ROZSVÍTÍME AMERIKU Zahraniční projekt Tanečního studia Light ZUŠ Na Popelce v Praze 5
Turné okolo jezera Michigan v srpnu 2015
1
Cílem projektu „ROZSVÍTÍME AMERIKU“ byla reprezentace českého tanečního divadla v USA, představující smysluplné propojení věku interpretů a žánrů, jež vytváří nevysychající kulturní kruh profesionální umělecké úrovně.
Obsahem projektu bylo úspěšné turné okolo jezera Michigan, během kterého jsme ve státech Illinois, Wisconsin, Michigan a Indiana uskutečnili šest představení s názvem „Rozsvítíme Ameriku“ a jednou jsme uvedli dokumentární inscenaci „JOLA“. 7. – 24. srpna 2015 se vydalo osmnáct tanečníků a jejich umělecká vedoucí, hlavní koordinátor a řidič na dalekou cestu s cílem „Rozsvítit Ameriku“. Choreografie a tanečně divadelní inscenace souboru Taneční studio Light, umí nadchnout již mnoho let diváky širokého věkového spektra v ČR i v zahraničí. Důvodem je profesionální interpretace etablovaných umělců spolu s vybranými dětskými a dospívajícími tanečníky a nápadité náměty tanečních inscenací nabitých dravou energií. Taneční obor ZUŠ Na Popelce dostal pozvání na turné po USA právě pro jedinečnou možnost představit taneční divadlo ve vývoji od dětského zdravého pohybu až k výkonům mladých umělců napříč uměleckými žánry.
2
Taneční studio Light je soubor fungující při ZUŠ Na Popelce v Praze 5, která je zárukou kvalitní umělecké výchovy žáků tanečního oboru. Taneční studio Light ověřuje a hledá alternativní pedagogické metody, využívající umění jako prostředku výchovy a vzdělávání dětí a mládeže a jako prostředek aktivit seniorů. Taneční studio Light tvoří a reprízuje komunitní divadlo a integruje profesionální uměleckou tvorbu s pedagogickým působením. Taneční studio Light realizuje projekty zahraniční spolupráce a reprezentace české kultury. Taneční studio Light je ojedinělé tím, že realizuje kontinuální dlouhodobou uměleckou činnost od dětských her, přes amatérskou uměleckou činnost dětí a mládeže až k vysoce profesionální tvorbě a interpretaci svých absolventů (často studentů a absolventů vysokých uměleckých škol), kteří jsou profesně vybaveni a osobně motivováni část své umělecké tvorby věnovat dětem a seniorům. Taneční studio Light je jedinečné svým kulturním přínosem v tom nejširším uměleckém záběru.
Blue Lake Fine Arts Camp je letní škola v Michiganské rezervaci. Nabízí umělecké workshopy (taneční, hudební, výtvarné, divadelní) všem věkovým kategoriím. Letní škola také pořádá festival Summer Arts Festival, který nabízí více jak 175 vystoupení. Letní škola dále organizuje mezinárodní výměnné pobyty a vede 2 veřejné rozhlasové stanice. Od svého založení roku 1966 Blue Lake kulturně obohatil více než 300 000 nadaných mladých studentů, profesionálů a návštěvníků festivalu. Blue Lake byl založen v roce 1966 Fritzem Stansellem. Byla to první letní škola v Americe, založená na myšlence, že místo odloučené od okolního rušného světa může nabídnout útočiště mladým a nadaným umělcům a zkušeným profesionálům a dovoluje jim se plně věnovat uměleckému rozvoji. Mezinárodní výměnný program byl založen v roce 1969. Snaží se podporovat mír a porozumění skrze umění. Od svého založení si přes 30 000 umělců z Evropy, Ameriky a Asie vyměnilo své zkušenosti.
