Rozpory Millovy etiky

Jiøí Vanìk

Rozpory Millovy etiky

Rozpory Millovy etiky Jiøí Vanìk* V dobì, kdy jsme si mìli monost pøipomenout 200 let od narození významného pozitivistického filozofa, logika, etika a ekonoma Johna Stuarta Milla (1806–1873), vyvstává otázka, jestli taková pøipomínka je jen daò jistým uznávaným historickým, nebo dokonce antikvárním hodnotám, anebo zda má šanci pøispìt k zváení urèitých souvislostí, je mohou být i dnes uiteèné. Máme za to, e se tu otevírá druhá z naznaèených alternativ. Mill byl pøedním pøedstavitelem klasického pozitivismu, filozofie vìdy, zdùrazòující v poznání rozhodující úlohu faktù a souvislostí mezi nimi. Podle tohoto názoru spekulace odtrené z faktografické základny jsou neplodné a nepatøí do vìdecké práce. V obmìnách a tematických posunech (pøi zkoumání zdrojù faktologického vìdìní v lidské smyslovosti nebo logické analýzy vìdeckého jazyka, pøevoditelného na faktuální výpovìdi) se pozitivistické hledisko prosazovalo i v prùbìhu 20. století, ne je zasáhla kritika Ch. Poppera a postpozitivistické historické školy. Millùv význam je však výrazný také na poli etických úvah, kde zastával pozici tzv. utilitarismu, jen za kritérium správného jednání pokládá uiteènost a snahu o dosaení blaenosti. Byla to jedna z vlivných linií moderní hospodáøské a politické etiky. Podle tohoto zøetele ádné jednání není mravnì správné nebo neoprávnìné samo o sobì, nezávisle na dùsledcích, je z nìho plynou. Na první pohled se zdá, e je v tomto základním nároku obsaena hned dvojí výhoda, vyplývající z jeho posuzování èinu podle konkrétních ivotních okolností: 1. není tu pøedem soubor normativních vymezení dobra, jen je i podle nìkterých novìjších koncepcí tzv. situaèní etiky povaován za abstraktní schéma, nevyhovující ité realitì (kupø. pojetí jednoho odvìtví moderního protestantismu, tzv. dialektické theologie).1 2. utilitarismus se svým kritériem zároveò zaøazuje do linie etiky èinu, je se utváøela vedle linie etiky úmyslu. Nejznámìjší pøedstavitel tohoto druhého konceptu Immanuel Kant zdùrazòoval, e charakter èlovìka posoudíme podle jeho úmyslù, pøièem je vdy nutno poèítat s okolnostmi, je nezávisejí na lidské vùli a dobré zámìry mohou zhatit. To je sice pravda, leè tento postoj mùe být snadno zneuit k alibismu. Jsou pøece i z dnešní doby známy pøípady, kdy se kupø. v televizní rozpravì hájí nìkteøí pøední exponenti naší ekonomiky, e kdyby byli vìdìli, k èemu zavedená opatøení povedou, nebylo by došlo ke znaèným škodám. Stejný základ mají i èetné chvatné novelizace sotva pøijatých zákonù v parlamentu. Profesionál, teoretik i praktik, se i pøi vìdomí, e vdy bude nìco nedohlédnutelného zbývat, musí snait v míøe co nejvyšší domýšlet následky svých èinù. To je tedy velice závaná sloka utilitaristické inspirace, upozoròující na etiku odpovìdnosti, je má obzvláštní spoleèenský význam zejména ve sféøe profesní morálky. Jako motiv posuzování mùe tudí být takové stanovisko pøíhodné, ale jako celkový pøístup skrývá v sobì neduh v relativismu, jen je protikladem deontologické etiky, která prohlašuje, e urèité jednání mùe být samo o sobì u podle své povahy mravnì pozitivní nebo negativní (napø. vrada, kráde, znásilnìní, obtìování apod.). 2 * 1 2

Doc. PhDr. Jiøí Vanìk, Csc.; Katedra filosofie, Vysoká škola ekonomická v Praze. Blíe o tom viz kupø. Vanìk, J.: Principy obecné, ekonomické a informaèní etiky. Praha, 2006, kap. 7. Viz o tom Anzenbacher, A.: Úvod do etiky. Praha, 1994, s. 32–38.

