ROTAVIROVÉ INFEKCE V NEMOCNIČNÍCH ZAŘÍZENÍCH

ROTAVIROVÉ INFEKCE V NEMOCNIČNÍCH ZAŘÍZENÍCH M. KOLÁŘOVÁ

SOUHRN Akutní průjmová onemocnění jsou celosvětovým problémem. Ročně je evidováno přibližně 3–5 miliard případů akutního průjmu, který je následkem velké dehydratace a ztráty elektrolytů. V rozvojových zemích je příčinou 5–10 milionů úmrtí. Akutní průjmy jsou vyvolávány celou řadou původců včetně parazitů, bakterií a virů. Viry nabývají na významu v posledních letech a konkrétně rotaviry (poprvé identifikovány v roce 1973) se vyskytují bez ohledu na socioekonomický status nebo přírodní podmínky. Důsledky onemocnění jsou však signifikantně rozdílné v rozvinutých a rozvojových zemích. Rotavirová infekce nejčastěji postihuje děti do pěti let věku. Stejně vážná rizika však nese toto onemocnění i pro dospělé imunologicky oslabené osoby a hlavně pro osoby staršího věku. Zejména pak při společném umístění starších lidí v domovech důchodců, LDN či v nemocnicích nahrává řada různých faktorů snadnému šíření fekálně-orálně přenosných infekcí. Preventivní a event. při výskytu infekce represivní protiepidemická opatření jsou postavena na dobré orientaci v epidemiologických charakteristikách a znalosti vlastností rotavirů včetně sledování jejich změn.

KLÍČOVÁ SLOVA rotaviry – infekce – epidemiologie – protiepidemická opatření – prevence

ABSTRACT Rotavirus infections in hospitals. Acute diarrhoeal diseases are a global problem. Approximately 3–5 billion cases of acute diarrhoea are recorded each year causing 5–10 million deaths in developing countries as a result of severe dehydration and loss of electrolytes. Acute diarrhoea can have a wide range of causes including parasites, bacteria and viruses. Viruses have been increasing in importance in recent years and rotaviruses in particular (first identified in 1973) occur independent of socio-economic status or environmental conditions. The effects of the illness differ significantly, however, in developed and developing countries. Rotavirus infections most frequently affect children up to five years of age. The illness also represents a serious risk for adults with weakened immune systems and especially persons of advanced age. The accommodation of older people in close proximity to each other in retirement homes, long-term care facilities and hospitals provides a number of channels that facilitate transmission of infection via the faecal-oral route. Preventative and, in the event of an outbreak of infection, anti-epidemic measures are based on good orientation in epidemiological characteristics and a knowledge of the properties of rotaviruses including the monitoring of their changes.

KEY WORDS rotaviruses – infections – epidemiology – anti-epidemic measures – prevention

ÚVOD Problematice gastroenteritid s rotavirovou etiologií je pro vysokou incidenci v dětském věku věnována pozornost několik desítek let. Nemocné děti jsou významným zdrojem nákazy i pro dospělou populaci a rotaviry mohou způsobit vážné zdravotní komplikace zejména zdravotně oslabeným a z různých příčin vysoce vnímavým jedincům. Fyziologickým handicapem je také vyšší věk. Při společném pobytu starších lidí, a zejména v nemocničním prostředí, vznikají z epidemiologického hlediska navíc specifické podmínky pro snadný přenos rotavirů a kumulaci případů gastroenteritid. Proto vakcinace dětí ve svém důsledku může pozitivně ovlivnit epidemiologickou situaci ve výskytu akutních průjmů

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176

nejen v očkované populaci, ale i snížit riziko infekce pro handicapované dospělé osoby.

