DISKUSE
Rozdíly
. část: Mlčení a mluvení, testosteron a estrogen
mezi mužem a ženou
FRANTIŠEK VYSKOČIL
Kresby na s. 490–493 © Viktorie Vlachová.
490
Mozek žen je nepatrně menší než mozek mužů, ale to nemá žádný vliv na jeho výkon. Kůra jeho přední části – telencefalu – obsahuje asi 30 miliard neuronů a muži mají v průměru o miliardu korových neuronů buněk více než ženy. Přesto v testech všeobecné inteligence dosahují ženy o 3 % lepších výsledků, ale je to těsně na hranici statistické významnosti. V roce 1962 dostal Roger Sperry Nobelovu cenu za poznatek, že každá hemisféra telencefalu řídí jiné myšlenkové funkce. Levá hemisféra má převahu v senzorice a motorice pravé strany těla, matematice, verbálních schopnostech, logice, faktech, dedukcích, analýzách, praktických činnostech, řádu, paměti na texty, přímých liniích, jemných detailech. Pravá hemisféra má převahu v senzorice a motorice levé strany těla, tvořivosti a uměleckém nadání, vizuálním vnímání, intuici (nevědomé logice), nápadech (přeskocích mezi logickými řadami), představivosti, mnohoúrovňovém vnímání světa, melodiích písní, komplexním chápání, prostorovém vnímání, vnímání několika procesů současně. Prostřednictvím neinvazivních zobrazovacích metod lze pozorovat, která část mozku řeší daný problém. Je-li patrná aktivita v konkrétní oblasti, má osoba pro tuto činnost předpoklady. Většina mužů má například zrakovou týlní kůru propojenu se čtyřmi oblastmi v levé laterální prefrontální kůře, kde je lokalizováno trojrozměrné vnímání
Vesmír 85, srpen 2006 | http://www.vesmir.cz
prostoru. Ženy ve svém mozku zřejmě žádné takové jasně vymezené oblasti pro prostorové vnímání směru nemají. Mužům nadaným trojrozměrným vnímáním směru nečiní většinou potíže činnosti ani zaměstnání, v nichž se něco honí, zasahuje a vede se pátrání. Vynikají v orientačních hrách, navigaci a imaginárním otáčení předmětů (architekti, piloti, jezdci formule 1 nebo kombajnisté). Verbální komunikace
Dítě se učí rozpoznávat hlas své matky už během prenatálního vývoje, rezonancí plodové vody. Čtyřdenní novorozenec dokáže rozpoznat mateřskou řeč a odlišit ji od jazyka cizího. Ve čtyřech měsících rozeznávají děti pohyby rtů při samohláskách. Kolem 1. roku začínají spojovat slova s významem; v osmnácti měsících znají kolem 2000 slov. Ve srovnání se schopnostmi učení u dospělého jde o neuvěřitelný pokrok, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce intelektuální. To máme – muži a ženy – společné. Používání řeči je ale u mužů a žen rozdílné (opět zdůrazněme, že tyto a jiné parametry mají v populaci většinou gaussovské rozdělení, a proto se nemusí týkat každého a každé). Nicméně většina žen ráda mluví, nedělá jim to potíže. Proto je přitahují povolání např. poradkyně, psycholožky či učitelky slovně komunikovaných oborů. Ačkoli muži mají lepší slovní zásobu, méně ji používají. Nemluvnost většiny mužů dohání ženy už po tisíciletí k pláči. Muži se při lovu řídili řadou neverbálních signálů, proseděli mlčky celé hodiny a čekali na kořist. Nemluvili a nevyhledávali jeden druhého. Když spolu dnes jdou dva muži na ryby, také prosedí celé hodiny téměř mlčky. Jsou v milé společnosti, ale nemají potřebu vyjadřovat potěšení slovy. Pokud by ženy trávily nějaký čas pospolu a nemluvily, svědčilo by to o sociálním konfliktu. Muž je sdílnější v jediné situaci – když se v důsledku alkoholu či jiných drog oslabí bariéra střežící v jeho přísně specializovaném mozku oblast komunikace. Mužská komunikace se proto odehrává v restauracích, hospůdkách a klubech. Ženy mají oblasti pro řeč nejen na známých místech (u praváků v Brocově a Wernickeově řečové oblasti v levé polokouli), ale i difuzně rozmístěné v obou polokoulích. Corpus callosum (svazek nervových vláken propojující hemisféry) má u žen v průměru o třetinu víc spojovacích axonů. Muži, kteří byli zraněni v zadní části levé hemisféry, přestali částeč-
