Rozhlas u počátku tzv. radiotelegrafie stáli zejména Heinrich Hertz, Nikola Tesla, Alexandr Popov, Gugliemo Marconi, John Ambrose Fleming, Robert von Lieben či Lee De Forest za první vysílání se povaţuje vánoční pokus Reginalda Fessendena v roce 1906 první komerční stanici byla nizozemská PCGG, která začala vysílat v listopadu 1919, v USA pak pittsburská stanice KDKA od listopadu 1920; britská BBC začala pravidelné vysílání v roce 1922 Československý rozhlas začal vysílat v roce 1923 stejně jako u televize funguje v nerozhlasovém trhu duální vysílání: stanice komerční i veřejné sluţby soukromé stanice v ČR vznikaly od roku 1992 (některé neoficiálně dříve, např. Rádio Stalin, dnešní Radio 1) V současnosti v ČR vysílá více neţ sto stanic (seznam zde). Nejposlouchanější celoplošnou stanicí je Impuls se 1072 tisíci posluchačů, následován Evropou 2 (940 tisíc), Frekvencí 1 (867 tisíc) a ČRo Radioţurnálem (832 tisíc) a ČRo Dvojkou (427 tisíc). Z regionálních stanic nejvíce oslovuje Rádio Blaník (666 tisíc), Rádio Beat (225 tisíc) a Rádio Čas (190 tisíc). Čísla pocházejí z RadioProjektu za období 4/2013 a 1/2014 a znamenají poslechovost včera (nikoli tedy za minulý týden či měsíc). Aktuálnější čísla najdete v ppt prezentaci. Z vlastnického hlediska je důleţité řetězení stanic do sítí, např. Hit rádio, Rádio Blaník, Fajn radio, Rock radio (vše firma Media Bohemia), Rádio Kiss, Radio Hey!, Country radio atd. Stanice téţ aţ na pár výjimek vyuţívají sluţeb mediálních zastupitelství (mediahouses), které jim zprostředkovávají nákup reklamy. Domácímu trhu dominují dvě zastupitelství: 1) Radiohouse (spojení Radio Regie Music, vlastněné Lagardere Actvive ČR, a Media Marketing Services, vlastněné Media Bohemia), zastupuje například Frekvenci 1, Evropu 2, Bonton, Hitrádio, Rádio Blaník, Fajn radio, Rock radio, Rádio City, Zlín, Krokodýl. Týdenní reach 5,4 mil. 2) Radio United Services (Andrej Babiš a Ivan Zach, Rádio Impuls, Kiss, Country, Beat, Rádio 1, Spin, RockZone, Signál, týdenní reach 3,5 mil.
Rozhlasové formáty Název obecných rozhlasových formátů definuje charakter vysílaného obsahu. Stanice můţe být zpravodajská (all-news), hudební, sportovní, talk radio nebo třeba rádio věnované počasí. Formáty podléhají vývoji a mají řadu podtypů, zejména pokud jde o hudební rádia, coţ souvisí s rozrůzněním pozdně moderních společností, vývojem hudební scény i nástupem nových technologií (satelitní a internetová rádia). Klíčovou proměnnou hudebních formátů je generační skupina (na Západě zpravidla v pětiletých blocích), vedle níţ někdy sehrávají roli etnická, gender, stylová aj. kritéria, v některých zemích zahrnují formátové kategorie i např. podíl domácí tvorby. V západních zemích dochází v souvislosti s hledáním posluchačské klientely k formátovým inovacím a kaţdoročnímu vzniku řady okrajových (fringe) formátů. Výjimkou nejsou ani multigenerační formáty (např. oldies), které se více prosazují na diverzifikovanějších a větších trzích.
