Rozhlasové noviny. Laďa Kerndl 4 Český rozhlas slaví 90 let 3 Rozhlas má nové logo 6 Příběhy z Vysočiny 8

Rozhlasové noviny

Laďa Kerndl Český rozhlas slaví 90 let Rozhlas má nové logo Příběhy z Vysočiny

4 3 6 8

2

Naše magazíny

Magazíny po sedmnácté

Milan Kopecký

O  sportu, ekonomice, aktuálních kauzách i kultuře. Ve zpravodajských magazínech Regionu se vždy dozvíte víc. Rozšířené informace o aktuálním dění na Vysočině uslyšíte hned po zprávách v 17 hodin. Fandíme s vámi Každé pondělí Jan Kodet shrnuje veškeré sportovní dění v kraji. Přibližuje vám příběhy spor tovců a týmů z celé Vysočiny. Sleduje výkony jihlavských fotbalistů v Gambrinus lize, prvoligových hokejistů a dalších skvělých sportovců. Český rozhlas Region fandí s vámi.

Michal Malý

Andrea Bartůňková

Nákupní košík Každé úterý Andrea Bartůňková a Milan Kopecký podávají aktuální ekonomická témata srozumitelnou formou. Pomáhají vám na  úřadech, u fi nančních institucí nebo v obchodě. Poradí, jak ušetřit peníze, nenechat se napálit nebo jen ukáží současné trendy. Od nákupu vajíček, přes ceny paliv až po úvěry a hypotéky. Narovinu Michal Malý a Andrea Bartůňková se ve čtvrtek ptají na otázky, na které byste se vy báli zeptat. Aktuální a žhavá témata probírají s lidmi, kteří

Olga Štrejbarová

mají co říci. Může to být regionální neuvolněný politik i  ministr. Velký podnikatel i  předseda neziskové organizace. Krajánek Olga Štrejbarová vám v pátek radí, kam nejen o víkendu vyrazit. Ve svém hledáčku má kulturní akce, připomíná významná výročí a představuje osobnosti našeho kraje. S mikrofonem vyráží i do zákulisí. Nebojte se nabídnout sami sebe – stačí napsat na [email protected].

Jan Kodet

pondělíí – Fandíme s vámi | úterý – Nákupní košík | čtvrtek k – Narovinu | pátek k – Krajánek

90 let s vámi

3

Český rozhlas, 90 let s vámi 1992

00

20

2009

1923

1968

2013

1964 33

1945

19

První československý prezident T. G. Masaryk promluvil v roce 1935 k americkým posluchačům Česk ý rozhlas letos oslaví své devadesáté narozeniny! To už je úctyhodný věk, nutno říci. 18. května roku 1923, tehdy jako společnost Radiojournal, rozhlas zahájil své pravidelné vysílání. Za ta léta si našel cestu do mnohých domácností, a věříme, že stejně tak i do mnoha srdcí.

První věrná posluchačka Začátky vysílání byly plné odhodlání, nadšení, ale také dobrodružství. Veřejností hýbal údiv nad technickým pokrokem. Obecenstvo bylo trpělivé a vděčné. Dnes už nás jen ve vzpomínkách doprovázejí humorné scénky z prvních dní vysílání. Začínalo se ve  skautském plátěném stanu ve Kbelích. Prostředí samo o sobě to vskutku nebylo nijak romantické, dodnes se vypráví historky o tom, jak operním pěvkyním ve stanu dělaly společnost myšky anebo pes, který okouzlen hudbou štěkal druhý hlas árie.

Technická kvalita prvních přenosů také nebyla nijak příznivá, díky čemuž kreativita účinkujících nebrala konce. Mikrofony a přenosová technika byly daleko od toho, kde jsou dnes. Při hudbě nebylo slyšet zpěv a  naopak… Avšak když zpěvák ležel pod piánem, zvuk se krásně propojil. A tak nezbývalo než praktikovat nejrůznější více či méně krkolomné zlepšováky tohoto typu. Ovšem jak již bylo řečeno, ten vděk a nadšení posluchačů, ten pocit být zase o  krok vpřed, to vše určitě stálo za to. Rozhlas pořádal různé veřejné poslechy, aby svou činnost propagoval a lákal další posluchače a žadatele o koncesi. Rozšiřování řad koncesionářů bylo zpočátku velice pomalé, nejen pro finanční náročnost, ale také pro tu administrativní, která se mohla vléci i několik měsíců. Po  zlevnění poplatku za  koncesi začaly řady posluchačů r ychle narůstat a  s  nimi také požadavky na  technické vybavení a  zázemí rozhlasu a  jeho pracovníků. Rozhlas se tak mnohokrát stěhoval, až se v roce 1933 zabydlel v budově ministerstva pošt a telegrafů na Vinohradské ulici (bývalé Fochově třídě). Budova Vinohradské 12 je od roku 2000 doplněna novou budovou takzvaného Studiového domu v Římské 13 a  také budovou s  adresou Římská 15. To vše je v současnosti pražský komplex Českého rozhlasu. Dnes můžeme tvrdit, že rozhlas stál u  všech důležitých milníků v české a československé historii. Byl zde vždycky s vámi, celých těch 90 let. A to vše samozřejmě jen díky tomu, že jste tu byli vy – naši spoluobčané a posluchači.

