Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaragui diplomová práce
Autor: Tomáš Černý Vedoucí práce: doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Rok: 2008 Místo vydání: Olomouc
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu uvádím veškeré prameny, které jsem použil. V Olomouci, dne 7. 4. 2008
Podpis:
1
Poděkování Rád bych touto cestou vyjádřil poděkování doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za vstřícný přístup a odborné vedení mé diplomové práce.
2
Obsah Seznam zkratek…...…..………………………………………………………………… 5 Úvod……….……….…......….…………………………………………………………. 6 1. Charakteristika země…...……………….…………………………………………... 8 1.1. Fyzicko-geografická charakteristika, přírodní podmínky……………………....8 1.1.1. Poloha…………………………………………………………….…….. 8 1.1.2. Povrch….……………………….……..………………………………... 8 1.1.3. Klima………………………………………………………………….…9 1.1.4. Biota…………………………………………………………………… 10 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy………………………………………………. 11 1.2. Obyvatelstvo…………………………………………………………………. 13 1.2.1. Územní rozložení obyvatelstva……………………………………….. 15 1.2.2. Etnická struktura………………………………………………………. 16 1.2.3. Náboženství…………………………………………………………….17 1.2.3.1. Náboženská struktura……………………………………………... 17 1.2.4. Jazyky…………………………………………………………………. 18 1.3. Veřejná správa………………………………………………………………... 18 1.3.1. Státní zřízení…………………………………………………………... 18 1.3.1.1.Výkonná, zákonodárná a soudní moc……………………………... 19 1.3.2. Administrativní členění……………………………………………….. 20 1.3.3. Mezinárodní spory a problémy………………………………………... 21 1.3.4. Rozvojová politika……………………………………………………. 22 1.3.5. Poslední politické události…………………………………………….. 23 1.4. Hospodářství………………………………………………………………….. 24 1.4.1. Zemědělství……………………………………………………………. 26 1.4.2. Průmysl………………………………………………………………... 27 1.4.3. Služby…………………………………………………………………. 28 1.4.4. Doprava…….…………………………………………………………. 29 1.5. Životní prostředí……………………………………………………………… 30 1.5.1. Chráněná území……………………………………………………….. 31 2. Dějiny země……………………………………………………………………….. 32 2.1. Raná historie………………………………………………………………….. 32 2.2. Kolonializmus………………………………………………………………… 33 2.3. Nezávislost…………………………………………………………………… 34 2.4. William Walker………………………………………………………………. 35 2.5. Intervence USA………………………………………………………………. 36 2.6. Somosizmus,………………………………………………………………….. 38 2.7. Sílící opozice…………………………………………………………………. 40 2.8. Revoluce……………………………………………………………………… 41 2.9. Sandinistické období.....……………………………………………………… 43 2.10. Válka s Contras……………………………………………………………… 44 2.11. Volby 1990 a vláda Violety Barrios de Chamorro…………………………...45 2.12. Liberální vláda PLC…………………………………………………………. 47 2.13. Návrat Daniela Ortegy Saavedry……………………………………………. 49 3. SWOT analýza…………………………………………………………………….. 50 4. Scénáře rozvoje……………………………………………………………………. 53 4.1. Scénář prolongace trendů……………………………………………………...53 4.2. Scénář budování socializmu………………………………………………….. 55 4.3. Scénář změny klimatu…………………………………………………………57
3
4.4. Normativní scénář…………………………………………………………….. 59 5. Rozvojové cíle a návrhy……………………………………………………………61 5.1. Funkční veřejná správa…….…………………………………………………. 61 5.2. Obnovitelné zdroje energie…………………………………………………… 62 5.3. Rozvoj turistického ruchu…………………………………………………….. 64 5.4. Udržitelné využívání přírodních zdrojů………………………………………. 66 5.5. Udržitelné zemědělství……………………………………………………….. 67 6. Rozvojový projekt…………………………………………………………………. 68 6.1. Návrh projektu – Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka………. 68 6.1.1. Popis výchozího stavu………………………………………………….68 6.1.2. Definice cílové skupiny a zainteresovaných stran…………………….. 69 6.1.3. Cíle a výstupy projektu………………………………………………... 69 6.1.4. Realizace………………………………………………………………. 71 6.1.5. Personální zajištění……………………………………………………. 72 6.1.6. Faktory kvality a udržitelnosti………………………………………… 73 6.1.7. Analýza rizik a předpokladů…………………………………………... 75 Závěr…………………………………………………………………………………... 77 Shrnutí………………………………………………………..………………………... 80 Summary……………………………………………………..………………………... 82 Klíčová slova………………………………………………..………………………… 84 Key words…………………………………………………..…………………………. 84 Seznam použitých zdrojů…………………………………..………………………….. 85 Seznam příloh……………………………………………..…………………………... 89 Přílohy……………………………………………………..…………………………... 90
4
Seznam zkratek ALN
– Liberální aliance Nikaraguy
APRE
– Aliance pro republiku
CACM
– Středoamerický společný trh
CAFTA
– Středoamerická zóna volného obchodu
CONPES
– Národní rada pro ekonomické
ENEL
– Národní energetická společnost
FADCANIC – Fond pro autonomii a rozvoj atlantského pobřeží Nikaraguy FLSN
– Sandinovská fronta národního osvobození
HDI
– Index lidského rozvoje
HDP
– Hrubý domácí produkt
LANICA
– Nikaragujské aerolinky
MRS
– Hnutí sandinovského obrození
PLC
– Liberální konstitucionální strana
PLI
– Konzervativní strana
PRSP
– Strategické dokumenty pro omezení chudoby
RAAN
– Autonomní oblast Severní Atlantik
RAAS
– Autonomní oblast Jižní Atlantik
SGPRS
– Strategické dokumenty pro posílení růstu a omezení chudoby
SINAP
– Národní systém chráněných oblastí
UDEL
– Demokratická unie za osvobození
UNDP
– Rozvojový fond Organizace spojených národů
URRACAN
– Univerzita autonomních oblastí karibského pobřeží Nikaraguy
USD
– americký dolar
WB
– Světová banka
ZRS ČR
– Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky
5
Úvod Většina obyvatel naší planety žije v chudých zemích tzv. třetího světa. Efektivně poskytovaná rozvojová pomoc může v těchto zemích, včetně Nikaraguy, podstatně zlepšit životní podmínky mnoha obyvatel. Základem pro kvalitní mezinárodní spolupráci je analýza cílových zemí, identifikace tamějších rozvojových příležitostí a ohrožení. Cílem mé práce je identifikovat rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaraguy, na jejich základě navrhnout rozvojové priority pro tuto zemi a objasnit jejich realizaci na konkrétním rozvojovém projektu. Hlavním důvodem, proč jsem si vybral právě dané téma diplomové práce, je mé přesvědčení o tom, že prostřednictvím strategického plánování lze poměrně rychle dosáhnout zlepšení životních podmínek v rozvojových zemích. K výběru Nikaraguy jako cílové země mě vedl můj osobní zájem o Středoamerické státy. Práce kombinuje několik metod, které vymezují jednotlivé rozvojové příležitosti a ohrožení a využívají je pro další diskuzi. Rozdělil jsem ji do pěti kapitol. První kapitola obsahuje obecnou charakteristiku Nikaraguy, která je, společně s kapitolou zabývající se historií země, základem pro následné stanovení rozvojových příležitostí, ohrožení a cílů. Snažil jsem se v ní podat ucelený přehled o této zemi s důrazem na fakta, která považuji s ohledem na cíl práce za nejdůležitější. Jednotlivé podkapitoly tak analyzují přírodní podmínky země, její obyvatelstvo, veřejnou správu a politiku, ekonomiku a životní prostředí. Druhá kapitola informuje o dějinách země. Ty mají význam v předpovídání možného budoucího vývoje země a při identifikaci některých zásadních událostí ovlivňujících současnou situaci v zemi. Kapitola popisuje historii v souvislostech, aby bylo možné identifikovat vztahy mezi jednotlivými událostmi. Třetí kapitola má již syntetický charakter, je věnována SWOT analýze. V této analýze využívám již získaných údajů k identifikaci silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení rozvoje. SWOT analýza je významným prvkem pro vytváření rozvojových cílů. Cíle jsou formulovány tak, aby využívaly rozvojových příležitostí s podporou silných stránek nebo se zaměřily na omezení dopadů možných hrozeb a zlepšení slabých stránek. Předpověďmi možného budoucího vývoje v Nikaragui se věnuji v další kapitole. Zvolil jsem prognostickou metodu tzv. scénářů, kde jsou možné budoucí události a jejich následky popisovány jako historická fakta. Jako současnost jsem zvolil rok 2032. Tři alternativní scénáře odpovídají
6
na otázku: „Co se stane, když…?“ Jedná se o scénáře Prolongace trendů, Budování socializmu a Změny klimatu. Normativní scénář pak odpovídá na otázku: „Co by se mělo stát, aby se životní úroveň obyvatel Nikaraguy podstatně zlepšila?“ Scénář zabývající se změnami klimatu bych označil jako tzv. divokou kartu. Je velmi nepravděpodobný, avšak kdyby k takovýmto událostem skutečně došlo, zásadním způsobem by ovlivnily budoucí rozvoj země. Jako hybnou sílu ostatních scénářů jsem určil správné politické rozhodování. Na výše zmíněný Normativní scénář a předchozí analýzu navazuji v předposlední kapitole mé práce, kde na jejich základě navrhuji rozvojové cíle pro Nikaraguu a naznačuji postup při jejich realizaci. Při konkrétních návrzích přitom využívám i některých nových zdrojů informací. Nejprve jsem stanovil cíle pro veřejnou správu a poté pro rozvojové projekty. Na příkladu udržitelného lesního hospodářství v lokalitě Prinzapolka se pokusím v poslední kapitole této práce názorně ukázat, jak zformulovat úspěšný rozvojový projekt, jenž by reagoval na rozvojové cíle a příležitosti v určité oblasti. Návrh projektu jsem se snažil zpracovat tak, abych neopomenul žádné prvky důležité pro jeho úspěšnou realizaci. Přednostně jsem přitom vycházel z požadavků Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (ZRS ČR). Při zpracování diplomové práce byly využity metody sběru, analýzy, kompilace a syntézy získaných dat. Pro sběr informací jsem využil jak literární prameny, tak internetové zdroje. Základem jsou údaje získané z webových stránek CIA. Dalšími významnými prameny jsou webové stránky Ministerstva zahraničních věcí, studie T. Merrila nebo knihy R. Reida a P. Eltringhama.
7
1. Charakteristika země 1.1. Fyzicko-geografická charakteristika, přírodní podmínky 1.1.1. Poloha Nikaragua se nachází přibližně mezi 10° a 15° severní šířky a 80° a 90° západní délky. Tato poloha odpovídá střední části Střední Ameriky, kde zabírá Nikaragua 129 494 km2. Jako nezávislý stát sousedí na severu s Hondurasem a na jihu s Kostarikou. Východ země ohraničují vody Karibského moře, západní část potom vody Tichého oceánu. Součástí Nikaraguy je i několik malých ostrovů v Karibském moři, z nichž rozlohou největší jsou Islas de Maíz (Corn Islands) a Cayos Miskitos.
Obrázek č. 1: Poloha Nikaraguy
(CIA,2007)
1.1.2. Povrch Centrální část Nikaraguy je charakteristická zvlněným reliéfem Středoamerických Kordiller, vysočinou trojúhelníkovitého tvaru, která je rozčleněna údolími řek Coco, Rio Grande de Matagalpa a jejich přítoků. Na severu země se z vysočiny zvedá do výšky dvou kilometrů pohoří Cordillera Isabella a na jihu země se táhne od severozápadu k jihovýchodu, podél západního břehu jezera Nicaragua, nižší Cordillera Chontalen. Směrem na východ klesá vysočina do rozsáhlé nížiny rozkládající
8
se podél pobřeží Karibského moře. Na západě se nachází velká propadlina vyplněná jezerem Managua a již zmíněným jezerem Nicaragua. Tato propadlina je ohraničena pásmem poměrně nízkých sopek. Concepción, což je nejvyšší sopka tohoto pásma, dosahuje výšky 1610
metrů a tvoří v jezeře Nicaragua sopečné ostrovy. Pobřeží
Tichého oceánu lemuje úzká nížina. (P. Gardner, 1999)
1.1.3. Klima Celé území Nikaraguy leží v tropickém klimatickém pásu. V tropických oblastech, a tím pádem i v Nikaragui, lze pozorovat klimatické rozdíly mezi západními, středními a východními částmi kontinentu. Východní část Nikaraguy má vlhčí klima vzhledem ke stálým větrům vanoucím z Karibského moře. Tyto větry se nazývají severovýchodní pasát, přinášejí velké množství srážek a jsou způsobené cirkulací vzduchu v atmosféře. (B. Janský, 1997) Cirkulace vzduchu v této části naší planety vypadá zhruba následovně: „ V rovníkové oblasti se vzduch neustále otepluje a stoupá vzhůru. Ve svrchních vrstvách „odtéká“ směrem k obratníkům, kde mezi 25° a 35° severní i jižní šířky klesá opět k povrchu. Díky odvádění vzduchu od rovníku zde vzniká oblast trvale nízkého tlaku vzduchu a naopak v zóně vnějších tropů a subtropů oblast trvale vysokého tlaku vzduchu. Od obratníkových oblastí vysokého tlaku vanou směrem k rovníkovým tlakovým nížím stálé vzdušné proudy – pasáty. Vlivem zemské rotace se na severní polokouli stáčejí vpravo a na jižní vlevo. Proto na severní polokouli směřuje od obratníku raka šikmo k rovníku severovýchodní pasát a na jižní polokouli od obratníku Kozoroha jihovýchodní pasát.“ (B. Janský.,1997) Na pobřeží Tichého oceánu spadne ročně kolem 2000 mm srážek, což je až třikrát méně než v karibské oblasti. (P. Gardner, 1999) Také se tam výrazněji projevují změny počasí, způsobené různými ročními obdobími – obdobím dešťů a obdobím sucha. Deštivé období je nazýváno zimou a trvá od května do listopadu. Na pobřeží Tichého oceánu se projevuje každodenními odpoledními vydatnými srážkami. Zbytek roku zaujímá suché a horké léto. (P. Eltringham, 2005) Obě roční období jsou charakteristická trvale vysokými teplotami vzduchu. (B.Janský, 1997) Denní teploty se tam pohybují mezi hodnotami 29°C až 30°C, noční teploty pak mezi 21°C a 30°C. V létě však mohou teploty za jasného počasí vystoupat až na 50°C ve stínu. (R. Reid, 2004)
9
Centrální vysočinu, podobně jako východ země, ovlivňuje severovýchodní pasát, který celoročně přináší vysoký úhrn dešťových srážek. Neznamená to ovšem, že by se tam vůbec neprojevovala rozdílná roční období. Léto je i v této oblasti sušší. Mírnější teploty se vyskytují jen v horách na severu země. (P. Eltringham, 2005) V těchto vyšších polohách vystupuje denní teplota vzduchu na 23°C až 26°C, noční pak klesá na 21°C až 15°C. (R. Reid, 2004)
1.1.4. Biota Klimatické podmínky mají zásadní vliv na výskyt jednotlivých druhů rostlin. Flóra Nikaraguy je velmi rozmanitá. Východní část země pokrývá převážně tropický deštný les. Savany, tropické stepní oblasti s rozptýlenými keři a stromy, tvoří pouze území, která se nacházejí ve srážkovém stínu. (P. Gardner, 1999) V nížinách při pobřeží Karibského moře nalezneme mokřady s mangrovovými porosty. (P. Eltringham, 2005)
Smíšené lesy dubů a borovic rostou v západní části země.
V rostlinné struktuře horské krajiny na severu země se uplatňují zákonitosti vertikální stupňovitosti vegetace. Vyskytují se tam tropické horské a mlžné lesy. (B. Janský, 1997) Tato oblast je známá velkým počtem různých druhů orchidejí. (P. Eltringham, 2005) „Různé druhy nikaragujských stromů zahrnují tamarind, kapok (vlnovec), frangipani nebo “palo de sal“, který se adaptuje na slaný pobřežní ekosystém vylučováním krystalků soli.“ (R. Reid, 2007) Střední Amerika náleží spolu s Jižní Amerikou do neotropické zoogeografické oblasti. To znamená, že fauna se na tomto území vyvíjela podle specifických zákonitostí, žijí tam specifické druhy živočichů. Obecně je neotropická zoogeografická oblast charakteristická vysokou rozmanitostí. (B. Janský, 1999) Na výskyt jednotlivých živočišných druhů v Nikaragui mají do určité míry vliv již zmiňované rozdílné přírodní podmínky. Některé druhy se však těmto podmínkám přizpůsobily. Příkladem mohou být kočkovité šelmy jako puma nebo méně známý jaguarundi, jehož domovem jsou různá prostředí od polosuché křovinaté krajiny po deštné lesy a bažiny. (D. Burnie, 2002 ) Biologicky nejvýznamnější oblastí jsou tropické lesy a mokřady na východě země, kde žijí například jaguáři, tapíři, kapustňáci, kajmani, ary, papoušci nebo tukani. Horské lesy Kordillery Isabely skýtají útočiště pro lenochody, oceloty, pumy, jeleny, vřešťany a mnoho druhů vzácných ptáků včetně kvesala chocholatého. (P. Eltringham, 2005) V Nikaragui nalezneme rovněž velké množství různých druhů dravých ptáků 10
(kondor, harpyje, karančo, orel, sokolec), netopýrů, hadů (např. hroznýš královský) nebo pavouků. Z primátů uveďme, kromě již zmíněného vřešťana, alespoň chápána středoamerického. Za zmínku stojí také mravenečník velký, šelmy řádu medvídkovití jako kynkažu nebo nosál červený, případně ještěři jako bazilišek přilbový nebo leguán zelený. Zapomenout bych neměl ani na ropuchu obrovskou, která je největší ropuchou na světě. (D. Burnie, 2002 ) Jediným sladkovodním jezerem na světě, kde žijí žraloci, je jezero Nikaragua. (Wikipedia, 2007)
1.1.5. Přírodní rizika a hazardy Mezi přírodní rizika a hazardy ovlivňující život v Nikaragui se řadí zejména seismická a vulkanická činnost, tropické bouře, sesuvy půdy a záplavy. (CIA, 2007) Častými tropickými bouřemi je sužováno především pobřeží Karibského moře. Například v roce 1988 usmrtil ve východní Nikaraguy hurikán Joan 148 lidí a značně poškodil město Bluefields. Celková škoda byla odhadnuta na jednu miliardu amerických dolarů. Podobné bouře a jejich dopady nelze vyloučit ani v jiných oblastech Nikaraguy. V roce 1998 zasáhla severozápadní a severní části Nikaraguy dosud nejničivější atmosférická cyklóna, hurikán Mitch. Největší škody napáchaly doprovodné deště a následné povodně a sesuvy půdy. Rozsáhlá oblast byla například zatopena vodami z kráterového jezera vulkánu Casita. Část jeho stěny nevydržela abnormální nápor vody a zhroutila se. Mnoho lidí v zaplavených oblastech trpělo kritickým nedostatkem jídla a vody. Trvalo několik dní, než nánosy bahna uschly a záchranáři se dostaly k postiženým. Dohromady hurikán zapříčinil smrt asi 3 800 lidí a dalších 7 000 lidí zůstalo mezi pohřešovanými. Hurikán ovlivnil v Nikaragui život dvěma milionům lidí, z nichž 500 000 až 800 000 přišlo o střechu nad hlavou. Několik vesnic u sopky Casita bylo zcela skryto pod nánosy bahna. V nejvíce postižených oblastech byla zničena veškerá infrastruktura. Velké škody utrpěla zemědělská produkce. Hurikán „odnesl“ 30 % úrody kávy, zdevastoval úrodu fazolí, cukrové třtiny a banánů. Celková škoda byla nakonec vyčíslena, stejně jako u hurikánu Joan, na jednu miliardu amerických dolarů. (NCDC, 2006) Západní část Nikaraguy se nachází ve středoamerickém vulkanickém pásmu, které je součástí tzv. tichomořského ohnivého kruhu. To znamená, že tamější obyvatelé jsou vystaveni přírodním rizikům v podobě sopečné a seismické činnosti. Kokosová litosférická deska, nalézající se v Tichém oceánu, se v těchto místech podsouvá pod desku Severoamerickou a dochází ke kolizi s deskou Karibskou. Jejich vzájemné 11
tření lze označit jako hlavní příčinu již zmíněných rizik. (I. Smolová, M. Vysoudil, 2003) Dosavadní nejničivější zemětřesení v Nikaragui postihlo její hlavní město Managuu 23. prosince 1972. Zemětřesení se skládalo z hlavního otřesu o magnitudu 6,2 a dalších o něco slabších doprovodných otřesů. Zasáhlo oblast o rozloze 27 km2. Přímo v centru města pak otřesy napáchaly značnou škodu na ploše o rozloze 13 km2. Tam se nacházela většina výškových budov, z nichž mnoho nezbylo. Kromě jiného byly zničeny čtyři hlavní městské nemocnice, což ještě více komplikovalo celou situaci. Přesné počty obětí nejsou dodnes známy, ale odhaduje se, že zemřelo asi 5 000 lidí a dalších 20 000 bylo zraněno. Bez domova zůstalo minimálně 250 000 osob. Jako důvod rozsáhlých škod se uvádí několik skutečností. Hypocentrum zemětřesení se nacházelo pouze pět kilometrů pod povrchem. To způsobilo, že většinu jeho síly absorbovala relativně malá oblast hlavního města. Touto oblastí rovněž procházejí minimálně čtyři hlavní poruchové zlomy. (USGS, 1973) Nestabilní geologické podloží má mimo jiné za následek, že centrum hlavního města nebylo již nikdy plně osídleno. Managua je dnes tvořena několika předměstskými částmi bez skutečného centra. (R. Reid, 2007) V neposlední řadě pak město nebylo na zemětřesení připravené. Při stavbě budov nebyly využity technologie, které by mohly zvýšit odolnost proti případným otřesům a mnohé objekty byly již více než čtyřicet let staré. (USGS, 1973)
Obrázek č 2: Managua 1972
(USGC, 1973) 12
1.2. Obyvatelstvo V červenci roku 2007 měla Nikaragua 5 675 356 obyvatel. Z toho 61,3 % bylo ve věku 15–64 let, 35,5 % ve věku 0–14 let 35,5 % a ve věku vyšším než 65 let pouze 3,2 % obyvatel. Střední věk populace byl určen na 21,3 let. (CIA, 2007) Z těchto předložených údajů vyplívá, že ve věkové struktuře obyvatelstva převládají mladí lidé, čímž se zpravidla odlišují rozvojové země od zemí s rozvinutým hospodářstvím a vyšší životní úrovní jejich obyvatel. Dalším demografickým ukazatelem, který nám pomůže popsat populaci Nikaraguy je její přirozený přírůstek. Počet obyvatel Nikaraguy se neustále zvyšuje. V roce 2007 přibylo 1,855 % populace. Jedním z důvodů tohoto přírůstku je vyšší porodnost než úmrtnost. V roce 2007 se narodilo 24,12 dětí na tisíc obyvatel a zemřelo jen 4,42 lidí na stejný počet obyvatel. Na jednu nikaragujskou ženu připadlo v průměru 2,69 narozených dětí. Naopak proti růstu populace působilo záporné migrační saldo. Za rok 2007 se udává hodnota: -1,15 migrantů na tisíc obyvatel. (CIA, 2007) Zjednodušeně řečeno, z každého tisíce obyvatel Nikaraguy se v tomto roce průměrně více než jeden člověk odstěhoval za její hranice. Není to samozřejmě přesné vyjádření, jelikož v něm nepočítám s možnými přistěhovalci. Nicméně z hlediska migrace můžeme Nikaraguu považovat za tzv. „zdrojovou zemi“. Lidé odsud spíše odcházejí. Tento trend lze vysvětlit dalším ukazatelem. V roce 2005 žilo celých 48 % tamějších obyvatel pod hranicí chudoby. Kvalita života obyvatel se v současné době nejčastěji hodnotí pomocí Indexu lidského rozvoje (HDI – Human Development Index), který kombinuje HDP dané země (viz kap. 1.4. Hospodářství) , očekávanou délku života jejích obyvatel, gramotnost a školní docházku. V Nikaragua byla za rok 2005 stanovena hodnota 0, 71, přičemž 1,0 představuje nejvyšší možnou úroveň rozvoje. Tento fakt řadí Nikaraguu na 110. místo ve světovém žebříčku mezi středně pokročilé země. Hodnoceno bylo 177 států. (UNDP, 2008) Srovnání s vybranými zeměmi ukazuje graf č. 1. Hodnota HDI se v Nikaragui od roku 1975 neustále zvyšuje, což se jeví jako velice pozitivní trend. (viz graf č. 2) Navíc je z níže uvedeného grafu zřejmé, že v posledních letech stabilní bezpečnostní situace a demokratického vládnutí (viz kap. 2. Dějiny země) probíhá růst hodnoty HDI mnohem rychleji.
