1
Rozvíjející větné členy Přívlastek - Pk -
-
je větný člen rozvíjející podstatné jméno v jakékoliv větné platnosti rozlišujeme přívlastek shodný (Pks), který bývá nejčastěji vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou, a přívlastek neshodný (Pkn), který bývá vyjádřen podstatným jménem, předložkovou vazbou či slovesem v infinitivu shodný přívlastek se skloňuje spolu s podstatným jménem, které rozvíjí, neshodný přívlastek se neskloňuje a zůstává stále v témž tvaru
Příklady: Naše teta z nedalekých Pardubic k nám přijela na návštěvu. Po 1
Př sl.j.
teta Pks
=
přijela
Pkn
naše
z Pardubic
k nám
na návštěvu
Pks
nedalekých -
jaká teta? – naše (zájmeno) jaká teta? – z Pardubic (předložková vazba) z jakých Pardubic? – nedalekých (přídavné jméno)
Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející - u téhož podstatného jména může být i několik přívlastků, které mohou být v různém vzájemném vztahu - u Pk několikanásobného jsou všechny členy na stejné úrovni, oddělujeme je čárkami nebo spojkami, záleží na významovém poměru - u Pk postupně rozvíjejícího nejsou jednotlivé členy na stejné úrovni, ale rozvíjí podstatné jméno postupně Příklady: Ke stávce se připojily základní, střední a vysoké školy. Př sl.j.
se připojily
Po 1
=
ke stávce
školy základní + střední + vysoké Pks
Pks
- několikanásobný
Pks
Ke stávce se připojily všechny naše vysoké školy. Př sl.j.
se připojily
Po 1
=
školy
ke stávce
vysoké Pks naše Pks vysoké Pks
- postupně rozvíjející
2 Přívlastek volný a těsný - podle těsnosti vztahu rozlišujeme přívlastek těsný a volný o těsný není oddělený pauzou, je pro smysl věty důležitý o volný je oddělený pauzou, stojí za pod. jménem, v písmu jej oddělujeme čárkami z obou stran, můžeme jej z věty vypustit – její smysl se nezmění -
někdy je velmi nesnadné rozlišit Pk volný a těsný, proto se zpravidla řídíme zásadou, že má-li Pk rozvitý více členů než tři, považujeme ho za volný – POZOR! Ne vždy.
-
v mnoha případech je nutné pro rozlišení Pk znát kontext
o
Pk např. u věty Dívka sedící s Danou na pohovce umí pěkně zpívat. Může se jednat o Pk těsný i volný
Kontext: V tom případě:
Za Danou včera přišel jeden chlapec a dvě dívky. Dívka sedící s Danou na pohovce umí pěkně zpívat.
Kontext: V tom případě:
Za Danou včera přišli dva chlapci a jedna dívka. Dívka, sedící s Danou na pohovce, umí pěkně zpívat.
Příklady: Pk těsný
Hračky rozházené po pokoji svědčily o přítomnosti dětí v bytě. Po1
Př sl.j.
Hračky
=
svědčily
Pks
Pt 7
rozházené
o přítomnosti Pum
po pokoji
Pkn
Pkn
dětí
v bytě
Pk těsný
Měsíc svítící proti mému oknu mě budil ze spaní. Po1
Př sl.j.
Měsíc
=
Pks
svítící
budil Pt 4
Pt 2
mě
ze spaní
Pum
proti oknu Pks
mému
Pk volný
Jídelní stůl, pokrytý svátečně malovaným ubrusem, se prohýbal pod dobrotami. Po1
Př sl.j.
Stůl
=
Pks
se prohýbal Pt 7
pokrytý Pt 7
ubrusem Pks
malovaným Puz
svátečně
pod dobrotami
3 Zvláštní případy přívlastku - přívlastky uvádějící přesně jméno (např. knihy, písně …), titul apod. jsou neshodné o např. PhDr. Jan Novák, CSc., kniha O holčičce, co si ráda hrála se sirkami, … - přístavek Přístavek – Ap (apozice) - přístavek je charakterizován tím, že tutéž představu označuje dvojím nebo několikerým způsobem, všechny tyto členy jsou na stejné úrovni a mohou být do jisté míry zaměňovány - jedno označení je přímé pojmenování v jazyce obvyklé + druhé označení je synonymní podle souvislosti Příklady: Ap
Hanka a Věrka, dvojice nerozlučných kamarádek, si vyrazily do kina. Po1
Ap
Hanka + Věrka
Př sl.j.
dvojice =
si vyrazily
Pkn
kamarádek
Pum
do kina
Pks
nerozlučných
Přívlastek vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu věty řídící - nejčastějšími spojovacími výrazy jsou vztažná zájmena kdo, co, který, jenž a vztažná příslovce kde, kdy, řidčeji spojky že, aby - typické jsou VV Pk vložené - oddělujeme je čárkami z obou stran Příklady: 1HV
2VV
Přišla kamarádka, již mám ze všech nejraději. – která kamarádka přišla? 1HV již 2VV Pk – vz.