3
Přípravy na cestu
Cesta do Ameriky se stala snem členů souboru. Ke splnění snu tentokrát nestačilo vytvořit kvalitní taneční představení. Podmínkou byly hodiny strávené na internetu - nezbytné pro naplánování a realizaci projektu. Velkou překážkou byla finanční stránka projektu. Ten byl určen nejtalentovanějším tanečníkům bez ohledu na finanční možnosti jejich rodičů. Proto bylo důležité vzdát se pohodlí a vyrazit na turné se skromným rozpočtem zohledňujícím bezpečné zajištění celé akce. Odhodlání k cestě bylo podpořeno našimi dlouholetými zkušenostmi s podobnými projekty v rámci Evropy. Navíc jsme si ověřili, že cestování je pro děti i dospělé prostředek ke vzdělání a osobnímu růstu. Všichni získávají nové umělecké a lidské zkušenosti a učí se používat cizí jazyky. Tanečníci se osobně angažovali při shánění peněz na cestu, a to zejména uspořádáním sbírky prostřednictvím serveru HITHIT.cz a opakovanou obhajobou vynikající kvality svých inscenací na národní a mezinárodní úrovni na neprofesionální i profesionální scéně. Každý tanečník si osobně odpracoval možnost vycestovat, a to bez ohledu na věk a zkušenosti jednoho každého. Všichni obětovali takřka všechen svůj volný čas tvorbě a prezentaci tance a divadla vysoké umělecké kvality. Pro turné jsme vytvořili hodinový program složený ze tří částí. První část programu čerpala inspiraci z již hotových inscenací Tanečního studia Light. Dynamická tanečně divadelní koláž, nazvaná Amerika na nás čeká /aneb Divadlo sebou, je o rozhodování produkčního Seby, kdo do Ameriky pojede a co všechno je potřeba sbalit s sebou do kufru. Stylizovaná cesta letadlem, vlakem, na koni, lodí (včetně ponoru na dno Michiganského jezera) vzbudila v divácích bouřlivý smích i dojetí ve chvíli, kdy přece jen do USA kromě lodního kufru doputovala i ta nejmenší tanečnice ze všech. Druhá část programu s názvem Light / aneb Rozsvítíme Ameriku je pásmo stylizovaných českých tanců nabitých energií roztočených sukní a urostlých mladíků. Technicky nejnáročnější část programu byla inscenace JOLA. Tu lze hrát jenom na plně vybavené divadelní scéně a poutavý příběh inspirovaný skutečným osudem člena souboru, jsme mohli zahrát jenom jednou v Blue Lake Fine Arts Camp. JOLA je velmi silný příběh malého chlapce Odzera, kamaráda, kterému se v raném věku v jediné vteřině navždy změnil celý život. Vypráví o jeho cestě k uzdravení, o střetu s jinou kulturou, o přátelství nejen jeho očima, ale i očima těch, kteří jeho příběh prožívali s ním.
4
Soubor čelil výzvě – sbalit si veškeré kostýmy, dekorace, rekvizity, oblečení, spacáky, stany a potřeby k táboření do zavazadel omezených velikostí a váhou pro cestování letadlem. Po zvážení dívčího kostýmu (4,5 kg) musela většina tanečnic přehodnotit obsah svého batohu. Vše muselo být v kletru, který si každý unese. Skromný rozpočet neumožňoval taxíky ani hotelové pokoje. Budou fungovat mobily? Jaké vzít vařiče? Máme dost redukcí? Jak to bude s jídlem, které nemůžeme vézt s sebou? Budou nám v obchodech brát platební karty? Mohu naši řidiči řídit auta s vyšším počtem pasažérů, než u nás? Lze tábořit i mimo oficiální kempy? Kdy a kde budeme hrát – jakou techniku s sebou vozit a co bude možné si půjčit na místě? Které pamětihodnosti cestou neminout? Kde zastavit a co poznat? Budou nás rodiny v předem dohodnutých komunitách očekávat? Jaké pro ně vzít dárky – a KAM JE DÁT? Otázek bylo víc, než odpovědí … Každá cesta je vždy nádherné dobrodružství, ale tentokrát jsme neměli oporu ve vlastním autobusu plném zásob a techniky. Opravdu jedeme „do světa“!
Velká země
USA je velká země. Ohromila nás velikostí a prostorností všeho a všech. Velké domy, velké ulice, velká auta, velcí lidé s velikými srdci. Všichni na nás byli moc hodní, vlídní a srdeční. Měli jsme pocit, že jsou všichni klidní a spokojení – měli na nás čas a náladu. Cítili jsme se bezpečně a moc dobře. Zaujala nás kázeň a disciplína obyvatel všech navštívených států, respekt lidí k zákonům, dodržování pravidel a velká otevřenost a tolerance k dětem a k celé naší skupině. Pravidla, se kterými jsme se mohli seznámit, nám připadala smysluplná, důležitá a srozumitelná. Ujeli jsme 2 700 km a nepotkali jsme vážnou dopravní nehodu a nikdo nás neobtěžoval. I když jsme často budili údiv (lidé si mysleli, že jsme divná velká rodina) – každý nám chtěl pomoc, i když zpravidla nebylo s čím. Získali jsme hodně nových přátel a každý nám pomáhal zcela nezištně a s velkou radostí. A kdybyste zapomněli, v jaké zemi jste – nebojte, všude visí americké vlajky!