13
Graf č. 1: HDI v Nikaragui a vybraných zemích v roce 2005 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4
HDI, 2005
0,3 0,2 0,1 0
H
ti ai H
on
s ra u d N
ik
ag ar
ua Ko
ik ar t s
a
Č
R N
s or
ko
Upraveno podle zdroje: UNDP, 2008
Graf č. 2: Vývoj HDI v Nikaragui od roku 1975 do roku 2005 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 1975
1980
1985
1990
1995
HDI, Nikaragua
Upraveno podle zdroje: UNDP, 2008
14
2000
2005
Nyní se zaměřím na jednu ze základních stránek kvality lidského života, na lidské zdraví. Jako jeden z důkazů zdravého obyvatelstva považuji dlouhý život příslušníků populace. Vhodným ukazatelem může být očekávaná délka života, neboli naděje na dožití při narození. Jakého věku se tamější lidé průměrně dožívají? V roce 2007 to bylo 70,92 let. Existuje nezanedbatelný rozdíl mezi očekávanou délkou života mužů a žen, který se ale dá pozorovat i ve vyspělých zemích. Zatímco průměrná délka života žen v roce 2007 byla v Nikaragui 73,13 let, u mužů pouze 68,82 let. (CIA, 2007) HIV/AIDS podstatně ovlivňuje kvalitu života lidí na celém světě. Velké rozšíření této, zatím nevyléčitelné, nemoci v některých regionech světa také velmi významným způsobem snižuje naději na dožití vysokého věku obyvatel. V roce 2003 žilo v Nikaraguy 6 400 obyvatel nakažených virem HIV, což v té době odpovídalo 0,2 procentům celkové populace. Z hlediska zdravotní péče poskytované občanům států se jeví jako významný ukazatel kojenecká úmrtnost. Tento indikátor uvádí
počet
zemřelých dětí do věku jednoho roku na tisíc živě narozených dětí v zemi. V roce 2007 zemřelo v Nikaragui 27,14 kojenců na tisíc živě narozených. Dále lze rozlišit mužskou kojeneckou úmrtnost a ženskou kojeneckou úmrtnost. U mužů bylo spočítáno 30,45 zemřelých kojenců na tisíc živě narozených a u žen 23,67. (CIA, 2007) Poměrně velká část obyvatel Nikaraguy neumí číst ani psát. V roce 2003 tam bylo gramotných 67,5 % obyvatel. Srovnatelně vyšla schopnost číst a psát u mužů a žen (67,2 % mužů a 67,8 % žen). (CIA, 2007)
1.2.1. Územní rozložení obyvatelstva Nikaraguu charakterizuje značně nerovnoměrné územní rozložení populace. Její největší část obývá úzkou a úrodnou nížinu s mnoha sopkami na západě země. (R. Reid, 2004) Převažuje tam městské obyvatelstvo nad obyvatelstvem venkovským. (INEC, 2006) Nacházejí se tam rovněž největší města. Nejlidnatějším městem země je Managua, ve které podle sčítání v roce 2005 žilo 908 892 obyvatel. Dalšími významnými městy, nejen z hlediska počtu obyvatel, jsou León (139 433, 2005) a Chinandega (95 614, 2005). León je tak druhým nejlidnatějším městem celé Nikaraguy. León byl spolu s Chinandegou vystavěn v severozápadní části země. Na severozápadním pobřeží jezera Nikaragua leží Granada (79 418, 2005) a nedaleko od ní o něco větší Masaya (92 598, 2005). Jako druhou významnou oblast z hlediska osídlení můžeme identifikovat pásmo Středoamerických Kordiler, především pak jeho severozápadní oblasti. Výsledky sčítání 15
lidu z roku 2005 uvádějí, že v pásmu Středoamerických Kordiller žilo asi 1,7 mil. obyvatel, což v té době představovalo přibližně 33 % veškerého obyvatelstva země. V nejlidnatějším městě takto vymezené oblasti, Estelí, pobývalo 90 294 obyvatel. Na jihovýchod od Estelí se nachází druhé největší město této oblasti Matagalpa. V té bylo registrováno 80 228 obyvatel. Následovala města Juigalpa (42 736, 2005) a Jinotega (41 131, 2005). Estelí, Matagalpa a Jinotega leží na severozápadě oblasti, Juigalpa v její střední části. Převážná část obyvatelstva je tvořena, na rozdíl od západu, venkovany. (INEC, 2006) Jako poslední oblast vymezme řídce osídlený a nížinatý východ země. Přestože toto území zabírá přes polovinu rozlohy Nikaraguy, vyskytuje se tam pouze 9 % její celkové populace. (R.Reid, 2004) Daleko větší část celkového obyvatelstva tohoto kraje zaujímá venkovská populace. Největšími středisky osídlení této oblasti jsou města Puerto Cabezas, neboli Bilwi na severu pobřeží Karibského moře a Bluefields na jihu. Podle již několikrát uvedeného sčítání mělo Puerto Cabezas 39 428 obyvatel a Bluefields 38 623 obyvatel. (INEC, 2006)
1.2.2. Etnická struktura V etnické struktuře obyvatelstva Nikaraguy převládají mestici a běloši. Mestici jsou kříženci bělochů a původních indiánů. Z celkového počtu obyvatel je mesticů asi 69% a bělochů 17 %. (CIA, 2007) Většina bílých obyvatel země pochází ze Španělska, Německa, Itálie, případně Francie a společně s mestici sídlí především v západní části země. (Wikipedia, 2007) Další etnickou skupinou nacházející se v Nikaragui jsou černoši. Ti mají přibližně devítiprocentní podíl na celkové populaci země a žijí hlavně na pobřeží Karibského moře. (CIA, 2007) Určení této skupiny může být v některých případech zavádějící. „Černoši z atlantského pobřeží sami sebe nazývají kreolové, ale pokud mají alespoň kapku španělské krve nebo používají španělštinu jako svou mateřštinu, říkají si mestici.“ (P. Eltringham, 2005) Nejvíce příslušníků černé rasy pochází z karibských Velkých Antil (zejména Jamajky), na které byli přivezeni jako otroci z Afriky v době britského kolonialismu. Mezi černošské obyvatelstvo se řadí i málo početný kmen Garifuna. Původní obyvatelé Střední Ameriky, indiáni, zaujímají v současnosti jen asi 5 % celkové populace Nikaraguy. (CIA, 2007) Nejvíce jich náleží do skupiny Miskito. V roce 2005 se hlásilo k této skupině 120 817 indiánů. Miskitové obývají východní části 16
země, nazývané dodnes Mosquitia, spolu se skupinami Sumo a Rama, ke kterým se v témže roce hlásilo dohromady 13 941 lidí. (INEC, 2006) „Mosquitia je dodnes považovaná za mimořádně etnicky rozmanitý region. Miskitové a kmeny Sumu a Rama se smísili s otroky zavlečenými do karibské oblasti z Afriky a později také z Jamajky, aby tu dřeli na ovocných plantážích. Někteří obyvatelé Mosquitie vypadají na první pohled jako černoši, ale jiní mají typické rysy amerických indiánů nebo zase vypadají výrazně evropsky.“ (P. Eltringham, 2005) Dalším poměrně významnou skupinou obyvatelstva jsou indiáni z kmene Chorotega. Těch bylo v roce 2005 identifikováno 46 002. V horách na severu země žilo asi 15 240 indiánů skupiny Matagalpa. (INEC, 2006) Celá Nikaragua byla pojmenována po indiánech z kmene Nicarao. (R. Reid, 2007) S tímto kmenem se však ve výše uvedeném roce ztotožňovalo již pouze 11 113 lidí. (INEC, 2006)
1.2.3. Náboženství Náboženství má v Nikaragui poměrně velký význam. Tamější lidé jsou často aktivními věřícími a jejich víra se často projevuje v jejich každodenním životě. Toto tvrzení můžeme doložit například řadou nábožensky založených slavností. (Paley Media, 1995-2008)
1.2.3.1. Náboženská struktura Většina obyvatel Nikaraguy vyznává křesťanské náboženství. V roce 1995 se 72,9 % lidí hlásilo k římskokatolické církvi a 15,1 % k církvi evangelické. S Jednotou bratrskou se ztotožňovalo 1,5 % občanů asi 0,1 % bylo členy episkopální (anglikánské) církve. Dalších 8,5 % obyvatel země se neidentifikovalo s žádným náboženstvím. Zbylých 1,9 % bylo rozděleno mezi několik dalších náboženských církví a skupin. (CIA, 2007) Jedná se například o málo početné komunity židů, muslimů, mormonů, svědků Jehovových, příslušníků Církve Sjednocení a Scientologické církve, nebo také o indiánské kmeny praktikující většinou náboženství obsahující jak prvky křesťanské, tak i prvky původní víry. Ve východních částech země bylo navíc jejich náboženství obohaceno o prvky afrických náboženství, které se tam objevily spolu s potomky afrických otroků. (Nation Encyclopedia, 2007) Obecně lze v Nikaragui jednotlivá náboženství přiřadit k jednotlivým etnickým skupinám. Římskokatolická církev je rozšířena především v západní a střední části
17
Nikaraguy mezi potomky zejména španělských osadníků a vyznačuje se velkým politickým vlivem. Přestože katolictví není oficiálním státním náboženstvím, římskokatolická církev má velice blízký vztah k tamější vládě. Postoj této církve ovlivňuje řadu politických rozhodnutí. Římskokatolická církev provozuje mnoho vzdělávacích institucí. Protestanté převažovali z historického hlediska vždy na východním pobřeží, avšak v současné době zaznamenávají v Nikaragui značný nárůst svých členů ve venkovských oblastech centrální vysočiny a tichomořského pobřeží. Napomáhá k tomu velký počet evangelických farností v těchto částech země. Evangelická církev vlastní také dvě soukromé univerzity. Příslušníky Jednoty bratrské a episkopální církve nalezneme v oblastech podél pobřeží Karibského moře. Jak už bylo řečeno dříve, právě Mosquitia je charakteristická velkou etnickou rozmanitostí, která se dá vypozorovat i v náboženské struktuře. (Paley Media, 1995-2008)
1.2.4. Jazyky Úředním jazykem je španělština. V roce 1995 ji považovalo za svůj rodný jazyk 97,5 % obyvatel země. Dalších 1,7 % mluvilo jazykem Miskito a zbylých 0,8 % ostatními jazyky. (CIA, 2007) Mezi ostatními jazyky se vyskytují hlavně jazyky domorodých etnických skupin Sumu (jazyk Sumo-Mayangna), Rama nebo Garifuna. (USCWM, 2007)
1.3. Veřejná správa 1.3.1. Státní zřízení Oficiální název Nikaraguy je Nikaragujská republika (Republica de Nicaragua). Jedná se o pluralitní prezidentskou republiku s jednokomorovým parlamentem. Hlavním městem státu, sídlem vlády a parlamentu je Managua. (P. Gardner, 1999) Současná ústava byla schválena v roce 1987. Její zásadní význam spočíval v tom, že jako první ústava v historii Nikaraguy ustanovila demokratický systém vládnutí. Byla založena na rozdělení moci, které mělo chránit občanská práva. Některé nesrovnalosti v rozdělení moci však mohly ochranu občanských práva ohrozit. Jednalo se především o příliš velkou moc exekutivy. (T. Merril, 1993) Vzhledem k tomuto faktu doznala od svého vzniku do současnosti několika úprav.
18
Volby do všech tří složek státního zřízení, kterými jsou výkonná, zákonodárná a soudní moc, připravuje a dohlíží na jejich průběh Nejvyšší volební rada (CSE – Consejo Supremo Electoral). Tato rada se skládá ze sedmi soudců. (MZV, 2005)
1.3.1.1. Výkonná, zákonodárná a soudní moc Jako nejvyšší představitel exekutivy vystupuje od 10. ledna roku 2007 prezident Daniel Ortega Saavedra. Kromě funkce hlavy státu je prezident Nikaraguy také předsedou vlády. Výkonnou moc dále představuje vice-prezident
Jaime Morales
Carazo a dvanáctičlenná Rada ministrů jmenovaná prezidentem. Prezidenta a viceprezidenta republiky volí na jednom hlasovacím lístku (kandidátní listině) občané starší šestnácti let na pětileté období. Zatím poslední prezidentské volby proběhly v listopadu 2006. Zvítězil v nich pochopitelně Daniel Ortega Saavedra, který obdržel 38,07 % hlasů. Na druhé pozici se umístil Eduardo Montealegre (29 % hlasů), následován José Rizem (26,21 % hlasů) a Edmundem Jarquinem (6, 44 % hlasů). Další volby se budou konat v roce 2011. (CIA, 2007) Legislativu obstarává jednokomorový parlament, nebo-li Národní shromáždění (Asamblea Nacional). Toto shromáždění disponuje celkem devadesáti dvěmi členy, z nichž dvacet poslanců je voleno na národní úrovni a sedmdesát na municipální úrovni. Jedno křeslo je vyhrazeno pro předchozího prezidenta a jedno pro poraženého kandidáta na prezidenta v případě, že získali stejný nebo větší počet hlasů než byl průměr u poslanců municipální úrovně. Občané starší šestnácti let volí členy Národního shromáždění na pětileté volební období. (MZV, 2005) Ve volbách v roce 2006 získala 38 křesel politická strana FSLN (Sandinovská fronta národního osvobození) současného prezidenta Daniela Ortegy. Celkem 25 míst v Národním shromáždění obdržela PLC (Liberální konstitucionální strana). Dalších 23 křesel, z nichž jedno získal poražený prezidentský kandidát Eduardo Montealegre, náleželo ALN (Liberální aliance Nikaraguy). Na MRS (Hnutí sandinovského obrození) zbylo pět křesel a na APRE (Aliance pro republiku) jedno křeslo. (CIA, 2007) Soudní moc zajišťuje Nejvyšší soud (CSJ – Corte suprema de Justicia), Ústavní soud a soudy nižší úrovně, včetně odvolacích soudů. Celkem 16 soudců Nejvyššího soudu je voleno parlamentem na pětileté období. (MZV, 2005)
19
1.3.2. Administrativní členění Z administrativního hlediska se Nikaragua dělí na 15 obvodů, neboli departmentů (departamentos) a dvě autonomní oblasti (regiones autonomistas), Atlantico Norte a Atlantico Sur. Jednotlivými departmenty a jejich správními středisky jsou Boaco (Boaco), Carazo (Jinotepe), Chinandega (Chinandega), Chontales (Juigalpa), Estelí (Estelí), Granada (Granada), Jinotega (Jinotega), León (León), Madriz (Somoto), Managua (Managua), Masaya (Masaya), Matagalpa (Matagalpa), Nueva Segovia (Ocotal), Rio San Juan (San Carlos) a Rivas (Rivas). (CIA, 2007) Departmenty se dále člení na 153 municipalit (municipios). RAAN (Region Autonomista de Atlantico Norte) a RAAS
(Region
Autonomista de Atlantico Sur) náležely až do roku 1986 do departmentu Zelaya. V obou autonomních oblastech tvoří vládu guvernér a regionální rada. Tato vláda se pak zodpovídá centrální vládě Nikaraguy. (Wikipedia, 2007) Přestože byly práva obou autonomních vlád vyhlášeny již v roce 1987, zákon opravňující samostatně rozhodovat o jednotlivých resortech, jako jsou zdravotnictví, školství a doprava, byl schválen až v roce 2003. Jako správní středisko severu bylo stanoveno Puerto Cabezas a jihu Bluefields. (P. Eltringham, 2005)
Obrázek č. 3: Administrativní členění Nikaraguy v roce 2007
20
Vysvětlivky: 1 – Boaco
7 – Jinotega
13 – Nueva Segovia
2 – Carazo
8 – León
14 – RioSan Juan
3 – Chinandega
9 – Madrid
15 - Rivas
4 – Chontales
10 - Managua
16 - RAAN
5 – Estelí
11 – Masaya
17 – RAAS
6 – Granada
12 – Matagalpa
(Wikipedia, 2007)
1.3.3. Mezinárodní spory a problémy Nikaragua se potýká s několika mezinárodními spory a problémy. V roce 1999 vznikl spor o vytyčení hranice s Hondurasem a Kolumbií v Karibském moři. Tyto státy totiž podepsaly dvoustrannou dohodu, kterou Nikaragua napadla s tvrzením, že ji odnímá rozsáhlé území v Karibském moři. Nikaragua podala na Honduras oficiální stížnost u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, ale ještě předtím uvalila clo na dovoz honduraských výrobků v hodnotě 35 %. Po mezinárodní intervenci bylo nakonec v roce 2003 toto clo zrušeno, avšak spor pokračuje. Ideální není ani vztah Nikaraguy a Kostariky. Tyto státy vedou vzájemný spor na řece San Juan. Vznik konfliktu spadá až do poloviny 19. století. Jedná se o to, že řeku využívají kostarické pohraniční hlídky, což Nikaragua považuje za nelegální čin. Na druhou stranu Kostarika čelí rozsáhlé migraci nikaragujských občanů, kteří mají v této ekonomicky vyspělejší zemi mnohem větší šanci nalézt práci a vydělat si slušné peníze. V roce 1998 vláda Nikaraguy využívání vod San Juanu kostarickým hlídkám zakázalo, ale poté byla podepsána vzájemná dohoda o odsunu řešení tohoto problému. Platnost dohody oficiálně skončila v roce 2005. (MZV, 2005) Za problém mezinárodního dosahu také považuji fakt, že Nikaragua slouží jako významný uzel pro transport drog z Kolumbie do USA. Na jejím území probíhá v tomto směru rozsáhlý, a pochopitelně nelegální, výměnný obchod. Drogy z Kolumbie jsou směňovány za zbraně z USA. (CIA, 2007) Problémovou oblastí je zejména Isla de Maíz Grande nacházející se v blízkosti námořní hranice s Kolumbií. (R. Reid, 2007)
21
1.3.4. Rozvojová politika Velmi důležitým orgánem z hlediska rozvojové politiky a strategického plánování je Národní rada pro ekonomické a sociální plánování (Consejo Nacionál de Planificación de Económica y Social - CONPES). Zatím působí jako konzultační skupina, která doporučuje veřejnou politiku vládě. Ta pak rozhodne, zda-li bude uskutečněna. Pokud však vláda schválí připravovanou reformu (viz. kap. 1.3.5. Poslední politické události), stane se z této rady agentura, která podle představitelů z FLSN umožní lokálním a regionálním radám přímo se účastnit rozhodování o rozvojové politice Nikaraguy. (F. J. Kendrick, 2008) Za hlavní rozvojový dokument Nikaraguy můžeme označit Národní rozvojový plán (National Development Plan – NDP) schválený v roce 2005. Proces, na jehož konci se plán objevil, začal již v roce 2001 v podobě rámce národní Strategie posílení růstu a snížení chudoby (Strengthened Growth and Poverty Reduction Strategy – SGPRS). Tato strategie byla vytvořena ve spolupráci s mezinárodními organizacemi a za účasti nikaragujské veřejnosti. Byly stanoveny priority a cíle jednotlivých oblastí a vytvořeny jednotlivé akční plány. Strategie nepřinesla požadované zlepšení a proto bylo v roce 2003 uskutečněno několik dalších konzultací, jejichž výsledkem byl výše zmíněný Národní rozvojový plán, který bude z větší části financován mezinárodními a zahraničními rozvojovými institucemi. Cílem tohoto strategického dokumentu je „udržitelný vysoký stupeň ekonomického růstu“, kterého by mělo být dosaženo prostřednictvím „formování lidského kapitálu a sociální ochrany, demokratického vládnutí s širokou občanskou participací, spravedlnosti, transparentnosti a zodpovědnosti vlády a modernizace státu.“ Modernizace státu by měla vést k „získání výhod z globálního obchodu a regionálních dohod o volném pohybu zboží.“ Při vytváření jednotlivých cílů byly zohledněny rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals – MDG). Dokument byl rozdělen do čtyř hlavních úkolů – snižování chudoby prostřednictvím rozvoje produkce, vytváření lidského kapitálu a účinných sociálních výdajů, investic do infrastruktury a dobrého vládnutí. První úkol vzešel z hlavního požadavku většiny obyvatel Nikaraguy. Tímto požadavkem je vytváření nových pracovních míst a ekonomický růst. Tohoto cíle by mělo být dosaženo díky podpoře clusterů, to znamená hospodářsky efektivních vztahů mezi výrobci, dodavateli a spotřebiteli. Nabízí se rozvoj clusterů jako jsou kupříkladu pěstování kávy a výroba kávových produktů, chov dobytka na maso a výroba mléčných produktů, chov krevet, 22
turizmus, lehký průmysl, těžba a zpracování dřeva a výroba elektrické energie. Měl by být kladen důraz na ochranu životního prostředí, venkovský rozvoj, podporu exportu a vytváření pobídek zahraničním investorům, dostupnost finančních služeb nebo ochranu práv. Druhý, sociálně zaměřený, úkol zahrnuje rozvoj vzdělávání, zdravotní péče, pracovních podmínek, sociální ochrany a podpory v oblasti poskytování služeb. Školství vyžaduje investice do infrastruktury a zvýšení kvalifikace učitelů a jejich životního standardu. Zdravotnictví upřednostňuje prevenci a mělo by být dostupné pro všechny. Pracovní podmínky lze zlepšit prostřednictvím zaručení práv zaměstnanců, omezení dětské práce a podporování technického tréninku ekonomicky aktivního obyvatelstva. Sociální ochrana se orientuje na omezení nerovností. Dostupnost služeb by měla být zaručena prostřednictvím vytvoření mnoha center, které by zprostředkovávaly služby i v odlehlých oblastech. Investice do infrastruktury jsou nezbytné pro ekonomický rozvoj a zlepšení životní úrovně obyvatel. Jedná se o investice do silniční infrastruktury, zajištění přístupu k pitné vodě, výstavby kanalizací, telekomunikací a elektrické sítě. Poslední úkol má zásadní význam pro plnění dílčích cílů. Kvalitní plnění rozvojových projektů vyžaduje decentralizaci, posílení role lokálních úřadů a začlenění obyvatelstva do rozhodovacích procesů. Nutnost zodpovědnosti a transparentnosti vlády již byla zmíněna. (IMF, 2005)
1.3.5. Poslední politické události Současná politická situace v Nikaraguy je významně ovlivněna vítězstvím levicového kandidáta Daniela Ortegy Saavedry a jeho FLSN. Po mnoha letech pravicové neoliberální vlády dochází k významné změně. Jedním z prvních skutků vlády Daniela Ortegy bylo zavedení bezplatného školství. Od roku 1993 fungoval v Nikaragui vzdělávací systém, který umožňoval učitelům vybírat peníze od rodin svých žáků. „Vzdělání není součástí obchodu, kde ho lze nakupovat a prodávat. Vzdělání je právo chudých občanů Nikaraguy a my uděláme vše pro to, aby toto ustanovení bylo dodržováno,“ uvedl Miguel De Castilla, pedagog a člen FLSN. (Xinhua News Agency, 2006) V prvních měsících své vlády uzavřel také Ortega dohodu s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem. Tato dohoda by měla vyřešit energetickou krizi, s kterou se Nikaragua potýkala. Přestože Ortega prohlašuje, že hodlá udržet dobré vztahy s USA, některé jeho kroky toto prohlášení značně znehodnocují. Ortega například podepsal 23
„přátelskou“ smlouvu s Íránem, na znamení souhlasu s jejich často mezinárodně negativně vnímaným počínáním. (R. Reid, 2007) Zřejmě nejpodstatnější změnu představuje Ortegův plán restrukturalizace vlády. Ta by měla fungovat jako součást systému založeného na tzv. „přímé demokracii“. V tomto systému by měli rozhodovat o národní a lokální politice samotní občané země prostřednictvím institucí nazvaných Zastupitelstva občanské moci (Councils of Citizen Power - CPC). Za účelem vytvoření reforem, které by zemi „přetransformovaly“ ze zastupitelské demokracie na přímou demokracii, ustanovil Ortega komisi složenou ze zástupců všech politických stran. V době, kdy jsem psal tuto práci, se na návrhu nového systému pracovalo již asi rok a zdá se, že výsledek bude velmi podobný svému venezuelskému předchůdci. Ve Venezuele existují na lokální úrovni tzv. Komunální rady složené ze zástupců tamějších rodin a organizací. Jednotlivé rady řeší problémy v jim přidělené oblasti, což může být například vzdělání, zdravotnictví, bezpečnost, kultura nebo věda. V Nikaragui by mělo každé zastupitelství 100 členů a bylo by hierarchicky uspořádáno podle administrativního členění Nikaraguy. Prezident by v tomto systému, kromě řízení a organizování vlády, schvaloval rozhodnutí jednotlivých zastupitelstev. Národní kabinet občanské moci by pak sjednocoval na národní úrovni jednotlivé kabinety volené na lokální úrovni. Skládal by se z reprezentantů jednotlivých departmentů a autonomních oblastí a předsedal by mu prezident republiky. Překážkou uvedení současného návrhu do praxe je odpor opozičních politických stran, které se spojily proti FLSN a jeho schválení v Národním shromáždění zatím úspěšně blokují. Obávají se především, že nový systém odstraní vliv ostatních politických stran a umožní Ortegovi ovládat zastupitelstva skrz jednatele z FLSN. Ortega sice vyhrožuje prosazení návrhu prostřednictvím dekretu, avšak v době psaní těchto stránek nebylo stále ještě jasné, jakou podobu budou mít v nejbližších letech politické instituce v Nikaragui. (F. J. Kendrick, 2008)
