MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKY A ÚPOLŮ
Rozvoj motorických schopností rozhodčího fotbalu s ohledem na zdravotní hledisko daného sportovního odvětví Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Pavlína Vaculíková, Ph.D.
Jan Šíp TVS (RF)
Brno, 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Karlových Varech dne 21. dubna 2015
podpis
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval své vedoucí bakalářské práce Mgr. Pavlíně Vaculíkové, Ph.D. za odborné vedení, spolupráci, trpělivost, pomoc a cenné rady, které mi poskytla během psaní této práce. Mé poděkování patří také rodině za podporu během celé doby mého studia.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................... 7 1.1
FOTBAL .................................................................................................. 7
1.1.1
HISTORIE ........................................................................................ 8
1.1.2
FYZICKÉ NÁROKY NA ROZHODČÍ ......................................... 10
1.1.3
LIMITUJÍCÍ FAKTORY VÝKONU ROZHODČÍHO FOTBALU 11
1.2 ZDRAVOTNÍ RIZIKA VE FOTBALE ..................................................... 14 1.2.1 POHYBOVÝ APARÁT ...................................................................... 14 1.2.2 ZAPOJOVANÉ SVALY ..................................................................... 18 1.2.3 AKUTNÍ A CHRONICKÁ ZRANĚNÍ ............................................... 19 1.2.4 FUNKČNÍ PORUCHY POHYBOVÉHO SYSTÉMU........................ 20 1.2.5 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ ............................................................... 25 1.3
2
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI............................................................... 27
1.3.1
VYTRVALOSTNÍ SCHOPNOSTI ................................................ 29
1.3.2
SILOVÉ SCHOPNOSTI ................................................................. 33
1.3.3
RYCHLOSTNÍ SCHOPNOSTI ...................................................... 35
CÍLE, ÚKOLY PRÁCE A VÝZKUMNÁ OTÁZKA .................................. 37 2.1 CÍL PRÁCE ................................................................................................ 37 2.2 ÚKOLY PRÁCE ......................................................................................... 37 2.2 VÝZKUMNÁ OTÁZKA ............................................................................ 37
3
PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................... 38 3.1 TRÉNINKOVÝ PLÁN NA 2 TÝDNY ...................................................... 38 3.2 ZÁSOBNÍK KOMPENZAČNÍCH CVIČENÍ ............................................ 44 3.2.1 UVOLŇOVACÍ CVIKY ..................................................................... 44 3.2.2 PROTAHOVACÍ CVIKY ................................................................... 47 3.2.3 POSILOVACÍ CVIKY ........................................................................ 57
4
ZÁVĚR ......................................................................................................... 65
5
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA ........................................................ 66
ÚVOD ‚‚ Fotbal není záležitostí života a smrti. Je mnohem důležitější! ‘‘ Bill Shankly, skotský fotbalista a trenér (1913-1981)
To může být jistě s trochou nadsázky pro mnoho lidí životní filozofie a každý si o tom může myslet své. Pravdou však je, že fotbal patří k nejoblíbenějším a nejhranějším sportům na světě. V Česku se jedná o sport číslo jedna. A nemusí se jednat jen o profesionály. Snad i v každé menší vesnici najdeme fotbalové hřiště, kde se o víkendu schází pro zábavu místní a užívají si fotbalu. I většina malých chlapců touží fotbal hrát a chtějí dosáhnout toho, co jejich idoly. Nároky na hráče rostou každým dnem. Musí být vybaveni technicky, kondičně i takticky. Na téma rozvoje techniky kopu, střelby, vytrvalosti, síly a didaktiky herního výkonu jednotlivce i týmu bylo, podle toho jak jsem hledal, zhruba od poloviny 20. století už napsáno nespočet knih. S rostoucími požadavky na hráče a trenéry však rostou i nároky na výkony rozhodčích, kteří jsou neodmyslitelnou součástí utkání. Jedná se jak o znalost pravidel, tak o jejich fyzickou připravenost. A zatím pro ně neexistuje ucelenější publikace, díky které by mohli rozvíjet své motorické schopnosti a být tak na utkání lépe připraveni. V současnosti se řídí pouze určitými metodickými pokyny. V tištěných publikacích se rozhodčím věnuje jen na 2 stranách norský profesor Roald Bahr v knižní příručce pro fotbalovou veřejnost F-MARC - Manuál fotbalové medicíny, kde také podotýká velký rozdíl mezi nadměrným počtem publikací určeným pro hráče a trenéry a malým počtem určeným pro rozhodčí a ostatní fotbalové funkcionáře. Jednu z těchto publikací (Krustrup 2001) jsem sehnal v anglickém originále a poskytla mi mnoho zajímavých informací o problematice rozhodčích. Odpovídající kondiční zdatnost, znalost pravidel a jejich uplatnění v praxi jsou základními předpoklady pro kvalitní výkon rozhodčího na hrací ploše. Výkonnost rozhodčího se liší s úrovní soutěže. Na úrovni krajských soutěží může rozhodčí, pro které je tato BP určena, absolvovat kolem 5 zápasů za víkend. 5
A to se bez dostatečné fyzické zdatnosti musí projevit na jeho těle, zdraví i psychické pohodě a celkové kvalitě života. Proto se ve své bakalářské práci zaměřím právě na rozvoj úrovně motorických schopností pro rozhodčího s vytvořením několika doporučených kondičních tréninků a také na velmi důležitá, ale opomíjená kompenzační cvičení. Tato problematika však zabírá široké spektrum oblastí. Pokusím se zde tak spojit dosavadní poznatky z oblasti fyziologie, anatomie, antropomotoriky, lékařství, i prostředky a metody rozvoje z teorie sportovního tréninku. Není mým úmyslem, ani v mých možnostech, v této práci obsáhnout celou šíři dané problematiky do detailů, ale zato bude obsahovat nejdůležitější poznatky, podstatné informace a praktické principy, které by mohly být uceleným teoretickým základem pro rozhodčí fotbalu, který by chtěl zapracovat na své fyzické připravenosti a měl tak předpoklad odvést na hřišti co nejlepší výkon. Bakalářskou práci jsem rozdělil na teoretickou část, kde vysvětlím danou problematiku a na část praktickou, která bude obsahovat dvoutýdenní tréninkovou jednotku na rozvoj úrovně motorických schopností a zásobník kompenzačních cvičení.
6
1 TEORETICKÁ ČÁST V první části bakalářské práce se budu na úvod věnovat krátkému shrnutí bohaté historie fotbalu a podíváme se, jaké jsou v současnosti kladeny fyzické nároky na fotbalové rozhodčí a s nimi související limitující faktory jejich pohybového výkonu. V další části práce budou uvedeny základní poznatky z anatomie, pohybového systému - konkrétně kosterního a svalového systému, které jsou pro pohyb nejdůležitější. Podívám se na fotbal a rozhodčího ze zdravotního hlediska. Teoreticky rozeberu nejvíce zapojované svaly a uvedu rizika spojená s tímto sportem - nejčastější úrazy a zranění. Akutní i chronická. V neposlední řadě uvedu i funkční poruchy pohybového systému a s tím spojená kompenzační cvičení, které by měli působit jako prevence proti těmto poruchám. V poslední podkapitole celé teoretické části budu psát úvod k tématu této práce, a to k motorickým schopnostem. Jejich dělení, charakteristika a metody rozvoje.
1.1 FOTBAL Fotbal patří mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější sporty na světě. Jeho výhodou je přízeň všech vrstev obyvatelstva ve většině zemí na všech kontinentech. Fotbal se stal fenoménem, součástí životního stylu, známkou identity, kulturou a prostředkem spojení lidí. Rozšířil se v rozdílných společnostech, které se jen zřídka dělí o společné kulturní hodnoty. Fotbalové kultury jsou velmi odlišné a odrážejí charakteristiky jednotlivých zemí a jejich obyvatel. Najdeme mezi nimi však jeden společný faktor. A to je skutečnost, že většina lidí nebere fotbal jen jako velkou show, ale je pro miliony lidí především lidovou zábavou. A to je od počátku této hry jejím smyslem (Bedřich, 2006).
7
1.1.1
HISTORIE
Lidé hledali odreagování od každodenního života už od nepaměti. A našli ho především ve sportu. Aktivity byly různé. Zmínky o hře podobné fotbalu nalézáme v různých částech celého světa. Tyto míčové hry byly populární v Číně (hra ts’u-küh), Řecku (episkiros), Římě (harpascum), Normandii (soule), Japonsku (kenatt), později v Itálii (calcio) nebo u Inků v Mexiku. Nejstarším zobrazením míče je zřejmě jeho kresba v chrámu egyptského Karnaku, jejíž stáří se odhaduje na 4000 let. Tehdejší pojetí hry bylo ale odlišné. Například v Římě nebo Číně bylo prvotním záměrem zocelení a fyzická příprava vojáků. V Mexiku měla hra náboženský a rituální podtext a třeba v Anglii byla součástí oslav Vánoc a Nového roku (Bedřich, 2006). Fotbal, jak ho známe dnes, pochází z období Viktoriánské Anglie ze začátku 19.století. Sport se tam stal součástí výuky na školách a zároveň výchovným prostředkem. Cílem bylo neukázněné nebo agresivní žáky vyčerpat. V mnoha tehdejších školách totiž docházelo běžně ke rvačkám a násilným vzpourám, které několikrát musela rozhánět i místní garda. Základními buňkami sportovní činnosti se staly kluby řízené samotnými studenty, takže ke vzájemnému soupeření klubů byl již jen krůček. Zrodil se tak moderní sport, a zároveň i moderní fotbal. Pravidelné sportovní soutěže se začaly pořádat od roku 1856. Každá škola si vytvořila vlastní verzi tohoto sportu. Některé obhajovaly kopání (v Eatonu, Harrow), jiné umožňovaly i podrážení soupeře, či braní míče do rukou (v Rugby). Vzájemná střetnutí ale vyžadovala jednotnost a řád. V roce 1862 tak vznikají nejstarší dochovaná pravidla o hře zvané Nejjednodušší hra (Bedřich, 2006). Důležitým milníkem v historii fotbalu je datum 26.10.1863, kdy se zástupci 11 londýnských klubů sešli v londýnské hospodě The Freemasons Arms a rozdělili zde tento sport na 2 směry. Kopanou a rugby. Zároveň byla založena první fotbalová asociace na světě - The Football Association (FA). Nejstarším fotbalovým turnajem na světě je od roku 1871 FA Cup (Votík, 2005).
8
V tabulce 1 jsou uvedena data týkající se vývoje funkce rozhodčích ve fotbale a jejich pravomocí jako součásti vývoje fotbalu. Tab. 1 Přehled některých změn a doplňků ve fotbale (Bedřich, 2006) rok
událost
1878
Poprvé byly použity píšťalky - povinně pro všechny od roku 1887
1890
Do tohoto roku seděl rozhodčí, podobně jako v tenise, pouze na tzv. empiru. Od tohoto roku nahrazen 1 hlavním rozhodčím na hřišti a 2 pomezními po stranách
1909
Vyrobeny první fotbalové dresy
1976
Zavedení žluté a červené karty
1990
Změna pravidla o ofsajdu
1998
Z pomezních rozhodčích se stávají asistenti ( poměr pravomocí mezi hlavním rozhodčím a asistentem se mění z 90:10 na 60:40 )
Fotbal se stal velmi rychle populárním a objevil se již na II. Olympijských hrách v Paříži v roce 1900. Do oficiálního olympijského programu byl však zařazen až v roce 1908 v Londýně. Mezitím vznikla 21.5.1904
Mezinárodní
fotbalová federace FIFA (Fédération Internationale de Football Association). Tato organizace sdružuje všechny fotbalové asociace na světě a mezi její hlavní náplně patří pořádání mistrovství světa. Prvním předsedou byl Francouz Robert Guérin a první mistrovství světa bylo uspořádáno v Uruguayi v roce 1930 (Bedřich, 2006). V Českých zemích se fotbal objevuje zhruba o 20 let později než v Anglii. První zápas se konal v Roudnici nad Labem v roce 1892. Za otce fotbalu v Čechách je považován Josef Rösler–Ořovský. Ten se fotbalu naučil v Londýně a po návratu do Prahy přeložil pravidla. To dalo podnět k založení prvních pražských klubů. Těmi byli v roce 1892 i SK Slavia a v roce 1893 AC Sparta. 19. října 1901 byl založen Český fotbalový svaz, který dnes funguje pod názvem Fotbalová asociace České republiky (FAČR). K 31.12.2014 je v asociaci registrováno 308 972 členů (Votík, 2005).
