době zaštiťuje všechny rybářské závody, které jsou obdařeny právní subjektivitou v jiţních Čechách, a kromě VÚRH sem dále spadají tato Státní rybářství: Třeboň, Hluboká, Jindřichův Hradec, Blatná a Tábor. Z oblasti západních Čech pod tehdejší oborový podnik Státního rybářství patří Klatovy a Mariánské lázně, v Čechách východních pak Chlum nad Cidlinou a na Moravě Ostrava, Velké Meziříčí, Pohořelice, Telč a Přerov. Zvláštní postavení pak zaujímá Školní rybářství fungující při Střední rybářské škole ve Vodňanech.209 Po roce 1989 se v rámci privatizace od majetku stávajících rybářských podniků odčlenily nejprve městské a soukromé pozemky a ze zbylého majetku vznikaly rybářsky hospodařící společnosti různých právních forem (a.s., s.r.o.). Dnes je většina těchto společností sdruţena v zájmové organizaci Rybářské sdruţení České republiky, kterou 207

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 39-41. 208 Tamtéţ, str. 41-65. 209 Z rozhovoru s Ing. Stanislavem Valentou, ze dne 19.3.2010.

51

lze vnímat jako nástupce profesního sdruţení Československé ústřední jednoty rybářské zaloţené jiţ po vzniku České republiky v roce 1918, k jejímuţ odkazu se hlásí. Členství je v této organizaci dobrovolné, přičemţ Městské hospodářství Vodňany , spol. s r.o. s provozovnou Městského rybářství Vodňany je taktéţ členem. Co do výměry rybníků toto sdruţení pokrývá cca 90% výměry všech rybníků v ČR, zastoupeny jsou zde také rybářské výzkumy, školství, rybářské národní svazy aj.210 Jednotliví členové přispívají organizaci členskými příspěvky a tato pak v jejich zastoupení prosazuje jejich zájmy, přispívá k informovanosti v této oblasti a celkově rybářství jako obor prezentuje. Městské rybářství Vodňany obnovuje svoji činnost dne 1. dubna roku 1992. Další etapa hospodaření Městského rybářství je pak spjata s 1. říjnem roku 1999, kdy bylo začleněno do nově zaloţeného Městského hospodářství Vodňany jako jedno ze středisek spolu s městskými lesy, víceúčelovou halou, ubytovnou a později i technickými sluţbami. Středisko Městského rybářství zaujímá v Městském hospodářství nejdůleţitější místo. Vzhledem ke svým nejvyšším ziskům, v porovnání s ostatními zmíněnými středisky, je tak hlavní částí nájmu pro město a pokrývá reţijní náklady Městského hospodářství.211

5.3 Střední rybářská škola Vodňany Město Vodňany však není známé jen chovem ryb. Od roku 1920 zde také působí známá Střední rybářská škola a město je tak spojeno také s rozvojem rybářského školství. První myšlenky o zaloţení odborného rybářského školství se objevovaly jiţ na konci 19. století. Nakonec však bylo zřízení dvouleté rybářské školy vyhlášeno v lednu roku 1920 úředním rozhodnutím ministerstva zemědělství ČSR. První ředitelem školy byl jmenován Vácslav Josef Štěpán, známý odborník v oboru rybářství a tajemník Československé ústřední jednoty rybářské (dále jen ČÚJR). Štěpán byl velmi činorodou osobností na půdě rybářství a pojilo ho také přátelství s Josefem Šustou, odborníkem v oblasti rybníkářství. Z jeho popudu dokonce Štěpán dosáhl zaloţení Jihočeského rybářského sdruţení v roce 1906, která sdruţovala všechny jihočeské rybáře a po pěti

210

Rybářské sdružení České republiky: Úvodní stránka [online]. Změněno 2.12.2009 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: < http://www.cz-ryby.cz/index.htm>. 211 VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany, 2007. str. 16.

