14. – 20. 5. 2011
Rozhovor o nové pražské televizi Metropol TV Halina Pawlowská ve vedení Albatrosu Médiář.cz každé ráno také ve čtečkách Kindle Sloupky
Růžička
Rožánek
Kruml
Prchal
Fridrich
Hutníková
digitální televize 2
Marek Vítek, Metropol TV: Jsme metro, rádia tramvaje a noviny autobusy Ondřej Aust 16. 05. 2011
O
slovit pražský trh jinak, než rozhlas a tisk, chce inovovaná Metropol TV, za jejíž rozjezd zaplatil investor Luděk Měkota 15 milionů korun. „Jedeme živě, tím odpadají náklady na postprodukci,“ vysvětluje nízký rozpočet v řádu desítek milionů ročně programový ředitel stanice Marek Vítek. Základní věc, když vidíme, jak „úspěšně“ si vede Public TV: dá se v Praze provozovat ekonomicky soběstačná televize? Lifestylová Public TV skončila s dluhy přes 300 milionů korun v insolvenci. Nepovažuju Public TV za lifestylovou televizi, považuju ji za televizi zmatenou, s nepřehledným programovým schématem. My máme schéma každý den stejné, každá konkrétní hodina je určena konkrétní cílové skupině. Schéma je tak přehledné, že divák si na ně musí po určitém čase zvyknout. Zároveň je nastavené tak, že jednotlivé bloky se dají měnit, prohazovat, podle toho, jak čas jednotlivým skupinám
Marek Vítek.
vyhovuje. Obchodně vzato: prime time (hlavní vysílací čas) máme přes den, kdy nás naše cílové skupiny mohou sledovat, a spoléháme se na to, že v Praze žádná lokální televize není, že jsme na místním trhu jediní. A že klientům typu obchodní centra jsme schopni nabídnout jiné služby, než rádia nebo printy. Na které diváky svým programem, potažmo reklamou cílíte? Primárně na Pražany. Pak podle denní doby na jednotlivé skupiny, které podle našich průzkumů mají možnost se na televizi dívat. Tedy ráno od 7 do 9 hodin infoservis, p ořad Ranní ladění s živými vstupy, i s politiky, a to pro Pražany, kteří vstávají a vyrážejí něco někam dělat. Od 9 do 11 jsou to maminky, které odvedou děti do školy a po návratu jsou doma. Pak senioři, kteří vstávají brzo, ráno nakupují, ale kolem 11. hodiny už jsou doma. Od 13 do 14 hodin další infoservis s aktualitami, plus mezi 14. hodinou a 17.30 lifestylově-kulturní odpoledne, s pozvánkami na večer, pro holky od 15 do 45 let, se zájmem o módu.
Foto: TV Metropol
A večer od 21 do 23 hodin Pražení, pro ty, kdo mají vztah k pražské kultuře, ale nemůžou pařit celý týden, s námi mají možnost se podívat do klubů i jinam. Všiml jsem si častých živých vstupů. To je další princip našeho programu, naši skútraři a jejich živé vstupy
z aktuálního dění v Praze. Je to reportér a kameraman, každý na svém skútru, s přenosovou technologií. Fungují po celou dobu našeho premiérového vysílání, tedy denně od 7 do 23 hodin.
Dočtěte si na Médiář.cz
3
televize
Zdeněk Pohlreich se vrací na Primu, grilovat s Halinou Pawlowskou Zdeněk Pohlreich a Halina Pawlowská.
Ondřej Aust 18. 05. 2011
P
o dvou řadách Ano, šéfe! uvede televize Prima další cyklus s populárním kuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Příští pondělí 23. května ve 21.20 startuje šestidílná série Šéf na grilu, s částmi nazvanými Steaky, Burgery, Kotlety, Ryby, Drůbež a Speciality. „Grilujeme rádi a grilujeme špatně,“ říká Zdeněk Pohlreich o české praxi, kterou chce změnit, jako to dělal v předchozích řadách s provozem vybraných restaurací. „Když přijedu někam na grilovačku, většinou je to dost podobný – křidýlka, kuřecí stehna a prsa, klobásy, nakonec možná krkovička, na všem nějaký kupovaný marinády, kvalitní maso aby člověk pohledal, ve výsledku jsou všichni přežraný klobás a na dobrý steak vůbec nedojde. Ale není nutné mít deset špatných chodů pro každého – dělejte jednou steaky, podruhé ryby, pak drůbež… raději méně, ale kvalitní dobroty,“ říká. „Grilovat ze všech stran“ má Pohlreicha publicistka a moderátorka
4
Foto: TV Prima
Halina Pawlowská, která s ním v každém z dílů povede rozhovor o jeho životě a názorech. Šéf na grilu na Primě nahradí reality show Farmář hledá ženu, která minulé pondělí skončila posledním dílem. Televize Prima zároveň vydává kuchařku téhož názvu jako pořad s Pohlreichem.