ně nebo úplně mluvit, kdežto ženy se stejným zraněním nevykazovaly ztrátu řeči v takovém rozsahu. Většina poruch řeči u žen je spojena převážně s přední stranou levé hemisféry. U mužů dochází ke ztrátě či vadám řeči třikrát až čtyřikrát častěji než u žen; funkční magnetická rezonance ukázala, že hovoří-li muž, aktivuje se celá jeho levá hemisféra a snaží se najít centrum řeči. Často žádné nenachází, a v důsledku toho muži v konverzaci příliš nevynikají. Proto se běžně stává, že matka, sestra či manželka odpovídají samy na otázku položenou mužskému partnerovi, což je společensky nepřijatelné, leč fyziologicky pochopitelné. Je ale pozoruhodné, že u vědomých lhářů-mužů se také „rozsvítí“ opačná polokoule. Spolupráci mezi hemisférami zhoršuje narkomanie těhotných matek, např. alkoholizmus, který u novorozenců vede k zmenšení corpus callosum.1 U dívek se rozvíjí rychleji levá hemisféra, u chlapců pravá. Dívky proto většinou mluví dříve a lépe než chlapci, také dříve čtou a rychleji se učí cizím jazykům. Chlapci mají naproti tomu předstih v matematice a hlavolamech. Vhodné by bylo, kdyby chlapci začali školní docházku o rok později než dívky. Srovnaly by se ztrapňující a sociálně zraňující rozdíly ve smíšených třídách, kde se chlapci cítí hloupě a reagují výtržnictvím. Již nyní se v některých školách rozdělují třídy při výuce jazyků, matematiky a přírodních věd na hochy a dívky. Tento typ odděleného způsobu výuky využívá přirozené přednosti mužského a ženského mozku a děti se učí v prostředí, kde necítí tlak soutěžení s příslušníky opačného pohlaví. Muž ve srovnání se ženou hovoří v kratších a strukturovanějších větách. Jeho projev se vyznačuje (nebo by se měl vyznačovat) jednoduchým začátkem, jasným sdělením a závěrem, jak je to třeba při pátrání, v boji či při skupinovém lovu. Většinou je snadné zjistit, co má muž na mysli nebo co chce, pro netrénované ženy je to však obtížnější. Zahltí-li žena muže několika tématy najednou, muž ztratí přehled. Ženy by ve svém zájmu měly pochopit, že chtějí-li muže o něčem přesvědčit, měly by hovořit pouze o jednom jasně vymezeném tématu. Objasňujete-li nějaký svůj nápad či myšlenku smíšené skupině mužů a žen, je výhodnější použít „mužský“ způsob řeči, jemuž rozumějí příslušníci obou pohlaví. Musí-li muži luštit „ženský“ hovor o několika tématech najednou, mohou mít potíže a rychle o účast v hovoru ztratí zájem. Žena může při komunikaci za den vyslovit 6–8 tisíc slov (samozřejmě tam, kde je jí to dovoleno, tj. především v anglosaském či pravoslavném společenství). Navíc použije ještě další 2 tisíce zvuků, 8–10 tisíc gest, mimických výrazů, pohybů hlavy a jiných signálů řeči těla, dohromady kolem 20 tisíc „slov“. Snad proto mají ženy podle statistik problémy s čelistmi čtyřikrát častěji než muži. Muž použije za den jen 2–4 tisíce slov, 1–2 tisíce zvuků a jen 2–3 tisíce signálů řeči těla. Jeho denní průměr je tedy přibližně 7 tisíc „slov“, což je pouhá třetina ve srovnání se ženou. Jsou-li
u partnerů tyto dávky během dne odmluveny, je rodinný večer bez problémů. Je-li ale např. matka celý den s dětmi (její slovní komunikace je omezená), zahrnuje pak muže hovorem, na který on často souvisle nereaguje, a navíc má pocit, že je obtěžován či vyslýchán. Muž je „lovec“, celý den sháněl potravu či něco podobného. Večer chce zírat do ohně a doplňovat tekutiny (sedí u televize a pije pivo). Problém nastává v okamžiku, kdy se žena při každodenním opakováním této situace cítí zanedbávána nebo peskována, protože muž chápe neustálé hovory o problémech jako žádost o jejich řešení a ženě vyčítá, co měla udělat a neudělala (tudíž otravuje). Jeho mozek je naprogramován k analytickému myšlení, proto ženu neustále přerušuje návrhy na akce, což je také skrytá žádost, aby už byla zticha. Z jeho pohledu na věc lze totiž vše rychle a bez zbytečného povídání vyřešit. Žena ale většinou neočekává, že muž bude při rozhovoru vždy mluvit. Očekává spíš, že muž bude na příjmu a svůj příposlech doloží zrakovým kontaktem a příslovci jako „mno…, to jo!…, fakt?“. Když žena domluví, je spokojena, a navíc si pomyslí, že muž je skvělý posluchač. Tuto situaci je dobré někdy naplánovat předem. Ona: „Ráda bych si s tebou promluvila o tom, co se mi dnes přihodilo. Co myslíš, šlo by to dneska po sportovních zprávách? Nic nechci řešit, jen bych ti to ráda řekla.“ Většina mužů zareaguje na tuto žádost kladně, protože obsahuje určení času, místa a cíl akce – a na to vše mužský mozek slyší. Navíc se od muže nežádá žádná skutečná práce, smí dokonce vypnout i svá mozková centra pro řešení problémů! Chce-li muž úspěšně komunikovat a diskutovat, měl by vědět, že žena užívá poměrně často slova, která tak vlastně nemyslí. Jde o tzv. nepřímou řeč. Řekne-li například: „Jestli bude dneska ten nízkokalorický jogurt vyprodaný, tak to nepřežiju,“ nemyslí to doopravdy, ale muž výrok pochopí doslova a může reagovat takto: Ale neumřeš – na světě se dějí i horší věci!, což žena chápe jako sarkazmus. Proto je lepší, když ženy vědomě nekladou otázky typu: „Mohl bys vyměnit žárovku?“ Muž to chápe jako: „Umíš a jsi schopen vyměnit žárovku?“ a vcelku na ni nerea-
1) Alcohol Clin Exp Res. 2002, 26,1863.
Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., (*1941) viz Vesmír 85, 429, 2006/7.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, srpen 2006
491
guje. Zato např. úkol „Bude fajn, když dneska vyměníš tu prasklou žárovku na záchodě do šesti hodin. To se už stmívá…“ si muž zařadí do časového plánu nezbytných akcí a úspěšně ho vykoná. Z téhož psychobiologického důvodu by se však ženy měly naučit diskutovat s muži logicky a předkládat jim vždy jen jednu myšlenku, pokud možno bez nepřímé řeči. V dialogu s muži by také ženy nikdy neměly probírat více než jednu věc – pokud to dělají, jejich argumenty se minou cíle. Vidíme to i na mimice. Pro ženy je běžné, že během poslouchání dokážou vystřídat různé výrazy obličeje, které odrážejí emoce hovořící osoby a zpětně na ně působí. Tvář posluchačky odráží ty emoce, o nichž druhá žena vypráví. Ženy zjišťují význam řečeného z intonace hlasu a řeči těla hovořící osoby. Tímto poznatkem by se měl řídit každý muž, který chce ženu zaujmout a dosáhnout toho, aby mu naslouchala. Muži většinou nejsou nadšeni vyhlídkou, že by měli výrazem svého obličeje zpětně odrážet to, o čem je řeč, avšak pokerová tvář ženu nezaujme. V této schopnosti spočívá kouzlo vymírající profese – sňatkových podvodníků. Muži naslouchají jako sochy z biologického důvodu. Jejich předkové – válečníci – museli zůstat neteční a klidní, aby neprozradili své emoce a neztratili výhodu nečekané reakce. Chlapcům se mění hlas v pubertě. Čím více testosteronu, tím delší hrtan a širší hlasová štěrbina a hlubší hlas, což ženy vábí. Pokud při rozhovoru s mužem žena zvyšuje hlas a muž ho snižuje, jde o neklamné znamení, že spolu flirtují. V pracovní sféře je žena s hlubším hlasem pokládána za inteligentnější, důvěryhodnější a spolehlivější, ale méně sexy. Mnohé ženy ve snaze získat autoritu mylně zvyšují hlas, což však vzbuzuje dojem agresivity. Některé ženy s nadváhou užívají „holčičkovský“ hlas k vyvážení svých
492
Vesmír 85, srpen 2006 | http://www.vesmir.cz
tělesných proporcí; jiné ho užívají proto, aby ve vyhlédnutých mužích vzbudily ochranitelské sklony. Řešení úkolů a problémů
Ženy a muži řešící stejný úkol používají různé části mozku. Ženský hormon estrogen podněcuje neurony k vytváření většího počtu synapsí v mozku i mezi oběma hemisférami. Z výzkumů je zřejmé, že čím více spojů existuje, tím je i řeč plynulejší a dokonalejší. Větší počet spojů vysvětluje i schopnost žen dělat zároveň různé věci, a na intuitivní úrovni často, rychle a přesně posuzovat lidi i situace. Mozek mužů je specializovanější a je naprogramován tak, aby se vždy soustředil na jeden úkol. Proto většina mužů může dělat v tutéž dobu jen jednu věc. Muži například „neslyší“ ženu, jestliže čtou noviny. Ženy dovedou zároveň číst, poslouchat a mluvit. Užívají obě hemisféry a je legrační, že pro mnohé z nich je obtížné okamžitě na požádání odlišit svou pravou a levou ruku. Ženy hovoří s jasným cílem: udržovat vztahy a navazovat přátelství. Muži (většinou) mluví proto, aby sdělili fakta. Je to patrné z telefonování. Muži využívají telefon jako komunikační prostředek pro přenos faktů a informací; ženy jej nadto chápou jako prostředek k udržování vztahů. Žena se dokáže zbavit svých problémů nebo je odlehčit tím, že o nich hovoří. Jak bylo řečeno, jestliže tedy žena večer po náročném dni hovoří, nemusí hledat řešení problémů, ale chce se od nich osvobodit. Ženy přemýšlejí nahlas a často mluví o všech možnostech, o tom, kterou zvolí, o lidech, se kterými se setkají, vypočítávají seznam většinou vcelku nepodstatných věcí, které musí do večera vyřídit. Muže to ruší a nemůže se na nic soustředit. Brání se tím, že hned navrhuje své řešení (pozn. aut.: většinou vskutku nejlepší), ale ženský typ mozku to dráždí. Místo aby ženu utěšoval a uklidňoval, jak si to žena v podstatě přeje, nepoučený muž hned nabízí rady, klade zkoumavé otázky, kritizuje a zbytečně ženu nabádá, aby se tolik nerozčilovala. Rada je jasná – ať muž v tom okamžiku jen účastně poslouchá a přikyvuje. Je-li dotázán, kterou variantu by sám zvolil (a nejde-li o život), vede hovor neurčitě, protože žena už má většinou řešení připraveno (výběr šatů, poličky nebo počet dětí). Ti nejpoučenější z nás ženino řešení – a to jakékoliv – především velmi pochválí. Muž ví, že někdy jindy se oba partneři mohou po vzájemné dohodě kdy a kde zabývat skutečně vážnými problémy. V pracovní sféře se muži domnívají, že ženy, které přemýšlejí nahlas, jsou roztržité, nedisciplinované a málo inteligentní. Chce-li žena udělat dobrý dojem na muže v zaměstnání, musí přemýšlet potichu a hovořit pouze o závěrech a výsledcích. Každý jsme jiný, a proto by v osobním vztahu měli partneři probrat a ujasnit si své způsoby zpracovávání problémů. Většinou stačí, když muž pochopí, že hovořící žena od něj neočekává návrhy řešení. Žena by měla pochopit, že mlčení muže neznamená, že něco není v pořádku.