9
1.1.2
FYZICKÉ NÁROKY NA ROZHODČÍ
Fotbal je kolektivní míčovou hrou, kde se objevuje cyklická i acyklická forma pohybu. Tento pro fotbal specifický druh pohybu vyjadřujeme pojmem lokomoce. Ta zahrnuje běh se změnou směru, rychlosti, po různých drahách a běh s odlišnou strukturou - běh vzad a cval stranou (Psotta, 2006). Hra je fyzicky velice náročná. Podle Psotty (2006) se fotbal za několik desítek let velmi zrychlil. Zatímco v 60. a 70. letech 20. století hráč profesionálního fotbalu překonal za utkání (2x45 minut) celkovou vzdálenost 4 – 8 km, v současnosti je tato vzdálenost 8 – 15 km. Se zvýšenou dynamikou hry se zvyšuje i náročnost na kvalitu výkonu a s tím související fyzické i psychické připravenosti rozhodčích. Pro srovnání Bahr (2008) uvádí, že průměrná vzdálenost, kterou rozhodčí musí za zápas překonat, se pohybuje kolem 11 km a je tak srovnatelná se vzdáleností, kterou překonávají za zápas hráči. Nároky jednotlivých fotbalových utkání jsou velmi odlišné a každý zápas má svá specifika. Rozhoduje nejen různorodost akcí a intenzita hry, ale i délka a šířka hřiště, povrch hrací plochy a v neposlední řadě kvalita týmů i rozhodčího. Na následujícím obrázku (Obr. 1) jsou uvedeny základní fyziologické charakteristiky výkonu ve fotbalu. Srdeční frekvence je užitečným ukazatelem fyzické zátěže. Můžeme vidět, že srdeční frekvence se pohybuje okolo 80 % z maxima a koncentrace laktátu po výkonu se pohybuje mezi 2-12 mmol/l. To prokazuje, že je výkon podložen opakovaným podněcováním anaerobní glykolýzy v metabolismu svalů, a to v krátkodobých intervalech s vysokou intenzitou. Hromaděním laktátu klesá pH svalů. To bývá příčinou svalové únavy a bolesti.
Obr. 1 Fyziologické parametry během sportovního výkonu (Bernaciková, 2010)
10
Rozhodčí s asistenty by neměl ani na okamžik ztratit koncentraci a přehled o veškerém dění na hrací ploše. Samozřejmostí je znalost pravidel a jejich uplatnění v praxi, důležitá je řeč těla, autorita rozhodčího, ale i asertivita. To je zátěž pro organismus samo o sobě. O to víc, když je u toho vyžadován ještě pohyb. Zatížení je v utkáních charakterizováno nepravidelným střídáním maximální, submaximální a střední intenzity. Mluvíme o tzv. intermitenci (Psotta, 2006). Metabolické krytí je zajištěno pomocí ATP-CP systému, anaerobní glykolýze a aerobní fosforylaci. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu je zhruba 50:50. Energetický výdej se pohybuje v rozmezí 3000-6000 kJ/zápas (Bernaciková, Kapounková, & Novotný, 2010). Podle možností a potřeby je tedy vhodné i dodání tekutin a minerálů. Průměrné fotbalové utkání vede ke ztrátám 1 – 2 litru potu (v horkém prostředí až dvakrát více) a k téměř úplnému vyčerpání svalového glykogenu, přičemž většina je spálena už v první polovině utkání. Ve druhé půli proto narůstá únava, oslabují se regenerační schopnosti, klesá celková aktivita i počet naběhaných kilometrů. Pomoci může i suplementace kreatinem, a to při tréninku rychlosti i při regeneraci anaerobní energie během zápasu i po zápase (Cacek & Grasgruber, 2008).
1.1.3
LIMITUJÍCÍ FAKTORY VÝKONU ROZHODČÍHO FOTBALU
Podle Novotného (2009) je schopnost člověka k pohybu limitována faktory endogenními (vnitřní prostředí těla) a exogenními (zevní prostředí). Většina faktorů by mohla být zařazena do více složek, protože mívají společné vlastnosti, vzájemně se prolínají a ovlivňují. (Obr. 2)
11
Obr. 2 Schéma přehledu limitujících faktorů pohybového výkonu člověka (Novotný, 2009)
Je jisté, že zápasový výkon hráče a rozhodčího bude rozdílný. Hráč kromě běhu musí využít i sílu při osobních soubojích a techniku při přihrávání míče a střelbě, musí hlavičkovat. Na druhou stranu má jasné své poziční postavení a svoje pole působnosti (vymezený prostor), kde se pohybuje a jen málokdy tento prostor opouští. Jedná se o ojedinělé akce. Naopak pohyb rozhodčího se skládá pouze z běhu. Hlavními pohybovými činnostmi rozhodčího jsou vytrvalostní běh, ale i rychlý sprint. Dále ve velkém využívá cval stranou i běh vzad, což mu dává možnost mít přehled o dění na hrací ploše i při pohybu. Stěžejní motorickou schopností je pro rozhodčího úroveň jeho vytrvalostních schopností. V utkání využije i rychlostní vytrvalost a rychlostní schopnosti. Podrobněji se motorickým schopnostem budu věnovat ve čtvrté podkapitole, nyní jen stručný výpis. Vytrvalost můžeme podle Bedřicha (2006) definovat jako schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě. Vytrvalostní schopnosti jsou geneticky determinovány asi z 60 – 80 % a jejich ovlivnění je, na rozdíl od jiných kondičních schopností,
poměrně snadné, poněvadž adaptibilita systémů
podmiňující vytrvalost je větší.
12
„Rychlostně vytrvalostní výkon, tj. výkon v trvání 10 – 45 s určují nejen metabolické faktory, ale také faktory nervosvalové. Projevuje se zde vyšší podíl přechodných, oxidativně glykolytických (FOG) svalových vláken.“ (Psotta, 2006) „Rychlostní schopnosti chápeme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí, jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase. Pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu maximálně 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20 % maxima“ (Bedřich, 2006). Rychlostní vytrvalost je v dnešním fotbale jednou z nejdůležitějších složek výkonu. Rozhodčí musí být schopen okamžitě reagovat na rychlé přenesení hry, což znamená překonat průměrně vzdálenost okolo 80 m, díky diagonálnímu způsobu řízení utkání, třeba i několikrát za sebou. To bych rád zmínil jako poslední poznámku v této kapitole. Pohyb rozhodčího je totiž také determinován pohybem po hrací ploše. Správné poziční postavení a pohyb po hřišti mu může velmi usnadnit práci. Pro lepší přehled hřiště a kontrolu hry má hlavní rozhodčí a jeho dva asistenti na hrací ploše rozdělené pole působnosti a pohybují se podle zásad tzv. diagonálního způsobu řízení utkání. Odlišnosti ve výkonu jsou taky v neposlední řadě dány tím, jestli mluvíme o hlavním rozhodčím, nebo jeho asistentech. Nároky na ně jsou podobné, avšak pro oba mají svá specifika. Proto by podle mě měly být tréninkové programy odděleny pro rozhodčí a pro asistenty zvlášť.
13
1.2 ZDRAVOTNÍ RIZIKA VE FOTBALE Pohybová aktivita by měla mít prospěšný vliv na tělesné zdraví, duševní pohodu a celkově zlepšovat kvalitu života. Fotbal, jako každá sportovní činnost, však má svá specifická zranění, úrazy a poranění, i když se dodržují zásady opatrnosti. Zraněními jsou sužováni fotbalisti všech výkonnostních i věkových kategorií. Jelikož je pro fotbal stěžejní práce dolních končetin, zranění postihují především kotníky, kolena, svaly stehna a lýtka. V průběhu zápasu se výskyt zranění zvyšuje ke konci každého poločasu, kdy už na aktéry působí fyzická i psychická únava. U hráčů je většina zranění způsobena kontaktem s jiným hráčem. U rozhodčích jsou hlavní příčiny běh, otočení nebo špatné došlápnutí. Bahr (2008) rozděluje rizikové faktory zranění při fotbale na vnitřní a zevní. Vnitřní faktory jsou chápány jako individuální biologické nebo psychosociální charakteristiky jednotlivce (jako je kloubní flexibilita, funkční nestabilita, předešlá zranění nebo neadekvátní rehabilitace). Mezi vnější faktory řadíme např. zátěž při tréninku, klimatické podmínky, povrch hřiště, zvolenou obuv atd.
1.2.1 POHYBOVÝ APARÁT
Z
pohledu
funkční
anatomie
pohybového
systému
můžeme
podle
Bernacikové, Beránkové a Kapounkové (2010) schematicky rozčlenit pohybový systém na čtyři funkčně nedělitelné složky pohybového systému: -
opěrnou (pasivní) – tvoří ji kosti a klouby
-
výkonnou (aktivní) – tvoří ji svaly a šlachy
-
řídící (regulační) – tvoří CNS a periferní nervový systém
-
zásobovací (infrastrukturální) – tvoří ji cévy
Pohybu se zúčastňuje přímo anebo nepřímo řada orgánových soustav lidského těla. K těm patří kosti, klouby, svaly a šlachy. Kosti tvoří opěrný systém a jsou pasivním pohybovým aparátem, svaly a šlachy jsou na druhou stranu pohybovým aparátem aktivním. My se zaměříme na systém kosterní a svalový. 14
KOSTERNÍ SYSTÉM Opěrný systém u člověka tvoří kostra a spojení mezi jednotlivými kostmi. Kosterní svalstvo je ovládáno somatickou složkou nervové soustavy (mozek, mícha). Na řízení motoriky se podílejí prakticky všechny oddíly CNS. Kosti jsou orgány žlutobílé barvy, tvrdé a zároveň částečně pružné. Podle velikosti a tvaru rozeznáváme kosti dlouhé, krátké a ploché. Kosti vznikají kostnatěním (osifikací) (Holibková & Laichman, 2004). Na povrchu kosti se nachází tenká, tuhá blána okostice (periost). Ta je bohatě prokrvená, proto je citlivá a bolestivá a zabezpečuje výživu kostí, růst do šířky a srůstání kostí při zlomeninách. Funkce kostí: -
Ochranná, opěrná a podpěrná funkce
-
Krvotvorný orgán
-
Zásobárna minerálních látek a energetický zdroj
Spojení kostí Kosti představují nepohyblivé páky, u kterých pohyb může být zabezpečený tehdy, když mezi kostmi jsou pohyblivá spojení. Spojení zabezpečují pohyb, který má určitý stupeň volnosti. Rozeznáváme dva základní druhy spojení kostí: -
Pevné spojení pomocí pojivové tkáně (vazivo, chrupavka a kost), tato spojení jsou málo pohyblivá nebo nepohyblivá.