Pawlowská ve vedení Albatrosu Halina Pawlowská se zároveň stala manažerkou nové divize knižního nakladatelství Albratros Media, nově zřízeného Producentského centra nových formátů společnosti Albatros Media. Největší český nakladatelský dům provozuje pět knižních nakladatelství (Albatros, Computer Press, CooBoo,
Motto a Plus), který je též od roku 2009 výhradním partnerem Edice České televize v oblasti výroby a distribuce knižních titulů ČT. V novém centru má mít Pawlowská na starosti „rozvoj nových formátů skupiny Albatros Media s cílem získat v nich do budoucna podobně významnou roli, jakou společnost nyní zastává v oblasti knižních nakladatelství“.
5
regulace 6
Rada pro vysílání za rok kontroly online videa nikoho netrestala Ondřej Aust 17. 05. 2011
P
eněžitou ani ostřejší sankcí zatím neskončil žádný z případů, který rada pro vysílání za rok platnosti nové směrnice reguluje kromě televizí také internetové video. Regulátor před rokem začal evidovat provozovatele internetových videoslužeb, na základě nově přijatého českého znění evropské směrnice o audiovizuálních službách na vyžádání. „Rada doposud nezahájila žádné řízení o správním deliktu vůči poskytovateli služby na vyžádání, zjištěná porušení zákona řešila, v souladu s danou právní úpravou, upozorněním na porušení zákona,“ sdělila na dotaz Médiáře předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Kateřina Kalistová. Nejčastěji rada upozorňovala na to, že provozovatel jasně neuvádí své kontakty. Několik se jich nepřihlásilo, ačkoli podle rady musejí. Pár jich řádně neoznačilo reklamu nebo product placement. Přesná evidence nevážných prohřešků zní podle rady pro vysílání takto: 18 uložených upozornění pro neplnění povinnosti zajistit snadný, přímý
a trvalý přístup k základním údajům o službě a jejím poskytovateli, 6 uložených upozornění pro nesplnění povinností evidenční povinnosti, 2 uložená upozornění pro porušení povinnosti nezařazovat skrytá audiovizuální obchodní sdělení, 1 uložené upozornění pro porušení povinnosti, aby pořady obsahující umístění produktu byly na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou rovněž po tomto přerušení zřetelně označeny jako pořady obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze těchto pořadů. Rada momentálně eviduje 87 poskytovatelů služeb na vyžádání. Kromě internetových archivů klasických televizí, videa na vyžádání od HBO či videoserveru Stream.cz je v seznamu třeba videosekce zpravodajského portálu Aktuálně.cz, iDnes. tv, videoarchivy serverů společnosti Miton o vaření či filmu, ale i Návratdoreality.cz se sekcí porna a „televize“ komunistických Haló novin. Audiovizuální směrnice umožnila politicky nominované radě pro vysílání přibrat ke svému rozhodování
také samoregulátory z trhu. Internetová i televizní branže nominovala své zástupce. „V současné době Rada vede v seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů dvě sdružení, a to Sdružení pro internetovou reklamu v ČR (SPIR) v oblasti nelineárních služeb a Asociaci televizních organizací (ATO) v oblasti lineárních služeb,“ přiblížila předsedkyně Kalistová. Rada a oborová sdružení tak společně pracovali třeba na některých právních stanoviscích a doporučeních. „Nejdůležitější dokumenty představující shodu obou subjektů se týkají např. otázky zamezení běžné dostupnosti problematického obsahu dětem a mladistvým poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání – současné řešení spočívá ve využití tzv. kvalifikovaného disclaimeru; dále například povinnost poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání umožnit příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup k základním údajům podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 132/2010 Sb. a v neposlední řadě doporučení související s aplikací nové
Největší svobodu nám dává hlad po penězích, tvrdí Pavel Krbec, šéf internetu Novy. Foto: archiv TV Nova
právní úpravy umístění produktu, tzv. product placement,“ přiblížila předsedkyně.