Mlčení ženy (cca nad 10 minut) může být signálem rozzlobenosti. Mlčení muže není zaměřeno proti ní, ale směrem k jeho problémům. Muž je se svými problémy nejraději sám a pod jejich tlakem přestane mluvit. Jeho pravá hemisféra hledá řešení a on přestává používat levou k naslouchání či mluvení. Muž většinou nemůže současně hledat řešení a poslouchat nebo mluvit, ale žena často vnímá mužovo mlčení jako tísnivé. Ženy říkávají svým manželům, synům a bratrům: „Pojď si o tom promluvit. Udělá ti to dobře!“ protože jim to pomáhá. Muž však chce být sám, aby mohl upřeně hledět do ohně, dokud nevymyslí řešení a nenajde na svůj problém odpovědi. Nechce mluvit s nikým, zejména ne s lékařem či psychologem, to by byl důkaz jeho slabosti. Sedí-li muž u okna (nebo na osamělém kameni jako Rodinův Myslitel, cituji A. Pease) a zírá ven, přiložte mu EEG elektrody. Snímání činnosti jeho mozku by v tu chvíli ukázalo, že v duchu mluví sám k sobě a analyzuje řešení. Žena si ale myslí, že se asi nudí nebo zahálí, a pokouší se na něj mluvit nebo ho něčím zaměstnat. Je-li průměrný muž takto vyrušen, často se rozzlobí. Nemůže skutečně současně dělat více než jednu věc. Genetika versus výchova
Již šest až osm týdnů po početí je nervová soustava připravena jako počítač, v němž existuje základní „operační systém“ a rovněž několik „softwarových programů“. Genetické nastavení ponechává jen málo místa pro výchovu. Okolí a učitelé mohou pouze dodávat další data a spouštět slučitelné programy. Znamená to, že naše budoucí volby a preference v sexuálním a sociálním chování jsou do značné míry dány již ve chvíli zrození. Výchova a péče jsou naučeným chováním, takže adoptivní matky pečují a vychovávají děti se stejným procentem úspěchu jako matky biologické. Naprogramování plodu a hormony
Základní šablona pro lidské tělo a mozek je ženská (22 + X chromozom od matky, 22 +
mrňavý chromozom Y od otce) a plod se zakládá s ženskými znaky (muži mají prsní bradavky, které mohou být v době nouze dokonce funkční apod.). Šest až osm týdnů po početí je plod více či méně bezpohlavní a má možnost vyvíjet se dále jako bytost ženského i mužského pohlaví. Je-li plod geneticky muž (XY), začínají se v něm množit (proliferovat) vlivem gonadotropních a luteinizačních řídicích hormonů buňky produkující testosteron. V cílových orgánech se zároveň exprimují (vznikají na genetický povel) receptory pro tyto androgeny (tato souhra vede k vývinu genitálií a druhotných sexuálních znaků, a to i v mozku). Tam způsobují naprogramování mužských vlastností a způsobů chování; například dobrou schopnost vidět na dálku a prostorové schopnosti potřebné pro lov a útěk. Protože tvorba testosteronu v plodu není nadprodukční, ale spíše minimální, zaměřuje se jeho působení především na vývin gonád, kdežto vliv na další systémy včetně nervové soustavy nemusí být stoprocentní. V důsledku toho se může narodit např. chlapec s vyvinutými genitáliemi, který se bude vyvíjet jako osobnost s převážně mužským mozkem (testosteron zbyl i na ovlivnění mozku), ale mohou se u něj projevit i některé ženské schopnosti a vzorce myšlení. Nebo bude mít mozek uspořádaný převážně žensky (testosteronu na mozek moc nezbylo), bez ohledu na mužské tělo. V době puberty se z takového chlapce může stát homosexuál. Orientační posouzení, jak byl plod v děloze zásoben testosteronem, je poměr délky ukazováku a prsteníku. U mužů má být ukazovák kratší a u žen delší než prsteník, čehož někdy využívají trenéři mužských sportů k optimální sestavě mužstva nebo při výběru mládeže pro vrcholový sport.2 Je-li plod ženského pohlaví (XX), je zaléván jen malým či žádným množstvím (mužských) androgenů, především testosteronu. Pod vlivem (ženského) estrogenu se tedy vyvinou ženské genitálie a typ mozku zůstane ženský, předurčený pro ochranu potomstva, se schopností citlivě rozpoznávat verbální
2) J. Endocrin. 186, 411–427, 2005.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, srpen 2006
493