5
Navštívené komunity Česká misie Velehrad v Chicagu, zastoupená Mons. ThDr. Dušanem Hladíkem, se naší výpravy ujala hned po příjezdu do USA. V prostorách misie pro nás uvolnili většinu místností, vybavili je lehátky, připravili pro nás bohaté jídlo a pití a především laskavé zázemí opatrované milými krajany a jejich příbuznými. Velmi jsme si vážili komfortní pohostinnosti, která se každým dnem zvyšovala. Snad jsme krajany potěšili naším tancem – a jestli ještě někdy přijedeme, rádi uskutečníme představení pro víc členů české komunity. Z celého srdce děkujeme za nádherné chvíle a odpočinek ve Velehradu. Kempy v národních parcích Táboření v kempech nás nejprve hodně překvapilo. Ohromné vybavené přívěsy, polní kuchyně, obří naplněná auta a stany jenom jako přístřešky nad vším tím. Velkými tahači do kempů stěhovali své lodě, čtyřkolky, domácí mazlíčky atd. Ale po chvíli jsme si zvykli a pochopili jsme, že táboření tady berou zkrátka jinak. Už proto, že nejbližší obchod je zpravidla cca 50 mil daleko a kempy často nemají sprchy, splachovací záchody a už vůbec ne kuchyňky. Naopak v plných kempech nešetří přípojkami na elektřinu a vždy je na prodej dříví, aby se nemuselo „až“ do lesa. Každopádně vlídnost, kázeň, chuť k dobrému jídlu a sportovní duch se našim „sousedům“ v kempech nedaly upřít. Kempem několikrát denně projížděli usměvaví rangers a spíš než hlídači byli pomocníky a partnery všem obyvatelům kempu. Donna’s School of Dance, Kingsford V Donnině taneční škole jsme se setkali s prvními rodinami, které se o nás staraly v USA. Byl to opravdu zážitek na celý život. Úžasné přijetí a štědrost našich rodin nás naprosto oslnily. Rodiny nám otevřely své domovy a hostily nás jako krále. Ačkoli Donnini žáci se věnují jinému tanečnímu žánru než my, brzy se talentovaní tanečníci skamarádili a vzájemně obdivovali (a učili se) své dovednosti. Každý z nás bydlel jinde, ale pohostinnost rodin byla všude ohromná. Všichni jsme byli fascinovaní drobnými odlišnostmi života u nás a v Americe. Hlavní rozdíl byl podle očekávání ve stravování. Ale i další překvapení denního života stála za to – např. jiné záchody, které se samy splachují a jiné pračky a jinak fungující páčky u sprch, všudypřítomná klimatizace
6
nejen v domech, autech a obchodech, jiná auta a zařízení domů, sousedská otevřenost (domy bez záclon a plotů a živý společenský a sousedský život). Zkrátka jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že vše, co známe i neznáme z amerických filmů, je pravda. Děti musely samostatně komunikovat v angličtině, a co nevidět se staly členy nových rodin. Děti byly naprosto nadšené ze všech nových zážitků z farmy alpak, z jelenů, z všudypřítomných krotkých srnek a čipmánků a králíčků, ze zdolání skokanského lyžařského můstku, z výletů okolo tisíců jezer a peřejí, z krásných domů s bazény, čtyřkolkami a koňmi, ze společných „lunchů“ a „pot lucků“, i z řízení aut patnáctiletými kamarády! Samozřejmě, že k vrcholu společných dní patřilo společné představení u jezera Lake Antonie a nejmladší tanečníci se radovali z mnoha dárků, které na rozloučenou dostali. Foundry Hall - Warren Center Poklidné přístavní městečko South Haven s Centrem uměleckých aktivit nás překvapilo romantickou krásou, skromností a srdečným přijetím. Větrné počasí proměnilo břehy jezera Michigan v dramaticky rozbouřenou krajinu, které dominovaly dva majáky. Letovisko s plážemi a nádhernými domy nad hladinou jezera se stalo naším domovem pro několik dní.