83

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 15, è. 5, 2007

Ji ve výchozích formulacích Millova utilitarismu však vyvstávají problémy a rozpory. Otázky vyvolává hned vyznaèení základního cíle: „Pøesvìdèení, e základem morálky je Prospìšnost (Utility) nebo Princip Nejvìtšího Štìstí, znamená, e èiny jsou správné a pøimìøené, smìøují-li k podpoøe štìstí a špatné, zpùsobují-li od nìj odvrat. Štìstím je mínìna libost (pleasure) a nepøítomnost bolesti, neštìstím pak bolest a nedostatek libosti.“3 Uiteènost v obvyklém praktickém smyslu (nìjaké vìci èi jednání) je tu podøazena pøíjemnosti, potìšení, libosti, ji takový dosaený uitek èlovìku pøináší. A v tom také spoèívá lidské štìstí. To je ovšem jen jedno z jeho moných pojetí. W. Tatarkiewicz v jedné z nejserióznìjších analýz4 tohoto pojmu dokládá, e existují pøinejmenším ètyøi základní pojmy štìstí: 1. pøíznivý osud („mít štìstí“), 2. pocit nejintenzivnìjší radosti, 3. vlastnictví nejvyšších hodnot dostupných èlovìku, nebo alespoò pozitivní ivotní bilance, tj. pøevaha dobrého nad zlým v ivotì a 4. spokojenost s ivotem (je mùe nastat pøi znaèné skromnosti i za okolností, je nelze ztotonit s pøedchozími tøemi pøípady). Zajisté dochází k prolínání uvedených typù pojetí štìstí a tak i v rámci utilitarismu vyvstává otázka, které z nich lze z jeho hlediska akceptovat a ke kterému by mìl nejblíe. Prvý z uvedených významù je sám o sobì mimo etickou kvalifikaci, z hlediska etiky záleí na tom, jak se ve svém pøíhodném stavu èlovìk zachová (zda ještì pak bere ohled na druhé atd.). Druhý význam, pocit nejintenzivnìjší radosti, vlastnì pøedstavuje vystupòování utilitarismem deklarované libosti. Je povýtce zøetelem kvantitativním. To odpovídá pùvodnímu utilitaristickému názoru, jak jej sdílel Millùv pøedchùdce Jeremy Bentham. Kritérium se tak pøesune na pole subjektivního záitku, pokud nebudou upøesnìny další podmínky. V souèasné dobì se to týká i èlovìka, jen si libuje, e se po poití drogy velmi dlouhý èas smál, ani vìdìl proè. Takovými záitky ostatnì vybavil i Aldoux Huxley obyvatele nové spoleènosti ve své proslulé antiutopii Brave New World (èesky Konec civilizace). Lidskou bytost, je se nechce dát redukovat na bezduchou klaviaturu bezdùvodnì pøíjemných pocitù, nemùe uspokojit pouhá rostoucí kvantita libosti, záleí ještì na jejím dùvodu a obsahu, tedy na kvalitì. Dostáváme se tím k prvnímu rozporu: rozhoduje kvantum uitku nebo kvalita nìjaké pøednostní hodnoty? Mill si toho byl vìdom, proto prohlašuje, e ve svém stanovisku navazuje na tradici helénistického epikureismu: „Abychom uèinili morální mìøítka této teorie jasnìjšími musíme øíci mnohem více, zejména co obsahují ideje bolesti a libosti a do jaké míry to zùstává otevøenou otázkou. Taková doplòující vysvìtlení však neovlivní teorii ivota, na ní je tato teorie morálky zaloena – toti e libost a osvobození od bolesti jsou jedinými cíli, které si máme pøát; a e všechny ádoucí vìci (je jsou v utilitaristickém konceptu stejnì poèetné jako v kterémkoli jiném) jsou kýené buï pro libost, ji samy obsahují, nebo jako prostøedek k jejímu vyvolání a k zamezení bolesti. Ovšem, takováto teorie ivota vzbudí v mnoha myslích, a to i u tìch, které se vyznaèují nejúctyhodnìjším cítìním a nejctihodnìjšími úmysly, vitou nechu. Domnìnku, e ivot nemá (jak to vyjadøují) vyšší cíl ne libost a e v nìm není ádný lepší a ušlechtilejší pøedmìt pro tuby a úsilí, oznaèují za nízkou a hrubou, za nauku hodnou pouze pro prasata (swine), k nim byli Epikurovi stoupenci v døívìjších dobách opovrlivì pøirovnáváni; soudobým zastáncùm tohoto uèení se dostává pøíleitostnì stejnì zdvoøilých pøirovnání ze strany jejich nìmeckých, francouzských a anglických odpùrcù.“5 Mill naopak byl znám svým výrokem, e neuspokojený èlovìk je lepší, ne uspokojené prase. Argumentace, jí 3 4 5