ALIMENTÁRNÍ INFEKCE Potraviny a nápoje jsou pro člověka základní životní potřebou. Spolu s výživou provází lidstvo také alimentární infekce. Primárně nebo sekundárně kontaminovaná strava a nápoje představují potenciální vehikulum přenosu alimentární infekce, jehož prostřednictvím vstupuje ústy etiologické agens do lidského organizmu. Vedle nutriční hodnoty je proto třeba sledovat i jejich mikrobiologickou bezpečnost. Spektrum původců a incidence alimentárně se šířících infekcí se stále mění v závislosti na celé řadě okolností. V potravinářství jsou lépe zabezpečovány suroviny (např. dezinfekce pitné vody, pasterizace

171

ROTAVIROVÉ INFEKCE V NEMOCNIČNÍCH ZAŘÍZENÍCH

Proto téměř jakákoliv potravina může být vehikulem jejich přenosu. Mezi viry přenášené hlavně potravinami a vodou patří původci VH-A, v našich podmínkách vzácně VH-E, dále původci gastroenteritid, jako jsou Norwalk viry, Norwalk-like viry, caliciviry, astroviry, adenoviry a také rotaviry.

EPIDEMIOLOGICKÁ SITUACE

Graf 1. Trendy ve výskytu vybraných alimentárních infekcí v ČR v letech 1997–2007. mléka, konzervace) a je vyžadována vyšší hygienická úroveň při přípravě jídel a následném zacházení s výrobky včetně sledování zdravotní způsobilosti potravinářů. Tak se podařilo významně snížit výskyt infekcí a v některých oblastech až eliminovat např. břišní tyf a choleru. V současnosti ohrožují zdraví obyvatelstva jiné alimentární infekce, např. Cyclospora cayetanensis, E. coli O157:H7, viry ze skupiny Norwalk. Jejich šíření v oblastech, kde nebyly dříve zjišťovány, napomáhá změna výrobních podmínek, distribuce potravin do celého světa, změny ekologie a prostředí, stejně jako odlišné stravovací zvyklosti. Neošetřené syrové potraviny se považují za přírodní a zdravé, zatímco ošetřené výrobky (se sníženým počtem zárodků a s konzervačními přísadami) se považují za „rizikové“. Často se nedodržují ani základní hygienická pravidla. Navíc jsou také dnes dostupné potraviny z jiných států, které se neřídí hygienickými předpisy platnými v Evropě. I narůstající počet turistů do všech koutů světa vede k importu alimentárních infekcí [1]. Rotaviry jsou proto často etiologicky prokázány u cestovatelských průjmů. K ujasnění souvislostí v problematice alimentárních infekcí výrazně přispívá medicínský rozvoj a modernizace laboratorních provozů a diagnostických možností. Až do počátku 70. let 20. století byly možnosti diagnostiky omezeny jen na bakteriální a parazitární původce. Jen zřídka se podařilo skutečného původce nemoci prokázat. V diagnostice virů nastal významný pokrok díky elektronové mikroskopii. 95 % alimentárních infekcí se manifestuje jako gastroenteritis. Pomocí molekulární biologie se stále častěji prokazuje, že jejich původci jsou viry. Na rozdíl od bakterií jsou virové patogeny v potravinách mimořádně rezistentní k používaným technologickým postupům při zpracování potravin a zůstávají vysoce infekční.

172

Infekce vyvolané rotaviry jsou celosvětově rozšířené (ročně 111–125 milionů onemocnění); vyskytují se ve vyspělých i rozvojových zemích a téměř 95 % dětí na celém světě prodělá tuto nákazu před ukončením třetího roku života [2]. Zaznamenány jsou i četné epidemické výskyty rotavirových gastroenteritid nemocničního původu; někdy i vzácné typy (P[6]G9) v 1. týdnu u novorozenců [3]. Předpokládá se, že rotaviry jsou kauzálním patogenem v 5 % průjmových epidemií v institucích, kde pečují o starší rezidenty [4]. V ČR je i při podceněném hlášení zřetelný vzestupný trend výskytu virových střevních infekcí (A08) i gastroenteritid vs infekčních (A09) v posledních letech (graf 1).