Jakkoli se zdá, ţe rádio je jakoţto médium na ústupu, podle kaţdoroční výzkumné zprávy společnosti Arbitron poslouchalo v roce 2012 v USA některé z rádií alespoň jednou týdně 92 % obyvatel USA starších 12 let. Formátem s největším podílem na publiku bylo country + new country radio. V České republice rádio týdně poslouchá 86 % obyvatel (RadioProjekt, 4/ 2013 – 1/2014). Rádia k výběru hudby pouţívají tzv. selektory, neboli programy generující jednotlivé playlisty v závislosti na zadání hudebního dramaturga. Například rockové Rádio AZ pouţívalo program Sepia s prezentačním programem Audio Vault a pracovalo se 22 kategoriemi skladeb (viz Neumann 2006): A. novinky zařazované podle formátu, obchodních poţadavků rádia či klientů, cca 10 skladeb hraných 1-3 denně v prime timeu s komentováním, hraje se na 30 minutě B. alba 4x4 – 4 písně ze 4 aktuálních alb, vychází z interpretů v kategorii A, pak se nechá singl, hraje se na 10. Nebo 50. minutě C. Top hits – zbylé 3 skladby z B se nechávají v mrtvé sloţce a dle potřeby jsou manuálně dořazovány D. Starší, ale platné hity, cca 1-3 roku staré, zpravidla z výše uvedených kategorií E. Ještě starší atd… Následující seznam hudebních rozhlasových formátů postihuje pouze klíčové typy a neklade si za cíl podrobnou ani úplnou charakteristiku (viz Vlček 1999a, Ross 2000, Lacina 1996, O’Regan 1992). Žánrově nevyhraněné formáty AC (Adult Contemporary) – nejrozšířenější evropský rozhlasový formát cílí na věkovou skupinu 20-25 let, v České republice 20-50 let, a nabízí ji mix starých a nových poprockových standardů, konvenujících největším gramofirmám (mj. pravidelný příliv novinek) i reklamním zadavatelům. U nás je představitelem např. síť Hitrádií. AC má některé podtypy: – Hot AC – nejběţnější formát v naší republice, soustředěný na posluchače do třiceti let a obsahující zhruba padesát a více procent nové hudby. Přehrávaný tzv. zlatý fond zpravidla nesahá dále neţ patnáct let do minulosti. U nás Evropa 2, 15-45 let. – Modern AC – oproti Hot AC vykazuje vyšší podíl starších skladeb a míří především na posluchače ve věku 25-35 let. – Soft AC (téţ Mainstream AC) – na ose evergreeny/novinky stojí ještě více v minulosti neţ sousední formáty, novinky většinou zařazuje aţ po jejich aklimatizaci; v posluchačské struktuře dominuje skupina třicetiletých a starších. U nás Rádio Impuls a Frekvence 1, věková skupina 30-55 let. Americkou podvariantou je Smooth Jazz propojující pop-jazz a soul. Mimo USA není rozšířený. – Supersoft AC – z novinek vybírá především popové balady – Rock AC – objevil se na konci 80. let, po odmlce se opět v USA prosazuje; cílové skupině 25-54 let nabízí různé podtypy klasických r’n’r smíchanými se současnými top hity. - Oldies AC: současná hudba jen ojediněle, 35-65 let, u nás Rádio Šumava CHR (Contemporary Hit Radio) – navazuje na tradici (v USA stále existujícího) Top 40 formátu orientací na teenagery (14-20 let) a rotací několika desítek ţebříčkových titulů. Př. Hitradio FFH. Z mnoha existujících variant zmiňme:
-
European Hits Radio: méně agresivní forma CHR Dance CHR: diskotéková taneční scéna Rock CHR: aktuální rockové singly active rock: agresivní tvrdší ţánry urban (street): v USA hip-hop, r´n´b … alternative: studentské, fajnšmekrovské ţánry