Před budovou pražského rozhlasu 1968 Když se na rozhlas podíváme dnešníma očima, nabízí čtyři celoplošné stanice, čtyři speciální, celý okruh regionálních stanic a zahraniční vysílání. Posluchač s  ním vyrůstá v  doprovodu dětských písniček a pohádek, v mládí objevuje kulturní život i všechny nuance moderního světa. V období největšího životního elánu je s Českým rozhlasem stále v  obraze současného dění a v době, kdy už preferuje odpočinkový poslech, najde mnoho pořadů, které potěší a  pohladí na duši. Jsme rádi, že celou tu dobu můžeme být s vámi. A  ještě větší radost máme z  toho, že vy jste s námi. Tak si navzájem přejme ještě mnoho dalších společných let. V  rámci oslav výročí Český rozhlas připravil nejrůznější doprovodné akce. Doufáme, že se s vámi budeme moci potkat ať už při slavnostním večeru ve Vinohradském divadle, při Dni otevřených dveří anebo během výstavy v ulicích Prahy. Pro podrobnější informace sledujte webové stránk y 9 0.rozhlas .cz . anebo pribehrozhlasu.cz

Propagační autobus 1935

4

Rozhovor

Laďa Kerndl:

Jsem vděčný za každý den Novou posilou Odpoledních evergreenů je kromě evergreen lady Nadi Urbánkové její kolega z hudební branže Laďa Kerndl. Každý den po 15. hodině oba dva vzpomínají na nezapomenutelné písně a na zážitky se slavnými osobnostmi. Laďu Kerndla není třeba moc představovat. Zpívá od roku 1960, vydal 15 desek, procestoval svět, porazil zákeřnou nemoc. Málokdo ale ví, že rod Kerndlů pochází z Vysočiny… A nejen o tom si s ním povídal Robin Šalamon. Tvůj otec pochází z Jiřína. Jak vzpomínáš na dětství na Vysočině? A no, můj otec pochá zí z  J iř ína . Rodič e tam vlastnili vodní mlýn na potoce Trojan. Jako dítě jsem tam trávil veškeré prázdniny i přesto, že jsme bydleli v Brně. V roce 1956 jsme mlýn s otcem zbořili a postavili na  tomto pozemku zděný domek. Strávil jsem tam velice krásné chvíle, chodil jsem denně k Maršovskému rybníku na Bílý kámen a dodnes mám k tomuto místu velice silný vztah. S  rodiči jsme také pravidelně chodili do kostela ve Vyskytné a na místním hřbitově leží moje babička a dědeček. Taky jsme chodili do lesa na hříbky a vzpomínám, jak moje maminka vařila houbovou polévku, jak jsme si opékali na zahradě buřty, jak jsem

chodil do  místního obchodu pro čerstv ý chleba a rohlíky a mléko...

jsem možnost poznat spoustu krajin a zemí. Domů jsem se ale vracel vždycky rád.

Kdy ses rozhodl přestěhovat a proč?

Ty jsi dokonce na loď “propašoval” svoji manželku – o co tehdy šlo?

Já jsem se nestěhoval. Bydleli jsme s rodiči napřed v bytě na Provazníkové ulici a potom v domku na Lesnické ulici v Černých polích v  Brně. Do  Jiřína jsme jezdili na  víkendy a na léto. Dlouhá léta jsi strávil na lodích – kolik let? S přestávkami to bylo téměř 24 let. Nebylo to jen na lodích, ale bylo to i na pevnině po Německu, Švýcarsku, Norsku… Na tu dobu velmi rád vzpomínám. Měl jsem možnost cestovat po celém světě, vidět úžasná místa 150 zemí a ostrovů. Na lodi byla angažmá velmi náročná . Hráli jsme již odpoledne na  kapitánském kok tejlu, pak večer, kdy jsme doprovázeli program a  potom ještě dlouho do noci k tanci. Co naopak na lodním cestování bylo nejkrásnější? Poznal jsem nádhernou přírodu. Miloval jsem krajinu Aljašky. Norsko je úchvatné, protože mě prostě fascinuje příroda. Na  lodi pracovalo 37 různých národností, a  tak jsem měl možnost poznat mentalitu lidí. Zajímal jsem se i o taje kuchyně, protože rád vařím, dodnes vařím některé z těchto receptů. Měl

Jo, to je opravdu dobrá historka, a víš, co je zajímavého, fi guruje v ní osoba z Jihlavy, má rodina – pan Rychetsk ý. Nebý t jeho, tak by se to neuskutečnilo. Se svojí druhou ženou jsem chodil téměř 8 let. Brali jsme se v  prosinci 198 4 a  já jsem na  jaře odjel opět hrát na loď, zpět za oceán. Po čtyřech měsících se loď Vistafjord přesunula do Evropy a zase brázdila čtyři měsíce po Evropě. Připluli jsme do tehdejší Jugoslávie, do Dubrovníku a pak plula loď do Splitu, Benátek… Moc jsem si přál vidět svoji ženu , a  tak jsem v ybavil s  kapitánem pro ni povolení vstupu a  poby tu na  lodi. Byla otázka, jak ji na  loď dostat, problém byl dostat se už jen do  Jugoslávie. Povolení se v yřizovalo několik měsíců a bezúspěšně. Nešlo získat ani vízum ani šedý pas, až najednou jsme se dozvěděli, že pan Rychetský (moje rodina) pracuje v Jihlavě a zajišťuje zájezdy ROH. Moje žena mu zavolala a on zařídil, že odjela. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Vystoupila v Dubrovníku v den, kdy loď před pár minutami zakotvila. Jak ji dostat na loď? Jugoslávští celníci by ji nepustili, a tak jsme