ROTAVIRUS – PŮVODCE GASTROENTERITIDY Mezi tzv. gastroenterické viry řadíme rotaviry, enterické adenoviry, astroviry, caliciviry, Norwalk a Norwalk-like viry. Rotaviry a enterické adenoviry jsou poměrně velké (70–80 nm) a mají zřetelný vzhled. Ostatní viry jsou si morfologicky velice podobné a je těžké je rozlišit. Předběžně je lze rozdělit na strukturované (astroviry, caliciviry, malé kulaté strukturované viry, small round structured viruses – SRSVs, které zahrnují Norwalk a Norwalk-like viry) a beztvaré (malé 20–26 nm bez viditelné struktury – jejich význam pro vznik gastroenteritidy je nejasný). Významné a diferenciálně-diagnostické rozdíly mezi jednotlivými viry vyplývají při srovnání typických epidemiologických a klinických charakteristik (tab. 1) [6]. Rotaviry byly poprvé identifikovány u lidí v roce 1973 jako charakteristické partikuly nalézající se v cytoplazmě duodenálních epiteliálních malých dětí přijatých do nemocnice s akutním průjmem [7]. V roce 1979 byly definitivně nazvány rotaviry a zařazeny do čeledi Reoviridae. Skupina B rotavirů je známá až od roku 1982 [1]. Rotaviry jsou neobalené RNA viry, jejich třívrstvá kapsida se skládá ze zevní vrstvy, vnitřní vrstvy a jádra. Při zobrazení elektronovou mikroskopií (EM) se mohou vyskytovat také jednovrstvé partikuly (55 nm) nebo pouze jádra rotavirů (37 nm) (obr. 1). Ze všech tří forem jsou infekční pouze kompletní intaktní viriony. Virový genom se skládá z dvouvláknité RNA (double stranded RNA – dsRNA) s 11 segmenty. V současné době je možné rotaviry na základě antigenních vlastností zařadit do séroskupin A–G. Pouze skupiny A, B, C a E jsou patogenní pro člověka – nejvíce lidských infekcí je způsobeno rotaviry skupiny A. Skupinu A lze podle virového strukturálního proteinu kódovaného segmentem 6 začlenit do G (sérotypů) a P typů.

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176


TAB 1. EPIDEMIOLOGICKÉ A KLINICKÉ CHARAKTERISTIKY GASTROENTERICKÝCH VIRŮ. Charakteristika

Rotavirus (skup. A)

Enterické adenoviry

Astrovirus

Calicivirus

Norwalk a Norwalk-like virus

věková skupina

6–24 měsíců

< 2 roky

< 7 let

děti

starší děti a dospělí

cesta přenosu

osoba → osoba, potraviny, voda

osoba → osoba

osoba → osoba, voda, syroví korýši

výskyt nemoci

endemie

endemie

endemie, epidemie

osoba → osoba, voda, nevařené potraviny, syroví korýši endemie, epidemie

osoba → osoba, voda, nevařené potraviny, syroví korýši epidemie

zima

ne

zima

ne

ne

vodnatý průjem, obvykle krátce

u dětí – jako u rotavirů; dospělí jako u Norwalk

akutní zvracení, průjem, horečka, myalgie, bolest hlavy, obvykle krátce

sezonalita klinické projevy

prodromy

dehydratující prolog. průjem; průjem; zvracení zvracení a horečky velmi časté a horečka 2 dny

3–10 dnů

1–2 dny

1–3 dny

1–2 dny

trvání nemoci

3–8 dnů

> 7 dnů

1–4 dny

4 dny

0,5–2,5 dne

komunitní prevalence

5–10 %

4–8 %

7–8 %

0,5–6,6 %

20–40 epidemií

prevalence – kolektivy

35–40

5–20

3–5

3–5

zřídka

Je možné, že skupiny B a C jsou rotaviry přenášené ze zvířat na lidi. Při současné infekci různými sérotypy rotavirů mohou přeskupením vznikat nové typy, mající genové sekvence poskládané z různých sérotypů rotavirů. Rotaviry ze skupiny D, F a G byly nalezeny pouze u zvířat (prase, ovce, kráva, potkan, slepice aj.). Rotaviry se množí na buněčných kulturách. Jsou citlivé na UV záření a vysoušení. Rotaviry jsou neobalené – z toho vyplývá vysoká odolnost: • při pH 3,5–10 (u kojenců je 3,2), při pH 2,0 (normální pH žaludeční šťávy dospělého člověka) přežívá pouze minutu, • k teplotám – při + 56 °C – přežívá 30 min, • při +22 °C – přežívá 60 min, • při –60 °C – přežívá roky, • k chloroformu, éteru, fenolu a lysolu, • na neživých předmětech při rozdílných teplotách (od 4 °C do 20 °C) a relativní vlhkosti (50–90 %) mohou přežívat až 60 dnů, zejména ve vodě na hladkých předmětech. Pro osoby ošetřující nemocné je důležité, že na kůži rukou přežívá řádově hodiny. Proto jsou vážným problémem nozokomiální rotavirové infekce, a to nejen tradičně pro dětská lůžková oddělení, ale i pro dospělé hospitalizované pacienty. Epidemie rotavirových infekcí jsou zaznamenány v léčebnách dlouhodobě nemocných a geriatrických odděleních zvláště při současné alteraci klientů jinými komorbiditami [4,5].

EPIDEMIOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY ROTAVIRŮ Zdrojem rotavirové infekce jsou především nemocné děti. Od dětí mohou onemocnět rodiče a prarodiče. V nemocnicích se může od nemocných infikovat ošetřující zdravotnický personál. Vstupní bránou pro rotaviry jsou ústa; zvažuje se i cesta přenosu kontaminovanými kapénkami vzduchem.

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176

Obr. 1. Elektronmikroskopický snímek rotavirů. Inkubační doba je obvykle kratší než 48 hod (může být od 1 do 7 dnů). Fekální exkrece virů začíná okamžitě – ještě před začátkem symptomů a trvá 5–7 dnů i více; koncentrace mikroorganizmů ve stolici závisí na rovnováze mezi produkcí a odstraňováním původců ve střevě. Virové partikuly jsou vylučovány ve velkém množství (1012/g) – přitom k vyvolání infekce stačí ingesce deseti rotavirových partikulí. Přenos z osoby na osobu cestou fekálně-orální je nejčastější způsob šíření rotavirů. Kontaminace potravin nebo vody rotaviry se objevují jako vektory přenosu u některých explozivních epidemií. Přenos vzdušnou cestou byl zvažován u dvou epidemií, i když pokusy o izolaci rotavirů z respiračního sekretu byly neúspěšné. Snadnému šíření rotavirových gastroenteritid nahrává schopnost přežívat dlouhodobě v zevním prostředí mimo lidské tělo při zachování patogenity. Na neživých předmětech

173


při rozdílných teplotách (od 4 °C do 20 °C) a relativní vlhkosti (50–90 %) mohou přežívat až 60 dnů, zejména ve vodě na hladkých předmětech. Pro osoby ošetřující nemocné je důležité, že na kůži rukou přežívá řádově hodiny. Proto jsou vážným problémem nozokomiální rotavirové infekce, a to nejen tradičně pro dětská lůžková oddělení, ale i pro dospělé hospitalizované pacienty. Ohrožení jsou především imunosuprimovaní pacienti [9].

KLINICKÝ PRŮBĚH Typická rotavirová infekce probíhá pod obrazem febrilní gastroenteritidy. Často se objevuje jako iniciální symptom zvracení (u 60–70 % nemocných); následují zelené vodnaté průjmy (96 %) bez krve a hlenu; obvykle 3–8 stolic denně. Asi po čtyřech dnech (maximálně po deseti dnech) trvání většinou řídké stolice poměrně rychle ustávají. Onemocnění provází horečka (38–40 °C; trvá 2–4 dny) – může být i vyšší při výrazné dehydrataci. Obvykle onemocnění trvá 6–7 dnů. U vážných klinických průběhů může dojít k úmrtí v důsledku dehydratace a elektrolytové dysbalance [10]. Klinický průběh se ale může lišit podle věku. Novorozenecké rotavirové průjmy jsou vzácné a spíše s lehčím průběhem; souvisí pravděpodobně s přítomností mateřských protilátek u kojenců s výjimkou neobvyklých variant sérotypů [3]. U starších dětí a dospělých může být průběh manifestní i asymptomatický (30–90 %). Z komplikací se setkáváme nejčastěji s dehydratací, parainfekční hepatopatií, dále s febrilními křečemi; u geneticky predisponovaných je možnost vzniku diabetes mellitus I. typu. V literatuře jsou popsány rotavirové meningoencefalitidy se záchytem rotavirů v likvoru. Po prodělaném onemocnění může dojít k sekundární malaabsorpci trvající i několik týdnů. Laboratorně bývají u těžších onemocnění známky dehydratace se zvýšenou ureou, kreatininem, metabolickou acidózou a prakticky uniformním nálezem je mírné zvýšení jaterních testů [11]. Nejtěžší průběh má přitom primoinfekce; opakovaná onemocnění stejným nebo rozdílným sérotypem (dokonce současně) byla dokumentována a jsou již vždy lehčí. Imunita po prodělaném onemocnění je jen krátkodobá a typově specifická. Možná je reinfekce a duální infekce rotaviry. U osob v dobré zdravotní kondici nebyly zaznamenány chronické průběhy rotavirových gastroenteritid. Léčba rotavirových infekcí je jen symptomatická; kauzální neexistuje. Musí být věnována pozornost prevenci nebo léčení dehydratace. Rozhodujícím krokem je rehydratace, jejíž typ závisí na tíži onemocnění: • Při perorální rehydrataci je možné použít čaj, nesycenou minerálku či orální rehydratační roztoky, třeba i nasogastrickou sondou. • U těžkých dehydratací, při profuzním zvracení a při hypertonické dehydrataci je indikována parenterální rehydratace roztoky krystaloidů.