NAD KNIHOU i neverbální signály. Občas se ale v XX plodu vytváří více testosteronu a narodí se dívka, jejíž mozek je víceméně mužský. Testosteron zvyšuje agresivitu u obou pohlaví. Soupeření, sport, bojové tance a pokřik na stadionu zvyšují jeho vylučování. Nejvíc testosteronu mají úspěšní samci (šéfové s dlouhým prsteníkem a kratším ukazovákem, alfa samci opic, psů aj.), nejméně pak abstinující duchovní. Agresivní sporty by se měly nazývat adrenalino-testosteronové, oba hormony se při nich zvyšují. Vysoká nitroděložní hladina testosteronu u hyen skvrnitých zřejmě podmiňuje to, že novorozená štěňata mají úplný chrup a často se navzájem požírají. Při dospívání se zvyšuje testosteron a rodiče někdy nevlídně hledí na nenasytnou touhu svých synů po filmech zobrazujících násilí, neboť netuší, jak synkem tento životabudič lomcuje. Dospívající chlapci obdivují agresivní scény a pamatují si je. Dívky obecně tento typ filmů příliš nezajímá. Testosteron a kriminalita jdou ruku v ruce. Např. znásilnění je mezi Asiaty méně časté než mezi bělochy pravděpodobně kvůli nižší hladině testosteronu. Za celkově více testosteronu platíme jako muži zřejmě také kratší dobou života. Estrogen je ženský hormon, který hraje hlavní úlohu při péči o rodinu a domov. Má utišu-
jící a zklidňující efekt, proto se někde podává agresivním zločincům ve vězení, je-li třeba mít pod kontrolou jejich násilnické chování. Estrogen rovněž zlepšuje paměť, což vysvětluje, proč při jeho poklesu po menopauze mají mnohé ženy s pamětí problémy. Hormonální substituce paměť zlepšuje. Progesteron je hormon pečovatelství a úspěšného mateřství. Uvolňuje se, spatří-li žena dítě nebo jiné krátké zavalité tvory (či tvary) s velkou hlavu a očima. Jeho výlev roste i při pohledu na vycpanou hračku podobného tvaru. Proto ženy hodně kupují plyšáky a nekupují rády hračky protáhlé. Muži progesteron nemají, a tak jim ženina reakce na předražené buclaté plyšáky většinou připadá nepřirozená. Mateřské typy žen se často vdávají za zavalité muže malého vzrůstu a baculatých tváří. Světlé vlasy jsou znakem vysoké hladiny estrogenu a plodnosti, protože existuje v chromozomech vazba genů pro tmavý pigment a tento hormon. Provází je ale menší schopnost logické dedukce (posmívané „blondýnky“). Po porodu prvního dítěte světlovláskám často ztmavnou vlasy, protože hladina estrogenu klesne. Po druhém dítěti ztmavnou ještě více. Proto je asi jen velmi málo přirozených blondýnek nad 30 let. Ö
První česká monografie
o paleopatologii
BŘETISLAV VACHALA
První česká monografie o paleopatologii vyšla čenských věd, což odpovídá pojetí katedry anv rámci řady Panoráma biologické a sociokulturní tropologie na Přírodovědecké fakultě Masaryantropologie, kterou její editor Jaroslav Malina kovy univerzity.1 Nechybějí žádné náležitosti v podtitulu označuje jako Modulové učební tex- – kresby, fotografie, profily autorů, seznam litety pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů. Ve ratury, výkladový slovník apod. skutečnosti tato publikace rámec modulových Při svém výkladu se autoři opírají předeučebních textů značně překračuje. Čtenář zís- vším o biologické prameny (pozůstatky), a to kává ucelený přehled výsledků nové nauky, v časovém záběru od paleolitu až do 20. stokterá se vyvinula na průsečíku čtyř oborů – letí. Jednotlivé choroby zjištěné na kostech fyzické antropologie, patologie, archeologie a mumiích jsou uváděny podle lékařského a historie. Antropologie je zde chápána jako třídění a zpracovány z hlediska historického nauka spojující poznatky přírodních a spole- vývoje. Výsledkem je nesmírně fundovaný, a přitom čtivý přehled současných výsledků paleopatologického bádání. LADISLAVA HORÁČKOVÁ, EUGEN STROUHAL, LENKA VARGOVÁ: Základy paleopatologie Nadace Universitas Masarykiana, akademické nakladatelství CERM, Masarykova univerzita a Nauma, Brno 2004; ilustrace ak. mal. Zdena Höhmová; 264 stran, ISBN: 80-7204-274-2 (CERM), 80-210-3070-4 (MU), 80-86258-53-X (NAUMA)
494
Vesmír 85, srpen 2006 | http://www.vesmir.cz
1) Jaroslav Malina a kolektiv, Antropologie. Brněnská antropologie v českém a mezinárodním kontextu, Folia historica 73, Brno 2004. 2) Do seznamu literatury by bylo vhodné zařadit alespoň ještě dvě zásadní díla: Bob Brier, The Encyclopedia of Mummies, New York 1998; Salima Ikram, Aidan Dodson, The Mummy in Ancient Egypt. Equipping the Dead for Eternity, London 1998. 3) Zahi Hawass, Valley of the Golden Mummies, Cairo 2000. 4) Maarten J. Raven, Wybran K. Taconis, Egyptian Mummies. Radiological Atlas of the Collections in the National Museum of Antiquities at Leiden, Turnhout 2005. 5) Thierry Bardinet, Les papyrus médicaux de l´Égypte pharaonique, Paris 2001.