Mill, J. St.: Utilitarianism, in: Bayles, Michael D. – Henley, Kenneth (ed.): Right Conduct (Theories and Applications). 2. ed., Random House, New York, 1989, p. 108. Tatarkiewicz, W., O šastí. Bratislava, 1973, s. 23–34. Mill, J. St.: cit. vyd.. s. 108–109.

84

Jiøí Vanìk


uívá, je rozestøena mezi zásadním poukazem k tomu, e èlovìk jako bytost s principiálnì vyššími kvalitami má tìmto kvalitám dostát, a zdùvodòováním ryze prakticky úèelovým, toti e pøi hlubším uváení vyjde najevo, jak se duševní hodnoty ve srovnání s pouze smyslovými pøece jen jaksi vyplatí: „Jsouce takto napadáni, epikurejci vdy odpovídali, e to nejsou oni, ale jejich alobci, kteøí jsou reprezentanty lidské pøirozenosti v jejím degenerovaném zpùsobu, nebo se domnívají, e lidské bytosti nejsou schopny pøijímat libost v jiné, ne v její svinské podobì. Kdyby byla tato domnìnka pravdivá, obvinìní by nemohlo být popíráno; nebo jsou-li zdroje libosti stejné u lidských bytostí i u prasat, pravidlo ivota, které je dobré pro jedny z nich, je dost dobré i pro druhé. Pøirovnání epikurejského ivota k ivotu zvíøat je pociováno jako degradace, protoe to, co pøedstavuje zvíøecí libost, neuspokojuje koncepci štìstí lidských bytostí. Lidské bytosti mají schopnosti vznešenìjší ne je zvíøecí apetit a kdy si je uvìdomíme, nepovaujeme za štìstí nìco, co obsahuje pouze jejich uspokojení. Vskutku se nedomnívám, e by epikureismus byl nìjak chybný, vyvodíme-li jeho dùsledky z utilitárního principu. Jestlie to udìláme s dostateènou dùsledností, nalezneme zde mnoho stoických, jako i køesanských prvkù. Není zde však nic známo o epikurejské teorii ivota, je nepøipisuje radosti z intelektu, citu, pøedstavivosti a morálního cítìní mnohem vìtší hodnotu ne pouhému smyslovému potìšení. Pøipouštím, e filozofové, kteøí jsou zastánci utilitarismu, dávají obecnì pøednost duševní libosti pøed tìlesnou, pøedevším pro její vìtší vytrvalost, spolehlivost, nenákladnost atd....