ROZBOR METOD NÁLITKOVÁNÍ LITINOVÝCH ODLITKŮ Vondrák Vladimír, Pavelková Alena, Hampl Jiří VŠB – TU Ostrava, 17. listopadu 15, 708 33 Ostrava 1. ÚVOD Smršťování litin je průvodním jevem chladnutí, probíhajícím od počáteční teploty, kdy se litina nachází v tekutém stavu, do teploty pokojové kdy se litina nachází, ve stavu pevném. Chladnutí v oblasti vysokých teplot (teplota počáteční TP až teplota solidu TS) nazýváme ve slévárenské terminologii tuhnutím, od teploty solidu kdy se nachází litina pouze v pevném stavu do teploty pokojové, ponecháváme označení jako chladnutí. Výše uvedené smršťování v oblasti vyšších teplot nazýváme stahováním, kterým vyjadřujeme určitou slévárenskou vlastnost tohoto konstrukčního materiálu. Stahování litin tedy probíhá při přechodu z tekuté fáze do fáze pevné, do teploty solidu. Výsledkem stahování jsou objemové a lineární změny, které v konečné fázi vedou ke vzniku staženiny.Vzniku staženiny lze zabránit v případě, že objemové smrštění je kompenzováno objemovým nárůstem. Přechod litiny z tekuté fáze do fáze pevné tj.krystalizace je velmi složitý a dosud ne zcela jasně vysvětlený. Při krystalizaci se vylučuje současně kovová fáze γ-železa a nekovová fáze - grafit a vytváří se heterogenní soustava. Pro metalurga je důležité následující hodnocení tuhnutí: a) Metastabilní tuhnutí. V tomto případě se uhlíková fáze bude vylučovat a to ve formě karbidického eutektika (ledeburitu) nebo ve formě segregačně vyloučeného cementitu. V tomto případě bude charakter stahování obdobou oceli, tzn. že ke smršťování bude docházet po celou dobu tuhnutí. Litina má bílý vzhled lomu a objemové smrštění připadající na stahování se udává v hodnotě β = 6%. b) Stabilní tuhnutí, při kterém se vylučuje uhlíková fáze ve formě grafitu. Stabilní tuhnutí podporuje vyšší obsah C + Si, případně obsah dalších grafitotvorných prvků a podmínky pomalého ochlazování. Objemové smrštění způsobující vznik staženiny se udává v širokém rozmezí dle druhu litiny a dle obsahu C, viz. tab.č. 1 β = 0,8 – 4,3% u šedé litiny a β = 0 - 4% u tvárné litiny [1]. Stabilní tuhnutí litiny je základem a důležitou podmínkou hospodárného nálitkování litinových odlitků. Zvyšování množství vylučujícího se uhlíku ve formě grafitu zvyšuje hodnoty tzv. grafitické expanze. Tato příznivě ovlivňuje průběh stahování, neboť kompenzuje objemový úbytek vlivem smršťování a ovlivňuje celkovou hodnotu objemového smrštění. Zvýšený obsah uhlíku a křemíku v litinách ovlivňuje způsob krystalizace a tím i průběh objemových změn takto: 1) množstvím vyloučeného uhlíku ve formě grafitu především při eutektické reakci, které lze vypočítat z chemického složení ze vztahu dle [2]: EGM = Canal – 1,3 + 0,1 . (Si + P) nebo dle dnes platných údajů v diagramu Fe – Fe3C – Si EGM = Canal – 1,7 + 0,18 . (Si + P) kde:
Canal celkový C zjištěný analyticky Si +P je obsah těchto prvků v %, zjištěný rovněž analyticky
