m olní k š o svůj názor a ukažte t , jak věci dělat lépe! V tom
se m
n oh o
výuka, která by měla být tím hlavním - jste s ní s p o k o j eni? Ch o dít e ed
a u to m
a l o p s á t, a le n e n í s p o r t o v n p ište
ty
n
a v o u , ž e se z a s n ě c o d o z v ít e?
dva a z m ě nil o a ne js o u t o j e n
do s p ř e d st
to ž e s e k ro
až d ý den dobře bavím. Na
ly šk o
c h .. kcí
ha
an á poj e
a
on
ce
í? A co ímaj zaj ne
P v a li d i!
s e t a m p r o b ír á .. . o sp o s t ě
p sa t , co
se ro z e p sa t ví c . . . K do m á t e chuť poj
spěchy na olympiádá ch a í redakce... ú n r u t l dal u k i šíc an
ro
o
os
ď te to zk e, c us it s n ám i! N a p i š t
březen – duben 2009
co b ycho m mo hli zm ěnit. Vy slovte
I love GYMFRY ! Protože: Jsou tu bez na toto téma do GF bodu!
í
o v é m a t ur it y - n i k A co n oh
líbí a
e
vá m
akcí by s
d ěk
Co p lánu je te
ab n u f e t hl by ! Máme na škole žákovský parlament, ale mo
po gy
m
ho
a ziu á n m
prázdninách? Máte nápady a necháte si nebo o
k je jen pro sebe? Če
áte,
c i! někdo n sam li by ěc o o u d ěl á z a vás? uděláte t h N a eb o z en ve dne ísm te 5p mo A máme tady o, ale dlší číslo GF bod u! Je v něm hodně zajímavéh
až
Rozhovor s paní ředitelkou ALENOU HLÁVKOVOU Měla jste předtím, než jste nastoupila na post ředitelky, nějakou vizi, jak by mohlo školské zařízení vypadat? Než jsem nastoupila na post ředitelky, tak jsem byla půl roku zástupkyní. Vizi jsem trošku měla, ale hrozně malou a mlhavou a hlavně jsem věděla, že bych nechtěla pokračovat v tom, co tu bylo předtím. To byla moje vize, že bych to chtěla dělat jinak. Jakou změnu považujete po svém jmenování za radikální? Radikální změna byla už to, že jsem nastoupila na post ředitelky. Protože dokud člověk tu práci nedělá, tak neví, do čeho vlastně vstupuje. A za pochodu jsme s kolegou Čumpelíkem zjišťovali různé hrůzné situace a stavy, které se najednou musely řešit, protože se třeba předtím odkládaly nebo se nově objevily, jako třeba státní maturity. Takže najednou se toho na nás nahrnulo strašně moc. A zároveň jsme byli oba dva velmi nažhavení udělat nějaké radikální změny a ta první velká změna, která se nám myslím povedla, je vybudování nové počítačové učebny. A jaké změny proběhly zase naopak ve vašem životě? Pro mě to znamenalo trochu méně klidné spaní, protože najednou se starosti navršily do neúnosné míry, takže zpočátku to byly neklidné noci. A v druhé řadě, protože mám spoustu dalších mimoškolních aktivit, jsem zjistila, že se to nedá všechno stihnout. Musela jsem tedy ukončit třeba výuku kurzů angličtiny nebo je omezit, čili už jich nemám tolik, kolik jsem jich měla předtím. A musela jsem si udělat prostor na to, abych si mohla vůbec odpočinout od práce ve škole. Pořádá škola nějaké nové aktivity? Teď se právě úspěšně pokoušíme zapojit do projektu Piráti na Nise, který organizuje polská strana a spolupracuje na tom s českou a německou stranou. Jedná se o divadelní skupinu, která je tvořena ze studentů, středoškoláků a ti připravují vždycky jedno nebo dvě vystoupení ročně a s nimi pak objíždějí region toho trojmezí. Budou tady mít první workshop na začátku července a mělo by se ho zúčastnit osm dětí a paní profesorka Šímová ze sekundy.Teď se právě úspěšně pokoušíme zapojit do projektu Piráti na Nise, který organizuje polská strana a spolupracuje na tom s českou a německou stranou. Jedná se o divadelní skupinu, která je tvořena ze studentů, středoškoláků a ti připravují vždycky jedno nebo dvě vystoupení ročně a s nimi pak objíždějí region toho trojmezí. Budou tady mít první workshop na začátku července a mělo by se ho zúčastnit osm dětí a paní profesorka Šímová ze sekundy. Jaké změny se chystají do budoucna? Rádi bychom nějaké změny do budoucna udělali. Jeden velký hřích, který táhneme už od loňského jara, je školní dvůr. Ten se nám hrozně moc nelíbí a hrozně rádi bychom s ním něco udělali. Už se nám podařilo sehnat materiál, ale teď se bojuje s řemeslníky, kterým se do toho moc nechce a je obtížné nějaké sehnat, aby takovou malou práci, která pro ně není zajímavá, udělali. Druhá věc je, že máme podané dva projekty. Jeden projekt je na modernizaci učebny fyziky, druhý projekt chystáme pro modernizaci chemické laboratoře, aby se dala používat na fyziku, chemii a i na biologii. A podle toho, jak dopadne projekt na modernizaci fyziky, který jsme podávali k nadaci ČEZu a teď bychom se měli dozvědět, jestli jej přijmou a uvolní tedy nějaké prostředky, se potom zapojíme ještě s dalším projektem k nadaci Českých lesů, protože kdyby nám ČEZ na tu fyziku