Laďa Kerndl

5 dobře, ale bohužel, u mě rakovinu neobjevili, přestože mě vyšetřovali velice pečlivě. Nebýt těch dvou, nemusel jsem se vůbec dostat tam, kam jsem dospěl, protože od chvíle, kdy jsem vyhledal doktory, až do zjištění rakoviny uběhlo asi 5 měsíců, a kdyby zasáhli včas, nemuselo dojít k šíření rakoviny z mandle do lymfatického systému. Nemusel bych se podrobit složitým operacím, ozařování, chemoterapii – bohužel u  rakoviny se musí jednat velmi rychle, protože se i velmi rychle šíří.

Natáčení Odpoledních evergreenů s Robinem Šalamonem. zajistili prkno, po kterém moje žena přeběhla nepozorovaně na loď, aniž by si toho kdokoliv všiml. Bylo to o  ner v y, ale dopadlo to dobře. Povolení k pobytu na lodi měla, a tak jsme si udělali svatební cestu v Benátkách – nezapomenutelné!

To není zrovna pozitivní… Na konci milénia, v roce 1999, byly v Brně v yznamenávány osobnosti roku a  jeden z těch lékařů byl vyhodnocen jako nejlepší krční lékař. Když četli ten seznam – netušil

Byl jsem známými doporučen k odborníkovi na krční problémy. Udělal mi bronchoskopii, veškeré odběry a  zhruba za  jedenáct dní mě poslal domů, že mám chronický zánět nosohltanu. K rev tekla dál, tak jsem šel k  dalšímu lékaři. Ten mi také řekl, že mi nic není a  také mě poslal domů. Kdybych byl důvěřiv ý a  spolehl se na  ty dvě údajné lékařské kapacity, už bych byl po  smrti a nemohli bychom si tady spolu povídat.

Jsem vděčný za každý den. Do každého koncertu dám kus sebe, jako by to mělo být naposledy. Jsem tady už 19 let navíc. Vážím si, že jsem zde ještě mohl zůstat, protože plno lidí to štěstí nemělo. Ale asi to tak osud chtěl. Za svůj život jsi spolupracoval s mnoha lidmi, kdo Tě nejvíc ohromil a čím?

Zpívání s táborníky z Klubíčka. jsem, kdo na něm bude – přečetli mě hned za ním, takže jsem stál na pódiu vedle něj. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl, jak se mám k němu chovat. Tak jsem stál vedle něj mlčky, a bylo mi nanic. A jak probíhala Tvá léčba? Ležel jsem v Bohunické nemocnici v Brně. Všechny tři úspěšné operace provedl profesor Roman Kostřica CSc. Pak tři operace a nakonec totální resekce uzlin. Na onkologii mi řekli, že léčba bude pokračovat za měsíc. S tím nesouhlasila moje žena. Byl jsem poslán k doc. Dubininovi a ten prostudoval moje nálezy a hned ten samý den mi dal 1. chemoterapii a následně mě poslal na onkologii, na  Obilný trh k  MUDr.  Konečnému, kter ý hned začal s ozařováním. Tito tři lékaři mi zachránili život. Asi to není jednoduché se po  tom všem vrátit do života, že?

Na výletě po Moskvě jsem potkal malířku Ivanu Barazi. Jenže já jsem naštěstí šel k  další lékařce na krční oddělení, k paní doktorce Jitce Albertové z Boskovic a ta zjistila, že mám rakovinu mandle. Odebrala mi vzorky, poslala je na  histologii a  za  tři dny už jsem ležel na operačním stole. Podle toho vyprávění nemáš s doktory zrovna ty nejlepší zkušenosti… O své zkušenosti s doktory se dělím po prvé, tajil jsem to. Věřím, že ostatní věci dělají

Byl jsem ještě 14 dní na kapačkách a začal jsem pomalinku nad nemocí vítězit. Začal jsem jíst, asi po  dvou letech jsem přibral zase pár kilo, pomalinku jsem se dostával znovu do kondice. Strašně jsem se těšil, až to skončí, ale když jsem jich měl pětadvacet za sebou, ten poslední den přišel pan doktor Konečný a řekl, že mi přidává ještě další tři. Později se mi přiznal, že mi tato tři ozáření naordinoval záměrně s  tím , že to buď to přežiju nebo že zemřu. Kdyby to neudělal, z h o u b n é b u j e n í by s e p o d l e n ě j p o uze zastavilo a za rok, za dva bych stejně musel z tohoto světa odejít, protože by mě zlikvidovalo. Riskoval, protože usoudil, že jsem ten typ člověka, který by to dokázat měl, a já jsem ta tři ozáření navíc skutečně přežil. Dostal jsi se z  nejhoršího, osud Ti nabídl další šanci – jak se změnil Tvůj přístup k životu?