Tento eutekticky vyloučený uhlík ve formě grafitu způsobuje zvětšení objemu v průběhu krystalizace. Vhodnější je určit volný nebo vázaný uhlík chemickou cestou a potom platí vztah: Canal = Cvolný + Cvázaný tedy Ccelk. = grafit + Fe3C Na základě těchto hodnot lze určit dle [3, 4] objemový nárůst při krystalizaci grafitizující litiny. 2) Vlivem vyššího obsahu C + Si dochází při krystalizaci k eutektické prodlevě kdy je v rovnováze tavenina a tuhá fáze sestávající ze dvou složek a to: z austenitu a vysokouhlíkové fáze tj. z cementitu nebo grafitu. Krystalizace eutektika probíhá vlivem přítomnosti dalších prvků v litině v intervalu teplot, z nichž významný je vliv Si a sice dle vztahu: TE = 1153 + 6,7 . %Si Obsah C + Si určuje stupeň eutektičnosti Sc na jehož hodnotě závisí průběh tuhnutí, který lze rozdělit na etapy: a) primární smrštění S1 b) smrštění mezi teplotou likvidu TL a teplotou eutektickou TE, které nabývá hodnot od –S + N, tj. S1, N1 c) grafitická expanze +N2 d) sekundární smrštění S2 Tyto objemové změny probíhající v průběhu tuhnutí jsou velmi důležité pro stanovení velikosti nálitku, případně pro stanovení beználitkového odlévání. Vzájemný poměr smršťování ku nárůstu v době tuhnutí lze stanovit ze stupně eutektičnosti (Sc) litiny, který určíme výpočtem z obsahu C, Si, případně dalších prvků. Čím nižší je hodnota Sc, tím větší je procentový podíl smrštění a tím menší je hodnota grafitického nárůstu a naopak. Dalším důležitým kritériem objemových změn je rychlost ochlazování, kterou definujeme těmito podmínkami: a) tepelnou akumulací formovacího materiálu, tj. bf slévárenské formy. Čím je větší její hodnota, tím menší je nárůst objemu, neboť tím menší je grafitizační schopnost litiny. b) tloušťkou stěny odlitku vyjádřené modulem odlitku. Je-li odlitek vzhledem k jeho tvaru tvořen více moduly s odlišnou hodnotou, bereme v úvahu vždy největší modul, který je význačným modulem pro stanovení velikosti nálitku. Výsledné hodnoty smrštění a nárůstu jsou konfrontací těchto výše uvedených podmínek tedy, chemického složení a rychlosti ochlazování, jak je detailně uvedeno v [5].
2. NÁLITKOVÁNÍ ODLITKŮ ZE ŠEDÉ LITINY I když v minulosti nebylo nutné litiny ČSN 42 2420 a ČSN 42 2425 nálitkovat ukazuje se, v současné době nutnost nálitkování odlitků odlévaných z těchto litin. Přechod tavení na elektrické indukční pece umožňuje zvýšení podílu ocelového odpadu ve vsázce, což sice zlevňuje vsázku na druhé straně však vede k vyšším tavícím teplotám.Tím se snižuje grafitizační schopnost litiny, kterou můžeme zvýšit různými způsoby očkování. Nízká grafitizační schopnost vede k malé grafitizační expanzi a tím hodnoty nárůstu jsou nízké,
vzhledem k hodnotě smrštění. Zvlášť odlitky s nižší hodnotou modulu (M < 1cm) lité do bentonitových forem je nutné případ od případu nálitkovat. 1400°C
Bentonitová forma
60
1350°C 50
Doba tuhnutí [min]
1300°C 40
1250°C
30
20
10
0 0,5
1
1,5
2
2,5
3
Modul odlitku [cm] 0,75
S
3
10%
100%
obr. č. 1 Doba tuhnutí a hodnota smrštění v době tuhnutí
K určení velikosti nálitku potřebujeme tyto hodnoty: hmotnost odlitku, modul odlitku, hodnotu smrštění β a podíl smrštění (v %) z celkové doby tuhnutí. Vycházíme ze známé úvahy, že doba tuhnutí nálitku (τN) musí být rovna době tuhnutí odlitku (τO), tedy: τN = τO Dle Chvorinova
M =k. τ
a dosazením
M N k N
potom
MN = MO
2
M O = k O
z toho
M τ= k
když
kN = kO
2
2
pro smrštění S = 100%
Tedy za podmínky,že v průběhu tuhnutí převládá smršťování a nárůst je zanedbatelný. Kdy může nastat tento případ: S = 100% a MN = MO ⇒ je-li nízký modul odlitku M = 1, M = 0,75 a nižší, bentonitová směs, ruční formování, vysoká teplota lití.