nepřispěl, tak je zde ještě otevřená výzva z nadace Státních lesů ČR a ty poskytují zase nějaké prostředky na modernizaci školních zařízení, takže bychom to zkusili u nich. Tam je připraven projekt na modernizaci chemie. Ve výsledku bychom měli mít jednu moderní učebnu fyziky a chemie dohromady. Pokud se nám podaří čerpat finanční prostředky z regionálního programu NUC2, tak budeme mít novou laboratoř A jak jste spokojená s vývojem této situace? Je to trochu překotné, chvílemi ještě nevím, jestli už to je úspěch nebo jestli to je jeden velký průšvih, ale myslím, že zatím se to vyvíjí docela dobře, hlavně musíte vidět vy jako studenti, jestli ty změny, které probíhají, jsou k lepšímu nebo k horšímu. Těch nápadů, co dál, by bylo dost, ale ovšem všechno je to odvislé od jedné zásadní věci, a to je počet studentů. Hlavně v primě, kde jsme už letos zaznamenali poměrně velký úbytek v počtu přihlášek například oproti loňskému roku. Sice ještě pořád máme z čeho vybírat, ještě jich je pořád dost, tu třídu naplníme, ale trošku se obávám příštích let a zájmu o studium na gymnáziu. Teď bych se přesunula k zájezdu do Anglie. Jak jsme se k němu dostali a jak vůbec probíhá? K tomu zájezdu jsme se dostali už před šestnácti lety. Myslím, že to bylo v roce 1991 nebo 1992, kdy jsme se poprvé vypravili se studenty do Anglie. Tenkrát to bylo obrovské dobrodružství, protože to bylo krátce po revoluci, kdy mohl někdo vycestovat. A protože to bylo trošku finančně náročnější než normální prázdniny, podařilo se nám sehnat pouze 12, 13 studentů, což nestačilo na jeden autobus. Museli jsme se spojit s jinými školami. Takže to byl první pokus, který se docela podařil, nicméně mne vedl k závěru, že na to nelze úplně spoléhat a je lepší si ty partnery nějakým způsobem dopředu domluvit. A protože jsem před tím, než jsem nastoupila ve Frýdlantě, učila v Liberci, jak na středních, tak na základních školách, začala jsem nejdřív spolupráci s mou bývalou školou, Střední ekonomickou školou, kde jsme s paní profesorkou Petržílkovou vyráželi společně s mladými nadějnými ekonomy, což se velmi vydařilo. Ovšem v dalších letech začal být problém v tom, že jejich škola, protože je ohromná, mají 4 třídy v každém ročníku, najednou toho partnera k naplnění autobusu nepotřebovala. Dostali jsme se do situace, kdy se nám jednou podařilo naplnit ten autobus zájemci z naší školy, ale pak už ne, takže jsme se spojili s libereckou ZŠ Oblačná, která už s námi jednou úspěšně ten výlet zvládla. Od nich s námi jedou osmáci a deváťáci, to je poměrně blízko k těm věkovým skupinám našich studentů, kteří bývají většinou také na úrovni deváté třídy nebo kvinty, prvního ročníku střední školy, s tím, že každý se tam v rámci programu snažíme nějak odlišit, aby se teda základka cachtala v moři, pokud chce gymnázium jít do nějakého muzea (smích) nebo naopak, prostě aby se ten program vytvořil tak, aby to bylo zajímavé pro ně i pro nás. Na každý tento zájezd jezdíte také vy? Povinně? Povinně ne, ale zatím není nikdo jiný, kdo by se do toho organizování vrhnul, to je jedna věc. A druhá věc je, že kontakty, které z té dřívější doby máme, mám já a spolupráce je osobní, takže pokud já mám dobré vztahy s vyučujícími z druhých škol, tak oni většinou spoléhají na to, že jsem garantem toho, kdo pojede a jakým způsobem ten zájezd proběhne v naší skupině. Doposavad jsem jezdila vždycky jenom já, maximálně pokud bylo tolik dětí, tak jsme jeli dva vyučující, ale v podstatě to bylo vždycky na mně, abych to zorganizovala a zajistila. A jak to bude vypadat letos, pojedete pouze vy nebo pojede ještě někdo s vámi? No, letos to bude vypadat ještě pořád stejně, protože zatím nikdo jiný z angličtinářů o to zájem moc neprojevil. Ale byla bych ráda, kdybychom ve výhledu do toho už zapojili paní profesorku Lžičařovou, protože je to pro mě opravdu dost časově náročné, abych stihla ze začátku roku všechny povinnosti, které mám jako ředitelka a ještě s vámi vyrazila na týden do Anglie. Ne, že by se mi do té Anglie nechtělo, to vůbec ne, ale zbrzdí mi to o týden práci tady. (Katka a Luisa)
V Y D R Y Ilustrace 1: North American River Otter
Ilustrace 2: Typické biotopy vydry říční
Koncem února pořádala ZOO Liberec – úsek propagace a vzdělávání exkurzi „Po stopách vydry říční. Z frýdlantského gymnázia se účastnilo 5 studentů a obě paní profesorky vyučující biologii. Kromě nás tam byli ještě studenti Ochrany přírody z Hejnic. Exkurzi vedl Mgr. Jakub Čejka z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (pracoviště Liberec). V 14.00 hod. nás vyzvedli před školou a jelo se do Černous. Tam jsem se přezuli do holínek a šli podél řeky Smědé do Boleslavi. Cestou jsme hledali stopy po aktivitách vyder a dozvěděli se i mnoho zajímavého ze života těchto zvířat..