52

letech působnosti se přetransformovala do Zemské jednoty rybářské, do jejích působnosti jiţ spadaly celé Čechy.212 Škola byla jiţ od počátku velmi kvalitně vybavena knihami, které byly právě darem ČÚJR. V roce 1922 se započalo se stavbou školní budovy a vyučovat se začalo v roce 1924. Zároveň byly pro potřeby školy zaloţeny některé menší pokusné rybníky (Jordán, Říční, Dubový aj.). Učební plán v prvních letech existence školy sestával z odborných předmětů – rybářství, umělý chov ryb, rybnikářství, chov raků a perlorodky, rybářství v řekách a potocích, v jezerech, stavba rybníků a mnohé další. Poněkud tíţivou je pro vzniklou školu doba protektorátu aţ do konce druhé světové války. S rybářskou výukou se zpět začíná v roce 1946, kdy je vzhledem k nedostatečnosti dosaţených znalostí v dvouletém cyklu podán ministerstvu školství návrh na zřízení třetího a čtvrtého ročníku, který je schválen. Koncem padesátých let a počátkem let šedesátých se k rybářské škole přičleňují ještě zemědělské obory.213 V roce 1953 byl vytvořen účelový rybářský podnik – Školní rybářství Protivín (1435 ha), kde probíhají dodnes ţákovské praxe. Škola také hospodaří na vlastních rybářských revírech Blanice 3 a Zlatý potok.214 Střední rybářská škola byla v roce 1996 rozšířená o Vyšší odbornou školu vodního hospodářství a ekologie. Novinkou na poli rybářského školství je zaloţení Fakulty rybářství a ochrany vod na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, pod jejíţ správou dnes funguje také VÚRH.

5.2 Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Zásluhou Josefa Štěpána při škole vzniká i Výzkumná stanice rybářská a hydrobiologická,

později

přiřazená

k Výzkumnému

ústavu

rybářskému

a

hydrobiologickému, sídlícímu v Praze (který vznikl v roce 1921). Stanice prováděla mnohá rybářská šetření, zpracovávala odebrané vzorky ryb a vod, prováděla poradenskou i kontrolní činnost, propagaci rybářství a mnohé další. Při zvaţování budoucího sídla VÚRH byly vybrány Vodňany, nejen k poloze v jihočeském rybnikářském regionu, ale také proto, ţe ústavu nabídly k dispozici celé dosavadní

212

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 67-79. 213 BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 69-84. 214 Střední rybářská škola a Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie: Historie školy [online]. Změněno 26.3.2010 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: http://www.srs-vodnany.cz/def.aspx?id=4.

53

městské rybnikářství (tedy více neţ 200 ha rybníků) a pozemky pro výstavbu vlastního pokusnictví s malými rybníčky. Začátkem let padesátých tak dochází v blízkosti rybářské školy k výstavbě budovy ústavu a v březnu 1953 k přestěhování celého ústavu do Vodňan. V této době se s ústavem spojuje jiţ zmiňovaná výzkumná stanice rybářská a hydrobiologická ve Vodňanech sídlící v budově rybářské školy. Získáním bývalého městského rybnikářství tedy přechází výroba ryb pod sféru ústavu. Celá práce VÚRH byla vţdy úzce spjata s oborovým podnikem Státní rybářství, který v největší míře vyuţíval nových výzkumných výsledků. Začátkem roku 1977 byl ústav přidruţen k tomuto oborovému podniku jako samostatná účelová organizace a tento stav se zachoval aţ do roku 1992. Činnost ústavu se mimo jiné projevila také v obohacení fauny ryb vodňanských rybníků a Vodňanska, zejména v oblasti býloţravých ryb – amura a tolstolobika.215 V roce 1996 byl VÚRH převeden jako samostatný vysokoškolský ústav pod Jihočeskou univerzitu a v současnosti je největším a nejkomplexnějším pracovitěm zaměřeným na badatelský a aplikovaný výzkum v oblasti rybářství a ochrany vod v České republice. Od roku 2004 je vzdělávací činnost ústavu soustředěna na zabezpečení doktorského studijního programu Rybářství akreditovaného na Jihočeské univerzitě. VÚRH Jihočeské univerzity spravuje rybářský revír Blanice Vodňanská 4B.216

5.4 Současnost Jak jiţ bylo zmíněno, v současné době je tedy Městské rybářství součástí Městského hospodářství Vodňany, spol. s r.o., vedeného v obchodním rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tato společnost s ručením omezeným má jako jeden ze svých předmětů podnikání právě zemědělskou činnost a chov ryb. Jediným společníkem a stoprocentním vlastníkem je město Vodňany, přičemţ základní kapitál společnosti tvoří 12.225.000,-Kč. Jednatelem společnosti je Ing. Stanislav Valenta.

215

BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. str. 84-93. 216 Fakulta rybářství a ochrany vod: Historie a současnost Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity [online]. Změněno 26.3.2010 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: .