1.4. Hospodářství Úspěšnost hospodářství jednotlivých států se nejčastěji hodnotí objemem veškerého zboží a služeb vyprodukovaných na jejich území v určitém období, neboli HDP (hrubým domácím produktem). Objem zboží a služeb se vyjadřuje v peněžních jednotkách. Hodnota HDP Nikaraguy zohledňující paritu kupní síly za rok 2007 byla 18,17 miliard USD (amerických dolarů). Vzhledem k různé lidnatosti jednotlivých států
24
však považuji za vhodnější měřítko ekonomické úrovně HDP přepočtené na jednoho obyvatele státu. HDP na jednoho obyvatele Nikaraguy vykazoval v roce 2007 hodnotu 3 200 USD. Přitom tamější ekonomika, vyjádřená opět HDP, zaznamenala v témže roce růst o 2,9 %. Ekonomický růst však nedosahuje možné úrovně, jelikož v Nikaragui existuje v tomto směru mnohem větší potenciál, který je vytvořen právě současnou nízkou hodnotou HDP. Přibližně 28,8 % HDP bylo tvořeno zahraničními investicemi. (CIA, 2007)
Lze tedy uvést, že Nikaragua představovala v roce 2007 zajímavou
destinaci pro zahraniční investory. K tomuto faktu přispěla bezesporu stabilní bezpečnostní situace v zemi a vládní politika zaměřená na přilákání takovýchto investic. (IMF 2005) Jedním z problémů ekonomiky Nikaraguy je vysoká inflace, to znamená vysoký růst spotřebních cen zboží. Tento růst dosahoval v roce 2007 hodnoty 9,8 %. Dalším problémem je poměrně vysoká zadluženost. Zahraniční dluh činil v roce 2007 asi 3,702 miliard USD, což s porovnání s HDP není zanedbatelná částka. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že zahraniční zadluženost byla v roce 2004 podstatně snížena. Vláda splnila podmínky pro začlenění do iniciativy HIPC určené pro silně zadlužené a chudé země a byla jí tak odpuštěna větší část zahraničního dluhu, asi 4,5 miliard USD. V roce 2007 hospodařila vláda Nikaraguy s nevyrovnaným rozpočtem. Přestože její příjem činil 1,024 miliard USD, na výdaje posloužilo 1,336 miliard USD. Hospodařila tak se schodkem 312 milionů amerických dolarů. (CIA, 2007) Podobně jako většina zemí Střední Ameriky má Nikaragua svou ekonomiku stále ještě zaměřenou na vývoz několika málo primárních komodit. Tato skutečnost jí činí silně závislou na pohybu cen těchto komodit na světových trzích. (I.Bičík, 1994) Kromě tohoto faktu v Nikaraguy převažuje dovoz zboží nad jeho vývozem. V roce 2007 bylo ze země exportováno zboží v hodnotě 2,235 miliard USD, zatímco importováno bylo zboží v hodnotě 3,647 miliard USD. Za hlavního obchodního partnera Nikaraguy označme Spojené státy americké. V roce 2006 bylo z Nikaraguy exportováno do USA 65,2 % celkového objemu vyvezeného zboží. V témže roce dovezly Spojené státy americké 20,1 % objemu zboží importovaného do Nikaraguy. Dalšími obchodními partnery jsou Salvador, Honduras, Mexiko, Venezuela, Kostarika, Guatemala a Čína. (CIA, 2007)
25
1.4.1. Zemědělství V roce 2006 tvořilo zemědělství 17,2 % HDP Nikaraguy a bylo v něm zaměstnáno 29 % pracovní síly. (CIA, 2007) Zemědělský sektor prodělal v posledních desetiletích v Nikaragui významné změny. „Drtivá většina půdy, která před rokem 1979 patřila velkým farmářům, byla vládou FLSN znárodněna a rozdělena mezi zemědělská družstva a statky a rovněž nemajetné zemědělské dělníky. Pozemková reforma se dotkla více než 1/3 obdělávaných pozemků. Po roce 1990 docházelo k postupné privatizaci státních farem a přerozdělení půdy mezi soukromé rolníky.“ (MZV, 2005) Takovéto změny představují i dnes problém, jelikož proběhly bez patřičných náležitostí, což například způsobilo, že i v současnosti nemá třetina všech rolníků vlastnické listy ke své půdě. (MZV, 2005) Hlavní plodinou nikaragujského zemědělství je káva. Dále se pěstují banány, cukrová třtina, bavlna, rýže, obilí, tabák, sezam, sója a fazole. Chová se skot, prasata, drůbež, krevety a humři. Většina kávy jde přímo na vývoz do zahraničí. (CIA,2007) Tato komodita, společně s cukrovou třtinou, hovězím masem, krevetami a humry, zaujímala v roce 2004 plných 35 % exportu země. (MZV, 2005) V Nikaragui lze vymezit několik zemědělských regionů. Ve většině oblastí země převažuje monokulturní zemědělství. Téměř veškerá káva určená na vývoz zabírá rozsáhlé plantáže v hornatém pásmu Středoamerických Kordiller. Kromě kávových plantáží se na tamějších horských loukách chová skot. (P. Eltringham, 2005) V jejich severozápadní části, v okolí města Estelí, se pěstuje tabák, obílí a seznam. (R. Reid, 2004) Za důležitý zemědělský region země platí severozápad se svým zemědělským centrem v podobě města Chinandega. (obrázek č. 4) Travnaté roviny s pasoucím se dobytkem tam střídají pole s bavlníkem a podzemnicí olejnou. Pro pěstování bavlny je ideální suché a horké klima tohoto kraje. (P. Eltringham, 2005) V úrodné nížině na jihovýchodě Nikaraguy se pěstuje kukuřice, sója, rýže, cukrová třtina a tabák. Přilehlé jezero Nikaragua je charakteristické chovem ryb. (R. Reid, 2004) Jednoznačně nejméně zemědělsky rozvinutý region spatřuji v Mosquitii. Převažuje tam rybolov, případně samozásobitelské zemědělství. Tamější mangrovové oblasti ideální pro chov krevet. (IMF, 2005)
26
jsou
Obrázek č. 4: Zemědělská oblast severovýchodní Nikaraguy
(Wikipedia, 2007) 1.4.2. Průmysl Průmyslový sektor tvořil v roce 2006 asi 25,9 % HDP Nikaraguy a zaměstnával 19 % pracovní síly. V roce 2005 vzrostla průmyslová výroba o 2,4 % oproti roku 2004. (CIA, 2007) Dominantní roli hraje v Nikaraguy lehký průmysl. Hlavními odvětvím jsou zejména textilní, potravinářský, chemický a nábytkářský průmysl. (MZV, 2005) Vyrábějí se potraviny, nápoje, obuv, oděvy, ropné a kovové produkty, montují se stroje, těží a následně zpracovává dřevo. (CIA, 2007) Vedle těžby dřeva probíhá v Nikaraguy těžba zlata, stříbra, soli, mramoru, kamene a písku. (MZV, 2005) Existují tam tři významné doly na těžbu zlata a stříbra. Dva jsou umístěny v okolí Bonanzy a Siuny ve východní části RAAN asi sto kilometrů na východ od Puerto Cabezas. Třetí důl, El Limón, byl zřízen severně od města León. (T. Merril, 1993) Právě zlato je určeno převážně na vývoz do zahraničí. (CIA, 2007)
Nicméně vývoz samotných
průmyslových produktů nepředstavuje pro ekonomiku státu významný zdroj příjmů. „Průmyslová výroba je zaměřena především na pokrytí domácí poptávky, exportuje se zhruba 20 % průmyslové produkce. Export průmyslových výrobků přitom z 90 % tvoří potraviny, nápoje, tabákové výrobky a ostatní výrobky (zejména předměty lidové tvořivosti). Prakticky neexistuje produkce průmyslového a spotřebního zboží, které se stoprocentně importuje. Z domácí produkce jsou v zahraničí známy výrobky z cukrové třtiny, vedle cukru např. rum Flor de Caňa, dále výrobky z kůže a některé výrobky nábytkářského průmyslu.“ (MZV, 2005) Továrna na výrobu rumu Flor de Caňa sídlí ve městě Chinandega. (P. Eltringham, 2005) Průmyslová výroba se jinak z velké části soustřeďuje do hlavního města a jeho okolí.
27
Energetický průmysl není v současnosti schopen pokrýt tamější spotřebu elektrické energie. V roce 2006 jí bylo vyrobeno 2,778 miliard kWh a spotřebováno 2, 929 miliard kWh. (CIA, 2007) Většina vyrobené elektrické energie pochází z tepelných elektráren, konkrétně elektráren spalujících ropu. V roce 2003 byl podíl takovýchto elektráren na celkové produkci 75,2 %, zatímco vodních elektráren jen 11 %. (WB, 2004) Zbylou výrobu obstarávaly plynové a geotermální elektrárny. Mezi elektrárny s největším výkonem patří tepelné elektrárny Nicaragua (100 MW) a Managua (51 MW), hydroelektrárny Centroamérica (48 MW) a Santa Barbara (46 MW), plynová elektrárna José D. Estrada (64 MW). Asi 30 % elektrické energie vyrobily v roce 2004 elektrárny státní společnosti ENEL. Tato společnost působí také jako distributor elektrické energie. Spravuje celonárodní elektrickou síť. (MZV, 2005)
1.4.3. Služby Terciální sektor, neboli obslužná sféra, vytváří 56,9 % HDP tohoto středoamerického státu a je v něm zaměstnáno 52 % pracovní síly. (CIA, 2007) Velmi významný podíl na růstu tohoto sektoru má odvětví turistického ruchu. „Cestovní ruch se v roce 2004 zařadil na druhé místo (za export kávy) pokud jde o přínos deviz - 166,7 mil. USD a patří k nejperspektivnějším odvětvím ekonomiky. V roce 2004 navštívilo Nikaraguu celkem 614 782 turistů, o 17 % více než v roce 2003. Z tohoto počtu připadlo 61 % na turisty ze Střední Ameriky, 26 % na turisty ze Severní Ameriky a 13 % na ostatní turisty. V budoucnu se předpokládá vyšší příliv turistů díky zaoceánským lodím (zejména v San Juan del Sur).“ (MZV, 2005) Vzdělávání zaujímá poměrně rozsáhlou část sektoru služeb. V Nikaragui existuje 51 univerzit (z toho tři univerzity vyučují i v angličtině) s celkovou kapacitou asi 116 000 studentů. Dále se tam nachází 113 technických institutů s kapacitou cca 20 000 studentů. Hlavními tamějšími učebními obory jsou elektronika, počítačové systémy a výzkum, lesní hospodářství, stavebnictví a obchod. V roce 2005 mělo vysokoškolské vzdělání asi 7 % obyvatel Nikaraguy. (ProNicaragua, 2005) Nejoblíbenějším
sportem
je
jednoznačně
baseball,
následován
boxem
a fotbalem. (MANFUT, 2007) Finanční sektor má značné rezervy. V Managui nalezneme několik moderních obchodních komplexů nabízejících nejrůznější služby, avšak obchodními centry pro většinu Nikaragujců zůstávají tržnice. Velké centrální tržnice (merkado central) se vyskytují v každém městě. (R. Reid, 2007)
28
1.4.4. Doprava Mezi jednotlivými druhy dopravy převládá v Nikaragui doprava silniční, především pak v západních a centrálních regionech země. I přes toto tvrzení má silniční síť značné nedostatky a lokální silniční tahy jsou často ve velice špatném stavu, ke kterému přispěl i hurikán Mitch. (MZV, 2005) Tamější silniční síť má celkovou délku 19 036 km. Z toho pouze 2 299 km silnic se vyznačuje zpevněným povrchem a zbylých 16 737 km pak povrchem nezpevněným. (CIA, 2007) Na východní pobřeží prakticky nevede žádná celoročně sjízdná komunikace a značně ho tak izoluje od zbytku země. (P. Eltringham, 2005) Nejvýznamnějším silničním tahem je panamerická silnice. Ta protíná západní část země od severu k jihu, spojuje ji na severu s Hondurasem, na jihu s Kostarikou a umožňuje nikaragujským vývozcům přístup k velkým atlantským přístavům v těchto zemích. Těmito přístavy jsou Puerto Cortés v Hondurasu a Puerto Limón v Kostarice. (MZV, 2005) V Mosquitii hraje, vzhledem k absenci kvalitních silnic, důležitou roli vnitrozemská vodní doprava. Ta využívá velkého počtu tamějších splavných toků. Kromě využití vnitrostátní letecké dopravy, například představuje jedinou možnou dopravu z Bluefields do Managuy. Silnice z hlavního města Nikaraguy v současnosti končí v říčním přístavu El Rama. Zbytek cesty je nutné absolvovat po řece Río Escondido. El Rama tak slouží jako dopravní uzel na cestě k atlantskému pobřeží. (R. Reid., 2004) Vnitrozemská vodní doprava je rozšířena také na jezeře Nikaragua, kde využívá přístavů Granada nebo San Jorge na západním pobřeží jezera, Moyogalpa na ostrově Ometepe a San Carlos v jihovýchodním cípu jezera. (P. Eltringham, 2005) Celková délka vodních cest v Nikaragui je 2 220 km. (CIA, 2007) Námořní doprava je zatím velice slabě rozvinuta. Jak již bylo zmíněno výše, většina zboží je přepravována ze zahraničních přístavů. Jako důvod lze uvést špatnou infrastrukturu a vysoké provozní náklady. Nicméně to neznamená, že by tento druh dopravy v Nikaragui neexistoval. „Námořní doprava je soustředěna v 6 přístavech, které ročně přijmou 380 lodí. Pět přístavů spravuje státní Přístavní dozor. Největším přístavem je Puerto Corinto na pacifickém pobřeží (kapacita 1 516 900 tun/rok), kde se nachází i mnohem menší Puerto Sandino a San Juan del Sur s přístavištěm pro zaoceánské výletní lodě. Na atlantickém pobřeží se nacházejí přístavy El Bluff a Puerto Cabezas.“ (MZV, 2005) V posledních letech stoupá význam letecké dopravy. Například v letech 2000 2004 se zvýšil počet odbavených pasažérů až o 75 %. (MZV, 2005) V Nikaragui 29
se nachází celkem 163 letišť, z toho 11 se zpevněným povrchem a zbylých 152 s nezpevněným povrchem. (CIA, 2007) Jako mezinárodní přistávací plocha slouží jen letiště Augusta Césara Sandina v Managui. Vnitrostátní leteckou dopravu zajišťují soukromé společnosti La Costeňa a Atlantic Airlines. Jejich lety spojují především Managuu a Bluefields, Puerto Cabezas, San Carlos na jihu země nebo Corn Island v Karibském moři. (P. Eltringham, 2005) Do dopravní infrastruktury Nikaraguy musíme začlenit ještě dopravu potrubní i železniční, přestože ta byla oficiálně zrušena v roce 1994. (MZV, 2005) V současnosti se využívá jen 6 km železničních tratí na lokální úrovni. Potrubní doprava zahrnovala v roce 2006 asi 54 km ropovodů. (CIA, 2007)
1.5. Životní prostředí Mezi hlavní současné problémy životního prostředí Nikaraguy patří odlesnění, eroze půdy a znečištění vody. (CIA, 2007) V letech 1990 – 2000 dosáhla deforestace v Nikaragui třech procent. To znamená, že každý rok se vytěžilo v průměru 1 172 km2. V roce 2000 pokrývaly lesy přibližně území o rozloze 55 390 km2. V roce 2005 pak poklesla rozloha zalesňeného území na 51 890 km2. Podle WB bylo mezi léty 2000 a 2005 odlesněno průměrně 899 km2 za rok. Přes určité zlepšení je to stále velké číslo. Představuje zhruba 1,4 % zalesněné plochy. (WB, 2006) Mnoho km2 lesů je přeměňováno především na pastviny pro dobytek. Tropické deštné lesy na východě země jsou sužovány nelegální těžbou kvalitního dřeva. Kromě toho se tam v posledních letech stěhují nemajetní lidé z centrálních a západních částí Nikaraguy, kteří se snaží získat novou zemědělskou půdu. Odlesněním nejvíce postiženými departmenty jsou León a Chinandega. V období dešťů trpí tyto oblasti rozsáhlými záplavami způsobenými tamějšími rozvodněnými řekami. Vzhledem k odlesnění není voda zadržována v krajině a dochází k vodní erozi zemědělské půdy. Vzhledem k často nadměrnému používání pesticidů, způsobuje tento fakt znečištění vody. Neuvážené používání pesticidů rovněž kontaminuje potravní řetězec, včetně člověka. (R. Reid, 2004) Značné znečištění vody sužuje jezero Managua, kam je vypouštěn odpad z průmyslových objektů stejnojmenného hlavního města. Podobná je situace například v nedalekém jezeře Laguna de Masaya, do jehož vod je odváděn odpad z města Masaya. (P. Eltringham, 2005) Problémy se nevyhýbají ani jezeru Nikaragua. Například rybí
30
farma v blízkosti ostrova Ometepe vypouští do jezera přibližně 40 000 kg odpadu každý den. (R. Reid, 2004)
1.5.1. Chráněná území Chráněná území zabírala v roce 2004 asi 17,8 % rozlohy země. (WB, 2006) V Nikaragui bylo ustaveno celkem 76 chráněných lokalit, které jsou uspořádány do skupin lišících se konkrétním stupněm ochrany. V těchto stupních ochrany rozlišujeme zejména Biosférickou rezervaci (Reserva de Biosfera), Národní park (Parque Nacionál), Přírodní rezervaci (Reserva Natural), Biologickou rezervaci (Reserva Biológica) nebo tzv. Útočiště divokého života (Refúgio de Vida Silvestre). Některé z těchto lokalit se nacházejí na území větších chráněných celků. Například část Biosférické rezervace Bosawás vyplňuje Národní park Bosawás. Celý systém se nazývá Sistema Nacional de Áreas Protegidas, zkráceně SINAP. (MARENA, 2004) Je nutné si ale uvědomit, že pouze u několika chráněných lokalit je zřízena odpovídající správa, která se stará o jejich ochranu v praxi. Nad některými z nich dokonce neexistuje vůbec žádný praktický dohled. (R. Reid, 2004) Největší rozlohu má horský mlžný les Biosférické rezervace Bosawás (Reserva de Biósfera Bosawás) na severozápadě autonomní oblasti Atlantico Norte. Poté následuje tropický deštný les Biosférické rezervace Jihovýchodní Nikaragua (Reserva de Biósfera del Sureste de Nicaragua), která vyplňuje, jak dokládá i její název, jihovýchodní cíp země. Význam těchto rezervací dokládá i fakt, že jejich součástí je mnoho lokalit pod jiným stupněm ochrany. Několik významných přírodních území se nalézá v severozápadní části Středoamerických Kordiller. Jedním z nich je Národní park Miraflór nacházející se severně od města Estelí. (R. Reid, 2007) Tato rezervace, kterou tvoří několik klimatických stupňů a ekosystémů, od savany, přes tropický les, až po horský mlžný les, zčásti spadá pod správu zemědělských družstev. Ty tam uskutečňují zajímavý rozvojový projekt. „Cílem projektu bylo nalézt takový způsob udržitelného rozvoje zemědělství, který by nijak nenarušoval okolní přírodu. V rezervaci v současné době pracuje více než 5 000 tamějších lidí. Pěstují kávu, brambory, vyrábějí mléčné výrobky, pěstují exotické květiny a zlepšují služby, které by do regionu přitáhly zájem turistů.“ (P. Eltringham, 2005) Ostatní chráněné lokality se vyskytují v úzkém pásmu tichomořského pobřeží, buď přímo na pobřeží, kde chrání stanoviště mořských želv, ptáků, obojživelníků a plazů nebo ve vnitrozemí, kde chrání jedinečnou přírodu tamějších sopek. (R. Reid, 2004) 31
2. Dějiny země 2.1. Raná historie Nejstarší známky lidského osídlení v Nikaragui byly objeveny nedaleko jezera Managua v oblasti, kde se nyní nachází hlavní město země. Jednalo se o otisky lidských chodidel starých přibližně 6 000 let. Před příchodem španělských dobyvatelů žilo v Nikaragui mnoho indiánských kmenů. Z těchto kmenů lze sestavit dvě základní kulturní skupiny. První obývala západní a střední oblasti země a svým původem měla blízko k Májům a Aztékům. (T. Merril, 1993) Mexičtí Aztékové jsou považováni za předky Chorotegů a Nahuů, kteří se usadili na břehu jezera Nikaragua. „Po pádu kulturní a obchodní velmoci, představované městem Teotihuacán, v roce 1 000 n. l. se vypovězení Mexikové stěhovali dál a dál na jih, přes středoamerickou šíji, hledajíc nový domov, kde měli podle dávné legendy spatřit jezero se dvěmi mocnými sopkami. Přesně takovým místem byl ostrov Ometepe na jezeře Nikaragua.“ (P. Eltringham, 2005) Domněnku o původu Chorotegů a Nahuů, známých později pod společným názvem Niquirano, podporuje několik skutečností. Jednou z nich je jazyková příbuznost. (T. Merril, 1993) Některá místa v Nikaraguy dodnes nesou jména v jazyce Nahuatu, což byl jazyk Aztéků. (R. Reid, 2005) Za další společný rys můžeme považovat používané plodiny jako kukuřice, fazole, čili papriky a avokádo, případně některé kulturní zvyky jako například pití čokolády při rituálech. (T. Merril, 1993) Původními obyvateli střední Nikaraguy byli Chontalové, Matagalpové a Populucové, příbuzní honduraských Mayů. O jejich původu svědčí podobné důkazy jako v případě skupiny Niquirano. (P. Eltringham, 2005) Nicméně Chorotegové a Nahuanové dosáhli před příchodem Španělů vyšší kulturní úrovně. Byli uspořádáni do dobře fungujících správních jednotek připomínajících městské státy. Východní část země byla osídlena druhou kulturní skupinou, kmeny Rama, Sumu, Miskito a mnoha dalšími. Tyto kmeny přišly zřejmě z jihu, jelikož jejich jazyky a různé dialekty jsou podobné jazyku Chibcha, kterým se mluví v severní Kolumbii. Obecně můžeme říci, že byly méně vyspělé než jejich západní sousedé. Živily se lovem, zejména rybolovem, a praktikovaly žárové zemědělství. Pěstovaly kasavu, banány, ananas. (T. Merril, 1993)
32
2.2. Kolonializmus První španělská výprava pod vedením Gila Gonzálese de Ávily pronikla do Nikaraguy v roce 1522. (T. Merril, 1993) Expedice připlula po řece Río San Juan na západní pobřeží jezera Nikaragua, kde se setkala s náčelníkem Nicaraem, který v té době vládl již zmíněným státům Chorotegů a Nahuů. (P. Eltringham, 2005) Španělé byli vřele přijati a brzy asi 6 000 lidí okolo náčelníka Nicaraa dobrovolně přijalo katolickou víru. Nicarao rovněž podporoval De Ávilovu cestu do dalších městských států spadajících pod jeho vládu, kde se podařilo přesvědčit na víru další tisíce obyvatel země. Nicméně jeho postup dále do vnitrozemí byl nakonec zastaven tamějším vládcem Diriagénem a jeho lidmi. Jejich odpor donutil de Ávilu k návratu a odjezdu do Panamy. Podle náčelníka Nicaraa začali Španělé nazývat nově objevenou zemi Nikaraguou. (T. Merril, 1993) O dva roky později, v roce 1524, uspořádali Španělé výpravu, která měla za úkol založit první stálé kolonie na území Nikaraguy. Vedením výpravy byl tentokrát pověřen Francisco Fernández de Córdoba. Tomu se velice rychle podařilo překonat odpor domorodých obyvatel, založit první koloniální města a oficiálně pojmenovat zemi jako Nikaragua. Obě koloniální města, Granada i León, byla založena v blízkosti původních osídlení. Tento krok umožňoval Španělům využívat a zotročovat domorodé obyvatelstvo. Granada byla postavena v místě, kde se nachází i v současnosti, tedy na břehu jezera Nikaragua. V několika dalších letech se stala bohatým koloniálním městem. Jednou z výhod oproti Leónu byla její poloha, která umožňovala přístup zaoceánským plavidlům. León byl založen na severním pobřeží jezera Managua, avšak po zkáze města v důsledku zemětřesení v roce 1610 byl nově vystavěn v současné lokalitě, to znamená asi 30 km od jeho původní polohy. Přestože byl o poznání chudší než Granada, ustanovili ho Španělé hlavním městem Nikaraguy. Rivalita obou měst přetrvává do současnosti. Z politického hlediska se Granada stala sídlem konzervativců zastávajících tradiční španělské hodnoty, především monarchii a katolickou církvi. V Leónu se naopak vytvořila opoziční skupina, složená zejména z tamějších intelektuálů. Tato skupina založila Liberální politickou stranu, která podporovala reformy v duchu francouzské revoluce a sjednocení středoamerických zemí. (R. Reid, 2004) Vzhledem k tomu, že v Nikaragui nebyl nalezen významnější zdroj zlata, zůstala Granada a León dlouho jedinými španělskými městy v zemi. Kolonisté se stěhovali do zajímavějších oblastí, což mělo vliv i na domorodé obyvatelstvo Nikaraguy. Například mezi léty 1528 až 1540 bylo až 200 000 tamějších indiánů odvlečeno kvůli 33