AOR (Adult Oriented Rock, někdy téţ album oriented rock) – program sloţený z převáţně alternativních ţánrů popmusic a zaměřený na studentskou věkovou skupinu do třiceti let. Stojí mezi radikálnějšími CHR a středovými AC formáty. Dříve se v USA orientoval na méně známé, nehitové skladby z alb. U nás dříve Rádio Hády. Obsahuje několik alternativ: – New Rock (téţ Modern Rock, Alternative Rock) – s preferencí moderní kytarové hudby a inteligentnějších trendů taneční scény (tzv. nový mainstream, viz Hendy 2000). – AAA (Adult Alternative či Tripple “A”) – klasický rock (viz formát Classic rock) promíchaný s novými elektronickými výboji, namířený téţ na starší alternativní posluchače. – Alternative Urban – vysílá moderní taneční a hip-hopové trendy pro mladší publikum, částečně Radio Wave; MOR (middle of the road) – střední proud pro téměř všechny posluchače EL/BM (easy listening / beautiful music) – popové standardy, instrumentální úpravy (ve světě publikum 45 let a výše, u nás mladší) OLDIES – rock’n’rollové a popové standardy předchozích desetiletí; mezigenerační formát (35-54+ let) se začal formovat v první polovině 60. let v relacích Oldies but Goodies, věnovaných zlatým hitům předchozího roku či dekády. V USA existují specializace Oldies 60., 70. (tzv. Arrow) či 80. let. U nás například Oldies radio. Melodie / Schlager – původně německý formát, starší domácí skladby. U nás Rádio Blaník, jemuţ formátu se téţ říká Czech Conservative. Urban Contemporary – 18-35 let, alternativní městský, Radio 1
Žánrově vyhraněné formáty CLASSIC ROCK - rockové standardy minulých desetiletí pro publikum 30-55 let, u nás Rádio Beat SOFT ROCK – cca 25-60 let, pomalejší skladby, př. Radio Olympic R&B – tradiční rhytm&bluesové stanice s řadou podtypů, např. Black Gospel. COUNTRY – specifický vícegenerační formát, oblíbený zejména na americkém venkově; mimo USA se prosazuje obtíţně. V poslední době dochází k diferenciaci na Male/Female Country či New Country. CLASSIC – klasickou hudbu vysílají především veřejná a nezisková rádia s bohatými donory, u nás Vltava. řada jiných: gospel, hip hop, blues, jazz…
Mluvené slovo: VARIETY – hudební bloky střídané nehudebními pořady, ČRo Dvojka NEWS/TALK – pouze mluvené slovo, BBC World Service, dříve ČRo6 – Rádio Svobodná Evropa
FULL SERVICE – hudba, zpravodajství, publicistika a zábava, př. Radioţurnál (ten se někdy nazývá Roll News) COMEDY – v USA stanice vysílající jen komediální výstupy, v ČR části vysílání, zejména v noci
S rozmachem internetového vysílání se objevuje mnoţství dříve neexistujících formátů a desítky dalších fragmentárnějších vysílacích schémat. V USA byl v roce 2013 nejrozšířenějším formátem country (14,8 % všech stanic), následovaný news/talk (11,3 %) a pop CHR (8 %). Další pořadí v ppt prezentaci. Výzkumy: V zájmu zvýšení podílu na trhu a hledání posluchačských nik stanice pravidelně zadávají příslušným agenturám průzkumy posluchačských hudebních preferencí. V zásadě existují dvojí šetření: a) telefonické zjišťování oblíbenosti novinek a b) rozsáhlejší sociologické (zpravidla dotazníkové) průzkumy týkající se hudebního vkusu, oblíbenosti konkrétních skladeb či jednotlivých stanic. Týká se to i stanic veřejné sluţby (viz Ochrymčuková 2013). Playlist, airplay, payola Radiostanice zůstávají vedle televize a internetu ústředním médiem regulujícím hudební agendu a vkus veřejnosti. Nové technologie umoţňují poměrně nízké investiční náklady na zřízení regulérní lokální vysílačky (asi 50 000 dolarů, viz Wallis a kol. 1999: 7) a téměř nulové náklady při provozování internetového rádia. Nahrávací giganti také i přes razantní nástup nových médií neustále vůči rádiím vyvíjejí systematickou lobbystickou politiku, jejímţ cílem je získat co nejvyšší podíl vlastních produktů v playlistech. Opakovaná propagace skladeb v rádiích je conditio sine qua non pro obchodní úspěch singlu a aktuálního alba. Soutěţ firem o nejvyšší rotace a největší airplay (číslo vyjadřující kolikrát byla konkrétní nahrávka pouštěna v médiu za jistý časový úsek) písní na komerčních i veřejných stanicích byla a je doprovázena tzv. systémem payola (hraní skladeb za jistý typ protisluţby, nedávno např. firma Sony BMG uplácela pracovníky rádií hi-tech výrobky firmy Sony…). Výsledný institucionalizovaný gatekeeping (stráţení brány) podle některých autorů zapříčiňuje ţánrovou homogenizaci a konzervují status quo popmusic. Experiment BBC 1 David Hedley ve studii o roli BBC Radio 1 při formování britských hudebních trendů 90. let popisuje snahu nového managementu stanice o změnu tohoto vysílacího paktu omezením mainstreamové produkce a zvýšenou podporou okrajové, tzv. „special music“. Pokus o transformaci kompromisního „veřejno-komerčního“ modelu s leitmotivem „ve dne poslechovost, v noci reputace“, kde vedle sebe koexistovaly dva znatelně separované hudební bloky, a důsledné prosazení integrovaného proudu, v němţ byla alternativní produkce zařazována i do denního prime time, vyvolal dva procesy. Zaprvé výrazně poklesl rating Radia 1, a to téměř o polovinu z původních 20 miliónů posluchačů, souběžně s tím však dle Hedleyho analýzy naopak vzrostl trendotvorný potenciál stanice. Na základě komparace hodnot airplay a prodaných nosičů autor konstatuje, ţe nové hudební směry (např. britrock či trip hop) propagované stanicí Radio 1 postupně pronikaly do playlistů zbývajících 250 britských soukromých vysílatelů a vytvořily tzv. nový mainstream britské popmusic. Hedley však téţ poukazuje na skutečnost, ţe dramaturgická politika Radio 1 se stala jak hybatelem dění, zároveň ale i produktem stávajících kulturních vzorců. Potvrzuje tak dřívější
tezi K. Neguse, ţe „zatímco průmysl produkuje kulturu, kultura zároveň produkuje průmysl“. (Hedley 2000: 746) Radiožurnál: Alena Ochrymčuková (2013) na základě strukturovaných rozhovorů s generálním ředitelem ČRo, ředitelem a hudebním dramaturgem Radioţurnálu došla k těmto poznatkům: • • • • • • • • • •
poměr hudby ke slovu na RŢ má být přibliţně 50 na 50 % nejasnost cílové skupiny: 0-115 let nejasnost formátu: Roll news? Full service? RŢ preferuje proudové, nikoli blokové vysílání nejasnost cíle hudební sloţky: osvěta? Nejvyšší kvalita? Co nejvíce posluchačů? nejasnost vymezení, co je to „hudební kvalita“ všechny skladby „protestované“, písně do testů řadí hudební dramaturg moderátoři, hosté ani posluchači nezasahují do playlistu (na Čro Dvojka ano) RŢ má být dle jeho zástupců opinion leader ve zpravodajství, nikoli v hudbě, hlavně posluchače „nepopudit“ aneb „posluchači mají pravdu“ podle hudebního dramaturga RŢ Petra Krále je akceptovatelná kritika výběru hudby pouze od dramaturgů z oboru, nikoli od hudebních publicistů
Doplněk: Přehled jednotlivých formátových prvků v hudebním rozhlasovém vysílání (viz Vlček 2000) Píseň, skladba, track atd. – základní součást formátu hudebního rádia, významně určující cílové publikum.V našich podmínkách dochází vzhledem k licenčním podmínkám RRTV zejména ke sporům o definici, co je či není domácí tvorba. (Anglické verze českých originálů, mezinárodní spolupráce při vzniku nahrávky, slovenská provenience atd.) Moderátorský vstup – vstup moderátora nebo diskţokeje do hudebního proudu. V hudebních rádiích bývá v reálném čase (naţivo, live), s rozvojem moderních technologií se čím dál víc prosazuje přednatočený záznam. Reklamní blok – spojení několika reklamních spotů do jednoho celku, odděleného od ostatního vysílání zákonem vyţadovaným zvukovým předělem. Drobné publicistické a informační žánry – např. samostatné (a často skrytě reklamní) informační vstupy o novinkách ve světové a domácí hudbě atd. Nejběţnějším publicistickým ţánrem jsou přednatočená nebo ţivá interview s (hudebními) hosty. Soutěž – většinou interaktivní dialog mezi moderátorem a posluchačem o cenu, často hudebního charakteru (nosiče, lístky na koncert, speciální oblečení či doplňky). Soutěţe buď navrhují gramofirmy jako součást promo-kampaní, nebo iniciativa vznikne v redakci, která poţádá firmu o promo nosiče. Mimo on-air soutěţí existují off-air, např. různé street calls a výjezdy do terénu. Identifikace (jingle) – krátké (3 aţ 5 s.) pojmenování stanice a většinou i její frekvence. Této zákonné povinnosti rádia vyuţívají k selfpromotion a výrobě zpívaných, mluvených či instrumentálních jinglů věnuje detailní pozornost. Jingly překlenují prostor mezi skladbami, např. při změně rytmu a tempa, a to aţ 10 x za hodinu. Staniční slogan – jeden či několik výroků, odkazujících na program a specifikum radiostanice;