-
Pohyblivá spojení jsou spojení dotykem dvou anebo více kloubových ploch, tato spojení jsou dobře pohyblivá a nazývají se kloub
Souhrn všech kostí v těle spojených vazy, chrupavkami a klouby v jeden celek představuje kostra (skelet). Rozeznáváme kostru osovou (páteř, kostra hrudníku, lebka) a kostru horních a dolních končetin. Kostra osová - páteř (32-35 obratlů), kostra hrudníku (12 párů žeber) Význam pro pružnost a stabilitu vzpřímeného postoje má zakřivení páteře (krční a bederní lordóza, hrudní a křížová kyfóza)
15
(Votík, 2005)
POHYBOVÝ SYSTÉM Lokomoce člověka je umožněna pomocí kosterního (příčně pruhovaného) svalstva. Pohybovou aktivitu související s činností vnitřních orgánu zajišťuje svalstvo hladké. Pohyb krve v cévní soustavě je zprostředkován pomocí srdeční svaloviny, která má některé vlastnosti kosterního svalu a některé vlastnosti hladkého svalu (Bernaciková, Kapounková, Novotný, Vomela, & Vomelová, 2014). Aktivní pohybový aparát je tvořen svalstvem, zajišťuje polohu těla a vnitřní polohu orgánů, je nervově řízen. Svalová činnost je hlavním zdrojem tepla v organismu. Celkem je v těle asi 600 svalů, většina je párová. Průměrná váha svalů u mužů je asi 36 % tělesné váhy, u žen asi 32 % tělesné váhy (z toho asi 56 % připadá na svaly dolní končetiny, 28 % na svaly horní končetiny, l6 % na svaly hlavy a trupu). Výživu svalů zajišťují tepny, které se ve svalech bohatě větví. Cévy i nervy vstupují do svalu společně ve svalové stopce. (Hanzlová & Hemza, 2009). Stavba kosterního svalu Kosterní sval je vazivem ohraničený soubor příčně pruhovaných svalových vláken. Sval se skládá ze tří základních složek - svalové vlákno, vazivo svalu (např. šlachy) a pomocné zařízení (mazové váčky – bursy). Kosterní svaly, resp. svalová vlákna je možno podle Bernacikové a kol. (2014) rozdělit do dvou, resp. tří typů:
Pomalá svalová vlákna (typ I) Jsou také označována jako červená svalová vlákna. Obsahují velké množství myoglobinu (bílkoviny vážící ve svalu kyslík. Z anglického názvu SO (slow oxidative = pomalé oxidativní vlákno) vyplývá, že pracují oxidativním (aerobním) způsobem, neboli k resyntéze ATP dochází za přítomnosti přístupu kyslíku. To je umožněno velkým počtem mitochondrií a bohatým prokrvením svalu. Aerobní metabolizmus svalu je energeticky výhodnější než anaerobní, takže pomalá svalová vlákna šetří energii a pracují relativně pomalu, ale za to se méně unaví.
16
Rychlá svalová vlákna (IIx) Jsou označována jako bílá svalová vlákna. Naproti pomalým svalovým vláknům obsahují menší množství myoglobinu a jsou méně prokrvené. Z anglického názvu FG (fast glycolytic = rychlé glykolytické vlákno), vyplývá, že pracují neoxidativním (anaerobním) způsobem, neboli k resyntéze ATP dochází bez přístupu kyslíku. Mají proto velké množství glykolytických enzymů. Díky tomu jsou schopna rychlých pohybů a silných kontrakcí. Jejich nevýhodou je snadno se dostavující únava. Rychlá svalová vlákna (IIa), také označována jako rychlá červená svalová vlákna. Často jsou v češtině taktéž označována jako vlákna smíšená. Mají některé vlastnosti jako vlákna typu I a jiné vlastnosti jako vlákna typu IIx. Stejně tak to vyplývá i z jejich anglického názvu FOG (fast oxidative glycolytic = rychlé oxidativní glykolytické vlákno). Pracují oxidativním i neoxidativním způsobem (Bernaciková, Kapounková, Novotný, Vomela, & Vomelová, 2014). Podle Bernacikové (2014) se při zatížení aktivují jednotlivé typy svalových vláken podle intenzity svalové kontrakce. Při nižší intenzitě zatížení se aktivují téměř výlučně pomalá svalová vlákna. Se vzrůstající intenzitou kontrakce se postupně aktivují i rychlá vlákna, nejprve rychlá oxidativní vlákna a nakonec i vlákna rychlá glykolytická. Většina kosterních svalů v těle obsahuje všechna výše zmiňovaná svalová vlákna. Zastoupení jednotlivých typů svalových vláken je dáno geneticky. Podíl svalových vláken u průměrného člověka je 50:50.
17
1.2.2 ZAPOJOVANÉ SVALY
Ve fotbale, stejně jako ve většině ostatních sportů, vychází síla z dolních končetin. Problémy nohou můžou negativně ovlivnit pohyby paží, trupu a ramen. Nejinak je tomu u fotbalových rozhodčích. Kromě případů, kdy používá signály pomocí rukou (ukazuje směr vhazování, odkop od brány, roh, uděluje karty, atd.) je prioritou rozhodčího běh a zapojení dolních končetin a svalů běžně používaných právě u běhu (Obr. 3). Běh je podle Bernacikové, Kapounkové a Novotného (2010) modifikací chůze. U běžeckého kroku podobně jako u chůze rozdělujeme pohyb do dvou základních fází, letové a opěrné. Na konci opěrné fáze se na odrazové končetině zapojují především extenzory kyčelního kloubu (m. glutaues maximus, hamstringy) a kolene (m. quadriceps femoris) a dále plantární flexory hlezenního kloubu (m. triceps surae). V letové fázi se zapojují flexory kyčle (m. iliopsoas, m. rectus femoris) a m. tibialis anterior. U sprintů je také důležité zapojování břišních svalů a samozřejmě svalů horních končetin.
Obr. 3 Svalové skupiny zapojené při běhu (Bernaciková, 2010)
18
1.2.3 AKUTNÍ A CHRONICKÁ ZRANĚNÍ
Téměř každá pohybová aktivita nese určité riziko zranění. V kolektivních hrách to platí dvojnásob, tedy i u fotbalu, kde dochází k fyzickému kontaktu. U hráčů fotbalu je podle Votíka (2011) až 75% úrazů způsobeno druhou osobou. Co se týče rozhodčích, u kterých nehrozí souboj se soupeřem ani kopání do míče, je nejčastější příčinou zranění nedostatečné rozcvičení nebo špatná fyzická kondice. Proto by měli i rozhodčí dodržovat určité zásady prevence proti zranění. Dodržovat správnou životosprávu, netrénovat při onemocnění či zranění, před zápasem se rozcvičit, po zápase provést kompenzační cviky. Dalšími důležitými faktory jsou věk jedince a také možnosti jeho výkonu a tomu odpovídající nastavení obtížnosti tréninku. Akutní zranění Řadíme sem zlomeniny, vymknutí, podvrtnutí, pohmoždění, různá porušení šlach a taky velmi nebezpečné a často závažné poranění páteře. Podle Votíka (2005) dochází ve fotbale nejčastěji k natažení a natržení svalů. Po přílišném zatížení, špatném rozcvičením nebo po nedoléčeném zranění může dojít až právě k natržení jednotlivých svalových vláken. Natržení může předcházet natažení, popřípadě lehké škubání svalu, které zesiluje při sprintu, změnách směru běhu, rychlých startech a přechází v píchavou bolest. Jako první pomoc se doporučují studené obklady postiženého svalu s přiložením stahovacího obvazu. K dalším akutním zraněním můžeme zařadit vymknutí kloubu anebo velmi časté natažení vazů a podvrtnutí. Jedná se především o vnitřní a vnější vazy kolenního kloubu nebo postranní vazy kloubu hlezenního. Dalším typicky fotbalovým zraněním je poranění menisků. K tomu dochází současně při ohnutí nebo natažení kolenního kloubu. Je nutné lékařské ošetření, občas i operace. Mezi příznaky zranění menisku patří zablokování kloubu (nohu nelze ohnout ani narovnat), nemožnost stát na noze ani na ní chodit a také pichlavá bolest při otáčení těla. Posledním častým zraněním, ke kterému dochází ve fotbale, je zranění Achillovy šlachy. Zde může jít i o chronické přetížení. V obou případech se však jedná o silnou bolest.
19
„Nejčastější druh fotbalových zranění jsou úrazy dolních končetin, především kotníky, kolena, a svalstvo stehna a lýtka. Nejčastější příčinou úrazů jsou podvrtnutí a natažení. Přibližně 20-25% všech zranění jsou zranění opakovaná zranění stejného typu a na stejném místě.“ (Bahr, 2008) Důležité je zmínit hledisko prevence zdravotní. Protože ve fotbale zatěžujeme tělo jednostranně (svaly dolních končetin, dýchací a oběhová soustava), vzniká velmi často svalová dysbalance, která se postupně stává příčinou různých bolestivých onemocnění a úrazů a snižuje efektivitu tréninku i výkonu v zápase.
1.2.4 FUNKČNÍ PORUCHY POHYBOVÉHO SYSTÉMU
Podle Fajfera (1990) je ve fotbale zatěžování představováno především během střední intenzity, prokládaný ostrými starty se změnou směru. Tedy typické činnosti rozhodčího. U hráčů se ještě musí počítat s ovládáním míče, osobními souboji, pády, výskoky a hraní hlavou. Dále Fajfer uvádí, že pro fotbal jsou typické zkrácené posturální vazy dolních končetin: trojhlavý sval lýtkový, ohybač kyčelního kloubu, zvláště sval bedrokyčlostehenní, ohybače kolenního kloubu a přitahovače stehna. Kvůli upřednostňování svalstva dolních končetin a zanedbávání svalstva trupu dochází k oslabení břišních a hýžďových svalů. Funkční poruchy hybného systému jsou jednou z nejčastějších příčin bolestí pohybového aparátu. Nejedná se jen o bolesti bederní, potažmo krční páteře, ale i o poruchy v oblasti horních a dolních končetin a oblasti pánve, které mohou člověku způsobovat nemalé obtíže. „Za funkční poruchy pohybového aparátu označujeme poruchy funkce kloubů, svalů a nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocnění organická, strukturální příčina. Funkční porucha je potom projevem chybné řídící funkce.“ (Beránková, Grmela, Kopřivová, & Sebera, 2012)
20
Funkční poruchy pohybového aparátu se nejzřetelněji projevují ve třech systémových, vzájemně propojených, úrovních: - v oblasti funkce svalů – svalová nerovnováha - v oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů - v oblasti funkce kloubů – omezení kloubní pohyblivosti nebo hypermobilita Zkrácené a oslabené svalstvo Z funkčního hlediska může vést zkrácený sval nejen ke změně pohybového stereotypu, ale také ke změně statických poměrů hlavně při chůzi a při pracovních činnostech. Sval se aktivuje v situacích, kdy by neměl být aktivován. Při činnostech se více zapojuje do funkce, což vede k zatěžování pohybového aparátu. Současně působí tlumivě na své antagonisty, takže oslabené, převážně fázické svaly, nelze dokonale posílit bez prvotního protažení převážně posturálních svalů. Příklady svalů u fotbalistů s tendencí ke zkracování: (Obr. 4) Prsní svaly, vzpřimovač trupu (hlavně v bederní a krční oblasti), čtyřhranný sval bederní, bedrokyčlostehenní sval, přímá hlava stehenního svalu, napínač stehenní povázky, ischiokrurální svaly (dvouhlavý sval stehenní, pološlašitý sval, poloblanitý sval)
Obr. 4 Svalové skupiny s tendencí ke zkrácení (Votík, 2005)
21
„Projevem oslabených svalů jsou hypotonie, snížení svalové síly. Svaly převážně fázické jsou reflexně oslabovány v důsledku aktivace převážně statických svalových skupin. Z hlediska funkce je patrná změna pohybových stereotypů, a to ve smyslu opožděného nástupu nebo snížení celkové aktivace zapojení do určitého pohybu. Nejdříve se aktivují svaly, které daný pohyb spolu zabezpečují (synergisté), a přebírají tak na sebe funkci hlavního svalu“ (Beránková, Grmela, Kopřivová, & Sebera, 2012) Příklady svalů s tendencí k ochabování: (Obr. 5)
Obr. 5 Svalové skupiny s tendencí k ochabování (Votík, 2005)
Svalová dysbalance „Vzniká v důsledku nevhodného, jednostranného zatěžování pohybového aparátu bez následné kompenzace, nedostatku pohybu a přetěžování, kdy se rozdíly obou svalových skupin značně zvýrazňují. Za normálních poměrů je svalové napětí na protilehlých stranách kloubů vyvážené, aby bylo zajištěno účelné, a tedy i správné držení příslušného segmentu těla. Pokud dochází k relativně větší aktivaci svalů s převážně statickou funkcí, nabývají tyto svaly převahu a vznikají zkrácené svalové skupiny. Původní fyziologická rovnováha mezi oběma systémy je tak narušena ve smyslu převahy systému s převážně posturální funkcí. Vzniká tak svalová nerovnováha, neboli dysbalance. Ta se negativně projevuje na svalovém tonu a může přejít až ve změny strukturální. Zkrácený sval na základě reflexivních a vývojových vztahů působí tlumivě na oslabený fázický sval. Funkci oslabených svalů přebírají svaly zkrácené, a tím se nerovnováha dále prohlubuje.“
(Beránková, Grmela, Kopřivová, & Sebera, 2012)
22
Rozlišujeme dva typy svalové nerovnováhy: -
Lokální – v určité svalové jednotce.