“6 Kdy Mill k podpoøe kvality slastí odkazuje i na tradici stoicismu, zøejmì má na mysli zásadu sebevlády a zdrenlivosti. V poukazu ke køesanským prvkùm mohl zvaovat i hodnotu obìtavosti, ba dokonce sebeobìtování. To sice s ohledem na prosazovaný princip slasti zní paradoxnì, ale je tomu tak proto, e následná vyvození dospívají k dalšímu rozporu: mezi individuálním záitkem potìšení a úhrnným spoleèenským uitkem, poadovaným jako hlavní cíl. Kvalitativní pøístup se projevuje zásadním odlišením rùzných úrovní libosti ve smyslu pozitivních záitkù vùbec. Preferenci vyšších hodnot pøed nišími dotvrzuje Mill poukazem na odlišnost pojmù „štìstí“ (happiness) a „spokojenost“ (content): „Bytost s niší úrovní poitku má nepochybnì nejlepší nadìji, e najde plné uspokojení; bytost obdaøená vyššími schopnostmi bude mít stále pocit, e veškeré štìstí, je mùe oèekávat od svìta, jen je u tak uspoøádán, je nedokonalé. Jsou-li však tyto nedokonalosti aspoò trochu únosné, mùe se nauèit s nimi ít a nebude závidìt tìm, kteøí si tìchto nedokonalostí nejsou vìdomi jenom proto, e si vùbec neuvìdomují a nepociují ty hodnoty, je jsou s nimi spojeny. Je lépe být nespokojeným èlovìkem ne spokojeným prasetem; lepší je být nespokojeným Sókratem ne spokojeným bláznem. A jsou-li prase a blázen jiného názoru, je tomu tak proto, e znají jen jednu stránku tohoto problému. Ti druzí znají obì stránky.“7 Dùraz na kvantitu takto ádoucí libosti v utilitarismu spoèíval pak mj. v tvrzení, e záleí na její intenzitì, trvání apod. Kvantitativní zøetel potom vede od individuálního poitku (slasti, libosti, štìstí) k sociálnì etickým závìrùm: nejdùleitìjší není nejvyšší štìstí jednotlivce, nýbr „nejvìtší mnoství spoleènì dosahovaného štìstí“ : „Pro toto [utilitární] mìøítko není nejdùleitìjší vlastní nejvyšší štìstí jednajícího èlovìka, ale nejvìtší mnoství spoleènì dosahovaného štìstí, a jestlie nìkdy pochybujeme, zda èlovìk ušlechtilého charakteru je vdy šastný pro svou ušlechtilost, pak nemùe být pochyb o tom, e dìlá jiné lidi šastnými a e svìt obecnì z toho nesmírnì tìí. Utilitarismus by proto mohl dosáhnout svého cíle pouze obecnou kultivací ušlechtilosti 6 7