NAD KNIHOU Kromě našich zemí je značná pozornost věnována starému Egyptu, který poskytuje množství pramenů ikonografických, písemných i hmotných. Egyptské mumie představují důležitý historický, antropologický a paleopatologický pramen2 a s pokračujícími archeologickými výzkumy v Egyptě nálezů přibývá. K poslednímu velkému nálezu lidských mumií došlo náhodně r. 1996 poblíž Bawítí, hlavního města oázy Bahríja v Západní (Libyjské) poušti. Mumie pocházejí z 1. a 2. století n. l., kdy byl Egypt součástí Římské říše. Výzkumy rozlehlého pohřebiště nadále pokračují a odhaduje se, že zde může být nalezeno až 10 000 mumií dávných obyvatel oázy.3
Výsledky zkoumání egyptských mumií v různých světových muzeích přinášejí vskutku zajímavé poznatky – bylo tomu tak i v případě zevního vyšetření a rentgenologického výzkumu mumií uložených v našich sbírkách a muzeích, jež v letech 1971–1973 uskutečnil tým vedený Eugenem Strouhalem a Lubošem Vyhnánkem. Dosud poslední souborný výzkum mumií proběhl v letech 1999–2003 v Nizozemsku.4 (Pro úplnost dodejme, že obdobné rozsáhlé projekty se týkají egyptských zvířecích mumií, nejvýznamnější z nich se nyní uskutečňuje v Egyptském muzeu v Káhiře.) K výzkumu tělesných ostatků samozřejmě přistupují cenná svědectví písemných pramenů, zvláště lékařských papyrů.5 Ö
Doc. PhDr. Břetislav Vachala, CSc., (*1952) vystudoval egyptologii a arabštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. V Českém egyptologickém ústavu UK se podílí na organizování archeologických expedic do Abúsíru. Zabývá se egyptskou filologií, paleografií, literaturou a dějinami, které též přednáší na FF UK v Praze.
Encyklopedie JAN KABRDA, ROBIN RAŠÍN
V momentě, kdy člověk přešel od lovecko-sběračského způsobu obživy k zemědělství, se významně změnila i jeho úloha v krajině. Přestal být tvorem pasivně přežívajícím, stal se z něj činitel měnící krajinu. Od těch dob se tvář Země mění stále rychleji, jednak v důsledku narůstajícího počtu obyvatel, jednak kvůli stále sofistikovanějším nástrojům a pracovním postupům. Poznání souvislostí mezi globálními změnami zemského pokryvu a globálními environmentálními a společenskými systémy se od poloviny sedmdesátých let 20. století prohlubuje. Dnes víme, že dopady využívání krajiny nebudou jen ekologické, ale projeví se i na poli hospodářském, politickém či demografickém (mění se sídelní struktura, roste migrace apod.). S hlubším poznáváním změn krajiny a jejího využití se nám stále zřetelněji vynořuje složitost a šíře tohoto fenoménu. Není proto divu, že se na zpracování „Encyklopedie změn využití a pokryvu ploch“ podílelo téměř 90 autorů z celého světa. Většina z nich pochází ze Severní Ameriky a ze západní Evropy; najdeme zde ale i jednoho českého autora – Leoše Jelečka z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje UK v Praze.
Mgr. Jan Kabrda (*1980) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje zabývá změnami struktury využití ploch v ČR, a to zejména v transformačním období, dále historickou geografií a environmentální historií. Mgr. Robin Rašín (*1980) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje zabývá změnami struktury využití ploch v česko-rakouském a v česko-polském pohraničí za posledních sto padesát let, výzkum není omezen jen na českou stranu, ale je prováděn také v rakouském a v polském pohraničí.