Ilustrace 3: Ukázka vydřího trusu
Ilustrace 4: Charakteristické stopy vydry říční
Ilustrace 5: Poutavé vyprávění nám umožnilo zapomenout na to, jaká je nám zima.
Např. vydra říční se řadí mezi lasicovité šelmy. Během vývoje se úspěšně přizpůsobila pohybu a lovu ve vodě a jsou nejdokonalejší plavci mezi všemi šelmami - může dosáhnout rychlosti plavání kolem 7 km/h, potopit se do hloubky až 15 metrů a setrvat pod vodou bez nadechnutí déle než jednu minutu. Srst je krátká, nesmírně hustá a tvoří svou vzduchovou vrstvou první účinnou
ochranu před pronikáním chladu z vody. Na jednom centimetru plochy těla vyder roste až přes 50 000 chlupů, takže celé tělo vydry říční je pokryto 150 až 200 miliony chlupů. Vydra říční dosahuje hmotnosti 4 až 15 kg. Samička je březí 59-63 dní. Čerstvě narozená mláďata měří okolo 15 až 20 cm a váží okolo 80-100 g. S matkou zůstávají minimálně jeden rok a pak se postupně osamostatňují, ale plné pohlavní dospělosti dosahují až ve věku 2 – 3 let. Vydry v zajetí se mohou dožít až 20 let, ale v přírodě tomu tak rozhodně není - pouze nepatrná část (10 %) je starší než čtyři roky. Ačkoliv se většina života vydry odehrává ve vodě nebo vlhkém prostředí, stráví vydry značné množství času na zemi a proto potřebují bezpečná místa pro odpočinek a odchování mláďat. Nory a odpočinková místa jsou obvykle ve břehu, často jsou mezi kořeny pobřežních stromů, ale mohou být nalezeny také v hromadách kamení, naplaveninách nebo v hustých keřích. Návrat byl až po 17. hodině. Už se těšíme na další exkurzi. (lutra Koncem dubna nebo začátkem května plánujeme pro biologický kroužek zajistit exkurzi na téma „ Rozmnožování obojživelníků“. Předběžně pátek – sobota. Obojživelníci se nejlépe pozorují v noci. Účast slíbili opět odborníci ze ZOO Liberec a pan Čejka z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Pokud máte zájem, kontrolujte nástěnku u učebny biologie, další informace vyvěsíme. vyučující biologie Fe a Šm
Exkurze v IQ parku Je středa 4. března léta páně 2009 a my, třída tercie, se vydáváme vlakem do Liberce. Obloha je relativně zatažená a do toho fouká silný vítr z hor. Do našeho krajského města dorážíme skoro na minutu přesně a i přesun do Babylonu probíhá naprosto bez problémů. V hlavní hale naše třída oblehne automaty, do kterých se strkají jednokorunové mince. Kolik toho automat „sežral“ nelze odhadnout. Ale i přesto se najdou tací, kteří vyhrávají proházený obnos zpět. (Nikdo takový není. pozn. redakce) Poté zamíříme k dnešnímu hlavnímu cíli, IQ parku. Zde se od začátku března koná expozice „Zelená energie“. Na začátek jsme měli objednanou instruktorku, se kterou jsme si povídali o získávání elektrické energie. Poté jsme se přesunuli do haly, kde už byla expozice vystavena. Nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že získávání energie díky šlapání na rotopedu bylo dost náročné. Také jsme zjistili, jaký spotřebič nebo věc na el. energii bychom svým šlapáním utáhli. Ti zdatnější by utáhli cd přehrávač i s bedýnkami a ti slabší mobil. Dále nás uchvátily invalidní vozíky, na kterých jsme vyjížděli nakloněnou rovinu o sklonu 10°. Musím přiznat, že to byla slušná makačka. O to větší sranda byl sjezd dolů. S bublifukem si jako dítě určitě hrál každý. Zde byly bublifuky několikrát větší, dokonce tak, že se do bubliny vešel celý člověk. Dále jsme prošli zrcadlovou síní nebo jsme zkoušeli stavět fungující kaskádu. Pak už na nás, sice se zpožděním, čekal vlak a cesta domů.