174

Z nespecifických protiprůjmových prostředků je možné použít adsorbencia (diosmectit) či probiotika.

DIAGNOSTIKA ROTAVIROVÉ GASTROENTERITIS Klinická diagnóza onemocnění je postavena na epidemiologické anamnéze a souvislostech, klinickém a laboratorním vyšetření. Zvracení (zejména předcházející průjmu) nebo dehydratace naznačuje virovou etiologii. Další značné překrývání klinické manifestace různých gastroenterických virů komplikuje stanovení etiologické diagnózy, a navíc vyžaduje komplexní a drahé techniky nedostupné ve většině klasických zdravotnických zařízení. V ČR se k identifikaci rotavirů dají využít: • rychlé latexaglutinační metody, které prokazují antigeny rotavirů ve vzorku nativní stolice • dražší, ale citlivější PCR metody průkaz rotavirů z rektálního stěru nebo opět ze vzorku nativní stolice • vhodná je ELISA, ale je k dispozici na omezeném počtu pracovišť V rámci stanovení diferenciální diagnózy lze na specializovaných pracovištích využít: • Elektronová mikroskopie (EM) je preferovaná screeningová technika, zejména k objasnění epidemického šíření virového původce. EM techniky vyžadují přítomnost nejméně 1 milionu virových partikulí v 1 ml stolice; proto je nutný odběr vzorku na začátku onemocnění. • Imunoelektronová mikroskopie (IEM) navyšuje sensitivitu EM použitím virus hyperimunního specifického antiséra, které váže partikuly. • Rotaviry, adenoviry a astroviry mohou být kultivovány na buněčných kulturách.

ROTAVIROVÉ INFEKCE VE SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO STARŠÍ OSOBY Zejména kumulace starších osob a imunologicky handicapovaných v nemocničním lůžkovém zařízení v kombinaci s intenzivním vylučováním viru stolicí nemocného a schopností rotavirů dlouhodobě přežívat na neživých předmětech při zachování vysoké kontagiosity vytváří z epidemiologického hlediska ideální cílovou skupinu pro rozšíření infekce. U starších osob může následkem klesající imunity vzniknout i těžce probíhající reinfekce rotaviry. Tito pacienti mají často omezenou pohyblivost. Jsou buď plně odkázáni na péči a frekventovaný kontakt s rukama ošetřujícího personálu, nebo se při samostatném pohybu opírají a rukama dotýkají různých potenciálně kontaminovaných ploch a předmětů. V obou případech může snadno dojít k přenosu rotavirů z kontaminovaného neživého prostředí na kůži rukou. A při podcenění nebo nedostatečném umytí, eventuálně dezinfekci rukou, je umožněna akvirace rotavirů přímo nebo prostřednictvím potravy do úst. Cílené zavedení preventivních a represivních protiepidemických režimů může podstatně snížit riziko zavlékání a šíření virových původců gastroenteritid:

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176


A. PREVENTIVNÍ PROVOZNÍ REŽIM Tyto specifické epidemiologické skutečnosti vyžadují zohlednění obecně už při nastavení preventivních hygienicko-epidemiologických provozních režimů, které jsou postaveny na předpokladu potenciální infekciozity každého pacienta a tomu odpovídající kvalitativně bezpečnostní úrovni. Je třeba: • V rámci příjmové anamnézy je nutné zjišťovat případné příznaky gastroenteritidy či epidemiologicky významné kontakty s akutním průjmem. – Suspektní pacienty je třeba přednostně izolovat na infekčním oddělení nebo do vyloučení diagnózy uložit odděleně na expektačním pokoji se zostřeným protiepidemickým režimem jako u prokázaně nemocných (viz níže). – Na mikrobiol. vyšetření odebrat vzorek nativní stolice (latex-aglutinační metody a PCR) nebo provést rektální stěr (PCR). – Ve zdravotní dokumentaci pacienta musí lékař vždy uvést epidemiol. významné údaje včetně cestovní anamnézy. Při konziliárním vyšetření pacienta, zejména mimo domovské oddělení, je třeba upozornit i písemně na riziko šíření infekce. • Při širokém spektru provozních úkonů kolem hospitalizovaného pacienta je důležitým požadavkem zabránit hlavně křížení tzv. „čistých“ a „nečistých“ provozů. V principu jde o důsledné rozlišení a odčlenění: – čistých činností a vstupů směrem k pacientovi/klientovi, – manipulace s použitými (potenciálně kontaminovanými) nástroji a předměty a výstupy od pacienta. A) Pomůcky • Všechny pomůcky pro osobní hygienu, dále teploměry, mísy a další pomůcky používané zevně (pokud nelze zvolit pomůcky pro jednorázové použití) musí být přednostně individualizovány. Pomůcky stačí průběžně podle potřeby udržovat čisté a dekontaminovat, dále bezpečně mechanicky očistit a dezinfikovat po ukončení hospitalizace. • Vše, co už bylo použito a je určeno k likvidaci, musí být co nejrychleji a bez zbytečné manipulace odstraněno z okolí pacienta jako infekční odpad. • Je-li nutné vybrané pomůcky použít opakovaně u různých pacientů, je třeba pomůcky dekontaminovat v dezinfekčním roztoku, bezpečně mechanicky očistit bez vzniku infekčních aerosolů (pod hladinou čisticího roztoku) a infekčního prachu a dezinfikovat vždy po každém použití. B) Prádlo • Použité prádlo je třeba uložit bez zbytečné manipulace a víření do čistého igelitového pytle. • Čisté prádlo je transportováno v uzavřených obalech. Na odděleních je čisté prádlo uloženo do vyčleněných skříní nebo regálů v uzavřených skladech čistého prádla. Úklid a dezinfekce skříní se provádí dle harmonogramu 1krát týdně. C) Stravování • Zaměstnanec, který manipuluje se stravou, musí použít vyčleněný ochranný oděv přes pracovní oděv a umýt si ruce.

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176

• Pečivo je transportováno v ochranném obalu, personál používá při manipulaci s pečivem igelitové rukavice nebo kleště. • Výdej stravy nesmí být zajišťován s pomocí pacientů/klientů. • Zbytky jídel nesmí zůstávat na pokojích. • Použité nádobí je umýváno přednostně v myčkách nebo ručně. Při ručním mytí je třeba použit detergent s následným oplachem pod tekoucí vodou. Umyté nádobí se nechá okapat, nesmí se utírat. • Houbičky na mytí nádobí je třeba po použití naložit do dezinfekčního přípravku s virucidním účinkem. Hadříky na nádobí se vyměňují denně, během dne mezi použitím se nechávají prosychat. • Pracovní plochy je třeba udržovat v čistotě, dekontaminace se provádí 3krát denně po každém výdeji. • Pacientům je zakázán vstup do kuchyněk. Jídlo přinesené návštěvami, které podléhá zkáze, je uloženo ve vyhrazených ledničkách. D) Úklid • Úklid ploch v okolí pacienta, WC, koupelny, sprchy a podlahy se provádí jednoetapově (mechanické mytí s použitím současně saponátů a dezinfekčních prostředků s virucidním účinkem). • Pořadí úklidu se stanoví od nejčistších místností k WC. Používají se vyčleněné pomůcky, které musí být po skončení práce očištěné, dezinfikované, vymáchané a vysušené. • Při kontaminaci prostor, ploch nebo předmětů biologickým materiálem (krev, zvratky, stolice apod.) je třeba provést okamžitou dekontaminaci potřísněného místa překrytím mulem nebo papírovou vatou namočenou v dezinfekčním roztoku s virucidním účinkem nebo zasypáním absorpčními granulemi. Po uplynutí výrobcem stanovené expoziční doby lze dokončit očistu.