Mill, J. St.: cit. vyd.. s. 109. Mill, J. St.: cit. vyd.. s. 110–111.

85


charakteru, dokonce i kdyby kadé individuum mìlo jen prospìch z ušlechtilosti jiných a jeho vlastní štìstí by bylo ryze odvozeno z tohoto prospìchu.“8 Takto paradoxnì doktrína poadující kvalitní štìstí pro kadého dospívá k závìru, e pøedevším jde o celkovou sumu lidského štìstí na svìtì, i kdy mnozí šastní nebudou a jen svým dílem pøispìjí ke štìstí druhých. Pøekvapivì se pøesunem ke kvantitativnímu hledisku v tomto bodì dostává do koncepce štìstí a libosti jako kritéria (cíle) správného jednání i etický motiv obìti, obìtování se druhým. Tak by ostatnì mohl vypadat podle utilitarismu tøetí Tatarkiewiczem uvádìný druh štìstí, toti vlastnictví nejvyšších hodnot: snaha uèinit co nejvíce lidí co nejšastnìjšími. Pøitom by mohl tento pøístup být osobnostnì spojen i se ètvrtým uvedeným druhem, se spokojeností s vlastním uskrovnìním, s osobní nenároèností. Zbývá však ještì stanovit, které konkrétní hodnoty, o nì máme usilovat, to mají být. Utilitaristé jsou si ovšem vìdomi, e kromì celkové preference duševního blaha je tøeba ještì podrobnìji rozlišit rùzné druhy libosti: „Je zcela srovnatelné s principem prospìšnosti, e nìkteré druhy libosti rozpoznáváme jako vytouenìjší a hodnotnìjší ne jiné. Bylo by absurdní, kdybychom pøi posuzování všech ostatních vìcí uvaovali jak o jejich kvalitì, tak i o kvantitì, kdeto ocenìní libosti by bylo domnìle závislé jen na kvantitì samotné. Otáete-li se mne nyní, co míním odlišnými kvalitami libosti, nebo co èiní jednu libost hodnotnìjší ne jinou pouze jako libý proitek, tedy kdy neuvaujeme o jejím mnoství, existuje jenom jediná moná odpovìï. Ze dvou libostí je ádoucnìjší ta, jí dávají pøednost všichni nebo témìø všichni, kteøí obì zakusili, a to bez ohledu na jakékoliv pocity morálních závazkù preferovat nìkterou z nich. Jestlie jednu ze dvou libostí ti, kteøí jsou s obìma zcela obeznámeni, upøednostní, dokonce i kdy budou vìdìt, e její dosaení je spojeno s vìtší námahou a nepohodou, a nezøekli by se jí ani kvùli mnoství jiných libostí, jsme oprávnìni v popisu preference libosti tvrdit, e jde o pøevládnutí kvality nad kvantitou pøi jejich srovnání.“9 Zde je vyslovena jedna zásadní koncepce lidských hodnotových preferencí. Mill jako pozitivista ovšem pøi svém výkladu utilitarismu obráí i ideály novovìké vìdy, pro ni je, poèínaje Galileo Galileem na rozhraní 16. a 17. století, smìrodatné to, co lze zmìøit. Na rozdíl od rozhodujícího zøetele ke kvalitativní stránce svìta, jen byl charakteristický pro starovìký a støedovìký typ vìdìní, novovìk se vyznaèuje pøednostním zjišováním kvantitativních vztahù. Je proto tím pøirozenìjší, e Mill bere v úvahu kvantitu libosti. Zároveò však pøed ním vystupuje problém jejího vztahu ke kvalitì proitku. A shledává, e kvalitativní stránka libosti je dána subjektivní preferenèní stupnicí. Odtud vede cesta k tvrzení, e uspokojení našich potøeb se zakládá na subjektivních preferencích. Toto stanovisko bylo rozvinuto zejména jednou výraznou linií moderní ekonomické vìdy, její základy poloila Rakouská škola mezního uitku. Posléze v této tradici byl uèinìn americkým ekonomem Gary Stanley Beckerem (nar. 1930, Nobelova cena za ekonomii r. 1996) závaný pokus o urèitou kvantifikaci široké škály lidských preferencí (nejen ekonomických, ale i šíøeji sociálních a kulturních). 10 Takto se v promìnách vdy doplòuje, respektive køíí kvantitativistické a kvalitativistické hledisko na volbu hodnot: pøi dílèím posuzování problémù støídavì se pøednostnì uplatòuje pokadé jedno z obou hledisek. 8 Tamté, s. 112. 9 Mill, J. St.: cit. vyd.. s. 109–110. 10 Viz Becker, G. S.: Teorie preferencí. Praha, 1997.