V případě, že nastanou opačné podmínky snižuje se hodnota smrštění (S) až na hodnotu 10%. MN postupně mění až na hodnotu MN = 0,1 . MO S = 10% Pak se vztah MO MN = S . MO
Modul nálitku se však mění kvadraticky dle vztahu
Na obrázcích 1 a 2 jsou znázorněny příslušné hodnoty takto: Na obr. 1 je znázorněna doba tuhnutí v závislosti na modulu odlitku a k tomu příslušná hodnota S v % nebo v jednotkách. Na obr. 2 je znázorněn vztah MN/MO v závislosti na hodnotě S.
MN/MO
1 ,2
1
0 ,8
0 ,6
0 ,4
0 ,2
0 0
0 ,5
1
S
obr. č. 2 Hodnota
MN
v závislosti na hodnotě smrštění
MO
2.1. Modulová metoda Dle modulové metody stanovíme velikost nálitku následovně: Válcový, uzavřený nálitek: S = 10% MN nebo vN = 2 . dN vN = 4 . rN = 0,31 MO r.v = 0,31 . M O dosazením 2 (r + v) po úpravě
r=
v=4.r
5 ⋅ 031 . M O = 0,775 . M O 2
dostaneme [cm]
4.r2 = 0,31 . M O 10 . r
Tentýž případ avšak pro S = 100% MN =1 MO
potom
rN = 2,5 . MO
Modulová metoda je vhodná pouze pro odlitky jednoduchých geometrických tvarů přičemž je možno použít pro stanovení hodnoty S nomogram na obr. 3 [6] udávající vztah mezi hodnotou EGM teoretickou a skutečnou, modulem odlitku a teplotou lití. Nomogram na obr. č. 3 platí pro EGM = Canal – 1,3 + 0,1 . (Si + P).
obr. č. 3 Závislost mezi EGM, modulem odlitku a hodnoty smrštění [6]
2.2 Metoda stanovení velikosti nálitku pomocí β a koeficientu nehospodárnosti x V případě, že odlitek je tvarově složitější sestává z více modulů o různé hodnotě, potom lze použít ke stanovení velikosti nálitku tzn. koeficientu nehospodárnosti x dle [7]. Zvolíme hodnotu smrštění β, která závisí dle [8] na obsahu C takto: β = 08 – 4,3% pro C = 4,4 – 2,8%. Hodnotu x určíme z tabulky č. 1
Tabulka 1. Výchozí hodnoty objemu staženin slévárenských slitin Podíl objemu staženiny [%]] 4,0 – 7,0 6,0 0,6 3,2 4,3 0,0 – 4,0
Kov litá ocel nelegovaná a legovaná temperovaná, tvrzená a odolná proti opotřebení litina s lupínkovým grafitem C = 3,5 – 4,0% litina s lupínkovým grafitem C = 3,0 – 3,25 litina s lupínkovým grafitem C = 2,5 – 2,75% litina s kuličkovým grafitem Hodnoty pro výpočet: nálitek válcový uzavřený MN vN = 2 . dN hmotnost odlitku GO S = 10% tj. = 0,31 MO Hmotnost nálitku:
a po úpravě
x .β GN = ⋅GO 1− x .β
4.GN d N = 2.π.ρ
z toho
0,333
a pro ρ = 7,25 g/cm3
G N 2 . π . d 3N VN = = 4 ρ d N = (0,088 . G N )
0,333
v cm
Jestliže dosadíme místo GN GO, potom po úpravě obdržíme jednoduchý vztah dN = (A . GO)0,333
ρ=
A=
kde A
x .β 0,64 ⋅S⋅ 1- x .β ρ
1 0,12698 + 0,003142 . C G + 0,000478 . C Fe 3C + 0,001089 . Si
kde:
volný uhlík v % CG C Fe 3C vázaný uhlík v % Si obsah Si v %