Další otázka nebude příjemná, přesto tato etapa ke Tvému životu patří. V roce 1994 Tě zasáhla rakovina krku… Vystupovali jsme v hotelu Bachmair na Tegernsee, kdy ž mi z ač ala v y tékat z  krku krev. Přišel jsem na to tak, že jsem si odplivl na bílý sníh a viděl jsem krvavé vlásečnice. Zpočátku jsem se domníval, že by to mohlo být ze zubů, ale když se to opakovalo a krve tam bylo pořád víc, už jsem si na to dával pozor a hned při první příležitosti – což bylo asi týden nato – jsem navštívil v Brně lékaře.

No, tak to bylo opravdu „na hraně“…

R e ko nva l e s c e n c e n e by l a v ů b e c j e d n o duchá . Rok jsem byl v y ř ízený, rok jsem nemohl vůbec mluvit, nikdo nevěděl, jestli vůbec budu žít. Byl čas, kdy jsem na  tom byl velmi špatně. Po desátém ozáření jsem přestal přijímat potravu, nemohl jsem polykat a za třicet dní jsem shodil 32 kg. Tehdy mojí ženě řek li , že pokud nez ač nu jís t , tak je bohužel se mnou konec, dávali mi osmačtyřicet hodin. Já jsem „za pět minut dvanáct“ začal přijímat potravu. Těsně před limitem, o kterém mluvili, jsem si do Malcaa, co nám servírovali k snídani, namočil kousek rohlíku a spolkl jsem ho.

To se nedá takto říci, každý člověk je něčím z a j í m av ý, v ý j i m e č ný. J s o u a l e s e t k á n í , na která se prostě nedá zapomenout, jako setkání s  americk ým kosmonautem Walterem Cunninghamem (Apollo 7), Heinzem R u h m a n e m (n ě m e c k ý m h e r c e m), F l oy dem Pattersonem (mistrem světa v boxu), s vnukem generála Pattona, s významnými českými herci, umělci, politiky, spisovateli. Ohromen jsem byl z toho, že čím slavnější jsou tito lidé, tím jsou skromnější. Máš za sebou spoustu koncertů, “vytáhneš z rukávu” nějaký zážitek, který Tě dojal až k slzám? No třeba, když mi někdo přinese nějakou hodně starou fotografi i, kde jsem zamlada, třeba z vojny, nebo trampu. Slzy mám, když je aplaus ve  stoje anebo když se setkám s  něk ým, koho jsem dlouho neviděl. Slzy mám na  krajíčku, když i  v  hledišti někoho zahlédnu se slzami v očích. V  květnu 2013 jsi oslavil 68. narozeniny. Jaké jsou Tvé plány do budoucna? Připravuji další CD Filmové melodie 2, pracuji na 2. dílu své životopisné knihy s pracovním názvem ,,Na druhý dech…“. A hlavně mám více času, a  tak v yřezávám, jedu na  další kurz skvělého řezbáře Jirky Netíka. Kreslím, nakreslil jsem další klapku na Filmový festival do Zlína. C o bys vzkázal poslucha č ů m Č eského rozhlasu Region? Přeji všem posluchačům, aby je neopouštěla dobrá mysl. Aby byli zdraví a neztráceli chuť do života, aby věřili v dobro a lásku. A aby se nechali unášet na vlnách Vašeho rozhlasu. Ahoj, Váš Laďa.•

6

Nové logo Českého rozhlasu

Český rozhlas přichází s novým logem a mění svou dosavadní korporátní identitu Po  17 letech mění Český rozhlas svoji korporátní identitu. Historicky poprvé dochází k celkové obměně a sjednocení grafické podoby všech značek Českého rozhlasu. Vytvoří se tak jednotný vizuální styl pro celý Český rozhlas. Nová loga získají všechny celoplošné, speciální i regionální stanice, dále umělecká tělesa, soutěže a další projekty, které Český rozhlas veřejnosti nabízí.

1963–1973

1973–1989

Jak se vybíralo nové logo? Cílem bylo vytvořit jednotnou sadu logotypů a dát tak všem rozhlasovým značkám novou tvář. Proces výběrového řízení započal již v  dubnu roku 2012, a  to formou předběžného oznámení o  veřejné zakázce. Ta byla rozdělena do  dvou fází. V  té první byla v  září 2012 vypsána užší soutěž. Celkem devíti uchazečům, kteří se kvalifikovali, byla odeslána výzva k  podání návrhů.

1991

Exkurze do historie loga Českého rozhlasu Počátky logotypů, které v  průběhu své historie Rozhlas používal, sahají až do roku 1963. Za období 32 let vystřídal Rozhlas celkem čtyři různé podoby loga v  menších či větších grafických obměnách. Dosavadní logo Českého rozhlasu, jako již páté v řadě, bylo využíváno od roku 1996, přičemž v  roce 1997 získalo ocenění „Logo roku“. Počátkem nového milénia došlo postupně k několika drobným grafickým úpravám logotypů regionálních stanic či Radiožurnálu. Světlo světa ale spatřila též zcela nová loga pro nově vzniklé stanice jako ČRo Region v  roce 2002 či čtyři speciální stanice v  období zahájení pozemního digitálního vysílání v  roce 2005 - Rádio Česko, Radio Wave, D-dur a  Leonardo. Všechny logotypy, ač měly různé autory, v  sobě nesly prvky korporátního designu – barevnost a  příslušnost k mateřské značce prostřednictvím nápisu Český rozhlas. I přesto působil výsledný dojem poměrně nesourodě, bez tolik důležité provázanosti.