Rozhovor - Luisa Pavlíková (šéfredaktorka GF BODU) Rozhodla jsem se odchytit významnou ženu školního časopisu. V rozhovoru se dozvíte nejen věci týkající se provozu školního časopisu, ale každého jistě také zaujme, jak je na tom známá osobnost i po soukromé stránce. Jak si se dostala k postu šéfredaktorky školního časopisu? Při zakládání školního časopisu bylo víc těch, kteří se na jeho tvorbě chtěli podílet. Ale jejich původní zapálení opadlo a jediný výkonný člověk v časopise jsem byla asi já. Proto mne pan profesor Schleider ustanovil šéfredaktorkou. Jak dlouho jsi šéfredaktorkou? Asi od druhého čísla časopisu, oficiálně asi od začátku tohoto školního roku. Je něco, s čím jsi vyloženě nespokojená ohledně provozu časopisu? Nespokojená jsem s tím, že redaktoři mezi sebou nejsou schopni spolupracovat tak, jak by asi bylo vhodné. A naše dosud vydaná čísla jsou poněkud tenká. Víš o nějakých změnách, které se chystají? No, změnách, já se spíš bojím, aby školní časopis nezanikl, takže žádné změny zatím nechystáme. Teď jen přijímáme nové členy. Kolik přibližně článků je v každém čísle, naplňuje to tvoji představu? Nenaplňuje. V čísle je tolik článků, kolik jich dokážeme dát dohromady. Kdo co napíše, to tam dáme. Není nijak přesně ustanovený počet článků. Kolik má redakce členů? Oficiálně 8 členů. Členem jsem já, Katka Mauerová, Adla Ebermannová, ta nám píše recenze, pravidelně také píše Olena Beznosková, ta se stará o psaní četby na pokračování. Naším grafikem je Petr Šlechta, kterému posíláme fotodokumentace na upravení. Teď jsme přibrali dva primány, Ondru Podroužka a Terku Štromovou, ti jsou do toho zatím docela zapálení. O provoz časopisu se starají páni profesoři Kryštof Špidla a Milan Schleider, ten nám časopis tiskne. Pan Špidla se stará spíše o češtinářskou stránku článků. Má časopis vůbec nějaké rubriky? Oficiálně žádné rubriky zatím nemáme. S kým se vám nejlépe spolupracuje? Nejlépe se mi spolupracuje se členy, kteří dodávají články do uzávěrky, taky se mi dobře spolupracuje s panem Schleidrem, kterému zpracované články posílám. Koho byste chtěla do svého týmu? Já bych přijala ráda ty, kteří o to mají zájem a přihlásí se. Kolik ti je let? 15. A jak se cítíš jako patnáctiletá šéfredaktorka? Je mi to příjemné, protože mimo takových věcí, že musím dohlížet na to, aby byly všechny věci napsané, aby všechny fotky a články byly u pana Schleidra, tak je to pro člověka dobrý pocit, když má to číslo časopisu už před sebou a teď si může říkat, tyjo tak, teď už to funguje, teď jsem v životě něčeho dosáhl. Nejsem tady proto, abych běhal po škole a kouřil za školou, ale je to právě vnitřní pocit, který člověka potěší. Oblíbená barva? Černá
Domácí mazlíček? Psi a kočky. Deset koček a dva psi. Sourozenci? Káťo? (smích). Dva, dva bratři. Jak se cítíš mezi dvěma chlapy doma? No já se necítím nijak, protože mezi nimi nejsem. Když jsem se narodila, oni jsou podstatně starší než já, tak už byli asi tak ve věku jako já teď, takže se za pár let odstěhovali a já vyrůstala sama. Co nenávidíš? Nenávidím, když je někdo neupřímný, když se přetvařuje a když přelétá. Jsou to takoví ti lidé, kteří se tváří jako kamarádi a když se někam poodejde, tak hned: „Tyjo, slyšelas, že Pavlíkovi maj zase nový auto? Ty si žijou teda.“ Není to příjemné. Co závidíš? Závidím, když má někdo pevnou vůli, to závidím hodně, protože já ji postrádám. A taky závidím vytrvalost člověka. První pusa? Od maminky (smích). Kateřina Mauerová Cyklus Ráno ve škole, ucítíl jsem kremrole. To zase v bufetu jedl jsem bagetu. O odpoledne jsem jedl, to co jsem jedl. A k večeři, jsem neměl peří. (Ondřej Podroužek, prima)