B. REPRESIVNÍ PROVOZNÍ REŽIM Represivní protiepidemická opatření (zostřený protiepidemický režim) při výskytu rotavirové gastroenteritidy: • Nemocné osoby je třeba přednostně izolovat na infekčním oddělení nebo zavést izolační opatření kolem pacienta: – Na stejný pokoj nepřijímat další osoby do vyléčení a ukončení vylučování virů stolicí (obvykle 7 dnů). – U spolubydlících, event. u dalších kontaktů, je vhodné provést odběr stolice na vyšetření rotavirů, na mikrobiologické vyšetření odebrat vzorek nativní stolice (na latex-aglutinační metody a pro PCR) nebo provést rektální stěr (PCR). U rotavirů se neobjevuje nosičství; kontrolní vyšetření se neprovádí. – V případě odchodu spolupacientů a spolubydlících je nutné uvést do zdravotní dokumentace záznam o kontaktu s rotavirovým onemocněním. • Na pokoji s infekčně nemocným (přednostně s WC – jinak vyčlenit vlastní WC) je třeba dodržovat bariérovou ošetřovatelskou péči se zaměřením na zabránění fekálně-orálního přenosu infekce:

175


– Na pokoj umístit ve vstupní části dezinfekční prostředek k dezinfekci rukou pro všechny přicházející a odcházející osoby. – Dodržovat správnou techniku mytí a dezinfekce rukou. – Omezit pohyb pacientů do společných prostor na nezbytné minimum. – Dveře na izolační pokoj musí být důsledně zavírány. – Dodržovat větrací režim (otevřená okna, klimatizace). Nepoužívat lokální ventilátory. – Po použití WC před spláchnutím zavřít poklop záchodové mísy. – Použité prádlo se odkládá bez zbytečného víření do čistého igelitového pytle. – Veškerý odpad se považuje za potenciálně kontaminovaný (včetně novin, papírových kapesníků, použitých plen, apod.) a musí být co nejrychleji a bez zbytečné manipulace odstraněn z okolí pacienta jako „infekční odpad“. – Po vyléčení či propuštění nemocného provést sanitární úklid na pokoji s použitím dezinfekčních přípravků s virucidním účinkem (přípravky na bázi chloru, peroxosloučeniny, aldehydy, alkoholy). – Personál manipulující s použitými pomůckami a prádlem používá vyčleněný ochranný oděv, rukavice a ústní masku. Dodržuje zásady osobní hygieny; po skončení práce provede hygienickou dezinfekci rukou.

PREVENTIVNÍ OČKOVÁNÍ PROTI ROTAVIRŮM Vysoká nemocnost a časté hospitalizace vedly v USA k vývoji rotavirové vakcíny. Od ledna 2008 je i v ČR dostupná humánně-bovinní pentavalentní rotavirová vakcína. Obsahuje pět nejčastěji se vyskytujících sérotypů rotavirů (G1, G2, G3, G4, P1), které představují 96 % typů způsobujících rotavirovou gastroenteritidu v Evropě [12]. Vakcína je určena k vakcinaci dětí; vzhledem k vylučování viru po první dávce je třeba zachovat opatrnost při vakcinaci dítěte v blízkosti imunosuprimované osoby. Proočkováním dětské populace se snižuje počet zdrojů rotavirových gastroenteritid v rodinách a komunitách s pozitivním epidemiologickým dopadem i pro starší a imunokompromitované osoby. Očkování dospělých osob rotavirovou vakcínou se plošně neprovádí.