1HVa
2VV
1HVb
Srny, které se pásly u hájovny, si na blízkost lidí už zvykly. – které srny si na lidi zvykly? 1HVa
1HVb které 2VV Pk – vz.
1HV
2VV
Jsou chvíle, že bych se nejraději neviděla. – jaké chvíle? 1HV že 2VV Pk – sp.
4 Předmět – Pt ? -
předmět je větný člen rozvíjející sloveso či přídavné jméno nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem, slovesem v infinitivu a zájmenem rozlišujeme předmět v prostých pádech (hodit míčem, koupit si knihu) a v pádech předložkových (podělit se s ním o místo), ? je pád, ve kterém se slovo nachází předmět se někdy nesnadno odlišuje od příslovečného určení, pokud tento problém nastane, vyzkoušíme nejprve všechny typy příslovečného určení a teprve potom, když se nám žádný z nich nepodaří nenásilně aplikovat, určíme větný člen jako předmět
Příklady: Včera jsem si koupila krásnou kabelku. Př sl.j.
(já)
=
jsem si koupila Puč
Pt 4
včera
kabelku Pks
krásnou
Mistr dal po schůzi Toníkovi jakousi přihlášku. Po 1
Př sl.j.
Mistr
=
dal Puč
Pt 3
po schůzi
Pt 4
Toníkovi
Puč
přihlášku
Pks
Jakousi Poznámky: - zvláštním typem předmětu je tzv. dativ sdílnosti, užívá se jenom v projevech důvěrných, je zcela nelogický a vyjadřuje pouze zájem na ději o např. To jsem se ti nasmála! To vám byla zábava!
Předmět vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje předmět věty řídící - nejčastějšími spojovacími výrazy jsou spojky že, aby a vztažná zájmena a příslovce kdo, co, …, kde, kam, kudy - odděluje se z obou stran čárkami Příklady: 1HV
2VV
Povězte mi, kde leží Barcelona. – povězte mi koho, co? 1HV kde 2VV Pt – vz.
1HV
2VV
Myslím si, že to do zítřka stihnu. – koho, co si myslím? 1HV že 2VV Pt – sp.
5 Příslovečné určení – Pu? -
příslovečné určení rozvíjí přídavné jméno, sloveso nebo příslovce udáním nějaké vnější okolnosti
Příslovečné určení místa – Pum - odpovídá na otázky: kde? odkud? kudy? kam? až kam?
Našel zápisník na skříni. Přinesl knihu z knihovny. Proběhli lesem. Uložila prádlo do skříně. Závěs splýval až na zem.
POZOR!
K Pum řadíme i určení obrazná, která neurčují přímo místo, ale jsou založená na původním pojetí místním!
Přikročili k nové lekci. Od věty jednoduché teď přejdeme k souvětí.
Příslovečné určení času – Puč - odpovídá na otázky: kdy? odkdy? dokdy? za jak dlouho? jak často?
Přišel v poledne. Od neděle má chřipku. Do pátku to musím umět. Za tři dny odjíždíme. Potkávám ji málokdy.
Příslovečné určení způsobu – Puz - jak? jakým způsobem? - může být vyjádřeno: přímo: nepřímo: účinkem:
Zpívá ošklivě. Zpívá jako slavík. Zpívá k popukání.
Příslovečné určení míry – Pumír - kolik? jakou měrou? jak mnoho? jak málo? - může být vyjádřeno: přímo: přirovnáním: účinkem:
Příliš křičel. Křičel jako na lesy. Křičel do ochraptění.
Příslovečné určení příčiny/důvodu – Pupř/dův - proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu? - vyjadřuje skutečnou příčinu, která předchází ději Děti plakaly hlady. Pro kouř z výfuků nebylo vidět na chodník. Zemřel na zápal plic.
Příslovečné určení účelu – Puúč - za jakým účelem? - označuje to, čeho se má určitým dějem dosáhnout, co je jeho cílem
6 Přišel k nám na návštěvu. Zajdi do obchodu pro rohlíky. Udělal mi to pro radost.
Příslovečné určení podmínky – Pupod - za jaké podmínky? - označuje okolnost, na které závisí splnění určitého děje Při dobré vůli to půjde snadno. S tvým souhlasem bych se tam přihlásil. Za deště nejraději sedávám doma.
Příslovečné určení přípustky – Pupříp - nelze se zeptat žádnou přirozenou otázkou - označuje okolnost, navzdory níž se uskuteční určitý děj Šla tam i za deště. Přes dvojí varování to přece jen udělal. Česnek je i přes nepříjemný zápach oblíbenou pochoutkou.
Příslovečné určení zřetele – Puzřet - se zřetelem k čemu/komu? s přihlédnutím k čemu/komu? - označuje, se zřením k čemu platí nějaký děj, stav nebo vlastnost, příklad – hospodářsky vzkvétat = vzkvétat po stránce hospodářské Tato voda je zdravotně nezávadná. Tato místnost je pro naše jednání malá. Přepracuj ten článek po stránce obsahové. Je starší než já.