Jeden svět na Gymnáziu Frýdlant Naše škola se každé druhé úterý v měsíci promění ve filmový klub. Díky studentce septimy Magdě Boudné jsme se stali součástí projektu Jeden svět na školách. Tento filmový festival má již mnohaletou tradici a v současnosti je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších festivalů věnovaných problematice lidských práv v Evropě. Je též zakládajícím členem Asociace lidskoprávních festivalů, jež v současné době sdružuje 17 festivalů po celém světě. Záběr filmů, které festival nabízí mimo jiné také přihlášeným školám, je ovšem mnohem širší. Některá díla tak s problematikou lidských práv souvisí pouze okrajově, přesto rozhodně patří do dramaturgie festivalu. Prvním filmem, který se promítal u nás na gymnáziu, byl celovečerní dokument Eriky Hníkové Ženy pro měny (2004), zaměřený na fenomén kultu ženské krásy v současné společnosti. Drobnou recenzi na první promítání přinášíme níže. Za zaznamenání stojí i to, že naše promítání jsou veřejná. (.KŠ)
Jeden svět – první promítání Do ztemnělé třídy jsme vkročili těsně po čtvrté, nicméně akademickou čtvrthodinku tu zřejmě nikdo nesvětil, takže jsme se při pokusu o nalezení nějakého volného místa stali silně rušivým elementem. Snad nás omlouvá alespoň to, že jsme šli přímo z hodiny J. Sedím vzadu a s vcelku nepatrným zájmem pozoruji míhající se obrazy na plátně. Film se zdá býti záležitostí nudnou a snad i amatérsky zpracovanou. První slečna, představující nám svou koupelnu, druhá slečna, hlásící se do jedné z mnoha „Miss…“ soutěží, opět první slečna, nakupující v nějakém butiku, třetí slečna, hovořící o tom, že se nerada líčí… Říkám si - projekt promítání „alternativních“ filmů možná dobrý, ale škoda, že jako první film nevybrali něco normálního, jestli se tady budu hodinu koukat na všechny krémy, jimiž si slečna maže ruce, nohy a kdovíco ještě, všechny náhodně poskládané rozhovory, které nemají hlavu ani patu, natož nějakou hlubší myšlenku, tak to tedy potěš koště… Pokradmu pozoruji dvě poblíž sedící dámy - ale vypadá to, že se zjevně baví. Tak aspoň, že ony nebudou zklamané, říkám si, ale co na tom vidí tak vtipného a duchaplného? Snad abych se na ten film taky začal trošku soustředit… Sedám si pohodlněji, očima piju plátno a snažím se pochytit každé slovo, z nichž většina s lehkou ozvěnou zaniká v prostoru třídy, která by snad byla dokonalým akustickým prostředím pro Boni Pueri, nikoli však pro slovo mluvené. Film mě pomalu vtahuje. Žasnu nad dokonalým vykreslením klasické představy pravověrné blondýny - omezenost v slovech i názorech, žasnu nad lhostejností šéfredaktorky časopisu Cosmopolitan k „alternativním“ postojům a snad i upřímným odporem k nim. Žasnu nad tím, jak režisérka dokázala věrně a naprosto nezaujatě vykreslit dnešní dobu, pro niž se stává extrém normálem. Na straně jedné komerce, reklama, která do našeho podvědomí cpe a tlačí kult a ideál ženského těla, která z nás činí bezcenné jednotlivce, nejdeme-li s masou, a na straně druhé naprosté pohrdání a odpor dnešní dobou frustrovaných jedinců k pseudohodnotám, jež jsou nám podsouvány… Film končí a je mi snad i líto, že nebyl delší… Vypojuju dataprojektor a v duchu si říkám - příště přijdu stoprocentně zas… Ony i ty nemainstreamové filmy mají něco do sebe… Ony do sebe mají hodně… Můžete se o tom příště sami přesvědčit… Bohouš Koukal
A jak vnímali krásu naší předkové?
Venuše z Moravian nad Váhom (věk 22 800 let) Slovenské národné múzeum Bratislava.
Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000 – 25 000 př. n. l.(zdroj Wikipedie)
Venus of Willendorf The Venus of Willendorf is one of the earliest known examples of sculpture, dating from 30,000-25,000 BC. The figure, which is carved out of limestone, is only 11.25 cm (4.5 in) high. It is believed to be a fertility symbol, which explains the exaggerated female anatomy. Microsoft ® Encarta ® Encyclopedia 2002. © 1993-2001 Microsoft Corporation. All rights reserved.
Ale nemusíme pátrat v minulosti! Krásu vnímá každý subjektivně. Co se líbí někomu, tak jinému se to líbit nemusí. Jak vnímají krásu současní umělci např. Jan Saudek můžete shlédnout v jejich dílech.