Předěl – obvykle krátké zvuky oddělující reklamní bloky, jednotlivé zprávy, ţánry ve zpravodajském bloku nebo dynamizují obvykle přednatočené příspěvky. Musical bed (hudební podklad nebo podkres) – anonymní rytmická hudba podkládající mluvené slovo; její funkce je především udrţovat vysílací dynamiku a pomáhat moderátorům, v reklamách navíc získává roli asociačního katalyzátoru. Autopromo – přednatočené oznámení na některý speciální programový prvek. Autopromem mohou být i pozdravy hudebních interpretů vyjadřujících podporu té které stanice při promo akcích. Promo – upozornění na akci, na níţ se rádio podílí jako organizátor nebo mediální sponzor (koncerty, nové nahrávky, plesy, zábavné či dobročinné akce atd.) Často souvisí s onair či off-air soutěţemi. Sestřih (mix) – propojené zlomky (zpravidla refrény) různých písní, vyplňující volný prostor před následujícím programem. Většinou nepřesahuje jednu minutu a zpravidla podporuje programovou image. Literatura: FADRNÁ, Terezie. Analýza vývoje řízení, koncesionářské, personální a programové struktury Českého rozhlasu se zvláštním zřetelem na brněnské studio. Brno, 2009. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. FALTOVÁ, Veronika. Komunitní rádio v České republice jako mediální odraz sociální reality. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. FLEMING, Carole. The Radio Handbook. 3. vydání. Taylor & Francis e-Library, 2009. HARMAN, Jonáš (2012): Problematika a otázky dramaturgie se zaměřením na dramaturgii hudební a činnost hudebního dramaturga. Brno. Magisterská práce. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta. HENDY, D. (2000): „Pop music radio in the public service: BBC Radio 1 and new music in the 1990s.“ Media, Culture & Society, vol. 22, no. 6, s. 743-761. kolektiv autorů (2006): Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha: Literární akademie. JEŠUTOVÁ, Eva (2003): Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Vyd. 1. Praha: Český rozhlas. LACINA, R. (1996): Vliv posluchačských preferencí na formát hudebního vysílání soukromé rozhlasové stanice. FF MU, Brno (dipl. práce). MUSIL, Bedřich (2012): Vývoj soukromé regionální rozhlasové stanice na případu Hitrádia Vysočina. Brn. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. NEUMANN, T. (2006): Soukromé rádio v České republice. Případy AZ rádia a Radia Proglas. FSS MU, Brno, magisterská diplomová práce. OCHRYMČUKOVÁ, A. (2013): Hudební dramaturgie média veřejné služby: případ Radiožurnálu. JAMU, Brno. O’REGAN, T. (1992): „Radio daze: some historical & technological aspects of radio.“ Continuum: The Australian Journal of Media & Culture, vol. 6 no 1 (1992), viz http://kali.murdoch.edu.au/~cntinuum/contiinuum2.html. ROSS, S. (2000): „Formats of the Future.“ Billboard, Vol. 112 Issue 42, s. 102-103. ŠICHANOVÁ, Barbora. Radio Wave optikou teorie veřejné služby. Brno, 2010. Magisterská práce. Masarykova univerzita.
VLČEK, J. (2000): „Formát vysílání rozhlasových stanic a jeho proměny v ČR.“ In: Zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 1999. RRTV, Praha 2000, viz http://www.rrtv.cz/zprava1999/b5.html. WALLIS, R. – BADEN-FULLER, CH. – KRETSCHMER, M. – KLIMIS, G. M. (1999): „Contested Collective Administration of Intellectual Property Rights in Music.“ European Journal of Communication, vol. 14, no. 1, s. 5–35.