práci do peruánských dolů. (T. Merril, 1993) Centrální vysočina zůstala kolonisty téměř nedotčena. Poměrně zajímavý vývoj prodělala východní část země. „Pobřeží Atlantického oceánu plenili od 16. století angličtí, francouzští i holandští piráti, korzáři a bukanýři. V neproniknutelné džungli narazili na domorodé kmeny Miskito, Sumu a Rama a většinou s nimi, na rozdíl od Španělů, jednali v míru. Směňovali s nimi zboží za ryby, želví maso a další suroviny. Oplátkou za projevené přátelství ukázali domorodci pirátům, kde bezpečně kotvit, zvali je do svých osad. Obávaný kmen Miskito si obzvláště dobře rozuměl s Angličany. V roce 1687 bylo atlantské pobřeží Nikaraguy a Mosquitie prohlášeno za britský protektorát pod jménem Království Miskito.“ (P. Eltringham, 2005)
2.3. Nezávislost Během éry kolonializmu byla ve Střední Americe veškerá moc v rukách španělských šlechticů, tzv. peninsulares. První hnutí odporu proti nespravedlivému rozložení moci a španělskému vykořisťování proběhlo v Salvadoru v roce 1811. Následovaly nepokoje i v dalších středoamerických zemích, Nikaraguu nevyjímaje. Nezávislost na Španělsku tam byla vyhlášena v roce 1821, avšak bezprostředně poté se země stala spolu s Kostarikou, Salvadorem, Guatemalou a Hondurasem součástí Mexika. Odtržení od Mexika bylo uskutečněno v roce 1823 založením Středoamerické federace. V té byly soustředěny všechny zmíněné státy. Ani tento stav nebyl ideální. Federaci zužovaly vnitřní konflikty, které přerostly v roce 1826 do tříleté občanské války. Příčiny problémů můžeme hledat ve špatné komunikaci mezi jednotlivými státy a následnou snahou federální vlády o centralizaci moci. V roce 1837 se federace rozpadla a oficiálně vystupovala Nikaragua jako nezávislý stát od 30. dubna 1838. (T. Merril, 1993) Do současné rozlohy chyběla ještě Mosquitie. Ta zůstala britským protektorátem pod vládou Miskitů až do roku 1894. (P. Eltringham, 2005) Úplná nezávislost zvýšila politické soupeření mezi leónskými liberály a granadskými konzervativci. Kromě toho se o Nikaraguu začaly intenzivně zajímat USA a Velká Británie. Jejich podnikatelé si uvědomovali velký ekonomický potenciál případného průplavu mezi jezerem Nikaragua a Tichým oceánem. Velká Británie obsadila v roce 1848 San Juan del Norte ve strategické poloze pro zprostředkování a budování vodní cesty z jednoho oceánu do druhého. (R. Reid, 2004) Svůj nárok na tuto oblast uplatňovala skrz výše uvedený protektorát a přejmenovala město na Greytown. Výsadní právo na výstavbu a provoz vodní cesty ovšem nakonec získal 34
Američan Cornelius Vanderbilt, který za tímto účelem založil společně s nikaragujskou vládou společnost Accessory Transit Company. Přestože stavba kanálu z jezera Nikaragua do Tichého oceánu nebyla nikdy zrealizována, tato společnost přesto značnou měrou přispěla k několika letům ekonomické prosperity. Zprostředkovávala cestu zlatokopů a jejich techniky v době kalifornské zlaté horečky. Námořní cesta do Kalifornie přes Nikaraguu byla totiž podstatně rychlejší než přes USA. Dopravu po pevnině zajišťovala železničním spojením a dostavníky. (T. Merril, 1993)
2.4. William Walker V roce 1855 pozvali leónští liberálové do Nikaraguy nechvalně proslulého amerického dobrodruha Williama Walkera, aby jim pomohl získat politickou moc a eliminovat jejich hlavní protivníky, konzervativce z Granady. (R. Reid, 2004) Pouhých 56 vojáků stačilo Wolkerovi k tomu, aby v roce 1855 obsadil Granadu a dosadil novou liberální vládu s prezidentem Patricio Rivasem. Sám William Walker se pak jmenoval velitelem armády. Nová liberální vláda Nikaraguy byla uznána vládou USA, avšak hrozbu v podobě Williama Wolkera si uvědomovaly sousední státy, zejména Kostarika, která mu vyhlásila válku. Přesto se invaze kostarických vojáků nakonec nekonala, jelikož je zastihla epidemie cholery. (T. Merril, 1993) Nedlouho po této události roku 1856 William Walker zmanipuloval volby a nechal se zvolit prezidentem. Jako hlava státu zlegalizoval otroctví, prohlásil angličtinu za oficiální jazyk a zabral Acessory Tranzit Company Cornelia Vanderbilta. Netajil se ani plány na invazi do okolních zemích. Těmito kroky si chtěl mimo jiné zajistit podporu jižních států USA. Podařilo se mu ale především zvednout vlnu odporu v celé Nikaragui a Střední Americe, včetně odporu liberálů z Leónu. (R. Reid, 2004) Opozičním silám velel Cornelius Vanderbilt a do války se nakonec zapojily, kromě středoamerických zemí Kostariky a Guatemaly i Velká Británie a USA. Díky tomu byla tato válka označena za „Válku Národů“. Za její oběť padlo mnoho Nikaragujců a také značná část koloniální Granady. Walker ji nechal při svém úprku vypálit. Rozhodující bitva proběhla v roce 1857 v Rivas. Odtud byl Walker americkým námořnictvem eskortován do USA. (T. Merril, 1993) Trest ho tak zastihl až tři roky poté, kdy byl zatčen Brity v Hondurasu při své další pochybné výpravě a následně popraven Hondurasany v Trujillu. (P. Eltringham, 2005) Občanská válka neměla jen negativní vliv na vývoj v Nikaraguy, jelikož „nastartovala“ spolupráci mezi konzervativci a liberály. Ti se ještě před jejím oficiálním 35
koncem shodli na společném postupu proti Wolkerovi a v srpnu roku 1856 ustanovili novým, a hlavně z politického hlediska neutrálním, hlavním městem Managuu. (T. Merril, 1993) Ta byla vybrána vzhledem k její poloze mezi Granadou a Leónem a není bez zajímavosti, že se do té doby podobala spíše sídlu vesnického typu. (R. Reid, 2004) Liberální strana dále uznala vinu na občanské válce a přenechala vládu konzervativcům. „Během dalších třiceti let se moc ve státě přelévala mezi konzervativci a liberály. Ne vždy probíhalo předání moci pokojnou cestou, ale přesto epocha let 1857 až 1893 proslula tak nebývalou stabilitou a prosperitou, že na ni nikaragujští historici nostalgicky vzpomínají jako na klidných „Třicet let“. Toto období se navíc krylo s rozvojem produkce nejdrahocennějšího nikaragujského exportního artiklu – kávy, o kterou se v Evropě a USA doslova rvali.“ (P. Eltringham, 2005)
2.5. Intervence USA Období politické i ekonomické nestability započalo v roce 1893, kdy se k vládě dostal liberál generál José Santos Zelaya. Ten získal moc prostřednictvím vojenského puče. Svrhl dosavadního prezidenta z řad konzervativců a stal se diktátorem. (R. Reid, 2004) Negativním jevem z hlediska dalšího vývoje byla i skutečnost, že trh s kávou ovládly na počátku 20. století, díky spolupráci s nikaragujskými velkostatkáři, společnosti z USA. (P. Eltringham, 2005) Vztahy s USA se značně vyostřily po tom, co vláda USA upřednostnila stavbu průplavu skrz středoamerickou šíji v Panamě místo v Nikaragui. Zelaya se poté rozhodl vybudovat konkurenční kanál ve spolupráci s Němci a Japonci. Přestože tento projekt nebyl nikdy realizován, je považován za hlavní příčinu občanské války v roce 1909. USA nejdříve přerušily diplomatické styky s diktátorovou vládou. Následně se liberálové naladění proti Zelayovi, spojili s konzervativci pod vedení Juana Estrady a s podporou námořních sil USA ho donutili k rezignaci. Tímto činem začalo období přímého vměšování se USA do nikaragujských záležitostí. V roce 1912 zasáhly do dalšího povstání proti svým spojencům, vládě konzervativců a od tohoto roku až do roku 1933 pocítila Nikaragua neustálou přítomnost vojenských jednotek USA. Intervenci USA právně umožňovala smlouva (Chamorro-Bryan Treaty) z roku 1914. Podle této smlouvy měly USA možnost „chránit své zájmy v Nikaraguy“. Přestože vláda USA nehodlala investovat do stavby průplavu v Nikaragui, vynutila si výhradní právo na jeho stavbu. Tímto odstranila potenciální konkurenci svému kanálu v Panamě. Dále si vymohla právo na umístění svých vojenských základen na území Nikaraguy. 36
Liberálové se odmítli účastnit voleb v roce 1916 a tak byl jednoznačně zvolen prezidentem konzervativec Emiliano Chamorrro. Dalších voleb se sice liberálové již účastnili, ale značný vliv USA udržel své spojence u moci ještě několik dalších let. Vláda Carlose Sólorzána, úřadující od roku 1924, se nebránila spolupráci s liberály. V roce 1925 USA souhlasily s vycvičením ozbrojených složek Nikaraguy a zavázaly se stáhnout z Nikaraguy. Naneštěstí došlo hned další rok k nepokojům mezi konzervativci a liberály, což posloužilo USA jako záminka k vyslání dalších vojenských jednotek do Nikaraguy. Bylo zapotřebí chránit své občany na území této země. Příčinou nepokojů byl puč generála Emiliana Chamorra, bývalého prezidenta. Proti dosazené vládě konzervativců a dalšímu vměšování USA vystupoval mimo jiné i Augusto César Sandino. Ten vedl vlastní guerillovou armádu složenou z řad rolníků a dělníků. Sandinova armáda působila ve východní části země, kde způsobila významné škody především v důlních oblastech. (T. Merril, 1993) Severoameričané reagovali zřízením nikaragujské Národní gardy, ozbrojené síly, jejíž základem se stala nedávno vzniklá nikaragujská armáda. Ta měla za úkol zničit Sandinův odpor. Zřízení Národní gardy umožnilo USA stáhnout v roce 1933 své vlastní ozbrojené síly z Nikaraguy. (R. Reid, 2004)
Obrázek č. 5: Augusto César Sandino
(Wikipedia, 2007)
37
2.6. Somosizmus Na konci roku 1932, ještě před stažením armády USA z Nikaraguy, zvítězil v prezidentských volbách liberál Juan Baptista Sacasa. Nový prezident jmenoval velitelem, Američany přenechané Národní gardy, Anastazia Somozu Garcíu. Tento akt byl schválen USA s přihlédnutím k jejich předchozí spolupráci. (T. Merril, 1993) Anastazio Somoza García pocházel z vlivné nikaragujské rodiny, což mu umožňovalo udržovat velmi dobré vztahy s tamější elitou, bohatými velkostatkáři a podnikateli. (P. Eltringham., 2005) V USA vystudoval školu a americká armáda zajistila jeho vojenský výcvik. V roce 1934 pozval jako velitel Národní gardy Augusta Sandina na přátelskou večeři pod záminkou diskuze o případné mírové smlouvě. Povzbuzen vstřícným postojem prezidenta Sacasy k jeho guerrilové armádě, Sandino nabídku přijal a na schůzku se dostavil i se svými generály. Při odchodu je však nechal Somoza zatknout a následně popravit. Sandinova armáda nebyla schopná bez svých vůdců Národní gardě vzdorovat a byla velice rychle zničena. Přestože s předchozími činy zásadně nesouhlasil prezident Sacasa, nebyl schopen významnějším způsobem vzdorovat stále mocnějšímu veliteli hlavní vojenské síly země. (T. Merril, 1993) Anastazio Somoza García se stal prezidentem Nikaraguy po kontroverzních volbách v roce 1937. Okamžitě došlo ke změnám ústavy. Tyto změny přisuzovaly novému prezidentovi především více politické moci. (R. Reid, 2007) Somoza se stal nejen prezidentem republiky, ale také velitelem Národní gardy. (T. Merril, 1993) „Z Národní gardy si vychoval svou osobní armádu a postupně ji přiděloval pravomoci, které dalece přesahovaly obvyklé kompetence vojenské síly, až nakonec kontrolovala média, poštu a dokonce i zdravotnictví.“ (P. Eltringham, 2005) Pod oficiálně proklamovanou demokracií tak vládl Somoza v Nikaraguy prostřednictvím vojenské diktatury. Opozice byla nekompromisně pronásledována. Kromě podpory Národní gardy těžil Somoza rovněž z podpory USA. Uměl velice dobře anglicky, znal tamější kulturu a v neposlední řadě zaujal jednoznačný protikomunistický postoj. (T. Merril, 1993) Umožnil CIA využívat Nikaraguu jako základnu k akcím vojenského typu. Díky tomu byl například v roce 1954 svržen vůdce Guatemaly, Colon Jacobo Arbenz Guzman. (R. Reid, 2007) Dobré vztahy s USA ve svém důsledku znamenaly příliv zahraničních investic, hlavně pak výstavbu manufaktur. Až 90 % exportu země mířilo do USA. Vzhledem k tomu, že ekonomika byla zcela pod Somozovou kontrolou, sloužil ovšem její růst pouze k obohacení diktátora a jeho blízkých. Toto tvrzení mohu podpořit 38
několika příklady. Finance získané za povolení zahraničním podnikům připadly pouze Somozovi, stejně jako zisky většiny důležitých národních podniků. Somoza vlastnil nejvýznamnější textilní, potravinářské a obchodní společnosti. Ovládal La Salud, jedinou firmu v zemi zpracovávající mléko, společnost LANICA (Líneas Aéreas de Nicaragua), národní aerolinky. Vláda také zkonfiskovala všechnu půdu vlastněnou německými přistěhovalci a poté jí prodala za velmi nízké ceny Somozovi a jeho rodině. (T. Merril, 1993) Somozou vlastněná půda měla rozlohu asi jako sousední Salvador. Rozsáhlá korupce samozřejmě ponechala většinu obyčejných lidí v chudobě. (R. Reid, 2007) Somoza García vládl tímto způsobem v Nikaragui až do roku 1956, kdy byl smrtelně zraněn, během jednoho z mnoha atentátů na jeho osobu, básníkem Rigobertem Lópezem Pérezem. Nevystupoval sice celé období své vlády formálně jako prezident, ale ve skutečnosti se koncentrovala všechna moc v jeho rukách. V den, kdy byl postřelen, zrovna probíhala v Leónu oslava Národní liberální strany (PLC) k jeho znovuzvolení prezidentem, což umožnila další změna ústavy. Zraněný Somoza zemřel o osm dní později v Panamě. Ani tento fakt však nepřinesl požadovanou změnu. Po smrti Anastasia Somozy Garcíi totiž převzal vládu v Nikaragui jeho starší syn Luis Somoza Debayle. Velitelem Národní gardy se stal jeho mladší syn Anastazio Somoza Debayle. Jejich převzetí moci provázelo zatýkání mnoha odpůrců z řad opozice. Jelikož se na protest proti tomuto jednání rozhodla Konzervativní strana nezúčastnit se voleb v roce 1957, vytvořili bratři Somozové novou opoziční Národní konzervativní stranu (Partito Conservador Nacionál). Zdánlivě demokratické volby mohly být uskutečněny. Prakticky bez opozice v nich pochopitelně zvítězil Luis Somoza Debayle. Přestože jeho zvolení příliš demokraticky neproběhlo, jeho šestiletá vláda přinesla určitá zlepšení v podobě větší svobody občanů Nikaraguy. Zakázal také znovuzvolení prezidenta, tak jak ho zanesl do ústavy jeho otec. Nicméně v dalších volbách v roce 1963 byl zvolen přítel rodiny Somozů Schick Gutiérrez. Anastazio Somoza přetrvával ve své funkci velitele Národní gardy a navíc se v roce 1967 se stal i prezidentem. Po srdeční příhodě a následné smrti svého bratra Luise získal neomezenou moc a vládl až do revoluce v roce 1979. Nikaragua tak zůstávala i v dalších letech ovládána touto vlivnou rodinou. (T. Merril, 1993) V roce 1960 se vláda Nikaraguy zasadila o vytvoření středoamerického volného trhu a poměrně významným způsobem tak oživila ekonomiku země. Spolu se 39
Salvadorem, Guatemalou a Hondurasem založila organizaci CACM (Central American Common Market). Později se připojila i Kostarika. Vláda Luise Somozy pokračovala v udržování dobrých vztahů s USA a v roce 1961 podpořila jejich armádu v invazi na Kubu. (T. Merril, 1993) Negativní stránkou vlády obou bratrů byly neustálé únosy a věznění jejich odpůrců. (P. Eltringham., 2005) I přes některé hospodářské úspěchy zůstávaly významné společnosti a velká část nikaragujské půdy ve vlastnictví Somozů a jejich příznivců, což vytvářelo i nadále velice nerovnoměrné rozdělování bohatství země. (T. Merril, 1993)
2.7. Sílící opozice U zrodu nových snah o změnu vládnoucích poměrů v Nikaragui stál v roce 1961 Carlos Fonseca Amador a Colonel Santos López. (R. Reid, 2007) Prvně jmenovaný byl v padesátých letech jedním ze zakladatelů Sandinovské fronty národního osvobození (Frente Sandinista de Liberación Nacionál - FLSN), která vznikla na právnické fakultě Národní autonomní univerzity v Leónu (Universidad Nacionál Autonóma de Nicaragua – UNAN). (T. Merril, 1993) Nové politické uskupení mělo za úkol odporovat diktátorskému režimu a propagovat socialismus a učení Marxe. (P. Eltringham, 2005) Druhý jmenovaný, Colonel Santos López, dříve bojoval po boku Augusta Césara Sandina v partyzánské válce. Obě tyto osobnosti nikaragujské historie vytvořily spolu s dalšími aktivisty ze Sandinovské fronty národního osvobození významnou a neustále rostoucí opoziční sílu. (R. Reid, 2007) Pro volby v roce 1967 se sjednotila Konzervativní strana (PLI) a Křesťanská sociální strana (Partito Social Cristiano – PSC) a dali tak vzniknout Národní opoziční unii (Union Nacionál Opositora – UNO). Ta byla ovšem v kontroverzních volbách neúspěšná a do dalších snah o změnu nepříznivé situace v zemi, na rozdíl od Sandinovské fronty, výrazněji nepromluvila. (T. Merril, 1993) Důležitým impulsem pro zvýšenou opoziční aktivitu se stalo zemětřesení v roce 1972, o jehož ničivé síle jsem se již zmínil (viz. kap. 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy). Myslím si, že situaci po zemětřesení velice dobře vystihuje následující popis. „Do bývalého obchodního centra Managuy vtrhli chudí managujci bok po boku s vojáky Národní gardy a drancovali a kradli, co jim přišlo pod ruku. Většinu zahraniční pomoci Národní garda rozprodávala těm nejubožejším obětím za přemrštěné sumy, přičemž je nutno podotknout, že se vše odehrávalo za Somozova vědomí a na jeho
40
příkaz. Firmám, ani majitelům domů, kteří uplatnili nárok na pojistné v pojišťovnách vlastněných Somozovým klanem, nebyla vyplacena ani cordóba. Tentokrát nechala Somozova chladná vypočítavost, cynismus a hrabivost klidnými ani nejvyšší společenské vrstvy, kdysi tak loajální vůči režimu, a bohatí podnikatelé a osobnosti společenské elity začali potápějící se loď jménem Nikaragua houfně opouštět. Odhaduje se, že v roce 1974 dosáhla hodnota Somozova osobního majetku astronomických 400 milionů dolarů.“ (P. Eltringham., 2005) V tom samém roce existovaly v Nikaragui dvě silné opoziční skupiny. Již zmíněná FSLN pod vedením Carlose Fonsecy a Demokratická unie za osvobození (Unión Democrática de Liberación – UDEL), kterou vedl Pedro Joaquín Chamorro. Tento muž byl velice populární. Lidé ho znali jako ostrého kritika Somozova režimu. Kritické články zveřejňoval ve svých novinách La Prensa, kde působil i jako editor. (R. Reid, 2007)
Udel se snažila dosáhnout změny mírovými prostředky, zejména
prostřednictvím dialogu s vládou. Jejich hlavním cílem bylo zajistit politický pluralizmus. Somoza však reagoval na jejich pokusy o dialog jen dalšími represemi v podobě nekompromisní cenzury tisku a médií. V září roku 1974 se nechal opětovně zvolit prezidentem. FLSN zaujala mnohem radikálnější postoj než UDEL a nedlouho po znovuzvolení Somozy se odhodlala k smělému činu. V prosinci roku 1974 obsadili její přívrženci dům vysokého vládního úředníka a zajali Somozovi příbuzné. Poté si vynutili zaplacení výkupného ve výší jednoho milionu amerických dolarů a uprchli na Kubu. Vzhledem k tomu, že uveřejnili svůj čin v rádiu a deníku La Prensa, jejich popularita mezi občany země výrazně vzrostla. Somoza odpověděl dalším zpřísněním režimu. (T. Merril, 1993) Za oběť, více než dvouletého systematického zabíjení odpůrců vlády, padl v roce 1976 i Carlos Fonseca Amador. (R. Reid, 2007)
2.8. Revoluce Na počátku rozsáhlé vlny nepokojů v roce 1978 byla politicky motivovaná vražda Pedra Joaquína Chamorra. Tento čin a následná situace v zemi přiměla Spojené státy americké, aby přerušily přísun vojenské pomoci Somozově vládě. FLSN se povedl další únos vládních příslušníků, když 22. srpna 1978 vtrhla do Národního paláce během zasedání kongresu. Zajala stovky vládních činitelů a donutila podruhé Somozu, aby přistoupil na její požadavky. (P. Eltringham, 2005) Tentokrát požadovala svobodu pro šedesát politických vězňů. (R. Reid, 2007) 41
Následující rok byla již situace
pro Somozu nadále neudržitelná. Během dlouhotrvajících
nepokojů se Nikaragua
dostala do hospodářské krize. Zemědělská a průmyslová produkce prudce klesla, stoupla nezaměstnanost a inflace. Rychle rostl dluh vlády, která potřebovala prostředky na obranné vojenské akce. Kromě toho Nikaraguu přestaly podporovat mezinárodní finanční instituce. V únoru 1979 založili Sandinisté Národní vlasteneckou frontu (Frente Patriótico Nacionál – FPN) Jejími členy se staly mimo jiné i PLI a Křesťanská sociální strana lidová (Partito Popular Social Cristiano – PPSC). Takto složená vlastenecká fronta získala širokou podporu soukromého sektoru, což ve svém důsledku zlepšilo výbavu a kvalitu guerillové armády Sandinovské fronty. (T. Merril, 1993) „Tentokrát už nešlo o hrstku guerillových povstalců, Sandinisté vytvořili sebejistý a skvěle organizovaný vojenský organizmus. Soustředili se na okrajové provincie a strategické akce centrálně koordinovali.“ (P. Eltringham a kol., 2005) V květnu 1979 obsadila FLSN města Estelí a Jinotegu, postupovala na další cíle po celé zemi. Rád bych podotkl, že úspěchům FLSN také velmi významným způsobem pomohli obyvatelé měst, kteří se ve velkých počtech přidávali k boji za svobodu. (R. Reid, 2007) Změna se zdála být čím dál tím více reálná, a proto se v červnu v sousední Kostarice sešla exilová vláda Nikaraguy. Mezi jejími pěti členy se objevil i Daniel José Ortega Saavedra z FLSN a vdova po majiteli a vydavateli deníku La Prensa Violeta Barrios de Chamorro. Vláda se dohodla na potřebě politického pluralismu, smíšené ekonomiky a neutrální zahraniční politiky. Krátce poté byla, kromě Managuy, již celá Nikaragua pod kontrolou opoziční armády. Situace se stala pro Somozu a jeho Národní gardu neudržitelná. Donutila diktátora k rezignaci a následném útěku do zahraničí. Amastazio Somoza Debayle nezůstal bez trestu, jelikož byl v následujícím roce zavražděn v Paraguayi levicovými extremisty. Dne 19. července 1979 obsadila Sandinovská lidová armáda Managuu a exilová vláda tak získala kontrolu nad celou zemí. (T. Merril, 1993) Revoluce byla prohlášena za vítěznou. „Dá se říct, že ukončila v Nikaragui téměř pět set let trvající epochu feudalismu, ale cena za tento historický přelom byla vysoká“ (P. Eltringham, 2005) Dlouhé období nestability zanechalo nové vládě řadu vážných problémů jako je chudoba, negramotnost nebo nezaměstnanost. (R. Reid, 2007) Ve válce přišlo o život asi 50 000 lidí, dalších 120 000 přežívalo v exilu a až 600 000 zůstalo bez domova. Zahraniční dluh země se vyšplhal na 1,6 miliardy USD. Zásoby potravin a pohonných hmot byly vyčerpány. Mezinárodní organizace musely vypomáhat při šíření nemocí 42
vzniklých z nedostatečné zdravotní péče. Nicméně i přes všechny tyto problémy většina Nikaragujců oslavovala konec Somozova režimu a vzhlížela k budoucnosti s nadějí na ustanovení nového systému bez politických, sociálních a ekonomických nerovností. (T. Merril, 1993)