Gejša Rozlehlá místnost, zatemněná okna. Ve vzduchu visí těžká vůně parfémů. Na malých polštářcích sedí úředníci i majitelé vlivných firem a popíjejí saké. Vtom se ozve gong. Všichni přítomní utichnou a napjatě sledují stále prázdné podium. První se ozve podbízivý zvuk šamizenu. Lehkými krůčky - skoro jako by plula - se k divákům tiše plíží drobná postava ženy. Nádherně zdobené kimono z pravého hedvábí jí splývá jako vodopád až k bosým chodidlům. V bílých rukou drží vějíře s vyobrazenými květy sakury. Téměř okamžitě začíná tančit… Být gejšou znamená stát se uměním. Nestačí umět tančit, vy musíte být tanec. Nestačí hrát na šamizen, musíte se stát součástí hudby. Pro gejšu krása i bolest splývá v jedno. Z dívky se stane gejša ne proto, že chce, ale proto, že musí. Neexistuje vlastní přání, neexistuje vlastní cíl – gejša žije život druhých lidí, plní jejich vůli, stává se jejich majetkem… Román Gejša od Arthura Goldena byl pro velký zájem čtenářů zfilmován. Přestože jde o beletrii, můžeme si na jeho základě udělat celkem přesný obrázek o životě v tehdejším Japonsku. Líčí příběh malé holčičky Čijo, která žije v rybářské vesničce Joroido. Se svou sestrou Sacu, otcem a matkou bydlí v „opilém domě“- polorozpadlé dřevěné chýšce na útesu. Matka ale těžce onemocní a po její smrti je chudý rybář nucen své dvě dcery prodat do Gionu, čtvrti gejš. Tam se cesty obou sester rozdělí, neboť starší Sacu byla prodána do místního nevěstince. Malá Čijo trpí nepřízní osudu a několikrát se pokusí o útěk. Když už vše vypadá beznadějně, všimne si děvčete Mameha, nejslavnější gejša Gionu. Pojme malou Čijo za svou sestru, naučí ji těžkému umění gejš a brzy z ní učiní velmi úspěšnou mladou ženu. Záhy po svém debutu na gejšu – učednici dostane nové jméno – Sajuri. Na cestě vzhůru Sajuri zjišťuje, že ani takto vznešenému světu se nevyhýbají nízké vlastnosti, jako je nenávist, zloba či intrikářství. Brzy sama poznává, že být gejšou není žádný med, ale tvrdý boj o místo v krutém světě pokroku a násilí. Překážky jí neklade jen závistivá Hacumomo nebo ničivá 2. světová válka, ale i vlastní přátelé, kteří se nechtějí smířit s její popularitou. Na cestě životem ale seznává, že sláva není to, po čem nejvíce touží. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže po němž kdy v životě zatoužila…Román Gejša od Arthura Goldena byl pro velký zájem čtenářů zfilmován. Přestože jde o beletrii, můžeme si na jeho základě udělat celkem přesný obrázek o životě v tehdejším Japonsku. Líčí příběh malé holčičky Čijo, která žije v rybářské vesničce Joroido. Se svou sestrou Sacu, otcem a matkou bydlí v „opilém domě“- polorozpadlé dřevěné chýšce na útesu. Matka ale těžce onemocní a po její smrti je chudý rybář nucen své dvě dcery prodat do Gionu, čtvrti gejš. Tam se cesty obou sester rozdělí, neboť starší Sacu byla prodána do místního nevěstince. Malá Čijo trpí nepřízní osudu a několikrát se pokusí o útěk. Když už vše vypadá beznadějně, všimne si děvčete Mameha, nejslavnější gejša Gionu. Pojme malou Čijo za svou sestru, naučí ji těžkému umění gejš a brzy z ní učiní velmi úspěšnou mladou ženu. Záhy po svém debutu gejši, učednice, dostane nové jméno – Sajuri. Na cestě vzhůru Sajuri zjišťuje, že ani takto vznešenému světu se nevyhýbají nízké vlastnosti, jako je nenávist, zloba či intrikářství. Brzy sama poznává, že být gejšou není žádný med, ale tvrdý boj o místo v krutém světě pokroku a násilí. Překážky jí neklade jen závistivá Hacumomo nebo ničivá 2. světová válka, ale i vlastní přátelé, kteří se nechtějí smířit s její popularitou. Na cestě životem ale seznává, že sláva není to, po čem