-
Systémovou – v celém pohybovém aparátu, která vzniká nevyvážením dynamicky jednostranného zatížení, a tedy přetížením pohybového aparátu. Svaly se zapojují do pohybu jinak, než když vykonávají pohyb ekonomický, a dochází tak k narušení svalové koordinace.
Horní zkřížený syndrom (Obr. 6) je podle Novotného (2009) stav současného oslabení, resp. zkrácení svalů v oblasti ramenního pletence. Oslabené fixátory lopatek umožní natočení lopatky s vysunutím vnitřního okraje směrem od hrudníku dozadu a uvolňují rameno. Současně je rameno taženo zkrácenými prsními svaly dopředu.
Obr. 6 Svalová dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu (Beránková, Grmela, Kopřivová & Sebera, 2012)
Dolní zkřížený syndrom (Obr. 7) je stav současného oslabení a zkrácení svalů v oblasti kyčelního pletence. Oslabené hýžďové a břišní svaly uvolňují pánev, která se současným tahem zkrácených ohybačů kyčle naklání dopředu.
23
Obr. 7
Svalová dysbalance v rámci dolního zkříženého syndromu (Beránková, Grmela, Kopřivová & Sebera, 2012)
Poruchy kloubní pohyblivosti Celková kloubní pohyblivost je podle Novotného (2009) ovlivňována řadou faktorů vnějších i vnitřních, vrozených i získaných. Jakákoliv změna v kloubním systému ovlivňuje rovněž funkci svalstva a opačně. Za nejběžnější funkční poruchy kloubů považujeme: a) hypomobilitu – omezení kloubní pohyblivosti b) hypermobilitu – nadměrnou kloubní pohyblivost U hypomobility rozlišujeme změny kvantitativní, které zahrnují snížený rozsah pohybu v kloubu. Omezení pohybu nastává postupně podle tzv. pouzdrového vzorce. Každý kloub má určitý vzor, podle kterého se pohyby odehrávají. Na straně druhé kvalitativní změny jsou vyjádřeny zvýšeným odporem během pohybu. Při snaze zvětšit rozsah pohybu narážíme na odpor. V této souvislosti hovoříme o kloubní blokádě. Naproti tomu hypermobilita nepatří k poruše, která vzniká výlučně na podkladě poruchy svalů. Nejčastěji je založena na genetickém podkladě a může postihovat všechny klouby. Můžeme hovořit o vrozeném stavu pohybového aparátu, který spočívá v tom, že shledáme větší kloubní vůli a nižší klidové napětí kosterních svalů. (Novotný, 2009)
24
Snížení rizika vzniku výše zmíněných pohybových poruch lze dle Votíka (2005) několika způsoby. Jednak respektováním optimální proporcionality a posloupností pohybové činnosti v tréninku (všestranný pohybový rozvoj), ale především individuálně zaměřenými kompenzačními cvičeními.
1.2.5 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ
Kromě rozvoje pohybových schopností by měla být součástí tréninku optimálně individuálně zaměřená kompenzace sportovního zatížení. Tato cvičení mohou být zároveň zdrojem duševního uvolnění po stresující zátěži po utkání, což se každému rozhodčímu hodí. Bursová (2005) dělí podle fyziologického účinku a účelového zaměření kompenzační cvičení na: -
Uvolňovací
-
Protahovací
-
Posilovací
Podmínkou efektivního výsledku je dodržování posloupnosti jednotlivých cvičení, kdy na prvním místě zařazujeme cvičení protahovací po důsledném uvolnění a teprve na místě druhém posilování svalových skupin s opačnou funkcí (antagonistů). Pro zpestření jsem jako pomůcky v této BP využil malý měkký míč (overbalu), velký gymnastický míč (fitball), balanční podložku (Bossu), díky které můžeme zdokonalit hluboký stabilizační systém a celkovou rovnováhu těla, a posilovací gumu (terraband), který se dá využít především při protahovacích a posilovacích cvičeních. Zásady při protahování (Bursová, 2005) Nejdříve svalové skupiny důkladně zahřejeme (cca 10 minut střední intenzitou) a uvolníme kloubní struktury. Všechna protahovací cvičení provádíme pomalu bez rychlých přechodů z většího zkrácení do protažení. Cviky volíme nejlépe ve stabilních polohách (leh, sed), aby byl sval uvolněný. Protahovací 25
cvičení nesmí být bolestivé (cvičení bychom měli být schopni kdykoliv zastavit). Protahovací účinek zkvalitňuje optimální prodloužené dýchání. Zásady při posilování Když pomineme počet opakování a sérií, velikost zátěže a intervaly odpočinku a zatížení, omezíme se na následující zásady: cílené posilovací cviky nejdříve volíme jednodušší a provádíme je v lehčích polohách (soustředění se na posilovaný sval, protože těžké cviky v nestabilních polohách aktivují hyperaktivní synergisty. Výhodnější je stimulovat aktivaci s výdechem, především proto, že při výdechu nedochází k zatajování dechu (nežádoucí pro oběhový systém) a výdech napomáhá ke správnému provedení cviků dobrou fixací centrálních úponů posilovaných svalů. (Bursová, 2005)
26
1.3 MOTORICKÉ SCHOPNOSTI „Schopnost můžeme definovat jako trvalý převážně geneticky určený rys (vlastnost), který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit a konstatuje, že prostřednictvím schopností se vysvětlují individuální rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech, při plnění různých zadání. Všichni lidé mají všechny schopnosti, u některých jsou výraznější než u jiných. Rozlišujeme mezi duševními (intelektuálními), kognitivními a tělesnými (motorickými) schopnostmi. Za speciální se dají považovat schopnosti výtvarné, hudební, sportovní, matematické aj.“ (Měkota & Novosad, 2005) Podle Měkoty (2005) definujeme motorické schopnosti jako obecné rysy či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností a jako dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění. Motorické schopnosti jsou tedy obecné kapacity jednotlivce, projevují se tedy ve výsledcích pohybové činnosti, jinak jsou skryté (tzv. latentní). Dle Bedřicha (2006) chápeme pohybové (motorické) schopnosti jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti. Projevují se v obdobných parametrech pohybu, jsou totožně měřitelné a mají obdobné fyziologické a biochemické mechanismy a vyžadují shodný projev psychických vlastností. U schopností se obvykle zdůrazňuje jejich potencionalita. Jsou to jen možnosti, ne jistoty. Motorické schopnosti ovšem nejsou jedinými předpoklady náročné pohybové činnosti ve sportu či v povolání. Úspěšnost podmiňují i takové předpoklady, jako tělesná konstituce (somatotyp), vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj., jež mezi schopnosti nepatří. Pohybové schopnosti jsou tedy v podstatě vrozené předpoklady k pohybu, které se nedají získat, ale pouze do určité míry rozvíjet. Jsou relativně stálé v čase a jejich rozvoj vyžaduje dlouhodobé tréninkové působení (Bedřich, 2006).
27
Bedřich (2006) dělí motorické schopnosti z řady aspektů. -
z aspektu obecnosti na: o obecné (projevují se v různých pohybových činnostech) o speciální (pro jednu pohybovou činnost)
-
z aspektu funkční podstaty na: o kondiční (ovlivněny převážně energetickými procesy) o koordinační (ovlivněny převážně řídícími procesy) o hybridní (smíšené, kondičně-koordinační)
V současnosti upřednostňujeme klasifikaci pohybových schopností jako soubor integrovaných vnitřních, relativně samostatných předpokladů pro plnění pohybových úkolů a jejich dělení na pohybové schopnosti kondiční, koordinační a smíšené. (Obr. 8) Poněkud mimo tohoto dělení stojí flexibilita neboli pohyblivost, dána zejména anatomicko-fyziologickými předpoklady organismu.
Obr. 8 Hierarchické uspořádání pohybových schopností (Měkota, 2000)
28
V této práci se zaměřujeme na zvyšování úrovně motorických schopností rozhodčího fotbalu, které jsou součástí fyzické kondice. To podle Bedřicha (2006) znamená všestrannou fyzickou a psychickou připravenost ke sportovnímu výkonu s postupným rozvojem pohybového potenciálu a předpokladů dosáhnout požadované výkonnosti. Zvyšování úrovně kondičních schopností je založeno na adaptační odpovědi organismu na opakované pohybové zatěžování, na procesech homeostázy a na principech superkompenzace. Svalová práce je podmíněna dodáním dostatečného množství energie. Energetickými zdroji jsou ATP (adenosintrifosfát), CP (kreatinfosfát), cukry (sacharid a glykogen), tuky (mastné kyseliny) a bílkoviny (proteiny). Zdroje se vzájemně ovlivňují, některé stačí na delší dobu, jiné zajišťují kratší a intenzivnější pohyby (Psotta, 2006).
1.3.1
VYTRVALOSTNÍ SCHOPNOSTI
Vytrvalost představuje základní pilíř fyzické kondice, a proto se jí budu věnovat jako první. Pro rozhodčího se jedná o nejdůležitější atribut v rámci kondice. Dovalil (1982) definuje vytrvalost jako pohybovou schopnost provádět déletrvající tělesnou činnost na určité úrovni, aniž by se snížila efektivita této činnosti. Měkota (2005) dodává k této charakteristice ještě schopnost překonávat únavu a udává, že jsou vytrvalostní výkony vždy závislé na dalších činitelích, jako je ekonomika techniky daného pohybu, způsob krytí energetických potřeb, na schopnosti příjmu kyslíku, na optimální tělesné hmotnosti, na úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání vznikající únavy a v neposlední řadě na rozvoji druhu vytrvalosti. Úroveň vytrvalosti také úzce souvisí se zkracováním zotavné fáze a urychlováním obnovy energetických zdrojů. Pohybová činnost vytrvalostního charakteru významným způsobem zlepšuje funkce oběhového a dýchacího systému ve smyslu zvýšení jejich funkčního rozsahu a efektivnějšímu využití.