1992–1995

lze provést v zásadě jen postupnými kroky. Portfolio značek Českého rozhlasu čítá celkem 20 stanic a  dalších více než deset značek různých produktů. Těmi jsou např. dopravní vysílání Zelená vlna, umělecká tělesa, festivaly a  soutěže. Změna je proto plánována přibližně v  horizontu jednoho roku.

1996–2013

Těch zástupci výběrové komise obdrželi celkem deset od  sedmi účastníků výběrového řízení. Návrhy hodnotila odborná porota. Do  druhé fáze řízení, tzv. jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU), následně v listopadu 2012 postoupily tři porotou nejlépe hodnocené návrhy. Z nich vzešlo na základě vyhodnocení interní komise Českého rozhlasu vítězné logo od  Studia Marvil, mj. díky velmi působivému zpracování nového loga ve  tvaru písmene „R“. Smlouva s  vítězem soutěže byla podepsána v únoru letošního roku. Proces obměny všech značek Od března 2013 byl v Českém rozhlase zahájen proces tzv. rebrandingu – výměny dosavadní vizuální podoby všech značek. Tento krok odstartovala 27. února 2013 tisková konference za přítomnosti vedení Rozhlasu a zástupců médií. Změna loga je vždy výrazným milníkem v životě fungování každé velké společnosti, a v rovině realizace se tak jedná o proces dlouhodobý, který

Čeho všeho se změna týká? Jde o celou škálu nejrůznějších materiálů, které se týkají každodenního fungování celé společnosti. V první řadě se jedná o všechny základní firemní tiskoviny, jako jsou hlavičkové papíry, obálky, vizitky, nejrůznější propagační materiály a  celá řada interních i externích dokumentů. Důležitým prvkem jsou i webové stránky či firem ní prezentace na  sociálních sítích. Opomenout nelze ani firemní oděvy, zaměstnanecké identifikační karty či věci technického rázu, jako jsou mikrofony nebo přenosová technika. Vůbec nejnáročnější částí rebrandingu je pak obměna vnitřní i  vnější identifikace budov a v neposlední řadě polep vozového parku.

Petr Poláček

Program

7

Naše pořady Pondělí–pátek 5.00—9.00

9.00—12.00

Ranní Region – Martin Váňa vám servíruje aktuální přehled událostí z Vysočiny, předpověď po časí, dopravní informace, Kalendárium a pořad Bejvávalo, ve kterém vám přibližujeme zvyky našich předků.

Tandem – Jan Rosák, Tereza Stýblová a Tamara Pecková zvou k mikrofonu známé lidi a zajímavé osobnosti nejen z Vysočiny. Navíc každý den poradna.

Sobota 07.00—09.00 09.00—10.00 10.00—11.00 11.00—12.00 12.00—13.00 13.00—14.00 14.00—17.00

17.00—19.00 12.00—13.00

13.00

13.00—16.00

17.00

17.10—17.30

18.00—19.00

Písničky pro Vysočinu – Jarda Hypochondr plní vaše písničková přání.

Události Regionu – Souhrn nejdůležitěj ších událostí dne z regionu, domova i ze světa.

Odpolední evergreeny – Hrajeme nejvíc českých písniček. Robin Šalamon, jeho hosté a vy vzpomínáte na písničky, které máte rádi. Odpoledne vám kořeníme také evergreeny českého humoru.

Události Regionu – Souhrn nejdůležitějších událostí dne z regionu, domova i ze světa.

Fandíme s vámi (Po) Nákupní košík (Út) Receptář je náš (St) Narovinu (Čt) Krajánek (Pá)

Ranní Region, aktuality, počasí, doprava a reportáže z vašeho kraje To nejlepší z Tandemu Jana Rosáka Krajánek Pochoutky Nadi Konvalinkové a Patrika Rozehnala Písničky pro Vysočinu s Naďou Urbánkovou Životopisy – zábavný pořad o životě slavných Odpolední evergreeny – Hrajeme nejvíc českých písniček a nabízíme to nejlepší z českého humoru Hrajeme vám nejvíc českých písniček

Neděle 07.00—09.00 09.00—10.00 10.00—11.00 11.00—12.00 12.00—13.00 13.00—13.30 13.30—14.00 14.00—17.00

17.00—19.00

Ranní region Nákupní košík Příběhy z Vysočiny Nalaďte si legraci Písničky pro Vysočinu s Naďou Urbánkovou Životopisy Česko — země neznámá Odpolední evergreeny — Hrajeme nejvíc českých písniček a nabízíme to nejlepší z českého humoru Hrajeme vám nejvíce českých písniček

změny v programu vyhrazené další informace najdete na webu region.rozhlas.cz

Folková pohlazení (Po) Oldies aneb historie z černých drážek (Út) Příběhy z Vysočiny (St) Hrajeme vám nejvíce českých písniček (Čt) Regionáda Žofky Kabelkové (Pá)

Již osm let ve stejné výši Děkujeme za řádné úhrady. Pro bližší informace, přihlášku a změny můžete využít naše webové stránky.