Pro uzavřený atmosférický nálitek stanovíme rozměr krčku dle dN takto: při obdélníkovém průřezu: 5 4 3 strana a dN dN dN strana b
1 dN
2 dN
3 dN
Rozměr krčku nálitku lze určit také z modulu nálitku dle vztahu [5]: vN MKR = f . MN kde f závisí na poměru dN
Při použití otevřených přímých nálitků postupujeme stejným způsobem dle výše uvedených vzorců. Výška nálitku je však určena předem výškou horního rámu. Z této výšky pro vypočítaný objem nálitku určíme příslušný průměr nálitku. π .d 2N Tedy: VN = ⋅ v rámu 4
z toho
V d N = 1,27 ⋅ N v rámu
0,5
3. NÁLITKOVÁNÍ ODLITKŮ Z LITINY S KULIČKOVÝM GRAFITEM Nálitkování odlitků z této grafitizující litiny je poněkud odlišné od šedé litiny, neboť vedle objemových změn, hrají důležitou roli i změny lineární. Hodnota objemového smrštění se uvádí v literatuře [1, 8] v hodnotách 0 – 4% eventuelně 2 – 8%. Nabízí se tedy otázka: nálitkovat nebo nenálitkovat odlitky z této litiny. Odpověď není jednoznačná. V našem příspěvku uvedeme některé metody nálitkování jako technologickou možnost k dosažení vnitřní zdravosti odlitku s určitou provozní jistotou dovolující právě technologickou volnost. Pro litinu s kuličkovým grafitem lze použít přímé otevřené nálitky, válcové uzavřené atmosférické nálitky, kuželové uzavřené atmosférické nálitky a nálitky tepelně izolované.
3.1 Stanovení velikosti nálitku Na rozdíl od šedé litiny nepoužíváme hodnotu S (smrštění), nýbrž vycházíme z těchto výchozích údajů. Kromě hmotnosti odlitku a jeho modulu nebo významné části těchto hodnot, stanovíme velikost nálitku pomocí koeficientu nehospodárnosti x (viz tabulka č. 2) nebo stanovíme výpočtem tzv. nutnou napájecí část nálitku. Tato důležitá středová část nálitku je objemově tak rozměrná jako je objem vznikající staženiny v odlitku nebo v jeho tepelném uzlu. Vypočteme ji z hodnoty objemového smrštění β a z hmotnosti či objemu odlitku nebo jeho nálitkované části. G VNN = O ⋅ β v kg nebo g v dm3 nebo cm3 GNN = GO . β ρ kde: GNN (VNN) hmotnost (objem) nutné napájecí části nálitku Tato nutná napájecí část nálitku je základem výpočtu tepelně izolovaného nálitku, kterou je nutno zvětšit o tzv. koeficient jistoty, jinými slovy koeficient x uvedený v tabulce č. 2 pro různé typy nálitku. Z výše uvedeného vztahu je zřejmé, že určit objemové smrštění β je vážným rozhodnutím při určení velikosti nálitku. Tady sice lze určit zásady, které v konečném rozhodnutí musí vyplynout z provozních podmínek výroby odlitků v té či oné slévárně. Tyto podmínky jsou: a) tavící agregát a podíl ocelového šrotu ve vsázce b) teploty přehřátí a lití c) druh formovacích směsí a konstrukce vtokové soustavy d) tvarová složitost odlitku, jeho hmotnost, příslušný model