29
Hlavními předpoklady, které podmiňují úroveň vytrvalostních schopností, jsou: -
genetické a somatypové předpoklady
-
převaha zastoupení SO vláken v agonistech
-
výkonnost a účinnost systému zabezpečující transport a výměnu O2 a CO2
-
efektivní souhra agonistů a antagonistů s významem relaxace antagonistů
-
automatizace pohybových dovedností na základě vysoké úrovně osvojení realizované pohybové činnosti
(Měkota & Novosad, 2005)
Podle Bedřicha (2006) jsou vytrvalostní schopnosti geneticky dané asi z 60-80 %. Jejich ovlivnění je poměrně snadné, poněvadž adaptibilita systémů podmiňující vytrvalost je větší. Efekt tedy lze očekávat za několik týdnů. Trénink vytrvalosti jako celku není možný, protože realizované zatížení (určité intenzity a podobně) aktivuje aerobní nebo anaerobní procesy. Dělení vytrvalostních schopností: Členit vytrvalost můžeme z několika pohledů. A u každého sportu to můžeme přizpůsobit. Nejčastěji však dělíme vytrvalost následovně: -
celkovou-globální a místní-lokální podle procentuálního zapojení svalové hmoty (více než 15 % zapojeného svalstva značí globální vytrvalost)
-
aerobní a anaerobní podle způsobu energetického krytí
-
cyklická lokomoční a acyklická dle charakteru pohybu
-
dynamická a statická podle druhu svalové kontrakce
-
rychlostní, krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá vzhledem k době trvání
Pro rozhodčího je nejdůležitější vytrvalost obecná, rychlostní a dlouhodobá. Rychlostní vytrvalost podle Bedřicha (2006) je rozhodující v těch sportovních odvětvích a disciplínách, ve kterých dominuje maximální rychlost a je možný její projev (zvýšení) v komplexní rychlosti pohybu (ve fotbale). Podle Měkoty (2005) se jedná o specifickou vytrvalostní schopnost, kdy se doba sprintu pohybuje mezi 7 – 35 s. Hraničí s rychlostními schopnostmi.
30
Ve fotbale to pro rozhodčí znamená krátkodobé výbušné sprinty, jako např. při rychlé akci, náhlé změny směru hry a také v situacích, kdy běží ke zraněnému hráči nebo k hráči, kterému chce udělit kartu. Dlouhodobá vytrvalost je podle Měkoty (2005) specifickou vytrvalostní schopností pro pohybové činnosti v trvání mezi 10 minutami a několika hodinami. V zásadě jsou dlouhodobé vytrvalostní výkony podmíněny vysokou ekonomikou všech funkcí a vysokou automatizací techniky pohybu. Ve sportovních hrách spojených s lokomocí (fotbal) jsou vzhledem k variabilnímu průběhu zatížení postupně využívány všechny způsoby energetického krytí. Rychlé střídání intenzity zatížení
vyžaduje
mobilizaci
všech
způsobů
anaerobní
zóny
energetického krytí. V průběhu klidových fází hry snížené zatížení využívá aerobní vytrvalosti k zotavení a rychlé obnově energetických zásob.
PROSTŘEDKY A METODY ROZVOJE VYTRVALOSTI Prostředky Vymezit okruh cvičení, která jsou zaměřena na rozvoj vytrvalosti, je podle Měkoty (2005) oproti jiným kondičním schopnostem obtížnější. Hlavní funkční systémy, na kterých závisí úroveň vytrvalosti, jsou relativně málo závislé na vnější formě pohybu, takže se při rozvoji vytrvalosti uplatní běh, plavání, jízda na kole apod., nejlépe v terénu. Při rozvíjení všech druhů vytrvalosti je nezbytná dokonalá koncentrace a udržení motivace. Při uplatňování vytrvalostních cvičení je třeba nejen sledovat velikost objemu a intenzity pro dosažení plánovaného zatížení, ale i následný průběh zotavení jak v odpočinkových intervalech mezi cvičením, tak i v průběhu dlouhodobější obnovy energetických rezerv. Metody Podle Bedřicha (2006) při rozvoji vytrvalosti pod pojmem metoda rozumíme charakteristiku průběhu zatížení a užití jeho složek – objemu (délky) a intenzity (velikost nervosvalového úsilí). Rozhodující také je, jestli zatížení probíhá po delší dobu bez přerušení, nebo v kratších úsecích s přestávkami.
31
Votík (2005) tyto dvě metody nazývá metodou nepřerušovaného zatížení a metodou intervalovou. Ty dále dělí. Metody nepřerušovaného zatížení -
souvislá (celostní) – pohybová činnost absolvována souvisle bez přerušení déle než 20-30 min. Intenzita zatížení lehká až střední.
-
střídavá – pohybová činnost je nepřetržitá, při které se střídají zatížení různé intenzity
Tyto metody se využívají převážně při rozvoji dlouhodobé a střednědobé vytrvalostní schopnosti. Metody intervalové Využívají se pro rozvoj speciální i obecné vytrvalosti. Rozlišujeme více variant. -
klasická – intenzivní (zatížení 45-90 s, poměr zatížení a odpočinku 1:2)
-
dlouhodobá – extenzivní (zátěž 8-15 minut, odpočinek 6-8 minut)
-
střednědobá (zatížení 3-5 minut, odpočinek 1:1)
-
krátkodobá (zátěž po dobu 20 sec.-2min., zatížení:odpočinek 1:3 nebo 1:4)
-
rychlostní (zátěž do 20 sekund, poměr zatížení a odpočinku 1:6 i více)
Hlavním znakem intervalových metod je plánované členění pohybové činnosti požadované intenzity na fázi zatížení a odpočinku. Můžeme rozvíjet i
průpravnými
hrami
a
vytrvalým
během
nízké
intenzity
metodou
nepřerušovaného zatížení – nejlépe běh i v mírně členitém terénu minimálně pět minut až desítky minut s postupným prodlužováním. Tempo nezvyšujeme, můžeme prokládat chůzí. Kromě průpravných her a běhu v terénu jsou za další prostředky považovány pohybové hry, překážkové dráhy (spolu s koordinací), plavání, bruslení, běh na lyžích, jízda na kole a další doplňkové sporty. Vytrvalost rozvíjíme průběžně – minimálně 2x týdně – v pestrém tréninku všestranného charakteru (Votík, 2005).
32
1.3.2 SILOVÉ SCHOPNOSTI
Podstatnou část fyzické zdatnosti tvoří také schopnosti silové (zkráceně síla). Jako pohybová schopnost je síla podle Měkoty (2005) obecně souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, spjatou s činností svalů (velikostí svalového stahu) a můžeme ji označit jako svalovou sílu. Tyto dvě síly musíme rozlišovat. Sílu lze také definovat jako schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí. Silová schopnost je kondičním základem pro energetický svalový výkon. Podle Bedřicha (2006) můžeme sílu chápat jako potenciál aktivních svalů při hře. Ve fotbale využijeme především rychlostně silový výkon realizovaný pomocí dolních končetin (přizpůsobení se dynamice hry, rychlé starty, běh se změnami směru apod.). Nesmíme však opomenout současný rozvoj síly zbytku těla, kvůli možným svalovým dysbalancím a poruchám.
Dělení silových schopností Dle Měkoty (2005) toto členění vychází z kondičního základu svalového výkonu, tedy biochemických vlastností a způsobu zapojení různých svalových skupin. -
Statická síla
-
Dynamická síla
Statická síla Svalová činnost se zde neprojevuje pohybem, ale síla se vyvíjí v izometrické kontrakci (zvýšené napětí svalu, bez změny jeho délky). Vnitřní a vnější působení sil je v rovnováze. Ve sportu se uplatňuje především při cvičení na nářadí. Dynamická síla Projevuje se pohybem. Podstatou je dosažení určité rychlosti nebo zrychlení pohybu (koncentrická, excentrická svalová kontrakce). Svalová síla je zde vždy větší než proti působící vnější odpor. Úroveň dynamické síly můžeme ve sportu využít např. při hodech, vrzích, nebo sprintech. Pro fotbal se tedy dá dobře využít.
33
Dále sílové schopnosti dělíme podle vnějšího projevu, uvolnění energie nebo podle způsobu využití svalové práce při pohybu: -
Maximální síla
-
Rychlá síla
-
Reaktivní síla
-
Vytrvalostní síla
PROSTŘEDKY A METODY ROZVOJE SILOVÝCH SCHOPNOSTÍ Prostředky Tělesná cvičení pro rozvoj silových schopností se vyznačují zvýšeným odporem. (tzv. posilovací cvičení). Měkota (2005) tyto cvičení dělí do dvou skupin. 1. Cvičení s vnějším odporem – tento odpor je vyvolán hmotností předmětu (činky, medicinbaly, aj.), odporem spolucvičence (přetahy, zvedání, nošení), odporem pružných náčiní (pružiny, expandery), odporem vnějšího prostředí (cviky ve vodě, pohyb ve sněhu, výstup do kopce) a v neposlední řadě posilovacími stroji. 2. Cvičení s překonáním hmotnosti vlastního těla – využití kliků a shybů, případně je možná kombinace se zátěží (výskoky s vestou nebo činkami) Metody Protože se svalová síla může projevit formou maximálního napětí nebo maximální rychlostí svalového stahu, metody rozvoje silových schopností se liší -
velikostí překonávaného odporu
-
počtem opakování jednotlivých cviků
-
pohybovou rychlostí daného cvičení
Jejich kombinací lze rozvíjet jednotlivé druhy síly. Pro fotbal důležitější dynamická síla se rozvíjí podle Měkoty (2005) charakteristickým způsobem provádění pohybu a velikostí zátěže. Rozvoj má charakter rychlostní, reaktivní nebo vytrvalostní. Nejčastěji jsou využívány: metoda dynamických úsilí, metoda rychlostní, metoda vytrvalostní a metoda pyramidová.
34
1.3.3
RYCHLOSTNÍ SCHOPNOSTI
„Jsou to schopnosti zahájit a realizovat daný pohyb v co nejkratším čase. Jejich předpokladem je pohyb prováděný vysokou až maximální rychlostí, úsilím a intenzitou (může trvat jen krátce – do 15 až 20 sekund), a tak při něm nevzniká únava. Při tomto typu činnosti nevykonáváme žádný nebo jen malý odpor. Různí se názory na zařazení rychlostních schopností. Někdo je řadí do kondičních, ale většina se přiklání ke schopnostem hybridním (kondičně-koordinačním).“ (Měkota & Novosad, 2005) Definujme tedy rychlostní schopnost jako schopnost reagovat co nejrychleji na podnět nebo provést při minimálním odporu pohyb co nejrychleji. Mezi hlavní předpoklady pro rychlostní schopnosti můžeme zařadit: -
Svalový systém – vysoký podíl rychlých vláken (u sprinterů činí až 90 %)
-
Nervový systém – rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací
-
Energetický systém – vysoká zásoba kreatinfosfátu, rychlá resyntéza ATP
-
Psychické předpoklady – představa o pohybu, koncentrace, emoční stabilita
-
Efektivita a úroveň zvládnutí techniky, somatotyp, věk, talent, pohlaví aj.
Dělení rychlostních schopností Základní dělení rychlosti je na akční a reakční. Na obrázku níže (Obr. 9) je schematicky znázorněno členění rychlostních schopností do dalších oddílů podle Novosada (2005). Naproti tomu Dovalil (2009) člení rychlostní schopnosti pouze do čtyř skupin. -
Reakční – obvykle spjata se zahájením pohybu
-
Acyklická – uplatnění u jednotlivých pohybů
-
Cyklická – dána vysokou frekvencí opakujících se stejných fází pohybu
-
Komplexní – pohybové kombinace
35
Obr. 9 Členění rychlostních schopností (Novosad, 2005)
Podle mého názoru je pro rozhodčího fotbalu nejdůležitější rychlost reakční. Tím se rozumí schopnost reagovat na určitý podnět co nejrychleji pohybem. Pojí se zde vizuální vjem a následné vyhodnocení dalšího postupu. Ve fotbale se jedná např. o běžné souboje, kde musí rozhodčí vyhodnotit, jestli šlo o faul nebo simulaci protihráče a podle toho udělit tresty. Musí taky brát v úvahu, jestli hra pokračuje, aby akci nepřerušil a nebyla by tak zastavena akce. Hovoříme zde o reakci výběrové, kdy se rozhodujeme a následně volíme z více řešení. Pro asistenta rozhodčího je reakční rychlost důležitá při posuzování ofsajdových pozic, neboť se zde jedná o milisekundy, v kterých se rozhodčí musí rozhodnout.