7
Ačkoli jsme do South Haven přijeli už unavení dlouhou cestou, bylo nám zde tak krásně, že se nám nechtělo odjet. Vynikající místní borůvkové speciality, vlnobití a šťastní přívětiví lidé byli to nejpodstatnější, co jsme zde zažili. Nahlédli jsme díky pobytu v rodinách do každodenního života místních obyvatel, kteří žijí skromněji, ale o to víc udržují kulturní život a společenské tradice. I zde náš pobyt vyvrcholil naším představením, a měli jsme pocit, že právě tady se z něj diváci nejvíc radovali. South Haven a jeho obyvatelé nás obdařili vynikající pohostinností a krásnými scenériemi divokého pobřeží a západů slunce.
Blue Lake Fine Arts Camp Z vyprávění Billa, jednoho z organizátorů letní školy, jsme si tábor neuměli představit. V rámci turné jsme měli možnost nejen si tábor prohlédnout, ale dostali jsme výjimečnou příležitost zahrát naše představení v jedné z mnoha nádherných scén Blue Lake - v technicky vybaveném Millerově divadle. Umělecký tábor na nás zapůsobil stejně, jako celá Amerika – ohromná rozloha, čistota, disciplína, dodržovaná pravidla a splněný účel existence. Cca 1 500 mladých lidí se uprostřed lesů a jezer vzdělávalo ve zvolených uměleckých předmětech v krásném prostředí vybaveném pro studium. Klavíry ve srubech u jezera, nerušené hudební třídy, taneční a
8
divadelní sály, přírodní altány a nespočet scén pro koncerty a představení pod širým nebem nebo v divadlech (včetně repliky Shakespearova Globu). Tábor měl také vynikající zázemí pro odpočinek, stravování a noclehy studentů i lektorů. Prohlídka pro nás byla o to zajímavější, že dva z našich studentů získali stipendium ke studiu zvoleného uměleckého oboru v Blue Lake Fine Arts Camp.
Amerika, jak jsme ji poznali my Americké školy a výuka uměleckých oborů Během pobytu jsme také navštívili základní a střední školy. Nejvíc nás zajímalo, jakou příležitost studovat umění mají děti a mladí lidé v Americe, než dospějí do akademického věku. Naše ZUŠky suplují v USA na vybraných základních a středních školách volitelné umělecké předměty. Zpravidla se vyučují každý den ráno před pravidelnou výukou. Osobně jsme zažili ohromující zkoušku středoškolského big bandu čítajícího přes sto členů. Z rozhovoru vyplynulo, že pro studenta je poctou když se věnuje umění a jeho umělecké studium je ostatními pedagogy podporováno a respektováno. Tím, že se vše děje v jedné škole se asi daří dosáhnout větší tolerance mezi pedagogy, než to známe u nás. Přesto jde o vysoké finanční náklady rodičů na výuku a ne každý student umění, doporučený svým pedagogem, si může dovolit např. letní školu v Blue Lake. A ne každý student letní školy, ačkoli je vytipován k turné po Evropě (z 1 500 studentů dostane nominaci sotva 300) si cestu může dovolit. A tak jsme si oddychli, že v naší malinké České republice jsou ZUŠky za „hubičku“ a na cestu do USA šikovné děti mohou získat dotace od státu.
Američtí diváci a americký tanec Kapitola o americkém divákovi zní jako pohádka pro herce a tanečníky. Diváci našich představení byli nesmírně vděční a otevření a své nadšení dávali hlasitě najevo. Zejména výkony našich nejmenších tanečníků a herců přiváděly diváky k úžasu. V Americe jsme si ověřili, že diváci mohou zásadně ovlivnit průběh našich představení zpětnou vazbou, kterou nám poskytnou. Diváci v Americe opakovaně oceňovali zejména čistotu divadelního projevu,
9
dravou taneční energii, nápaditost a vysokou úroveň interpretace našich inscenací. Tradičně jsme, jako jinde v zahraničí, zaznamenali velký zájem diváků o stylizované lidové tance. Protože všechna představení v USA jsme vedli výhradně my, tak jsme toho z amerického tance a divadla moc neviděli. Jenom něco málo, co jsme shlédli v navštívených tanečních školách uprostřed prázdnin, na nás působilo zpravidla typicky „americky“. Skoro samé dívky, spoře oděné a o to více namalované se často stylizovaly do pohybů hollywoodských hvězdiček při hudbě, která moc neodpovídala dosaženým schopnostem a věku tanečnic. Ačkoli šlo o velmi trénované dívky, my jsme byli zvědavi na nějaké profesionální taneční divadlo nebo větší festival, kde bychom mohli vidět širší záběr tohoto uměleckého směru v USA. Byli jsme natěšení na skvělé taneční umění, které soubor Blue Lake přivezl v červnu k nám do Prahy, ale v Americe jsme se podobného zážitku již nedočkali. Asi za to mohly probíhající letní prázdniny, ale mimo ně zase nebylo možné vycestovat s našimi dětmi.