8

Naše Vysočina

Příběhy z Vysočiny Tento cyklus pro vás vysíláme v  různých obměnách už více než pět let. Po celou dobu se snažíme o  to, aby vám přinášel dob rou náladu a  abyste díky němu poznávali život lidí na  Vysočině. Nejenom takový, jaký byl v  minulosti, ale také jak žijeme v  různých částech našeho kraje v současné době. Díky tomu vzniká unikátní rozhlasový cyklus, který je sondou do  každodenního života lidí na  Vysočině. Pro větší přehlednost se snažíme vyrábět ucelené týdenní řady. Díky tomu jste tak měli možnost poznávat staré vysočinské rody, představili jsme meteorologické stanice v našem kraji, seznámili jsme vás s ohroženými druhy živočichů nebo jste se měli možnost seznámit s historií lyžování na Vysočině. Témat je samozřejmě mnohem víc a  budeme rádi, když nám pošlete svůj příběh také vy. Meteorologická stanice ve Svratouchu je tak trošku „problematická“. Neleží totiž na  území našeho kraje, ale v  kraji Pardubickém, i  když je od  Vysočiny vzdálená jenom 1,5 kilometru. Přesto meteorologové využívají její data právě pro Kraj Vysočina a  to díky charakteru terénu a dalším vlastnostem, které jsou Vysočině velmi podobné a běžně používané. Stanice ve Svratouchu je nejvýše položená profesionální meteorologická stanice. Byla zřízena v roce 1951 na kopci Otava s vrcholem v nadmořské výšce 735 metrů. Průměrná roční teplota vzdu chu zde dosahuje 5,7 °C a ročně tu naprší 751 mm srážek. Z dalších extrémů stanice ve Svratouchu můžeme vybrat následující:

Motýl zabiják – modrásek černoskvrnný Motýl zabiják. Tak se přezdívá modrásku černoskvrnnému, kriticky ohroženému druhu, který žije na  několika málo místech ve  Žďárských vrších. Jeho životní cyklus je spjatý s původním hospodařením, které už je na řadě míst minulostí. Domovinou jsou mu především porosty mateřídoušky na suchých a slunných místech. Housenka se pak živí mravenčími vajíčky.

Měření větru na Vysočině Miloš Brabec se narodil v  roce 1936 v  obci Tři Studně. Narodil se a  byl pokřtěn jako František, ale nikdo mu neřekne jinak než Miloš. Od  roku 1995 žije s  transplantovaným srdíčkem a  patří mezi nejdéle žijící lidi s transplantovaným srdcem.

Petr Hladík s Milanem Slonkem

Meteorologická stanice v Košeticích na Pelhřimovsku Maximální teplota 33,9 °C 27. 7. 1983 Minimální teplota -30,0 °C 9. 2. 1956 Úhrn srážek 106.4 mm 13. 8. 2002 Náraz větru 45 m/s (162 km/h) 17. 1. 1955 Celková výška sněhu 151 cm 17. 2. 2006 Nový sníh za 24 hodin 30 cm 20. 3. 2007 a 8. 1. 2010

Pokud byste na Vysočině hledali to pravé lyžařské centrum, naleznete Nové Město na Moravě. K jeho bohaté historii patří legenda o lyžujícím revírníkovi a také dlouhá tradice výroby lyží. S  ní je také nerozlučně spojena rodina Slonkova. Na snímku nahoře je autor reportáže Petr Hladík s  Milanem Slonkem, potomkem lyžařského rodu z  Nového Města při rekonstrukci historického závodu Zlatá lyže. Meteorologická stanice v Košeticích na Pelhři movsku je ne pře hlédnu telná díky 250 metrů vysokému stožáru. Ten slouží meteorologům pro sledování globálního oteplování, a  to nejenom u  nás, ale v  celé Evropě. V  Košeticích měří především skleníkové plyny.

Miloš Brabec Příběhy z Vysočiny vysíláme 13:30 každý všední den 18:00 ve středu 10:00 v neděli Témata na natáčení Příběhů z Vysočiny nám můžete psát na adresu: Český rozhlas Region Masarykovo námětí 42 Jihlava 586 01 e-mail: [email protected]

Inzerce

9

Chcete pravidelně dostávat do e-mailu náš NEWSLETTER, tedy nejnovější informace o našem programu, zajímavých tipech nebo o životě naší stanice?

Zaregistrujte se na webu:

region.rozhlas.cz

10

Rozhovor

Ivana Záluská:

Mým snem je filmovat tornádo Od rána až do večera vás na vlnách Regionu provázejí nejen hlasy moderátorů, ale také meteorologů z  Českého hydrometeorologického ústavu. Od  nich už od  brzkých ranních hodin očekáváme zásadní informace o počasí; radí nám, co si obléci, jestli na cestu do práce přibalit deštník, kdy si nachystat lyže na svahy nebo naopak plavky k rybníku, řidiče pak často nabádají k  opatrné jízdě na  kluzkých silnicích Vysočiny. Po  nich také z  Brna do  Jihlavy za  svou maminkou často míří meteoroložka Ivana Záluská. Na  rozdíl od autorky rozhovoru Terezy Stýblové, která si občas splete sněhové vločky s  jistými hygienickými potřebami, se Ivana Záluská v éteru téměř nikdy nepřeřekne, a  navíc, rozhlasové vysílání si užívá.