Dočtěte si na Médiář.cz
7
Ondřej Aust 19. 05. 2011
R
ada pro vysílání udělila společnosti BBC Radiocom (Praha) tzv. transformační licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím 12 pozemních vysílačů, na nichž BBC dosud vysílala, a to do 10. října 2025. Tzv. transformační licence má v příštích letech usnadnit přechod z analogového na digitální vysílání rádií. Na takové oprávnní platicí do října 2025 má právo každý provozovatel, jemuž dobíhá analogová licence, a to v případě, že požádá o její prodloužení v období dva roky až rok a půl předtím, než současné oprávnění skončí. BBC by současná licence vypršela v červenci 2012. Za to se provozovatelé naopak musejí písemně zavázat, že ke stanovenému datu ukončí analogové vysílání příslušné stanice a že ta bude dál vysílat už jen digitálně. Transformační licence do zákona prosadili provozovatelé privátních rádií. Chtěli se totiž vyhnout tomu, aby jim rada pro vysílání třeba už neprodloužila analogové licence, které postupně končí, a jejich
dosavadní investice by přišly vniveč. Na oplátku za jistotu největší hráči rozhlasového trhu slíbili, že budou finančně náročnou technologickou změnu podporovat. BBC vysílalo v češtině 66 let, od roku 1939 do roku 2006, tehdy svou českou redakci, produkující lokální obsah zahraničního vysílání BBC World Service, uzavřela. Na jejích zmíněných kmitočtech dnes šíří program BBC World Service v angličtině, který se denně střídá s programem zpravodajského Rádia Česko veřejnoprávního Českého rozhlasu – ten jde v časech 8-11 a 13-16 hodin. BBC World Service má v Evropě už jen dvě samostatné redakce, ukrajinskou a ruskou. Jak přibývá let po pádu železné opony, své aktivity v evropských postkomunistických demokraciích BBC omezuje a přesouvá svou pozornost na východ – česká redakce skončila kvůli plánům na televizi pro Blízký Východ. Transformační licenci už má třeba Rádio Prácheň (skupina Media Bohemia), pražské Dance radio (Lagardere) či nejposlouchanější tuzemská stanice Impuls (Londa).
lidé
rozhlas 8
Rádio BBC může v Česku vysílat do roku 2025
Bývalá právnička Novy Havlová dělá pro ČT Ondřej Aust 17. 05. 2011
V
eřejnoprávní Česká televize využívá služeb zkušené mediální právničky Markéty Havlové, která dlouhá léta – ještě od dob šéfa Vladimíra Železného – spolupracovala s komerční Novou. „JUDr. Havlová je externí spolupracovnicí ČT,“ potvrdil Médiáři mluvčí televize Ladislav
Šticha, „dle potřeby spolupracuje s právním útvarem.“ Nova Havlovou propustila koncem letošního ledna, v rámci změn ve své organizační struktuře, už pod vedením čerstvého ředitele televize Jana Andruška (také on je právník, i on léta spolupracoval s majitelem Novy, skupinou CME). Dočtěte si na Médiář.cz
Booster Prague získala Marka Prchala Ondřej Aust 19. 05. 2011
Č
eská agentura věnující se komunikaci v sociálních médiích Booster Prague (dříve Viral Boooster) přijala na pozici kreativního ředitele šestatřicetiletého Marka Prchala. Marek je kreativní ředitel online i offline projektů, idea maker a buddhista. Je spoluautorem oceněných kampaní Přemluv bábu (přinesla za nulové náklady mediální prostor v hodnotě cca 30 milionů Kč), Sedm statečných z ČVUT nebo Pepsi Refresh Your World.
Marek Prchal. Foto: Booster Prague
Dočtěte si na Médiář.cz
9
Ondřej Aust 19. 05. 2011
M
ajitelé populární čtečky elektronických knih Amazon Kindle mohu nyní na svých přenosných přístrojích číst i články z oboru médií, marketingu a reklamy, které denně přináší Médiář.cz. Čerstvě jsou totiž uzpůsobeny do formátu MOBI, vhodného právě pro digitální mobilní čtečky. (Přesto nemusí být vždy zaručena kompletní funkčnost totožná s klasickým webovým prohlížečem.)
Ti, kdo se k odběru materiálů z Médiáře přihlásí, budou dostávat čerstvou várku informací každé ráno, kolem 7. hodiny. Texty jsou rozděleny do dvou rubriky: původní Zprávy a Sloupky našich dvorních autorů. Službu pro vás zprovoznil server Kindly.cz. Tam také najdete návod, jak texty z Médiáře odebírat, a tam rovněž směřujte veškeré případné technické dotazy.