Země indiánů – krásná příroda Velkých jezer Snažili jsme se mezi představení vtěsnat poznání krásné země Velkých jezer. Příroda se zdá na první pohled podobná, ale když se ponoříte do místní divočiny (doslova), rychle změníte názor. Proměňující se krajinné styly v nás vyvolaly během jednoho výletu pocit Krkonoš, Šumavy, Českého ráje, Sázavy, pobřeží Istrie… Lesy jsou opravdu neproniknutelně divoké, vody křišťálově čisté, krajina dramatická a překvapující. Indiány jsme v lesích ani ve městech
10
nepotkávali, a tak jsme u nádherných západů slunce, vodopádů a na pískových dunách jenom snili o romantice původního obyvatelstva. K tomu nám pomohla varování rangerů před ponechaným jídlem u stanů, na které číhají černí medvědi. Pocity exotiky dotvářeli všudypřítomní drzí čipmankové, mývalové, bobři, dikobrazi a obří motýli. Krajina Velkých jezer za to opravdu stojí a v národních parcích jsou doporučené cesty dobře udržované.
Návrat domů a další plány Ačkoli jsme bez odpočinku 15 dní intenzivně od rozbřesku do hluboké noci poznávali život Ameriky, je nám jasné, že jsme zažili sotva střípek této ohromné země. Nadšení diváků, nádherné přijetí rodinami a skvělá spolupráce s Blue Lake nás přesvědčily, že chceme na dosavadní spolupráci navázat. Naši dva studenti budou příští léto studovat v Blue Lake a američtí taneční lektoři jsou pozváni na náš festival Partitura do Prahy. V roce 2017 se nám snad opět podaří zrealizovat vzájemnou výměnu tanečních souborů z ČR a Ameriky a po našich zkušenostech se nám jistě podaří uskutečnit projekty nabité tancem a divadlem v plném rozsahu.
Thank you for your kind words and for the update on Dance Studio Light’s return to Prague. As promised, the group did “Light up America” and impressed us all with their artistry, professionalism and adventurous spirit. We had wonderful reports from the host communities and as I’m sure you heard, there were tears at each departure. Bill McFarlin, Vice President International Programs, Broadcasting and Development Blue Lake Fine Arts Camp
11
Poděkování za realizaci a podporu projektu Vojtěchovi Fröhlichovi, koordinátorovi celého projektu Lence Tretiagové, umělecké vedoucí souboru Sebastiánu Víchovi, produkčnímu a technikovi souboru Bill McFarlin, Vice President Blue Lake Fine Arts Camp Sandy Sheroky a všem účastníkům Blue Lake Fine Arts Camp Cory Goei, tanečnímu lektorovi Blue Lake, realizátoru scény pro JOLU v USA České misii v Chicagu, zastoupené Mons. ThDr. Dušanem Hladíkem Generálnímu konzulátu České republiky v Chicagu, zastoupeném Dott. Milanou Ličkovou a všem rodinám a přátelům Donna’s School of Dance v Kingsfordu Foundry Hall – Warren Center v South Haven Trilogy Dance Studiu v Lake Zurich a Petrovi Tretiagovi, hlavnímu řidiči výpravy Děkujeme vedení ZUŠ Na Popelce v Praze 5 za finanční a další dlouhodobou podporu projektu Rozsvítíme Ameriku Děkujeme dětem a mladým tanečníkům Tanečního studia Light Budinská Viktorie Hodková Agáta Klinková Klára Kozáková Jana Králík David Lipovský Ondřej Mihalčiková Magdaléna Molíková Kateřina Nahodilová Lenka Rákosníková Natálie Solar Adam Solarová Tereza Stanzin Odzer Tretiag Štěpán Tretiagová Anna Tretiagová Tereza Vích Sebastián Zavřel Ondřej Děkujeme za všestrannou podporu a důvěru obětavým rodinám tanečníků Projekt ROZSVÍTÍME AMERIKU finančně podpořili
Hlavní město Praha Pavel Nepala
ZUŠ Na Popelce v Praze 5 Taneční studio Light zapsaný spolek Divadlo sebou
12
13