54

Městské rybářství dnes hospodaří na 18 rybnících o celkové rozloze 205 hektarů, kdy rozlohou největší je jiţ zmiňovaný rybník Dřemliny (cca 75 hektarů). Roční produkce ryb se pohybuje kolem 150 aţ 160 tun ryb, přičemţ z této roční produkce tvoří 100 tun ryby trţní a kolem 60 tun tzv. násada. Nejčastěji chovanou rybou je ve Vodňanech kapr (tvoří cca 90% produkce), dále lín (cca 15% produkce, zejména pro export) a nakonec dravé ryby (tvořící cca 5% produkce). Mezi hospodářsky cenné ryby však patří také tzv. býloţravé ryby – amur a tolstolobik, které získaly v poslední době na popularitě. Vodňanská rybniční soustava se nachází převáţně na řece Blanici, tudíţ lze jednotlivé rybníky snadno napouštět a odpouštět. V současné době jiţ na vodňansku nedochází k zakládání rybníků, posledními zaloţenými rybníky byly rybník Dolní (zaloţen v letech 1985 aţ 1986) a taktéţ v 60. letech 20. století pak rybníky Malý ústavní a Velký ústavní, za jejichţ stavbou stojí VÚRH. Městské rybářství nasazuje kaţdým rokem do rybníků kolem 1-2 milionů kusů váčkového plůdku kapra, 120 tisíc kusů jeho jednoletého plůdku a 90 tisíc kusů dvou a tříleté násady. Na běţný trh pak putuje kapr tříletý o průměrné hmotnosti 2-2,5 kg a na trhy vánoční pak kapr čtyřletý o váze 2,5 a více kilogramů. S celkovou produkcí okolo 700 kg přírůstku ryb z hektaru rybníků se vodňanské městské hospodářství řadí ke špičkovým producentům v celé České republice. Výlovy rybníků jsou na Vodňansku prováděny pravidelně dvakrát ročně – jarní výlovy v období od konce března do konce dubna a výlovy podzimní od října do poloviny listopadu.217 První listopadovou středu bývá pravidelně loven největší vodňanský rybník Dřemliny, s čímţ bývá spojena tradiční slavnost pasování nových členů cechu rybářského. Doprovázena je také tradicí výměny koláčů od „majitelů zaplavovaných pozemků“ za ryby od „městských konšelů“.218 K akcím spojeným s výkonem

rybářství

patří pravidelné

konání

tzv.

Vodňanských rybářských dnů, jejichţ hlavními garanty jsou město Vodňany, místní Střední rybářská škola a VÚRH Jihočeské univerzity. Zde je vytvořen prostor pro odbornou veřejnost nejen z České republiky, ale také ze zahraničí v podobě konferencí, workshopů a seminářů na téma rybářství. Jsou vystavovány výrobky pro rybniční

217

Ještě mohou probíhat také tzv. letní výlovy, kdy jsou ryby sloveny na tzv. krmišti. Z rozhovoru s Ing. Stanislavem Valentou, ze dne 19.3.2010. 218 Srov. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985.

55

hospodářství i sportovní rybářství. Taktéţ je přiblíţena činnost rybářských institucí a návštěvníkům se otevírá Střední rybářská škola.219 Dne 23.1.1997 byla na rybníku Záhorský (rozloha 33 ha), který je součástí Městského rybářství Vodňany, vyhlášena přírodní rezervace, čímţ došlo k nutnému omezení

hospodaření

ze

strany

Městského

rybářství.220

Všechny

rybníky

obhospodařované Městským rybářstvím jsou zároveň také významnými krajinnými prvky221 a hospodaření na nich je podmíněno rozhodnutím příslušného orgánu ochrany přírody. Vzhledem k neexistenci rybářského revíru na rybnících Vodňanska222 zde nenajdeme ani institut např. rybářské stráţe či rybářského hospodáře. Městské rybářství také v současnosti neregistruje existenci přestupků a správních deliktů stanovených zákonem o rybářství. Co se týká sportovního rybolovu, je vodňanský úsek řeky Blanice zajímavým sportovním revírem v délce 14 km a rozloze 20 ha. Dochází zde k prolínání lipanového, parmového a cejnového pásma. Tento revír je ke sportovnímu rybolovu uţíván jiţ od roku 1937 členy vodňanského Rybářského spolku a později místní organizací Českého rybářského svazu ve Vodňanech. K lovu ryb ve zmíněném revíru je samozřejmě nutné vlastnit státní rybářský lístek223 a zakoupit povolenku k rybolovu u místní organizace Českého rybářského svazu.224 Úsek řeky „Blanice Vodňanská“, je mimopstruhovým revírem náleţícím do Jihočeského kraje.

219

VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany, 2007. str. 17. 220 Srov. §33 a násl. z.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 221 §3 odst. 1 písm. b) a §4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 222 Vzhledem k malé výměře vodní plochy. Srov. §2 písm. e) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 223 Srov. §2 písm. l) a §13 odst. 8 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. 224 Srov. §2 písm. m) a §13 odst. 9 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství.