Tabulka 2. Hodnoty koeficientů nehospodárnosti x Koeficient nehospodárnosti
Nálitek
litá ocel
LKG
x ≥ 12 x = 9 - 11 x = 10 - 9 x=7-9 x=5–7 ------------x=4-5 x=1
podtlakový atmosférický zasypaný uzavřený podtlakový uzavřený atmosférický vysokotlaký kuželový atmosférický izolovaný ideální
x ≥ 10 x = 8 –9 x=7–8 x=5–6 ------------x = 3,5 – 5 x = 2 -3 x=1
Příklad: GO = 15 kg a β = 4%, potom GNN = 15kg . 0,04 = 0,6kg = 600g vypočteme dNN pro podmínku, že hNN = 5 . dNN
d NN
hNN = 27 . 5 = 135 [mm] Výpočet dle koeficientu x:
G NN =
4 . 600 = ρ.π.5
0 , 333
= 2,7 [cm] = 27 [mm]
1 . 0,04 ⋅ 15 = 0,625 = 625 [g ] 1 - 0,04 . 1
a rozměry nutné napájecí části nálitku:
d NN
hNN = 28 . 5 = 140 [mm]
2500 = 110
0,333
= 22,72 0,333 = 2,8 [cm] = 28 [mm]
Zvětšení objemu VNN vlivem koeficientu x proti původnímu výpočtu vycházejícího z hmotnosti odlitku poskytuje určitou bezpečnost napájení odlitku.
3.2. Metody uzavřeného válcového nálitku V publikaci [1] se uvádí nomogram autorů publikaci [8] udávající výpočet velikosti nálitku ze vztahu dN = f (GO), při podmínce, že hN = 1,5 . dN. Z tohoto vztahu se určí MN = 0,8 až 1,2 . MO, což vyplývá z hodnoty β = 2 – 8%. Z modulu odlitku tak stanovíme M rozměry krčku nálitku z poměru KR = 0,5 až 0,7 MO Vztah mezi průměrem nálitku a hmotnosti odlitku lze však určit z koeficientu x takto: x .β GO VN = ⋅ 1- x .β ρ
VN nahradíme
π . d 2N x .β GO ⋅ vN = ⋅ 4 1- x .β ρ
60
60 x=5 h=2.d
50 průměr nálitku v cm
průměr nálitku v cm
50
8%
40
6%
30
4% 2%
20
40
0
0 100
6% 4%
20 10
10
8%
30
10
1
x=6 h=2.d
1000
2%
1
10
100
hmotnost odlitku v kg
hmotnost odlitku v kg
60 x=8 h=2.d
průměr nálitku v cm
50
8%
40
6%
30
4% 2%
20 10 0 1
10
100
1000
hmotnost odlitku v kg
obr.č. 4 a, b, c Stanovení průměru nálitku dle hmotnosti odlitku a hodnoty x
jestliže vN = 2 . dN
d 3N =
je-li:
x .β G O 4 ⋅ ⋅ 1- x .β ρ 2 . π A=
2 . x .β (1 - x . β) .ρ . π
potom
2 . π . d 3N x .β GO = ⋅ 4 1- x .β ρ
dále upravíme
d 3N =
potom
d 3N = A . G O
a úpravou
2 . x .β ⋅GO (1 - x . β) .ρ . π ⇒
dN = (A . GO)0,333
1000
a dosazením hodnot x, β a ρ obdržíme vztah dN = f (GO), znázorněný na obr.č. 4a, b, c, tedy pro x = 5, 6, 8 a β = 2, 4, 6, 8 což odpovídá uzavřenému nálitku atmosférickému (x = 5 a 6) a nálitku uzavřenému podtlakovému, nebo otevřenému při hN = 2 . dN. Z průměru nálitku a jeho výšky určíme modul
M r.v a dostaneme vztah N . Rozměry MO 2 . (r + v )
krčku určíme ze vztahu MKR = 0,4 – 0,8 . MO [10]. Při krčku a : b = 1 : 2 je a = 3 . MKR.