Ivanko, zažíváte někdy den, kdy se Vás nikdo nezeptá, jaké bude počasí? Takový den v podstatě neexistuje, protože počasí je pro spoustu z nás, zejména ráno, hlavní téma. Otázka sestřičky, když vstoupím u lékaře do ordinace, je jednoznačná - jak dnes bude? A u Vás to také tak bylo? Hlavní téma, zájem o počasí, Vás později přivedlo k meteorologii? Já chtěla být původně letuškou, to byl můj dětský sen. Ale moc jsem nevyrostla, v té době směly na  palubu letadla jen ženy od  určité výšky, a tak jsem se musela nasměrovat jinam. Letiště jsem se ale nechtěla vzdát, a na letišti potřebují meteorologa. Když jsem zjistila, že studium meteorologie je především studium matematiky a  fyziky, vůbec mi to nevadilo, právě naopak. V  roce 1986 jsem začala pracovat na  letišti v  Brně – Tuřanech. Neměli jsme počítače, jen vysílačku, dálnopis, fax, prosvětlovací stůl, papír a tužku. Byla to krásná doba, úžasná zkušenost, kdy jsme vycházeli z praktických zkušeností meteorologa. To zní dobrodružně. Není to dnes, kdy jste naopak v  práci obklopená počítači, oproti tehdejší době trochu nuda? Ono to není černobílé, v  té době jsme zase na  druhou stranu měli daleko nižší úspěšnost s přesností předpovědi počasí, a dovedli jsme předpovídat jen na dva, tři dny dopředu. Dnes jsme daleko úspěšnější v předpovídání počasí,

zase se ale potýkáme s  tím, že máme příliš mnoho informací. Důležité je se v  nich dobře zorientovat. To zvládáte podle mne na jedničku, několikrát denně se o tom na Regionu přesvědčujeme. Jak vlastně vzniká předpověď počasí přímo pro Vysočinu? To naše malé regionální prognózní pracoviště v  Brně je na  tom stejně jako kterékoliv jiné v  Česku nebo v  Evropě. Máme přehled o  počasí všude ve  světě. Nejdříve se počítají globální modely podle bodů, které pokrývají celou zeměkouli – to se děje ve velkých světových centrech. Na globální model pak navazují modely lokální, které více zaostřují na  požadované území. Náš lokální model se jmenuje ALADIN, vývoj a  výpočty provádí speciální skupina numeriků v  centru v  Praze - Komořanech, a k nám tyto informace proudí rychlými linkami. K tomu samozřejmě zpracováváme data z profesionálních stanic na Vysočině, jako jsou Telč – Kostelní Myslová, Přibyslav, Dukovany. A  je potom na  konkrétním meteorologovi, jak tyto zprávy vyhodnotí a zpracuje. Jste podle mne jedna z  nejohroženějších skupin, co se týče stížností; lidé nadávají na politiky, fotbalisty, a v případě, že nevyjde předpověď počasí, tak i na meteorology. Jaké procento úspěšnosti předpovědí dnes máte? Úroveň našich znalostí a  technické možnosti

Ivana Záluská

11

Kromě toho, že musí umět počítat, rozumět fyzice a matematice, musí být také naprostý optimista, věřit, že bude lépe a  umět se radovat z maličkostí, např. když zachrání zemědělcům postřik za desítky tisíc. A při neúspěšné předpovědi umět najít chybu. A  taky musí mít podle mne schopnost tu odbornou předpověď převést do  srozumitelného jazyka pro obyčejné smrtelníky, ne? A  umět ji např. v rozhlase dobře podat.

Elektrárna zahalená v nízké inverzní oblačnosti – výstup z kamery ČHMÚ nám neumožňují předpovídat počasí na 100 %. Stále neznáme, jak přesně probíhají některé procesy v  atmosféře, nemůžeme si bouřkový mrak zavřít do  laboratoře. Navíc, nad oceány máme málo stanic, vidíme sice na družicovém snímku, jestli je tam bouře nebo jasno, ale nevíme přesné hodnoty tlaku vzduchu. Na mapách se nám to zobrazuje jako bílá místa. Takže už na začátku výpočtu máme chyby, a čím časově delší provádíme výpočet, tím větší chyby ve výpočtu máme. Úspěšnost krátkodobé předpovědi je asi 90 %, desetidenní předpověď má úspěšnost přibližně 70 %. Na devět vynikajících předpovědí připadá 1 horší, a  ta do  naší výrobní linky patří stejně jako ty dokonalé. Chyby patří k  životu, je důležité umět se s nimi vyrovnat. To musí meteorolog zvládnout. Co dalšího musí mít dobrý odborník na počasí v povaze?