data
e-čtečky
Zprávy a sloupky z Médiáře každé ráno ve vaší čtečce Kindle
Sledovanost televizí Nejsledovanější televizní pořady od 9. do 15. 5. 2011* titul
kanál % národa milionů diváků
Ordinace v růžové zahradě 2 (úterý)
Nova
21,1
1,86
Ordinace v růžové zahradě 2 (čtvrtek)
Nova
20,4
1,80
MS v hokeji 2011 Slovensko (nedělní pásmo)
ČT4
18,2
1,60
Česko - Švédsko
ČT4
15,0
1,32
3 plus 1 s M. Donutilem - Škola (2. díl, neděle)
ČT1
14,7
1,29
3 plus 1 s M. Donutilem - Škola (3. díl, neděle)
ČT1
14,2
1,25
Česko - USA
ČT4
14,0
1,23
Německo - Česko
ČT4
13,4
1,18
3 plus 1 s M. Donutilem - Škola (1. díl, neděle)
ČT1
13,1
1,16
Bláznovo zlato
Nova
12,4
1,09
* Bez zpravodajských pořadů. Diváků starších 15 let. Zdroj: ATO-Mediaresearch via ZenithOptimedia
Nejmedializovanější témata Nejmedializovanější témata 19. týdne 2011 (9. – 15. 5. 2011) Podle počtu příspěvků věnovaných jednotlivým kauzám TV a rozhlas
celostátní deníky
Dění kolem strany Věci veřejné
200
340 365
MS v ledním hokeji Dozvuky smrti Usámy bin Ládina
114 0
120 100
týdeníky
200
551
11 157
2
524
16 300
celkem
250 400
500
600
700
Sledovaná média: celostátní deníky (Haló noviny, HN, LN, MF Dnes, Právo), TV a Rozhlas (ČRo, ČT , TV Nova, Prima TV, Impuls, Frekvence 1), týdeníky (Respekt, Reflex, Týden).
10
11
sloupek
Piaf vs. Gott. Nerovný boj na české a mezinárodní reklamní scéně. Reklamní blok Dana Růžičky
K
dalším překvapivým výsledkům došlo o tomto víkendu v indické kriketové Premier league a prožívaly to jistě stovky miliónů fanoušků, kteří si díky tomu ani nevšimli, že v Bratislavě mezitím Finové vyhráli mistrovství světa v hokeji. O pražském reklamním festivalu PIAF už toho bylo napsáno dost a navíc jsem ani neměl v plánu k tomu vůbec něco přidávat. Jeho význam pro světovou reklamu je přibližně stejný, jaký má mistrovství světa v hokeji pro Pákistánce. Také nikdo nepsal o tom, o čem vypovídají výsledky takového festivalu a k čemu takový festival vůbec je. Jeho jediná šance je být jiný – jinak by byl totiž úplně zbytečný. Třeba jako Zlatá pecka, Zlatý štoček, Zlatý palcát, Zlatá poštovní schránka, Zlatá samolepka, Zlatý košík, Zlatá vizitka, Zlatá klíčenka atd. V dnešní době, když máte zájem a čas, najdete nejlepší reklamy na internetu, na stránkách k tomu stvo-
12
řených… Osvětová funkce festivalů tak trochu ustupuje do pozadí. Co zůstává je, byznys a snaha vydělat na ješitných agenturách jejich čím dál víc těžce vydělané peníze… Také zajímavé semináře, workshopy, přednášky – abych byl spravedlivý. Čím se tedy odlišuje PIAF od ostatních reklamních festivalů? Inovativní strukturou kategorií.
To znamená třeba kdo má nejlepší storytelling na světě, kdo nejlepší game, flash impact atd. Nezávidím porotcům, kteří musí udělovat ceny v nových kategoriích. Ono již udílení cen v kategoriích doposud běžných byl a je slušný chaos. Vítězové budou spokojení. Poražení zmatení, protože si třeba budou myslet, že měli lepší „creative use of technologies“ než jiní, ocenění. Nebo že měli věc přihlásit raději do „creating the media“. I když to tam možná vlastně přihlásili, ale porota to přeřadila do kategorie „media engagement“. V každém případě jsem se nakonec i já podíval na vítěze a využil tak osvětové funkce tohoto festivalu. Co jsem viděl? Velmi zajímavé věci, ale v podstatě i to, co jinde a nebo to, co jinde ještě uvidím. Problém je v tom, že festival trpí počáteční nevyhraněností, kterou třeba dlouho trpěl Golden Drum. Pro koho je PIAF a kdo se v něm poměřuje? Celý svět? Chceme konkurovat Cannes? Portoroži? Louskáčku? Chceme jen vydělat, když to ostatním vynáší (vynášelo)?