nejvíce touží. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže, po němž kdy v životě zatoužila… Román odhaluje mylnou představu, že vše, co je krásné, musí být dobré. Autor často až naturalisticky líčí hrůznost rádoby dokonalého světa, ve kterém gejši žijí. Popisuje všední problémy mladé dospívající dívky, která místo randění musí okouzlovat vlivné muže tancem, uměním konverzace či elegantním vystupováním. Dobrodružství jménem život může začít… Adéla Ebermannová Smrt je jen krůček k němu II. Díl Sen Katčina posluchačka opustila pokoj. Musela si to totiž odpočinout. Nastal již dávno večer, ale jí se nechtělo spát. Avšak byla unavená. Její oči ztěžkly. Tělo se schoulilo do klubíčka a jakoby rázem oněmělo. Svět okolo ní se měnil. Její duše se stávala pouhým pozorovatelem událostí. A nedělala nic, co by jí přikazovala mysl. Vstala z postele a pomalým, tichým krokem přicházela k oknu. Chvíli pozorovala mříže, které jejímu tělu bránily odejít z místnosti, a pak prošla. Zmizela v dálce. S trhnutím se probere z omráčení. Stojí uprostřed rušné komunikace. Auta se zběsile řítí kolem ní, jejich světla ji oslepují. Po chvíli vše ustane. Rozhostí se naprosté ticho. Katka se rozhlédne okolo sebe, s nadějí, že najde nějaký únik. Ale jakožto pozorovatel nemá šanci. Nikdo a nic ji neposlouchá. Mysl volá o pomoc. Křičí tak, že by sama ohluchla. Ale nic. Najednou zaslechne něčí smích. Je všude okolo, jakoby se ji snažil pohltit. Pronásleduje ji v hlavě. Ztuhne. Neví, co má dělat. V hlavě zaslechne něčí hlas: „Utíkej!“ Katka hlas poslechne, i když neví čí je. Běží dál a dál. Náhle se ocitne v postranní uličce mezi činžovními domy. Opře se o stěnu a začne těžce vydýchávat. „Mňau.“ I pouhá kočka Katku vyleká. Slyší tlukot srdce, krev v hlavě. Už je téměř v klidu, když se ozve pád kovové popelnice. Katka se plaše rozhlíží. Všude tma. Probouzí se v lese. Neví, jak se sem dostala. Bolí ji hlava i celé tělo. Toho se bála nejvíc. Zde cítila, že se opět přiblíží. ………… Katka se konečně probouzí s křikem, jehož sílu doprovázel strach. Oddechne si. I když prožila další reálnou noční můru. Do místnosti vejde Margaret. Usmívá se a snaží se ji trochu rozveselit. „ Tak co Kačenko, co se ti zdálo pěkného?“ Katka neodpoví. Snažila se na něj už nemyslet, ale v tom jí bránila její zvědavá ošetřovatelka. Vzala papír ze stolu a tužku, kterou uviděla ležet na podlaze a napsala jí to. Les, temnota, běh, krok, šustění listí, křupání suchých větví, dívka. Křik, strach, skok, opět běh, skok, zakopnutí, pád. Něco, kabát, smrad, smích, nůž, provaz. Strom, dívka, provaz, smích, oči, temnota, smích. Dotek nožem, bodnutí, bolest, křik. Krev, slza, smích, dotek, pohlazení, tělo k tělu, vzlyk, křik. Pohlazení, dotek nožem, pohlazení nožem, bodnutí, bolest, křik, vzlyk.
Prosba, smích, prosba, smích, prosba, smích, prosba, smích, ticho, vzlyk, bodnutí, křik. Křídla, něco, ticho, nikdo. Dívka, strom, bolest, vzlyk, provaz, provaz, provaz. Bolest, vzlyk, ticho. Oči, světlo, nikdo. Bolest, vzlyk, běh. Smích, let, křídla, smích. Vzlyk, skok, pád, běh, strom, zastavení, dech, strach. Smích, let, křídla, smích. Dívka, pohled, běh. Něco, smích, let, strom, pád. Zvuk, něco, ležet. Dívka, sen, postel, hodiny, čas, pot, strach, klid. „ Opět ten sen?“ Byl jiný než předtím. Pokaždé je jiný. Pokaždé je blíž a blíž. Ale to by Margaret nepochopila. Ona to přece neprožívá. (E.B.)
Přespolní běh ve Višňové V pondělí 6. dubna se ve Višňové konal závod v přespolním běhu RACE OPEN. Naše gymnázium reprezentovalo několik studentů v každé kategorii. A to velmi úspěšně!
V kategorii mladších žáků se na druhém místě umístil Jaroslav Soukup z primy a na třetím Pavel Knížák ze sekundy. Z dívek se na třetím místě umístila DorotaTomanová a jako čtvrtá doběhla Tereza Haová, obě z primy. V kategorii starších žáků doběhli postupně na třetím a čtvrtém místě Dalibor Šubrt a Jakub Oliva z tercie. Mezi staršími žákyněmi se na druhém místě umístila kvartánka Nikol Radnotyová.