2.9. Sandinistické období Nová pětičlenná vláda, fungující v provizorních podmínkách, se okamžitě začala věnovat obnově tamější ekonomiky. Toto téma se stalo hlavním úkolem vládního ekonomického týmu, který spolupracoval se zástupci soukromého sektoru. Vláda podnikla potřebné kroky k postupnému splacení zahraničního dluhu a ustanovila Mezinárodní fond obnovy (Fondo Internacional de Reconstrucción – FIR). Skrz tento fond přijímala Nikaragua multilaterální i bilaterální zahraniční pomoc. Vláda zabrala všechnu půdu vlastněnou Somozovou rodinou. Tato půda se stala dočasným majetkem Ministerstva zemědělských reforem. Znárodněny byly rovněž zbankrotované finanční instituce. Díky takto přijatým opatřením zaznamenalo hospodářství země pozitivní vývoj v podobě zřetelného růstu. Další prioritou vlády se stalo vytvoření nové civilní správy, politických institucí, ústavy a v neposlední řadě také občanské společnosti, která za předchozích režimů v podstatě neexistovala. FLSN se zasadila o vznik organizací reprezentujících významné skupiny obyvatel státu. Mezi těmito organizacemi se objevila například
Sandinistická federace pracujících
(Central Sandinista
de Trabajadores – CST), Národní unie farmářů a chovatelů dobytka (Union Nacionál de Agricultores y Ganaderos – UNAG) nebo Asociace nikaragujských žen Luisy Amandy Espinozy (Asociación de Mujeres
Nicaragüenses Luisa Amanda Espinoza –
AMNLAE). S ohledem na dohodu podepsanou exilovou vládou v Kostarice byla založena nová Sandinovská lidová armáda (Ejército popular de Sandinista – EPS) a Sandinovská policie (Polícia Sandinista). Oběma složkám se dostalo kvalitního výcviku od kubánských a sovětských specialistů. Později byla zavedena povinná vojenská služba. Při sestavování nových politických institucí začalo být zřejmé, že populární FLSN bude mít v nově formované vládě převahu. Většina, představující 33 členů Státní rady, byla jmenována jednotlivými revolučními skupinami. K těmto členům pak pětičlenná vláda přidala dalších 14 zástupců z nově formovaných politických skupin. Z těch se ale plných 12 rozhodlo připojit k FLSN. Tento fakt způsobil, že FLSN získala v radě více než polovinu ze všech křesel. Vzhledem k této skutečnosti rezignovala 43
na svou funkci ve vládě začátkem roku 1980 Violeta Barrios de Chamorro. O několik měsíců později ji následoval další člen vlády Alfonso Robelo Callejas. To ještě posílilo pozici Daniela Ortegy a již tak dominantní roli FLSN. Daniel Ortega byl poté v prvních porevolučních volbách zvolen prezidentem. Obdržel 67 procent všech hlasů. Jeho FLSN pak získala v parlamentu šedesát jedna z devadesáti devíti křesel. (T. Merril, 1993) Volby vynikly vysokou účastí obyvatel země a po dlouhé době se obešly bez zásahů Spojených států amerických. (P. Eltringham, 2005) Na druhou stranu z nich odstoupila, na znamení nesouhlasu s FLSN kontrolovanými národními médii, hlavní opoziční koalice a její kandidát na prezidenta. Při bližším pohledu je však třeba poznamenat, že kontrola FLSN se nevztahovala na soukromé subjekty, které měly svobodu projevu zaručenou. Opozice se mohla například spolehnout na výraznou podporu deníku La Prenza, jehož kampaň proti Ortegovi a jeho straně financovala americká CIA. Cenzura opozičně zaměřených médií nastala až později v důsledku občanské války, kterou vyvolaly do značné míry zájmy USA v regionu. (R. Reid, 2007)
2.10. Válka s Contras FLSN jako levicově orientovaná politická strana udržovala přátelské vztahy s Kubou, Sovětským Svazem i východní Evropou, což se projevilo například v již uvedené spolupráci při výcviku ozbrojených složek. Vláda USA pod vedením prezidenta Jimmy Cartera si zpočátku snažila udržet v Nikaraguy určitý vliv a poskytla jí půjčku v hodnotě 75 milionů amerických dolarů. Na konci roku 1980, v napjaté atmosféře studené války, ji ale již začala rostoucí spolupráce mezi Nikaraguou a socialisticky orientovanými státy vážně znepokojovat. (R. Reid, 2007) V roce 1981 byl zvolen prezidentem USA Ronald Reagan, který byl o hrozbě, v podobě komunistické Nikaraguy pevně přesvědčen. Domníval se dokonce, že Kuba a Sovětský Svaz připravuje v Nikaragui armádu, jejíž hlavním úkolem by měla být podpora guerillových sil v El Salvadoru a jeho přebudování na socialistický stát. (T. Merril, 1993) Jako reakci na potenciální hrozbu zvolil nejen zastavení hospodářské pomoci Nikaraguy, ale i otevřenou podporu protisandinistických vojenských jednotek, složených převážně z bývalých příslušníků Národní gardy, kteří z Nikaraguy uprchli po pádu Somozovy vlády. Tyto jednotky byly známy pod jménem Contras. Jednalo se tedy o kontrarevolucionáře. (P. Eltringham, 2005) Jejich tábory, nacházející se v velké většiny na území jižního Hondurasu, obdržely od vlády USA dotaci v hodnotě 19 milionů USD na zdokonalení své výzbroje. (T. Merril, 1993) Contras měly asi 44
15 000 bojovníků, ale kvůli své nevalné minulosti se jim nikdy nepodařilo získat přízeň nikaragujské veřejnosti. (R. Reid, 2007) Výjimkou byly domorodí obyvatelé východu země, hlavně pak Miskitové. Ti centrální vládu v Managui nikdy plně nepřijali. Po tom, co jim Sandinisté začali vnucovat svou ideologii a pokoušeli se je proti jejich vůli stěhovat do nově zakládaných vesnic, se někteří z nich přidali na stranu kontrarevolucionářů. (P. Eltringham, 2005) V roce 1985 uvalila vláda USA na Nikaraguu obchodní embargo a občanská válka nabyla na intenzitě. (T. Merril, 1993) Právě v této době došlo ze strany Daniela Ortegy a FLSN k porušení volebních slibů o svobodné politické společnosti v podobě cenzury opozičně orientovaných médií. (P. Eltringham, 2005) V půlce roku 1986 Kongres USA schválil další finanční podporu Contras v hodnotě 100 milionů USD. V následujícím roce se však ukázalo, že CIA financovala Contras ze zdrojů získaných nelegálním prodejem zbraní do Íránu. Vláda USA následně zakázala další dotace a přerušila Contras přísun veškerých finančních prostředků. Tato událost se ukázala být významným krokem k ukončení občanské války, jelikož jednotky Contras v ní nebyly schopné pokračovat bez podpory USA. Vláda Nikaraguy, řešící ekonomické problémy způsobené obchodním embargem, rovněž neměla zájem v udržování konfliktu, na který bylo zapotřebí stále více finančních prostředků. (T. Merril, 1993) Zprostředkovatelem míru se stal prezident Kostariky Oscar Arias Sánchéz. Cílem jeho plánu bylo ukončit konflikt v Nikaraguy a v Salvadoru, urovnat konfliktní vztahy mezi Nikaraguou a Hondurasem. K jeho plánu se vyjádřila pozitivně i vláda USA. (P. Eltringham, 2005) V lednu 1988 proběhl na toto téma summit. Jeho výsledkem byla i dohoda o jednoznačném konci podpory Contras ze strany USA a provedení demokratických reforem ze strany FLSN. V březnu téhož roku pak podepsaly obě strany účastnící se konfliktu v Nikaragui oficiální mírovou dohodu. (T. Merril, 1993)
2.11. Volby 1990 a vláda Violety Barrios de Chamorro Na konci osmdesátých let se nikaragujská ekonomika nacházela v žalostném stavu. Pod tlakem negativního vývoje vyhlásil Daniel Ortega na začátek roku 1990 předčasné volby. Příčiny ekonomického propadu hledejme v občanské válce, obchodním embargu ze strany USA, ale také v neefektivnosti centrálně plánované ekonomiky, kterou FLSN postupně prosazovala. (R. Reid, 2007)
45
Na druhou stranu nelze vnímat vládu Sandinistů jako zcela neúspěšnou. „Odhlédneme-li od ideologické stránky levicové politiky, nelze Sandinistům upřít mimořádné úspěchy, kterých dosáhli v civilní sféře. Těsně po vítězství nad Somozovým režimem bylo šedesát procent Nikaragujců negramotných. I do nejodlehlejších koutů země byli vysláni učitelé, vyzbrojeni jen tabulí, křídou a plynovou lampou. Na konci sandinistické vlády klesl počet analfabetů v zemi na třináct procent. Zasadili se o radikální změnu postavení žen v machistické společnosti. Za revoluce vedly ženy několik bataliónů do válečné vřavy a ženy rovněž tvořily zhruba dvacet procent vojáků sandinistické armády. Jelikož válečné výdaje každým rokem „schramstly“ téměř polovinu státního rozpočtu, osvětové programy a projekty na rozvoj venkova a kultury se musely spolehnout na finanční zdroje ze zahraničí a na mezinárodní dobrovolníky. Díky výraznému zahraničnímu vlivu se Nikaragujci v porovnání s ostatními obyvateli Střední Ameriky daleko více zajímají o dění ve světě a všeobecně se lépe orientují v reáliích. Sandinisté v mnoha ohledech proměnili klasický latinskoamerický model země na kosmopolitní stát se silným lidským potenciálem.“ (P. Eltringham, 2005) Jako argumenty pro své znovuzvolení mohli použít také výrazné zlepšení zdravotní péče. Provedený očkovací program pomohl snížit kojeneckou úmrtnost na třetinu původní hodnoty. Ocenil bych i přerozdělení Somozova majetku mezi malá zemědělská družstva. (R. Reid, 2007) Proti FLSN vytvořily opoziční strany Národní opoziční unii (Union Nacionál Opositora – UNO). Ta zahrnovala mimo jiné i tradiční konzervativní a liberální politické strany. Jako kandidátku do prezidentské funkce jmenovala opozice Violetu Barrios de Chamorro. Přestože kampaň FLSN byla lépe organizovaná a její program propracovanější, mnoho voličů se obávalo pokračujících sporů s Contras a USA, což by dále prohlubovalo ekonomickou krizi. (T. Merril, 1993) Vláda USA navíc slíbila ukončení obchodního embarga a výraznou hospodářskou pomoc, pokud UNO ve volbách zvítězí. (R. Reid, 2007) A tak se také stalo. Violeta Barrios de Chamorro získala 55 % hlasů a zvítězila tak před Danielem Ortegou, který získal jen 41 % hlasů. (T. Merril, 1993) V květnu 1990 převzala Chamorro prezidentskou funkci a v červnu složily jednotky Contras své zbraně. Vláda USA následně zrušila obchodní embargo a schválila rozvojovou spolupráci. (R. Reid, 2007) Avšak dále před sebou měla Violeta Barrios de Chamorro nelehký úkol. Vláda složená z mnoha, často zcela odlišných, politických stran působila velmi nesourodě a bylo obtížné vyhovět všem požadavkům. (P. 46
Eltringham, 2005) Ekonomiku země se nepodařilo významně oživit. Nezaměstnanost zůstávala stále velmi vysoká. (R. Reid, 2007) Pokusy o zastavení inflace nebyly úspěšné a tvrdé ekonomické reformy způsobily masové generální stávky. Vládě nezbývalo než tyto reformy podstatně zmírnit. Selhalo také jednání se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem o částečném odpuštění dluhů. (P. Eltringham, 2005)
2.12. Liberální vláda PLC Na další desetiletí ovládli politické dění v Nikaraguy liberálové. V roce 1996 byl v kontroverzních volbách zvolen bývalý starosta Managuy Arnoldo Alemán z Liberální konstitucionální strany (Partido Liberal Constitucionalista – PLC). PLC byla původně středově smýšlející součástí nejvýznamnější pravicové liberální strany PLN. Před volbami se pravicové politické strany rozhodly vystoupit z Národní opoziční unie Violety Barrios de Chamorro a kandidovat samostatně. K těsnému vítězství PLC přispěly mimo jiného i rozepře v táboře jejich největších soupeřů FLSN, kde došlo k oddělení středově orientované frakce pod vedením Sergio Ramireze, bývalého viceprezidenta Nikaraguy. PLC prosazovalo otevřenou zahraniční politiku, především pak spolupráci s USA. (P. Eltringham, 2005) Začátek jejich vládního období se vyznačoval investicemi do infrastruktury a značným snížením výdajů na armádu. Počet vojáků klesl desetkrát. (R. Reid, 2007) Znepokojující ovšem bylo, že Alemánova vláda byla od počátku provázena nejasnostmi upozorňujícími na možnou korupci. Někteří se dokonce obávali návratu somosizmu. Situaci v Nikaraguy zhoršovaly také přírodní katastrofy. V roce 1998 způsobil velké hospodářské škody hurikán Mitch. (viz kap. 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy) Na přelomu tisíciletí pak následovalo zemětřesení s epicentrem v blízkosti města Masaya následované hurikánem Keith. Ten vyvolal, podobně jako jeho předchůdce, rozsáhlé záplavy a sesuvy půdy. Korupce, spojovaná s vysokými představiteli PLC a FLSN zřejmě zapříčinila krach dvou velkých nikaragujských bank (Interbank a Bancafé). Přestože určitý růst vykazoval sektor turistického ruchu a některá průmyslová odvětví, státu se stále nedařilo podstatně zlepšit důležité ekonomické a rozvojové ukazatele. (P. Eltringham, 2005) Nikaragua byla označována jako druhá nejchudší země Severní a Jižní Ameriky. Pod hranicí chudoby žilo asi 60 % tamějších obyvatel. (R. Reid, 2007) O špatném 47
hospodařením Alemánovy vlády svědčí i tehdejší ohlasy ze zahraničí. „Dárcovské země a jejich charitativní organizace pohrozily, že přestanou Nikaragui posílat pomoc na obnovu země po živelné katastrofě napáchané hurikánem Mitch, dokud vláda nezajistí řádné přerozdělování zahraničních dotací a darů.“ (P. Eltringham, 2005) I přes výše zmíněné problémy potvrdily volby konané v listopadu 2001 vedoucí pozici PLC. Do prezidentské funkce byl zvolen dřívější Alemánův viceprezident Enrique Bolaňos. K volbám přišlo rekordních 96 % voličů. Bolaňos byl jako kandidát podporován USA. Navíc po Ortegově ostré kritice vměšování se USA do vnitřních záležitostí jiných států vláda George Busche prohlásila, že pokud volby vyhraje Ortega, bude to mít pro Nikaraguu z hlediska USA vážné následky. Daniel Ortega si uškodil také některými předešlými skutky, z nichž nejzajímavější byla dohoda s prezidentem Alemánem, všeobecně známá jako „El Pacto“, která omezovala opozici v podstatě tak, aby nemohla kontrolovat korupční jednání vlády. (R. Reid, 2007) Enrique Bolaňos se snažil distancovat od korupčního jednání své strany a bývalého prezidenta. Sliboval proti korupci bojovat, což potvrdil nedlouho po svém oficiálním jmenování do funkce. „V prosinci 2002 zbavilo Národní shromáždění s Bolaňosem v čele Alemána poslanecké imunity a jen pár hodin po hlasování byla někdejší hlava státu obviněna ze zpronevěry státních financí ve výši 100 milionů amerických dolarů.“ Přestože byl celý proces značně prodlužován, Alemán byl nakonec řádně odsouzen k odnětí svobody na dvacet let a k zaplacení sedmnácti milionů amerických dolarů. (P. Eltringham, 2005) PLC se však ani tímto skutkem negativní pověsti zcela nezbavila. Ještě před ukončením procesu se objevily hlasy, že i sám Bolaňos byl zapletený do korupčního jednání. Bolaňosova
vláda
se
odhodlala
k uskutečnění
několika
liberálních
ekonomických reforem. Většina z nich ovšem nepřinesla požadované zlepšení. (R. Reid, 2007) Přesto se vládě podařilo dosáhnout několika dílčích úspěchů. Za jeden z nich se dá považovat výrazný nárůst cestovního ruchu. (viz. kap. 1.4.3. Služby) Kromě propagace turistiky se PLC pod Bolaňosovým vedením zaměřila na vytváření pobídek pro zahraniční investory. Pozitivně lze hodnotit přístup vlády ke strategickému plánování a snahu o spolupráci s mezinárodními a zahraničními rozvojovými organizacemi. (IMF, 2005) Asi největšího úspěchu dosáhla vláda v zahraniční zadluženosti. Jak jsem již uvedl dříve, podařilo se jí dosáhnout odpuštění větší části dluhu. (viz. kap. 1.4. Ekonomika) Vláda významně polemizovala o možnosti výstavby
48
již kdysi navrhovaného kanálu nebo alespoň železnice, která by dopravovala přes pevninu lodní kontejnery. Značné problémy ekonomice země působily neustále klesající ceny kávy na světových trzích. Snížily se výnosy z jejího exportu a zvýšila se nezaměstnanost, což znamená, že nejvíce na tuto situaci doplatili obyvatelé zaměstnaní v tomto sektoru. Asi 5 000 jich v roce 2003 přicestovalo do Managui demonstrovat proti liberální politice vlády. Negativní ohlasy z řad tamějších zemědělců vyvolal také vstup země do Středoamerické zóny volného obchodu (CAFTA), jelikož je „odsoudil“ k boji s dotovanou zemědělskou produkcí. (P. Eltringham, 2005) Na druhou stranu Mezinárodní měnový fond považoval tento krok z pohledu ekonomického rozvoje za velmi pozitivní. (IMF, 2005)
2.13. Návrat Daniela Ortegy Saavedry Absence sociálního státu a korupční skandály vlády vyústily ve ztrátu důvěry v liberály, která favorizovala před volbami v roce 2006 levicové kandidáty. Vzhledem k tomu, že Daniel Ortega se opět nevyhnul pochybnému jednání, do role favorita byl pasován bývalý Sandinista Henry Lewites. Ten ovšem několik měsíců před volbami zemřel na infarkt a vítězství se tak dočkal po šestnácti letech v opozici Daniel Ortega Saavedra a jeho FLSN. (R. Reid, 2007) Ortega zatím působí poněkud rozporuplně. Některé jeho současné skutky dávají tušit, že se jeho politické představy do jisté míry inspirují vládou Huga Cháveze ve Venezuele, což znepokojuje vládu USA. (viz. kap. 1.3.5. Poslední politické události) Do jaké míry budou tyto představy a obavy naplněny, a jaký dopad bude mít druhé období Ortegovy vlády na kvalitu života obyvatel Nikaraguy, ukáže až budoucnost.
Obrázek č. 6: Daniel Ortega Saavedra
(Wikipedia, 2007)
49
3. SWOT analýza Silné stránky •
Stabilní bezpečnostní situace
•
Rozvíjející se turistický ruch
•
Zahraniční investice
•
Existence rozvojové politiky a strategického plánování (Národní rozvojový plán)
•
Spolupráce s mezinárodními a zahraničními rozvojovými organizacemi
•
Růst HDI
•
Malé procento obyvatel žijících s HIV/AIDS
•
Růst některých výrobních odvětví ekonomiky
•
Rozvoj ekoturizmu, agroturizmu a ekologického zemědělství (např. v rezervaci Miraflor)
•
Redukce zahraničního dluhu
Slabé stránky •
Stále vysoký přirozený přírůstek obyvatel
•
Vysoký stupeň korupce
•
Ekonomika zaměřená na vývoz několika málo primárních komodit
•
Vysoké procento lidí žijících pod hranicí chudoby
•
Vysoká míra inflace (růst spotřebitelských cen)
•
Nedostatečná, málo rozvinutá základní infrastruktura
•
Problémové vztahy se sousedními státy
•
Odlesňování (deforestace)
•
Průmyslové znečištění vodních ploch (jezera Managua, Nikaragua, Laguna de Masaya)
•
Neuskutečněná pozemková reforma (mnoho zemědělců nemá vlastnické listiny k pozemkům)
•
Vysoká negramotnost
•
Nízké procento vysokoškolsky vzdělaných obyvatel
•
Velký počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství
•
Monokulturní zemědělství 50
•
Rozsáhlá eroze zemědělské půdy (hl. příčina již zmíněné odlesňování)
•
Nadměrné používání pesticidů v zemědělství (kontaminace půdy, vody, potravního řetězce)
•
Výroba elektrické energie nepokryje tamější poptávku
•
Velké zastoupení elektráren spalujících ropu při neexistenci nalezišť (závislost na dovozu) a neekologičnosti jejich provozu
•
Malá přidaná hodnota produkovaného zboží
•
Převažuje dovoz nad vývozem
•
Nediverzifikovaná výroba a vývoz průmyslových výrobků (90 % potraviny)
•
Málo rozvinuté finanční služby (nedostupné v odlehlých lokalitách a pro malozemědělce)
•
Nedostatečná právní ochrana
•
Nedostatečná sociální ochrana obyvatel
•
Nedostatečná praktická ochrany některých chráněných oblastí (neexistence managementu přírodních zdrojů)
•
Nedostatečná adaptace ekonomiky na využití výhod z členství v organizaci CAFTA
Příležitosti •
Vysoká biodiverzita
•
Většina populace v produktivním věku (výhodná struktura obyvatelstva)
•
Existence rozsáhlých přírodních zdrojů (zejména dřevo)
•
Vhodné podmínky k využití energie vody – hornatý reliéf s dostatečným množstvím srážek (hl.sever)
•
Vhodné podmínky k využití geotermální energie – vulkanické procesy
•
Vhodné podmínky k využití solární energie – vysoká intenzita slunečního záření (hl.západ)
•
Celoročně teplé podnebí
•
Úrodní půda (obsahuje lávové sedimenty)
•
CAFTA
•
Zvýšený zájem zahraničních turistů o Nikaraguu
51
Ohrožení •
Tropické bouře, záplavy a sesuvy půdy
•
Zemětřesení, sopečná aktivita
•
Změny klimatu
•
Intervence USA
•
Pokles cen exportovaných komodit na světových trzích
•
Ztráta zájmu turistů o Nikaraguu
•
Velké regionální rozdíly (nerovnoměrné rozdělení bohatství, např. západ x východ země)
•
Zvyšující se ceny ropy na světových trzích
•
Konkurence v podobě dotované zahraniční zemědělské produkce
•
Negativní vliv socialistických států, jako je Venezuela nebo Kuba, na rozvoj země
•
Negativní dopady spekulací s nikaragujskou měnou (na světové burze) na ekonomiku země
52
4. Scénáře rozvoje 4.1. Scénář prolongace trendů I po roce 2008 pokračoval Daniel Ortega ve své poněkud rozpačité vládě. Nenaplnily se obavy Spojených států, že režim bude kopírovat politiku Fidela Castra na Kubě nebo Huga Cháveze ve Venezuele. K tomuto faktu významně přispěl i rozhodný přístup spojené opozice, která Ortegovi svým postojem znemožnila prosazení reforem, které by mu zajistily více politické moci. Nicméně Daniel Ortega udržoval s Venezuelou kladné zahraniční vztahy a v mnohém se nechal od Cháveze inspirovat. Poměrně prudké rozpory mezi FLSN a opozicí měly za následek jeden zásadní negativní jev. Vláda Nikaraguy nevyprodukovala žádné odvážnější reformy, které by mohly řešit nejrozsáhlejší rozvojové problémy. Vleklé spory o politický systém a jeho reformy způsobovaly politickou nejistotu a nestabilitu. Nejasnosti kolem úřednických pozic, jejich pravomocí a politického směřování vyústily v problémy v komunikaci mezi těmito úředníky a rozvojovými organizacemi, lokálními a centrálními úřady. Na druhou stranu rozvojové priority zůstaly z převážné části zachovány. V následujících volebních obdobích se střídala umírněná pravice a levice. FLSN zpočátku
ztratila
mnoho voličů svým umírněným postojem, což se projevilo
ve volbách v roce 2011, ale nepříliš vydařené volební období pravice ji v dalších volbách v roce 2016 vrátily do vlády. Střídání vlády umírněných, pravicových a levicových stran bylo pro Nikaraguu charakteristické až do roku 2031. Někdy vládu diskreditovaly korupční aféry, jindy zapříčinily její pád značné problémy tamějších zemědělců, obyvatel a celé ekonomiky země v důsledku poklesu cen primárních komodit na světových trzích, růstu cen ropy a základních potravin nebo v důsledku přírodních katastrof. Často se stalo samotné střídání vlád překážkou rozvoje vzhledem k některým rozporným krátkodobým cílům vlád. Na druhou stranu svůj význam v mírném zvýšení životní úrovně obyvatelstva mělo dlouhých 25 let poměrně stabilní politické situace bez výraznějších nepokojů nebo ozbrojeného konfliktu. Ani na mezinárodní scéně se toho po dobu pětadvaceti let mnoho nezměnilo. Před volbami vláda Spojených států hrozila, že zastaví Nikaraguy přísun rozvojové pomoci, pokud bude zvolen Daniel Ortega. Tato hrozba se v několika následujících letech promítla jen
do mírného snížení částky vydávanou na zahraniční pomoc.