Výjimkou, co do nápaditosti kategorií, která je docela zajímavá a pro Českou republiku zvlášť – je kategorie nejlepší pivní reklama Best beer ad. Tu vyhrál Heineken s kampaní The Entrance (již jsem se o něm zmiňoval a vychvaloval ho před pár měsíci). Nový festival to má těžké. Je mezinárodní, což znamená, že zahraniční porotci přihlásí něco i ze svých agentur – ze slušnosti. Také se přihlásí některé české agentury, aby změřily síly se zahraniční konkurencí a získaly body do žebříčku Agentura roku (pokud si spočítali, že mají ještě šanci a že se vyplatí do něčeho takového investovat). Nic to ovšem nevypovídá o kvalitě vítězných prací – vzhledem ke stále ještě nereprezentativnímu vzorku přihlášených prací. I tak česká reklama moc nezabodovala – jen tak mimochodem… Tady je odkaz na vítěze, kteří jsou schováni pod názvy kategorií. Doufám, že mi uvěříte, že nedémonizuji snahu pořadatelů zviditelnit PIAF ve světě. Spot s Gottem na Médiář.cz
13
sloupek
Náhody ukryté v krabicích Sečteno a podtrženo Filipa Rožánka
R
ozhlasový archiv čítá desítky tisíc hodin zvukových nahrávek, patří dokonce mezi jedny z nejrozsáhlejších v Evropě. Záznamy pokrývají víc než jedno století, včetně let, kdy ještě rozhlas ani neexistoval. Mnoho lidí kvůli těmto ohromujícím číslům žije v mylné představě, že v archivu na pražských Vinohradech je všechno. Bylo by sice krásné říct si hodinu, datum a pak už jen poslouchat, ale z kapacitních i jiných důvodů byl archiv dlouho jen výběrový. Uchovávaly se významné politické proslovy, pro budoucí generace zůstala řada dramatických děl a hudebních záznamů. Denní zpravodajské relace jsou k dispozici od roku 1969. Kompletní záznam vysílání se pořizuje od října 2003, rok poté vznikl internetový archiv pořadů ve formátu MP3. V rozhlasovém archivu tedy mnoho věcí chybí. Třeba z reportáží úplně prvního zahraničního zpravodaje Františka Gela, který
14
posluchačům v roce 1946 zprostředkovával norimberský proces, se dochovaly víceméně dvě věty. Spisovatel Karel Čapek promlouvá na jediném záznamu, u některých osobností není k dispozici ani ta jedna věta. Mnoho unikátních materiálů se ale už našlo a vrátilo do depozitářů rozhlasového archivu. Často za bi-
zarních okolností, případně díky naprosté náhodě. Loni se takhle spletl redaktor Vilém Faltýnek v čísle objednávaného pásu. Místo něj dostal nahrávku, z níž kterási dobrá duše za normalizace vymazala všechny popisky – až na běžný název dobového cyklu. Díky spletenému číslu obdržel redaktor „zteřelý pásek v zaprášené krabici“ a na něm dva pořady spisovatele Ludvíka Vaculíka, které slavný literát natočil pro redakci dětského vysílání začátkem šedesátých let. Vygumované jméno autora umožnilo nahrávce přežít pozdější intenzivní mazání nežádoucích pásů. Podobná duchapřítomnost zachránila v archivu ostravského rozhlasu tři neznámé písně Karla Kryla a různé verze jeho proslulých skladeb. Z oddělení mluveného slova je vylovil redaktor Jiří Tieftrunk. Mazání nepohodlné tvorby mělo různou podobu. Mizela nejenom díla ideologicky závadná, ale i tvorba ideologická až moc. Jako budovatelská pohádka Silnice z roku 1962, ve které se dětem předkládá hádka strýčka Krumpáče
s Tužkou Kohinoorkou o tom, zda je důležitější fyzická, nebo duševní práce. Z pásů zmizela jen pár let po natočení a zůstaly z ní pouze fragmenty. Rozhlasáci si někdy vytvářeli domácí archiv, ve kterém si stáčeli svou tvorbu. Divadelník Jiří Suchý takto disponuje mnoha písničkami, které rozhlas v 70. letech smazal. Dlouho se také mělo za to, že se už nikdy nenajdou pohádky režiséra Jana Fuchse z druhé poloviny šedesátých let. Ukázalo se, že Fuchs má jejich kopie doma, takže se do rozhlasového archivu po dlouhé době vrátily (a díky digitalizaci si můžete poslechnout dvouminutovou ukázku jedné z nich). Podobně rozhlas přišel k pořadu Šest na bidýlku, parodii Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelky na hitparády, v níž soutěžili zpěvní ptáci, a celé se to pak vysílalo v Meteoru. A právě dlouholetý autor Meteoru Josef Kleibl své domácí záznamy rozhlasu věnoval. Všechny nahrávky si poslechněte na Médiář.cz
15
sloupek
Proč by česká média neměla zatím zpoplatňovat své online služby Proč Milana Krumla
P