PROSTŘEDKY A METODY ROZVOJE RYCHLOSTNÍCH SCHOPNOSTÍ Prostředky Ze všech kondičních schopností jsou podle Měkoty (2005) rychlostní schopnosti
nejsilněji
geneticky
podmíněny.
Jejich
zlepšení
v průběhu
dlouhodobého tréninku dosahují maximálně 20 % výchozí hodnoty a rychlost je tak nejhůř trénovatelná pohybová schopnost. Metody Při rozvoji rychlostních schopností je hlavní metodou rozvoje metoda opakovaná. Zatížení střídá plný interval odpočinku. Ideální je navozování určitých specifických situací pro daný výkon. U rozhodčích to může být již zmíněný opakovaný nácvik různých ofsajdových situací. Při rozvoji rychlostních schopností je také důležité cvičení provádět maximální intenzitou a úsilím. Optimální délkou zatížení je doba kolem 5 sekund. Při cvičení nesmí nastoupit fáze poklesu rychlosti (Měkota & Novosad, 2005). 36
2
CÍLE, ÚKOLY PRÁCE A VÝZKUMNÁ OTÁZKA
2.1 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je vytvoření dvoutýdenního tréninkového plánu na rozvoj úrovně vybraných motorických schopností důležitých při výkonu rozhodčího fotbalu a vytvoření zásobníku kompenzačních cvičení jako eliminace možných zranění u fotbalového rozhodčího.
2.2 ÚKOLY PRÁCE Pro splnění cíle BP jsem zvolil následující úkoly: -
Studium odborné literatury
-
Analýza dostupných zdrojů
-
Návrh a vytvoření zásobníku cvičení pro rozvoj úrovně vybraných
motorických schopností formou dvoutýdenní tréninkové jednotky -
Návrh a vytvoření zásobníku kompenzačních cvičení jako eliminace
možných zranění -
Fotodokumentace
2.2 VÝZKUMNÁ OTÁZKA -
Které motorické schopnosti patří k limitujícím faktorům výkonu u
rozhodčího fotbalu? -
Jaká konkrétní kompenzační cvičení je vhodné zařadit do tréninkové
jednotky rozhodčího fotbalu s ohledem na možná zranění?
37
PRAKTICKÁ ČÁST
3
Praktická část této bakalářské práce bude obsahovat příklad dvoutýdenní tréninkové jednotky pro rozhodčího fotbalu. Při sestavování TJ musíme brát v potaz, jestli jde o období předsoutěžní, nebo zda rozhodčí rozvíjí úroveň motorických schopností během rozehrané soutěže. Lišila by se intenzita a doba zatížení, zaměření tréninku i zvolené prostředky. Tato TJ je určena pro fyzicky zdravého rozhodčího normální fyzické zdatnosti před soutěžním obdobím. Obsahuje okruhy motorických dovedností, které jsou pro rozhodčího stěžejní, tedy vytrvalostní, rychlostní a silové schopnosti.
3.1 TRÉNINKOVÝ PLÁN NA 2 TÝDNY PONDĚLÍ Zaměření: Všeobecná vytrvalost Čas: cca 1 hodina -
5 minut – poklus na zahřátí (SF kolem 100-120 tepů/min.)
-
5 minut – rozcvičení
-
40 minut (cca 5 km) – nepřetržitý běh ve volné přírodě/lese (SF kolem 150 tepů/min.)
-
5 minut - pomalý výklus na vydýchání
-
5 minut - Strečink
38
ÚTERÝ Zaměření: Akcelerační rychlost Čas: cca 45 minut -
10 minut – rozběhání mírnou intenzitou a strečink
-
20 minut – sprinty na 20 m (15 opakování) - po každém úseku 30 s přestávka
-
10 minut volný výklus do zklidnění SF kolem 80 – 100 tepů/min.
STŘEDA Zaměření: Síla dolních končetin (posilovna) Čas: cca 80 minut -
10 minut – rozehřátí – běžecký pás, rotoped, švihadlo
-
5 minut – všeobecné rozcvičení
-
60 minut - cviky na posilovacích strojích – na každém stroji 3 série po 10 (celkem 30 na jednom stanovišti) – zátěž: polovina vlastního maxima – mezi sériemi jednominutová přestávka
-
Jednotlivé stroje a cviky (posilovaná oblast):
Předkopávání v sedě (posílení stehen) Leg press (čtyřhranný sval stehenní, hýždě, hamstringy) Snožování (adduktory stehna) – více opakování s menší váhou Výpony ve stoje (trojhlavý sval lýtkový) Výpony v sedě (trojhlavý sval lýtkový – vnější část) Zakopávání v leže na břiše (hamstringy) Hacken dřep (kvadriceps, lýtkový sval, hamstringy) Výpady s jednoručkami vpřed a vzad (kvadriceps, hamstringy)
39
ČTVRTEK Zaměření: Regenerace, odpočinek -
Aktivní odpočinek (fotbálek, in-line brusle)
-
Wellness (sauna, vířivka, bazén)
-
Masáž
PÁTEK Zaměření: Rychlostní vytrvalost Čas: 1 hodina -
5 minut - zahřátí
-
25 minut - Stupňovaný běh přes celé hřiště (6 x 3 délky) -
Po každé sérii 3 minuty přestávka
-
5 minut – vyklusání
-
25minut - intervalový běh kolem vymezeného území (50 x 50 m) 50 m rychlým tempem 50 m středním tempem 50 m maximálním tempem 50 m pomalým tempem -
3 – 5 sérií (přestávka mezi sériemi 3 minuty)
SOBOTA A NEDĚLE Zaměření: Zápasy / pozápasové uvolnění nohou (cca 2 hodiny po zápase) / relaxace / aktivní odpočinek Čas: 30 minut -
5 minut rozcvičení
-
20 minutový výklus (SF 100 – 120)
-
5 minut strečink
-
Relaxace (sauna, vířivka)
-
Fotbálek v lehkém tempu 40
PONDĚLÍ Zaměření: Všeobecná vytrvalost na kole Čas: cca 3 hodiny -
5 minut rozcvičení
-
3 hodiny jízda na kole po rovné silnici (střední až vyšší intenzita)
-
10 minut uvolnění svalů, strečink
ÚTERÝ Zaměření: Rychlost (sprinty a starty) Čas: cca 45 minut -
5 minut zahřátí
-
Sprinty s obratem na různé vzdálenosti: Sprint na 5 m a zpět Sprint na 10 m a zpět Sprint na 20 m a zpět
-
Celkem 5 sérii (přestávka mezi sériemi 2 minuty)
-
20 startů z různých poloh: ze dřepu z lehu na břiše z lehu na zádech ze stoje na jedné noze
-
5 minut na závěr do vyčerpání výběhy schodů (nahoru maximální intenzita, dolu odpočinek) – 5 x opakovat
41
STŘEDA Zaměření: Reakční rychlost Čas: 30 minut -
10 minut - rozcvičení a lehký výklus (SF kolem 100 tepů/min.)
-
10 minut – běhy s nízkou intenzitou – na sluchový podnět (písknutí píšťalky) zařadit maximální intenzitou sprinty 10 x 40 m, 5 minut přestávka, poté sprinty 10 x 30 m
-
10 minut – pohyb po hřišti s míčem – na písknutí rychlá změna směru
V půlce týdne vhodná relaxace
ČTVRTEK Zaměření: Kruhový trénink na sílu zbytku těla (bez DK) v posilovně Čas: cca 90 minut -
5 minut rozcvičení
-
Kruhový trénink - na každém stanovišti 2 série po 15 opakování
Zvedat polovinu svého maxima (minutové přestávky)
Tlak na ramena v sedě (sval deltový, triceps, trapézy) Stahování kladky s lanem (triceps) Shyby na hrazdě (široký sval zádový, biceps) Kliky na bradlech (velký prsní sval, triceps, deltový sval) Peck – deck (prsní svaly) Bicepsový zdvih s velkou činkou (biceps) Stahování kladky za hlavou (široký sval zádový, rombické svaly) Sedy lehy na lavici (přímý sval břišní) Předklon v sedě (přímý sval břišní) Posilovací kolečko (břišní svaly, core systém)
42
PÁTEK Zaměření: Rychlostní vytrvalost Čas: 45 minut -
5 minut rozběhání, strečink
-
35 minut - běh s rostoucí intenzitou
-
6 x 3 přeběhy přes celou délku hřiště (postupně SF 120, 140 a 160 tepů/min.)
-
Po každé sérii 3 minuty přestávka
SOBOTA A NEDĚLE Zaměření: Zápas / relaxace / aktivní odpočinek Čas: individuálně
43
3.2 ZÁSOBNÍK KOMPENZAČNÍCH CVIČENÍ Pro sestavení zásobníku kompenzačních cviků jsem vycházel z teoretické části práce, zejména z podkapitol o zapojovaných svalech a nejčastějších zraněních. Tyto kompenzační cvičení by měly sloužit jako prevence těchto problémů pro fotbalové rozhodčí.
3.2.1 UVOLŇOVACÍ CVIKY Cílem uvolňovacích cvičení je snížení svalového napětí, zlepšení elastických vlastností svalu a uvolnění kloubů pomocí mobilizačních cvičení. Na začátku každého cvičení by měla prvních 5 minut zabrat tzv. rušná část, ve které se organismus zahřeje a postupně si zvykne na určitou zátěž. To znamená např. 5 minut mírnou až střední intenzitou jezdit na rotopedu, nebo 2 minuty skákat přes švihadlo, oběhnout 3 kolečka v tělocvičně atd.