Ta byla ovšem nahrazena zahraniční spoluprácí s Venezuelou. Po roce 2011 se tento
53
trend opět obrátil. Hlavním obchodním partnerem zůstalo USA. Jeho podíl na obchodní výměně se o něco snížil. Naopak se po zvolení Ortegy zvýšil podíl Venezuely. Nikaragua zachovala své členství ve Středoamerické zóně volného obchodu, což se nezamlouvalo mnoha farmářům a některým vyhraněným Sandinistům, kteří čekali od vlády FLSN v tomto směru odlišné chování. Navíc vláda nepodnikla potřebné kroky k tomu, aby se členství v této organizaci stalo pro Nikaraguu přínosem. Umírněný postoj levicové vlády nepřinesl po roce 2006 výraznější změny ve vývoji rozvojových indikátorů. Většina pozitivních trendů z posledních let zůstala zachována i mezi léty 2007 – 2011, avšak výrazně se nezměnily ani některé přetrvávající negativní trendy. V oblasti vzdělávání byl zaznamenán nárůst výdajů vlády na školství. Rovněž se i nadále zvyšovala gramotnost obyvatelstva nebo počet dětí navštěvujících základní i střední školy. Pomalu se dařilo naplňovat některé rozvojové cíle. Nadále se zvyšoval počet obyvatel s přístupem ke zdravotním službám. Nemoci jako HIV/AIDS nebo malárie zůstaly pod kontrolou. Zlepšovala se základní infrastruktura. Oproti tomu se stále nedařilo změnit závislost země na produkování primárních komodit. Pokračovalo odlesňování a migrace rolníků z venkova do měst, z centrálních výšin a z pacifického pobřeží do východních částí země. Podařilo se přilákat některé zahraniční investory, avšak ty zaměstnávaly dělníky s minimální mzdou. V souvislosti s pobídkami vlády tyto investoři neznamenali výrazný příspěvek k rozvoji země. Díky pokračujícím aktualizacím Národního rozvojového plánu, výrazně přispěly Mezinárodní organizace mezi léty 2007 – 2030 k mírnému zvýšení životní úrovně chudého obyvatelstva Nikaraguy. Na druhou stranu přednostní snaha o ekonomický růst stále více zvyšovala rozdíly mezi bohatými a chudými. Co se týče přírodních katastrof postihlo zemi několik malých zemětřesení. Vše bez závažných dopadů. Významnější byly sesuvy půdy po dlouhotrvajících deštích, způsobených hurikánem v roce 2009. Ty měly za následek zvýšenou migraci do měst, hlavně do Managui, která se rozrůstala rychlým tempem. Mezi léty 2011 a 2030 zasáhlo Nikaraguu několik ničivých hurikánů, které vždy přibrzdily rozvojové snahy o výrazné snížení chudoby. Po dvou volebních období strávených v opozici, zvítězila v roce 2031 v prezidentských volbách umírněná levicová strana FLSN. Výrazně ji k tomu pomohl korupční skandál předchozí vládnoucí pravicové strany.
54
4.2. Scénář budování socialismu V roce 2008 se vládě podařilo prosadit reformu veřejné správy, která podstatně omezila politickou moc opozice a naopak značně zvýhodnila FLSN, především pak samotného Daniela Ortegu. Proti-parlamentní reforma mu ve svém důsledku zajistila téměř veškerou politickou moc. Ve svém prvním volebním období se Ortega zaměřil na podporu sociálních projektů pro chudé obyvatelstvo. Tyto obyvatele zapojil do plánovacích procesů v jejich komunitách, čímž si získal jejich sympatie. Mezi konkrétní kroky boje proti chudobě na venkově a velkým regionálním rozdílům v životní úrovni obyvatel patřilo zřizování komunálních zemědělských družstev. Tato družstva sjednocovala tamější zemědělce a jejich půdu, pod státním vedením zaměstnávala řadu chudých venkovanů. Program zaměřený na znárodňování soukromého vlastnictví, probíhal i v dalších oblastech hospodářství země. Jen zahraničních firem se v prvním období vlády FLSN tento program nijak nedotkl. Mnoho sociálně zaměřených projektů bylo financováno venezuelskou vládou Huga Cháveze, věrného spojence vlády Daniela Ortegy. V roce 2010 přišla Národní rada pro ekonomické a sociální plánování, (CONPES) pod vedením Daniela Ortegy, s novým plánem národního rozvoje. Předchozí plán zhodnotila jako neúspěšný a rozhodla se na něj z větší části nenavázat. Nový plán, vytvářený již v duchu centrálně-plánované ekonomiky, však pochopitelně nebyl schválen mezinárodními organizacemi v čele s Mezinárodním měnovým fondem (International Monetary Found -IMF). Plán tak nebyl IMF zařazen mezi Strategické plány pro snižování chudoby (PRSP). Nikaragua tak přišla o významné finanční a technické prostředky, plynoucí z rozvojové pomoci ze zahraničí. Přes tento negativní dopad politiky tamější vlády na rozvoj Nikaraguy a jednoznačný nesouhlas Spojených států i Evropské unie s probíhajícími změnami, byl Daniel Ortega v kontroverzních volbách v roce 2011 opět zvolen. Je pravda, že mnoho hlasů mu zajistily již zmíněné sociální projekty. Opozice se nezmohla na
výraznější odpor. Vláda USA, často kritizovaná svými občany za vměšování
do cizích záležitostí, se neodhodlala k žádné větší akci. FLSN se udržela u vlády až do roku 2026. V roce 2021 si Ortega dokonce vynutil výjimku ze zákona, aby mohl být potřetí zvolen prezidentem. Nicméně, tato událost předznamenala pád autoritářského režimu FLSN, vedené Ortegovou rodinou.
55
Již ve dvacátých letech začínala být vážným problémem nevýkonná centrálněplánovaná ekonomika země. Snižoval se také přísun financí z Venezuely. Hugo Chávez musel po několika demonstracích odstoupit ze své dlouho držené funkce prezidenta země. V neposlední řadě si tamější vláda začala uvědomovat omezené ložiska ropy, z jejichž výnosů Chávéz financoval štědré sociální projekty, a začala omezovat své výdaje. Nikaragua tak přišla o významný zdroj finanční podpory. FLSN označila za viníky zhoršené situace „vykořisťovatele ze západu“ (zejména USA) a rozhodla se znárodnit i zahraniční firmy. Půdu rozdala nezaměstnaným lidem. I tento fakt vedl k podpoře již zmíněné výjimky, která dosadila Ortegu potřetí do funkce prezidenta. FLSN se ovšem nezdráhala použít k prosazování svých cílů typické prvky autoritářských režimů jako je pronásledování opozice, tvrdá cenzura médií, porušování základních práv a svobod vůbec. V důsledku nedemokratického režimu byla pozorována zvýšená migrace bohatších lidí a opozice do zahraničí. V roce 2027, nedlouho po znárodnění zahraničních firem a zvolení Daniela Ortegy prezidentem, došla trpělivost i vládě Spojených států. Ta začala podporovat protivládní partyzánské jednotky. Tato ozbrojená síla se skládala především z domorodých obyvatel Mosquitie, kteří přišli za vlády FLSN o svou dlouho požadovanou autonomii. Ortega se snažil potlačit jejich kulturu, vnutit jim svou filozofii a změnit jejich životní styl. Jejich přirozené životní prostředí, tropické lesy, byly přeměňovány na zemědělskou půdu a Miskitové spolu s dalšími domorodými kmeny se měly zapojit do pracovního procesu v nově vzniklých zemědělských družstvech. V roce 2030 se armáda USA otevřeně zúčastnila konfliktu a dopomohla tak protivládním jednotkám k vítězství. Občanská válka oficiálně skončila v roce 2031 a zanechala celou zemi v troskách. Situace se do značné míry podobala situaci z roku 1990. Přestože se vládě FLSN zprvu dařilo snížit procento lidí pod hranicí chudoby, zvýšit gramotnost, přístup lidí ke zdravotní péči, zdroji pitné vody nebo snížit nezaměstnanost, tato zlepšení měla pouze krátkodobý charakter. Postupem času nebylo z čeho financovat rozsáhlý sociální systém. Na konci režimu se stávala nedostupnou i, stále dražší, venezuelská ropa. Vzhledem k tomu, že většina nikaragujských elektráren využívala právě tuto surovinu, docházelo k častým dlouhodobým výpadkům proudu. Příliš mnoho finančních prostředků bylo vydáváno na budování rozsáhlé armády. Většina výše zmíněných pozitiv navíc značně utrpěla občanskou válkou, velice těžko
56
vyhnutelným důsledkem diktátorského režimu. Jediným kladným indikátorem tak zůstala poměrně vysoká gramotnost. Ve svobodných volbách v roce 2031 zvítězila pod dohledem zahraničních pozorovatelů PLC.
4.3. Scénář Změny klimatu Od roku 2008 do roku 2021 se u vlády vystřídalo FLSN a PLC. Vláda FLSN se soustředila především na sociální stránku rozvoje a vláda PLC na ekonomický růst. Udržitelný rozvoj stál během těchto let stranou. V Nikaraguy došlo k rozsáhlému narušení tamějších ekosystémů na úkor již zmíněných priorit. I přes varovné hlasy některých ekologů a organizací začal na mezinárodní scéně převládat názor, že ochrana životního prostředí je méně důležitá než celosvětový ekonomický růst. Věřilo se, že světové ekosystémy rychlý růst vydrží a po dosažení určité životní úrovně všech obyvatel planety přestanou existovat i problémy životního prostředí. Nicméně důsledky klimatických změn se objevily daleko rychleji a v mnohem větší míře než mnozí předpokládali V roce 2022 zasáhl východní pobřeží Nikaraguy hurikán John. Největší škody napáchal ve městě Bluefields, správním středisku provincie RAAS. O život přišlo asi 1 500 lidí. Kdyby byli obyvatelé Bluefields dostatečně varováni před možnou hrozbou, mohlo být toto číslo daleko nižší. Mnoho dalších obyvatel města bylo zraněno a téměř polovina budov ve městě byla zničena. Dlouhotrvající deště způsobené hurikánem napáchaly značné škody i v severní části Nikaraguy, kde způsobily rozsáhlé záplavy a poničily základní infrastrukturu, obnovenou po hurikánu Mitch z roku 1998. Velké škody napáchala eroze půdy. Několik údolních vesnic bylo zaplaveno bahnem z okolních svahů. Za hlavní důvod takto rozsáhlé eroze bylo později identifikováno nadměrné odlesnění a absence protierozních opatření. Jedním z důsledků ničivé síly hurikánu byla i zvýšená migrace obyvatel postižených venkovských oblastí do velkých měst, zejména do Managuy. Řada z nich se jen těžko vzpamatovávala ze zkázy způsobené hurikánem Mitch a nyní již nebyla schopna vzniklou újmu uhradit. Z hlediska přírodních
katastrof nebyly příznivé ani
následující roky.
Na západním pobřeží a v centrálních částech země byly roky 2023 a 2024 daleko sušší než dlouhodobý průměr, což mělo za následek pokles výnosů tamějších zemědělců. Bylo evidováno také několik velkých požárů. Po těchto suchých letech zasáhly
57
Nikaraguu rozsáhlé deště zapříčiněné tropickými bouřemi. Vzniklá situace napáchala značné škody tamějším zemědělcům a opět zvýšila migraci venkovských obyvatel do velkých měst. Obyvatelé východních a centrálních oblastí země zanechaly tropické bouře a následné deště zcela bez přístupu ke zdravotní péči a dalším službám. Nevýkonná ekonomika státu nedokázala vytvořit potřebné zdroje k rychlému řešení vzniklých problémů.
Humanitární a rozvojová pomoc se ukázala být jako nedostatečná.
Nikaragua se v takovýchto situacích spoléhala především na pomoc ze zahraničí, avšak podobných katastrof bylo v tomto období po celém světě daleko více a požadavky postižených oblastí tak nemohly být zcela vyslyšeny. Tyto skutečnosti způsobily, že v mnoha postižených oblastech Nikaraguy propukl hladomor a následně, díky špatným hygienickým podmínkám, se tam začaly šířit některé závažné infekční nemoci, především pak malárie. Západní části země se z nepříznivých přírodních podmínek vzpamatovávaly rychleji. Způsobené škody nebyly tak rozsáhlé. Novým problémem pro nikaragujská města, zejména pro Managuu, se stala již zmíněná migrace z postižených oblastí. V roce 2028 měla Managua již 3,5 milionu obyvatel. To znamená, že tam žila více než polovina obyvatel země. Rychlý růst obyvatel nedokázalo hlavní město země vstřebat. Na jeho okrajích vznikaly rozlehlé chudinské čtvrti bez základní infrastruktury. Chatrné příbytky byly stavěny ze všeho, co bylo možné najít v okolí. Vláda se snažila vzniklou situaci řešit, ale její snahu přerušila další přírodní katastrofa. Přelidněnou Managuu a její okolí zasáhlo zemětřesení o magnitudu 6,4. Ohnisko zemětřesení se nacházelo přímo pod hlavním městem. Mnoho lidí v chudinských čtvrtích zemřelo pod sutinami svých příbytků. Narychlo postavené a přeplněné chatrče nemohly odolat několika silným otřesům. Zničeny byly i vládní budovy, nalézající se na velice nestabilním podloží v centru města. Odhady uvádějí, že zemřelo až 300 000 osob, mnoho dalších lidí bylo zraněno. Zemětřesení zničilo nebo vážně poškodilo více než tři čtvrtiny všech budov v Managuy. V roce 2031 byla Nikaragua ohromena důsledky nepříznivých klimatických podmínek a dalších přírodních katastrof předešlých let. Epidemie malárie zabila několik tisíc lidí a stále se šířila. Zničená Managua se dostala pod nadvládu nejrůznějších gangů. Panovalo tam naprosté bezpráví a chaos. Většina zbylých obyvatel se přesunula do táborů poblíž Granady a Leónu. Neoficiální odhady hovoří o tom, že počet obyvatel
58
Nikaraguy se snížil během posledních patnácti let ze sedmi milionů na necelé tři milióny.
4.4. Normativní scénář V roce 2008 začal Daniel Ortega daleko více komunikovat s opozicí a dohodl se s ní na společném postupu vhodném především pro rozvoj země. Plánovaná reforma veřejné správy byla uskutečněna bez sporných prvků zvýhodňujících vládnoucí stranu a samotného Daniela Ortegu. To znamená, že jejím skutečným cílem bylo přiblížit rozhodování o rozvoji a politice země jejím občanům, omezit „neprůhlednost“ fungování vlády. Jedním z prvních úspěchů bylo prosazení návrhů, které omezily byrokracii a snížily korupci. Ortega se rozhodl otevřeně prosazovat principy udržitelného rozvoje a nebál se použít dostupné ekonomické i právní nástroje. Spojeným státům se v mnoha ohledech tento krok nezamlouval, jelikož měl ohrožovat zájmy jejich firem v Nikaragui, avšak za Ortegu se postavila Evropská Unie, další státy a mezinárodní organizace podporující udržitelný rozvoj. Vzhledem k rozsáhlé mezinárodní podpoře Spojené státy nepodnikly žádná ekonomická opatření a rozhodly se respektovat vládu Nikaraguy. Národní rada pro ekonomické a sociální plánování získala větší politickou moc. Ta byla zapotřebí k prosazování rozvojových cílů a dodržování jednotlivých rozvojových aktivit. Národní rozvojový plán zůstal z převážné části zachován, pouze některé jeho oblasti byly upraveny, aby byly v souladu s principy udržitelného rozvoje. Na probíhající aktivity to výrazný vliv nemělo. V roce 2010 vláda schválila navazující strategický plán. Takovéto plánování se stalo během dalších dvaceti let pravidlem. Ortega pokračoval v decentralizaci státní moci. Lokální samosprávy získaly větší pravomoce v rozhodování o politice, v rozvojových programech probíhajících a plánovaných na jejich území. Tento krok umožnil samosprávám mnohem větší možnost účastnit se mezinárodních programů podporujících udržitelný rozvoj, formulovat a především upravovat své vlastní rozvojové programy, získat finanční prostředky od zahraničních dárců. Vláda se rozhodla výrazněji podporovat pozemkovou reformu, aby bylo zřejmé vlastnictví půdy. Zasadila se také o vznik finančních služeb dostupných pro malé zemědělce a podnikatele. Podpora malého a středního podnikání byla upřednostňována před zahraničními investicemi s malou přidanou hodnotou zboží.
59
Důraz byl kladen na efektivní využívání přírodních zdrojů. Byly vytvářeny programy a budována opatření pro minimalizaci škod při přírodních katastrofách, což se osvědčilo v několika oblastech už v roce 2009, kde tato opatření zmírnily škody způsobené dlouhotrvajícími dešti vyvolané hurikánem Jeff. V oblasti energetiky se vláda zaměřila na podporu obnovitelných zdrojů energie. Byla vytvořena legislativa, zvýhodňující provozování malých vodních elektráren. Díky podpoře malého a středního podnikání vznikly nikaragujské firmy zajišťující dodávku a montáž malých vodních elektráren. Podařilo se najít zahraničního investora na stavbu velké geotermální elektrárny na jednom z mnoha tamějších vulkánů. V oblasti cestovního ruchu začala vláda upřednostňovat udržitelný turistický ruch. Podporovala vznik tzv. “kulturních hotelových komplexů“, provozovaných výhradně místními obyvateli. Všechny výše jmenované snahy o rozvoj byly podpořeny mezinárodními institucemi díky kvalitnímu plánování nikaragujské vládu a jejím rozhodným přístupem. Vláda udělala od roku 2007 do roku 2011 velký kus práce, přestože se zpočátku nevyhnula některým omylům. Přes nevelkou změnu v rozvojových indikátorech v uplynulém období, voliči ocenily snahu vlády a opět volili FLSN, která tak mohla pokračovat v rozdělané práci. V tomto a dalším období se již začaly reformy postupně projevovat. Při neustálém zvyšování cen ropy se ukázala velice strategickým tahem sázka na obnovitelné zdroje energie. V roce 2020 pocházela téměř veškerá energie z obnovitelných zdrojů energie. Kromě vodních elektráren a geotermálních elektráren se rozšířilo využívání solárních článků. Na venkově vyrostla řada elektráren na biomasu. Při pobřeží se také instalovala zařízení, využívající k výrobě elektrické energie mořské vlny. Část zemědělců, těch kteří nedokázali konkurovat produktům na otevřeném mezinárodním trhu, se s pomocí vlády a rozvojových organizací, přesměrovali na pěstování plodin vhodných pro energetické účely. Výrazným způsobem přispíval do státní pokladny turistický ruch. Zvýšené ceny ropy zdražily cenu turistických zájezdů, což mělo za následek mezinárodní pokles poptávky po cestování. Nikaragujské „kulturní hotelové komplexy“ se však značně lišily od řadových nabídek, a proto tento pokles tamější cestovní ruch příliš nepoznamenal ani ve 20. letech 21. století. Na konci 20. let se životní úroveň v Nikaraguy vyrovnala sousední Kostarice. Společně s ní převyšovala všechny středoamerické státy a většinu států Jižní Ameriky. Ve volbách v roce 2031 byla již po několikáté za sebou zvolena úspěšná umírněná levicová strana FLSN. 60
5. Rozvojové cíle a návrhy 5.1. Funkční veřejná správa Současná vláda Nikaraguy
by především měla pokračovat ve strategickém
rozvoji, ve spolupráci s mezinárodními a zahraničními organizacemi. Tato spolupráce je velmi důležitá. Pochybuji, že Nikaragua bude schopna v blízké budoucnosti financovat potřebné rozvojové aktivity výhradně ze svých vlastních zdrojů. Národní rozvojový plán nebo také Poverty reduction strategy paper (PRSP) obsahuje rozvojové aktivity naplánované do roku 2010. Tyto aktivity plní různé domácí, ale především zahraniční subjekty. Bude nezbytné, aby v tomto roce navázala vláda novým plánem s dalšími rozvojovými aktivitami. Plán samozřejmě může obsahovat některé nové prvky, avšak priority vlády by se neměly radikálně měnit, aby byla zachována určitá kontinuita a předešlá snaha nebyla zbytečná. Pro rozvoj jednotlivých regionů bude třeba pokračovat v decentralizaci státní moci. To zahrnuje samozřejmě přidělení větších pravomocí jednotlivým samosprávám. Další kroky vlády by měly vést k dořešení problémů s vlastnickými listy drobných zemědělců. Je třeba provést dlouho očekávanou zemědělskou reformu. Jednou z priorit vlády by mělo být vytvořit zákony, tolik potřebné k dostatečné právní ochraně obyvatel, podnikatelů a společností. Finanční sektor je nutné obohatit o služby, na které by dosáhly drobní podnikatelé a zemědělci z odlehlých oblastí země.
Dále navrhuji,
aby vláda podporovala trh, výrobu a vědu a výzkum v sektorech, které se bezprostředně dotýkají rozvoje Nikaraguy. To znamená, například výrobu a výzkum v oblasti zařízení, které využívají obnovitelné zdroje energie nebo výzkum, hledající udržitelné využití tamější biodiverzity. (viz kap. 5.4. Udržitelné využití přírodních zdrojů) Nezbytná bude v tomto ohledu spolupráce se zahraničními investory a mezinárodními organizacemi. Správa země by měla spolupracovat s lokálními úřady a výzkumnými ústavy na vypracování varovných systémů před přírodními katastrofami. Lokální správy mohou zmírnit škody způsobené těmito katastrofami vypracováním krizových plánů v případě nebezpečí.
61
5.2. Obnovitelné zdroje energie Jak vyplynulo z předchozích stránek této práce, nikaragujský energetický průmysl je značně problematický. Nepokryje ani domácí poptávku a část elektrické energie se musí dovážet. Většina elektráren navíc využívá ropu, jejíž cena na trhu neustále roste. Vzhledem k tomu, že Nikaragua nedisponuje jejími nalezišti, představuje tento fakt vážný problém pro rozvoj země. Některé odlehlejší oblasti postrádají základní infrastrukturu, tolik potřebnou k přístupu tamějších komunit k elektrické energii. Nabízí se využití obnovitelných zdrojů energie. Velký energetický potenciál skýtají nikaragujské řeky. Za výhodné přírodní podmínkami pro využití energie vody můžeme považovat hornatý reliéf a dostatečné množství srážek. Takovéto podmínky existují především v severní a zčásti i střední části Nikaraguy,
které jsou
po
východních
oblastech
nejchudšími
částmi
země.
Avšak na rozdíl od východního pobřeží jsou tyto oblasti hustěji zalidněné. I Národní rozvojový
plán
Nikaraguy
klade
důraz
na
rozvoj
základní
infrastruktury.
Navrhoval bych tedy zacílit rozvojové projekty v hornatých oblastech na stavbu a management malých vodních elektráren. Při správném technologickém řešení nemají takové elektrárny žádný negativní dopad na životní prostředí. Jedna taková elektrárna je schopna vyrobit elektrickou energii pro několik obcí s plně elektrizovanými domácnostmi. (Energ, 2002), (příloha č. 2) V Nikaragui by energie vyrobená v takovéto vodní elektrárně mohla pokrýt území o daleko větší rozloze. Obrázek č.7: Schéma malé vodní elektrárny
62
Vysvětlivky: weir – hráz, jez
tailrace – odváděcí kanál
intake – přítok
transformer - transformátor
penstock – přivaděč
transmission lines – přenosové vedení
power house – elektrárna (generátor) Upraveno podle zdroje: Wikipedia, 2007
Předpokladem úspěšného projektu v určité oblasti s cílem zajistit jejím obyvatelům přístup k elektrické energii z vodní elektrárny je kromě výstavby malé vodní elektrárny také vybudování lokální elektrické sítě a vyškolení příslušného managementu a obsluhy. Pro případ následné údržby a oprav má velký význam využití, na tamějším trhu, dostupných technologií. Neměl by být problém zajistit ekonomickou životaschopnost celého díla. Existuje celá řada možností, jak financovat další provoz a údržbu. Lze například stanovit „klasické“ poplatky za odběr nebo vytvořit komunální fond, případně zkombinovat několik různých přístupů. V případě přebytků, vyrobené elektřiny a možnosti napojení lokální sítě na celonárodní elektrickou síť společnosti ENEL, bude samozřejmě možné do této sítě elektřinu prodávat. Naopak, případný nedostatek elektrické energie v lokální síti se dá řešit připojením dalších zařízení, využívajících obnovitelné zdroje jako je slunce, biomasa, vítr nebo geotermální energie. Vhodné podmínky pro využití solární energie mají především horké, relativně suché nížiny na západě země, kde žije většina populace. Rozvojové iniciativy by mohly podporovat instalaci solárních kolektorů v oblastech s omezeným nebo i neúnosným připojení k elektrické síti. Některé rodiny si totiž připojení k síti nemohou z finančních důvodů ani dovolit. K udržitelnému
rozvoji
venkova
přispívají
také
projekty
zaměřené
na energetické využití biomasy. Jak jsem se již zmínil dříve, mnoho zemědělců má problém obstát v tvrdé zahraniční konkurenci. Podpora pěstování a spalování biomasy, nejen v oblastech bez elektrické energie, by mohla podnítit jejich další ekonomický rozvoj. Za nejvhodnější přístup považuji spalování štěpky z rychle rostoucích dřevin.
63
5.3. Rozvoj turistického ruchu Nikaragua disponuje příznivými přírodními podmínkami pro rozvoj turistického ruchu (viz obrázek č. 8), ať se jedná o přímořské oblasti, koloniální města, velká jezera s vulkány nebo hory a lesy s rozmanitou faunou a flórou ve vnitrozemí. Většina přímořských oblastí (s výjimkou jižního pobřeží Tichého oceánu na západě a Corn Islands na východě) postrádá základní služby potřebné pro přilákání zahraničních turistů. Dlouhodobě udržitelnému rozvoji a chudým obyvatelům však jen stěží pomohou zahraniční investoři budující ohromné „globalizované“ turistické komplexy s převážně vlastními zaměstnanci a dalšími doprovodnými službami. Rozvojové projekty by se měli zaměřit na menší komplexy, které nepoškozují životní (přirozené) prostředí, charakterizují tamější kulturu a přinášejí ekonomické příležitosti pro tamější obyvatele.