okud se člověk rozhodne za něco vydávat peníze, předpokládá (někdy samozřejmě mylně), že získá nějakou kvalitu. Nejsem odpůrce zpoplatnění obsahů na internetu, nicméně například krok některých slovenských médií mi připadá poněkud předčasný a u těch českých mám pochybnosti ještě větší. Už několik let jsem abonentem elektronického vydání německého týdeníku Der Spiegel. Za cenu, kterou platím, dostávám možnost stáhnout si nové číslo už v neděli ráno (na stáncích se objevuje až v pondělí) a to v PDF. Kromě toho je součástí předplatného i přístup do archivu týdeníku. V něm jsou všechna čísla od roku 1947 – opět v PDF. Ale to nepovažuji za nejpodstatnější. Důležité je, že mám k dispozici obsahy, jejichž kvalita je vysoká. Z hlediska ověřování informací, tematické pestrosti i použitého jazyka mi Der Spiegel nabízí službu, kterou bohužel žádné tuzemské médium nabídnout nemůže. Předplatitelé
16
mají i v rámci online zpravodajství výhody – přístup k dossierům, zvláštním přílohám a dalším doplňkovým informacím. Opět dodávám – zpracovaným s mimořádnou profesionalitou. Součástí poplatku je tedy i volně nedostupný online obsah. Vraťme se ale do Česka. Možná někoho překvapí informace, že
většina tištěných médií (snad až na Respekt) nemá zpracované archivy tak, aby v nich zájemce mohl najít požadovaný článek v podobě, v jaké vyšel. Pokud se jejich nabídka zpoplatní, pak archiv bude nabízet v lepším případě pouhou textovou podobu hledaného, a to ještě jen do určitého roku (převážně do druhé poloviny devadesátých let). Důvodem jsou především vysoké náklady, ale do jisté míry i lhostejnost – mnozí vydavatelé dlouho neviděli v digitalizaci archívů komerční možnosti. Jistě že by archivy neměly být hlavním důvodem, proč by si někdo službu, jakou je třeba slovenské Piano, bude platit. Tento systém nabízí přístup k plným verzím článků na různých slovenských webech. Smysl by podle mého mělo, kdyby se do něj zapojila většina hráčů na trhu. To je mírně řečeno nereálné. Tudíž uživatel platí za přístup k textům, věnovaným tématům, o nichž si může přečíst i na neplacených stránkách. Logika by napovídala, že v takovém případě musí placené služby nabízet kvalitnější
a atraktivnější obsahy. K tomu ale potřebují kvalitnější novináře a editory, ale i spolupracovníky, kteří například budou psát pro některé z médií exkluzivně. A ti se musejí zaplatit. V Česku se to nezdá být reálné – většina redakcí je poddimenzovaná, specializovaných žurnalistů ubývá – vítanější jsou ti, kteří prostě dokáží psát, a to rychle. Podivná tuzemská mánie zavalit uživatele množstvím zpráv na úkor analytických materiálů a jiných žurnalistických útvarů než je článek, se nijak nemění, spíše posiluje. Stratégové navíc stále více sázejí na videa, mají z neznámých důvodů pocit, že texty uživatele zatěžují. Výsledkem je vizuální balast, mnohdy špatně natočené a bezobsažné záběry odkudsi a čehosi, z nichž se lze dozvědět jenom to, že někdo někde držel v ruce kameru. Navíc je to asi ta nejméně atraktivní nabídka pro případného abonenta – když bude potřebovat, půjde na YouTube nebo jinou stránku.
Dočtěte si na Médiář.cz
17
sloupek
„Už ‘seš starej, vole!“ Neztrapněte se Marka Prchala
Z
latá devadesátá léta skončila v roce 2000. Ne tak jako šedesátá, která skončila podle legendárního výroku až v pozdních sedmdesátých. Ano, byli jsme mladí a teď někteří z nás mají již rodiny, některým to klape, jiným méně. Bezstarostnost se vytratila už dávno, když někteří z nás pochopili, že je třeba něčím být, jinak nebudou ničím, což je ve věku 30+ nebezpečné jak pro muže, více ovšem pro ženy a může to vést k fatálním důsledkům. Tíha hypoték a povinností nám vyhradila na zábavu přesně vymezený čas, který končí přesně v pondělí, v devět hodin ráno, kdy je třeba být v kondici, tedy pokud vám o něco jde. Z devadesátých let mám strašné množství vzpomínek a pár přátel, které jsem shodou okolností v poslední době náhodně potkal. Jednoho na koncertě Supercrooo, dalšího včera v prodejně Botas. Ty vztahy fungují přes sedmnáct let a jsou fantastické. A co se týče reklamy, jel samozřejmě Oliviero Toscani a jeho
18
šokující billboardy pro Benetton. Jeho knihu Reklama je navoněná zdechlina jsem si koupil, je tomu pár let, ale už ve chvíli vydání byla out, protože existovalo něco, čemu se dnes nepřesně říká „nová média“. A taky, jak jsem už podotýkal minule, vytratila se alternativa. O novou alternativu se pokusila společnost Klenoty Aurum, která
nás, cílovku 30+, chce hodit zpět do devadesátek, kdy muži byli praví muži, ženy byly pravé ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri, slovy klasika. Holky a kluci z Klenot se evidentně inspirovali Toscanim, který byl out už před deseti lety. Na webu nabízejí kampaňový teaser v podobě vizuálu Jeptiška s klenoty.