Veliké úspěchy jsme slavili i mezi dorostenci. Na prvním místě stanul Martin Holec, na druhém Jiří Záruba ze sexty a jako třetí se umístil Ondřej Fisenko z kvinty. Mezi dorostenkami byly druhá a třetí Petra Staňková z kvarty a Marie Laimarinová z kvinty. Za kategorii juniorů běžel pouze jediný závodník Martin Čuba, který neměl tedy jinou možnost než vyhrát a být prvním. Všem zúčastněným děkujeme za úspěšnou reprezentaci našeho Gymnázia a vítězům gratulujeme! (druhá zprava)
Soutěž dechových nástrojů 2009
Každé tři roky se již tradičně koná sólová soutěž ve hře na dechové nástroje. A proč má právě článek o ní své místo v GF bodu? Letošního ročníku se totiž účastnily i studentky GF. Hana Eiglová se „do boje“ vydala se svým tenor saxofonem, Tereza Dočekalová s příčnou flétnou a Tereza Himmelová a Petra Staňková zvolily nástroj poněkud jemnější, zobcovou flétnu. Že jsou frýdlantská vystoupení na vysoké úrovni, se prokázalo již v okresním kole, které se konalo 12. 2. 2009 v Liberci. Všechny čtyři soutěžící podaly skvělý výkon, oslnily posluchače i porotu. Porota nám nakonec udělila jedno druhé a tři první místa s postupem do krajského kola v České Lípě. Krajské kolo se konalo přesně měsíc po okresním, tedy 13. 2. 2009. A jak se nám dařilo? Myslím, že báječně. Posuďte sami. V kategorii zobcových fléten Tereza Himmelová s Petrou Staňkovou získaly první místa. Ovšem za naprostý úspěch považuji postup Hanči Eiglové do celostátního kola soutěže ve Vysokém Mýtě!
A co říci na závěr? Snad jen to, že jsme získaly nové zkušenosti, poznaly nové lidi a dobře si zahrály. Velké poděkování patří učitelům, kteří nás připravili. Velký dík tedy náleží K. Farskému, D. Vondráčkové, E. Himmelovi a korepetitorům V. Hrdinovi a Z. Felcmanové. Nyní všichni pevně držme palce Hanče, ať sklidí v Mýtě mnoho úspěchů! Palce jsme drželi a Hanka dosáhla skvělé umístění! Je první! V celostátním kole v soutěži dechových nástrojů, v kategorii saxofon a klarinet, obsadila první místo! To je skvělé! GRATULUJEME!
VÝZVA výtvarným pedagogům v našem městě Letos v srpnu se po dvacáté šesté uskuteční ve Frýdlantě Letní jazzová dílna Karla Velebného. Zveme vás ke spolupráci na výzdobě sálu v Besedě – abychom i my přispěli k tak významné hudební akci u nás. Frekventanti dílny hrají na bubny, klarinety, saxofony, flétny, pozouny, trumpety, kytary a také zpívají. Pokud se rozhodnete reagovat na naši výzvu, přivítáme, když vyrobíte s dětmi papírové hudební nástroje, nebo gramofonové desky, či cokoliv jiného, co vás v souvislosti s jazzovou hudbou napadne. Vaše práce rádi přijmeme v Gymnáziu Frýdlant a před začátkem akce je v srpnu sami nainstalujeme. Těšíme se na spolupráci Zdena Hrdinová
Školní parlament Jak možná víte, školní parlament vydává usnesení, která mají povahu návrhu či doporučení. To, že se jimi vedení školy zabývá, je zřejmé z kroků, které činí. Do naší školy tak přibyl bufet (původně se zdálo, že jeho zřízení je nemožné, ale ukázalo se, že situaci lze vyřešit i tak, že se nebude jednat o klasický bufet, ale o prodejní místo). V nové vitríně se můžeme pochlubit našimi úspěchy, což jistě přispívá i k prezentaci naší školy. Naše chodby ozdobil nápojový automat, který prožívá takovou vlnu zájmu, že již po prvním týdnu
byl zcela ucpán penězi. Někteří studenti prý zvládají i několik kafí denně. To ovšem poněkud odporuje účelu, za jakým byl zřízen. Další podstatnou změnou bylo zpracování nového školního řádu, který si můžete přečíst na spojovací chodbě. Jsou v něm zapracovány i vaše připomínky. Nejaktivněji se do jeho tvorby zapojil Bohouš Koukal, za což mu patří poděkování. Přesto si myslím, že i fungování vašeho voleného orgánu má určité limity. Problém vidím zejména v poměrně nízké účasti (jako byste se inspirovali Poslaneckou sněmovnou ČR), taktéž četnost a kvalita zápisů je poměrně nízká. I tak lze říci, že komunikace s vámi má smysl a vede správným směrem. K. Š.
Čteme nevidomým dětem podruhé I letos se naše škola zúčastnila akce Děti čtou nevidomým dětem a i letos byla úspěšná. Knihu Příběhy českých knížat a králů pomohli načíst Bára Hofmanová a Tomáš Čeleda z tercie, knihu Sísa Kyselá Ondřej Kuthan z kvarty. Výsledkem je nejen profesionálně zpracovaná zvuková nahrávka, která má rozhodně smysl, ale i věcná výhra pro naši školu. Do školní knihovny tak přibyly knihy v hodnotě cca 13 000 Kč. Teď už zbývá jediné. Chodit do knihovny a knihy si půjčovat. Při jejich výběru jsem se snažil nejen naplnit požadavky k nové státní maturitě, ale též přidat knihy, o kterých jsem přesvědčen, že vás zaujmou. Ptejte se proto na ně pana profesora Antoše, ať se nestanou pouhým lapačem prachu. Foto z konkurzu na „Čtení nevidomým dětem“ (zdroj: kryšpíni na rajčeti)