Obrázek č. 8. Pobřeží Tichého oceánu v Nikaragui
(Wikipedia, 2007)
Za dobrý příklad udržitelného rozvoje turistického ruchu s důrazem na stimulaci lokální ekonomiky považuji okolí stolové hory Roraima v oblasti Gran Sabany v jihovýchodní Venezuele. „Cestovní ruch je tam zcela organizován v místě žijícími indiány kmene Pemón, jejichž životní filozofie je založena na tradiční úctě k přírodě a jejím božstvům. Vedle sebe se vypínající stolové hory Kukenán a Roraima jsou pro indiány posvátné, opředené mýty i legendami. Návštěvníci si musejí pro cestu na Roraimu pronajmout místního průvodce, zaregistrovat se u správy Národního parku Canaima. Veškeré vybavení pro šestidenní cestu si nesou sami, či s pomocí místních nosičů, protože záměrně není budována žádná infrastruktura. Musejí dokonce přebrodit
64
říčky Rio Kukenán a Rio Tek. Počet návštěvníků na vrcholu Roraimy je omezen na 50 denně. Takto rozvíjený cestovní ruch lze považovat za dlouhodobě udržitelný – obyvatelé nejblíže položené vesničky Paratepui mají jako průvodci a nosiči z cestovního ruchu celoroční příjem, protože v místě nepůsobí žádný developer.“ (M. Pásková, J. Zelenka, 2007) Jedním z míst s velkým potenciálem pro rozvoj turistického ruchu je například okolí hlavního města, autonomní oblasti RAAN, nacházející se na severu atlantského pobřeží. Tento region je jedním z nejchudších v Nikaragui. S trochou nadsázky se dá říct, že tam v současnosti žádný turistický ruch neexistuje. Jako příležitost pro tuto oblast vidím projekty prosazující nevelké turistické komplexy, spravované místními komunitami. Veškeré služby by poskytovala tato komunita, využívajíce lokální zdroje. Vařila by se například tradiční strava, suroviny by dodávali místní drobní zemědělci a rybáři, kteří by tak získali jisté odbytiště svých produktů. Po vzoru výše zmíněné oblasti v okolí stolové hory Roraimy, by domorodí obyvatelé provincií RAAN a RAAS mohly působit jako průvodci po zajímavých přírodních lokalitách nacházejících se na jejich území a poskytovatelé veškerých doprovodných služeb. Takovýto rozvoj turistického ruchu se přímo nabízí v biosférických rezervacích Jihovýchodní Nikaragua nebo Bosawás, ale také v dalších přírodních rezervacích v centrálních a západních oblastech země. Tímto způsobem, by zůstala zachována svébytná kultura, což si myslím, že by nakonec mohlo být i velice zajímavé pro zahraniční turisty. Projekty zaměřené na ekoturistiku mohou zahrnovat výstavbu turistické infrastruktury, která zvyšuje zajímavost celého místa, ale je zároveň citlivá k životnímu prostředí. V přirozených podmínkách tropických deštných a horských mlžných lesů Nikaraguy mám na mysli například převážně lanové mosty a žebříky v korunách stromů. Tyto mosty pak mohou vytvářet celé naučné stezky, nebo je alespoň vhodně doplňovat. Některé úseky by mohly být propojeny pouze lanem. Po něm by turisté „přejížděli“ pomocí závěsných prvků a gravitace. Tento přístup celou stezku obohatí o dnes velmi žádanou zážitkovou turistiku. Navíc se naskýtá zajímavá profese pro tamější obyvatele v podobě odborných průvodců. Kromě ekoturismu je další možností pro rozvoj venkovských oblastí Nikaraguy, agroturismus. Domnívám se, že spojení udržitelného zemědělství s poskytováním turistických služeb má řadu ekonomických výhod. Jednou takovou výhodou je například získání odběratelů svých výrobků v podobě turistů. Za vzor lze dávat
65
například zemědělská družstva v Národním parku Miraflór, lokalizovaném nedaleko města Estelí, v severozápadní Nikaragui. (viz kap. 1.5.1. Chráněná území)
5.4. Udržitelné využívání přírodních zdrojů S odkazem na provedenou analýzu mohu prohlásit, že Nikaragua má řadu využitelných přírodních zdrojů. Tyto zdroje jsou z velké části lokalizovány v rozsáhlých lesích ve východních regionech země. Bohužel tyto biologicky značně rozmanité tropické lesy v současné době rychle mizejí, zejména vlivem dlouhodobě neudržitelné a neefektivní těžby dřeva. Vzhledem k ekonomické zaostalosti východních oblastí, tento fakt významně zvyšuje chudobu jejich domorodých obyvatel, kteří
jsou
na přírodních zdrojích životně závislí. Kromě toho existují značné příležitosti, jak
tamější
přírodní
rozmanitost
ekonomicky,
avšak
udržitelně
využít.
„Genetické bohatství divokých odrůd kulturních rostlin nebo příbuzných druhů může podstatně zlepšit vlastnosti pěstovaných plodin. Moderní odrůdy, které jsou odolné proti chorobám nebo jiným stresům, poskytují vysoké výnosy. Byly většinou získány na základě zlepšení vlastností současných plodin pomocí genů divoce rostoucích odrůd. Snad ještě známějším využitím biologické diverzity je výroba léků. Většina léků, jichž dnes používáme, je tím či oním způsobem odvozena z živých organizmů, většinou rostlin, a pouhých 10% z nich se plně syntetizuje v laboratořích. Ve všech ostatních případech se stále vychází z různých rostlinných a jiných extraktů. Mnohé zatím nevyužívané nebo dokonce neznámé druhy rostlin, živočichů i mikroorganismů mohou být v blízké i vzdálenější budoucnosti zdrojem léků zatím netušených vlastností. Živé zdroje, zejména opět rostliny, mohou v budoucnu poskytovat v daleko větší míře, než dosud různé průmyslové materiály, paliva, konstrukční materiály, chemické suroviny. Velkou výhodou je obnovitelný charakter těchto zdrojů. Různé dosud nepovšimnuté nebo neznámé druhy tropických rostlin se mohou také stát základem nových druhů potravy.“ (B. Moldán, 2001) Samozřejmě i samotná těžba dřeva může být ekonomicky výnosnější a citlivější k životnímu prostředí, pokud dodržujeme určitá opatření. (viz kap. 6.1. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka)
66
5.5. Udržitelné zemědělství Mezi dalšími možnostmi rozvoje v Nikaraguy zmíním alespoň podporu udržitelného zemědělství. Především v západních částech země jsou pro zemědělství velmi vhodné podmínky, mnoho obyvatel země stále ještě pracuje v tomto sektoru. Za vhodné bych označil projekty, které by pomáhaly zvýšit konkurenceschopnost tamějších plodin na světových trzích a zároveň chránily životní prostředí. Mnoho zemědělců by potřebovalo získat potřebné informace v oblasti zemědělství. Tímto mám na mysli, například informace o ideálním množství aplikovaných pesticidů a jiných hnojiv. Je všeobecně známo, že vysoký přísun chemických hnojiv snižuje výnosy a nadměrně zatěžuje životní prostředí. Dále je nutné v některých oblastech vybudovat protierozní opatření. Mělo by se uvažovat o ekologicky šetrné ochraně proti škůdcům. Jedná se například o vybudování přírodního stanoviště predátora těchto škůdců v blízkosti zemědělské půdy. Upřednostňoval bych projekty, které by vytvářely stabilní clustery mezi zemědělci, výrobci, využívající jejich komodity a prodejci. (viz kap. 1.3.4. Rozvojová politika)
67
6. Rozvojový projekt Konkrétní návrh rozvojového projektu by měl
obsahovat zejména popis
výchozího stavu řešeného problému včetně zdrojů vstupních informací. Též definici cílové skupiny a dalších zainteresovaných stran, rozvojový záměr projektu, stručně definované cíle a výstupy, včetně způsobu jejich dosažení. Upřesnit postup realizace projektu, personální zajištění projektu, faktory kvality a udržitelnosti projektu, zhodnocení rizik a předpokladů jeho realizace. Součástí projektových dokumentů žádajících o dotace ze Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (ZRS ČR) musí být ještě titulní strana a identifikační formulář projektu, obojí ve stanovené grafické podobě. Dále je požadována, jako příloha, tabulka výstupů a finančního rámce projektu, celkový nákladový rozpočet projektu, časový harmonogram. Vzhled tabulky výstupů, struktury rozpočtu i tabulky časového harmonogramu jsou rovněž stanoveny ZRS ČR. Ještě než uvedu rozpracovaný návrh projektu, je třeba poznamenat, že v případě žádosti o dotace ze ZRS ČR snižuje možnost jeho přijetí fakt, že Nikaragua není prioritní zemí rozvojové spolupráce ČR. I přes tento handicap, případných rozvojových projektů směřovaných do této země, však hraje rozhodující roli v jejich hodnocení a schvalování kvalitní příprava a realizace projektové dokumentace. (MZV , 2006)
6.1. Návrh projektu - Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka 6.1.1. Popis výchozího stavu Naprostá většina lesů v Nikaragui se nachází ve dvou autonomních regionech ve východní části země. Jednou z těchto oblastí je RAAN (Región Autónoma del Atlántico Norte). V této oblasti nejsou žádné dopravní komunikace se zpevněným povrchem,
a
je
zde
rovněž
velice
nízká
dostupnost
jakýchkoliv
služeb.
Domorodé obyvatelstvo tohoto regionu, převážně z kmene Miskito, je proto naprosto závislé na tamějších pralesích. V letech 1990 – 2000 dosáhla deforestace v Nicaragui třech procent. To znamená, že každý rok se vytěžilo v průměru 1 172 km2. V roce 2000 pokrývaly lesy území o rozloze 55 390 km2. V roce 2005 poklesla rozloha zalesněného území na 51 890 km2. (viz kap. 1. Charakteristika země) Jednou z příčin vysokého odlesňování je imigrace nemajetných rolníků z centrálních výšin a pacifického pobřeží,
68
do východních regionů. Ti tam vypalují lesy ve snaze získat půdu pro obživu. Další příčinnou je neudržitelná těžba dřeva. Využíváním přírodních zdrojů a rozvojem v oblasti autonomních regionů RAAS (Región Autónoma del Atlántico Sud) a RAAN, se zabývá univerzita URACCAN (Universidad de las Regiónes Autónomas de la Costa Caribe Nicargüense) a její partnerská organizace FADCANIC (Fundación para la Autonomía y el Desarrollo de la Costa Atlántica de Nicaragua). V místě realizace projektu, municipalitě Prinzapolka, nacházející se v jižní části regionu RAAN, žije 5 312 obyvatel (z toho 334 „městských“ a 4 978 ve venkovských komunitách). Většina těchto obyvatel pochází z kmene Miskito (90 %). Jsou to rolníci a rybáři závislí na přírodním prostředí. V posledních letech však dochází k ničení přirozeného prostředí velkými těžařskými podniky. Přestože těžba poškozuje životní prostředí a obyvatele, tamější komunity nemají pravomoc, ani prostředky tento nepříznivý stav změnit. (Manfut, 2004)
6.1.2. Definice cílové skupiny a zainteresovaných stran Přímou cílovou skupinou projektu je správa municipality Prinzapolka. Předpokládají se tři vyškolení pracovníci správy a dva univerzity URACCAN v řízení udržitelného využívání přírodních zdrojů. Dále budou vyškoleni provozovatelé lesních školek, vybraní z místních komunit (pravděpodobně tři zaměstnanci na jednu školku, přičemž se počítá se založením asi čtyř takovýchto školek). Mezi školenými (managementem i provozovateli lesních školek) budou zastoupena obě pohlaví. Poměr zastoupení mužů a žen bude však upřesněn až po výběru kandidátů, po dohodě s lokálními autoritami a komunitami. Dalšími skupinami, účastnícími se projektu, budou dřevařské firmy (školení). Nepřímo se projekt dotkne většiny obyvatel municipality Prinzapolka, kteří budou participovat na plánu o využívání lesa. Projekt jim zajistí zachování, pro ně tak důležitého, přírodního bohatství. Finanční prostředky poskytne Ministerstvo životního prostředí ČR. Dále se projektu zúčastní vybrané instituce z České republiky, z nichž budou vybráni odborní účastníci projektu.
6.1.3. Cíle a výstupy projektu Hlavním cílem (záměrem) projektu je omezit odlesňování v oblasti municipality Prinzapolka v souladu s rozvojovým cílem tisíciletí: „Zajistit udržitelný stav životního prostředí“. (viz příloha č. 3) Specifickým cílem projektu je zajištění udržitelného lesního hospodářství v této lokalitě. Tento cíl projektu reaguje na rozvojový cíl 69
nikaragujské vlády: „Rozvoj lesního hospodářství – management udržitelného lesního hospodářství“. (viz příloha č. 4) Hlavními výstupy projektu bude management přírodních zdrojů, krajinný plán a plán udržitelné těžby dřeva, environmentální centrum, lesní školky, informovaná veřejnost (program propagace projektu). 1. Management přírodních zdrojů Vyškolený management přírodních zdrojů (minimálně tři lidé ze správy a další dva z univerzity URACCAN) bude schopen, s využitím podkladů, sestavit plán udržitelné těžby dřeva, tento plán kontrolovat a aktualizovat. Dále bude schopen tento plán realizovat. To znamená kontrolovat a koordinovat (řídit) udržitelnou těžbu dřeva v oblasti. Obdrží znalosti potřebné k řízení udržitelného využívání dalších přírodních zdrojů nacházejících se v oblasti. 2. Krajinný plán a plán udržitelné těžby dřeva Krajinný plán bude sloužit jako podklad pro plán udržitelné těžby dřeva, bude složen z analytické, syntetické a návrhové části. V návrhové části budou popsány doporučené limity a regulace v jednotlivých oblastech lidských činností. Plán těžby dřeva musí respektovat principy udržitelného lesnictví jako jsou selektivní těžba (těžba vybraných druhů stromů), zalesňování (nahrazení vytěžených stromů tím samým druhem), optimalizace lesních cest podle plánu těžby, kácení a odvoz stromů bez nadměrného ničení okolní vegetace nebo ochranu významných lokalit. 3. Enviromentální centrum Environmentální centrum je předběžně plánováno jako nevelká budova o několika málo místnostech. Materiál na stavbu bude pocházet z místních zdrojů. Nicméně
centrum
bude vybaveno
počítačem,
bude sloužit
potřebám
managementu přírodních zdrojů a univerzity URACCAN. V rámci projektu tam proběhne odborné školení dřevařských firem. 4. Lesní školky Lesní školky budou poskytovat environmentální služby dřevařským firmám. Zajistí zalesňování vytěženého území. O provoz se postarají komunity, na jejichž území se budou nalézat. 5. Informovaná veřejnost (program propagace projektu) Tento výstup zahrnuje, jak informovanost veřejnosti v oblasti příjemce pomoci, tak v některých dalších částech Nikaraguy. Informovanou veřejností v oblasti 70
příjemce (Prinzapolky) je myšlena veškerá veřejnost, na kterou bude mít projekt nějaký dopad, prioritně pak dřevařské firmy. V rámci tohoto výstupu bude nutná propagace projektu, vysvětlení jeho významu a výhod.
6.1.4. Realizace projektu Realizace projektu bude složena z následujících kroků: 1. Výběr a školení managementu přírodních zdrojů (červen 2009 – leden 2011) První fáze proběhne po příletu našich pracovníků, jejich aklimatizaci a zařízení všech
nezbytných
záležitostí
k zahájení
samotné
realizace
projektu.
Výběr vhodných kandidátů, na post budoucího managementu, bude prováděn ve spolupráci s místními autoritami. Co se týče účastníků (lektorů) z univerzity URACCAN, ty vybere sama univerzita. 2. Sběr dat pro krajinný plán a propagace projektu (srpen 2009 – srpen 2010) Velice důležitým bodem v této fázi projektu bude informování veřejnosti a propagace programu. Je nezbytné, vysvětlit výhody a význam projektu, seznámit místní komunity se záměrem vybudování lesních školek, které by měly tyto komunity provozovat. Informovat je třeba i dřevařské firmy. Na sběru dat bude spolupracovat v té době školený management (správa i lektoři z URACCANu). Znamená to, že tato fáze se překrývá s první fází. Samotné techniky sběru dat a práce v terénu bude zahrnuta do školení managementu. 3. Tvorba krajinného plánu (září 2010 – leden 2011) Významnou úlohu při tvorbě krajinného plánu sehraje školený management, formou spolupráce s environmentalistou, který má tvorbu plánu na starost. Tato fáze se tedy bude ještě do určité míry překrývat s první fází. 4. Tvorba plánu těžby dřeva (únor 2011 – srpen 2011) Hlavní úlohu v tvorbě tohoto plánu sehraje již vyškolený management. Aby byla zajištěna udržitelnost a úspěšnost projektu, bude plán těžby diskutován s lokálními komunitami. Nezbytná je spolupráce s autonomní vládou regionu RAAN. Ta bude muset plán schválit a vytvořit potřebnou legislativu pro jeho realizaci. 5. Výstavba enviromentálního centra (srpen 2009 – březen 2010) Výstavbu environmentálního centra proběhne ve spolupráci s univerzitou URACCAN a lokální správou, budoucími vlastníky centra. V naší odpovědnosti, 71
v této části bude zajištění stavebního materiálu a technologického vybavení centra a poskytnutí (financování) kvalifikovaného stavbyvedoucího, který by měl dohlížet na kvalitu stavby. 6. Vybudování lesních školek (duben 2010 – srpen 2010) Na výstavbě lesních školek (předpokládáme čtyři školky) se budou podílet vesnické komunity, které se stanou jejich vlastníky (bude jim poskytnuta strava). Na základě krajinného plánu a plánu těžby budou vybrány pěstované stromy a jejich množství. Zajistí se na stavbu a vybavení školek stavební materiál, který by měl pocházet, pokud to bude možné, z lokálních zdrojů. 7. Vyškolení personálu lesních školek (září 2010 – květen 2011) Tento krok bude třeba učinit pro udržitelnost projektu. Komunity (vybraní provozovatelé) musí získat znalosti pro provozování environmentálních služeb se všemi sounáležitostmi. 8. Zkušební provoz lesních školek a environmentálního centra (červen 2011 – prosinec 2011) Poslední fáze zahrnuje půlroční zkušební provoz centra, lesních školek a vyškoleného managementu (správy), čímž bychom měli dosáhnout udržitelnosti projektu po našem odchodu. V případě vzniku závažnějších problémů, budou tyto problémy řešeny. Na závěr této fáze se provede evaluace celého projektu.
6.1.5. Personální zajištění projektu Všichni zahraniční experti se vyberou na základě jejich administrativněodborných zkušeností tak, aby naplnili veškeré kvalifikační předpoklady pro jejich pracovní zařazení. Složení projektového týmu a jejich odpovědnosti bude následující: Zahraniční pracovníci •
Koordinátor projektu o Účast na projektu – po celou dobu realizace projektu na plný úvazek o Popis práce – celkový dohled nad řádným naplněním projektového cílu, interní koordinace a dohled nad projektovými aktivitami, administrativou a dodržením časového harmonogramu, externí koordinace projektu (ministerstva, autonomní vláda, univerzity), kontakt s donorem, propagace projektu 72
•
Administrátor projektu o Účast na projektu – po celou dobu realizace projektu na plný úvazek o Popis práce – administrativa projektu, finanční management projektu, finanční reportování projektu, interní audit, personalistika
•
4 odborní pracovníci:
ekolog / environmentalista - manager krajinného plánování o Účast na projektu – po celou dobu realizace projektu na plný úvazek o Popis práce – školení managementu přírodních zdrojů, spolupráce a dohled nad tvorbou krajinného plánu, plánu těžby dřeva, odborné školení firem, dohled nad budováním lesních školek a zajištění jejich provozuschopnosti
Geograf , zoolog a botanik o Účast na projektu – pouze ve fázi sběru dat a podkladů pro krajinný plán, v této fázi na plný úvazek o Popis práce – sběr a analýza dat jako podkladů pro krajinný plán
Místní zaměstnanci •
Stavbyvedoucí o Účast na projektu – ve fázi stavby environmentálního centra a lesních školek na plný úvazek o Popis práce – stavební dozor a přímá koordinace stavebních prací
•
Řidič o Účast na projektu – po celou dobu projektu na plný úvazek o Popis práce – řízení vozidla
6.1.6. Faktory udržitelnosti projektu Podpora ze strany příjemce: Podpora ze strany nikaragujské vlády by měla být zajištěna, jelikož
udržitelné
lesní
hospodářství
je
jedním
z jejich
prioritních
cílů.
Tyto priority Národního rozvojového plánu byly uveřejněny v dokumentu Poverty Reduction Strategy Papers z roku 2005. Obyvatelé a správa municipality Prinzapolka
73
oficiálně nesouhlasí s neohleduplnou těžbou na jejich území. Není tedy důvod, obávat se o jejich podporu. Sociální a kulturní faktory: Projekt je zcela v souladu se sociálně kulturními postoji tamějších obyvatel. Jedná se o domorodé obyvatele, převážně z kmene Miskito. Tito lidé si přírodního prostředí velice váží, uctívají ho a potřebují k přežití. Samotný projekt přímo reaguje na nerespektování jejich sociálně kulturních norem. Participace příjemců pomoci: Účast cílové komunity na realizaci projektu se zajistí na všech jeho úrovních. Důraz bude kladen na začlenění mužů i žen do projektu. Tamější obyvatelé budou pracovat na stavbě environmentálního centra a lesních školek. Zůčastní se realizace krajinného plánu a plánu těžby dřeva. Školený management přímo, obyvatelé nepřímo, prostřednictvím rozsáhlých diskuzí. Přizvány budou rovněž zástupci lokálních úřadů a dřevařských firem. Předpokládá se, že po skončení projektu bude environmentální centrum ve vlastnictví správy municipality Prinzapolka a univerzity URACCAN. Přesný podíl obou subjektů na vlastnictví se dojedná po vzájemné konzultaci. Lesní školky budou vlastněny a provozovány jednotlivými vybranými komunitami, na jejichž území se nacházejí, a které se účastnily jejich vybudování. Aby byla podpořena rovnost pohlaví, bude kladen důraz na rovnoměrné zastoupení mužů a žen v projektu ze strany cílové skupiny. Environmentální udržitelnost: Projekt nebude mít žádné závažné dopady na životní prostředí. Naopak jde o projekt, který ho chrání. Ochrana se provede prostřednictvím plánu udržitelné těžby dřeva. Ten bude obsahovat již zmíněná opatření proti nadměrnému ničení přírody. Těžba zahrne pouze ten druh stromu, který si žádá trh a vykácená místa budou následně zalesňována tím samým druhem. Kácené stromy se odvezou po naplánovaných lesních cestách, bez zbytečného ničení okolní vegetace. Významné přírodní lokality zůstanou mimo plán těžby, budou chráněny a těžba se jim tak zcela vyhne. Finanční a ekonomická životaschopnost:
Finanční a ekonomická životaschopnost
projektu po jeho skončení bude zajištěna několika způsoby. Enviromentální školky se stanou ekonomicky zcela soběstačné. Jejich služby budou muset, prostřednictvím ustanoveného zákona, využívat a tak i financovat dřevařské firmy, aby zaručily zalesnění vytěžených území. To samozřejmě nevylučuje poskytování služeb dalším
74
subjektům. Management spadající pod tamější správu bude pochopitelně financován vládou, členové univerzity URACCAN svou institucí. O financování provozu environmentálního centra se podělí, podle dohodnutých podmínek, rovněž správa a univerzita. Vzhledem k tomu, že centrum poslouží i k výzkumným účelům, existuje zde ze strany univerzity možnost spolupráce se zahraničními společnostmi a organizacemi, které by měly zájem o průzkum lokální biodiverzity. Náklady na provoz si tak uhradí. Konečný plán financování centra však spadá do kompetence naší partnerské organizace, to znamená univerzity URACCAN. Vhodné technologie: materiál na stavbu environmentálního centra bude pocházet z lokálních zdrojů. Při výběru technologického zařízení se upřednostní technologie dostupné na nikaragujském trhu. Management a organizace: Management přírodních zdrojů bude vyškolen odborníky. Dostatečné znalosti k provozování lesních školek získají také jednotlivé vesnické komunity. 6.1.7. Analýza rizik a předpokladů Rizika a předpoklady
Strategie pro eliminaci nepříznivých dopadů rizik a nenaplněných předpokladů
Vláda Daniela Ortegy zachová rozvojové
1. Monitorovat politickou situaci
priority a bude podporovat aktivity v rámci Národního rozvojového plánu
v Nikaragui 2. Propagace projektu a jeho významu
Stabilní bezpečnostní situace v oblasti
1. Informovat se o bezpečnostní situaci v Nikaragui, případně přizpůsobit časový plán a realizaci aktivit, umístění výstupů novým podmínkám
75
Podpora autonomní vlády, lokálních autorit a univerzity URACCAN
1. Předem se informovat u těchto subjektů o poptávce po projektu, případně informovat o významu a výhodách projektu 2. Propagace projektu u veřejnosti
Dostupnost stravy a vhodných technologií
1. Předem se informovat o situaci na tamějším trhu, případně zajistit nezbytné technologie dříve 2. Předem zajistit stravu v místě lokalizace projektu
Nepřízeň počasí (oblast tropických bouří)
1. Informovat se o předpovědi počasí 2. Přizpůsobit realizaci projektu nepřízni počasí
Odpor dřevařských firem nebo místních
1. Vysvětlit firmám a místním
obyvatel spolupracovat a využívat
obyvatelům výhody a
environmentální služby
nezbytnost projektu 2. Zajistit kontrolu dodržování plánu těžby
76
Závěr V závěru bych rád zrekapituloval základní zjištění vyplívajících z mé práce. Přírodní podmínky Nikaraguy s sebou přinášejí řadu rozvojových příležitostí, ale na druhou stranu také
ohrožení. Za příležitosti můžeme označit vysokou
biodiverzitu, podmínky vhodné k využití obnovitelných zdrojů energie, teplé podnebí nebo úrodnou půdu obohacenou lávovými sedimenty. Hlavní ohrožení představují zejména častá zemětřesení a sopečná aktivita na západě země a tropické bouře v její východní části. Možnými důsledky těchto přírodních hrozeb jsou velké ztráty na životech, škody na zemědělské produkci a infrastruktuře. Mnoho lidí zůstává bez střechy nad hlavou. Pokud by se přírodní katastrofy vyskytovaly ve větším množství, například v důsledku klimatických změn, znamenalo by to pro Nikaraguu vážný problém. Domnívám se, že její ekonomika by nebyla schopná takto zhoršené podmínky ustát. Mohlo by dojít k rozšíření různých epidemií v důsledku nedostatečné hygieny, zdravotnické péče a k rozsáhlým hladomorům. Navrhuji podporovat opatření omezující dopady přírodních katastrof, jako je včasné varování obyvatel, nebo udržitelné hospodaření zahrnující například umělá protierozní opatření, či zachování dostatečných ploch lesních porostů. Z části věnované obyvatelstvu, bych upozornil na skutečnost, že i v současnosti žije stále velký počet Nikaragujců v neuspokojivých podmínkách. Obecně existuje větší chudoba na východě země, kde žijí převážně domorodí obyvatelé závislí na přírodním prostředí. Nicméně, některé ukazatele bych nehodnotil nejhůře. Poměrně vysoká naděje na dožití je, mimo jiného, i výsledkem toho, že některá závažná onemocnění, jako HIV/AIDS, zůstávají pod kontrolou. Placené vzdělání nebylo do roku 2007 přístupné pro všechny děti chudých obyvatel, avšak v roce 2007 došlo ke změně. Poplatky byly zrušeny. Z hlediska budoucího rozvoje nalezneme v Nikaragui, podobně jako v dalších rozvojových zemích, výhodnou věkovou strukturu obyvatelstva. Většina lidí se nachází v produktivním věku. Navíc tam existuje více lidí v „před-produktivním“ věku, než ve věku „po-produktivním“. Rozvojové projekty by měly být namířeny především k podpoře v zaměstnanosti tamějšího obyvatelstva. Dostatek pracovních příležitostí určila i většina Nikaragujců jako svůj prvořadý požadavek. Tohoto cíle může být dosaženo pomocí projektů, které zachovají tamější kulturu. Ekonomika země vykazuje neustálý růst, avšak vzhledem k nízkému základu, tento růst nedosahuje možných a žádoucích hodnot. Problémem zůstává její zaměření
77
na produkci primárních komodit. Ta činí Nikaraguu silně závislou na pohybu cen těchto komodit na světových trzích. Velká část obyvatelstva pracuje stále ještě v zemědělství. Nejrychleji se rozvíjejícím a velmi perspektivním odvětvím je cestovní ruch. Jako
překážka
ekonomického
rozvoje
působí
nedostatečná
infrastruktura.