Televize TV jako klíčový socio-technický fenomén 20. století (Raymond Williams a jeho kniha Television: Technology and Cultural Form, 1974) ústřední triáda modernity DÁLNICE – MARKETY – TELEVIZE (sociolog Jan Keller) TV stejně jako jiná média přináší různé výzkumné otázky a normativní pohledy: TV jako příleţitost pro aktivní vzdělávání (př. Sappak a kol. 1961, Blaţek 1995) zdroj změny sociálního chování (Meyrowitz 2006) nástroj plytkého konzumního chování a citové otupělosti (Postman 1999, Mander 2000, Toussaint 2000) prostředek masové manipulace (Bourdieu 2002, Binková 2002) počátky TV vysílání: výzkum televizních technologií ve 20. letech 20. století, technologie pouţívaná od 30. let, zpomalení aplikace do praxe kvůli 2. světové válce; 1. pravidelné vysílání v nacistickém Německu; v roce 1945 v USA 8000 TV přijímačů, v roce 1954 uţ přes 30 milionů; zároveň v těchto letech poklesl v USA počet kinosálů z 200 000 na 11 000; masový nárůst barevné TV aţ v 60. letech; Evropa měla zpoţdění cca 10 let za USA; v 80. letech uţ 741 televizorů na 1000 obyvatel (USA), v podstatě plné pokrytí; části vyšších socioekonomických vrstev obyvatel v USA (i jinde) však zpočátku televizní vysílání nesledovaly tak intenzívně jako vrstvy ostatní, TV pro ně byla zdrojem nevkusné zábavy; symbolická nadvláda USA v televizním vysílání – ţánry, formáty, postupy, grafika... (viz Bourdieu 2002), v USA od počátku dominovaly 2 soukromé TV sítě NBC a CBS, v 50. letech se přidala ABC a v 90. letech FOX TV Ruperta Murdocha a jeho News Corporation (podrobněji viz Prokop 2005) v Evropě docházelo k privatizaci TV stanic aţ od 60. let (princip tzv. duálního vysílání, tedy existence soukromých stanic vedle stanic veřejné sluţby), dnes aţ na výjimky dominují ve sledovanosti soukromí vysílatelé – včetně České republiky; v EU platí směrnice TV bez hranic, která chrání evropský televizní trh zavedením 50% kvót na původní evropské programy v rámci vysílání; dějinám československé televize se věnuje praţský mediální vědec J. Bednařík, zajímavou diplomovou práci z dějin poválečné Čs. televize napsala S. Filipová (2007); základní data naleznete v knize Dějiny českých médií v datech, první kniţní reflexe čs. TV vysílání vyšla v roce 1961; např. Vladimir Sappak zdůraznil, ţe TV přinesla napětí okamţiku ve sportu, efekt osobní účasti, TV povaţoval ne zrcadlo, ale zvětšující sklo („zbystřuje cit pro pravdu“); situaci po roce 1989 a vznik fenoménu TV Nova sledoval např. Milan Šmíd (2000, + jeho blog www.louc.cz), tzv. televizní krizi v ČT z let 2000/2001 se podrobně
věnovala Lenka Císařová (2002); současnou digitalizační transformaci přehledově přibliţuje David Pokorný (2007). – – – – –
VYSÍLACÍ SCHÉMA TV: MORNING (6:30-10) DAYTIME (10-4) LOCAL PRIME TIME (16-19) PRIME TIME (19-22) LATE EVENING TIME po 22. hodině Podobně jako u předchozích druhů médií je TV program sloţen z řady ustálených ŽÁNRŮ; např. v USA se vyvinuly tyto PRIME-TIME TV ţánry:
- VARIETY – kdysi nejsledovanější, dědictví vaudeville programů 19. století, viz Televarieté - COMEDY/DRAMEDY - př. I LOVE LUCY (1952), ALL IN THE FAMILY, THE COSBY... - POLICE/DETECTIVE – př. DRAGNET, HAWAI FIVE-O, MIAMI VICE, MAGNUM… - WESTERN - př. GUNSMOKE, BONANZA první v barvě prodej barevných obrazovek - ACTION/ADVENTURE – př. STAR TREK, MISSION IMPOSSIBLE... - DRAMA – zpravidla doktorské a právní prostředí, např. PLAYHOUSE 90, THE WALTONS