změn krajiny Tato encyklopedie je jedním z výsledků mezinárodního výzkumného projektu Změny využití půdy a krajinného pokryvu,1 na nějž od loňska navázala nová série projektů, jež se zabývají globální interakcí země, atmosféry a oceánu.2 Svým zaměřením vlastně encyklopedie připravuje pro tento projekt půdu. Velký důraz je v ní kladen na fungování globálních energetických, materiálových a chemických cyklů, na propojení systému půda – voda – vzduch, na souvislosti environmentálních změn na různých měřítkových úrovních, na existenci zpětných vazeb či na „hybatele změn“, a to i v historickém kontextu. Encyklopedie má přes 300 hesel. Tři zásadní hesla – „Změny krajiny jako zásadní funkce v globální environmentální změně“, „Změna využití ploch v globální, historické perspektivě“ a „Změna pokryvu ploch“ – byla posunuta na začátek knihy a dostala větší prostor. Tato klíčová hesla usnadňují orientaci v dané problematice a tvoří „rozcestníky“ pro zbytek encyklopedie. Přehlednost díla zvyšuje „Průvodce k souvisejícím tématům“, který je na začátku 1. i 2. dílu a rozděluje hesla do 20 zastřešujících tematických okruhů (například „Spalování biomasy“, „Změny v suchých oblastech“ apod.). Přínosný je také seznam základní literatury na konci každého hesla. Hesla encyklopedie pokrývají širokou škálu oborů, od geologie, klimatologie a hydrologie přes ekologii a geografii po zemědělskou vědu a ekonomii. Velký důraz je kladen na kartografické i statistické techniky a na praxi – politické nástroje, konkrétní projekty dálkového průzkumu Země, mezinárodní dohody, organizace a společnosti, nástroje pro plánování apod. Jsou zařazena i hesla popisující hlavní světové regiony a typy biotopů. Kratší hesla
HELMUT GEIST (ed.): Our Earth’s Changing Land: An Encyclopedia of Land-Use and Land-Cover Change Greenwood Press, Westport 2006, Connecticut, 716 plus XLVII stran, 1. díl A–K, 2. díl L–Z, doporučená cena 125 liber šterlinků, ISBN 0-313-32704-1
1) Land Use / Land Cover Change (LUCC) fungoval v letech 1995– 2005 pod společnou záštitou programů IGBP (Mezinárodní program pro geosféru a biosféru) a IHDP (Mezinárodní program lidské dimenze globální environmentální změny). 2) Tyto projekty jsou sdruženy pod program ESS-P (Partnerství věd zkoumajících zemský systém).
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, srpen 2006
495
NAD KNIHOU se věnují také významným časopisům a osobnostem spojeným se změnami krajiny. Nechybějí oddíly o významných světových plodinách a způsobech hospodaření, a dokonce ani o různých tropických nemocech. Texty jsou čtivé a srozumitelné i pro čtenáře s horší znalostí angličtiny. Jako důležitá se nám jeví provázanost témat, která umožňuje knihu použít jako učební text. Pro vysokou systémovost a složitost tématu jsou v knize značné mezioborové přesahy, a proto mohou uvedenou encyklopedii užívat jak geografové a ekologové, tak lidé zaměření na
IVAN HRDÝ
zemědělskou či lesnickou vědu, biologové, sociologové apod. Velkým přínosem je vysoký podíl hesel zaměřených na praktické problémy. Kniha je ojedinělým (prvním encyklopedickým) zpracováním změn krajiny a jejího využití. Přestože její cena může některé zájemce odradit, lze ji doporučit zejména knihovnám odborných pracovišť, jejichž pracovní náplň se pohybuje na pomezí věd přírodních a společenských. Toto dílo představuje užitečného pomocníka při orientaci ve složitém tématu environmentálních změn. Ö
Biodiverzita
pro všední den ERNST F. BOLLER, FRITZ HÄNI, HANS-MICHAEL POEHLING (eds.): Ecological Infrastructures. Ideabook on Functional Biodiversity at the Farm Level / Ökologische Infrastrukturen. Ideenbuch zur funktionalen Biodiversität auf Betriebsebene IOBCwprs Commission on Integrated Production Guidelines and Endorsement, Swiss Centre for Agricultural Extension and Rural Development (LBL), Lindau 2004, 212 stran, ISBN 3-906776-07-7
Doc. RNDr. Ivan Hrdý, DrSc., (*1928) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. V Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR se zabývá bioracionálními insekticidy a feromony a jejich uplatněním v integrovaném boji se škůdci.
496
Tato publikace je prvním pokusem soustředit a zhodnotit nejen starší (dílčí, zpola již zapomenuté a možná banální), ale hlavně nejnovější ekologické metody a návody pro zemědělce, uveřejňované v nejrůznějších vědeckých časopisech. Na knize se kromě 3 editorů podílelo 32 autorů, většinou ze Švýcarska, dále z Německa, ale i z Itálie, Francie, Nizozemska, Velké Británie a Švédska. Většina knihy je anglicko-německá, tomu odpovídá i dvojjazyčný titul knihy. Levá polovina stránek je psána anglicky, pravá německy, s výjimkou tří kapitol, které jsou pouze v angličtině (obsahují hodnocení ekologické kvality křovinatých živých plotů, menších lesíků včleněných do zemědělské krajiny, travnatých mezí, luk, pastvin a vysokokmenných ovocných sadů). Anglicko-německé uspořádání textu umožňuje širší využití publikace, a navíc je pomůckou pro lepší pochopení, popřípadě překlenutí nejasností v interpretaci základních pojmů, principů a navrhovaných postupů. Připomínám, že publikace je věnována praktikům-zemědělcům, jak se uvádí v úvodu, nejdůležitějším tvůrcům naší krajiny. Paralelní text v němčině a angličtině může být užitečný i českým autorům, pokud si budou chtít ověřit správnost výběru některých termínů či stylu psaní při koncipování svých rukopisů. Dvojjazyčné publikace nejsou v ediční historii OILB/SROP-IOBC/WPRS1 ojedinělé, jak naznačuje již francouzsko-anglická zkratka názvu Mezinárodní organizace pro biologickou a integrovanou regulaci škůdců. Je to jedna z nejvýznamnějších mezinárodních organizací propagujících ekologicky vhodné (vlídné, šetrné, přijatelné) postupy v ochraně rostlin. Biodiverzita a fungování ekosystémů je bezesporu velké téma (viz Vesmír 84, 32, 2005) a stále není jasné, jaká míra biologické rozmanitosti je pro zachování stability toho kterého