Snaha o hospodářský rozvoj zatím příliš nezohledňuje ochranu životního prostředí, což přispívá například k nadměrné erozi půdy nebo znečištění vod. Tyto skutečnosti mohou mít v budoucnosti negativní dopad na životní podmínky obyvatel země. Přestože existuje systém chráněných přírodních oblastí, v praxi je tato ochrana zatím nedostačující. Je třeba se zaměřit na školení managementu ochrany přírodních zdrojů. Většina elektráren v Nikaragui využívá ropu. Problémem je neexistence nalezišť na území Nikaraguy a zvyšující se ceny této suroviny. Jako cíl politiky v energetickém průmyslu navrhuji přechod na obnovitelné zdroje energie, především pak energii vody. Vláda země se v posledních letech snažila využívat výhod strategického plánování a mezinárodní rozvojové spolupráce. Přes značné problémy s korupcí lze označit Nikaraguu za demokratickou zemi. Patrná je i určitá snaha o decentralizaci. Na konci roku 2006 zvítězila ve volbách levicová politická strana FLSN pod vedením Daniela Ortegy, který se účastnil v roce 1979 vítězné revoluce proti diktátorskému režimu rodiny Somozů. Zatím není ještě zcela jasné, jakým směrem se bude jeho vláda ubírat. Existuje však několik možností. Pokud bude nakonec zachován trend předchozích vlád od roku 1990, nevyhne se Nikaragua některým obtížím, nicméně řada ukazatelů by se měla postupně zlepšovat. V případě pokusu o vybudování socialistického státu nebo autoritářského režimu lze předpovědět Nikaragui podobný osud jaký ji zastihl v osmdesátých letech minulého století. Občanská válka s přispěním USA, které „bránily své zájmy v zemi“, tehdy podstatně snížila životní úroveň obyvatel. Za ideální považuji vsadit na principy udržitelného rozvoje a ten také podporovat. Domnívám se, že touto cestou lze docílit k nejrychlejšímu a udržitelnému zlepšení životních podmínek obyvatel Nikaraguy. Plnění jednotlivých rozvojových cílů se dá dosáhnout pomocí jednotlivých rozvojových projektů. Aby byly rozvojové cíle v Nikaraguy naplněny, je nutná podpora ze zahraničí. O finance na rozvojové projekty lze žádat i vládu ČR. Podmínky k schválení projektu a poskytnutí financí shrnuje dokument ZRS ČR. Jako příklad formulace projektu na základě výše uvedených cílů jsem vybral udržitelné lesní hospodářství v municipalitě Prinzapolka. V této lokalitě dochází k nekontrolovatelnému odlesňování. Příležitost je třeba vidět v přírodním bohatství, v podobě rozlehlých lesů 78
a v jejich druhové rozmanitosti. Cíl projektu reaguje na rozvojový cíl nikaragujské vlády Rozvoj lesního hospodářství – management udržitelného lesního hospodářství. Cíl je také v souladu s rozvojovým cílem tisíciletí: Zajistit udržitelný stav životního prostředí. Pro úspěšnou realizaci projektu by bylo třeba vyškolit management přírodních zdrojů, vytvořit krajinný plán a plán udržitelné těžby dřeva, environmentální centrum, lesní školky a informovat veřejnost, včetně dřevařských firem. Samozřejmě je třeba zajistit dostatečný management projektu, promyslet faktory kvality a udržitelnosti projektu, zvážit předpoklady i rizika realizace projektu. Nezbytnou součástí projektu je také jeho časový plán a rozpočet. Kvalitní rozvojový projekt by měl rozvíjet všechny tři složky udržitelného rozvoje: sociální, ekonomickou a environmentální. Věřím, že při rozumné politice a spolupráci vlády Nikaraguy mohou podobné projekty reagující na tamější rozvojové příležitosti, v dohledné době, významně zvýšit kvalitu života tamějších obyvatel a přispět k uchování přírodního bohatství příštím generacím.
79
Shrnutí Rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaragui Efektivně poskytovaná rozvojová pomoc může v chudých zemích tzv. třetího světa, včetně Nikaraguy, podstatně zlepšit životní podmínky mnoha obyvatel. Základem pro kvalitní mezinárodní spolupráci je analýza cílových zemí, identifikace tamějších rozvojových příležitostí a ohrožení. Tato práce kombinuje různé přístupy, které v Nikaraguy tyto příležitosti a ohrožení vymezují a využívají při definici rozvojových priorit a v návrzích rozvojových projektů. Podstatná část práce je věnována charakteristice země a její historii. Tyto kapitoly vytvářejí základ pro stanovení příležitostí a ohrožení rozvoje a další diskuzi. Nikaragua disponuje přírodními podmínkami vhodnými k využití obnovitelných zdrojů energie. Velmi dobré podmínky pro využití energie vody nalezneme v severních, případně středních částech země. Největší potenciál pro využití solární energie má západ Nikaraguy. Existují tam také značné zásoby využitelného přírodního bohatství. Zmiňme, alespoň rozsáhlé tropické lesy ve východní části země. Mezi významné ohrožení rozvoje patří seismická a sopečná činnost, tropické bouře. Stále ještě velké množství obyvatel Nikaraguy žije v neuspokojivých podmínkách. Příležitostí pro budoucí rozvojové aktivity je výhodná věková struktura obyvatel. Přestože ekonomika země vykazuje určitý každoroční růst, značnou hrozbou zůstává její orientace na produkci primárních komodit, která ji činí závislou na pohybu cen těchto komodit na světových trzích. Podobně závislá je na importu ropy a pohybu jejích cen, jelikož většina tamějších elektráren využívá právě tuto surovinu. Systém ochrany životního prostředí sice existuje, avšak má zatím značné nedostatky. Veřejná správa v zásadě funguje na demokratických principech. Problémem je korupce. Po deseti letech dominantní role PLC (Liberal Constitucional Party), vládne od roku 2007 Daniel Ortega Saavedra a jeho levicově orientovaná politická strana FLSN. Ze současných událostí zatím není zcela jasné jakým směrem se tato vláda bude ubírat. Nicméně, existuje několik možností budoucího vývoje. Při zachování současných trendů se dá předpokládat pozvolné zlepšování řady rozvojových indikátorů. Další možností je snaha vybudování socialistické společnosti a autoritářského režimu. Tato cesta by ve svém důsledku v budoucnosti podstatně snížila životní úroveň obyvatel Nikaraguy. Za ideální považuji třetí možnost, kterou lze
80
nejrychleji reagovat na potřeby obyvatel země. Touto možností je prosazování principů udržitelného rozvoje. Smyslem poslední kapitoly této práce je názorně ukázat, jak zpracovat rozvojový projekt, aby bylo dosaženo určitého rozvojového cíle v konkrétní lokalitě, v tomto případě udržitelného lesního hospodářství v municipalitě Prinzapolka (RAAN). Tento
cíl
spadá
pod
oblast
udržitelného
využívání
přírodních
zdrojů.
Nesmí se zapomenout na dostatečné personální zajištění projektu, časový rozvrh, vyškolení managementu přírodních zdrojů v oblasti, vytvoření krajinného plánu a plánu udržitelné těžby dřeva, lesních školek nebo informování veřejnosti, včetně dřevařských firem.
81
Summary Development opportunities and threats in Nicaragua An Efective development cooperation can substantialy improve the living condition by many of the inhabitans of poor countries in the third world. The analysis of these target countries, which identificate its development opportunities and threats, is the base for quality international cooperation. This study kombines various approaches to find this opportunities and threats in Nikaragua and use it for the definition of development priorities and proposals of development projects. Great deal of this paper is concerned with characteristics of this country and its history. These sections make the base for creating next discussion. Nicaragua dispose of positive natural conditions to take advantage of renewable energy resources. There are really good conditions for using energy of water in the northern or central part of Nikaragua , and for using solar energy on the west. There are huge reserves of useful natural wealth too. We make a mention of the extensive tropical forests in the eastern part of this country. Seismic and volcanic activities and tropical storms belongs among the most important threats. Still great number of Nicaragua inhabitans lives in unsatisfactory conditions. Profitable age structure of inhabitans is one of the opportunities for future development activities. Althought economy of Nicaragua increases every year, its orientation on the production of primary comodities remains as a threat, which make Nikaraguas economy dependant of moving prices of this comodities on the global market. There is a similar dependance on import of oil and moving of its prices, because the great number of local power stations use this raw material. The system of environmental protection exist with some inadequencies. The public administrations operate on the principles of democracy. Corruption is a problem. Daniel Ortega Saaverdra has governed with his leftist political party FLSN (Sandinista National Liberation Front) since 2007, after ten years of dominant role of PLC (Liberal Constitutionalist Party). Current events are not too representative for some future prediction. However there are several possibilities of future progress. If there will continue middle-term trends, we can assume slow improving a number of development indicators. Another possibility is the effort to make a socialist society and dictatorship. This effort would very decrease living standard of many inhabitans
82
of Nikaragua. As a ideal approach to quickly react on the needs of people, I find the third possibility – to promote the principles of sustainable development. Last chapter of this paper show how to formulate a development project to reach a development goal in concrete lokality, in this case a sustainable forest management in the Municipality of prinzapolka (RAAN). This goal belongs under sustainable exploatation of the natural resources. We must not forget on the sufficient personal management of this project, time programme, training of the management of natural resources in Prinzapolka, creating environment and sustainable felling plans, forest nurseries, or infoming the public include local wood companies.
83
Klíčová slova rozvoj, Nikaragua, příležitosti, ohrožení, přírodní podmínky, kvalita života, veřejná správa, politika, Ortega, ekonomika, udržitelný rozvoj, rozvojový projekt
Key words development, Nicaragua, opportunities, threats, natural conditions, living conditions, public administration, policy, Ortega, economy, sustainable development, development project
84
Seznam použitých zdrojů Knihy a odborné časopisy: BIČÍK, I., a kol. Regionální zeměpis II. Nakladatelství České geografické společnosti, 1. vyd. Praha 1994. 48 s. ISBN 80-901942-3-0.
BURNIE, D., a kol. Zvíře. Euromedia Group k.s. Praha 2002. 624 s. ISBN 80-2420862-8.
ELTRINGHAM, P., a kol. Střední Amerika. Nakladatelství JOTA, s.r.o., 1. vyd. Brno 2005. 915 s. ISBN 80-7217-311-1.
GARDNER, P., a kol. Encyklopedie zeměpis světa. Columbus, spol. s.r.o., Praha 1999. 497 s. ISBN 80-901727-6-8.
JÁNSKÝ, B., a kol. Země. Nakladatelství České geografické společnosti, 3. vyd. Praha 1997. 64 s. ISBN 80-86034-20-8.
PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Krajina vyhledávaná, konzumovaná, či tvořená cestovním ruchem?. Geografické rozhledy, 2007, roč. 16, č. 4, s. 6 – 9, ISSN 1210-3004
REID, R., a kol. Central America on a shoestring. Lonely Planet 2004. ABN 36 005 607 983.
REID, R., a kol. Central America on a Shoestring. Lonely Planet 2007. ABN 36 005 607 983.
SMOLOVÁ, I., VYSOUDIL, M. Zeměpis na dlani. Rubico. 1. vyd. Olomouc 2003. 124 s. ISBN 80-85839-88-1
85
Internetové zdroje: CIA (Central Inteligence Agency) -The World factbook. Nicaragua. [online]. 2007. [cit. 2007-12-28]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/nu.html
ENERG, spol. s.r.o. Energie vody – vodní elektrárny. [online]. 2002. [cit. 2008-2-25]. Dostupné na: http://www.energ.cz/index.phtml?polozka=30
IMF - Internationaly monetary found, Nicaragua: Poverty Reduction Strategy Paper. [online]. 2005 [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2005/cr05440.pdf
INEC – Instituto Nacionál de Estadística y Censos. Censo de Población y de Vivienda 2005. [online] říjen 2006. [cit. 2007-12-29]. Dostupné na: http://www.inec.gob.ni/censos2005/ResumenCensal/RESUMENCENSAL.pdf
KENDRICK, F. J. The Second dominy of Daniel Ortega. [online] Worldpress 2008. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.worldpress.org/Americas/3062.cfm
MANFUT. Municipio de Pronzapolka. [online]. 2004. [cit. 2007-11-18]. Dostupné na: http://www.manfut.org/RAAN/prinzapolka.html
MANFUT. Salon de la fama: Deportes de nicaragua. [online]. 2007 [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.manfut.org/museos/deportes1.html
MARENA - Ministerio de Ambiente y los Rescuros Naturales. Areas Protegidas. [online] 2004. [cit. 2007-12-29]. Dostupné na: http://www.marena.gob.ni/areas_protegidas/intro.htm
MERRILL, T. Nicaragua: A Country Study [online]. Washington 1993. [cit. 2007-12-28]. Dostupné na: http://countrystudies.us/nicaragua/
86
MZV - Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nikaragua. [online]. 2005. [cit. 2007-12-28]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={033DD578-BC2D-41D3-8E2B506C27C76F29}
MZV – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Zahraniční rozvojová spolupráce ČR [online]. 2007. [cit. 2008-1-23]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/wwwo/MZV/default.asp?id=45287&ido=18927&idj=1&amb=1
Nation Encyclopedia. [online]. Nicaragua: Nicaragua religions. 2007 [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.nationsencyclopedia.com/Americas/NicaraguaRELIGIONS.html
NCDC - National Climatic Data Centre. Mitch: The Deadliest Atlantic Hurricane Since 1780. [online] 2006. [cit. 2008-2-13]. Dostupné na: http://lwf.ncdc.noaa.gov/oa/reports/mitch/mitch.html
Paley Media, Religion in Nicaragua [online]. 1995-2008. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.nicaragua.com/culture/religion/
ProNicaragua. Human Capital. [online]. 2005. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://www.pronicaragua.org/index.php?option=com_content&task=view&id=27&Item id=87
UNDP - United Nation Development Found. Human development report. [online]. 2008. [cit. 2008-3-15]. Dostupné na: http://hdr.undp.org/hdr2006/statistics/countries/data_sheets/cty_ds_DZA.html
USCWM - United States Center for World Mission. Josua project: Nicaragua, [online]. 2007. [2007-11-28]. Dostupné na: http://www.joshuaproject.net/countries.php?rog3=NU
87
USGS - United States Geological Survey. Historic Earthquakes: Nicaragua [online]. 1973. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://earthquake.usgs.gov/regional/world/events/1972_12_23.php
Ústav mezinárodních vztahů – Rozvojové středisko. Rozvojové cíle tisíciletí. [online]. 2007. [cit. 2008-3-17]. Dostupné na: http://www.rozvojovestredisko.cz/rct.php
WB - The World Bank. World development indicators. [online]. 2006. [cit. 2007-1016]. Dostupné na: http://devdata.worldbank.org/wdi2006/contents/index2.htm
Wikipedia, the free encyklopedia. Nicaragua [online]. 2007. [cit. 2007-12-29]. Dostupné na: en.wikipedia.org/wiki/Nicaragua
XINHUA NEWS AGENCY. Nicaragua´s new gov´t to enforce free education [online]. 2006. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://news.xinhuanet.com/english/200612/06/content_5442752.htm
88
Seznam příloh: 1. Managua – administrativní a ekonomické centrum Nikaraguy (fotografie) 2. Možné využití energie malých vodních elektráren 3. Rozvojové cíle tisíciletí 4. Rozvojové cíle a vybrané aktivity nikaragujské vlády v oblasti rozvoje venkova (2006 – 2010) 5. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – rozpočet projektu 6. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – identifikační formulář projektu
89
Přílohy: Příloha č. 1: Managua – administrativní a ekonomické centrum Nikaraguy
(Wikipedia, 2007)
90
Příloha č. 2: Možné využití energie malých vodních elektráren Výkon MVE (kW)
Možnost připojení odběratelů
2,5
Svícení pro 15 bytových jednotek
5
Čerpání při závlahách nebo provoz moderní domácnosti (bez elektrického vytápění)
10
Vytápění 7 místností v mírných klimatických podmínkách
30
Provoz moderního elektrizovaného obydlí
50
Osvětlení a provoz malého podniku
500
Osvětlení pro venkovskou obec s 200 obydlími, nebo provoz 100 elektrizovaných domácností
1 000
Provoz většího průmyslového podniku
1 000 – 10 000
Zajištění energie pro místní síť malého sídliště
(Energ, 2002)
91
Příloha č. 3: Rozvojové cíle tisíciletí Cíl 1: odstranit extrémní chudobu a hlad •
snížit na polovinu počet lidí žijících za méně než jeden dolar na den a snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem
Cíl 2: dosáhnout základního vzdělání pro všechny •
zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu
Cíl 3: prosazovat rovnost mužů a žen a posílit roli žen ve společnosti •
odstranit nerovnost pohlaví v základním a středním školství do roku 2005 a na všech úrovních vzdělávání do roku 2015
Cíl 4: snížit dětskou úmrtnost •
snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do pěti let
Cíl 5: zlepšit zdraví matek •
snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti
Cíl 6: bojovat s HIV/ AIDS, malárií a dalšími nemocemi •
zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS
•
zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných nemocí
Cíl 7: zajistit udržitelný stav životního prostředí •
integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů
•
snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně
•
dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů)
92
Cíl 8: budovat světové partnerství pro rozvoj •
dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni)
•
řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.)
•
řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států
•
komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí
•
ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi
•
ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích
•
ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti
(Ústav mezinárodních vztahů – Rozvojové středisko, 2007)
93
Příloha č. 4: Rozvojové cíle a vybrané aktivity Nikaragujské vlády v oblasti rozvoje venkova (2006 – 2010) 1. Technologické inovace v zemědělství 2. Zdraví hospodářských zvířat a plodin a bezpečné potraviny 3. Rozvoj lesního hospodářství •
Management udržitelného lesního hospodářství
•
Prevence a kontrola škůdců a nemocí
•
Prevence a kontrola lesních požárů
4. Finanční služby (IMF, 2005)
94
Příloha č. 5: Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – rozpočet projektu 1. Osobní náklady (platy včetně pojištění atd.) 1.1. Management 1.1.1. Koordinátor………………………..30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč 1.2. Experti (odborníci) 1.2.1. Ekolog / enviromentalista…...........30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč 1.2.2. Zoolog………………………………30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč 1.2.3. Botanik……………………………...30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč 1.2.4. Geograf…………………………….30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč 1.3. Administrativní / pomocný personál 1.3.1. Administrátor……………………...30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč 1.3.2. Stavbyvedoucí………………………..15 000 Kč x 6 měsíců = 90 000 Kč 1.3.3. Řidič………………………….........10 000 Kč x 30 měsíců = 300 000 Kč 2. Cestovní náklady 2.1. Mezinárodní cestovné 2.1.1. Letenky (zpáteční)……………………...6 lidí x 30 000 Kč = 180 000 Kč 2.2. Místní doprava 2.2.1. Taxi v Puerto Cabezas………………….........2 taxi x 500 Kč = 1 000 Kč 2.3. Náklady na provoz vozidla 2.3.1. Palivo………………………………...2 000 Kč x 30 měsíců = 60 000 Kč 2.4. Ubytování 2.4.1. Ubytování na 30 měsíců………..3 lidi x 2 000 x 30 měsíců = 180 000 Kč 2.4.2. Ubytování na 6 měsíců………........3 lidi x 2 000 x 6 měsíců = 36 000 Kč 2.5. Víza…………………………………………........6 lidí x 2 500 Kč = 15 000 Kč 2.6. Zdravotní příprava 2.6.1. Očkování…………………………………..6 lidí x 2 000 Kč = 12 000 Kč 2.7. Cestovní pojištění……………………………………6 lidí x 500 Kč = 3 000 Kč 2.8. Diety 2.8.1. Pro stálý personál……………..3 lidi x 900 dnů x 900 Kč = 2 430 000 Kč 2.8.2. Pro personál na 6 měsíců……….3 lidi x 180 dnů x 900 Kč = 486 000 Kč 3. Vybavení a dodávky zboží 3.1. Dlouhodobý nehmotný majetek 3.1.1. Software…………………………………………………………5 000 Kč 3.2. Dlouhodobý hmotný majetek 95
3.2.1. Vozidlo………………………………………………………500 000 Kč 3.3. Zásoby, materiál, služby 3.3.1. Strava při stavbě lesních školek………………………….……...5 000 Kč 3.3.2. Stavební materiál………………………………………..…....500 000 Kč 3.3.3. Počítač s příslušenstvím………………………………………..30 000 Kč 3.3.4. Ostatní vybavení (env. Centrum a školky)…………………...200 000 Kč 3.3.5. Energie (env. centrum a školky po dobu realizace projektu)….10 000 Kč 3.3.6. Telefon…………………………………………………………..5 000 Kč Celkem……………………………………………………………………..8 288 000 Kč Pozn.: ceny jsou pouze orientační
96
Příloha č. 6: Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – Identifikační formulář projektu Název projektu:
Číslo projektu:
Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Přiřazeno zadavatelem Prinzapolka v Nikaragui Cílová země:
Místo realizace projektu:
Nikaragua
Municipio Prinzapolka, RAAN, Nikaragua
Gestorské rezortní ministerstvo:
Sektorová orientace projektu:
Ministerstvo životního prostředí
Zahraniční rozvojová spolupráce
Předpokládané datum zahájení
Předpokládané datum ukončení projektu:
projektu:
Prosinec 2011
Červen 2009 Celková výše prostředků na projekt Celková výše prostředků na projekt včetně ze ZRS: 8 288 000 Kč
spolufinancování: 8 288 000 Kč Pozn.: políčko využívá přílohy č. 5
Realizátor projektu / odpovědný řešitel : Developlan s.r.o / Karel Jedlička Dukelská 468 100 10, Praha 10 Tel. 777 456 234 www. developlan. com pozn.: údaje v tomto políčku jsou zcela fiktivní Partnerská organizace v zemi realizace projektu: Universidad de las Regiónes Autónomas de la Costa Caribe Nicargüense (URACCAN) Puerto Cabezas, RAAN, Nikaragua
Místo, datum, jméno a podpis zpracovatele projektu: V Praze dne 2.3. 2008
Pozn.: příloha využívá údajů z kap. 6.1. Návrh projektu – Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka
97
98