Rád bych ho s vámi rozebral. Vidíme blonďatou jeptišku se sexy výrazem (znáte z filmu Zoolander) a s klenotem na krku. Fajn, to by šlo. Sdělení „Šperky nejsou hřích“ mi připadá jako vadné, protože vizuál nesugeruje, že šperky hřích jsou. Vizuál nesugeruje vůbec nic, jen pěknou paní. Celek by se dal vyložit jako negace hříchu jako fenoménu spojeného se šperky.
OK, ale je to poněkud přitažené za vlasy. Snaha o kontroverzi ztrácí na wordingu, tedy headlinu, česky textu. To ale nic není. Podívejte, co jsem nafotil ve městě (Praha je toho plná) – to společnost Klenoty na svém webu neukazuje. Nejdřív malý teaser…
… a teď jdem do plnejch!
Dočtěte si na Médiář.cz
19
sloupek
Přenosy hokeje: internet „zatím“ není (Česká) televize V síti Milana Fridricha
P
oslední, nejsledovanější zápasy MS v hokeji měly na webu České televize stejnou sledovanost, jakou má průměrně třeba ČT24. Souviselo to s výkony českého mužstva, ale nejenom. Zájem o hokej na internetu předčil očekávání a ukázal, že zájem o televizi na internetu roste a netýká se jen pořadů z archivu iVysílání. Systém, jak byl v minulosti nastaven, nevydržel zpočátku masivní nápor a musel se za pochodu přebudovat, aby poté odbavil historicky nejvyšší čísla online sledování ČT. Reakce lidí na přetížený internet měly jedno společné: bezmeznou víru v internet a odmítání vidět rozdíl mezi ním a televizí. Na jedné straně je potěšitelné, že zápasy České republiky sledovalo živě na internetu ČT a poté ze záznamu až čtvrt milionu lidí. Je vidět, že vysokorychlostní internet je víc a víc v Česku běžnou věcí a část lidí přesouvá zájem o video z televize na počítač.
20
Na druhé straně to znamená i problém: fandové webu si občas myslí, že počítač napojený na internet poskytne totéž, co televize. To nemůže a stoprocentně nikdy nebude moci. Televize byla kdysi pojmenována „televizí“ spojením řeckého slova „tele“ – daleko a latinského „vize“ – vidět. Od počátku se televize vyzna-
čovala tím, že měla přenášet obrazy a příběhy z jednoho bodu do bodů jiných. Stát nechal vybudovat vysílače a skrze ně posílal „vysílatel“ signál z jednoho pracoviště do milionů českých domácností. Jeden televizní program si tak mohl současně pustit neomezený počet lidí. Internet je zcela jiný systém. Je to soustava vzájemně propojených počítačových sítí, které sdílejí data, komunikují spolu a umožňují, abychom skrze něj informace sdíleli i my, lidé. Na rozdíl od televize, je internet dvousměrné médium. Do televize dává data firma, televizní společnost a lidé tady figurují pouze jako uživatelé. Internet komukoliv umožňuje je aktivně nahrávat a vytvářet. To je zásadní rozdíl. Internet není médiem jako televize nebo rozhlas, je živelně se rozvíjející distribuční platformou. Je pouze další možností, jak přesouvat digitální data. Tím nejvýraznějším rozdílem je ale jiná věc. Televizní program si v jedné vteřině může pustit milion lidí a ani lístek na stromě se nepohne. Naproti tomu milion lidí, který si chce pustit během jedné
minuty živé vysílání na internetu je problém. Není přitom problém, aby se milion lidí díval na pořady ČT na internetu, to systém zvládne. Je tady ale podmínka: Musejí se připojovat na stránku postupně po pěti až deseti tisících za minutu například a měli by sledovat různé pořady. Pro televizní stránky je likvidační davový nástup na jeden živě vysílaný pořad. To internet nezvládne. Proč? Jelikož internet funguje na systému dotazů počítačů na servery, komunikuje přes protokoly při vydávání odkazů ke zhlédnutí, může zvládnout jen omezený počet současně se hlásících lidí na jeden odkaz. Když si v 16.15 klikne na živé vysílání hokeje 5 tisíc lidí, je to v pohodě, pokud jich je 10 tisíc, začne systém některé uživatele odmítat a zoufalá snaha video spustit nakonec vede k zablokování stránek a shození celého systému. Nakonec dojde k tomu, že uživatel nejenom že nespustí video, nýbrž se nedostane ani na stránky ČT.