DALŠÍ TV ŢÁNRY: : SOAP OPERAS – od počátků, výnosné, první A WOMAN TO REMEMBER (1947), dále SEARCH FOR TOMORROW, LOVE OF LIFE přes třicet let : GAME SHOWS (viz CHARLES VAN DOREN ve 21, u nás VIDEOSTOP) : MOVIES (dohoda s Hollywoodem z roku 1948 o netočení TV filmů zrušena, v roce 1964 vznikl první TV film) : MINI-SÉRIE – hybrid mezi TV a filmem, 70. léta, např. ROOTS, ANGELS OF AMERICA : NEWS – NBC 1946, CBS 1948 (hlasatelé D. Edwards, W. Cronkite...) : TALK SHOWS – vliv rádia, např. THE TONIGHT SHOW, J. LENO SHOW, SATURDAY NIGHT LIVE nebo OPRAH WINFREY, u nás Jan Kraus : SPORT – basebal, fotbal a basketbal, tzv. spectator sports, stanice ESPN : CHILDREN – SESAME STREET nebo PEE-WEE’S PLAYHOUSE, u nás Studio kamarád... : DOCUMENTARIES (SEE IT NOW, E. R. MURROW na CBS, viz film Dobrou noc a hodně štěstí) : REALITY SHOWS (nástup od 90. let minulého století, Big Brother) : POLITICKÉ REKLAMY (přelomová byla zejména kampaň pro D. Eisenhowera v roce 1952 se sloganem „Ike for president“ a kreslenými spoty) : 1979 začalo vysílání stanice C-SPAN, vysílání přenosů z U.S. kongresu, coţ inspirovala řadu jiných zemí, viz dnes přenosy z parlamentu na ČT24;
ZMĚNY TELEVIZNÍ ŽURNALISTIKY: Jeremy Tunstall (1971, Journalists at Work) vystihl 4 změny pro ţurnalistiku vlivem TV: 1. TV dává přednost vizuální stránce. 2. TV preferuje zprávy s vlastním reportérem (jeho rozhovor či komentář). 3. TV vyuţívá menší mnoţství zpráv. 4. TV upřednostňuje takzvané “hard stories” a aktuality
L. W. Bennett (1996): 4 základní trendy ve vztahu mezi TV a politikou v USA 2. pol. 20. století: o personalizace (politika jako souboj tváří a sloganů, ne programů pol. stran) o dramatizace (po vzoru antického dramatu, protistrany, zápletka, krize, katarze) o normalizace (většina zpráv pochází z oficiálních zdrojů) a o dekontextualizace („nekonečný“ mix důleţitých a nedůleţitých zpráv bez historického kontextu), informace bez kontextu = dezinformace; politainment, politika formou zábavy a hry KRITIKA TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ: Jerry Mander: 4 důvody pro zrušení televize (2000): 1) Nutné deformace reality, aby vůbec byla zobrazitelná a aby nebyla nudná 2) Zprostředkovaná a značně okleštěná „zkušenost“ budí falešný dojem úplné zkušenosti 3) Riziko poškození tělesného zdraví diváka 4) Tendence stát se jediným zprostředkovatelem zkušenosti, centralizace moci P. Bourdieu (přednášky v televizi, česky O televizi 2002): TV je vynikající nástroj k udrţování symbolického řádu; sociologie by měla odhalovat skryté a potlačovat symbolické násilí působící v sociálních vztazích a ve vztazích mediální komunikace; podstatou TV je diskurz, který různými typy obrazů narušuje logickou argumentaci řeči; struktura žurnalistického pole se řídí logikou konkurence, preferuje to nejpříměji viditelné ze sociálního světa (jednotlivci a jejich činy) v perspektivě pranýřování a procesu, spíše než struktury a příčiny dějů; spíše „závěry“ než postup, díky kterým k nim dospíváme; obava z nudnosti a starost bavit za každou cenu a snaha o maximální publikum politika jako zábava v animacích a talk shows; Novináři podle Bourdieu promítají do publika vlastní sklony, dávají přednost boji před debatou, polemice před dialektikou; zúčastnění aktéři jsou loutkami neviditelné struktury – ţurnalistického pole, které je více neţ jiné pod tlakem pole ekonomického, čili ţurnalistické pole je velmi heteronomní (závislé) a přes tlak sledovanosti tíţí všechnu ostatní kulturní produkci; o pravidlo mluvit 7 sekund pro tzv. panelisty (fast thinkers, good customers) ve studiu. Moderátoři