Vesmír 85, srpen 2006 | http://www.vesmir.cz
ekosystému podstatná. Monokultury zemědělských plodin dávají šanci členovcům mnoha druhů, aby se vrchovatou měrou uplatnili jako škůdci – potravní konkurenti člověka. S odkazem na práci „Landscape Management for Functional Biodiversity“2 se definují služby, které poskytuje multifunkční zemědělství, daleko šíře než jen jako produkce potravin. Od ekologicky orientovaného zemědělství se očekává příznivý vliv na kvalitu krajiny, udržování zdravého a bezpečného prostředí, podpora biodiverzity a rekreační a estetické hodnoty krajiny. Publikace, na kterou chci touto recenzí upozornit, je v podstatě příručkou rozumného, ekologicky orientovaného hospodaření v evropské zemědělské krajině. Autoři zjevně dávají přednost evropskému modelu zemědělské krajiny, který se právě důrazem na „mimoprodukční“ funkce zemědělství zřetelně liší od modelu amerického. Ve vysoce produktivní zemědělské krajině, např. v USA, se dá docela dobře žít (v klimatizovaném rodinném domku s bazénem), ale rekreovat se rodina jezdí míle daleko do krásných a rozsáhlých přírodních rezervací. Nemíním podrobně komentovat jednotlivé oddíly, uvedu jen přehled kapitol a pár příkladů: Po vytyčení pravidel a definování pojmů následuje kapitola o křovinných porostech, považovaných za důležitý stabilizační prvek v krajině. Samostatná stať pojednává o roli kopřivy jako rezervoárové rostliny pro četné predátory a parazitoidy. Rozsáhlá třetí kapitola se zabývá agro-ekosystémy vinic, ovocných sadů, orné půdy, polní zeleniny a travních porostů. Mnoho 1) OILB/SROP – Organisation Internationale de Lutte Biologique et Integrée contre les Animaux et les Plantes Nuisibles / Section Régionale Ouest Paléarctique; IOBC/WPRS – International Organization for Biological and Integrated Control of Noxious Animals and Plants / West Palaearctic Regional Section. 2) W. A. H. Rossing, H. M. Poehling, G. Burgio (eds.), IOBC/WPRS Bull. 26 (3), 2003.
prostoru je věnováno příkladům a metodám hodnocení jednotlivých situací. Pro hodnocení diverzity luk a pastvin je jako jedno z kritérií navržena škála podle výskytu motýlů (A – jen bílí nebo žádní motýli, B – bílí a hnědí motýli, C – bílí, hnědí a modří motýli, D – navíc ještě černo-bíle skvrnití motýli). Prosté, rychle proveditelné. S tímto zjednodušujícím pohledem nevystačíme, budeme-li hledat například příčiny kalamit (kolaps chemické ochrany v důsledku selektované rezistence některého škůdce apod.). Pro ilustraci, jak konkrétní jsou jednotlivá doporučení, uvedu pasáž o ochranném pásmu a větrném driftu při aplikacích pesticidů: Předepisuje se vyloučit aplikaci pesticidu při rychlosti větru přes 5 m/s a také při teplotě nad 25 °C a relativní vlhkosti vzduchu pod 50 %. Neměla by se používat technika produkující příliš malé kapky. Trysky mají být blízko cíli, aby kapky zasáhly povrch rostlin v co nejkratším čase. Nemají se pesticidem ošetřovat okraje polí (minimálně do vzdálenosti 3 m). Takto lapidárně zní návod jak před zásahem pesticidu chránit blízké ekologické infrastruktury. V závěru knihy jsou, kromě přehledu literatury, dodatky včetně slovníku technických termínů a užitečných adres. Přál bych si, aby měli čtenáři u nás brzy možnost listovat zamýšlenou česko-anglickou verzí této publikace a sami posoudit, co je jim sympatické (viz obr.): vesnice obklopená sady s cestami vroubenými stromořadím, nebo ��������������������������������������� vesnice s okolní holou krajinou? Ö
Ovocné sady vysokokmenů poskytují přirozené prostředí mnoha živočichům a mají vysokou ekologickou hodnotu. Tradiční sady okolo selských usedlostí, vesnic a podél cest přispívají ke kráse krajiny a vytvářejí pocit nedotčeného prostředí. Zrcadlí staré dědictví zemědělské obce.
� ��������������������� �����������
����������������
����������������� � ������� �� �������� ������������������ �� �������� ���������������� �� ������� ����������������������������������� �� �������� ������������������������������� �� ��������� ��������������������� ������� � ���������������� ������������ � ���������� �� �� ����������� ������������� �� ������ ���������� �� ������� �������������� �� �������� ������������� �� ��������� ������������������� �� �������������� ������������������� ��������������������� �� ������������ ���������������� ������ �� �� ������ ����� �� ������������ ��������������������������
INZERCE 676
�������� ����������������������
������� ������������������������������������������������ ����� ������������������ ���������������������� ����������� ������� ����� � �� ��� ������������� ��������������� ����� ������������ ��������������� ������������������������������������ ��������������������� �����������������
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, srpen 2006
497