56

6. ČESKÝ RYBÁŘSKÝ SVAZ Český rybářský svaz má formu občanského sdruţení a jde o organizaci působící jiţ dlouhá léta na našem území, sdruţující sportovní rybáře v Čechách a na severní Moravě. Sdruţení obhospodařuje celkem 35.200 ha vodních ploch rozdělených do 2.276 rybářských revírů a má 256.679 členů. Sportovní rybáři se sdruţovali do prvních spolků jiţ koncem 19. století. Nejznámější rybářský spolek První rybářský klub v Praze byl zaloţen v roce 1886 a jeho členem byl například i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V období první republiky, byla roku 1923 zaloţena Unie rybářských spolků a druţstev v Praze, která však po roce 1948 zanikla a byla nahrazena Jednotou rybářů, která se stala předstupněm pro vznik Československého svazu rybářů. Ten byl zaloţen v roce 1957. Český rybářský svaz vznikl v roce 1968 rozdělením tehdejšího Československého svazu rybářů na Český rybářský svaz a Slovenský rybársky zväz. V roce 1990 došlo k odštěpení tehdejšího Jihomoravského územního svazu, z něhoţ vznikl Moravský rybářský svaz.225 Český rybářský svaz dnes sestává z 479 místních organizací, které náleţí do 7 územních svazů – Středočeského, Jihočeského, Západočeského, Severočeského, Východočeského, Severomoravského a Územního svazu hlavního města Prahy. Činnost v rámci ČRS je upravena vnitrosvazovými předpisy – Stanovami a Jednacím řádem. ČRS se však mimo vykonávání rybářského práva věnuje také ochraně přírody, čistoty vod a ţivotního prostředí, podílí se na mimoškolní výchově dětí a mládeţe v oboru rybářství, rozvíjí rybářský sport, organizuje rybářské soutěţe, věnuje se provozování akvakultury, vydává povolenky k lovu ryb, a mnohé další. 226

225

Český rybářský svaz. Wikipedia [online]. Změněno 1.12.2009 [cit. 2009-12-5]. Dostupné z: . 226 Český rybářský svaz: Současnost Českého rybářského svazu [online]. Změněno 1.12.2009 [cit. 200912-5]. Dostupné z: .

57

ZÁVĚR Ve své práci jsem se snaţila poskytnout čtenáři prostor pro proniknutí do problematiky velmi rozsáhlého tématu rybářství v České republice. Nepopírám, ţe vzhledem k objemnosti tématu je velmi obtíţné se k němu v omezeném rozsahu komplexně vyjádřit, a ţe by si jistě zaslouţilo ještě podrobnějšího zpracování. O hlubší náhled do jednotlivých částí tématu vztahujícího se k pojmu a tématu rybářství jsem se pokusila nejen z pohledu právního, ale také z hlediska historického. Rybářství má na našem území velmi dlouhou tradici, a proto je poměrně zajímavé, ţe k jeho uzákonění dochází aţ na konci 19. století. Zřejmě to můţeme přičítat absenci nutnosti této úpravy do této doby, neboť k lovu a chovu ryb nedocházelo v tak velkém měřítku. Rovněţ není bez zajímavosti fakt, ţe právní úprava této oblasti nastolená koncem 19. století vydrţela ve své podobě aţ do roku 1952. Samozřejmě je zjevné, ţe toto mezidobí bylo dobou neklidnou, vzhledem k dvěma světovým válkám, tudíţ bylo prosazování nového zákona problematické. K hlavním přínosům zákona č. 58/1885 ř.z. patří zajisté zrušení oprávnění volného lovu ryb. Právo lovu ryb se tak stalo právem drţitelů umělých vodních shromaţdišť a ve volných vodách těch, kterým jej zákon přiřkl. Následující právní úprava zákonem č. 62/1952 Sb., o rybářství, byla pro rybářské právo podstatná zejména v rozdělení dvou oblastí jeho výkonu – na rybníkářství a výkon rybářství v tekoucích vodách. Ačkoliv se ještě nevěnuje podrobnému vymezení hospodaření v rybnících, přesto povaţuji výše zmíněné rozdělení za jeden z jeho největších přínosů. Těmi dalšími jsou bezesporu zavedení institutu rybářského hospodáře a výkon rybářského práva v tekoucích vodách přiřčený státu. Neuvádím zde záměrně institut rybářské stráţe, protoţe tento institut byl zaveden jiţ zákonem č. 86/1949 Sb., o příseţných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl, který platil na našem území aţ do roku 1978. Zákonem, který na našem území platil taktéţ několik desetiletí byl zákon č. 102/1963Sb., o rybářství. Tento zákon byl postiţen dobou svého vzniku v těle mnoha ustanovení (plánovitost hospodaření, hospodaření socialistických organizací, aj.). Není tedy překvapením, ţe po politických změnách v naší zemi po roce 1989 začal poněkud ztrácet na aktuálnosti. Novela č. 410/2000 Sb., která zákon upravovala pro vhodnější pouţití, tak vytvořila jeho podobu, která se stala jádrem a kostrou úpravy současné.