3.3. Kuželový nálitek Uzavřený atmosférický nálitek kuželového tvaru dává předpoklad spolehlivého napájení odlitku. Praktické zkušenosti plně tento předpoklad potvrdily. Tvar kužele umožňuje využití střední nutné napájecí části k dosazování tekutého kovu do vznikající primárně se tvořící staženiny v odlitku. Horní menší plocha komolého kužele (dN) je tvarově vpadlá do dutiny formy, povrchově ztuhlá kůrka kovu se snadno prolomí, čímž se tvoří podmínky pro působení atmosférického tlaku nutného pro dosazování. To dokumentuje řez nálitkem na obr. 5a,b.
Primární staženina (hladký povrch)
Sekundární staženina (dendritický povrch)
Krček nálitku
obr. č. 5 a, b Staženiny v kuželovém nálitku [12]
Stanovení velikosti kuželového nálitku Vycházíme z hmotnosti odlitku a jeho modulu, nebo je nutné určit jeho význačné části. Dále je nutné určit hodnotu objemového smrštění β, dle výše uvedených kritérií. Velikost nálitku stanovíme následujícím postupem: hmotnost odlitku GO = 25 kg, β volíme 3%, modul odlitku 1,6cm. 1) vypočítáme hmotnost nutné napájecí části:GNN = GO . β = 25 . 0,03 = 0,75 [kg] = 750 [g] 2) v příslušné tabulce č. 3 najdeme hodnotu přibližující se vypočítané hodnotě tj. 741g a z ní určíme průměr nálitku dN, tj. 30mm a současně výšku nálitku, která v tomto případě je 5-ti násobkem tohoto průměru tj. 150mm (5 . 30mm). 3) Spodní průměr nálitku DN určíme dle MO takto: 4 . MO + dN = 4 . 1,6 + 3 = 7,4 [cm] = 74 [mm]. Metoda umožňuje volbu výšky nálitku z průměru dN : hN = 1:5, 1:6, 1:8. Základní rozměry nálitku jsou obecně znázorněné na obr. 6 dle [9]. Napojení nálitku k odlitku stanovíme z modulu odlitku ze vztahu MKR = 0,35 - 0,95MO. Tabulka 3. Souvislost mezi dN a GNN při různých poměrech dN : hN poměr výšky nálitku (hN) k jeho hornímu průměru (dN) 8 :1 6:1 5:1 horní průměr nálitku dN 10 20 30 40 50
hmotnost [g] 44 352 1186 2813 5495
32 264 890 2110 4121
28 219 741 1758 3434
h
hN
Nutná napájecí část
r=dN
2x Mo
dN
2x Mo
DN obr. č. 6 Stanovení základních rozměrů kuželového nálitku dle tabulkových hodnot
Rozborem této metody lze navrhnout její zjednodušení tím, že určíme vztah dN = f (GO) následujícím postupem: G VNN = NN hmotnost GNN = GO . β objem ρ G π . d 2NN ⋅ v NN = NN 4 ρ
tedy
z toho
d NN
d NN
4 .G O . β = ρ.π.5
4 . G NN = ρ. π.5
je-li vNN = 5 . dNN
5 . π . d 3NN G = NN 4 ρ
za GNN dosadíme
GO . β
0 , 333
a dostaneme
0 , 333
a jestliže ρ = 7g/cm3 po dosazení a vyčíslení dostaneme
dN = (0,036 . β . GO)0,333
platí pro vN = 5 . dN
dN = (0,032 . β . GO)0,333
platí pro vN = 6 . dN
dN = (0,023 . β . GO)0,333
platí pro vN = 8 . dN
Graficky jsou tyto závislosti znázorněné na obr.č. 7a, b, c pro β = 1%, 2%, 3% a 4%. Volba DN je totožná s výše uvedeným postupem (DN = 4 . MO + dN). Pokud výška nálitku přesahuje výšku rámu je nutné volit větší počet nálitku, tedy rozdělit odlitek na jednotlivé sekce, které nálitek bude napájet. Velikost nálitku počítáme zvlášť pro každou sekci, přičemž určení spodního průměru DN zůstává stejné. Nálitek by měl být volen jako průtočný aby byla zajištěna nejvyšší teplota kovu v nálitku.