Já mám předpověď do  rozhlasu, na  Regionu, moc ráda. Dostávám daleko větší pros tor než na  internetu, kde musím být stručná, a  lidé často psanou předpověď navíc neumějí správ ně „přečíst“. Do  rádia mohu všechno oko mentovat, vysvětlit, říct přesně, co si mají posluchači vzít ten den na  sebe, jestli bude potřeba deštník apod. Na  našem pracovišti jsme navíc na  živé vstupy do  vysílání vyzbrojeni větrovými bonbóny, kterých máme zásoby, před vstupem se rozmlouváme. Nic neponecháváme náhodě. Ve  vysílání Regionu zníte všichni brněnští meteorologové moc příjemně, profesionálně, uvolněně. Často slyšíme také kromě češtiny slovenštinu. Rodí se za hranicemi lepší odborníci na meteorologii než u nás? Tomáš Púčik i  Peter Hruška jsou moc šikovní, oba vystudovaní meteorologové, a  když jsme rozšiřovali provoz stanice na  nepřetržitý, potřebovali jsme nové kolegy, a  oni dva byli zkrátka v  konkurzu nejlepší. Jsem ráda, že tam jsou, protože i díky nim se neustále učím novým věcem. Jsou ve věku mých synů, já jim občas dávám zase „maminkovské“ rady. Ano, i  z  vysílání na  nás „dýchá“ dobrá atmosféra z  vašeho pracoviště, jste sehraná parta?

Jsme. Opravdu jsme skvělý tým, i díky tomu, že spoléháme jeden na druhého. Když přijdu ráno do práce, mám za chvíli vstup k vám do vysílání, a  tak se musím spolehnout na  předpověď, kterou mi přichystal kolega předchůdce. Jen se bohužel nikdy nesejdeme všichni, vždycky je jeden z nás ve službě. To my v rozhlase dobře známe. Mají meteorologové nějaké své oblíbené vtipy, kterými se dobře baví, a ostatní jim nerozumějí? Vtipy snad ani ne, ale často se „bavíme“ nad předpověďmi některých mediálně známých pseudometeorologů, kteří mají k naší práci opravdu hodně profesně daleko. A jinak často řešíme našeho Aladina (numerický model, viz výše). „Aladin nám uletěl na koberci, Američané se ochlazují a Angličané jsou zase přiteplení…“ Tím se bavíme v případě, že předpovědi z různých světových modelů jsou opravdu hodně rozkolísané. Pronásleduje Vás meteorologie i ve chvílích volna? Např. na dovolené? Ano, jsem tím postižená, asi jako každý. Sledujeme doma předpověď počasí v televizi, zajímá mě, jak mluví kolegové z ČHMÚ, co předpovídají. Také si moc ráda fotografuji různé přírodní úkazy, v podstatě mne nepotkáte bez fotoaparátu nebo kamery. Je s nimi obtížnější šplhat do kopců, ale záběry pak stojí za to. Nejzvláštnější meteorologické záběry mám zatím z USA, a to okraj hurikánu Alex, který ale na pobřeží naštěstí nezpůsobil velké škody. Máte nějaký meteorologický nebo fotografi cký sen? Přestože nevyhledávám extrémy počasí, ráda bych jednou nafi lmovala tornádo, i když vím, že je velmi nebezpečné.

Kdo je kdo Meteoroložka Ivana Záluská přibližuje své kolegy z Českého hydrometeorologického ústavu. Mojmír Martan – skalničkář. Má nádhernou zahradu, na které se s kolegy často scházíme. Musíme opatrně našlapovat upravenými chodníčky na zahradě, abychom mu neponičili vzácné rostlinky získané např. až od severního pólu. Miloslav Hradil – chodící encyklopedie. Je neomylný, na co se ho zeptáte, to ví a umí vždycky poradit. Meteoroložka Ivana Záluská

Petr Műnster – volejbalista a „ajťák“. Velký sportovec, a také rozumí všem těm mašinkám, které nám pomáhají s předpovědí počasí. Peter Hruška – běžec. Miluje pohyb ve volné přírodě, kde rád pozoruje počasí. Tomáš Púčik – lovec bouří. Propadl meteorologii snad už na základní škole, má nádherné fotografie z okolí rodného Popradu, kde o pestré počasí není nouze. Jitka Kučerová – rodinný typ. Jitka je ženská do nepohody, obětavá, pořád v dobré náladě, kterou šíří i na pracovišti.

Chcete vědět víc i o ostatních našich redaktorech a moderátorech? Hledejte na region.rozhlas.cz v sekci „Kdo je kdo“ Petr Münster, Jitka Kučerová, Mojmír Martan

Pro volné chvíle

12

nápovědu najdete na facebook.com/ceskyrozhlasregionvysocina

Naše vysílače ČESKÝ ROZHLAS NA VYSOČINĚ, VKV (FM) Jihlava 87,9 | Třebíč 90,1 MŮŽETE NÁS POSLOUCHAT TAKÉ NA INTERNETU – region.rozhlas.cz

KONTAKT Český rozhlas Region Masarykovo nám. 42 586 01 Jihlava

telefon do vysílání: 567 331 000 Zelená vlna: 800 122 012 telefon do redakce: 221 554 900

e-mail: [email protected] web: region.rozhlas.cz

Rozhlasové noviny Českého rozhlasu Region VI. ročník / 1. číslo | foto na obálce: archiv Ladi Kerndla | vychází v roce 2013 | Připravili: Tereza Stýblová, Robin Šalamon, Petr Hladík, Jan Kodet, Andrea Bartůňková, Milan Kopecký, Daniel Burda, Olga Štrejbarová, Hana Marhanová Foto: archiv Českého rozhlasu Region, archiv Ladi Kerndla, Tamara Pecková, Olga Štrejbarová, Ivana Záluská, Miroslav Hradil, Veronika Klapačová, Peter Hruška, Petr Mückstein (www.bio-foto.com), Milan Váňa