58

Nový zákon o rybářství č. 99/2004 Sb. je moderním právním předpisem, který jiţ zohledňuje také předpisy Evropské unie. Tento zákon v sobě také jiţ obsahuje definici rybníka, jejíţ absence v právních úpravách minulých227 byla podstatnou vadou, která působila mnohé nejasnosti při výkladu práva a stala se tak vděčným námětem bohaté judikatury soudů. Můţeme také konstatovat, ţe ačkoliv se současný zákon snaţil s problematikou rybníků vypořádat, stále trvá jeho těsné napojení na zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. To je však zřejmě fakt, který je s výkonem rybářství neodlučitelně spjat. Bez vod a vhodné právní úpravy nakládání s nimi by rybářství nebylo vůbec moţné. Stejně tak jsou na zákon navázány ostatní v práci zmíněné právní předpisy týkající se ochrany přírody, zvířat, apod. Ačkoliv, jak bylo zmíněno, je tedy současný zákon o rybářství moderním právním předpisem, spatřuji v některých jeho částech určitá ustanovení jako méně či více problematická. Je jím zejména §13 odst. 10 zákona, který stanoví, ţe: „Ministerstvo můţe ve výjimečných případech vydat na ţádost zvláštní povolenku k lovu, která opravňuje k lovu ryb v rybářských revírech vyhlášených příslušným rybářským revírem. Povolenka nahrazuje i rybářský lístek a je vydávána za úplatu …“. V tomto ustanovení (ač jeho naplnění je dle textu zákona výjimečné) spatřuji popření § 10 prováděcí vyhlášky č. 197/2004 k zákonu o rybářství, který mimo jiné podmínky pro získání prvního rybářského lístku stanovuje ţadateli také povinnost prokázání základních znalostí z oblasti rybářství, biologie ryb, právních předpisů upravujících lov ryb. K moţnosti výkonu rybářského práva se tak můţe dostat osoba nezpůsobilá řádně lovit, chránit, chovat ryby, a mnohé další, tedy rybářství řádně vykonávat. Dalším problematickým ustanovením můţe být také §12 odst. 12 zákona o rybářství, které (stejně jako v minulých právních úpravách rybářství) zakazuje vlastníkovi, popřípadě uţivateli pozemku zaplaveného při povodni na tomto pozemku lovit ryby a ukládá mu povinnost zdrţet se tvorby opatření, které by rybám bránilo v návratu do rybářského revíru. Po sedmi dnech od opadnutí vody, kdy uţivatel revíru neučiní opatření k záchraně takových ryb, je vlastník (uţivatel) pozemku oprávněn si tyto ryby ponechat. Zde bych vedle nařízené pasivity vlastníkovi (uţivateli) pozemku viděla jako vhodné doplnit ustanovení také aktivní povinností v rámci ochrany ţivota ryb, který můţe být v době sedmi dní bez jakéhokoli zásahu ohroţen. Zajímavé je z hlediska soukromého práva toto ustanovení také v případě, kdy dojde například 227

Samozřejmě s odhlédnutím od dodatečného dosazení novelou č. 410/2000 Sb. do předchozího zákona o rybářství.