2 200 až 4 100 dětí (v průměru 6–11 denně). Od dětí se infikují i dospělí, nejčastěji jsou to rodiče a zdravotnický personál, kteří se o nemocné děti starají; časté jsou i epidemie mezi seniory v domovech důchodců. V ČR dosahují přímé náklady na rotavirové infekce ročně do výše až 70 milionů Kč. Očkování významně snižuje počet onemocnění, zejména těžkých průběhů gastroenteritid. Snižuje počty hospitalizací nemocných dětí, ambulantních ošetření, absencí rodičů v práci, a vede také ke snížení počtu zdrojů infekce s rizikem zavlékání infekcí do dalších ohrožených vnímavějších populačních skupin.

LITERATURA 1. Höhne M, Schreiner E. Lebensmittelbedingte Virusinfekti onen. Pädi at Prax 2003; 62: 559– 570. 2. Pazdi ora P. Rotavirové vakcíny. Vakcinologi e 2007; 1: 48– 55. 3. Widdowson MA, van Do ornum GJ, van der Poel WH et al. Emerging gro up- A rotavirus and a nosocomi al o utbre ak of di arrhoe a. Lancet 2000; 356: 1161– 1162. 4. Anderson EJ, Weber SG. Rotavirus infecti on in adults. THE LANCET Infecti o us Dise ases 2004; 4. 5. Lewis DC, Lightfo ot WD, Cubitt WD et al. Outbre aks of astrovirus type 1 and rotavirus gastroenteritis in a geri atric in-pati ent populati on. Jo urnal of hospital Infecti on 1989; 14: 9– 14. 6. Beque RE, Gastaňaduy AS. Acute Gastroenteritis Viruses. In: Armstrong D, Cohen J (eds). Infectious Diseases. London: Mosby 1999. 7. Lundgren O, Svensson L. Pathogenesis of rotavirus di arrhoe a. Microbes Infect 2001; 3: 1145– 1156. 8. Rotavirus Home. http:/ / www.cdc.gov/ rotavirus/. 9. Bi enz KA. Virology. In: Kayser FH, Bi enz KA, Eckert J et al (eds). Medical Microbi ology. Thi eme Electronic Bo ok Library 2005. 10. Ambrožová H, Ari entová S. Rotavirové infekce a nové možnosti jejich prevence. Pedi atri e pro praxi 2008; 9: 104– 108. 11. Táborská J. Infekční průjmová onemocnění. Interní medicína pro praxi 2005; 9: 414– 416. 12. Petráš M. Rotarix od podzimu 2006 i v České republice. Očkování – Internetové informační Centrum 2006, www.vakciny.net.

doručeno do redakce 31. 7. 2008 přijato k publikování 2. 9. 2008

MUDR. KOLÁŘOVÁ MARIE, CSC.

ZÁVĚR Podle doc. Pazdiory se u nás odhaduje, že ve skupině dětí ve věku do pěti let je kvůli rotavirům ročně hospitalizováno

ODD. EPIDEMIOLOGIE INFEKČNÍCH NEMOCÍ ÚSTAV PREVENTIVNÍHO LÉKAŘSTVÍ LF MU [email protected]

MUDR. MARIE KOLÁŘOVÁ, CSC. (1949) Promovala v roce 1976 na LF MU Brno. Složila atestaci 1. stupně z epidemiologie a hygieny (1983). V roce 1986 obhájila kandidátskou disertační práci na téma Bakteriocinotypizace klebsiel. Od roku 1976 pracovala na oddělení epidemiologie infekčních nemocí ÚPL LF MU, od roku 1994 jako Nemocniční hygienik FN Brno. Je autorkou nebo spoluautorkou 13 článků a jedné monografie. Je členkou Společnosti pro nemocniční hygienu a členkou redakční rady časopisu Hygiena.

176

ČES GER REV 2008; 6(3): 171–176

ROTAVIROVÉ INFEKCE V NEMOCNIČNÍCH ZAŘÍZENÍCH

Recommend Documents