86

Jiøí Vanìk


Úhrnem lze øíci: Kdy u Bentham prohlašoval za cíl maximální štìstí co nejvìtšího poètu lidí, zavádìl èistì kvantitativní hledisko, zatímco Mill vyzvedl do popøedí dvojí kvalitativní zøetel: 1. obnovil epikurejskou preferenci duševních libostí a duchovních hodnot pøed tìlesnými, smyslovými a 2. formuloval hledisko subjektivní preference hodnot, v nìm je patrna síla kvality (je pøi upøednostnìní pøevýší mnoství jiných libostí), tøebae se tu uplatòuje i kvantita v podobì intenzity dané libosti. Nicménì pøevaující kvantitativnì kumulativní zpùsob hodnocení v utilitarismu se projeví také kupø. pøi výpoètu sociálního produktu jako sumy vyrobeného zboí a slueb v národním hospodáøství. Sociální produkt vypoèítaný v cenách se potom jeví jako pøesnì kvantifikovaná suma uitku. Následnì lze urèit prùmìrný uitek jako sociální produkt na hlavu. Podle toho jsou mravnì dobrá všechna opatøení, je stupòují rùst hospodáøství a zvyšují sumu takto pojatého uitku.11 Utilitaristická etika se tím pøenáší z pùvodního egoistického východiska (èlovìk sleduje svùj prospìch, usiluje o svou libost) k altruistickému závìru, zdùrazòujícímu blaho druhých lidí a jeho význam pro kadého. Tenhle pøechod je vskutku nejzávanìjším pøínosem utilitaristické etiky. Vyšla z toho, e libost je nejzákladnìjším motivem lidského jednání a dochází ke zjištìní, e tento motiv lze uplatnit pro lidské souití jen tehdy, bude-li se kultivovat spolu s ušlechtilým tøíbením celého charakteru. Sebepovznesení a pomoc druhým tu pak jdou ruku v ruce. Individuální etika se takto pøemìòuje v etiku sociální, jí nejde u jen o jednání jednotlivce z hlediska jeho samého a s ohledem na druhého jedince, nýbr o to, jak pøispìt k obecnému blahu spoleènosti. V utilitaristické podobì sociální etiky je jistì obzvláštì dùleité to, e pùvodnì vychází od individua, z reality jeho ivota (potøeba libosti) a tvrdí, e èlovìk mùe a má rozvinutím sebe sama (svých potøeb, schopností, aktivit) pøispìt k rozvoji a blahu sociálního celku, v nìm ije. V proklamovaném poadavku „obecné kultivace ušlechtilosti charakteru“ se znovu z jiné strany vynoøuje nezbytnost vypìstování osobnostních kvalit, jak to shodnì zdùrazòují i mnozí jiní etiètí myslitelé. Nicménì zùstává problém vztahu mezi normativním nárokem utilitaristické teorie (práce pro obecné blaho) a jeho pøedpoklady (volba „té dobré“ libosti) dosti otevøený. Napø. T. G. Masaryk ve svých Ideálech humanitních zpochybòuje tvrzení, e èlovìk hledá jenom slast, a dále pak popírá e „kdy kadý se má dobøe, e se má také dobøe celek“.12 Aby tomu tak bylo, musí mít podle nìj èlovìk „vrozeno aspoò trochu nezištné lásky k blinímu“,13 s ní prý utilitarismus nepoèítá. A posléze k Masarykovým závanìjším námitkám náleí také konstatování, e i sledování vlastního prospìchu je velkým problémem: „Kdyby kadý tak snadno vìdìl, jak se stát šastným, nebylo by tolik samozavinìného neštìstí“.14 V utilitarismu došlo k rozštìpení na dva základní smìry: 1. utilitarismus jednání (act utilitarianism), podle nìho jsou mravnì posuzovány jednotlivé èiny z hlediska jejich následkù; 2. utilitarismus pravidel (rule utilitarianism), spoèívající ve stanovisku, e oprávnìnost urèitého jednání je hodnocena na základì dobrých nebo špatných následkù pravidla, podle nìho by toto jednání mìlo být kadým vykonáno za obdobných okolností. Trvalé respektování zavedených poctivých pravidel (fair play) patøí k zásadám hospodáøské etiky: zjišuje se, e taková pravidla pomáhají uitek maximalizovat. Mají pøíznivý vliv na sumu sociálního uitku, ev. na prùmìrný uitek. 11 12 13 14

Viz o tom Anzenbacher, A.: cit. d. Masaryk, T. Ge: Ideály humanitní. Praha, 1968, s. 35. Tamté. Tamté, s. 36.