Obr. 10 Uvolnění krční páteře (Palasová, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění krční páteře ZP: Leh na zádech, hlava podepřená overbalem Provedený pohyb: Provádět kroužky hlavou
Obr. 11 Uvolnění bederní páteře (Palasová, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění bederní části páteře ZP: Sed skrčmo, overbal mezi břicho a stehna Provedený pohyb: Hluboký předklon
44
Obr. 12 Uvolnění bederní páteře (Ludva, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění bederní části páteře ZP: Leh na zádech, nohy pokrčmo Provedený pohyb: Přitahovat kolena rukama k hrudi
Obr. 13 Uvolnění páteře (Ludva, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění hrudní, krční a bederní páteře ZP: Vzpor klečmo Provedený pohyb: Chodidla zvednout od podložky a ze strany se na ně podívat
Obr. 14 Uvolnění flexorů kyčelního kloubu (Palasová, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění flexorů kyčelního kloubu ZP: Leh na zádech, nohy pokrčmo Provedený pohyb: Zvednout nohy a imitovat jízdu na kole
45
Obr. 15 Uvolnění flexorů kyčelního kloubu (Palasová, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění flexorů kyčelního kloubu ZP: Leh na boku, overbal pod vnitřním levým kotníkem Provedený pohyb: Overbal koulíme nahoru směrem k hlavě a zpět dolu
Obr. 16 Uvolnění kyčelního kloubu (Ludva, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění kyčelního kloubu ZP: Leh na zádech, pravá skrčmo Provedený pohyb: Pravé koleno tlačíme lehce k zemi na obě strany
Obr. 17 Uvolnění kloubů kroužením (Ludva, 2006)
Zaměření cviku: Uvolnění hlezenního, ramenního a loketního kloubu, zápěstí ZP: Stoj mírně rozkročný (lze provádět i např. vsedě na velkém míči) Provedený pohyb: Pro všechny tyto klouby platí totéž: pomalé krouživé pohyby na obě strany (koleno se někdy nedoporučuje kroužit, ale předkopávat/zakopávat) 46
3.2.2 PROTAHOVACÍ CVIKY
Obr. 18 Protažení trapézového svalu
Zaměření cviku: Protažení trapézového svalu ZP: Sed na míči, rovná záda, rukou vzpažit skrčmo-prsty ruky nad uchem Provedený pohyb: S výdechem provést úklon hlavy Doporučení: Nezvedat ramena, nehrbit se, nevystrkovat bradu
Obr. 19 Protažení prsních svalů
Zaměření cviku: Protažení prsního svalu ZP: Leh na břiše (hlava se opírá čelem o podložku), připažit, míč v levé ruce Provedený pohyb: S nádechem zapažit, předání míče z levé ruky do pravé a s výdechem uvolnit. Opakujeme na druhu stranu
47
Obr. 20 Protažení prsních svalů
Zaměření cviku: Protažení prsních svalů ZP: Vzpor klečmo: kontrakcí břišních svalů fixovat pánev Provedený pohyb: Pomalu posouvat paže vpřed. Nechat padat hrudník směrem k zemi. V krajní poloze setrvat 15 vteřin a zhluboka dýchat. Potom uvolnit a pomalu se vracet zpět do ZP Doporučení: Cvik lze provádět i s velkým míčem
Obr. 21 Protažení flexorů kyčelního kloubu
Zaměření cviku: Protahování flexoru kyčelního kloubu v lehu na boku ZP: Leh na boku, skrčit přednožmo pravou nohu, levá paže uchopí nárt protahované DK Provedený pohyb: Přitahování paty k hýždím Doporučení: Cvik lze provést také s pomocí terrabandu v lehu na břiše (vpravo) 48
Obr. 22 Protažení flexorů kyčelního kloubu
Zaměření cviku: Protahování flexorů kyčelního kloubu ve stoji na jedné noze čelem k opoře Provedený pohyb: Pažemi se držíme opory a jednu opřeme na úroveň kolen Doporučení: Doporučuje se vyspělým cvičencům s dobrým držením těla
Obr. 23 Protažení napínače povázky stehenní
Zaměření cviku: Protahování napínače povázky stehenní ZP: Skrčit přednožmo levou, pravou paží uchopit levé koleno Provedený pohyb: Přitahovat koleno protahovaného svalu k podložce Doporučení: Pánev zůstává celou dobu na podložce
49
Obr. 24 Protažení napínače povázky stehenní
Zaměření cviku: Protahování napínače povázky stehenní ZP: Vzpor sedmo vzadu, dlaň opřená o zem, nohu skrčit zkřižmo, chodidlo opřít o zem vedle bérce Provedený pohyb: Rukou lehce tlačíme koleno, rotace trupu a hlavy k opřené ruce Doporučení: Protažení zefektivníme využitím postizometrické relaxace
Obr. 25 Protažení zadní strany DK
Zaměření: Protažení zadních svalů DK zacílené na vnitřní stranu hamstringů ZP: Vzpřímený sed, sed roznožný Provedený pohyb: Rovný předklon k míči Doporučení: Vyvarovat se kulacením zad (obr. vpravo) 50
Obr. 26 Protažení zadní strany DK
Zaměření cviku: Protahování zadních svalů DK v lehu pomocí posilovací gumy ZP: Rovný předklon / leh na zádech Provedený pohyb: Pomalu proti odporu gumy natahujeme DK do přednožení Doporučení: Vyvarovat se zvednutí ramen a záklonu hlavy
Obr. 27 Protažení zadní strany dolních končetin
Zaměření cviku: Protažení svalů na zadní straně DK ZP: Sed, natažené nohy, obě chodidla směřují kolmo vzhůru Provedený pohyb: S výdechem provedeme rovný předklon a současně míč kutálíme směrem ke kotníkům Doporučení: S každým výdechem se snažit protažení svalů zvětšit
51
Obr. 28 Protažení adduktorů stehna
Zaměření cviku: Přitahovače (adduktory) stehna ZP: Sed roznožný skrčmo, plochy chodidel se vzájemně dotýkají Provedený pohyb: Rukama uchopíme kotníky a lokty tlačíme kolena od sebe, v krajní poloze výdrž
Obr. 29 Protažení adduktorů stehna
Zaměření cviku: Protažení adduktorů stehna ZP: Leh na břiše, pokrčit vzpažmo, hlava čelem na hřbetech rukou Provedený pohyb: S výdechem pokrčit únožmo levou, pánev tiskneme k podložce
52
Obr. 30 Protažení ohybače kolenního kloubu
Zaměření cviku: Protažení ohybačů kolenního kloubu ZP: Leh pokrčmo pravou, levou přednožit: za chodidlo navléknout terraband Provedený pohyb: Propnout levou, dbát na propnutí kolene a na polohu hlavy
Obr. 31 Protažení vzpřimovačů bederní části trupu
Zaměření cviku: Protažení vzpřimovačů trupu v oblasti hrudníku ZP: Leh na břiše, Bosu pod hrudníkem, čelo se opírá o hřbety dlaní Provedený pohyb: S nádechem zvedáme hrudník obratel po obratli do prodloužení a do vzpažení Doporučení: Cvik není velký rozsahem, důležité je postupné odvíjení obratlů 53
Obr. 32 Protažení vzpřimovačů bederní části trupu
Zaměření cviku: Protažení bederních vzpřimovačů s rotací ZP: Klek sedmo - připažit Pohyb: Předklon s rotací, pánev na paty Doporučení: Nezvedat ramena
Obr. 33 Protažení čtyřhranného svalu bederního
Zaměření cviku: Protažení čtyřhranného svalu bederního ZP: Klek únožný pravou, levou připažit, pravou vzpažit (v ruce držíme míč) Provedený pohyb: S výdechem úklon vlevo, pravou ruku suneme po unožené noze dolů
54
Obr. 34 Protažení zádových svalů
Zaměření cviku: Protažení zad, postranních svalů trupu a DK ZP: Sed roznožný, levá skrčená pod sebou, pravá v připažení, levá ve vzpažení Provedený pohyb: Úklon, s výdechem do předklonu, obě ruce vedle lýtka Doporučení: Hlava není v prodloužení trupu, ramena v úklonu nejsou nad sebou
Obr. 35 Protažení zdvihače lopatky zezadu a zepředu
Zaměření cviku: Protažení zdvihače lopatky ZP: Stoj mírně rozkročný, otočit hlavu o 45 stupňů, ruka v týl, nos směřuje do loketní jamky. Provedený pohyb: S výdechem přitáhnout bradu ke klíční kosti 55
Obr. 36 Protažení lýtkového svalu
Zaměření cviku: Protažení lýtkového svalu ZP: Sed s nataženýma nohama – terraband za chodidla Provedený pohyb: Chodidla přitáhnout proti odporu špičkami k bérci, propínat dolní končetiny v koleni Doporučení: Snažit se udržet rovná záda a nezvedat nohy od podložky
Obr. 37 Protažení lýtkového svalu
Zaměření cviku: Protažení trojhlavého lýtkového svalu ZP: Leh pokrčmo pravou, chodidlo na podložce. Pokrčit připažmo Provedený pohyb: S výdechem podsadit pánev, ramena do šířky s lopatkami stahovat k hýždím, hlavu v prodloužení těla protahovat do dálky. Nádech v pozici. S výdechem propnout levou dolní končetinu, přitahovat špičku.
56
3.2.3 POSILOVACÍ CVIKY
Obr. 38 Posílení klenby nožní
Zaměření cviku: Posílení klenby nožní ZP: Stoj mírně rozkročmo na kruhové úseči (Bossu) Provedený pohyb: Přednožení nohy, pokrčit do pravého úhlu, stoj na levé (pravé) noze na kruhové úseči, udržovat rovnováhu Doporučení: Nezaklánět se, správné držení těla
Obr. 39 Posílení hlubokých flexorů hlavy a krku
Zaměření cviku: Posilování hlubokých flexorů hlavy a krku ZP: Leh pokrčmo mírně rozkročný - připažit Provedený pohyb: S výdechem předkyv hlavy s oblým předklonem krku s nádechem zpět do ZP Doporučení: Jako pomůcku lze využít malý míček daný mezi hrudník a bradu 57
Obr. 40 Posílení fixátorů lopatek
Zaměření cviku: Posilování dolních fixátorů lopatek ZP: Sed, rovná záda, posilovací gumu omotat kolem žebřin Provedený pohyb: Z předpažení přitahujeme lokty k tělu pod úroveň pasu Doporučení: Kontrola pohybu lopatek k páteři a ramen směrem k hýždím
Obr. 41 Posílení fixátorů lopatek
Zaměření cviku: Posílení fixátorů lopatek v kliku, společně s trapézy ZP: Vzpor ležmo, DK položeny na velkém míči, paže kolmo na podložku Provedený pohyb: S výdechem klik (úhel paží a trupu cca 45°) Doporučení: Mezi chyby patří nedostatečná fixace pánve, zvednutí ramen, záklon hlavy a prohnutí krční páteře
58
Obr. 42 Posílení fixátorů lopatek
Zaměření cviku: Posilování fixátorů lopatek. ZP: Leh na břiše, vzpažit zevnitř: stáhnout hýždě a podsunout pánev Provedený pohyb: S nádechem zdvihnout mírně paže od země. S výdechem pomalu sunout paže do skrčení připažmo – lokty co nejblíže k pasu. Zpět do ZP Doporučení: Po celou dobu trvání pohybu dbát na stažení ramen vzad a dolů, fixaci pánve a polohy hlavy (čelo na podložce)
Obr. 43 Posílení svalů pánevního dna
Zaměření cviku: Posílení svalů pánevního dna ZP: Leh skrčmo Provedený pohyb: Podpor ležmo na lopatkách Doporučení: Stehna, pánev a trup jsou v jedné linii
59
Obr. 44 Posílení hýžďových svalů
Zaměření cviku: Posílení hýžďových svalů, stehen a svalů pánevního dna ZP: Leh na zádech, úseč pod rameny, DK skrčené, ruce v týl Provedený pohyb: Postupné odlepení od podložky pánve, beder a hrudníku, ramena zůstávají na úseči. Zdatnější můžou mírně přednožit jednu DK Doporučení: Chybou bývá prohnutý trup v bedrech
Obr. 45 Posílení hýžďových svalů
Zaměření cviku: Dynamické posilování hýžďových svalů ZP: Uvolněný ohnutý předklon na velkém gymnastickém míči, předkloněná hlava Provedený pohyb: Zanožovat střídavě v předklonu přes velký míč Doporučení: Zanožení provádět s výdechem – umocní se tak aktivita břišních svalů a tím držení pánve, výdech zdůrazní aktivitu dolních fixátorů lopatek
60
Obr. 46 Posílení středního svalu hýžďového
Zaměření cviku: Posílení středního hýžďového svalu ZP: Sed rozkročný, posilovací gumu mezi kotníky Provedený pohyb: Nohy táhnout do krajní polohy Doporučení: Snaha o rovná záda
Obr. 47 Posílení stehen
Zaměření cviku: Posílení přední i zadní strany stehen, pánevního dna a hýždí ZP: Leh na zádech, úseč pod rameny, levá DK skrčená, kleno směřuje ke stropu, paže jsou podél těla, kotník pravé DK se opírá o levé koleno Provedený pohyb: S výdechem zpevnit pánevní dno, zatlačit do levého chodidla a odlepíme od podložky pánev a bedra Doporučení: Nepovolovat břišní svaly, ramena jsou pořád na úseči
61
Obr. 48 Posílení stehen
Zaměření cviku: Posílení stehen a svalů středu těla, rozvíjení rovnováhy ZP: Stoj na Bossu, paže v předpažení Provedený pohyb: Podřep, kolena zůstávají v ose nad špičkami Doporučení: Neuvolňovat střed těla, ramena stáhnout od uší
Obr. 49 Posílení stehen
Zaměření cviku: Posílení stehenních svalů ZP: Stoj únožný pravou, pravá na úseči, špičky kolmo nad sebe, paže upažit Provedený pohyb: S výdechem podřep na pravé, s nádechem zpět Doporučení: Koleno směřovat nad špičku
62
Obr. 50 Posilování břišních svalů s velkým míčem
Zaměření cviku: Posílení břišních svalů, horních končetin a pletence ramenního ZP: Vzpor ležmo, bérce a kolena na velkém míči Provedený pohyb: Pozvolný předklon trupu (částečné vyhrbení) Doporučení: Nezvedat ramena, hlava je v prodloužení páteře
Obr. 51 Posílení příčného svalu břišního
Zaměření cviku: Posílení svalů celého těla, zejména však příčného svalu břišního ZP: Vzpor klečmo za úsečí, lokty se opírají o úseč Provedený pohyb: Překlopíme špičky a s výdechem dopneme kolena do rovných nohou Doporučení: Pozor na povolení břicha, vysazení hýždí