59

k protrţení hráze rybníka, který není součástí rybářského revíru. V tom případě zřejmě nelze uvaţovat, ţe ryba nemá vlastníka do doby ulovení.228 Majitel rybníka musel rybu zakoupit a odchovat, a tudíţ je v jeho vlastnictví. Tvrzení, ţe je ryba do svého ulovení věcí ničí, tak lze vztáhnout pouze na volně ţijící ryby, které však ţijí jinde neţ v rybnících, na nichţ se provozuje rybníkářství.229 Majitel zaplaveného pozemku by tak po splnění podmínky sedmi dnů stejně vlastnictví k rybě nenabyl dle práva řádně. Shrneme-li tedy text práce, snaţila jsem se čtenáři úvodem do historie a probráním jednotlivých právních úprav rybářského práva přiblíţit zadané téma. Domnívám se, ţe můţeme konstatovat zjevnou kontinuitu v navazujících právních úpravách rybářství. Ačkoliv byly předchozí úpravy v mnohém poplatné době svého vzniku, je nutné zdůraznit, ţe důleţitá ustanovení a instituty se dochovaly i v současné platné právní úpravě. Přestoţe současná právní úprava jistě není absolutně dokonalá, jak z právního hlediska, tak z hlediska běţných členů a vykonavatelů tohoto práva, povaţuji ji v rámci výkonu rybářského práva za vhodnou a odráţející potřeby současnosti.230 Závěrečné pasáţe práce týkající se yodňanského rybářství tak jen dokládají, ţe výkon rybářství a rybářského práva v rámci daných právních předpisů není prázdným pojmem, ale ţe jde o ţivý a vyvíjející se organismus, a je pravděpodobné, ţe se v budoucnu můţeme dočkat v jeho rámci dalších změn.

228

§2 písm. f) zákona o rybářství – „výkon rybářského práva … činnost spočívající v … přisvojování si ryb“. Samozřejmě řádně, tedy s platným rybářským lístkem a povolenkou k lovu v daném revíru. Srov. KINDL, M. K jednomu regálu. Co můţe a co nemůţe být předmětem výhradního vlastnictví státu na příkladu rybářského práva. Právník. 1996, roč. 135, č. 8. s. 739-740; Srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003. – „Zákon o rybářství ani jiný právní předpis přitom výslovně neřeší vlastnictví volně ţijících ryb, upravuje pouze to, ţe oprávněný subjekt rybářského práva je do svého vlastnictví nabývá ulovením jakoţto způsobem nabytí vlastnictví podle zvláštního zákona, tedy originárním způsobem zaloţeným na oprávnění přivlastňovat si ryby v mezích zákona o rybářství. Z toho právnická literatura dovozuje, ţe na rozdíl od ryb v rybnících není vlastnictví k rybám v tekoucích vodách moţné a ţe neulovené ryby ve vodních tocích se pokládají za věc ničí.“ 229 KINDL, M., ŠÍMA, A. Několik poznámek o rybách, zvířatech a náhradě škody na nich (Opoţděná pocta Dr. Miloši Tomsovi). Právník. 2007, roč. 146, č. 1. s. 101. 230 Samozřejmě by bylo vhodné se tématu rybářství věnovat více na poli odborné literatury, v tomto ohledu je právní „rybářská“ literatura stále ještě ochuzena.

60

SUMMARY This thesis deals with the topic of fishing in the Czech Republic. The topic is discussed from different points of view and angles so that a complex insight into the field is enabled to the reader. To provide better orientation, the thesis opens with an outline of the history of fishing in the local conditions of the Czech Republic and describes various ways of fishing as well as the world cultures that have been involved in fishing. The text can be thought of as divided into four parts. The first part is formally divided into a part dealing with fishing and a part focusing on fish farming. This part as a whole discusses the historical determination of the topic. The reason for the division into separate parts on running water fishing and fish farming is the notable significance of fish farming in our country. The Czech Republic as an inland country does not have access to sea and both fishing and fish farming are thus limited to fresh water. Due to these conditions as well as the rather small total water area (e.g. lack of large lakes) the local people have been involved in the exploitation of running water for fishing and building of reservoirs for fish farming since the middle ages. The most famous period of pond building in this area were the 15th and 16th centuries when the significance and mastery of Czech pond builders was not only local but also stretched beyond the borders of the Czech lands. The second part of the thesis focuses on the history of legal regulations concerning fishing and fish farming in this territory. Fishing has a rather long tradition in our country and the fact that it was codified only at the end of the 19th century seems quite interesting. This might be explained by the lack of the need of legalisation up till this period because fishing and fish farming had not been so widespread. Another notable fact is the duration of the coding introduced towards the end of the 19th century that was effective till 1952. The reader gets acquainted with the development of the legal determination of the substantial concepts needed for the exercise of fishing rights, and is able to follow the changes and shifts in perception of the individual institutes that have been characteristic of this field. Not only the historical legal regulations – Act No 62/1952 Coll., on fishing and Act No 102/1963 Coll., on fish farming – but also the legislation concerning the determination of the concept of a pond have been included in this explanation.