Příslovečné určení prostředku – Puprost - s čí pomocí? pomocí čeho? Psali jsme perem. Studený moučník krájíme nožem namočeným ve studené vodě.
Příslovečné určení vyjádřené vedlejší větou - vyjadřují příslovečné určení věty řídící a rozvíjí přísudek věty řídící - oddělujeme z obou stran čárkami
1HV
a) VV Pum nejčastější spojovací výrazy příslovce kam, kde, kudy, odkud, … 2VV
Zůstanu, kde se mi bude nejvíce líbit. – kde zůstanu? 1HV kde 2VV Pum – vz.
-
b) VV Puč nejčastější spojovací výrazy když, zatímco, než, až, kdy, pokud, kdykoli, …
7 1VV
2HV
Když mi bylo nejhůře, pomohli mi rodiče. – kdy mi pomohli rodiče? 2HV když 1VV Puč – vz.
-
c) VV Puz nejčastější spojovací výrazy jak, jako,…
1HV
2VV
Nakreslil to, jak nejlépe uměl. – jak to nakreslil? 1HV jak 2VV Puz – vz.
-
d) VV Pumír nejčastější spojovací výrazy že, jako, …
1HV
2VV
Nakreslil toho, že by tím pokryl celou nástěnku. – kolik toho nakreslil? 1HV že 2VV Pumír – sp.
-
e) VV Pupř/dův nejčastější spojovací výrazy protože, že, poněvadž, jelikož 1HV
2VV
Šel jsem tam nerad, protože jsem je už znal. – proč jsem tam šel nerad? 1HV protože 2VV Pupř/dův – sp.
-
f) VV Puúč nejčastější spojovací výraz aby
1HV
2VV
Uděláme všechno, abychom maturitu složili úspěšně. – za jakým účelem uděláme všechno? 1HV abychom 2VV Puúč – sp.
-
g) VV Pupod nejčastější spojovací výrazy jestliže, -li, kdyby, jestli, když, … 1VV
2HV
Jestliže se rozhodnete do zítřka, můžeme v neděli vyrazit. – za jaké podmínky můžeme v neděli vyrazit? 2HV jestliže 1VV Pupod – sp.
8
Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů. – za jakých podmínek bude celý národ z kvádrů? 2HV -li 1VV Pupod – sp.
-
h) VV Pupříp nejčastějšími spojkami jsou ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, ač, byť, jakkoli
1VV
2HV
I kdyby trakaře padaly, přijdu tam včas. – i přes co tam přijdu včas? 2HV i kdyby 1VV – Pupříp – sp.
-
i) VV Puzřet nejčastější spojkou je pokud
1VV
2HV
Pokud jde o mě, připojím se k prvnímu návrhu. 2HV pokud 1VV – Puzřet – sp.
Doplněk - Dopl -
doplněk je větný člen s dvojí závislostí, rozvíjí zároveň podstatné jméno i sloveso typy doplňku:
Doplněk u tzv. sponových sloves a) typ stát se, narodit se, být zvolen b) typ zůstat, ostat c) typ zdát se, připadat d) typ prokázat se, ukázat se e) typ jmenovat se, nazývat se, slout
Petr byl zvolen mluvčím. Tomáš zůstal chlapcem. Dům se zdál prázdný. Eva se ukázala výbornou kamarádkou. Karel IV. je nazýván Otcem vlasti.
Doplněk u sloves ostatních - zpravidla se blíží příslovečnému určení, ale spojuje v sobě zároveň platnost příslovečného určení a přívlastku! a) přídavné jméno ve tvaru jmenném – mlád, sám, všecek, rád (je vždy doplňkem!) Zůstanu u vás ráda.
Půjdu tam sama. Př sl.j.
(já)
=
zůstanu
Př sl.j.
(já)
=
půjdu
Dopl
Pum
Dopl
Pum
ráda
u vás
sama
tam
9 b) podstatné jméno se spojkami jak, jakožto (POZOR! Nejsou větným členem!) Pracoval tam jako redaktor.
Projevil se jakožto velký hlupák.
Př sl.j.
(on)
=
Př sl.j.
pracoval
(on)
=
se projevil
Dopl
Pum
Dopl
redaktor
tam
hlupák Pks
velký
!!! Tam, kde spojku jako nemůžeme nahradit spojkou jakožto, nejedná se o doplněk, ale o přirovnání!!!
c) přechodníky Dopl
Tatínek, upíraje oči do dálky, se zaradoval.
d) podstatné jméno v 7. pádu, podstatné jméno v předložkovém pádu Přišel návštěvou. Dostala se k sedlákovi za husopasku.
e) číslovky Petr doběhl do cíle první, Jára až poslední.
Doplněk vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje doplněk věty řídící - je závislá na dvou větných členech z věty řídící - nejčastějším spojovacím výrazem je spojka jak, kterak 1HV
2VV
Často si vzpomínám na babičku, jak nám vypravovala pohádky. 1HV jak 2VV Dopl. – sp. 1HV
2VV
Zahlédl jsem srnku, kterak již mizela v lese. 1HV kterak 2VV Dopl. – sp.