4. ZÁVĚR Považujeme za úplné zmínit se o nálitkování bílé a červíkovité litiny. Pokud se týká bílé litiny, udává se v literatuře hodnota β = 6%. Jelikož při tuhnutí této litiny dochází pouze ke smršťování, protože uhlík se nachází ve formě Fe3C, je možné vycházet při určení velikosti nálitku ze vztahu MN/MO = 1 tj. podíl smršťování z celkové doby tuhnutí rovná se 100%. Hodnotu koeficientu nehospodárnosti x volíme k hodnotám blížícím se oceli. V případě vermikulární litiny, u které vzniká domněnka, že není nutné nálitkování, pak nelze zcela toto s určitostí tvrdit, neboť zatím nebyly v odborné literatuře publikovány hodnoty objemového smrštění β. Platí pro tuto litinu stejné zásady nálitkování, které platí pro litinu s kuličkovým grafitem, výše uvedené, tzn. GO, MO, β, a případný podíl smrštění k celkové době tuhnutí. rovněž platí zásady, že lze tuto litinu odlévat beználitkově, ovšem opět za určitých podmínek [11].
Pravidla nálitkování či nenálitkování litinových odlitků jsou limitována: a) tavícím agregátem b) vsázkou pro tavení, především podílem ocelového odpadu ve vsázce c) formovacím materiálem d) konstrukcí vtokové soustavy e) konstrukcí odlitku Tyto skupiny v sobě zahrnují další od nich odvozené podmínky pro hospodárné nálitkování podmiňující kvalitu odlitku.
15 vNN = 5 . dNN 4%
10
3% 2% 1%
5
Průměr nutné napájecí části nálitku dNN v cm
Průměr nutné napájecí části nálitku dNN v cm
15
vNN = 6 . dNN 4%
10
0
3% 2% 1%
5
0 1
10 100 1000 hmotnost odlitku GO v kg
1 10 100 1000 hmotnost odlitku GO v kg
Průměr nutné napájecí části nálitku dNN v cm
15 vNN = 8 . dNN 4%
10
3% 2%
5
1%
0 1
10 100 1000 hmotnost odlitku GO v kg
obr. č. 7 a, b, c Stanovení dNN nálitku tvaru kužele dle hmotnosti odlitku
Literatura Taschenbuch der Giesserei – Praxis 1996, Schiele & Schön, Berlín WITTMOSER A.; KRALL A. H.: Giesserei 1956, Heft 16,s. 409/418, VONDRÁK,V.: Habilitační práce, Ostrava 1991 Slévárenství č. 4, 1992 VONDRÁK, V.; PAVELKOVÁ, A.: Metalurgie litin – vtokové soustavy a nálitkování, skriptum VŠB TU Ostrava 1999 [6] HOLZMÜLLER, A.; KUCHARCZIK, L.: Atlas zur Anschnitt – und Speiser Technik für Gusseisen, GVG, Düsseldorf, 1969 [7] PŘIBYL, J.: Tuhnutí a nálitkování odlitků, SNTL 1954 [8] HUMMER, R.: Giesserei – Praxis 1989, č. 9/10, s. 142 [9] Slévárenství č.5, 1999, s. 295/302 [10] RÖDTER, H.: Giesserei – Praxis, 1993, s. 344 – 346 [11] KARSAY, S. I.: Gusseisen mit Kugelgraphit III., 1981, QIT – Fer et Titane Inc. [12] KYNCL,H.: Komerční slévárna šedé a tvárné litiny, Turnov, ČR [1] [2] [3] [4] [5]