Dočtěte si na Médiář.cz
21
sloupek
Tlačítko Google +1 socializuje vyhledávání a může redefinovat internetové „přátelství“ Feed na víkend Elišky Hutníkové
V
tomto týdnu proběhla v San Franciscu konference Google I/O. Během dvou keynotes si největší pozornost získal Android, který bude všude, a Chromebooky – tedy poměrně levné notebooky s operačním systémem Chrome OS, jež Google dopřeje od léta běžným zákazníkům, a to i v neobvyklém režimu pronájmu takového počítače. Trochu ale zapadla řada dalších, méně působivých novinek. Třeba potvrzení toho, že tlačítko +1 od Googlu bude “již brzy” možné nasadit na vlastní web, obdobně jako tlačítko Facebooku “To se mi líbí”. Pro SEO konzultanta zajímavá informace. Tlačítko +1 představil Google víc než před měsícem, reálné výsledky se ovšem v českých podmínkách zatím nemají šanci projevit – především proto, že je dostupné pouze pro angličtinu a pouze po aktivaci experimentu. Je ale zajímavé minimálně při uvažování o věčných snahách Googlu o úspěšnou sociální síť.
22
Pro Google přátelé Slovo přátelé v kontextu Google účtu má zajímavý význam. Každému je celkem zřejmé, jakou roli a význam mají přátelé na sociálních sítích typu Facebook. Koho neschválíte, toho tam nemáte. Zcela jinak je to ale u třeba sociální sítě Color a nebo právě u Googlu. Zde si takto exaktně nevybíráte a ani neschvalujete – roz-
hodně ne všude. Je to v zásadě prosté, funkční, i když pro asociální introverty možná děsivé. Pro Google je přítel (možná raději třeba “zajímavý kontakt” nebo známý) každý, o kom ví, že s ním nějak komunikujete. Koho máte ve svém Gtalku, komu píšete maily z Gmailu, koho sledujete na Google hláškách nebo na Twitteru. A Google samozřejmě pracuje i s tím, co jste ochotni o svých sociálních vazbách sami prozradit. Pokud vás zajímá, koho Google považuje za vaše “přátele”, můžete to snadno zjistit (máte-li Google účet). Měla by pro vás doporučení těchto kontaktů velkou váhu, pokud by se zobrazila ve výsledcích vyhledávání? Pro mě v mnoha případech zásadní. Jako vždy je tu nějaké ale… Ne každý má Google účet (a tím spíš v českém prostředí). A z těch, kdo ho mají, zdaleka ne každý vůbec ví, že tento účet má. Ovšem výsledek vyhledávání je určitě místo, kde doporučení přátel vidět chceme. Proto je experiment s “plus jedničkou” mimořádně slibný. Pro uživatele, kteří dostanou zajímavější výsledky, i pro tvůrce obsahu, kteří snad budou motivovanější vy-
tvářet skutečně hodnotný a zajímavý obsah, kterému dají lidé rádi +1. A ano, líbit se nám to začíná teď, když už víme, že se “+1” tlačítka začnou objevovat napříč weby. Odpadne tedy logická námitka “jak mám označit za zajímavý odkaz, který ještě neznám – tedy když ho zahlédnu ve výsledcích vyhledávání?” U těch uživatelů, kteří nějaké “oplusjedničkované” experimentální výsledky už vidí, Google pečlivě vyhodnocuje, jak velký význam pro ně doporučení přátel má. Tedy jak moc jsou ochotní klikat na výsledky doporučené přáteli ve srovnání s ostatními relevantními odkazy. Čím budou s takovými výsledky spokojenější, tím větší na ně bude klást důraz. A protože to vše bude platit i pro placené výsledky (PPC reklamu), spokojenější bude i sám Google. I když je “plusjedna” zatím pouze experiment, dá se čekat, že bude úspěšný a rozšíří se celosvětově – zkuste si to třeba tak, že tady pod článkem do komentáře napíšete “+1”. S Eliškou Hutníkovou sepsal Pavel Ungr
23
Server Médiář.cz podporují
Editor Ondřej Aust Informace a tiskové zprávy ke zveřejnění zasílejte na
[email protected] Dotazy ohledně inzerce směřujte na
[email protected] Vydává občanské sdružení Médiář.cz Copyright © Médiář.cz 2011