61

The third part is concerned with the contemporary legal status of fishing. It discusses the most important currently effective legal regulation concerning fishing and fish farming – Act No 99/2004 Coll., on fishing, as well as related legal regulations essential for its existence, observance and execution which necessarily suplement the act itself. The influence of European and international legislation on our legal regulations is covered in this part, too. The last part of the thesis contains a concrete example of current execution of fishing and fish farming in the South Bohemian town of Vodňany. Even though the town is rather small in size it is famous for its fishing history which has been followed up by the current activities in the fishing field, namely the breeding of carps. The town is also connected with modern education in the fishing field and related research which has enabled the Czech Republic to do rather well among the world competition, and also the fish farming in the local ponds. The end of the thesis offers an insight into the determination and organisation of the institution operating in the Czech Republic which associates the leisure and sport fishermen – the Czech Fishing Association. The overall aim of the thesis is to provide a complex picture of the history and present situation concerning the legal regulations and legal approach to the issue and thus to point out their mutual continuity, as well as the execution of fishing as such with regard to the institutions and organizations concerned with the issues and to demonstrate the current situation on a concrete example.

62

PŘÍLOHY Obr. č. 1: Kopie první strany Rozhodnutí orgánu ochrany přírody - Závazné stanovisko k zásahu do významných krajinných prvků – pro Městské rybářství ve Vodňanech. (Dokument poskytnut Ing. Stanislavem Valentou.)

63

Obr. č. 2: Kopie druhé strany Rozhodnutí orgánu ochrany přírody - Závazné stanovisko k zásahu do významných krajinných prvků – pro Městské rybářství ve Vodňanech, s popisem omezení při hospodaření na rybnících, které jsou významnými krajinnými prvky. (Dokument poskytnut Ing. Stanislavem Valentou.)

64

Obr. č. 3: Kopie první strany Povolení vodoprávního úřadu k nakládání s povrchovými vodami k jejich vzdouvání a akumulaci, pro Městské rybářství ve Vodňanech, rybník Nový. (Dokument poskytnut Ing. Stanislavem Valentou.)

65

Obr. č. 4: Kopie druhé strany Povolení vodoprávního úřadu k nakládání s povrchovými vodami k jejich vzdouvání a akumulaci, pro Městské rybářství ve Vodňanech, rybník Nový, se stanovenými podmínkami a povinnostmi pro provoz vodního díla. (Dokument poskytnut Ing. Stanislavem Valentou.)

66

Obr. č. 5: Kopie třetí strany Povolení vodoprávního úřadu k nakládání s povrchovými vodami k jejich vzdouvání a akumulaci, pro Městské rybářství ve Vodňanech, rybník Nový, s pokračováním stanovených podmínek a povinností pro provoz vodního díla, a seznamem dokládaných dokumentů k původní ţádosti o povolení k nakládání s povrchovými vodami. (Dokument poskytnut Ing. Stanislavem Valentou.)

67

Obr. č.7: Areál Střední rybářské školy vodního hospodářství a ekologie ve Vodňanech (převzato z VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany,2007.s.137)

Obr. č. 8: Hlavní budova VÚRH JU Vodňany (převzato z VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany, 2007. s.143)

Obr. č. 9: Areál pokusného hospodářství výzkumného ústavu (převzato z VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany, 2007. s.143)

68

POUŽITÁ LITERATURA ANDRÝSKA, J. Rybářství a jeho tradice, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. BERKA, R. Vodňanská rybářská minulost a přítomnost. Vodňany: Městský národní výbor, 1985. Důvodová zpráva k návrhu zákona o rybářství ze dne 30.4.2003. DYK, V. Základy našeho rybářství, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. HEMELÍK, T. Rybářství a právo, Praha: Orac, 2000. FRIČ, A. O rybářství v řekách českých a jeho poměru k umělému pěstování ryb a k průmyslu, Praha: Komitét pro prozkoumání Čech, 1871. JURÁK, M. Úvod do právní problematiky rybářství, Dukovany: Ústav pro další vzdělávání veterinárních lékařů, 1979. KINDL, M. Jeskyně, rybníky a jiné problémy moderní právní úpravy. Právník. 2009, roč. 148, č. 10. s. 1118 – 1126. ISSN 0231-6625. KINDL, M. K jednomu regálu. Co můţe a co nemůţe být předmětem výhradního vlastnictví státu na příkladu rybářského práva. Právník. 1996, roč. 135, č. 8, s. 735 - 742. ISSN 0231-6625. KINDL, M. Praktická otázka, co je rybářské právo. Bulletin advokacie. 1996, roč. 1996, č. 9. s. 20-24. ISSN 1210-6348. KINDL, M., ŠÍMA, A. Několik poznámek o rybách, zvířatech a náhradě škody na nich (Opoţděná pocta Dr. Miloši Tomsovi). Právník. 2007, roč.146, č. 1. s. 98-106. ISSN 0231-6625. MOKRÝ, T. Hospodářství rybniční, Písek: František Podhajský, 1935. NOVOTNÝ, J. Jihočeské rybníky. České Budějovice, 1927. PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 1996. POUPĚ, J. Právo v rybářské praxi. 2. rozšíř. vydání Praha: Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. SOUKUP, T. Zákon o rybářství, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Orbis, 1955.