87


V souvislosti s hlavními východisky utilitarismu na jedné stranì a jeho etickými poadavky na stranì druhé se tedy vynoøuje dosti základní otázka: do jaké míry lze vùbec pøedem konkrétnì vymezit obsah obecného blaha jako kompasu pro individuální aktivity èerpající své podnìty z potøeby libosti? Jedním z tìch, kteøí na otázku odpovídali, byl i August von Hayek. Poukázal k tomu, e nelze pøedvídat výsledky jednotlivých èinù tak, aby z nich bylo mono vyvodit pravidla. Pravidla jsou podle nìj naopak dùsledkem neznalosti konkrétních dùsledkù našich èinù a vznikají v prùbìhu lidské èinnosti, posléze udrovány tradicemi.15 Shròme: Shledali jsme, e utilitarismus v etice je poznamenán rozpory na nìkolika úrovních: 1. mezi kvantitativním a kvalitativním hlediskem, pøesnìji kvantem uitku a kvalitou pøednostní hodnoty; 2. mezi individuálním záitkem potìšení a úhrnným spoleèenským uitkem poadovaným jako hlavní cíl (nebo cílové poitky nelze souhrnnì vyjádøit), co lze formulovat i jako rozpor: 3. mezi dvìma deklarovanými kvantitami: individuálního poitku a neurèitelného poitku obecného; 4. mezi kvantitou individuálního poitku a kvalitativním zøetelem obìti; 5. i mezi poadavkem sledovat prioritnì duchovní kvality a empiricky stanovovanou subjektivní preferencí hodnot (dodejme: u pouhou aplikací smyslu Gaussovy køivky nelze pøedpokládat pøevahu volby duchovních poitkù). Ke zváení se nabízí také jistý kruh, do kterého se utilitaristická nabídka øešení etických problémù uzavírá: morálnì jsme s to podle tohoto návodu jednat, a kdy jsme pøedem na nìj pøipraveni onou proklamovanou pøedbìnou kultivací. Mám-li si pøedem zajistit výsledek, ke kterému se má teprve dospìt, jsou u další návody tohoto druhu zbyteèné. Millova koncepce ulitilitarismu je poznamenána pozitivistickým empirismem. A jako taková je v oblasti etiky dùleitým pouèením o mezích pouitelnosti empirické metody. Je však rovnì významným pøíspìvkem k vyznaèení problémù vznikajících pøi stanovení a sèítání uitkù. Navzdory zmínìným rozporùm inspiruje, jak jsme se pokusili ukázat, i k souèasnému promýšlení závaných spoleèenských otázek.

Literatura [1] ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky. Praha : 1994. [2] BECKER, G. S.: Teorie preferencí. Praha : 1997. [3] HAYEK, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda. Praha : 1991. [4] MASARYK, T. Ge.: Ideály humanitní. Praha : 1968. [5] MILL, J. St.: Utilitarianism. In Bayles, Michael D. – Henley, Kenneth (ed.): Right Conduct (Theories and Applications), 2. ed., Random House, New York : 1989. [6] TATARKIEWICZ, W.: O šastí. Bratislava : 1973. [7] VANÌK, J.: Principy obecné, ekonomické a informaèní etiky. Praha : 2006. 15 Viz blíe Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda. Praha, 1991, zvl. sv. 2 a 3. Podrobnìji o tom viz té Vanìk, J.: cit. d., kap. 5.

88

Jiøí Vanìk


Rozpory Millovy etiky Jiøí Vanìk Abstrakt Sta zvauje rozpory v teorii etického utilitarismu, a to v té podobì, jak ji klasicky zformuloval J. S. Mill. Shledává rozpor mezi kvantitativistickým a kvalitativistickým zøetelem pøi posuzování uitku i mezi individuálním nárokem na poitek a spoleèenským poadavkem dosahovat pokud mono maximálního štìstí co moná nejvìtšího poètu lidí, mezi monostmi vùbec urèit takovou sumu blaha u individua a u lidského mnoství, mezi subjektivní preferencí hodnot a kvalitou poadované blaenosti. Cílem je pøispìt k vyznaèení problémù vznikajících pøi stanovení a sèítání uitkù. Klíèová slova: Utilitarismus; J. S. Mill; uitek; kvalita a kvantita štìstí; sociální kvantifikace uitku; subjektivní preference hodnot.

Contradictions in Mill’s Ethics Abstract The essay is the contribution to analysis of the determination and addition of the utility. There are shown the contradictions between quantitative and qualitative thinking about the problems of utility for the individual and for multitude people in society. In this interpretation rised also the contradictions between subjective preference of value and quality of the happiness. Key words: Utilitarianism; J. S. Mill; utility; quantity and quality of happiness; social quantification of utility; subjective preference of value. JEL classification: G30

89

Rozpory Millovy etiky

Recommend Documents