nepomáhají pomalejším řečníkům, ale často je potopí. Kaţdý z nás má svého novináře – fackovacího panáka, ale je třeba vidět strukturu. Teleintelektuálové pohrdají intelektuály a naopak. o Celebritizace zejména TV novinářů, cynická atmosféra vůči politice vedoucí k depolitizaci. Víra v aktivní cynismus diváků je pro Bourdieu jedna z nejperverznějších forem scholastické iluze; nikdo totiţ nečte tolik novin jako novináři... o populistická spontánnost a demagogické podléhání lidovému vkusu – ratingová demokracie a peoplemetry, jednoduchost v prime-timeu a náročnost/esoteričnost v noci; Navzdory dominanci televize v posledním půlstoletí existuje řada domácností, které televizní přístroj z různých důvodů nevlastní, viz diplomová práce Kateřiny Škařupové (2006). Proti TV aktivně vystupují organizace, mj. pořádající Týden bez televize, respektive nověji Screen-Free Weeks, viz http://en.wikipedia.org/wiki/TV_turnoff
ZDROJE: LITERATURA Bennett, L. W. (1996): News: the politics of Illusion. Longman, New York. Bernstein, C. – Woodword, B.: Všichni prezidentovi muži. BB art, Praha 2002. Binková, P. (2002): Komunistická propaganda v televizním zpravodajství v době vánočních svátků. klauzurní práce, FSS MU, Brno. Blaţek, B.(1995): Tváří v tvář obrazovce. SLON, Praha. Bourdieu, P. (2002): O televizi. Doplněk, Brno. Casey, B. et al. (2008): Television Studies. 2. ed. Routledge, London, úvod zde. Císařová, L. (2003): Kořeny krize v České televizi. Diplomová práce, FSS MU, Brno, viz https://is.muni.cz/auth/th/52932/fss_m/ Filipová, S. (2007): Dvojí život televize jako objektu i obsahu v letech 1954–1972. Diplomová práce, FSS MU, Brno, viz https://is.muni.cz/auth/th/64648/fss_m/ kol.(2003): Dějiny českých médií v datech. Rozhlas, televize, mediální právo. Karolinum, Praha. Mander, J. (2000): Čtyři důvody pro zrušení televize. Doplněk, Brno. Meyrowitz, J.(2006): Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. Karolinum, Praha. Pokorný, D. (2007): Digitalizace televizního vysílání. diplomová práce, FSS MU, Brno, viz https://is.muni.cz/auth/th/44553/fss_m/ Postman, Neil.(1999): Ubavit se k smrti. Mladá fronta, Praha. Prokop, D. (2005): Boj o média. Karolinum, Praha. Reifová, I. a kol. (2004): Slovník mediální komunikace. Portál, Praha. Sappak, V. – Schulz, M. – Sadková, E. – Smoljak, L.(1961): Čtyřikrát o televizi. Československý spisovatel, Praha. Škařupová, K. (2007): Televize v rodinách, které ji nevlastní. DP, FSS MU, Brno., viz https://is.muni.cz/th/43275/fss_m/ viz řadu dalších prací o TV na KMSaŢ FSS. Šmíd, M.(2000): Média, internet, TV Nova a já. ISV, Praha. Toussaint, P.(2000): Televize. Argo, Praha. Vágner, I. (1997): Televizní zprávy – psychický nátlak? Argo, Praha. Volek, J.: Televize a její publikum v každodenní perspektivě, materiály ke kurzu, FSS MU Brno. Volek, J.(2000): Televize a každodennost. Masarykova univerzita, Brno. Disertační práce. Williams, R. (1974): Television: Technology and Cultural Form. Fontana, London. Zpravodajství v médiích, Karolinum, Praha 2001. + učebnice McQuail, Jirák+Burton, Jirák+Köpplová
Web: Seznam televizních stanic vysílajících v ČR: http://www.radiotv.cz/tv/ Sledovanost domácích TV stanic: http://www.mediaresearch.cz/produktysluzby/mereni-televize/vysledky-mereni-v-cr/ Seznam rozhlasových stanic vysílajících v ČR: http://www.radiotv.cz/radio/
Poslechovost domácích rádií za poslední období: http://www.radiotv.cz/p_radio/radioprojekt-2014-frekvenci-1-stiha-radiozurnalimpuls-s-pohodlnym-vedenim/