63
Obr. 52 Posilování dolní části břišních svalů
Zaměření cviku: Posilování dolní části břišních svalů s oporou o velký míč ZP: Leh s pokrčenými DK položenými na velkém míči v pravém úhlu Provedený pohyb: Přednožit pravou a postupně aktivací břišních svalů odvíjíme pánev a spodní část bederní páteře od podložky, po výdrži pokládáme zpět Doporučení: Pohyb lze provádět i s kontrakcí hýždí, hlava je v prodloužení
Obr. 53 Posilování šikmých břišních svalů
Zaměření cviku: Posílení šikmých břišních svalů pomocí tzv. zkracovaček ZP: Leh pokrčmo mírně roznožný Provedený pohyb: Postupný, pozvolný předklon s rotací hlavy a trupu Doporučení: Horní okraj pánve je fixovaný a stále zůstává na podložce
64
4
ZÁVĚR Jako téma bakalářské práce jsem si zvolil Rozvoj motorických schopností
rozhodčího fotbalu s ohledem na zdravotní hledisko daného sportovního odvětví. Cílem práce bylo vytvořit tréninkovou jednotku na období dvou týdnů pro zvýšení úrovně vybraných motorických schopností rozhodčího fotbalu a vytvořit zásobník kompenzačních cviků, jako eliminaci možných zranění. Práci jsem si rozdělil na teoretickou a praktickou část. V první části se v úvodu věnuji fotbalu (historii, změnám pravidel) a rozhodčím – fyzickým nárokům, jaké jsou na ně kladeny a limitujícím faktorům jejich výkonu. Dále se zaměřuji na zdravotní a fyziologické hledisko, konkrétně na pohybový aparát, zapojované svaly, nejčastější zranění i funkční poruchy pohybového systému. Jako prevence těchto problémů slouží kompenzační cvičení. U rozhodčích jsou kompenzační cvičení ve shodě s nejčastějšími zraněními zaměřená především na klouby a svaly dolních končetin (kyčelní a kolenní klouby, svaly stehen, lýtkové, hýžďové svaly), ale opomíjet by se neměl všestranný tělesný rozvoj (břišní svaly, bedra, prsní svaly) a posílení core systému. Podrobněji se cvikům i s ukázkami věnuji v praktické části práce. V poslední podkapitole teoretické části definuji motorické schopnosti, konkrétněji se věnuji schopnostem vytrvalostním, rychlostním a silovým, které patří k limitujícím faktorům výkonu fotbalového rozhodčího. V praktické části je vytvořen ukázkový dvoutýdenní tréninkový plán na rozvoj úrovně výše zmíněných motorických schopností pro rozhodčího fotbalu. Dále je vytvořen zásobník kompenzačních cvičení, který by měl sloužit pro eliminaci zranění a úrazů ve fotbale. U každého cviku je popisek, který udává základní polohu, vykonávaný pohyb, účinek/zaměření cviku a také doporučení (nebo upozornění na chyby). Kompenzační cvičení by se měly provádět ihned po skončení každého tréninku. Řekl bych, že tato práce by mohla být nejen začínajícím rozhodčím určitým návodem na zkvalitnění jejich fyzické přípravy a s tím spojeným zvýšením celkového výkonu na hřišti.
65
5
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA
Bahr, R. (2008). Manuál fotbalové medicíny. (J. Chomiak, Překl.) Praha: Olympia. Bedřich, L. (2006). Fotbal-rituální hra moderní doby. Brno: Masarykova univerzita. Beránková, L., Grmela, R., Kopřivová, L., & Sebera, M. (2012). Zdravotní tělesná výchova. Načteno z http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/ztv/pages/03funkcni-poruchy-text.html Bernaciková, M., Kalichová, M., & Beránková, L. (2010). Základy sportovní kineziologie. Bernaciková, M., Kapounková, K., & Novotný, J. (2010). Fyziologie sportovních disciplín - fotbal. Bernaciková, M., Kapounková, K., Novotný, J., Vomela, J., & Vomelová, N. (2014). Fyziologie člověka pro studenty bakalářských oborů Tělesné výchovy. Brno. Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada Publishing. Cacek, J., & Grasgruber, P. (2008). Sportovní geny (1.. vyd.). Brno: Computer Press, a.s. Dovalil, J. (2009). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Fajfer, Z. (1990). Koordinační schopnosti a pohyblivost v systému tréninku hráče fotbalu. Brno. Frank, G. (2006). Fotbal - 96 tréninkových programů. Praha: Grada Publishing. Hanzlová, J., & Hemza, J. (2009). Základy anatomie pohybového sústrojí. Brno. Holibková, A., & Laichman, S. (2004). Přehled anatomie člověka. Olomouc. Kirkendall, D. T. (2013). Fotbalový trénink-rozvoj síly,rychlosti a obratnosti na anatomických základech. Praha: Grada Publishing. Ludva, M. (2006). Kompenzační cvičení pro fotbalisty - bakalářská práce. Brno. Měkota, K., & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc. Novotný, J. (2009). Kapitoly sportovní medicíny. Brno: FSpS. Palasová, M. (2006). Vhodná kompenzační cvičení pro fotbal - BP. Brno. Psotta, R. (2006). Fotbal kondiční trénink. Praha: Grada Publishing. Votík, J. (2005). Trenér fotbalu UEFA licence B. Praha: Olympia. Votík, J., & Zalabák, J. (2011). Fotbalový trenér-základní průvodce tréninkem. Praha: Grada Publishing. 66
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Fyziologické parametry během sportovního výkonu (Bernaciková, 2010) 10 Obr. 2 Schéma přehledu limitujících faktorů pohybového výkonu člověka (Novotný, 2009) .................................................................................................... 12 Obr. 3 Svalové skupiny zapojené při běhu (Bernaciková, 2010) ......................... 18 Obr. 4 Svalové skupiny s tendencí ke zkrácení (Votík, 2005) ............................. 21 Obr. 5 Svalové skupiny s tendencí k ochabování (Votík, 2005) ........................... 22 Obr. 6 Svalová dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu (Beránková, Grmela, Kopřivová & Sebera, 2012) .................................................................... 23 Obr. 7 Svalová dysbalance v rámci dolního zkříženého syndromu (Beránková, Grmela, Kopřivová & Sebera, 2012) .................................................................... 24 Obr. 8 Hierarchické uspořádání pohybových schopností (Měkota, 2000) ......... 28 Obr. 9 Členění rychlostních schopností (Novosad, 2005) .................................... 36 Obr. 10 Uvolnění krční páteře (Palasová, 2006) ................................................... 44 Obr. 11 Uvolnění bederní páteře (Palasová, 2006) ............................................... 44 Obr. 12 Uvolnění bederní páteře (Ludva, 2006) ................................................... 45 Obr. 13 Uvolnění páteře (Ludva, 2006) ................................................................ 45 Obr. 14 Uvolnění flexorů kyčelního kloubu (Palasová, 2006) ............................. 45 Obr. 15 Uvolnění flexorů kyčelního kloubu (Palasová, 2006) ............................. 46 Obr. 16 Uvolnění kyčelního kloubu (Ludva, 2006) .............................................. 46 Obr. 17 Uvolnění kloubů kroužením (Ludva, 2006)............................................. 46 Obr. 18 Protažení trapézového svalu .................................................................... 47 Obr. 19 Protažení prsních svalů ............................................................................ 47 Obr. 20 Protažení prsních svalů ............................................................................ 48 Obr. 21 Protažení flexorů kyčelního kloubu ......................................................... 48 Obr. 22 Protažení flexorů kyčelního kloubu ......................................................... 49 Obr. 23 Protažení napínače povázky stehenní ...................................................... 49 Obr. 24 Protažení napínače povázky stehenní ...................................................... 50 Obr. 25 Protažení zadní strany DK ....................................................................... 50 Obr. 26 Protažení zadní strany DK ....................................................................... 51 Obr. 27 Protažení zadní strany dolních končetin .................................................. 51
67
Obr. 28 Protažení adduktorů stehna ...................................................................... 52 Obr. 29 Protažení adduktorů stehna ...................................................................... 52 Obr. 30 Protažení ohybače kolenního kloubu ....................................................... 53 Obr. 31 Protažení vzpřimovačů bederní části trupu ............................................. 53 Obr. 32 Protažení vzpřimovačů bederní části trupu ............................................. 54 Obr. 33 Protažení čtyřhranného svalu bederního .................................................. 54 Obr. 34 Protažení zádových svalů ......................................................................... 55 Obr. 35 Protažení zdvihače lopatky zezadu a zepředu .......................................... 55 Obr. 36 Protažení lýtkového svalu ........................................................................ 56 Obr. 37 Protažení lýtkového svalu ........................................................................ 56 Obr. 38 Posílení klenby nožní ............................................................................... 57 Obr. 39 Posílení hlubokých flexorů hlavy a krku ................................................. 57 Obr. 40 Posílení fixátorů lopatek .......................................................................... 58 Obr. 41 Posílení fixátorů lopatek .......................................................................... 58 Obr. 42 Posílení fixátorů lopatek .......................................................................... 59 Obr. 43 Posílení svalů pánevního dna ................................................................... 59 Obr. 44 Posílení hýžďových svalů ........................................................................ 60 Obr. 45 Posílení hýžďových svalů ....................................................................... 60 Obr. 46 Posílení středního svalu hýžďového ........................................................ 61 Obr. 47 Posílení stehen ......................................................................................... 61 Obr. 48 Posílení stehen ......................................................................................... 62 Obr. 49 Posílení stehen ........................................................................................ 62 Obr. 50 Posilování břišních svalů s velkým míčem .............................................. 63 Obr. 51 Posílení příčného svalu břišního .............................................................. 63 Obr. 52 Posilování dolní části břišních svalů ........................................................ 64 Obr. 53 Posilování šikmých břišních svalů ........................................................... 64
68
RESUMÉ Tématem této BP je rozvoj motorických schopností rozhodčího fotbalu s ohledem na zdravotní hledisko. Cílem bylo vytvoření tréninkové jednotky zaměřené na zvýšení úrovně vybraných motorických schopností a vytvoření zásobníku kompenzačních cvičení pro eliminaci možných zranění. Vycházel jsem ze studia odborné literatury, analýzy dostupných zdrojů a vlastních zkušeností. Výsledkem je dvoutýdenní plán na rozvoj úrovně silových, rychlostních a vytrvalostních schopností. Návrh kompenzačních cvičení obsahuje fotografie a popisy základních poloh, provedení cviků, uvedení zapojeného svalu a doporučení k danému cviku.
SUMMARY The topic of this bechelor thesis is the development of motor skills of football referee with respect to the health aspect. The purpose was to create a training unit focused on increasing the level of selected motor skills and creating a reservoir of compensation exercises to eliminate potencional injuries . The thesis is based on thematical literature , analysis of available resources and my own experience . The result is a plan on two weeks for the development of strength , speed and endurance abilities . Suggestion of compensation exercises contains pictures and the descriptions of basic positions , performance of exercises , introduction of involved muscles and recommendation for each exercise.
69