69

STANĚK, J. Nové postavení a úkoly stráží: příručka pro myslivecké stráže, rybářské stráže, vodní stráž, stráže přírody a lesní stráže. 1. vyd. Praha: Venator, 2000. ŠÍMA, A. Právní předpisy pro rybáře, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1988. TEPLÝ, F. Příspěvky k dějinám českého zemědělství, Praha, 1926. VRÁNA, K., BERAN, J. Rybníky a účelové nádrže, 3. vyd. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2008. VYKUSOVÁ, B., MERTEN, M. et al. Rybářské Vodňany. Historie a současnost rybářství na Vodňansku. Vodňany, 2007.

POUŽITÁ SOUDNÍ ROZHODNUTÍ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2003, sp.zn. 22 Cdo 234/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2004, sp. zn. 22 Cdo 2344/2004.

POUŽITÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY Nařízení Rady (ES) č. 2406/96 o stanovení společných obchodních norem pro některé produkty rybolovu. Nařízení Rady (EHS) č. 104/2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury. Nařízení Rady (ES) č. 601/2004, kterým se stanoví některá kontrolní opatření pro rybolovné činnosti v oblasti působnosti Úmluvy o zachování ţivých mořských zdrojů v Antarktidě a kterým se zrušují nařízení (EHS) č. 3943/90, (ES) č. 66/98 a (ES) č. 1721/1999. Nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 o Evropském rybářském fondu. Sdělení č. 572/1992 Sb., o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroţenými druhy volně ţijících ţivočichů a rostlin. Sdělení č. 127/1994 Sb. o Úmluvě o ochraně stěhovavých druhů volně ţijících ţivočichů.

70

Sdělení č. 66/1998 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství. Sdělení č. 7/2000 Sb.m.s., o sjednání dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách. Sdělení č. 107/2001 Sb.m.s., o Úmluvě o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně ţijících ţivočichů a přírodních stanovišť. Sdělení č. 59/2002 Sb.m.s., o Úmluvě o ochraně a vyuţívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/44/ES o jakosti sladkých vod vyţadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu ţivota ryb. Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (zákon č. 109/1931 Sb.) Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 363/1952 Ú.l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o rybářství. Vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 57/1970 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách. Vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004, o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů. Vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při pouţití přípravků na ochranu rostlin. Vyhláška č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky. Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 22/1885 čes. z. z., ve znění upraveném zákonem ze 7. května 1891, č. 30 ř.z.,v příčině některých opatření ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách. Zákon č. 45/1894 ř.z., Nařízení ministerstev orby, vnitra a obchodu o zakládání, udrţování, uţívání a zrušování rybníků. Zákon č. 206/1948 Sb., o zalesňování, zřizování ochranných lesních pásů a zakládání (obnově) rybníků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 86/1949 Sb., o příseţných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. Zákon č. 62/1952 Sb., o rybářství. Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. 71

Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 238/1999 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 22/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

ELEKTRONICKÉ A OSTATNÍ PRAMENY Český rybářský svaz: Současnost Českého rybářského svazu [online]. Změněno 1.12.2009 [cit. 2009-12-5]. Dostupné z: . Český rybářský svaz. Wikipedia [online]. Změněno 1.12.2009 [cit. 2009-12-5]. Dostupné z: . DUDOVÁ, Jana. Vlastnické právo k pozemku vs. výkon rybníkářství. In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2009-28-03]. s. 2041-2048. Dostupné z: . ISBN 978-80-210-4990-1.

72

Fakulta rybářství a ochrany vod: Historie a současnost Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity [online]. Změněno 26.3.2010 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: < http://www.frov.jcu.cz/cs/strukturafakulty/vurh>. Rybářské sdružení České republiky: Úvodní stránka [online]. Změněno 2.12.2009 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: < http://www.cz-ryby.cz/index.htm>. Střední rybářská škola a Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie: Historie školy [online]. Změněno 26.3.2010 [cit. 2010-26-3]. Dostupné z: . Osobní rozhovor s Ing. Stanislavem Valentou, ze dne 19.3.2010.

73